Přeskočit na obsah

Karel Bořivoj Presl

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Bořivoj Presl
Narození17. února 1794
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí2. října 1852 (ve věku 58 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Alma materUniverzita Karlova
PracovištěUniverzita Karlova
Oborbotanika
RodičeMaria Theresia Anna Presl
PříbuzníJan Svatopluk Presl (bratr)
Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karel Bořivoj Presl (17. února 1794, Praha[1] – 2. října 1852, tamtéž) byl český přírodovědec, profesor všeobecného přírodopisu a technologie na C.k. Karlo-ferdinandově univerzitě v Praze a jeden z nejvýznamnějších českých botaniků 19. století.[2] Byl mladším bratrem Jana Svatopluka Presla. Na rozdíl od svého bratra ovšem vědecké práce nepsal česky, ale téměř výhradně v němčině a latině.[3] Za svůj život vydal 36 vědeckých prací.

Život

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako druhý syn pražského jehláře Jakuba Pressla a jeho ženy Terezie. Když se Karel narodil, bylo otci již 64 let.[4] Otec zemřel v jeho deseti letech. Velmi pak přilnul k o tři roky staršímu bratrovi Janovi.

Otcova špendlíkárna byla přímo naproti Krameriově České expedici, takže oba bratři byli odmala v kontaktu s českou vlasteneckou společností, která měla v Krameriově podniku své epicentrum. Otcův podnik poměrně prosperoval, což dalo oběma bratrům možnost se vzdělávat.

Karel vystudoval lékařství, porodnictví a filozofii na pražské C.k. Karlo-Ferdinandově univerzitě.[5] Botaniku ho zde učili V. B. Seidl a Jan Novodvorský. Na škole ke svému jménu připojil vlastenecké Bořivoj.

Vědecké výzkumy začal provádět se starším bratrem Janem Svatoplukem. Roku 1819 spolu vydali dílo Flora Čechica – první systematické zpracování české květeny, v němž popsali 1498 druhů a 522 rodů. "Nižádné rostliny jsme v počet nepřijali, než které putujíce sami jsme nalezli a pozorovali; žádnéť jiné než viděné neuvádíme." napsali bratři v předmluvě.

Ač Karel Bořivoj nevěnoval jazykové otázce takovou pozornost jako bratr, česká botanická terminologie v tomto díle je hlavně jeho přínosem. Odpor vzbudila u bylináře a básníka Antonína Jaroslava Puchmajera, avšak vývoj dal za pravdu bratrům Preslovým.[4] Ke zcela novým jménům, které trvale prosadili, patřily sněženka, bojínek, šeřík, kopretina, bledule, brambořík nebo protěž. Vymysleli i slovo květena. Do vlasteneckého snažení se Karel zapojil i jako redaktor prvního česky psaného vědeckého časopisu Krok. To bylo takřka jediné místo, kde publikoval v mateřštině.

Brzy podnikl i několik botanických výprav do ciziny (Apeninský poloostrov a Sicílie). Sicilskou expedici vykonal v roce 1817 a jeho výzkum se stal základním pilířem poznání květeny tohoto ostrova.[6] Poznatky shromážděné na Sicílii shrnul do knihy Flora Sicula, exhibens plantas vasculosas in Sicilia, jež vyšla v Praze roku 1826. Až v pozůstalosti byl nalezen také jeho cestopisný deník, jenž byl vydán až roku 2007 Palermskou univerzitou pod názvem Il diario del viaggio in Sicilia di Karel B. Presl.[7] Itálií Presl putoval pěšky.[8] V Itálii se seznámil s významnými botaniky Michelem Tenorem a Giovannim Gussonem. Sicilským travám byla věnována i jeho dizertační práce Graminae Siculae.[9] Po složení rigorózní zkoušky byl v roce 1818 jmenován doktorem lékařství. Ovšem lékařskému povolání se nevěnoval, vrátil se k němu jen na krátkou dobu při cholerové epidemii v roce 1831.[3]

Od roku 1822 byl kustodem zoologických a botanických sbírek Národního muzea (tehdy zvaného Vlastenecké).[10] Významně se podílel na determinaci sběrů z tropických expedic Tadeáše Haenkeho (který na jedné své výpravě do Jižní Ameriky zahynul), souborně popsaných a vydaných jako Reliquiae Haenkeanae (1825–1835).[11] Jen polovina Haenkem sesbíraných rostlin se ale do muzea dostala v pořádku. V muzeu Presl vytvořil i další ceněné dílo, osm svazků Symbolae botanicae sive descriptiones et icones plantarum novarum aut minus cognitarum. Vycházelo v letech 1830–1839 a Karel Bořivoj ho sám ilustroval.[3]

