Kabardsko-Balkarsko: Porovnání verzí
→Útok na Nalčik 2005: Doplnění chybějících zdrojů značka: editace z Vizuálního editoru |
m Robot: -nevhodný text z automaticky vygenerované reference; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 29: | Řádek 29: | ||
Půda ([[černozem]], hnědá kaštanová zem, horské louky) a rostlinstvo se řadí do několika vertikálních pásem od doliny Těreku až po ledovcovou oblast. Lesy a křoviny zabírají asi 15 % rozlohy republiky (nejvíce na pohorských svazích). V lesích převládá [[buk]], [[dub]] a [[Olše lepkavá|olše]]. |
Půda ([[černozem]], hnědá kaštanová zem, horské louky) a rostlinstvo se řadí do několika vertikálních pásem od doliny Těreku až po ledovcovou oblast. Lesy a křoviny zabírají asi 15 % rozlohy republiky (nejvíce na pohorských svazích). V lesích převládá [[buk]], [[dub]] a [[Olše lepkavá|olše]]. |
||
Nerostné suroviny: ložiska [[ |
Nerostné suroviny: ložiska [[molybden]]u a [[wolfram]]u, polymetalických rud, zlata, černého uhlí, stavebních surovin. Nachází se zde početné minerální prameny. |
||
== Historie == |
== Historie == |
||
Předkové kabardského národa (známí pod širším názvem [[Adygejci]]) obývali pobřeží [[Azovské moře|Azovského]] a [[Černé moře|Černého moře]]. V polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem se tu utvořila [[Bosporská říše]]. Ve 4. století n. l. způsobili [[Hunové|Huni]] hospodářský a kulturní úpadek. Balkarský národ vznikl smíšením severokavkazských a alanských kmenů s [[Volžské Bulharsko|Volžskými Bulhary]] a [[Kumáni|Kumány]]. Začátkem 13. století se předkové [[Balkaři|Balkarů]] po úporných bojích s mongolskými Tatary stáhli do hor. Na přelomu 13. a 14. století se část Adygejců začala nazývat Kabardi a osídlila dnešní území. |
Předkové kabardského národa (známí pod širším názvem [[Adygejci]]) obývali pobřeží [[Azovské moře|Azovského]] a [[Černé moře|Černého moře]]. V polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem se tu utvořila [[Bosporská říše]]. Ve 4. století n. l. způsobili [[Hunové|Huni]] hospodářský a kulturní úpadek. Balkarský národ vznikl smíšením severokavkazských a alanských kmenů s [[Volžské Bulharsko|Volžskými Bulhary]] a [[Kumáni|Kumány]]. Začátkem 13. století se předkové [[Balkaři|Balkarů]] po úporných bojích s mongolskými Tatary stáhli do hor. Na přelomu 13. a 14. století se část Adygejců začala nazývat Kabardi a osídlila dnešní území. |
||
Kabardinci a Balkarové bojovali již v [[15. století]] o svoji nezávislost. A to jak s [[Krymský chanát|Krymem]], tak s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]]. Jejich vítězství zajistilo až připojení k [[Ruské impérium|Ruské říši]] (v roce 1557), což však uznalo [[Turecko]] až po dalších sto padesáti letech. Připojení k Rusku pro zemi znamenalo zavádění ruských zákonů, stěhování [[Rusové|Rusů]] a tím oslabování národnostní celistvosti země. Proto došlo v [[19. století]] k sérii povstání, hlavně rolníků. Mezi lety [[1918]] a [[1920]] také zde probíhala [[Ruská občanská válka|občanská válka]]. V roce 1921 byla vytvořena v rámci nové [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] Kabardinská autonomní oblast, která byla 6. ledna 1922 přejmenovaná na Kabardsko-balkarskou autonomní oblast, která se v roce [[1936]] změnila v Kabardinsko-balkarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] na