Josef Emanuel Canal

Josef Emanuel Malabayla z Canalu
Josef Emanuel Malabayla z Canalu
	Josef Emanuel Canal
Narození	3. června 1745; Vídeň; Rakouské císařství
Úmrtí	20. února 1826 (ve věku 80 let); Praha ; Rakouské císařství
Příčina úmrtí	cévní mozková příhoda
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Občanství	Rakouské císařství
Povolání	botanik, agronom, filantrop a podporovatel vědy
Ocenění	Čestné občanství hlavního města Prahy
Choť	Marie Quidobaldina Brigita Chotková
Děti	Josefína Malabaylová z Canalu
Rodiče	Jeroným Ludvík Malabayla z Canalu a Marie Anna Pálffyová z Erdődu
Rod	Malabaylové
Příbuzní	Magdalena Ludovika Malabaylová z Canalu (sestra); Karel Pachta z Rájova (vnuk)
Funkce	komorník (od 1768)
Znak
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Emanuel Malabaila (též Malabayla), od roku 1769 hrabě z Canalu (německy Joseph Emmanuel Malabayla, Graf von Canal, italsky Giuseppe Emanuele Malabaila de Canal, 3. června 1745^[1], Vídeň – 20. února 1826^[2], Praha) byl český filantrop, botanik a zoolog šlechtického původu. Založil dnes již zaniklou zahradu Kanálka v Praze. Jeho botanické jméno je MALAB.

Život

Narodil se jako syn Girolama Luigiho Malabaily z Canalu, sardinského státního ministra a pozdějšího velvyslancem ve Vídni ze staré italské rodiny Malabaila, povýšené v roce 1672 do rytířského stavu^[3] a jeho manželky, uherské hraběnky Marie Anny Pálffyové z Erdődu (1716-1781), dcery hraběte Jana VI. Pálffy z Erdődu.

Josef Emanuel v mládí působil v armádě, z které vystoupil roku 1770. Krátce po ukončení služby ve vojsku se přestěhoval do Prahy, kde se oženil s Marií Brigitou Taafeovou roz. Chotkovou z Chotkov (1738-1810), dcerou Rudolfa Chotka. V Praze brzy proslul jako mecenáš, milovník umění a vědy a také jako pravý kavalír. Hrabě Canal se stal předsedou České společnosti hospodářské, stál u zrodu pražského sirotčince a chudobince a významně finančně dotoval mnoho chudých studentů, vědců a hudebníků.^[1] Založil také spolek pro nezaměstnané služebníky, vdovy a sirotky. Za své zásluhy byl jmenován čestným občanem města Prahy. Jeho služebnictvo čítalo až několik tisíc osob.^[4]

Josef Emanuel Canal byl též činným zednářem. Nejprve se stal pro svou učenost, blahovolnost a zámožnost stoličním mistrem lóže U tří korunovaných sloupů, následně působil v lóži U tří korunovaných hvězd, odkud vystoupil a založil lóži Pravdy a sjednocenosti. V návaznosti na Všeobecný regulativ pro rakouské lóže Josefa II. se stal po roce 1786 stoličním mistrem lóže Pravda a jednota u tří korunovaných sloupů. Většina Canalových příspěvků byla rozdělována spolu s příspěvky bratrů ze zednářské lóže.^[2]

Ve volném čase se věnoval hudbě, dokonce byl sám hudebním skladatelem. Po celý život si vydržoval osobní hudební sbor. Byl i zapáleným příznivcem pokroku, především pak toho hospodářského. Jeho největším koníčkem však byla botanika. Výrazně se prosazoval o zdokonalování v oblasti zahradnictví, podporoval vědecké práce o tomto tématu a kapacity v tomto oboru obdařoval štědrými finančními benefity. Financoval i první vydání knihy Flora česká od profesora botaniky Františka Vilibalda Schmidta.^[4]

Od roku 1793 byl až do smrti presidentem c. k. vlastenecko-hospodářské společnosti.^[5]

Canalovou nejvýznamnější zásluhou je založení botanické zahrady v Praze, později známé pod jménem Kanálka. Canal nejprve skoupil několik na sebe navazujících pozemků, aby je následně spojil do jedné zahrady botanické, zelinářské a ovocné. Otevřena byla roku 1791. V zahradě byly pěstovány na tu dobu nevídané štěpařské či hospodářské novinky a cizokrajné rostliny.^[6] Součástí zahrady byl i vzdělávací ústav, kde se až do Canalovy smrti přednášela hospodářsko-technická botanika. Na ústavu postupně vyučovali například František Vilibald Schmidt, Karel Bořivoj Presl^[1], Jan Kristián Mikan, Jan Novodvorský nebo Ignaz Friedrich Tausch. V roce 1811 byl v Kanálce zřízen pokusný cukrovar pro výrobu sirupu a řepného cukru (Canal byl velkým propagátorem řepného cukru) spolu s velkým drůbežnictvím.^[2]

