Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje (Praha)

Pravoslavný katedrální chrám svatých Cyrila a Metoděje
Pohled na chrám Cyrila a Metoděje z Resslovy ulice
Místo
Stát	[[ Česko]]
kraj	Hlavní město Praha
Souřadnice	50°4′33″ s. š., 14°25′2″ v. d.
Základní informace
Církev	Československá pravoslavná církev
Provincie	Česká církevní provincie
Diecéze	Eparchie pražská
Současný majitel	Praha
Zasvěcení	Cyril a Metoděj
Datum posvěcení	29. září 1935
Světitel	sv. Gorazd II.
Architektonický popis
Architekt	Kilián Ignác Dientzenhofer
Stavební sloh	baroko
Typ stavby	kostel
Výstavba	1730–1736
Další informace
Adresa	Resslova 9a, Praha 2
Ulice	Resslova a Na Zderaze
Oficiální web	http://pravoslavnacirkev.cz/pamatnik.htm
Kód památky	44122/1-1221 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
multimediální obsah na Commons
galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chrám svatých Cyrila a Metoděje (do roku 1783 kostel svatého Karla Boromejského) je nyní pravoslavný katedrální kostel, hlavní chrám Metropolitní rady České pravoslavné eparchie. Vznikl ve 30. letech 18. století jako barokní římskokatolický kostel sv. Karla Boromejského. Za druhé světové války byl dějištěm posledního odporu českých parašutistů, atentátníků na Reinharda Heydricha. Chrám je situován na rohu ulic Resslovy a Na Zderaze na Novém Městě pražském. Ze severovýchodu zasahuje na dvůr ČVUT.

Stavba

Chrám z Václavské ulice

Budova kostela je dílem barokních architektů Kiliána Ignáce Dientzenhofera a Pavla Ignáce Bayera z let 1730 až 1736. Jde o významnou jednolodní sálovou stavbu s postranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou středchou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných sv. Karlu Boromejskému. Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku 1783 zrušen a proměněn v kasárna a skladiště. V roce 1866 se budova stala součástí ČVUT. Dne 29. září 1935 byl kostel slavnostně zasvěcen sv. Cyrilu a Metodějovi a stal se sídlem pravoslavného biskupa Gorazda (občanským jménem Matěj Pavlík).

Kostel stojí na břidlicové skále, která se dnes jeví jako tři až čtyři metry vyvýšená terasa oproti niveletě ulice a protějším stavbám. Je to důsledek asanace staré Prahy, při níž v 80. až 90.letech 19. století došlo ke sloučení někdejší osady Zderaz s přilehlým Novým Městemodbourání skály a demolici okrsku zrušené státní trestnice (předtím kláštera augustiniánů bosáků) a k terénním úpravám, při nichž byla proražena dnešní Resslova ulice.

Dějiny místa a kostela

Místo a pověst

Podle ústní tradice měl na místě dnešního chrámu stát malý kostelík, který dal vystavět kníže Bořivoj I. a zasvětit svému křtiteli, sv. Metodějovi. Ve skutečnosti místní jméno Na Zderaze bylo odvozeno z vlastního jména Zderad držitele pozemku, velmože a družiníka Přemyslovců, který byl roku 1091 zabit během obléhání Brna. Není jasné,kde přesně byl pochován. Zderadovo jméno se tradovalo i v pozdějších majetkoprávních listinách a přešlo do názvu osady Zderaz a ulice Na Zderaze, která přímo obklopuje kostel ze západní a jižní strany. Pověst o Cyrilu a Metodějovi byla tradována až do doby barokní.

Středověk

Od roku 1115 měl osada Zderaz na předměstí Prahy a při dálkové cestě mezi Pražským hraděm a Vyšehradem svůj kostel, pravděpodobně patronů svatého Petra a Pavla. Když přešla do majetku bratrů Hrabiše a Slavka z rodu Hrabišiců, povolali před rokem 1188 rytířský řád křižovníků - Strážců Božího hrobu řehole svatého Augustina (se znamením dvojramenného patriaršího kříže), kteří vystavěli Zderazský klášter s raně gotickým konventním kostelem sv. Petra a Pavla (situovaným severovýchodně od kostela sv. Karla Boromejského) a s farním kostelem sv. Václava, dodnes stojícím na původní skále na nároží ulic Resslovy a Dittrichovy. Hrabišův syn Kojata pak svou závětí z roku 1227 odkázal zdejší pozemky klášteru.

Za husitských válek byl Petropavelský kostel vážně poškozen, zachovala se pouze část kůru. Existence svatyně na místě dnešního chrámu sv. Cyrila a Metoděje však nebyla archeologicky prokázána.

Baroko

Interiér chrámu

Po husitských válkách klášter živořil a rozprodal část pozemků na měšťanské domy. Nový konvent byl zbudován po roce 1642 augustiniány východně od dnešní Resslovy ulice. Ve volné části klášterní zahrady dal roku 1705 pražský arcibiskup Jan Josef Breuner zřídit domov pro emeritní kněží, vedle něhož byl po orce 1730 vystavěn také římsko-katolický kostel sv. Karla Boromejského. Stavba byla zahájena pod vedením projektanta Pavla Ignáce Bayera, avšak po jeho smrti v roce 1733 vedení stavby převzali nejprve architekt a stavitel Kristián Spannbruker, a po něm Kilián Ignác Dientzenhofer, který detaily projektu změnil a budovu roku 1740 dokončil. Kostel byl zasvěcen italskému světci a patronu nemocných a trpících, sv. Karlu Boromejskému, milánskému arcibiskupovi z let 1538–1584. Kamenosochařskou výzdobu vytvořil sochař František Devoty, dochovaly se například alegorické sochy Víry a Spravedlnosti nad hlavním vchodem.