základě rozhodnutí prezidia [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|Nejvyššího sovětu]] ze dne 8. dubna 1944 deportoval Balkarce do [[Kazachstán]]u a [[Střední Asie]], republika byla přejmenována na Kabardskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. Za [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščova]] 6. ledna 1957 byla republika zpět přejmenována na Kabardinsko-Balkarskou ASSR a Balkarci se mohli vrátit, ale jejich domy již byly často obsazené Kabardinci, což dodnes působí nevraživosti mezi těmito národy. Balkarci dnes obývají převážně horská údolí, zatímco Kabardinci a Rusové jsou v nížinách. Od roku [[1991]] se používá název Kabardinsko-balkarská republika. |
Kabardinci a Balkarové bojovali již v [[15. století]] o svoji nezávislost. A to jak s [[Krymský chanát|Krymem]], tak s [[Osmanská říše|Osmanskou říší]]. Jejich vítězství zajistilo až připojení k [[Ruské impérium|Ruské říši]] (v roce 1557), což však uznalo [[Turecko]] až po dalších sto padesáti letech. Připojení k Rusku pro zemi znamenalo zavádění ruských zákonů, stěhování [[Rusové|Rusů]] a tím oslabování národnostní celistvosti země. Proto došlo v [[19. století]] k sérii povstání, hlavně rolníků. Mezi lety [[1918]] a [[1920]] také zde probíhala [[Ruská občanská válka|občanská válka]]. V roce 1921 byla vytvořena v rámci nové [[Ruská sovětská federativní socialistická republika|RSFSR]] Kabardinská autonomní oblast, která byla 6. ledna 1922 přejmenovaná na Kabardsko-balkarskou autonomní oblast, která se v roce [[1936]] změnila v Kabardinsko-balkarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalin]] na základě rozhodnutí prezidia [[Nejvyšší sovět Sovětského svazu|Nejvyššího sovětu]] ze dne 8. dubna 1944 deportoval Balkarce do [[Kazachstán]]u a [[Střední Asie]], republika byla přejmenována na Kabardskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. Za [[Nikita Sergejevič Chruščov|Chruščova]] 6. ledna 1957 byla republika zpět přejmenována na Kabardinsko-Balkarskou ASSR a Balkarci se mohli vrátit, ale jejich domy již byly často obsazené Kabardinci, což dodnes působí nevraživosti mezi těmito národy. Balkarci dnes obývají převážně horská údolí, zatímco Kabardinci a Rusové jsou v nížinách. Od roku [[1991]] se používá název Kabardinsko-balkarská republika. |
||
=== Útok na Nalčik 2005 === |
=== Útok na Nalčik 2005 === |
||
Ačkoliv se v sousedních republikách se objevili [[terorismus|teroristé]] a [[islám]]ští extremisté, zde byla situace klidná. Dne 14. 10. [[2005]] však v hlavním městě [[Nalčik |
Ačkoliv se v sousedních republikách se objevili [[terorismus|teroristé]] a [[islám]]ští extremisté, zde byla situace klidná. Dne 14. 10. [[2005]] však v hlavním městě [[Nalčik]]u zaútočila na vládní budovy ozbrojená skupina čítající cca 300 teroristů (tzv. [[Kavkazská fronta]]). Došlo k několika ozbrojeným střetům s místní policií a vojáky. Město bylo poté obklíčeno speciálními jednotkami a armádou a po několika hodinách byla situace stabilizována. Asi v 15 budovách státní správy a policie vypukl požár, bylo zabito 12 civilistů a 7 policistů a zaměstnanců vládních budov.<ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Řídil jsem útok na Nalčik, prohlásil Basajev |
| titul = Řídil jsem útok na Nalčik, prohlásil Basajev |
||
| periodikum = iDNES.cz |
