Jaroslav Jičínský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jaroslav Jičínský
Narození 9. dubna 1870
Ostrava
Úmrtí 2. května 1959 (ve věku 89 let)
Praha
Povolání profesor
Rodiče Vilém Jičínský (1832–1902)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jaroslav Jičínský (9. dubna 1870 Slezská Ostrava2. května 1959 Praha) byl důlní inženýr, montanista a vysokoškolský profesor.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Prof. Dr. mont. Ing. Jaroslav Jičínský byl syn významného báňského odborníka Ing. Viléma Jičínského (1832–1902), studoval na vysoké škole báňské v Lubně (Leoben), v letech 1892–1896 působil jako hornický a hutnický inženýr na několika dolech Vítkovických kamenouhelných dolů. V letech 1896–1898 působil jako závodní na dolech v Pruském Slezsku.[1] V letech 1898–1901 pak byl závodním na dole Terezie ve Slezské Ostravě. Podílel se také na výstavbě dolu Oskar v Petřkovicích a důl Terezie nechal bez omezení provozu přestavět.[2]

V letech 1901–1913 byl ředitelem Rosické báňské společnosti. Jeho nástupem 1. ledna 1901 byla zahájena přestavba celého rosického revíru, jeho modernizace a centralizace. Dosud dřevěné těžní věže byly nahrazovány železnými, byly instalovány výkonné těžní stroje, v podzemí se k práci využíval stlačený vzduch atd. Pro využití méně kvalitního uhlí z jižní části revíru zpracoval návrh na výstavbu uhelné elektrárny. Elektrárna byla postavena v období 1911–1913 společností AEG Union prostřednictvím Rakouské akciové společnosti na dodání elektřiny (OELAG). S výstavbou elektrárny byl modernizován a přestavěn důl Kukla, který se stal centrálním dolem jižní části revíru a dodával uhlí oslavanské elektrárně až do roku 1973. Projekt přestavby vypracoval sám ing. Jaroslav Jičínský. V letech 1906–1908 byla u dolu Simson postavena moderní koksovna s provozy pro zpracování druhotných surovin.

V roce 1913 vstoupil do služeb Dunajské paroplavební společnosti ve Vídni. Ve funkci technického poradce a pak ředitele provedl reorganizaci a rekonstrukci dvou kamenouhelných dolů podle shodného projektu s dolem Kukla v Pětikostelí (Pésc) v Maďarsku[p. 1]. Také podnikl řadu studijních cest po bývalém Rakousko-Uhersku, Německu, Belgii, Polsku, Francii, Anglii a Holandsku. Po návratu do Československa působil jako technický konzultant Rosické báňské společnosti a vedoucí správní rady, pověřený vedením závodů v rámci Západomoravských elektráren v Brně.[3] V roce 1913 mu byl udělen rakouskou vládou čestný titul c. k. horního rady. Na Vysoké škole báňské v Příbrami, kde se ujal vedení ústavu Hornictví I, působil jako vysokoškolský profesor[p. 2] a za jeho zásluhy mu byl udělen v roce 1922 čestný titul doktor honoris causa.[3]

Publikační činnost[editovat | editovat zdroj]

  • Katechismus der Wetterführung, 1911
  • Pětikostelecká pánev, 1931

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Do Maďarska odešel v roce 1914.
  2. V roce 1933 byl jmenován soukromým docentem a v roce 1936 smluvním profesorem.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. JIŘÍK, Karel, et al. Ostrava, Sborník příspěvků k dějinám a výstavbě města. Ostrava: [s.n.], 1966. S. 301. 
  2. PLCHOVÁ, Jarmila. Rosicko-Oslavansko na počátku 20. století [online]. Zbýšov: Cit. 20150710. Dostupné online. 
  3. a b MATĚJ, Miloš, et al. Kulturní památky rosicko-oslavanské průmyslové aglomerace. Ostrava: NPÚ, ÚOP v Ostravě, 2012. ISBN 978-80-85034-67-7. S. 87 a 88. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]