Riegrovy sady

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Riegrovy sady
Z Riegrových sadů je výhled na centrum Prahy a na Pražský hrad
Z Riegrových sadů je výhled na centrum Prahy a na Pražský hrad
LokalitaVinohrady, ČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Kód památky40207/1-1304 (PkMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Riegrovy sady leží v Praze na Vinohradech. Jde o městský park o rozloze asi 11 hektarů. V parku se nacházejí rozsáhlé travnaté plochy, dětská hřiště, sportovní stadion TJ Bohemians a sportoviště TJ Sokola Vinohrady. V severní části směrem k Žižkovu na Riegrovy sady navazuje zahrada a oddechový a sportovní park Rajská zahrada.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Bohumil Kubišta: Promenáda v Riegrových sadech

Riegrovy sady jsou pojmenované po českém advokátu a politikovi F. L. Riegrovi. Vznikly roku 1902 v rámci urbanistického plánu Královských Vinohrad spojením bývalé zahrady Kanálka a zahrad usedlostí Saracinka, Pštroska, Švihanka a Kuchynka. Park zde založil roku 1904 zahradní ředitel Leopold Batěk. Z Kanálky se kromě některých vzácných dřevin zachovalo torzo pomníku hraběnky Brigitty Canalové, rozené Taafeové (1723–1810), manželky zakladatele zahrady Josefa Emanuela Canala z Malabaily (1745–1826); má podobu trojbokého pískovcového obelisku, na jehož soklu bývaly alianční znaky rodu Canalů a Taafe, a říká se mu také Ptačí obelisk.[1]

Roku 1913 byl v jihozápadní části odhalen bronzový pomník Františka Ladislava Riegra od J. V. Myslbeka, jehož skicu autor vytvořil již o desetiletí dříve k Riegrovým osmdesátinám.[pozn. 1] Pomník spočívá na cca čtyřmetrovém žulovém soklu, samotná figura F. L. Riegra je provedena v nadživotní velikosti (výška téměř 3 metry), stojí rozkročena s rukama v bok. U levé Riegrovy nohy leží deska s českým heraldickým lvem a Riegrovým heslem „Nedejme se!“[2]

V jižní části sadů na místě cvičiště s dřevěnou klubovnou vinohradských Sokolů byla roku 1938 postavena konstruktivistická budova Sokolovny. Ta svým záborem velké části parkové plochy narušila základní koncept parku, protože byl přerušen souvislý jižní promenádní okruh. Tělocvična Sokola sloužila mimo jiné k nácviku obvodních spartakiád, na počest té první byla vztyčena bronzová socha cvičenky s obručí od sochaře Ladislava Kovaříka. K výročí 150 let od založení Sokola Královské Vinohrady byl vytvořen ocelový pomník od Karla a Petra Holubových.

Během druhé světové války byl park přejmenován na Smetanovy sady. Sokolovnu si zabral útvar SS, který začal i kácet stromy v oblasti jihovýchodní části sadů, aby získal další volnou plochu. Kácení stromů bylo zastaveno až s koncem války.

Na místě staršího tzv. Šťastného hostince byla v letech 1931–1933 v konstruktivistickém slohu postavena Šretrova restaurace podle návrhu architekta Františka Marka. V ní se až do 70. let 20. století každou neděli konaly koncerty dechové hudby. V 90. letech 20. století byla restaurace přeměněna na administrativní budovu. Kromě toho bývala v provozu rozhledna přezdívaná Mlékárna; ta byla zrekonstruována a v současné době je v ní provozována kavárna. Z ní i z parku se otevírá rozhled na Pražský hrad, Malou Stranu a na kolejiště Hlavního nádraží.

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Sádrový model je vystaven v Památníku F. Palackého a F. L. Riegra v Praze 1, Palackého ulici 7.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Obelisk v Riegrových sadech. Encyklopedie Prahy 2 [online]. 2018-07-20 [cit. 2020-10-18]. Dostupné online. (česky) 
  2. VLČEK, Pavel. Umělecké památky Prahy. Velká Praha. Vydání první. vyd. Praha: Academia, 2017. 1731 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2107-6, ISBN 80-200-2107-8. OCLC 885148640 S. 881. 
  3. Na Vinohradech byl odhalen pomník připomínající 150 let Sokola [online]. Zpráva MČ Praha 2, 2012-10-08, rev. 2006-12-28 [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Emanuel Poche, Prahou krok za krokem. Praha 1978 (4.vydání)
  • PACÁKOVÁ-HOŠŤÁLKOVÁ, Božena. Pražské zahrady a parky. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, 2000. 384 s. ISBN 80-902910-0-7. S. 286–289. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]