Wikipedista:KristStank/Pískoviště
Seznam osobností Hradce Králové[editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum Jaroměř[editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum v Jaroměři je jednou z nejstarších institucí svého druhu v Královéhradeckém kraji.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Vzniku muzea předcházela výstava starožitností v roce 1879. Vystaveno bylo několik set předmětů, které pocházely především z Jaroměřska. Městské muzeum bylo založeno společným nákladem spořitelny, obce a občanské záložny. Návrh na schůzi spořitelního výboru podal v roce 1883 podnikatel František Polický. Nato byli občané Jaroměře pobídnuti ke sbírání a záchraně památek. První muzejní expozice byla k vidění v roce 1886 v nové chlapecké škole v Ostrově.[1]
Na počátku své existence muzeum spravovalo také městský archiv a veřejnou městskou knihovnu. Jelikož muzeum vzniklo dříve, účastnilo se jako svébytná jednotka Jubilejní zemské výstavy v Praze v roce 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v Praze v roce 1895. Na Národopisné výstavě byla vystavena tzv. Jaroměřská chalupa. Stejně tak je jeho účast zaznamenána na národopisných výstavách v Hradci Králové, Pardubicích a Hořicích.[1]
Již v průběhu 30. let usilovali představitelé muzea o získání nové budovy pro muzeum. Veškeré snahy ale přerušila druhá světová válka.
V roce 1947 se městské muzeum přestěhovalo o budovy bývalého obchodního domu A. Wenke a syn, kterou navrhl Josef Gočár. První výstavy v novém objektu se zhostili významní jaroměřští rodáci a sochaři Otakar Španiel a Josef Wagner.
Na přelomu 50. a 60. let 20. století bylo otevřeno hned několik expozic. V roce 1959 byla otevřena expozice Pravěk Jaroměřska. Dva roky na to byla navázána spolupráce s Národní galerií v Praze na expozici věnovanou plastikám a medailím Otakara Španiela. Světlo světa spatřila také nová expozice Historický vývoj Jaroměřska za feudalismu do roku 1848. V roce 1962 bylo v muzeu instalováno dílo Josefa Wagnera.
Mezi léty 1978–2011 muzeum zajišťovalo i chod prohlídkového okruhu podzemí j Josefově, kasematy v Bastionu I a lapidárium socha Matyáše Bernarda Brauna. Mezi léty 2004–2007 pak dohlíželo i na expozici Prvního vojenskohistorického muzea M. Frosta.
Budova muzea[editovat | editovat zdroj]
Od roku 1947 Městské muzeum sídlí v budově Wenkeova domu. Obchodní dům Wenke a syn byl postaven mezi roky 1910 - 1911. Navrhl ho architekt Josef Gočár a stavitelem se stal Josef Máša. Budova byla v roce 1958 vyhlášena kulturní památkou a v roce 2017 národní kulturní památkou.[2]
Hlavní budova Městského muzea v Jaroměři se nachází v řadové zástavbě na ulici Husova. Interiér je skvěle prosvětlen díky výkadním skříním v přízemí a pásovému oknu v první patře. Hlavní prostor v přízemí je ideálně řešený obchodní sál s malovanou výzdobou stropu v přední části, s bohatým moderním lustrem a výtahem.[2]
Sbírka[editovat | editovat zdroj]
Sbírka Městského muzea v Jaroměři čítá přibližně deset tisíc sbírkových předmětů. Mezi hlavní fondy se řadí: archeologický, etnografický, uměleckoprůmyslový, výtvarný, fotografický a fond militarií. K dalším částem sbírky patří také muzejní knihovna a muzejní archiv.
V archeologickém fondu se nachází největší sbírkový předmět muzea monoxylon – dřevěná loď vydlabaná z jednoho kmene.
Ve válečných letech byla část sbírky muzea uložena v kryptě kostela sv. Mikuláše. V roce 1949 Městské muzeum v Jaroměři převzalo sbírku zrušeného muzea v Josefově.
Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem[editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem je městská muzejní instituce, která sídlí ve Dvoře Králové nad Labem.
Zřizovatelem muzea je město Dvůr Králové nad Labem.
Sbírka je od roku 2002 evidována v Centrální evidenci sbírek (CES) Miniusterstva kultury ČR.
Městské muzeum sídlí ve Sladkovského ulici v prostorách tzv. Kohoutova dvora.
Kohoutův dvůr[editovat | editovat zdroj]
Prostor Kohoutova dvora, kde v současné době městské muzeum sídlí, byl vystavěn v roce 1738 jako uzavřený zemanský dvůr. Usedlost nechal postavit Anasthasius Berger, úředník hraběte Františka Antonína Šporka pro potřeby panství. Původně obytnou budovu a špýchar spojuje pískovcový barokní portál s třemi sochami. Tyto sochy pocházejí z dílny Matyáše Bernarda Brauna a symbolizují Pannu Marii, sv. Jana Křtitele a Jana Evangelistu.[3]
Z půdodního zemanského dvora se dodnes zachovala hlavní budova, špýchar a konírna. V hlavní budově jsou umístěné expozice o historii města a výrobě ozdob. Ve špýcharu se nachází umělecká expozice a přednáškový sál.
Své jméno dvůr dostal podle majitele Aloise Kohouta, který jej vlastnil od 40. let 19. století.
Kohoutův dům slouží muzejním účelům od roku 1978.
Historie muzea[editovat | editovat zdroj]
Historie muzea sahá od roku 1891.
Sbírka[editovat | editovat zdroj]
Sbírka Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem je rozdělena na čtyři podsbírky. Je to historická podsbírka, v níž jsou zastoupeny předměty dokumentující převážně 19. a 20. století jako například lidový nábytek, řemeslné nástoje, výtvarné umění, militaria a technika. Dále je to numizmatická podsbírka, spravující mince a papírová platidla z českých zemí, ale také medaile, vyznamenání a odznaky. Fotografická podsbírka dokumentuje především 20. století v regionu a čítá fotografie, diapozitivy, negativy, filmy, videokazety, obrazové a zvukové záznamy. Čtvrtou a poslední je podsbírka písemností a tisků, která zahrnuje mnoho významných předmětů. Jedná se například o tisky ze Šporkovy knižnice v Kuksu, Kancionál z roku 1577 nebo latinský žaltář Dvora Králové z roku 1592.[4]
Ke konci roku 2022 bylo ve sbírkách Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem evidováno celkem 45 750 sbírkových předmětů.[4]
Stálé expozice[5][editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem nabízí návštěvníkovi tři stálé expozice: Tradice výroby vánočních ozdob, Historie města Dvora Králové a textilní průmysl na Královédvorsku a Křížová cesta.[5]
Tradice výroby vánočních ozdob
Expozice je rozdělena na dvě části. První část se věnuje výrobnímu procesu perličkových i foukaných ozdob. Druhá část nabízí vzorkovnu ozdob přímo z Královédvorska, a to od prvorepublikových ozdob po ty současné.
Historie města Dvora Králové a textilní průmysl
Jedná se o největší expozici v královédvorském muzeu.?? Věnuje se milníkům v dějinách města a zvlášť také 20. století ve Dvoře Králové nad Labem. Představuje také dějiny textilní výroby na Královédvorsku. Součástí expozice je rytecká dílna, následuje prohlídka technologickými postupy textilního tisku a vše končí u historie textilních továren.
Křížová cesta
Umělecká expozice ve špýcharu představuje cyklus barokních olejomaleb královédvorského rodáka J. V. Bergla. který jej zhotovil pro kostel sv. Jana Křtitele. V 90. letech 20. století byly obrazy zrestaurovány a trvale umístěny v prostorách muzea.
Knihovna[editovat | editovat zdroj]
Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem spravuje knihovnu. Knihovna muzea plní také funkce regionální knihovny. [4]
- https://muzeumdk.cz/wp-content/uploads/2023/12/Zrizovaci-listina-MM-DKNL.pdf
- https://muzeumdk.cz/wp-content/uploads/2023/12/Vyrocni-zprava-2022.pdf
- https://muzeumdk.cz/stale-expozice/
- https://regiony.rozhlas.cz/prurez-historii-kohoutuv-dvur-ve-dvore-kralove-nad-labem-slouzi-jako-muzeum-a-7428143
- https://www.pamatkovykatalog.cz/pravni-ochrana/kohoutuv-dvur-147616
- HALÍK, Tomáš: Dějiny Dvora Králové n. L., Dvůr Králové n. L. 1926, s. 68.
Věra Jičínská[editovat | editovat zdroj]
Mládí a studium[editovat | editovat zdroj]
Věra Jičínská se narodila 3. července 1898 v Petřkovicích, které jsou od roku 1976 součástí Ostravy. Její otec Jaroslav Jičínský byl vrchním báňským radou a matka Gisela rozená Spothová měla velký vliv na budoucí uměleckou kariéru své dcery.[6] Věra Jičínská pocházela z významných rodin s hornickou tradicí, ve kterých ale nechyběly umelecké sklony. Její dědeček z otcovy strany Vilém Jičínský byl důlním inženýrem, ale zajímal se také o umění. Absolvoval dokonce dva semestry na Akademii výtvarných umění v Praze, než se rozhodl pokračovatv rodinné tradici práce v důlním průmyslu.[7]
Dětství a dospívání Věry Jičínské bylo spojeno s Brnem. V roce 1909 nastoupila na dívčí lyceum Vesna, kde v roce 1916 složila maturitní zkoušku.
Věra Jičínská se 15. listopadu 1930 v Paříži vdala za akademického malíře Prokopa Laichtera (1898–1975). Byla jeho druhou manželkou a měli společně jedinou dceru Danu Görnerovou-Laichterovou, která se narodila 4. května 1937.
Život[editovat | editovat zdroj]
Svá výtvarná studia začala u profesora Františka Kysely na Uměleckoprůmyslové škole v Praze (1916–1922). Potom studovala v Mnichově (1922–1923) u profesora Fritze Helmutha Ehmckeho a v Paříži (1923–1931), kde byli jejími učiteli Othon Friesz, Fernard Léger a Andre Lhote. V době mezi světovými válkami vystavovala obrazy v Paříži, Budapešti a na mnoha místech v Československu. V roce 1952 se s ní při restaurátorských pracích zřítilo lešení a těžce se zranila. Následky úrazu postupně snižovaly její umělecké a pracovní možnosti. V Praze XII bydlela na adrese U Riegrových sadů 4.