Josef Emanuel Canal se v pozdějších letech svého života, zejména po smrti své manželky v roce 1810, začal uzavírat stále více do sebe a ve společnosti byl viděn jen zřídkakdy. Své ženě dal v parku zbudovat památník v podobě trojbokého obelisku s reliéfem aliančních znaků na soklu (jeho torzo se dochovalo v dnešních Riegrových sadech). V roce 1812 ještě v Kanálce přijal vzácné hosty, císaře Františka I. s chotí Marií Ludovikou Beatrix a jeho dcerou Marií Luisou, ale po této návštěvě se definitivně stáhl do ústraní a většinu času trávil buď sepisováním vědeckých prací, které si sám vydával a procházkami po Kanálce nebo ve svém pražském paláci. Zemřel 20. února 1826 zasažen mrtvicí.^[2] Je pochován na Olšanských hřbitovech.^[4]

Kontroverze

Ač je ve většině historických pramenů oslavován a líčen v tom nejlepším světle, jeho osobnost obsahovala i stinné stránky. Podle současníků byl z neznámých důvodů výrazným antisemitou.^[7] Židy stavěl na roveň psům. U vstupu do jeho zahrady byla vyvěšena tabulka s nápisem „Židům a psům je vstup zakázán“ (německy: „Juden und Hunden ist der Eintritt verboten“).^[1]

Manželství a potomstvo

V Praze se oženil s Marií Quidobaldinou Brigittou Taafeovou roz. Chotkovou z Chotkova (1738-1810), dcerou Rudolfa Chotka z Chotkova a Vojnína. Z jejich manželství se narodila dcera Josefína (23. září 1771, Bartošovice – 6. prosince 1833, Praha), která se později provdala za hraběte Jana Josefa Pachtu z Rájova, velkého mecenáše hudby a osobního přítele Josefa Myslivečka či Wolfganga Amadea Mozarta. Toto manželství však bylo nešťastné a manželé žili odděleně a Josefína až do konce svého života žila s Josefem Georgem Meinertem (1773–1844) bývalým profesorem estetiky, dějin a umění na Pražské univerzitě, který byl vychovatelem jejího syna Karla. Mezi Meinertem a Josefínou vznikl silný vztah, ze kterého se narodily dvě děti, Hugo a Fanny.

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Emanuel Malabayla z Canalu na Wikimedia Commons

Reference

1 2 3 4 MALÝ, Jakub Josef. Stručný všeobecný slovník věcný : C - E. Praha: I.L. Kober, 1875. 759 s. Dostupné online. S. 44.
1 2 3 4 ZACHYSTAL, František. Kanálka, chlouba barokní Prahy. Národní listy. 1. 7. 1934, čís. 179.
↑ SZABO, Miloš. Olšanské hřbitovy – PL 09/2008 [online]. Farnost Žižkov, 1. 10. 2008 [cit. 2015-10-29]. Dostupné online.
1 2 3 Josef Emanuel Canal. Humoristické listy. 20. 12. 1889, roč. 31, čís. 51.
↑ VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 30. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:2479bea0-30cf-40a1-b5e0-7e2732628d27
↑ Konec Kanálky. Národní Politika. 18.3.1905, roč. 23, čís. 77.
↑ Denní zprávy. Národní listy. 11.10.1907, roč. 47, čís. 281.

Související články

Riegrovy sady

[:0-1] 1 2 3 4 MALÝ, Jakub Josef. Stručný všeobecný slovník věcný : C - E. Praha: I.L. Kober, 1875. 759 s. Dostupné online. S. 44.

[:1-2] 1 2 3 4 ZACHYSTAL, František. Kanálka, chlouba barokní Prahy. Národní listy. 1. 7. 1934, čís. 179.

[3] SZABO, Miloš. Olšanské hřbitovy – PL 09/2008 [online]. Farnost Žižkov, 1. 10. 2008 [cit. 2015-10-29]. Dostupné online.

[:2-4] 1 2 3 Josef Emanuel Canal. Humoristické listy. 20. 12. 1889, roč. 31, čís. 51.

[5] VOLF, Miloslav a Československé zemědělské muzeum (Praha, Česko). Významní členové a spolupracovníci Vlastenecko-hospodářské společnosti v království Českém: (k 200. jubileu založení VHS). Praha: Ústav vědeckotechnických informací, 1967. s. 30. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:2479bea0-30cf-40a1-b5e0-7e2732628d27

[6] Konec Kanálky. Národní Politika. 18.3.1905, roč. 23, čís. 77.

[7] Denní zprávy. Národní listy. 11.10.1907, roč. 47, čís. 281.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]