Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stolperstein v Kroměříži

Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji obsahuje tzv. kameny zmizelých respektive alternativně stolpersteine na území Zlínského kraje, položené podle projektu německého umělce Guntera Demniga. Kameny zmizelých připomínají osud těch lidí, kteří byli nacisty zavražděni, deportováni, vyhnáni nebo dohnáni k sebevraždě.

Boršice[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Jméno Bydliště Datum položení Život
Stolperstein für Josef Seidler.JPG Seidler Josef Boršice 422

49°3′46″ s. š., 17°21′3″ v. d.

18. července 2013
Rodina Seidlerova na společném památníku v Boršicích.

Josef Seidler se narodil 10. srpna 1897. Dne 23. ledna 1943 byl deportován s manželkou Matyldou Seidlerovou a synem Valtrem Seidlerem (číslo v transportu 941) z Uherského Hradiště do koncentračního tábora Terezín. Odtamtud byl i se svou rodinnou dne 26. ledna 1943 převezeni (číslo transportu 794) do Osvětimi-Birkenau.

Stolperstein für Valtr Seidler.JPG Seidler Valtr Boršice 422

49°3′46″ s. š., 17°21′3″ v. d.

18. července 2013 Valtr Seidler (na společném památníku v Boršicích je uváděn jako Vladimír) se narodil 26. září 1926. Dne 23. ledna 1943 byl deportován spolu s rodiči z Uherského Hradiště do koncentračního tábora Terezín (transportní číslo 940). Odtamtud byl i se svou rodinnou dne 26. ledna 1943 převezen (číslo v transportu 793) do Osvětimi-Birkenau.
Stolperstein für Matylda Seidlerova.JPG Seidlerová Matylda Boršice 422

49°3′46″ s. š., 17°21′3″ v. d.

18. července 2013 Matylda Seidlerová se narodila 3. ledna 1888. Dne 23. ledna 1943 byla deportována pod transportním číslem 939 s manželem Josefem Seidlerem a synem Valtrem z Uherského Hradiště do koncentračního tábora Terezín. Odtamtud byla s manželem a synem dne 26. ledna 1943, převezena (číslo v transportu 792) do Osvětimi-Birkenau.

Kroměříž[editovat | editovat zdroj]

Obrázek Jméno Bydliště Datum položení Život
KMAstelJoachim.jpg Astel Joachim Moravcova 259

49°17′54″ s. š., 17°23′49″ v. d.

6. listopadu 2017 Kameny zmizelých před židovskou radnicí v Kroměříži připomínají rodinu posledního kroměřížského rabína Dr. Joachima Astela narozeného 1.11.1901 v Přemyšli.[1] Kroměřížským rabínem byl od roku 1934, (v letech 1931-33 působil v Tachově)[2] ale jako rabín zajížděl i do Přerova.[3] Joachim Astel byl zatčen v roce 1942, poté vyslýchán na přerovském gestapu a převezen do koncentračního tábora Osvětim, kde byl 24.6.1942 zavražděn.[4]
KMAstelFrima.jpg Astel Frima Moravcova 259

49°17′54″ s. š., 17°23′49″ v. d.

6. listopadu 2017 Frima Astelová (rozená Melzerová), manželka kroměřížského rabína Joachima Astela, se narodila 6.11.1904 byla několik dní po jeho smrti deportována z Olomouce do koncentračního tábora Terezín (číslo v transportu bylo 152) a 15. 12. 1943 byla zařazena do transportu do Osvětimi (číslo transportu 63),[5] kde byla v roce 1944 zavražděna.
KMAstelJonathan.jpg Astel Jonathan Moravcova 259

49°17′54″ s. š., 17°23′49″ v. d.

6. listopadu 2017 Jonathan Astel narozen 18.června 1931, syn Joachima Astela a Frimy Astelové byl dne 30. června 1942 se svou matkou a mladším bratrem deportován z Olomouce do koncentračního tábora Terezín (číslo v transportu bylo 153) a 15. 12. 1943 byl zařazen do transportu do Osvětimi (číslo transportu 64),[6] kde byl v roce 1944 zavražděn.
KMAstelSchmarjahu.jpg Astel Schmarjahu Moravcova 259

49°17′54″ s. š., 17°23′49″ v. d.

6. listopadu 2017 Schmarjahu Astel, narozen 10.10.1935 v Kroměříži syn Joachima Astela a Frimy Astelové byl dne 30. června 1942 se svou matkou a starším bratrem deportován z Olomouce do koncentračního tábora Terezín (číslo v transportu bylo 154) a 15. 12. 1943 byl zařazen do transportu do Osvětimi (číslo transportu 65),[7] kde byl v roce 1944 zavražděn.
Stolperstein für Emil Brand.jpg Brand Emil Vodní 56/11

49°17′55″ s. š., 17°23′41″ v. d.

16. září 2014 Kámen zmizelých připomíná památku Emila Branda narozeného 28. února 1881. Jeho posledním bydlištěm před deportací byla Vodní ulice, kde původně vlastnil i kavárnu v rohové budově, která byla v roce 1930 nahrazena novostavbou prodejny firmy Baťa. V rámci prodeje objektu firma Baťa postavila pro pana Brandla i vedlejší dům, před kterým je kámen umístěn. Když v první světové válce zemřel jeho švagr Edward Kohn, vzal si svou sestru Elsu a jejich dceru Kláru k sobě. Dne 30. června 1942 byl deportován z Olomouce do koncentračního tábora Terezín (jeho číslo v transportu bylo 234). O několik dní dříve byli do Terezína deportování i Elsa, Klára a její manžel. Dne 14. července 1942 byl převezen do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec (jeho číslo v transportu bylo 610). Transport zahrnoval 1000 lidí, 998 z nich bylo zavražděno nacistickým režimem. Jeden ze zabitých byl i Emil. Jeho neteř Klára přežila a vrátila se do Kroměříže. Znovu se provdala, rodina se poté přestěhovala do Kanady a poté do Spojených států, kde Klára zemřela v roce 2000.[8][9]
Mapa všech zeměpisných souřadnic z článku na OSM
Mapa všech zeměpisných souřadnic z článku na Google Maps
Export všech souřadnic v článku ve formátu KML

Související články[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kameny zmizelých v Boršicích ve Wikimedia Commons

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kameny zmizelých v Kroměříži ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Stolpersteine im Zlínský kraj na německé Wikipedii.

  1. findgrave.com...
  2. zanikleobce.cz/...
  3. archives.cz/zao/...
  4. rozhlas.cz/...
  5. holocaust.cz/...frima-astelova
  6. holocaust.cz/...jonathan-astel
  7. holocaust.cz/...schmarjahu-astel
  8. https://jewishsantabarbara.org/portraits-of-survival/survivor-stories/klara-zimmer
  9. http://regiony.impuls.cz/kameny-zmizelych-zidu-v-uherskem-ostrohu-kromerizi-borsicich-pbx-/zlinsky-kraj.aspx?c=A170216_151050_imp-zlinsky_kov