První dochované obrazy svědčí o vlivu purismu a kubismu. Nejvíce její pařížskou tvorbu poznamenal André Lhote. Pod jeho vlivem se po roce 1925 postupně odpoutala od kubizujících tvarů a začala malovat v duchu neoklasicismu. Námětově v její tehdejší tvorbě převládaly především ženské akty. Kolem roku 1930 se na jejích obrazech zintenzívnila barevnost a uvolnily tvary, což bylo předzvěstí radikální proměny její tvorby, která nastala po roce 1931, kdy se vrátila do Čech. Některé obrazy z roku 1935 se pohybují na pomezí abstrakce.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Miloš Morávek[editovat | editovat zdroj]
Miloš Morávek (*12. června 1932, Svobodné Dvory)
Miloš Morávek se narodil 12. června 1932 na statku ve Svobodných Dvorech do rodiny Jiřího Morávka (22. 6. 1898 – 13. 11. 1941) z Poděbrad a jeho ženy Marie Morávkové, rozené Křížové (25. 10. 1907 – ? ).[8]
Pro svůj původ se nedostal na vysokou školu a po maturitě nastoupil do konstrukční kanceláře mostárny v ZVU.
V roce 1963 zpracoval kompletní projekt zastřešení východní a západní tribuny Všesportovního stadionu v Malšovicích.
https://www.pribehynasichsousedu.cz/media/ivotopis-ing-milos-moravek.pdf
https://www.pametnaroda.cz/cs/moravek-milos-20230110-0
Vojtěch Kulhánek[editovat | editovat zdroj]
Živnost založil v roce 1856 Vojtěch Kulhánek, umělecký kovář a strojní zámečník.
Karel Mahrla[editovat | editovat zdroj]
Karel Mahrla (17. května 1911 Dvůr Králové nad Labem – 27. září 1999 Hradec Králové)[9] byl český architekt, sochař, malíř, fotograf a básník.
Narodil se 17. května 1911 ve Dvoře Králové nad Labem. Většinu života byl ale propojen s Hradcem Králové. Zde v letech 1928–1932 vystudoval vyšší stavební školu.[10]
Karel Mahrla byl žákem Josefa Gočára při studiu architektury na Akademii výtvarných umění v Praze. Absolvoval v roce 1937 a poté pracoval několik let v jeho ateliéru. Už tam se zajímal o projekty pro Hradec Králové.[11][12] Svou tvorbou navázal na dílo Josefa Gočára. Jeho malířská tvorba byla spíše tradiční, zaměřoval se na krajiny a zátiší.[9] V pevné a vyvážené kompoziční výstavbě využívá tvarovou a barevnou redukci.[11] Sochařské dílo je inspirováno minimalismem a většinou se jedná o plastiky umístěné do volného prostoru. Plastiky v areálu Fakultní nemocnice jsou propojeny s možností moderního člověka ovládnout přírodu v zájmu dobra pro lidstvo.[13] Pro svou tvorbu se často inspiroval na svých studijních cestách, především v Itálii.[11][14]
Jeho výtvarnou tvorbu doplňovalo psaní poezie. Obdivoval básnické metafory Jiřího Wolkera. Mimo jiné se přátelil s Františkem Hrubínem, Ivanem Divišem a Vítězslavem Nezvalem.[10]
Byl členem oblastního sdružení Unie výtvarných umělců v Hradci Králové a pravidelně se účastnil Hradeckých výtvarných salónů, pořádaných právě tímto sdružením.[15]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
- Paprsek procházející hmoty - Nachází se před Radiologickou klinikou Fakultní nemocnice Hradec Králové.[16]
- Nervy (1983) - Nachází se před Neurochirurgickou klinikou Fakultní nemocnice Hradec Králové.[13]
- Dívka s kruhy neboli Řecký oheň (1968)- Plastika ze 60. let 20. století je umístěna v areálu bývalého Všesportovního stadionu, dnes Malšovická aréna. Mahrla vytvořil typickou ukázku stylu „Brusel“, který byl právě v 60. letech v Československu velmi populární. Plastika je monumentálním dvacetimetrovým dílem, kde se snoubí figurativní tvorba a geometrická abstrakce.[17]
- kovová dekorativní mříž, hala společenského domu Třineckých železáren v Třinci
- litografie: Hradecké věže, Hradec v zimě, Zieglerova ulička[12]
„ | Někdy už je umění anticipací zítřka. Už říká něco, k čemu ten dnešek ještě nedozrál. Úkolem umění je však nacházet cestičku k pravdě a k přírodě, která je geniálně vytvořená. | “ |
— ML. Karel Mahrla byl posledním žákem profesora Gočára. Hradecké noviny -- Roč. 10, č. 114 (20010517), s. 20. 2001. ISSN ISSN. [cit. 2024-03-21]. |
Karel Mahrla zemřel 27. září 1999 v Hradci Králové.[18] Pohřeb se konal 1. října 1999 v chrámu sv. Ducha v Hradci Králové.
Jan Nepomuk Steinský[editovat | editovat zdroj]
Jan Nepomuk Antonín Steinský (15. června 1848 Smiřice[19] – 31. července 1922 Praha) byl zakadatel Komitétu pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém.
Život[editovat | editovat zdroj]
Jan Nepomuk Steinský se narodil ve Smiřicích do rodiny hostinského Františka Steinského (15. srpna 1809 – ?) a jeho manželky Rozálie roz. Rottové (25. srpna 1811 – 30. ledna 1850). Steinský měl pět starších vlastních sourozenců. Jeho matka zemřela, když mu byli pouhé dva roky a otec se znovu oženil. Z druhého otcova manželství přibyli do rodiny další čtyři sourozenci.
Školní docházku Steinský absolvoval ve Smiřicích a v Jaroměři. Poté ještě před válkou v roce 1866 pravděpodobně studoval na obchodní škole ve Vídni. Steinský pod atmosférou prusko-rakouského soupeření ve střední Evropě vstoupil v březnu roku 1866 jako osmnáctiletý mladík do armády. Jako svobodník se účastnil dílčích střetů na konci června, především pak ale rozhodující bitvy u Hradce Králové 3. července 1866.
Prusko-rakouská válka v roce 1866 se stala Steinského osudovou událostí, zbytek života zasvětil péči o vojenské památky a stal se zakladatelem Komitétu pro udržování pomníků na bojišti Králové-hradeckém.
V roce 1888 se Steinský účastnil honu v lese Svíb, v místě nekrvavějšího boje bitvy u Hradce Králové.
František Ulrich[editovat | editovat zdroj]
Ve volbách podpořili Ulricha především zástupci svobodných povolání, úředníci a liberální podnikatelé. [20]
Znovuzvolení 1899, 1902, 1906, 1911, 1914
Hospodářská, průmyslová a národopisná výstava pro východní Čechy v Hradci Králové 1894[editovat | editovat zdroj]
Kameny zmizelých[editovat | editovat zdroj]
Chlumec nad Cidlinou[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
2022 | ||||
2022 | ||||
2022 | ||||
2022 | ||||
ZDE ŽIL
OTTO ŠVELB NAR. 1895 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V TREBLINCE |
Palackého čp. 79 | 5. září 2023 | Otto Švelb[21] | |
ZDE ŽIL
KAREL FIŠER NAR. 1901 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 2. 9. 1942 V MAJDANKU |
Čelakovského čp. 43 | 5. září 2023 | Karel Fišer[21] | |
ZDE ŽILA
IRMA FIŠEROVÁ ROZ. STÁRKOVÁ NAR. 1904 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1942 V POLSKU |
Čelakovského čp. 43 | 5. září 2023 | Irma Fišerová[21] | |
ZDE ŽIL
ZDENĚK FIŠER NAR. DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V POLSKU |
Čelakovského čp. 43 | 5. září 2023 | Zdeněk Fišer[21] | |
ZDE ŽILA
VILEMÍNA WEISSOVÁ ROZ. NAR. DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1942 V TREBLINCE |
Klicperovo náměstí čp. 12 | 5. září 2023 | Vilemína Weissová[21] |
Holice[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
RUDOLF SEINER NAR. 1886 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Zborovská čp. 590 | 8. září 2023 | Rudolf Seiner se narodil 28. 5. 1886 jako druhorozený syn z osmi dětí Bedřicha a Augusty Seinerových. Odstěhoval se do Blšan v Ústeckém kraji a měl obchod se střižním zbožím. V důsledku okupace pohraničí se s manželkou Olgou a dětmi Karlem a Helenou přestěhovali zpět do Holic.[22] | |
ZDE ŽILA
OLGA SEINEROVÁ NAR. 1893 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Zborovská čp. 590 | 8. září 2023 | Olga Seinerová se narodila 5. 3 1893.[23] | |
ZDE ŽIL
KAREL SEINER NAR. 1922 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Zborovská čp. 590 | 8. září 2023 | Karel Seiner se narodil 4. 7. 1922 v Blšanech.[24] | |
ZDE ŽILA
HELENA SEINEROVÁ NAR. 1924 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Zborovská čp. 590 | 8. září 2023 | Helena Seinerová se narodila 9. 4. 1924 v Blšanech.[25] | |
ZDE ŽIL
LUDVÍK WEINSTEIN NAR. 1877 DEPORTOVÁN 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
nám. T. G. Masaryka 27 | 8. září 2023 | Ludvík Weinstein se narodil 18. 8. 1877. V Holicích měl továrnu na krabice a papírové zboží. S první manželkou Ellou, rozenou Aronovou měl syna Zdeňka a dceru Lily. Ella v roce 1916 zemřela a Ludvík se oženil s vdovou Idou Popperovou, rozenou Blochovou. S druhou manželkou byli kvůli účasti syna Zdeňka v zahraničním odboji internováni ve Svatobořicích, kde Ida zemřela.[22] | |
ZDE ŽILA
IDA WEINSTEINOVÁ NAR. 1880 DEPORTOVÁNA ZAVRAŽDĚNA |
nám. T. G. Masaryka 27 | 8. září 2023 | Ida Weinsteinová se narodila 4. 1. 1880 v Kynšperku nad Ohří. Zahynula 26. 10 1942 ve Svatobořicích u Kyjova.[22][26] | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA GLASEROVÁ NAR. 1884 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého čp. 232 | 8. září 2023 | Františka Glaserová se narodila 26. listopadu 1884. Její manžel Vítězslav Glaser zemřel v roce 1938. Syn Jan zahynul spolu s ní v Osvětimi, dcera Anna se dočkala osvobození v Bergen-Belsenu.[22] | |
ZDE ŽIL
JAN GLASER NAR. 1910 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého čp. 232 | 8. září 2023 | Jan Glaser se narodil 15. 7. 1910.[27] | |
ZDE ŽILA
ANNA FIALOVÁ NAR. 1886 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Husova čp. 480 | 8. září 2023 | Anna Fialová, vlastním jménem Olga rozená Friedová byla sestrou Oskara Frieda. Narodila se 19. 4. 1886.[28] V roce 1909 se před sňatkem s Václavem Fialou nechala pokřtítn a přijala jméno Anna. Společně měli syna Františka a dceru Marii. Pod tlakem protižidovských opatření se Václav s Annou rozvedl, ta již pak nebyla chráněna smíšeným manželstvím.[22] |