| periodikum = iDNES.cz |
||
| Řádek 44: | Řádek 44: | ||
| datum přístupu = 2021-01-04 |
| datum přístupu = 2021-01-04 |
||
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Ruský soud rozdal 57 tvrdých trestů za útok na Nalčik |
| titul = Ruský soud rozdal 57 tvrdých trestů za útok na Nalčik |
||
| periodikum = Aktuálně.cz |
|||
| periodikum = Aktuálně.cz - Víte, co se právě děje |
|||
| url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/rusky-soud-potrestal-57-lidi-za-teroristicky-utok-na-nalcik/r~cc29f22e8adc11e4aff10025900fea04/ |
| url = https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/rusky-soud-potrestal-57-lidi-za-teroristicky-utok-na-nalcik/r~cc29f22e8adc11e4aff10025900fea04/ |
||
| datum vydání = 2014-12-23 |
| datum vydání = 2014-12-23 |
||
Verze z 11. 1. 2021, 02:02
| Kabardsko-balkarská republika Кабардино-Балкарская Республика Къэбэрдей-Балъкъэр Республикэ | |
|---|---|
 Soutěska řeky Tyzyl v Elbruském okrese | |
 znak  vlajka | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Naľčik |
| Souřadnice | 43°35′ s. š., 43°24′ v. d. |
| Rozloha | 12 500 km² |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 790 000 |
| Hustota zalidnění | 63,2 obyv./km² |
| Jazyk | Ruština |
| Národnostní složení | Kabardinci, Balkarci, Rusové |
| Náboženství | islám |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Nadřazený celek | Rusko |
| Druh celku | republika Ruské federace |
| Vznik | 5. ledna 1936 |
| prezident | Jurij Kokov |
| Mezinárodní identifikace | |
| Označení vozidel | 07 |
| Oficiální web | glava |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kabardsko-Balkarsko (rusky Кабардино-Балкарская республика, zkráceně Кабардино-Балкария, kabardinsko-čerkesky Къэбэрдей-Балъкъэр Республикэ, karačajevsko-balkarsky Къабарты-Малкъар Республика) je republika Ruské federace na severním okraji Kavkazu. Má rozlohu 12 500 km² (srovnatelné s Libanonem) a žije tu 790 000 obyvatel. Sousedí s Stavropolským krajem, Karačajevsko-čerkeskou republikou a Severoosetskou republikou.
Přírodní poměry
Jih a západ území je vyplněn Kavkazem, na jihozápadě je nachází nejvyšší hora Kavkazu, Elbrus měřící 5 633 m. Z Kavkazu vedou četná horská údolí s řekami Malka, Baksan, Čegem a Čerek do nížiny, z níž vytéká směrem na východ řeka Těrek. V jejím okolí (na severu území) se rozkládá úrodná nížina.
Půda (černozem, hnědá kaštanová zem, horské louky) a rostlinstvo se řadí do několika vertikálních pásem od doliny Těreku až po ledovcovou oblast. Lesy a křoviny zabírají asi 15 % rozlohy republiky (nejvíce na pohorských svazích). V lesích převládá buk, dub a olše.
Nerostné suroviny: ložiska molybdenu a wolframu, polymetalických rud, zlata, černého uhlí, stavebních surovin. Nachází se zde početné minerální prameny.
Historie
Předkové kabardského národa (známí pod širším názvem Adygejci) obývali pobřeží Azovského a Černého moře. V polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem se tu utvořila Bosporská říše. Ve 4. století n. l. způsobili Huni hospodářský a kulturní úpadek. Balkarský národ vznikl smíšením severokavkazských a alanských kmenů s Volžskými Bulhary a Kumány. Začátkem 13. století se předkové Balkarů po úporných bojích s mongolskými Tatary stáhli do hor. Na přelomu 13. a 14. století se část Adygejců začala nazývat Kabardi a osídlila dnešní území.