Přednášel přírodní vědy na pražské univerzitě, kde byl roku 1832 jmenován profesorem všeobecného přírodopisu a technologie. Pracoval však dál i v muzeu, což se mu stalo osudným. Zdálo se mu totiž, že obě profese, kustoda i učitele, se dají ideálně propojit tím, že předměty ze sbírkových fondů bude nosit na přednášky. Kvůli tomu však byl nařčen z jejich zcizování a v roce 1846 byl z muzea propuštěn.[3] O to intenzivněji se začal věnovat vědeckému výzkumu a výuce. Byť jako učitel byl omezen svými hlasovými handicapy: zadrhával v řeči a jeho hlas bývá označován za "kostrbatý" či "bručavý". I v jiných ohledech byl osobitý - byl charakterizován jako "pedant" a "ješita".[2]

Díky spolupráci s Kašparem Šternberkem (přispěl i do jeho díla Flora der Vorwelt) se začal intenzivně věnovat výzkumu kapraďorostů. Zprvu fosilním permokarbonským kapradinám, později anatomii a taxonomii recentních skupin. Královská česká společnost nauk po zvolení Presla svým řádným členem v roce 1835 botanikovi následující rok vydala důležitý spis o kapradinách Tentamen Pteridographiae s. genera Filicacearum, praesertim juxta venarum decursum et distributionem exposita. Zpočátku William Jackson Hooker Preslův nový systém kapradin, který v práci představil, chválil. Později proti němu ale vystoupil a ve své první části svého slavného díla Species Filicum (1844) Preslem definované rody téměř zcela ignoroval, čímž ho svou autoritou vytlačil z hlavního proudu studia kapradin.[8]

Karel B. Presl popsal za svůj život více jak 400 druhů kapradin, z nichž několik desítek má i v 21. století stále platné jméno.[12] Do paleobotaniky zasáhl zejména svou studií Beiträge zur Kunde vorweltlicher Pflanzen z roku 1838.

Roku 1848 se stal korespondentem Rakouské akademie věd ve Vídni.[13] Velmi pravidelně navštěvoval Karlovy Vary a během tamějších léčebných pobytů popsal i okolní květenu.

Zemřel na vodnatelnost. Po jeho smrti odkoupila pražská univerzita jeho soukromý herbář, který obsahoval více než 28 tisíc druhů rostlin. Jeho jméno (Preslia) dodnes nese časopis České botanické společnosti.[14] Jeho oficiální autorská botanická a mykologická zkratka je „C. Presl“; dříve se používala i zkratka „K. Presl“.[15]

Byl dvakrát ženat, s manželkami Karolínou a Frederikou měl šest dětí.[16]

Bibliografie

[editovat | editovat zdroj]
  • Gramineae siculae (1818)
  • Asclepiadeae a Rob. Brown recensitae (1819)
  • Flora Cechica, indicatis medicinalibus, oeconomicis et technologicis plantis (1819, spolu s bratrem Janem Svatoplukem)
  • Mantissa I. ad Floram Čechicam (1822, dodatek k předchozí publikaci)
  • Deliciae pragenses, historiam naturalem spectantes (1822)
  • Cyperaceae et Gramineae siculae (1822)
  • Flora Sicula exhibens plantas vasculosas in Sicilia aut sponte crescentes aut frequentissime cultas, secundum systema naturale digestas (1826)[9]
  • Reliquiae Haenkeanae, s. descriptiones et icones plantarum quas in America meridionali et boreali, in insulis Philippinis et Marianis collegit Th. Haenke (1825–1835) (online)
  • Epistola de Symphysia, novo plantarum genere ad. Jos. de Jacquin (1827)
  • Das Hänke’sche Herbar im böhmischen Museum (1828)
  • IV. Die Flora der Gegend um Prag. In: Schottky J. M. Prag, wie es war und wie es ist. (1830)
  • Symbolae botanicae sive icones et descriptiones plantarum novarum vel minus cognitarum (1830–1839)
  • Über die Monstrositäten der Blumen einiger Cruciferen (1831)
  • Revisionis Saxifragarum Comitis de Sternberg supplementum alterum (1831)
  • Repertorium botanicae systematicae. Excerpta e scriptoribus botanicis (1833)
  • Anleitung zum Selbststudium der Oryktognosie in technischer Beziehung (1834)
  • Über das Abfallen der Blätter bei den Monocotyledonen (1834)
  • Prodromus monographiae Lobeliacearum (1835)
  • Tentamen Pteridographiae, s. gena Filicacearum praesertim juxta venarum decursum et distributionem exposita (1836)
  • Beschreibung zweier neuer böhmischer Arten der Gattung Asplenium (1836)
  • Bemerkungen über den Bau der Balsamineen (1836)
  • Orobella, eine neue Pflanzengattung (1837)
  • Beiträge zur Kunde vorweltlicher Pflanzen (1838)
  • Beschreibung einer neuen böhmischen Ulmenart (1841)
  • Epimeliae botanicae (1847)