Chrudim[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽILA
OLGA HAMMERSCHLAGOVÁ NAR. 1873 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 15. 12. 1943 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Olga Hammerschlagová[29] | |
ZDE ŽIL
VIKTOR SALUS NAR. 1892 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 4. 6. 1944 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Viktor Salus byl majitelem obchodu s pražírnou kávy.[29] | |
ZDE ŽILA
MARIE SALUSOVÁ NAR. 1895 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 1944 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Marie Salusová[29] | |
ZDE ŽIL
EMIL SALUS NAR. 1920 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 1944 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Emil Salus[29] | |
ZDE ŽIL
EMIL SALUS NAR. 1921 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI OSVOBOZEN V ORANIENBURGU |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Jan Salus[29] | |
ZDE ŽIL
BEDŘICH BUCHFUHRER NAR. 1897 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 21. 1. 1943 |
U Parku čp. 330 | 15. srpna 2018 | Bedřich Buchfuhrer pracoval v rodinném obchodě a také u Salusů bydlel.[29] | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ AGULÁR NAR. 1875 DEPORTOVÁNAA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 15. 12. 1943 |
Široká č. 118 | 15. srpna 2018 | Adolf Agulár[30][31] | |
ZDE ŽILA
ANTONIE AGULÁROVÁ NAR. 1883 DEPORTOVÁNA 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 23. 10. 1944 |
Široká č. 118 | 15. srpna 2018 | Antonie Agulárová se narodila 24. srpna 1883v Litomyšli.[30][31] | |
ZDE ŽILA
VĚRA AGULÁROVÁ NAR. 1911 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Široká č. 118 | 15. srpna 2018 | Věra Agulárová[30][31] | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ AGULÁR NAR. 1917 DEPORTOVÁN 1942 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 23. 1. 1943 |
Široká č. 118 | 15. srpna 2018 | Jiří Agulár[30][31] | |
ZDE ŽIL
JUDR. EDVARD STRASS NAR. 1865 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Edvard Strass se narodil 7. 1. 1865. Vystudoval reálné gymnázium v Chrudimi a práva v Praze. Vlastní akvokátní kancelář si založil v roce 1897. Byl velmi aktivní ve veřejném životě, stal se členem, jednatelem a dokonce i předsedou několika spolků. Poskytoval pomoc židovským uprchlíkům z Haliče a Bukoviny během první světové války. S manželkou Martou měli tři děti, pouze dvě se dožily dospělosti, a to dcera Milada a syn Jiří. Dcera Milada si se provdala za pařížského právníka Jeana Camille-Carré a přežila válku ve Francii. [32] | |
ZDE ŽILA
MARTA STRASSOVÁ NAR. 1881 DEPORTOVÁNA DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Marta Strassová se narodila 9. září 1881 a byla manželkou Edvarda Strasse. | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ STRASS NAR. 1912 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Jiří Strass se narodil 8. října 1912 a stejně jako jeho otec Edvard Strass vystudoval práva v Praze. Spolu se svým bratrancem Karlem byl pracovně nasazen na stavbu vlečky v Bílku u Chotěboře.[32] | |
ZDE ŽIL
EMIL STRASS NAR. 1880 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Emil Strass se narodil 29. března 1880.[33] zakoupil od svého bratra Lea obchod s galanterním zbožím.[32] | |
ZDE ŽILA
EUGENIE STRASSOVÁ NAR. 1878 DEPORTOVÁNA DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Eugenie Strassová se narodila 20. října 1878. Byla manželkou Emila Strasse. S manželem měli dvě děti, syna Karla a dceru Annu. Osud dcery Anny není znám, ale pravděpodobně také tahynula v koncentračním táboře jako celá její rodina.[32] | |
ZDE ŽIL
KAREL STRASS NAR. 1907 DEPORTOVÁN DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
parčík u okružní křižovatky na Bídě | 9. září 2019 | Karel Strass se stal právníkem, stejně jako jeho strýc Edvard a bratranec Jiří. Za svou praxí se odstěhoval do Teplic, ale po okupaci pohraničí se vrátil do rodné Chrudimi. Spolu se svým bratrancem Jiřím byl pracovně nasazen na stavbu vlečky v Bílku u Chotěboře.[32] | |
ZDE ŽILA
IDA POCHOBRADSKÁ ROZ. SALUSOVÁ NAR. 1894 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Hniličkova čp. 372 | 9. září 2019 | Ida Pochobradská se narodila 29. března 1984 Emilovi a Kláře Salusovým. Byla nejmladší sestrou Viktora Saluse, který také zahynul v Osvětimi. Provdala se za Ferdinanda Pochobradského, malíře a středoškolského učitele. Společně měli dvě děti, syna Petra, který zemřel tragicky jako chlepec, a dceru Alexandru. Smíšené manželství chránilo Idu až do roku 1940, kdy Ferdinand zemřel. Poté byla s rodinou bratra deportována do Terezina a následně do Osvětimi. Dcera Alexandra nacistické perzekuci jako potomek smíšeného manželství unikla, i tak po válce zůstala z rodiny sama.[32] | |
ZDE ŽIL
JOSEF ORNSTEIN-ORSKÝ NAR. DEPORTOVÁN
|
V Tejnecku č. 535 | 9. září 2019 | Josef Ornstein-Orský se s manželkou Karolínou a dětmi Romanem a Ilonou přestěhovali do nového domu v ulici V Tejnecku v roce 1937. Manželka Karolína nebyla židovského původu a v nátlaku protižidovských opatření se s ní Josef Ornstein formálně rozvedl. Převedl na ni veškeré majetky, dál spolu v tajnosti žili a rodina si změnila jméno na Orský. Ani tak nebyl Josef Ornstein transportu ušetřen, prošel několika koncentračními tábory a poslední zmínka o jeho osudu je z roku 1945 z Kauferingu, odkud absolvoval pochod smrti, při němž zřejmě zahynul.[32] | |
ZDE ŽIL
KAREL HERRMANN NAR. DEPORTOVÁN
|
Široká čp. 129 | 9. září 2019 | Karel Herrmann | |
ZDE ŽILA
ŠTEPÁNKA HERRMANNOVÁ NAR. DEPORTOVÁNA
|
Široká čp. 129 | 9. září 2019 | Štěpánka Herrmannová | |
ZDE ŽILA
HANA HERRMANNOVÁ NAR. DEPORTOVÁNA
|
Široká čp. 129 | 9. září 2019 | Hana Herrmannová | |
ZDE ŽILA
BOŽENA PICKOVÁ NAR. 1901 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Gorkého čp. 505 | Božena Picková[34] | ||
ZDE ŽILA
EMILIE PICKOVÁ ROZ. FREUNDOVÁ NAR. 1869 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 17. 3. 1943 |
Gorkého čp. 505 | Emilie Picková[34] | ||
ZDE ŽILA
ADELHEID POLLAKOVÁ NAR. 1873 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 17. 2. 1943 |
Resselovo náměstí | Adelheid Pollaková[35] | ||
ZDE ŽIL
ING. ARNOŠT POLLAK NAR. 1890 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI OSVOBOZEN GLEIWITZ |
Resselovo náměstí | Ing. Arnošt Pollak[35] | ||
ZDE ŽILA
ADELHEID POLLAKOVÁ NAR. 1903 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Resselovo náměstí | Marie Pollaková[35] | ||
ZDE ŽIL
VILÉM POLLAK NAR. 1927 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI BUCHENWALDU ZAVRAŽDĚN V DUBNU 1945 NA POCHODU SMRTI U TACHOVA |
Resselovo náměstí | Vilém Pollak[35] | ||
ZDE ŽIL
EDUARD WITZ NAR. 1876 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Eduard Witz Rodina Witzova ve svém domě provozovala likérku.[36] | |
ZDE ŽILA
HELENA WIRZOVÁ ROZ. DEIMLOVÁ NAR. 1888 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Helena Witzová | |
ZDE ŽILA
VALERIE WIRZOVÁ ROZ. KLEINOVÁ NAR. 1897 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Valerie Witzová | |
ZDE ŽILA
BLAŽENA (BEÁTA) WIRZOVÁ NAR. 1922 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Blažena (Beáta) Witzová | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ WITZ NAR. 1925 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Jiří Witz | |
ZDE ŽIL
VLADIMÍR WITZ NAR. 1925 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Havlíčkova čp. 91 (původní dům již nestojí) | 14. července 2022 | Vladimír Witz | |
ZDE ŽILA
BERTA MANDELÍKOVÁ ROZ. WEISSENSTEINOVÁ NAR. 1879 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 28. 2. 1944 |
Masarykovo náměstí 60/9 | 14. července 2022 | Berta Mandelíková | |
ZDE ŽIL
OTTO MANDELÍK NAR. 1904 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN 11. 12. 1944 VE SCHWARZHEIDE |
Masarykovo náměstí 60/9 | 14. července 2022 | Otto Mandelík | |
ZDE ŽILA
ANNA MANDELÍKOVÁ ROZ. HAMÁČKOVÁOVÁ NAR. 1906 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI 1944 DO STUTTHOFU OSVOBOZENA |
Masarykovo náměstí 60/9 | 14. července 2022 | Anna Mandelíková | |
ZDE ŽILA
IDA NERMUŤOVÁ ROZ. BLUMENKRANZOVÁ NAR. 1881 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Lupáčova 72 | 6. září 2023 | Ida Nermuťová | |
ZDE ŽILA
HEDVIKA LEBENFELDOVÁ ROZ. STRASSEROVÁ NAR. 1876 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Opletalova čp. 15 | 6. září 2023 | Hedvika Rebenfeldová se narodila 15. 12. 1876. Její manžel Eduard měl obchod se suknem a zemřel v roce 1937. Do deportace se živila jako učitelka jazyků. Obě její děti nacistům unikly. Syn Oskar emigroval do Velké Británie a stal se členem RAF. Alice přečkala válku v Chrudimi, zřejmě kvůli smíšenému manželství.[37] | |
ZDE ŽIL
JUDR. ROBERT MEISL NAR. 1900 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Rybičkova čp. 7 | 6. září 2023 | JUDr. Robert Meisl[38] | |
ZDE ŽILA
ELIŠKA WEISSOVÁ ROZ. FLASCHNEROVÁ NAR. 1865 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1. 1. 1943 |
Rybičkova čp. 7 | 6. září 2023 | Eliška Weissová[38] | |
Široká čp. 87 | 6. září 2023 |
