Přeskočit na obsah

František Kysela

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Kysela
ak. mal. František Kysela (před rokem 1924)
ak. mal. František Kysela (před rokem 1924)
Narození4. září 1881
Kouřim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí20. února 1941 (ve věku 59 let)
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Národnostčeská
VzděláníUměleckoprůmyslová škola v Praze
Akademie výtvarných umění v Praze
Alma materVysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolánímalíř, grafik a scénický výtvarník
OceněníGrand prix a zlatá medaile za cyklus gobelínů Řemesla pro světovou výstavu v Paříži v roce 1925
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Kysela (4. září 1881 Kouřim[1] – 20. února 1941 Praha) byl český malíř, grafik a průmyslový a scénický výtvarník a pedagog.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec byl státní úředník, matka pečovala o sedm dětí. Jedním ze sourozenců Františka Kysely byl architekt Ludvík Kysela. Otec byl později přeložen z Kouřimi do Prahy, kde František navštěvoval gymnázium. V letech 1900–1904 a 1905–1908 studoval na pražské Uměleckoprůmyslové škole (UPŠ) u Karla Vítězslava Maška, mezi lety 1904–1905 na AVU u Hanuše Schwaigera. Absolvoval studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie. Po roční vojenské službě byl zaměstnán v tiskárně. Tam se začal zajímat o typografii a výtvarnou úpravu knih. [2]

V roce 1913 se stal pedagogem UPŠ v Praze, v roce 1917 profesorem, od roku 1921 zde vedl nově založenou speciální školu pro užitou grafiku, v letech 1924–1926 a 1930–1932 působil v pozici rektora. Ve třicátých letech se věnoval převážně pedagogické práci. Na škole zavedl například studium oboru mozaikářství. [3] Významný byl i jeho podíl na vývoji českého loutkářství. Jako pedagog VŠUP ovlivnil svým zájmem o loutkové divadlo celou řadu pedagogů a posluchačů školy. K jeho žákům mj. patřili Josef Skupa, Ladislav Sutnar, Karel Svolinský.[4]

V roce 1919 se oženil s Olgou Krausovou a v následujícím roce se mu narodil jediný syn Jiří Stanislav.[5]

František Kysela zemřel 20. února 1941 po těžkém záchvatu mozkové mrtvice. Jeho žena a syn se za druhé světové války aktivně zapojili do odboje, oba zahynuli v koncentračním táboře Osvětim.

Dílo

[editovat | editovat zdroj]

František Kysela byl nejen malířem, ale především všestranným výtvarníkem. Většina jeho prací spadá do období národního dekorativismu, v jeho stylu se mísí prvky lidového umění, art deco a secese. Spolupracoval často s architekty Pavlem Janákem a Josefem Gočárem zejména na návrzích výmalby interiérů. V interiérech tvořil pestré nástěnné malby, navrhoval ale i bytový textil, hlavně koberce a gobelíny. Příkladem jsou vila továrníka Sochora ve Dvoře Králové a vstupní hala Hořovského vily v Hodkovičkách. [6]

Navrhoval textilie, koberce a gobelíny; realizaci zajišťovala textilní výtvarnice Marie Hoppe-Teinitzerová ve svých dílnách v Jindřichově Hradci. Jeho vrcholným dílem je soubor osmi gobelínů s názvem Řemesla vytvořený pro výstavu užitého umění v Paříži roku 1925. [7][2]

Navrhoval také šperky[8] a dekor ozdobných i užitných předmětů. Byl zakládajícím členem sdružení výtvarníků Artěl (1908–1934), jehož členové se podle stanov sdružení snažili „bojovat proti tovární šabloně“ a „vzkřísit vkus v denním životě“. Příkladem může být návrh číše z broušeného, řezaného a rytého skla, kterou realizovali J. & L. Lobmeyr, Kamenický Šenov (1928) nebo návrh dekoru keramické dózy Pavla Janáka, jejíž realizace provedli Rydl a Thon, Svijany-Podolí (1915) ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzea v Praze. Věnoval se mozaice a vitrážím. V tomto oboru ho proslavila zejména vitrážová okna v chrámu sv. Víta v Praze. Podle jeho návrhu byly vytvořeny skleněné mozaiky v muzeu v Hradci Králové, budově Legiobanky v Praze a další.[9] Pro svého přítele, továrníka Sochora ze Dvora Králové vytvořil mozaikovou výzdobu rodinné hrobky navržené Pavlem Janákem.[6]

Byl členem Artělu, SVU Mánes, Osmy, Skupiny, spoluzaložil Svaz českého díla (1914). Spolupracoval s Janem Kotěrou na výmalbě interiérů kavárny Arco (1907), bytový i šatový textil, tapiserie. Navrhl reprezentační prostor UPŠ na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži (1925). Věnoval se užité grafice, navrhoval exlibris, obchodní značky, diplomy, bankovky, poštovní známky. Patřil mezi nejvýraznější tvůrce plakátů. Významné jsou též Kyselovy knižní úpravy (typografie, ilustrace, knižní vazby), pro které mu byly výraznou inspirací renesanční tisky a středověké dřevoryty. Zabýval se i návrhy písma, žádný se však nedochoval.