Kabardinci a Balkarové bojovali již v 15. století o svoji nezávislost. A to jak s Krymem, tak s Osmanskou říší. Jejich vítězství zajistilo až připojení k Ruské říši (v roce 1557), což však uznalo Turecko až po dalších sto padesáti letech. Připojení k Rusku pro zemi znamenalo zavádění ruských zákonů, stěhování Rusů a tím oslabování národnostní celistvosti země. Proto došlo v 19. století k sérii povstání, hlavně rolníků. Mezi lety 1918 a 1920 také zde probíhala občanská válka. V roce 1921 byla vytvořena v rámci nové RSFSR Kabardinská autonomní oblast, která byla 6. ledna 1922 přejmenovaná na Kabardsko-balkarskou autonomní oblast, která se v roce 1936 změnila v Kabardinsko-balkarskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. Stalin na základě rozhodnutí prezidia Nejvyššího sovětu ze dne 8. dubna 1944 deportoval Balkarce do Kazachstánu a Střední Asie, republika byla přejmenována na Kabardskou autonomní sovětskou socialistickou republiku. Za Chruščova 6. ledna 1957 byla republika zpět přejmenována na Kabardinsko-Balkarskou ASSR a Balkarci se mohli vrátit, ale jejich domy již byly často obsazené Kabardinci, což dodnes působí nevraživosti mezi těmito národy. Balkarci dnes obývají převážně horská údolí, zatímco Kabardinci a Rusové jsou v nížinách. Od roku 1991 se používá název Kabardinsko-balkarská republika.
Útok na Nalčik 2005
Ačkoliv se v sousedních republikách se objevili teroristé a islámští extremisté, zde byla situace klidná. Dne 14. 10. 2005 však v hlavním městě Nalčiku zaútočila na vládní budovy ozbrojená skupina čítající cca 300 teroristů (tzv. Kavkazská fronta). Došlo k několika ozbrojeným střetům s místní policií a vojáky. Město bylo poté obklíčeno speciálními jednotkami a armádou a po několika hodinách byla situace stabilizována. Asi v 15 budovách státní správy a policie vypukl požár, bylo zabito 12 civilistů a 7 policistů a zaměstnanců vládních budov.[2][3]
Obyvatelstvo
Na rozdíl od jiných republik Ruské federace zde si Kabardinci udrželi etnickou většinu (55 %), Balkarců je naopak menšina (11 %). Rusů zde žije asi 25 %, zbylé obyvatelstvo tvoří Oseti (1 %) a jiné národy. Většina obyvatel jsou muslimové.
Ekonomika
V republice se těží a zpracovávají wolframové a molybdenové rudy (u města Tyrnyauz). Na to navazuje strojírenský průmysl (dnes ve všelijakém stavu). Dále je zastoupen průmysl potravinářský a stavebních hmot. V dobách SSSR se v nížině Tereku budovalo závlahové zemědělství a hojně se rozvíjela vysokohorská turistika. Turistika (přesněji vysohorská turistika a horolezectví) je v poslední době velkým ekonomickým přínosem, zvláště pak v okolí hory Elbrus, kde dochází k modernizaci bývalých sovětských zimních center.
Doprava
Zemí prochází významná železniční trať vedoucí z Rostova na Donu do Machačkaly, prochází téměř všemi kavkazskými republikami (před Nalčikem se trať větví a jedna z krátkých tras vede do města, druhá podél řeky Terek do Čečenska). Silniční síť je řídká, hlavně v horských oblastech. Hlavní silniční tah je Pjatigorsk - Nalčik - Vladikavkaz.
Města
- Nalčik (hlavní)
- Barkan
- Nartkala
- Prochladnyj
- Majskij
- Tyrnyauz
Odkazy
Reference
- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ Řídil jsem útok na Nalčik, prohlásil Basajev. iDNES.cz [online]. 2005-10-17 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
- ↑ Ruský soud rozdal 57 tvrdých trestů za útok na Nalčik. Aktuálně.cz [online]. 2014-12-23 [cit. 2021-01-04]. Dostupné online.
Externí odkazy
Galerie Kabardsko-Balkarsko na Wikimedia Commons- Obrázky, zvuky či videa k tématu Kabardsko-Balkarsko na Wikimedia Commons