Polička[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
GUSTAV FUCHS NAR. 26. 6. 1867 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 15. 4. 1943 V TEREZÍNĚ |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Gustav Fuchs | |
ZDE ŽIL
ARNOŠT ŠLESINGER NAR. 21. 1. 1896 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Arnošt Šlesinger | |
ZDE ŽILA
ELLA ŠLESINGEROVÁ NAR. 30. 7. 1892 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Ella Šlesingerová | |
ZDE ŽILA
EDITA ŠLESINGEROVÁ NAR. 10. 7. 1924 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Edita Šlesingerová | |
ZDE ŽIL
RUDOLF DEUTSCH NAR. 6. 5. 1890 ZATČEN V ČERVNU 1941 ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Rudolf Deutsch | |
ZDE ŽILA
OLGA DEUTSCHOVÁ NAR. 24. 11. 1891 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Olga Deutschová | |
ZDE ŽIL
ARNOŠT DEUTSCH NAR. 24. 12. 1913 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Arnošt Deutsch | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ DEUTSCH NAR. 10. 11. 1917 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Jiří Deutsch | |
ZDE ŽIL
ZDENĚK DEUTSCH NAR. 2. 11. 1922 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 25 | 8. března 2022 | Zdeněk Deutsch | |
ZDE ŽILA
ELEONORA SCHLESINGEROVÁ ROZ. KLEINOVÁ NAR. 2. 5. 1861 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 20. 12. 1942 V TEREZÍNĚ |
Riegerova čp. 36 | 16. března 2023 | Eleonora Schlesingerová[39] byla manželkou Zikmunda Schlesingera, který v Poličce provozoval obchod s textilem. [40] | |
ZDE ŽIL
OTA SCHLESINGER NAR. 25. 12. 1901 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 36 | 16. března 2023 | Ota Schlesinger[39] | |
ZDE ŽILA
ZDEŇKA SCHLESINGEROVÁ ROZ. NAR. 30. 8. 1902 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 36 | 16. března 2023 | Zdeňka Schlesingerová[39] | |
ZDE ŽILA
TRUDA SCHLESINGEROVÁ NAR. 1. 2. 1926 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 36 | 16. března 2023 | Truda Schlesingerová[39] | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ SCHLESINGER NAR. 17. 2. 1930 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 36 | 16. března 2023 | Jiří Schlesinger[39] | |
ZDE ŽIL
LEO SCHNEIER NAR. 25. 1. 1908 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 36 | 16. března 2023 | Leo Schneier[39] | |
ZDE ŽIL
HUGO KLEIN NAR. 24. 4. 1889 DEPORTOVÁN 9. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Hugo Klein[41] se narodil 24. dubna 1889 v České Třebové. Po svém otci Jindřichu Kleinovi převzal živost s koženým zbožím. V roce 1921 se oženil s Valerií Schlasingerovou a měli společně čtyři děti: Ilonu, Ota, Lily a Věru.[42] | |
ZDE ŽILA
VALERIE KLEINOVÁ ROZ. SCHLESINGEROVÁ NAR. 6. 2. 1890 DEPORTOVÁNA 9. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Valerie Kleinová[41] rozená Schlesingerová se narodila 6. února 1890 Zikmundovi a Eleonoře Schlesingerovým. Jejím bratrem byla Ota Schlesinger.[42] | |
ZDE ŽILA
ILONA KLEINOVÁ NAR. 1. 2. 1923 DEPORTOVÁNA 9. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Ilona Kleinová[41] | |
ZDE ŽIL
OTA KLEIN NAR. 3. 11. 1924 DEPORTOVÁN 9. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Ota Klein[41] | |
ZDE ŽILA
LILY KLEINOVÁ NAR. 19. 5. 1927 DEPORTOVÁNA 9. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Lily Kleinová[41] | |
ZDE ŽILA
VĚRA KLEINOVÁ NAR. 17. 5. 1931 DEPORTOVÁNA 9. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Věra Kleinová[41] | |
ZDE ŽIL
VILÉM KLEIN NAR. 22. 3. 1902 DEPORTOVÁN 9. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Vilém Klein[41] byl mladším bratrem Hugo Kleina. Narodil se 22. března 1902 ve Stašově. Také se živil jako obchodník s kůžemi. Na konci 30. let 20. století musel opustit svůj dům v Hegerově ulici čp. 299 a přestěhovat se k rodině svého bratra.[42] | |
ZDE ŽIL
BOHDAN MINICH NAR. 2. 2. 1874 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Bohdan Minich[41] se narodil 2. února 1874 v Hluboké. V Poličce žil od roku 1902. Byl úředníkem Hořické mechanické tkalcovny Feuerstein a spol., která měla pobočku v Poličce. Se svou druhou manželkou Františkou Krausovou se oženil v roce 1912 v Praze. Narodil se jim syn Arnošt, který se vyhnul transportu a stihnul emigrovat do Palestiny. Před deportací žili společně s rodinou Kleinovou na Riegerově ulici čp. 41.[42] | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA MINICHOVÁ ROZ. KRAUSOVÁ NAR. 24. 7. 1883 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Riegerova čp. 41 | 7. března 2024 | Františka Minichová[41] rozená Krausová se narodila 24. července 1883 v Podole (okr Mělník).[42] |
Vysoké Mýto[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
JIŘÍ SVOBODA STUDENT GYMNÁZIA NAR. 31. 10. 1923 ZATČEN GESTAPEM POPRAVEN 15. 4. 1943 V BERLÍNĚ-PLÖTZENSEE |
A. V. Šembery | 6. září 2019 | Jiří Svoboda[43][44] | |
ZDE ŽIL
MILOSLAV SVOBODA STUDENT GYMNÁZIA NAR. 28. 8. 1923 ZATČEN GESTAPEM POPRAVEN 15. 4. 1943 V BERLÍNĚ-PLÖTZENSEE |
Kpt. Poplera čp. 73 | 6. září 2019 | Miloslav Svoboda[43][44] | |
ZDE ŽILA
HANA FRISCHMANNOVÁ NAR. 1896 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Litomyšlská čp. 55 | 1. září 2020 | Hana Frischmannová[45] se narodila 13. listopadu 1896 v Nových Hradech. Byla dcerou pekaře Moritze Pfeifera. V roce 1920 si vzala obchodníka Alfréda Frischmanna, s nímž měla dva syny Františka a Jiřího. V roce 1931 ovdověla, Alfréd zemřel na zánět slepého střeva. Dál ale ve Vysokém Mýtě provozovala vyšívačkou firmu a prodejnu textilního zboží. Firmu stihla před zabavením prodat, transportu do koncentračního tábora se ale nevyhnula.[46][47] | |
ZDE ŽIL
FRANTIŠEK FRISCHMANN NAR. 1921 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 13. 2. 1943 V OSVĚTIMI |
Litomyšlská čp. 55 | 1. září 2020 | František Frischmann[45] se narodil 18. září 1921 do rodiny Alfréda a Hany Frischmannových. Byl talentovaným sportovcem a skautem. V roce 1940 odmaturoval na gymnáziu ve Vysoké Mýtě. Emigrovat již nestihl a dobrovolně nastoupil do transportu do Osvětimi, protože nechtěl opustit matku. František Frischmann byl po válce oceněn zlatým stupněm Junáckého kříže za statečnost.[46][47] | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ FRISCHMANN NAR. 1922 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI DO SACHSENHAUSENU OSVOBOZEN |
Litomyšlská čp. 55 | 1. září 2020 | Jiří Frischmann[45] se narodil 24. listopadu 1922 do rodiny Alfréda a Hany Frischmannových. Stejně jako bratr František byl skautem. Před válkou nestihl odmaturovat a spolu s bratrem pracovali na stavbě vodovodu. V Terezíně i v Osvětimi se uplatnil jako ošetřovatel a vychovatel malých dětí. Osvobození se dočkal v Sachsenhausenu, odkud poslal přihlášku na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy. Po válce přijal jméno Franěk, odmaturoval a vystudoval češtinu a ruštinu a nadále působil na filozofické fakultě v Praze. Po okupaci vojsky Varšavské smlouvy byl nucen z fakulty odejít na pracoval na dráze. Po revoluci byl rehabilitován a jmneován profesorem. Zemřel 30. prosince 2007.[46][47] | |
ZDE ŽIL
OTTO SCHWARZ NAR. 1912 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA, SCHWARZHEIDE OSVOBOZEN V TEREZÍNĚ |
Vladislavova čp. 86 | 12. září 2021 | Otto Schwarz se narodil v roce 1912 v Luži. Jeho rodina tam vlastnila továrnu na ruční vyšívání. Po návratu z koncentračního tábora chtěl tuto firmu obnovit. Doba tomu ale nepřála a s manželkou a synem Janem odešli od Izraele.[48][49] | |
ZDE ŽILA
EVA SCHWARZOVÁ ROZ. PICKOVÁ NAR. 1918 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI, NEUENHAMME, BERGEN-BELSENU OSVOBOZENA |
Vladislavova čp. 86 | 12. září 2021 | Eva Schwarzová rozená Picková se narodila v roce 1918 ve Vysokém Mýtě. Byla dcerou Karla a Olgy Pickových. Její otec se války nedožil a matka a bratr zemřeli v koncetračních táborech. [48][49] | |
ZDE ŽILA
OLGA PICKOVÁ ROZ. BREITENFELDOVÁ NAR. 1887 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
Vladislavova čp. 86 | 12. září 2021 | Olga Picková rozená Breitenfeldová se narodila 18. srpna 1887. Provdala se za Arnošta Picka. Jeho rodiny vlastnila ve Vysokém Mýtě továrnu a obchod s likéry a lihovinami. Společně měli tři děti, syny Pavla a Karla a dceru Evu. Pavel zemřel pravděpodobně jako dítě, Karel zemřel v koncentračním táboře a Eva provdaná Schwarzová druhou světovou válku přežila.[48][49] | |
ZDE ŽIL
KAREL PICK NAR. 1916 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Vladislavova čp. 86 | 12. září 2021 | Karel Pick se narodil 30. června 1916 do rodiny Arnošta a Olgy Pickových. V roce 1935 odmaturoval na gymnáziu ve Vysokém Mýtě. Několik měsíců pobýval v přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu, stejně jako Bedřich Koblitz. Zde se měli mladíci židovského původu učit práci v zemědělství pod záminkou budoucího vystěhování do Palestiny, ke kterému ale nedošlo.[48][50][49] | |
ZDE ŽILA
IDA PICKOVÁ ROZ. WEISSOVÁ NAR. 1890 DEPORTOVÁNA 1942 DO SVATOBOŘIC, TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 8. 3. 1944 |
Vladislavova čp. 86 | 12. září 2021 | Ida Picková rozená Weissová se narodila 5. ledna 1890. Provdala se za Bohumila Picka s nímž měla dvě děti, syna Ottu a dceru Hanu. Syn stihl emigrovat od Velké Británie, kde v řadách RAF pracoval jako tlumočník. Kvůli jeho emigraci a působení v zahraničních odboji byly jeho matka i sestra internovány v táboře ve Svatobořicích. Propuštěny byly obě s podlomeným zdravím, tak aby prakticky ihned nastoupily do transportu do Terezína.[48][49] | |