V roce 1914 se podílel jako výtvarník pohostinsky na inscenaci hry Viktora Dyka Zmoudření dona Quijota (režie F. Zavřel) ve Vinohradském divadle. Další jeho divadelní tvorba se zaměřila především na jevištní a kostýmní návrhy pro operu (Vinohradské divadlo, Národní divadlo). Zde úzce spolupracoval především s Otakarem Ostrčilem a režisérem Ferdinandem Pujmanem při realizaci smetanovského cyklu oper a později děl A. Dvořáka a J. B. Foerstera. Byl autorem celkem 41 realizovaných scénických a kostýmních výprav.[10]

V roce 1913 se podílel na vydání souboru litografií Dekorace českých umělců pro loutková divadla.[11] Pro první sérii navrhl proscénium s kubistickými prvky, oponu, sufity a 4 archy drapérii. Ve 20. letech navrhl k sériové výrobě rodinné loutkové divadlo se sufitami a jednou dekorací. [4]

Výběr z prací Františka Kysely

[editovat | editovat zdroj]
Vitráž rozety západního průčelí svatovítské katedrály od Františka Kysely.

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • Grand prix a zlatá medaile za cyklus gobelínů Řemesla pro světovou výstavu v Paříži v roce 1925 (spolu s Marií Teinitzerovou)
  • řád Čestné legie (1925) [5]
  • prvenství na výstavách v Kolíně nad Rýnem (1928) a Paříži (1937)[2]

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • František Kysela - Ministrant
    František Kysela - Ministrant
  • František Kysela - Gobelín z cyklu Tradiční řemesla - sklářství
    František Kysela - Gobelín z cyklu Tradiční řemesla - sklářství
  • František Kysela, Tapiserie Hrnčířství, 1924–1925, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
    František Kysela, Tapiserie Hrnčířství, 1924–1925, Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze
  • Bankovka 50 Kč z roku 1922, jejímž autorem je František Kysela
    Bankovka 50 Kč z roku 1922, jejímž autorem je František Kysela
  • František Kysela - Kostýmní návrh Kecala z Prodané nevěsty
    František Kysela - Kostýmní návrh Kecala z Prodané nevěsty
  • Scénický návrh Františka Kysely k 1. jednání opery Libuše
    Scénický návrh Františka Kysely k 1. jednání opery Libuše
  • Frontispice Táborského básně „Alleluja“ (1919) Plakát „Grafie“ (1910)
    Frontispice Táborského básně „Alleluja“ (1919) Plakát „Grafie“ (1910)
  • Vila Na Lysinách 2, skleněná mozaika
    Vila Na Lysinách 2, skleněná mozaika
  • Rodinná hrobka Sochorových na lesním hřbitově ve Dvoře Králové - na obvodní zídce mozaika Fr.Kysely
    Rodinná hrobka Sochorových na lesním hřbitově ve Dvoře Králové - na obvodní zídce mozaika Fr.Kysely

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Kouřim
  2. ↑ a b c CODR, Milan; MACH, Jan. Přemožitelé času sv. 20. Praha: Nezávislé tiskové centrum INTERPRESS MAGAZIN, 1990. Kapitola František Kysela, s. 118–122. 
  3. ↑ Přehled skleněných exteriérových mozaik na území ČR - František Kysela. mozaika.vscht.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b KYSELA, František, malíř, scénograf. www.amaterskedivadlo.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b Kysela František. web.archive.org [online]. Archiv Národní galerie v Praze [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b RAGULOVÁ, Zuzana. Vily rodiny Sochorovy ve Dvoře Králové nad Labem [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2013 [cit. 2020-11-17]. S. 38, 51. Dostupné online. 
  7. ↑ BUČINOVÁ, Klára. Tvorba jindřichohradecké gobelínové dílny v první polovině 20. století se zaměřením na cyklus Řemesla [online]. Brno: Masarykova univerzita, 2016 [cit. 2020-11-17]. S. 11–12, 25–27. [František Kysela - IS MUis.muni.cz › dsqrc › Diplomka Dostupné online]. 
  8. ↑ Orságová O, 2011, s. 34-35
  9. ↑ POCHE, Emanuel. Encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1975. S. 258–260. 
  10. ↑ Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 269
  11. ↑ Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-11-17]. Dostupné online. 
  12. ↑ Koterovo Muzeum v Hradci Králové na historické fotografii. Příprava vydání Jiří Zikmund, Zdena Lenderová, Jan Kotěra, Muzeum Východních Čech v Hradci Králové. 1. vyd. vyd. Hradec Králové: Muzeum Východních Cech 109 s. ISBN 978-80-85031-42-3. 
  13. ↑ Vládní návrh zákona, kterým se stanoví vládní barvy a státní vlajka, a jímž vláda se zmocňuje k dalšímu opatření ve příčině vlajek, praporů a znaků. Národní shromáždění československé 1918-1920, tisk 1773. www.psp.cz [online]. 1919-10-30 [cit. 2018-10-28]. Dostupné online. 
  14. ↑ POCHE, Emanuel. Výročí osmdesátých narozenin Františka Kysely. Umění. 1961, roč. 9, čís. 5, s. 492–493. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • POCHE, Emanuel. František Kysela. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1956. 34 s., obr. příl.
  • Olga Orságová, český granátový šperk ve 20. století, diplomová práce, KDU, FF UP Olomouc 2011on line
  • ADLEROVÁ, Alena. František Kysela a český dekorativismus. Umění a řemesla. 1981, čís. 3, s. 3–4. 
  • KOL. České art deco 1918–1938. Praha: Obecní dům, 1998. ISBN 80-902507-1-8. 
  • KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. S. 268–270. 
  • PEČÍRKA, Jaromír. František Kysela. Tvar. 1955, roč. 7, čís. 6, s. XXX. 
  • POCHE, Emanuel. Výročí 80. narozenin Františka Kysely. Umění. 1961, roč. 9, čís. 5, s. 491–492. 
  • ŠTECH, Václav Vilém. V zamlženém zrcadle. (Díl první) Československý spisovatel, Praha, 1969, s. 51, 121–2, 141–2, 145–6, 148, 152, 155, 157–8, 160, 192, 196–7, 230

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=František_Kysela&oldid=24323828“