František Kysela

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Kysela
ak. mal. František Kysela (před rokem 1924)
ak. mal. František Kysela (před rokem 1924)
Narození 4. září 1881
Kouřim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. února 1941
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost česká
Vzdělání Uměleckoprůmyslová škola v Praze
Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání malíř, grafik a scénický výtvarník
Ocenění Grand prix a zlatá medaile za cyklus gobelínů Řemesla pro světovou výstavu v Paříži v roce 1937
Podpis František Kysela signature.jpg
Kyselův podpis z roku 1922
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Kysela (4. září 1881 Kouřim[1]20. února 1941 Praha) byl český malíř, grafik a průmyslový a scénický výtvarník a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1900–1904 a 1905–1908 studoval na pražské UPŠ u Karla Vítězslava Maška, mezi lety 1904–1905 na AVU tamtéž u Hanuše Schwaigera. Absolvoval studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie. V roce 1913 se stal pedagogem UPŠ v Praze, v roce 1917 profesorem, od roku 1921 zde vedl nově založenou speciální školu pro užitou grafiku, v letech 1924–1926 a 1930–1932 působil v pozici rektora.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

František Kysela byl nejen malířem, ale především všestranným výtvarníkem. Většina jeho prací spadá do období stylu art deco. Spolupracoval často s architekty Pavlem JanákemJosefem Gočárem zejména na návrzích výmalby interiérů. Navrhoval textilie, koberce a gobelíny; realizaci zajišťovala textilní výtvarnice Marie Hoppe-Teinitzerová ve svých dílnách v Jindřichově Hradci.

Navrhoval také šperky a dekor ozdobných i užitných předmětů. Byl zakládajícím členem sdružení výtvarníků Artěl (1908–1934), jehož členové se podle stanov sdružení snažili „bojovat proti tovární šabloně“ a „vzkřísit vkus v denním životě“. Příkladem může být návrh číše z broušeného, řezaného a rytého skla, kterou realizovali J. a L. Lobmeyr, Kamenický Šenov (1928) nebo návrh dekoru keramické dózy Pavla Janáka, jejíž realizace provedli Rydl a Thon, Svijany-Podolí (1915) ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzeaPraze.

Byl členem Artělu, SVU Mánes, Osmy, Skupiny, spoluzaložil Svaz českého díla (1914). Spolupracoval s Janem Kotěrou na výmalbě interiérů kavárny Arco (1907), vytvořil návrhy vitráží pro katedrálu svatého Víta v Praze (1921–1936), bytový i šatový textil, tapiserie. Navrhl reprezentační prostor UPŠ na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži (1925). Věnoval se užité grafice, navrhoval exlibris, obchodní značky, diplomy, bankovky, poštovní známky. Patřil mezi nejvýraznější tvůrce plakátů. Významné jsou též Kyselovy knižní úpravy (typo­ grafie, ilustrace, knižní vazby), pro které mu byly výraznou inspirací renesanční tisky a středověké dřevoryty. Zabýval se i návrhy písma, žádný se však nedochoval.

V roce 1914 se podílel jako výtvarník pohostinsky na inscenaci hry Viktora Dyka Zmoudření dona Quijota (režie F. Zavřel) ve Vinohradském divadle. Další jeho divadelní tvorba se zaměřila především na jevištní a kostýmní návrhy pro operu (Vinohradské divadlo, Národní divadlo). Zde úzce spolupracoval především s Otakarem Ostrčilem a režisérem Ferdinandem Pujmanem při realizaci smetanovského cyklu oper a později děl A.Dvořáka a J.B.Foerstra. Byl autorem celkem 41 realizovaných scénických a kostýmních výprav.[2]

Zemřel 20. února 1941 po těžkém záchvatu mozkové mrtvice. Jeho žena a syn se za druhé světové války aktivně zapojili do odboje, oba zahynuli v koncentračním táboře Osvětim.

Výběr z prací Františka Kysely[editovat | editovat zdroj]

Vitráž rozety západního průčelí svatovítské katedrály od Františka Kysely.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Grand prix a zlatá medaile za cyklus gobelínů Řemesla pro světovou výstavu v Paříži v roce 1937 (spolu s Marií Teinitzerovou)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Kouřim
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 269

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POCHE, Emanuel. František Kysela. 1. vyd. Praha: Nakladatelství česko­slovenských výtvarných umělců, 1956. 34 s., obr. příl.
  • ADLEROVÁ, Alena. František Kysela a český dekorativismus. Umění a řemesla. 1981, čís. 3, s. 3–4. 
  • KOL. České art deco 1918–1938. Praha: Obecní dům, 1998. ISBN 80-902507-1-8. 
  • KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. S. 268–270. 
  • PEČÍRKA, Jaromír. František Kysela. Tvar. 1955, roč. 7, čís. 6, s. XXX. 
  • POCHE, Emanuel. Výročí 80. narozenin Františka Kysely. Umění. 1961, roč. 9, čís. 5, s. 491–492. 
  • ŠTECH, Václav Vilém. V zamlženém zrcadle. (Díl první) Československý spisovatel, Praha, 1969, s. 51, 121-2, 141-2, 145-6, 148, 152, 155, 157-8, 160, 192, 196-7, 230

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]