ZDE ŽILA
HANA PICKOVÁ NAR. 1918 DEPORTOVÁNA 1942 DO SVATOBOŘIC, TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA 8. 3. 1944 |
Vladislavova čp. 86 | 12. září 2021 | Hana Picková se narodila 20. března 1918 do rodiny Bohumila a Idy Pickových. Před transportem do Terezína byla ještě po dobu několika měsíců držena v internačním táboře ve Svatovořicích v rámci tzv. AKCE E pro rodinné příslušníky emigrantů.[48][49] | |
ZDE ŽILA
BERTA ADLEROVÁ ROZ. ADLEROVÁ NAR. 1884 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
nám. Přemysla Otakara II. čp. 185 | 23. září 2022 | Berta Adlerová rozená Adlerová se narodila 26. ledna 1884 v Pardubicích. V roce 1904 se provdala za Hugo Adlera. Společně měli čtyři děti: Zdeňka, Jiřího, Hanu a Karla. Rodina vlastnila obchod s textilním zbožím. Dcera Hana se provdala za inženýra Rudolfa Gottlieba z Pardubic, odkud byla také deportována do koncentračního tábora. Válku nepřežila, od roku 2021 má káme zmizelých v Pardubicích.[51] | |
ZDE ŽIL
ZDENĚK ADLER NAR. 1909 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
nám. Přemysla Otakara II. čp. 185 | 23. září 2022 | Zdeněk Adler se narodil 24. dubna 1909 do rodiny Huga a Berty Adlerových. Vystudoval tkalcovskou školu a po smrti otce převzal obchod.[51] | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ ADLER NAR. 1910 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
nám. Přemysla Otakara II. čp. 185 | 23. září 2022 | Jiří Adler se narodil 31. srpna 1910 do rodiny Huga a Berty Adlerových. Přestože byl Jiří od narození hluchoněmý, v Praze se vyuřil krejčím.[51] | |
ZDE ŽIL
KAREL ADLER NAR. 1917 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
nám. Přemysla Otakara II. čp. 185 | 23. září 2022 | Karel Adler se narodil 20. května 1917 do rodiny Huga a Berty Adlerových. Vystudoval obchodní akademii v Liberci.[51] | |
ZDE ŽILA
HERMÍNA VOHRYZKOVÁ ROZ. WEINEROVÁ NAR. 1877 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Litomyšlská čp. 57 | 23. září 2022 | Hermína Vohryzková rozená Weinerová se narodila v roce 1877 v Přelouči. V roce 1899 se provdala za Maxe Vohryzka. Společně přivedli na svět dvě děti, snad Otu a dceru Annu. Provozovali obchod se železem ve Vysokém Mýtě. Max Vohryzek zemřel ještě před nástupem do transportu v roce 1941. Dcera Anna se transportu vyhnula kvůli smíšenému manželství s filmovým kritikem Karlem Smržem. Hermína se dožila konce války v Terezíně, kde byla osvobozena, zbytek života bydlela u své dcery Anny v Praze. Zemřela v roce 1973 a dožila se tedy úctyhodného věku 96 let. Její vnučkou byla česká psycholožka Hana Junová.[52][51] | |
ZDE ŽIL
OTA VOHRYZEK NAR. 1901 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1944 DO OSVĚTIMI BUCHENWALDU OSVOBOZEN |
Litomyšlská čp. 57 | 23. září 2022 | Ota Vohryzek se narodil v roce 1901 do rodiny Maxe a Hermíny Vohryzkových. Vystudoval ČVUT v Praze. Pracoval pro plzeňskou Škodovku a věnoval se i vlastním vynálezům. Ota Vohryzek přežil Terezín, Osvětim, Buchenwald a pochod smrti, na kterém byl osvobozen. Po válce se přestěhoval k sestře Anně do Prahy. Po smrti matky a sestry se ke konci života vrátil do Vysokého Mýta, kde si přál být pohřben.[52][51] | |
ZDE ŽILA
REGINA MÄNDLOVÁ ROZ. BERGEROVÁ NAR. 1866 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 OD OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
náměstí Přemysla Otakara II. čp. 187 | 7. září 2023 | Regina Mändlová se narodila 3. ledna 1866 ve Vysokém Mýtě do rodiny Tobiáše a Terezie Bergerových. Měla celkem deset sourozenců, dva starší a sedm mladších. Provdala se za Ludvíka Mändla, se kterým měla tři děti. Bohužel jen jediná dcera se dožila dospělosti, ale tragicky zemřela po nákaze v manželově lékařské ordinaci. Regina Mändlová převzala po rodičích obchod s textíliemi [53] | |
ZDE ŽIL
JUDR. FRANTIŠEK BERGER NAR. 1882 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
náměstí Přemysla Otakara II. čp. 98 | 7. září 2023 | František Berger se narodil 27. června 1882 v Litomyšli. Byl synem sestry Reginy Mändlové Barbary. Vystudoval práva na Karlově univerzitě v Praze a poté se přestěhoval do Vysokého Mýta, kde provozoval advokátskou praxi.[53] | |
ZDE ŽIL
KAREL KOBLITZ NAR. 1885 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Pražská čp. 86 | 7. září 2023 | Karel Koblitz se narodil 23. srpna 1885.[53] | |
ZDE ŽILA
VILEMÍNA KOBLITZOVÁ ROZ. WEISSOVÁ NAR. 1887 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚNA |
Pražská čp. 86 | 7. září 2023 | Vilemína Koblitzová rozená Weissová se narodila v roce 1887.[53] | |
ZDE ŽIL
JUDR. BEDŘICH KOBLITZ NAR. 1911 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Pražská čp. 86 | 7. září 2023 | Bedřich Koblitz se narodil 24. května 1911 ve Vysdokém Mýtě. V roce 1936 absolvoval práva na Karlově univerzitě v Praze. Několik měsíců pobýval na přeškolovacím táboře v Lípě u Havlíčkova Brodu mj. ve společnosti Karla Picka. Zde se měli mladíci židovského původu učit práci v zemědělství pod záminkou budoucího vystěhování do Palestiny, ke kterému ale nedošlo.[53] | |
ZDE ŽIL
JAN KOBLITZ NAR. 1916 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA 1943 DO OSVĚTIMI ZAVRAŽDĚN |
Pražská čp. 86 | 7. září 2023 | Jan (Hanuš) Koblitz se narodil 6. července 1916. Ve Vysokém Mýtě studoval gymnázium a obchodní školu. Byl jazykově nadaný a pravděpodobně pracoval ve firmě svých rodičů.[53][54] |
Borová[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
GUSTAV PAM NAR. 3. 6. 1876 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 15. 12. 1943 V OSVĚTIMI |
Borová čp. 196 | 7. září 2018 | Gustav Pam se narodil 3. června 1876 v Lačnově. V roce 1903 se oženil s Olgou Freundovou. Měli společně čtyři děti, dceru Martu a snyny Ludvíka, Josefa a Richarda.[55] | |
ZDE ŽILA
OLGA PAMOVÁ ROZ. FREUNDOVÁ NAR. 14. 1. 1880 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 16. 1. 1943 V TEREZÍNĚ |
Borová čp. 196 | 7. září 2018 | Olga Pamová[55] | |
ZDE ŽIL
LUDVÍK PAM NAR. 22. 6. 1906 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 5. 3. 1943 V OSVĚTIMI |
Borová čp. 196 | 7. září 2018 | Ludvík Pam[55] | |
ZDE ŽILA
KAMILA PAMOVÁ ROZ. KOHNOVÁ NAR. 12. 8. 1910 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 23. 1. 1943 V OSVĚTIMI |
Borová čp. 196 | 7. září 2018 | Kamila Pamová se narodila 12. srpna 1910 v Sobědruzích (dnešní část Teplic). V roce 1941 se vdala za Ludvíka Pama a společně žili v Borové.[55][56] | |
ZDE ŽIL
JOSEF PAM NAR. 21. 2. 1910 DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 6. 3. 1942 V OSVĚTIMI |
Borová čp. 196 | 7. září 2018 | Josef Pam[55] | |
ZDE ŽILA
MARTA VIELGUTOVÁ ROZ. PAMOVÁ NAR. 2. 5. 1904 DEPORTOVÁNA 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 23. 1. 1943 V OSVĚTIMI |
Borová čp. 196 | 7. září 2018 | Marta Vielgutová[55] | |
ZDE ŽIL
RICHARD PAM NAR. 23. 7. 1915 DEPORTOVÁN 5. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 14. 2. 1943 V OSVĚTIMI |
Borová čp. 196 | 7. září 2018 | Richard Pam[55] |
Seznam Kamenů zmizelých v Česku[editovat | editovat zdroj]
Hlavní město Praha[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Praha | Hlavní město Praha | 8. října 2008 | více než 466 | do roku 2021 | Seznamy kamenů zmizelých v Praze |
Středočeský kraj[editovat | editovat zdroj]
Královéhradecký kraj[editovat | editovat zdroj]
Pardubický kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Borová | Pardubický kraj | 7. října 2018 | 7 | 7. října 2018 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji | |
Holice | Pardubický kraj | 16. července 2021 | 22 | 8. září 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji | |
Chrudim | Pardubický kraj | 20. září 2017 | 45 | 6. září 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji | |
Luže | Pardubický kraj | 31. srpna 2020 | 40 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji | ||
Pardubice | Pardubický kraj | 1. září 2020 | 40 | 5. září 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji | |
Polička | Pardubický kraj | 8. března 2022 | 24 | 7. března 2024 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji | |
Slatiňany | Pardubický kraj | 15. srpna 2018 | 6 | 15. srpna 2018 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji | |
Svitavy | Pardubický kraj | 23. dubna 2013 | 8 | 2. listopadu 2017 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji | |
Vysoké Mýto | Pardubický kraj | 6. září 2019 | 23 | 7. září 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Pardubickém kraji |
Liberecký kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Česká Lípa | Liberecký kraj | 4. května 2018 | 14 | 2021 | Seznam kamenů zmizelých v Libereckém kraji | |
Hejnice | Liberecký kraj | 5. listopadu 2019 | 4 | 5. listopadu 2019 | Seznam kamenů zmizelých v Libereckém kraji | |
Liberec | Liberecký kraj | 17. srpna 2016 | 71[68] | 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Libereckém kraji | |
Turnov | Liberecký kraj | září 2021 | 32 | října 2022 | Seznam kamenů zmizelých v Libereckém kraji |
