František Kysela

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
František Kysela
ak. mal. František Kysela (před rokem 1924)
ak. mal. František Kysela (před rokem 1924)
Narození 4. září 1881
Kouřim
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 20. února 1941
Praha, Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Národnost česká
Vzdělání Uměleckoprůmyslová škola v Praze
Akademie výtvarných umění v Praze
Alma mater Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze
Povolání malíř, grafik a scénický výtvarník
Ocenění Grand prix a zlatá medaile za cyklus gobelínů Řemesla pro světovou výstavu v Paříži v roce 1937
Podpis František Kysela signature.jpg
Kyselův podpis z roku 1922
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Kysela (4. září 1881 Kouřim[1]20. února 1941 Praha) byl český malíř, grafik a průmyslový a scénický výtvarník a pedagog.

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 1900–1904 a 1905–1908 studoval na pražské UPŠ u Karla Vítězslava Maška, mezi lety 1904–1905 na AVU tamtéž u Hanuše Schwaigera. Absolvoval studijní cesty do Německa, Francie, Itálie, Holandska a Anglie. V roce 1913 se stal pedagogem UPŠ v Praze, v roce 1917 profesorem, od roku 1921 zde vedl nově založenou speciální školu pro užitou grafiku, v letech 1924–1926 a 1930–1932 působil v pozici rektora.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

František Kysela byl nejen malířem, ale především všestranným výtvarníkem. Většina jeho prací spadá do období stylu art deco. Spolupracoval často s architekty Pavlem JanákemJosefem Gočárem zejména na návrzích výmalby interiérů. Navrhoval textilie, koberce a gobelíny; realizaci zajišťovala textilní výtvarnice Marie Hoppe-Teinitzerová ve svých dílnách v Jindřichově Hradci.

Navrhoval také šperky a dekor ozdobných i užitných předmětů. Byl zakládajícím členem sdružení výtvarníků Artěl (1908–1934), jehož členové se podle stanov sdružení snažili „bojovat proti tovární šabloně“ a „vzkřísit vkus v denním životě“. Příkladem může být návrh číše z broušeného, řezaného a rytého skla, kterou realizovali J. a L. Lobmeyr, Kamenický Šenov (1928) nebo návrh dekoru keramické dózy Pavla Janáka, jejíž realizace provedli Rydl a Thon, Svijany-Podolí (1915) ze sbírek Uměleckoprůmyslového muzeaPraze.

Byl členem Artělu, SVU Mánes, Osmy, Skupiny, spoluzaložil Svaz českého díla (1914). Spolupracoval s Janem Kotěrou na výmalbě interiérů kavárny Arco (1907), vytvořil návrhy vitráží pro katedrálu svatého Víta v Praze (1921–1936), bytový i šatový textil, tapiserie. Navrhl reprezentační prostor UPŠ na Mezinárodní výstavě dekorativních umění v Paříži (1925). Věnoval se užité grafice, navrhoval exlibris, obchodní značky, diplomy, bankovky, poštovní známky. Patřil mezi nejvýraznější tvůrce plakátů. Významné jsou též Kyselovy knižní úpravy (typo grafie, ilustrace, knižní vazby), pro které mu byly výraznou inspirací renesanční tisky a středověké dřevoryty. Zabýval se i návrhy písma, žádný se však nedochoval.

V roce 1914 se podílel jako výtvarník pohostinsky na inscenaci hry Viktora Dyka Zmoudření dona Quijota (režie F. Zavřel) ve Vinohradském divadle. Další jeho divadelní tvorba se zaměřila především na jevištní a kostýmní návrhy pro operu (Vinohradské divadlo, Národní divadlo). Zde úzce spolupracoval především s Otakarem Ostrčilem a režisérem Ferdinandem Pujmanem při realizaci smetanovského cyklu oper a později děl A.Dvořáka a J.B.Foerstra. Byl autorem celkem 41 realizovaných scénických a kostýmních výprav.[2]

Zemřel 20. února 1941 po těžkém záchvatu mozkové mrtvice. Jeho žena a syn se za druhé světové války aktivně zapojili do odboje, oba zahynuli v koncentračním táboře Osvětim.

Výběr z prací Františka Kysely[editovat | editovat zdroj]

Vitráž rozety západního průčelí svatovítské katedrály od Františka Kysely.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

  • Grand prix a zlatá medaile za cyklus gobelínů Řemesla pro světovou výstavu v Paříži v roce 1937 (spolu s Marií Teinitzerovou)

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Kouřim
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 269

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • POCHE, Emanuel. František Kysela. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1956. 34 s., obr. příl.
  • ADLEROVÁ, Alena. František Kysela a český dekorativismus. Umění a řemesla. 1981, čís. 3, s. 3–4. 
  • KOL. České art deco 1918–1938. Praha: Obecní dům, 1998. ISBN 80-902507-1-8. 
  • KOL. Národní divadlo a jeho předchůdci. Praha: Academia, 1988. S. 268–270. 
  • PEČÍRKA, Jaromír. František Kysela. Tvar. 1955, roč. 7, čís. 6, s. XXX. 
  • POCHE, Emanuel. Výročí 80. narozenin Františka Kysely. Umění. 1961, roč. 9, čís. 5, s. 491–492. 
  • ŠTECH, Václav Vilém. V zamlženém zrcadle. (Díl první) Československý spisovatel, Praha, 1969, s. 51, 121-2, 141-2, 145-6, 148, 152, 155, 157-8, 160, 192, 196-7, 230

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]