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Matriční záznam o narození a křtu
  2. 1 2 Karel Bořivoj Presl – Pražský pantheon. prazskypantheon.cz [online]. [cit. 2026-01-12]. Dostupné online.
  3. 1 2 3 4 HOSKOVEC, Ladislav. Presl, Karel Bořivoj. Botany.cz [online]. 2011-01-05 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
  4. 1 2 VESELÝ, Josef. 692. schůzka: Stůj, kde stůj, vlast miluj. Dvojka [online]. Český rozhlas, 2021-10-22 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
  5. ↑ WEITENWEBER, Vilém. Nástiny životopisů český přírodoskumců. Karel Bořivoj Presl. Živa. 1853, roč. 1, čís. 2, s. 56–59.
  6. ↑ DEL GUACCHIO, Emanuele; CAPUTO, Paolo. A rediscovered work of Karel B. Presl and other sins of his youth. Taxon. 2020, roč. 69, čís. 6, s. 1293–1310. Dostupné online [cit. 2026-02-10]. ISSN 0040-0262.
  7. ↑ Il diario del viaggio in Sicilia di Karel B. Presl, tratto dal manoscritto di K.B. Presl / Briefe in die Heimat, geschrieben auf einer Reise durch Sizilien und Italien (Lettere in patria su un viaggio in Sicilia e Italia). 2nd rev. ed. 2007. (Seminario di Storia della Scienza, Quaderni, 10). 363 p. gr8vo. Paper bd.. Koeltz Botanical Books [online]. [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
  8. 1 2 Prešl, Karl Borsiwoj. 1.. vyd. München/Leipzig: Duncker & Humblot (Allgemeine Deutsche Biographie). Dostupné online. S. 569.
  9. 1 2 DEL GUACCHIO, Emanuele; CAPUTO, Paolo. A rediscovered work of Karel B. Presl and other sins of his youth. Taxon. 2020-12, roč. 69, čís. 6, s. 1293–1310.
  10. ↑ Karel Bořivoj Presl. Cojeco.cz [online]. [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
  11. ↑ ŠTĚPÁNEK, Jan. Karel B. Presl: od květeny Sicílie po tropické kapradiny. Živa. 2012, roč. 2012, čís. 4, s. LXXV. Dostupné online.
  12. ↑ HOFFMANNOVÁ, Eva. Jan Svatopluk Presl, Karel Bořivoj Presl. Praha: Melantrich, 1973. 299 s. S. 176.
  13. ↑ Presl, Karel Bořivoj. Österreichisches Biographisches Lexikon und biographische [online]. 2003 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online. (německy)
  14. ↑ Třikrát z významných výročí tohoto týdne. Lidovky.cz [online]. 2009-02-16 [cit. 2026-02-10]. Dostupné online.
  15. ↑ Presl, Carl (Karl, Carel, Carolus) Bořivoj (Boriwog, Boriwag). International Plant Names Index [online]. The Royal Botanic Gardens, Kew; The Harvard University Herbaria; The Australian National Herbarium [cit. 2026-01-12]. Dostupné online.
  16. ↑ [ http://digi.nacr.cz/prihlasky2/index.php?action=link&ref=czarch:CZ-100000010:874&karton=484&folium=588/ Pobytová přihláška rodiny]

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • HOFFMANNOVÁ, Eva. Jan Svatopluk Presl, Karel Bořivoj Presl: studie o životě a díle s ukázkami z díla a korespondence, Praha: Melantrich 1973

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_Bořivoj_Presl&oldid=25665625“