Ústecký kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Děčín | Ústecký kraj | 12. září 2014 | 1 | 12. září 2014 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Chomutov | Ústecký kraj | 2021 | 7 | 2021 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Kadaň | Ústecký kraj | 30. září 2021 | 17 | 20. listopadu 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Peruc | Ústecký kraj | 7. června 2015 | 3 | 7. června 2015 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Roudnice nad Labem | Ústecký kraj | srpen 2016 | 2 | srpen 2016 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Teplice | Ústecký kraj | 17. června 2011 | min. 9 | 17. července 2013 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji | |
Žatec | Ústecký kraj | 12. září 2014 | 3 | 12. září 2014 | Seznam kamenů zmizelých v Ústeckém kraji |
Karlovarský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Chodov | Karlovarský kraj | 2. srpna 2015 | 12[69] | 17. září 2017 | Seznam kamenů zmizelých v Karlovarském kraji | |
Karlovy Vary | Karlovarský kraj | 1. srpna 2016 | 12 | duben 2023[70][71][72] | Seznam kamenů zmizelých v Karlovarském kraji | |
Ostrov | Karlovarský kraj | září 2020[73] | Seznam kamenů zmizelých v Karlovarském kraji | |||
Sokolov | Karlovarský kraj | 10. listopadu 2020[74] | 23[75] | 9. listopadu 2023[76] | Seznam kamenů zmizelých v Karlovarském kraji |
Plzeňský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Horažďovice | Plzeňský kraj | 14. září 2014 | 24 | 3. srpna 2015 | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji | |
Plzeň | Plzeňský kraj | 28. října 2012 | 136[77] | říjen 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji | |
Spálené Poříčí | Plzeňský kraj | 12. července 2023 | 7 | 12. července 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji | |
Sušice | Plzeňský kraj | 2. srpna 2015 | 7 | 2. srpna 2015 | Seznam kamenů zmizelých v Plzeňském kraji |
Jihočeský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
České Budějovice | Jihočeský kraj | 14. září 2014 | 12[78] | [79] | 4. září 2019Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji | |
Dačice | Jihočeský kraj | 17. září 2021 | 4 | 17. září 2021 | Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji | |
Chlum u Třeboně | Jihočeský kraj | 17. července 2013 | 2 | 17. července 2013 | Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji | |
Milevsko | Jihočeský kraj | 2. listopadu 2023 | 20 | 2. listopadu 2023 | Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji | |
Třeboň | Jihočeský kraj | 6. června 2010 | 3 | 6. června 2010 | Seznam kamenů zmizelých v Jihočeském kraji |
Kraj Vysočina[editovat | editovat zdroj]
Jihomoravský kraj[editovat | editovat zdroj]
Zlínský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Boršice | Zlínský kraj | 18. července 2013 | 3 | 18. července 2013 | Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji | |
Kroměříž | Zlínský kraj | 16. září 2014 | 15 | [91] | 1. prosince 2020Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji | |
Valašské Meziříčí | Zlínský kraj | 10. srpna 2021 | 16 | 10. srpna 2021 | Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji |
Olomoucký kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Hranice | Olomoucký kraj | 5. srpna 2015 | 3 | 5. srpna 2015 | Seznam kamenů zmizelých v Hranicích | |
Loštice | Olomoucký kraj | [92] | 21. září 20178 | 21. září 2017 | Seznam kamenů zmizelých v Lošticích | |
Olomouc | Olomoucký kraj | 16. června 2011 | 270[p. 2][93][94] | 23. dubna 2019 | ||
Šumperk | Olomoucký kraj | 4 | 2. června 2023 |
Moravskoslezský kraj[editovat | editovat zdroj]
místo | kraj | datum
první instalace |
počet
kamenů |
datum
poslední instalace |
galerie | seznam |
---|---|---|---|---|---|---|
Český Těšín | Moravskoslezský kraj | 30. října 2012 | 1 | 30. října 2012 | Seznam kamenů zmizelých v Moravskoslezském kraji | |
Krnov | Moravskoslezský kraj | 19. července 2013 | 16 | 19. září 2014 | Seznam kamenů zmizelých v Moravskoslezském kraji | |
Ostrava | Moravskoslezský kraj | 10. června 2010 | 38 | 21. září 2017 | Seznam kamenů zmizelých v Moravskoslezském kraji | |
Příbor | Moravskoslezský kraj | 19. července 2013 | 1 | 19. července 2013 | Seznam kamenů zmizelých v Moravskoslezském kraji |
Trutnov[editovat | editovat zdroj]
V Trutnově se nacházejí tyto kameny zmizelých:[95][96]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Odhalení | Jméno, život |
---|---|---|---|---|
ZDE ŽIL
ERNST ALTSCHUL NAR. 1899 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V TREBLINCE |
Krakonošovo náměstí č. p. 70 | 15. listopadu 2021 | Ernst Altschul | |
ZDE ŽIL
PINKAS FLESCH NAR. 1871 DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 22. 2. 1944 |
Jihoslovanská č. p. 26 | 15. listopadu 2021 | Pinkas Flesch | |
ZDE ŽILA
MARTA FLESCHOVÁ NAR. 1895 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Jihoslovanská č. p. 26 | 15. listopadu 2021 | Marta Fleschová | |
ZDE ŽIL
OTTO FLESCH NAR. 1917 DEPORTOVÁN 1941 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 3. 3. 1945 V DACHAU |
Jihoslovanská č. p. 26 | 15. listopadu 2021 | Otto Flesch | |
ZDE ŽIL
MUDR. JULIUS KOHN NAR. 1892 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 5. 12. 1944 V DACHAU |
Slezská č. p. 41 | 15. listopadu 2021 | MUDr. Julius Kohn | |
ZDE ŽILA
LEOPOLDINA KOHNOVÁ NAR. 1887 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Slezská č. p. 41 | 15. listopadu 2021 | Leopoldina Kohnová | |
ZDE ŽIL
MARKUS LEDERER NAR. 1864 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1. 10. 1942
|
Bulharská ulice č. p. 63 | 12. listopadu 2023 | Markus Lederer[97] | |
ZDE ŽILA
REGINA LEDEREROVÁ NAR. 1866 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 21. 7. 1944
|
Bulharská ulice č. p. 63 | 12. listopadu 2023 | Regina Ledererová[97] | |
ZDE ŽILA
MARIE BEITLEROVÁ NAR. 1886 DEPORTOVÁNA 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 13. 2. 1945
|
Polní ulice č. p. 129 | 12. listopadu 2023 | Marie Beitlerová[97] | |
ZDE ŽIL
MUDR. JULIUS GANS NAR. 1866 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI
|
Pražská ulice č. p. 135 | 12. listopadu 2023 | MUDr. Julius Gans[97] | |
ZDE ŽIL
JUDR. HUGO TAUSSIG NAR. 1876 DEPORTOVÁN 1941 DO LODŽE ZAVRAŽDĚN 15. 5. 1942
|
Polská ulice č. p. 189 | 12. listopadu 2023 | JUDr. Hugo Taussig[97] | |
ZDE ŽIL
MAXIMILIÁN ROUBÍČEK NAR. 1887 DEPORTOVÁN 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 31. 10. 1944 V OSVĚTIMI
|
Sokolská ulice č. p. 237 | 12. listopadu 2023 | Maximilián Roubíček[97] |
Rychnov nad Kněžnou[editovat | editovat zdroj]
Obrázek | Nápis | Bydliště | Jméno, život |
---|---|---|---|
ZDE ŽIL
KAREL POLÁČEK NAR. 22. 3. 1892 DEPORTOVÁN 5. 7. 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN NA POCHODU SMRTI 1945 |
Palackého ulice čp. 47 | Karel Poláček | |
ZDE ŽIL
MILAN POLÁČEK NAR. 18. 10. 1907 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | Milan Poláček | |
ZDE ŽIL
KAMIL ŠŤASTNÝ NAR. 8. 4. 1894 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | Kamil Šťastný | |
ZDE ŽILA
BERTA ŠŤASTNÁ ROZ. POLÁČKOVÁ NAR. 13. 9. 1901 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 47 | Berta Šťastná | |
ZDE ŽIL
JAN THORSCH NAR. 25. 2. 1902 DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Palackého ulice čp. 696 | Jan Thorsch - obchodník s bavlněnou přízí | |
ZDE ŽILA
ANNA THORSCHOVÁ NAR. 2. 2. 1911 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Anna Thorschová | |
ZDE ŽILA
HELENA THORSCHOVÁ NAR. 14. 3. 1937 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Helena Thorschová | |
ZDE ŽIL
LEO FISCHER NAR. 29. 8. 1906 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Leo Fischer | |
ZDE ŽILA
LILY FISCHEROVÁ NAR. 29. 8. 1914 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Lily Fischerová | |
ZDE ŽILA
JOSEF FISCHER NAR. 16. 3. 1936 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 696 | Josef Fischer | |
ZDE ŽIL
THEODOR DEUTSCHMANN NAR. 17. 4. 1865 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Theodor Deutschmann - továrník, výrobce kapesníků a bílého zboží | |
ZDE ŽIL
OTTO DEUTSCHMANN NAR. 3. 2. 1899 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Otto Deutschmann | |
ZDE ŽILA
ELLA DEUTSCHMANNOVÁ NAR. 20. 6. 1908 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Ella Deutschmannová | |
ZDE ŽIL
FRANTIŠEK DEUTSCHMANN NAR. 17. 9. 1931 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | František Deutschmann | |
ZDE ŽIL
JAN DEUTSCHMANN NAR. 18. 7. 1935 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Jan Deutschmann | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA DEUTSCHMANNOVÁ NAR. 25. 2. 1907 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Františka Deutschmannová | |
ZDE ŽIL
JOSEF DEUTSCHMANN NAR. 25. 6. 1931 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Josef Deutschmann | |
ZDE ŽIL
PAVEL DEUTSCHMANN NAR. 11. 5. 1934 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Poláčkovo náměstí 86/87 | Pavel Deutschmann | |
ZDE ŽIL
MAX LÖWY NAR. 15. 3. 1865 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Palackého ulice čp. 109 | Max Löwy - obchodník s dřívím a uhlím znám z díla Karla Poláčka, hudebník, zpěvák | |
ZDE ŽILA
BOŽENA LÖWYOVÁ NAR. 7. 9. 1872 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Božena Löwyová | |
