Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji

Stolperstein v Kroměříži

Seznam kamenů zmizelých ve Zlínském kraji obsahuje tzv. kameny zmizelých respektive alternativně stolpersteine na území Zlínského kraje, položené podle projektu německého umělce Guntera Demniga. Kameny zmizelých připomínají osud těch lidí, kteří byli nacisty zavražděni, deportováni, vyhnáni nebo dohnáni k sebevraždě.

Boršice

Obrázek	Jméno	Bydliště	Datum položení	Život
	Seidler Josef	Boršice 422 49°3′46″ s. š., 17°21′3″ v. d.	18. července 2013	Rodina Seidlerova na společném památníku v Boršicích. Josef Seidler se narodil 10. srpna 1897. Dne 23. ledna 1943 byl deportován s manželkou Matyldou Seidlerovou a synem Valtrem Seidlerem (číslo v transportu 941) z Uherského Hradiště do koncentračního tábora Terezín. Odtamtud byl i se svou rodinnou dne 26. ledna 1943 převezeni (číslo transportu 794) do Osvětimi-Birkenau.
	Seidler Valtr	Boršice 422 49°3′46″ s. š., 17°21′3″ v. d.	18. července 2013	Valtr Seidler (na společném památníku v Boršicích je uváděn jako Vladimír) se narodil 26. září 1926. Dne 23. ledna 1943 byl deportován spolu s rodiči z Uherského Hradiště do koncentračního tábora Terezín (transportní číslo 940). Odtamtud byl i se svou rodinnou dne 26. ledna 1943 převezen (číslo v transportu 793) do Osvětimi-Birkenau.
	Seidlerová Matylda	Boršice 422 49°3′46″ s. š., 17°21′3″ v. d.	18. července 2013	Matylda Seidlerová se narodila 3. ledna 1888. Dne 23. ledna 1943 byla deportována pod transportním číslem 939 s manželem Josefem Seidlerem a synem Valtrem z Uherského Hradiště do koncentračního tábora Terezín. Odtamtud byla s manželem a synem dne 26. ledna 1943, převezena (číslo v transportu 792) do Osvětimi-Birkenau.

Kroměříž

Obrázek	Jméno	Bydliště	Datum položení	Život
	Astel Joachim	Moravcova 259 49°17′54″ s. š., 17°23′49″ v. d.	6. listopadu 2017	Kameny zmizelých před židovskou radnicí v Kroměříži připomínají rodinu posledního kroměřížského rabína Dr. Joachima Astela narozeného 1.11.1901 v Přemyšli. Kroměřížským rabínem byl od roku 1934, (v letech 1931-33 působil v Tachově) ale jako rabín zajížděl i do Přerova. Joachim Astel byl zatčen v roce 1942, poté vyslýchán na přerovském gestapu a převezen do koncentračního tábora Osvětim, kde byl 24.6.1942 zavražděn.
	Astel Frima	Moravcova 259 49°17′54″ s. š., 17°23′49″ v. d.	6. listopadu 2017	Frima Astelová (rozená Melzerová), manželka kroměřížského rabína Joachima Astela, se narodila 6.11.1904 byla několik dní po jeho smrti deportována z Olomouce do koncentračního tábora Terezín (číslo v transportu bylo 152) a 15. 12. 1943 byla zařazena do transportu do Osvětimi (číslo transportu 63), kde byla v roce 1944 zavražděna.
	Astel Jonathan	Moravcova 259 49°17′54″ s. š., 17°23′49″ v. d.	6. listopadu 2017	Jonathan Astel narozen 18. června 1931, syn Joachima Astela a Frimy Astelové byl dne 30. června 1942 se svou matkou a mladším bratrem deportován z Olomouce do koncentračního tábora Terezín (číslo v transportu bylo 153) a 15. 12. 1943 byl zařazen do transportu do Osvětimi (číslo transportu 64), kde byl v roce 1944 zavražděn.
	Astel Schmarjahu	Moravcova 259 49°17′54″ s. š., 17°23′49″ v. d.	6. listopadu 2017	Schmarjahu Astel, narozen 10.10.1935 v Kroměříži syn Joachima Astela a Frimy Astelové byl dne 30. června 1942 se svou matkou a starším bratrem deportován z Olomouce do koncentračního tábora Terezín (číslo v transportu bylo 154) a 15. 12. 1943 byl zařazen do transportu do Osvětimi (číslo transportu 65), kde byl v roce 1944 zavražděn.
	Brand Emil	Vodní 56/11 49°17′55″ s. š., 17°23′41″ v. d.	16. září 2014	Kámen zmizelých připomíná památku Emila Branda narozeného 28. února 1881. Jeho posledním bydlištěm před deportací byla Vodní ulice, kde původně vlastnil i kavárnu v rohové budově, která byla v roce 1930 nahrazena novostavbou prodejny firmy Baťa. V rámci prodeje objektu firma Baťa postavila pro pana Brandla i vedlejší dům, před kterým je kámen umístěn. Když v první světové válce zemřel jeho švagr Edward Kohn, vzal si svou sestru Elsu a jejich dceru Kláru k sobě. Dne 30. června 1942 byl deportován z Olomouce do koncentračního tábora Terezín (jeho číslo v transportu bylo 234). O několik dní dříve byli do Terezína deportování i Elsa, Klára a její manžel. Dne 14. července 1942 byl převezen do vyhlazovacího tábora Malý Trostinec (jeho číslo v transportu bylo 610). Transport zahrnoval 1000 lidí, 998 z nich bylo zavražděno nacistickým režimem. Jeden ze zabitých byl i Emil. Jeho neteř Klára přežila a vrátila se do Kroměříže. Znovu se provdala, rodina se poté přestěhovala do Kanady a poté do Spojených států, kde Klára zemřela v roce 2000.

Související články

• Kroměřížské pamětní desky
• Kameny zmizelých v České republice
• Kameny zmizelých v Kraji Vysočina
• Seznam kamenů zmizelých v Trenčínském kraji

Zdroje

• Yad Vashem, Databáze obětí v angličtině a němčině
• Holocaust.cz Databáze obětí v češtině
• Stolpersteine.eu, Oficiální web

Externí odkazy

• archive.is/FQWX8 (stolpersteine.cz), archivovaná stránka od roku 2016 zaniklého projektu Stolpersteine.cz

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kameny zmizelých v Boršicích ve Wikimedia Commons

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kameny zmizelých v Kroměříži ve Wikimedia Commons

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Liste der Stolpersteine im Zlínský kraj na německé Wikipedii.