ZDE ŽIL
OSKAR WEINER NAR. DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Oskar Weiner | |
ZDE ŽILA
FRANTIŠKA WEINEROVÁ NAR. DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Františka Weinerová | |
ZDE ŽILA
VĚRA WEINEROVÁ NAR. DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Věra Weinerová | |
ZDE ŽIL
JOSEF WEINER NAR. DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 109 | Josef Weiner | |
ZDE ŽIL
ARNOLD BOEHM NAR. 24. 11. 1892 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Arnold Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽILA
MARTA BOEHMOVÁ NAR. 6. 9. 1903 DEPORTOVÁNA 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Marta Boehmová (Böhmová) | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ BOEHM NAR. 17. 11. 1924 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Jiří Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽIL
KAREL BOEHM NAR. 14. 12. 1926 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Karel Boehm (Böhm) | |
ZDE ŽIL
RUDOLF MARGOLIUS NAR. 13. 11. 1905 DEPORTOVÁN 17. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN V OSVĚTIMI |
Palackého ulice čp. 694 | Rudolf Margolius - praktický lékař |
Dobruška[editovat | editovat zdroj]
ZDE ŽIL
KAREL ADLER NAR. 25. 1. 1909 DEPORTOVÁN 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | 2021 | Karel Adler | |
ZDE ŽILA
MARTA ADLEROVÁ NAR. 12. 6. 1914 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | 2021 | Marta Adlerová | |
ZDE ŽILA
HANA ADLEROVÁ NAR. 21. 3. 1938 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V OSVĚTIMI |
Novoměstská čp. 186 | 2021 | Hana Adlerová | |
ZDE ŽIL
Ing. ARNOŠT TAUSIK TOMSKÝ NAR. 8. 12. 1887 DEPORTOVÁN 20. 6. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1942 V MALÉM TROSTINCI |
Novoměstská čp. 186 | 2021 | Arnošt Tausik | |
ZDE ŽIL
JOSEF FLEISCHER NAR. 17. 10. 1853 DEPORTOVÁN 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN 1943 V TEREZÍNĚ |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. května 2022[98] | Josef Fleischer | |
ZDE ŽILA
JENNY FLEISCHEROVÁ NAR. 8. 6. 1874 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZEMŘELA 1945 NA NÁSLEDKY ÚTRAP |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. května 2022[98] | Jenny Fleischerová | |
ZDE ŽILA
OTIILIE KOHNOVÁ NAR. 11. 10. 1871 DEPORTOVÁNA 18. 12. 1942 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA 1943 V TEREZÍNĚ |
Šubertovo nám. čp. 46 | 13. května 2022[98] | Otiilie Kohnová | |
ZDE ŽIL
RUDOLF KORNFELD NAR. 15. 3. 1880 VĚZNĚN OD 1941 V HRADCI KRÁLOVÉ ZAVRAŽDĚN 10. 1942 V OSVĚTIMI |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[99] | Rudolf Kornfeld[100] | |
ZDE ŽILA
HERMÍNA KORNFELDOVÁ ROZ. LÖWYOVÁ NAR. 22. 6. 1886 DEPORTOVÁNA DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[99] | Hermína Kornfeldová[100] | |
ZDE ŽIL
KAREL KORNFELD NAR. DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
nám. F. L. Věka čp. 19 | 18. května 2023[99] | Karel Kornfeld[100] | |
ZDE ŽIL
BEDŘICH KORNFELD NAR. 26. 4. 1882 DEPORTOVÁN DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚN |
Kostelní ulice čp. 8 | 18. května 2023[99] | Bedřich Kornfeld[100] | |
ZDE ŽILA
ANNA KORNFELDOVÁ NAR. 24. 11. 1897 DEPORTOVÁNA DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
Kostelní ulice čp. 8 | 18. května 2023[99] | Anna Kornfeldová[100] | |
ZDE ŽILA
HANA KORNFELDOVÁ NAR. 29. 12. 1927 DEPORTOVÁNA DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA |
Kostelní ulice čp. 8 | 18. května 2023[99] | Hana Kornfeldová[100] |
Doubravice[editovat | editovat zdroj]
ZDE VYUČOVAL
KAREL JEŽEK NAR. 29. 5. 1902 ZATČEN GESTAPEM 2. 7. 1942 POPRAVEN 9. 7. 1942 V PARDUBICÍCH NA ZÁMEČKU |
Karel Ježek - členem odbojové skupiny S21B |
Jičín[editovat | editovat zdroj]
ZDE ŽIL
OTTO GOLIATH NAR. 1869 ZATČEN 1. 9. 1938 DEPORTOVÁN 1938 DO BUCHENWALDU ZAVRAŽDĚN 20. 6. 1940 |
Valdštejnovo nám. čp. 3 | Otto Goliath | |
ZDE ŽILA
ARNOŠTKA GOLIATHOVÁ ROZ. LUSTIGOVÁ NAR. 1880 ZATČEN 17. 9. 1942 DEPORTOVÁNA DO SVATOBOŘIC 1943 DO TEREZÍNA ZAVRAŽDĚNA V OSVĚTIMI |
Valdštejnovo nám. čp. 3 | Arnoštka Goliathová | |
ZDE ŽIL
JUDR. KAREL GOLIATH NAR. 1901 UPRCHL 14. 3. 1939 DO KRAKOVA ZATČEN 3. 11. 1939 V OLOHOVICÍCH DEPORTOVÁN 1942 DO GULAGU PROPUŠTĚN |
Valdštejnovo nám. čp. 3 | Karel Goliath | |
ZDE ŽILA
EMÍLIE CHVALOVSKÁ ROZ. GOLIATHOVÁ NAR. 1902 ZATČEN 17. 9. 1942 DEPORTOVÁNA DO SVATOBOŘIC 1944 DO TEREZÍNA OSVOBOZENA |
Valdštejnovo nám. čp. 3 | Emílie Chvalovská | |
ZDE ŽIL
FRANTIŠEK GOLIATH NAR. 1904 ZATČEN 15. 3. 1939 DEPORTOVÁN 1939 DO SACHSENHAUSENU 1940 DO DACHAU ZAVRAŽDĚN 27. 4. 1941 |
Valdštejnovo nám. čp. 3 | František Goliath | |
ZDE ŽIL
ROMAN STEINER NAR. 1929 DEPORTOVÁN 13.1.1943 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 20.1.1943 ZAVRAŽDĚN |
Žižkovo nám. čp. 6 | Roman Steiner | |
ZDE ŽIL
JIŘÍ STEINER NAR. 1931 DEPORTOVÁN 13.1.1943 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 20.1.1943 ZAVRAŽDĚN |
Žižkovo nám. čp. 6 | Jiří Steiner | |
ZDE ŽIL
MAX STEINER NAR. 1886 DEPORTOVÁN 13.1.1943 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 20.1.1943 ZAVRAŽDĚN |
Žižkovo nám. čp. 6 | Max Steiner | |
ZDE ŽILA
IRMA STEINEROVÁ ROZ. FREUNDOVÁ NAR. 1896 DEPORTOVÁNA 13.1.1943 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 20.1.1943 ZAVRAŽDĚNA |
Žižkovo nám. čp. 6 | Irma Steinerová | |
ZDE ŽIL
HARRY STEINER NAR. 1922 DEPORTOVÁN 13.1.1943 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 20.1.1943 ZAVRAŽDĚN |
Žižkovo nám. čp. 6 | Harry Steiner | |
ZDE ŽILA
MAGDA STEINEROVÁ NAR. 1925 DEPORTOVÁNA 13.1.1943 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 20.1.1943 ZAVRAŽDĚNA |
Žižkovo nám. čp. 6 | Magda Steinerová | |
ZDE ŽIL
OTTO STEINER NAR. 1883 DEPORTOVÁN 13.1.1943 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 20.1.1943 ZAVRAŽDĚN |
Žižkovo nám. čp. 6 | Otto Steiner | |
ZDE ŽILA
RŮŽENA STEINEROVÁ ROZ. LÖWYOVÁ NAR. 1898 DEPORTOVÁNA 13.1.1943 DO TEREZÍNA DO OSVĚTIMI 20.1.1943 ZAVRAŽDĚNA |
Žižkovo nám. čp. 6 | Růžena Steinerová |
- ↑ a b Historie Městského muzea v Jaroměři | Městské muzeum v Jaroměři. muzeumjaromer.cz [online]. [cit. 2023-07-27]. Dostupné online.
- ↑ a b Městské muzeum - Památkový Katalog. pamatkovykatalog.cz [online]. [cit. 2024-03-12]. Dostupné online.
- ↑ Průřez historií. Kohoutův dvůr ve Dvoře Králové nad Labem slouží jako muzeum a galerie. Regiony [online]. 2017-03-07 [cit. 2024-01-22]. Dostupné online.
- ↑ a b c Výroční zpráva Městského muzea ve Dvoře Králové nad Labem za rok 2022 [online]. [cit. 2024-02-01]. Dostupné online.
- ↑ a b S.R.O, IPCC. Stálé expozice - Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem. Městské muzeum Dvůr Králové nad Labem [online]. [cit. 2024-01-16]. Dostupné online.
- ↑ PACHMANOVÁ, Martina. Věra Jičínská. Hradec Králové: Galerie moderního umění v Hradci Králové, 2023. ISBN 978-80-87605-84-4.
- ↑ ZLÁMALOVÁ, Barbora: Meziválečná tvorba malířky Věry Jiřínské. Diplomová práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Brno 2002. Dostupné na: https://www.verajicinska.com/Foto/Archiv/7/10/0/26/6/v1/jicinska.pdf
- ↑ Příběhy našich sousedů. Ing. Miloš Morávek. Dostupné z: https://www.pribehynasichsousedu.cz/media/ivotopis-ing-milos-moravek.pdf
- ↑ a b Karel Mahrla » Centrum pro dějiny sochařství. www.socharstvi.info [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ a b HAMAĎÁK, Slávek. Zemřel hradecký architekt a malíř renesančního ducha Karel Mahrla. Mladá fronta Dnes - Východočeské vydání -- Roč. 10, č. 229 (19991001). 1999, s. 2 il. ISSN ISSN. [cit. 2024-03-21].
- ↑ a b c VÝTVARNÁ BILANCE '89 (HRADEC KRÁLOVÉ, Česko). Výtvarná bilance '89: Hradec Králové, 27. září - 20. října 1989. Hradec Králové: Krajská organizace Svazu českých výtvarných umělců, 1989. ISBN 80-900027-3-0.
- ↑ a b c SOU. Životní jubileum Karla Mahrly: městu na soutoku patřila vždy jeho pozornost. Hradecké noviny Roč. 5, č. 115, (19960517), s. 8. 1996. ISSN ISSN. [cit. 2024-03-21].
- ↑ a b MARTINA. 7cernychkominiku: KAREL MAHRLA - SYMBOL NERVŮ FAKULTNÍ NEMOCNICE [online]. Úterý 30. července 2013 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ HRADECKÝ, Jiří; ŠKOPEK, Jiří. Dodatečná gratulace Karlu Mahrlovi. Nové Hradecko. 1961-05-20, roč. 2, čís. 20.
- ↑ UNIE VÝTVARNÝCH UMĚLCŮ HRADEC KRÁLOVÉ. Ztráta vynikajícího myslitele a dobrého člověka: za Karlem Mahrlou - nestorem hradeckých výtvarných umělců. Hradecké noviny Roč. 8, č. 228 (19990930), s. 14. 1999, s. 1 il. ISSN ISSN. [cit. 2024-03-21].
- ↑ MARTINA. 7cernychkominiku: KAREL MAHRLA - PAPRSEK - FAKULTNÍ NEMOCNICE [online]. Úterý 30. července 2013 [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ Posudek na uměleckou kvalitu plastiky "Dívka s kruhem" od Karla Mahrla | Vetřelci a volavky. www.vetrelciavolavky.cz [online]. [cit. 2024-03-13]. Dostupné online.
- ↑ ML. Karel Mahrla byl posledním žákem profesora Gočára. Hradecké noviny -- Roč. 10, č. 114 (20010517), s. 20. 2001. ISSN ISSN. [cit. 2024-03-21].
- ↑ aron.vychodoceskearchivy.cz [online]. [cit. 2024-01-24]. Dostupné online.
- ↑ BLÁHA, Radek; GRULICH, Petr; HORKÝ, Roman. Hradec Králové. Vydání první. vyd. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny 919 s. (Dějiny českých moravských a slezských měst). ISBN 978-80-7422-504-8.
- ↑ a b c d e Jedno jméno, jeden osud: v Chlumci nad Cidlinou přibyde pět Kamenů zmizelých. Hradec Králové [online]. 2023-09-05 [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Holické listy. září 2023. Dostupné na: https://www.holice.eu/media/cbmpbbdb/holicke_listy_09-2023-web.pdf
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Jan Glaser | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Anna Fialová | Databáze obětí | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Kameny zmizelých - rodina Salusova, Olga Hammerschlagová, Bedřich Buchführer | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d VOSTŘELOVÁ, Lucie. Nad kameny se skloní před oběťmi holocaustu. Chrudimský deník. 2018-08-17. Dostupné online [cit. 2024-03-19].
- ↑ a b c d Kameny zmizelých - Adolf, Antonie, Věra a Jiří Agulárovi | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Další Kameny zmizelých položeny | Chrudimské noviny. chrudimskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Památník Terezín. www.pamatnik-terezin.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b Kameny zmizelých - rodina Pickova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b c d S.R.O, World Media Partners. Stolpersteiny (Kameny zmizelých). www.navstevnik.cz [online]. [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ Po dvou letech položí Kameny zmizelých opět Gunter Demnig | Chrudimské noviny. chrudimskenoviny.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých 2023 | Město Chrudim. www.chrudim.eu [online]. 2023-08-31 [cit. 2024-03-18]. Dostupné online.
- ↑ a b Kameny zmizelých - Robert Meisl a Eliška Weissová | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-03-19]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f V Poličce přibydou kameny zmizelých. Královská věnná města [online]. [cit. 2024-04-19]. Dostupné online.
- ↑ NÁDVORNÍKOVÁ, Iveta. Šest kamenů připomíná židovskou rodinu. Do Poličky se už nikdy nevrátili. Svitavský deník. 2023-03-17. Dostupné online [cit. 2024-04-19].
- ↑ a b c d e f g h i ALT, Martin. OBRAZEM: Slavnostní odhalení kamenů zmizelých v Poličce. Svitavský deník. 2024-03-13. Dostupné online [cit. 2024-04-19].
- ↑ a b c d e Město Polička - Kultura - Centrum Bohuslava Martinů - Slavnostní odhalení kamenů zmizelých v Riegrově ulici čp. 41. www.policka.org [online]. [cit. 2024-04-19]. Dostupné online.
- ↑ a b ŠMERAL, Jiří. Stolpersteiny připomínají popravené studenty. Orlický deník. 2019-09-10. Dostupné online [cit. 2024-04-25].
- ↑ a b Vysoké Mýto / Kameny zmizelých připomínají dva studenty vysokomýtského gymnázia. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b c REDAKCE. Ve Vysokém Mýtě položili Kameny zmizelých. Orlický deník. 2020-09-03. Dostupné online [cit. 2024-04-23].
- ↑ a b c Kameny zmizelých ve Vysokém Mýtě - rodina Frischmannova. Pardubice [online]. 2020-09-21 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
- ↑ a b c KRÁTKÁ, Soňa. Stolpersteiny 2020: Frischmannovi. Vysoké Mýto: město Vysoké Mýto ve spolupráci s Regionálním muzeem, 2021.
- ↑ a b c d e f Eva Picková z Vysokého Mýta holocaust přežila a odešla s rodinou do Izraele. Pardubice [online]. 2021-08-29 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Vysoké Mýto / Ve městě přibyly další kameny zmizelých. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ KRÁTKÁ, Soňa. Stolpersteiny 2021: Pickovi. Vysoké Mýto: město Vysoké Mýto ve spolupráci s Regionálním muzeem, 2021.
- ↑ a b c d e f KRÁTKÁ, Soňa. Stolpersteiny 2022: Vohryzkovi a Adlerovi. Vysoké Mýto: město Vysoké Mýto ve spolupráci s Regionálním muzeeem, 2022.
- ↑ a b Hermína a Ota Vohryzkovi z Vysokého Mýta válku přežili. Pardubice [online]. 2022-10-02 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f Příběhy ukryté za kameny zmizelých. Místní kultura [online]. 2023-09-11 [cit. 2024-04-23]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - rodina Koblitzova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f g Obec Borová. www.borova.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Pamová Kamila: NEZPRACOVÁNO | Databáze dokumentů | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ https://www.historickasidla.cz/redakce/index.php?detail=4593&clanek=258620&slozka=80767&rok=&mesic=&den=&xuser=&lanG=cs
- ↑ DUŠKOVÁ, Marta. První kameny zmizelých v Mělníku položil německý umělec Gunter Demnig. Kanál eM [online]. 2022-07-15 [cit. 2024-04-30]. Dostupné online.
- ↑ [Kameny zmizelých vzpomínají na oběti holocaustu Zdroj: https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/kameny-zmizelych-vzpominaji-na-obeti-holocaustu.html https://melnicky.denik.cz/zpravy_region/kameny-zmizelych-vzpominaji-na-obeti-holocaustu.html ], 29.10.2010
- ↑ Spolek pro vojenská pietní místa
- ↑ Pečky | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Pokládání dalších Kamenů zmizelých - Říčanský kurýr. www.kuryr-ricany.cz [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online.
- ↑ PLACHÝ, Jiří. Zmizelí obyvatelé Jungmannovy ulice. Odraz. 2018-09-14, čís. 9, s. 12–13. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - Zdeňka a Ladislav Satranovi | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - Karel Ježek | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Sokolové ve východních Čechách odhalili tři nové kameny zmizelých. Hradec Králové [online]. 2019-10-09 [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých - Oběti odboje 2.světové války | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých (Stolpersteine) - Další historické památky - Jizerské hory - Liberec. www.liberecky-kraj.cz [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ ŽIPPAIOVÁ, Lucie. Oběti holocaustu nejsou zapomenuty, připomínkou jsou kameny zmizelých. Sokolovský deník. 2017-09-19. Dostupné online [cit. 2018-05-21].
- ↑ KOZOHORSKÝ, Petr. Kámen zmizelých za Annu Posnerovou připomíná smutný osud karlovarské rodačky. iDNES.cz [online]. 2023-04-19 [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ http://www.stolpersteine.eu/chronik/
- ↑ https://vary.idnes.cz/kameny-zmizelych-stolpersteine-pripominaji-holocaust-pi3-/vary-zpravy.aspx?c=A160802_2263532_vary-zpravy_prz
- ↑ KOZOHORSKÝ, Petr. Kameny zmizelých v dlažbě připomínají pohnutý osud ostrovské rodiny. iDNES.cz [online]. 2020-09-12 [cit. 2024-04-25]. Dostupné online.
- ↑ EXTERNÍ, autor. První kameny zmizelých v Sokolově. Sokolovský deník. 2020-11-12. Dostupné online [cit. 2024-04-25].
- ↑ MEDIA, Rexlift. ?= $title ?? 'Kam po Sokolovsku' ?>. kamposokolovsku.cz [online]. [cit. 2024-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ KAMENY ZMIZELÝCH PŘIPOMÍNAJÍ V SOKOLOVĚ DALŠÍ KRUTÉ OSUDY. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ BOUDA, Pavel. Kameny zmizelých připomínají další smutné osudy plzeňských Židů. Plzeňský deník. 2023-10-18. Dostupné online [cit. 2024-04-29].
- ↑ https://stolpersteinecz.cz/ceske-budejovice/ Stolpersteine
- ↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/domaci/2915429-v-ceskych-budejovicich-se-objevily-prvni-kameny-zmizelych-pripominaji-obeti/ Česká televize
- ↑ Kameny zmizelých - rodina Frankenbušova | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ https://trebicsky.denik.cz/zpravy_region/video-dalsi-kameny-zmizelych-pripominaji-nekdejsi-zidovske-obyvatele-trebice.html
- ↑ XART.CZ; MARTAKIDU, Dagmar. KLADENÍ KAMENŮ ZMIZELÝCH. www.bitessko.com [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ CHARVÁT, Jan. Kameny zmizelých připomínají oběti holocaustu. Boskovice jich mají už osmdesát. Blanenský deník. 2023-07-14. Dostupné online [cit. 2024-04-29].
- ↑ Židovská obec Brno | Kameny zmizelých. Židovská obec Brno [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Břeclav: Kameny zmizelých 16.6.2015. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ GRYCOVÁ, Alena. OBRAZEM: V Bučovicích odhalili dva Kameny zmizelých. Za oběti holocaustu. Vyškovský deník. 2015-11-20. Dostupné online [cit. 2024-04-29].
- ↑ DEBLÍN, ZŠ a MŠ. Kameny zmizelých v Herolticích. Základní škola a Mateřská škola Deblín [online]. [cit. 2024-04-29]. Dostupné online.
- ↑ Kameny zmizelých – Max Eitinger | Spolek pro vojenská pietní místa. www.vets.cz [online]. [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ ŠMÍD, Jiří. Historie Židů v Nedvědici. Nedvědický zpravodaj [online]. Mestys Nedvědice, 2013-09-01 [cit. 2024-04-26]. Dostupné online.
- ↑ PALÁT, Milan. Postoje studentů vysokých škol v Jihomoravském kraji k imigrantům. In: XIX. mezinárodní kolokvium o regionálních vědách. Sborník příspěvků.. Brno: Masaryk university, 2016. Dostupné online. DOI 10.5817/cz.muni.p210-8273-2016-119.
- ↑ www.mesto-kromeriz.cz
- ↑ http://www.zslostice.eu/aktualne/akce-skoly/projekt-stolpersteine-kameny-zmizelych/288/
- ↑ Olomoucký deník, 15. listopadu 2017, online: olomoucky.denik.cz/
- ↑ Židovská obec Olomouc » Stolpersteine [online]. [cit. 2022-08-08]. Dostupné online.
- ↑ S.R.O, as4u cz. Trutnov odhalí Kameny zmizelých. Město Trutnov [online]. [cit. 2023-11-23]. Dostupné online.
- ↑ BRAUN, Jan. Kameny zmizelých připomínají obyvatele Trutnova zavražděné při holocaustu. Krkonošský deník. 2023-11-13. Dostupné online [cit. 2023-11-23].
- ↑ a b c d e f Kameny zmizelých už mají své místo. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ a b c KAMENY ZMIZELÝCH A ŠANSONÁRIUM - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f KAMENY ZMIZELÝCH - 3. ETAPA - Oficiální stránky Kulturní a sportovní zařízení města Dobrušky. www.kulturadobruska.cz [online]. [cit. 2024-03-14]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e f EHLOVÁ, Dana. Dalších šest kamenů zmizelých připomíná oběti holocaustu z Dobrušky. Rychnovský deník. 2023-05-20. Dostupné online [cit. 2024-03-14].
Chybná citace: Nalezena značka <ref>
pro skupinu „p.“, ale neexistuje příslušná značka <references group="p."/>