Kostel byl spojen s domovem pro vysloužilé římsko-katolické kněží, a jeho patrová podzemní Krypta s výklenky pro hroby plnila funkci kněžského pohřebiště.

Zrušení kostela

Kostel i domov byly zrušeny 12. ledna 1783 v rámci reforem císaře Josefa II. vnitřní zařízení z velké části rozprodáno. Například hlavní oltář byl přestěhován do kostela v Kozmicích u Benešova. Budovy byly přeměněny roku 1785 na vojenské skladiště a kasárna. Od roku 1869 byl komplex užíván Českou technikou jako České technologické centrum. Uvažovaný projekt na aulu pro matematiky se neuskutečnil. Roku 1885 byla terénní úroveň Resslovy ulice snížena, což zvýšilo niveau kostela a bylo třeba na terase přistavět zídku s mříží.

20. století – pravoslaví

Když stál biskup Gorazd v roce 1921 u zrodu České pravoslavné církev, začal společně s církevními představiteli hledat vhodný existující, avšak nevyužívaný kostel pro novou katedrálu. 29. července 1933 československá rada ministrů na žádost České pravoslavné eparchie (diecéze) poskytla české církvi k dlouhodobému užívání někdejší římsko-katolický kostel sv. Karla Boromejského na rohu ulic Resslova a Na Zderaze. Pronájem zahrnoval povinnost četných úprav, které Česká eparchie na kostele provedla, včetně nového vchodu a renovací interiéru.

Obřad vysvěcení prvního pravoslavného chrámu v Praze se konal 28. září 1935 na svátek českého světce sv. Václava. Původní datum 14. října 1934 bylo odloženo z pietních důvodů, neboť byl spáchán atentát na krále Alexandra I., který patřil mezi významné mecenáše české pravoslavné církve (podílel se materiálně například na výstavbě pražského chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech). Vysvěcení provedl biskup Gorazd za asistence srbského metropolity Dositeje, zakarpatského biskupa Damaskina a ruského biskupa Sergije. Katedrála byla zasvěcena svatým Cyrilu a Metodějovi, kteří původně přinesli slovanské křesťanství na Velkou Moravu, a od nichž církev v českých zemích vzešla. Ostatky obou svatých, mučedníka sv. Averka a srbského arcibiskupa sv. Arsenije, jsou pohřbené pod oltářem. Jako první obraz byla na severní stěnu lodi umístěna olejomalba Snímání z kříže od jihoslovanského malíře Cetkoviće, datovaná letopočtem 1927.

Památník parašutistům v kryptě kostela

Památník parašutistům a duchovním, kteří zde v roce 1942 zahynuli, je umístěn na vnější straně kostela z ulice Resslova, jsou na něm patrné zářezy od kulek z německých samopalů

Od svého vysvěcení byla pražskými deníky katedrála sv. Cyrila a Metoděje spojována s minulostí obou byzantských misionářů sv. Cyrila a Metoděje. Zmiňovali, že Metoděj byl přímo na tomto místě, když předsedal bohoslužbě, při níž byl pokřtěn první český kníže Bořivoj I. a jeho žena Ludmila, podle východního církevního ritu. Tisk dále psal, že Česká pravoslavná církev považuje knížete a jeho manželku za členy svých řad, stejně jako svatí Cyril a Metoděj patří k církvi. Prvním knězem pověřený funkcí faráře byl otec Petr Kauer, společně s Vladimírem Petřekem jako jeho asistentem. 11. srpna 1937 otec Petr zemřel a byl nahrazen otcem Václavem Čiklem 31. ledna 1938.

Druhá světová válka

Podrobnější informace naleznete v článku Boje v kostele svatých Cyrila a Metoděje.

Za německé nacistické okupace se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin, kdy byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků českého zahraničního odboje, kteří se podíleli na organizaci atentátu zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Po dokončení operace Anthropoid 27. května 1942, ve spolupráci s domácím nekomunistickým odbojem poskytl Jan Sonnevend a jeho pravoslavný farář ThDr. Vladimír Petřek sedmi českým a slovenským parašutistům úkryt v kryptě pod chrámem. Byli to: štábní kapitán Adolf Opálka, kpt. Jozef Gabčík, kpt. Jan Kubiš, kpt. Josef Valčík, por. Josef Bublík, por. Jan Hrubý, por. Jaroslav Švarc.

Původně zde měla skupina pobýt jen nakrátko, ale jeden z parašutistů pod nátlakem úkryt prozradil ještě předtím, než mohli uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 přísluníky gestapa. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z nich zemřeli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co byla gestapem chrámová krypta objevena, následovalo její dobývání. Tam zbylí čtyři Češi bojovali až do posledních čtyř kulek, které si nechali pro sebe. Z vnější strany chrámu i v interiéru (na zábradlí a na podlaze kůru kostela) jsou dodnes patrné zářezy od kulek z německých zbraní.

Biskup Gorazd se jako pokus o ukončení nacistického teroru, který následoval po atentátu, rozhodl pro sebeobětování, jak známe z životopisů svatých mučedníků. Napsal několik dopisů předsedovi vlády, ministrovi školství, a do kanceláře říšského protektora, kdy vzal veškerou odpovědnost na sebe a byl připraven podstoupit jakýkoli trest, třeba i smrt. Dne 25. června byl uvězněn. Represálie na civilním obyvatelstvu však pokračovaly a byla zničena obec Lidice (10. června 1942). Všichni muži byli zastřeleni, ženy byly poslány do koncentračních táborů a děti deportovány do říše na převýchovu. Celá vesnice byla vypálena a srovnána se zemí.

Soud se členy České pravoslavné církve se konal 3. září 1942, v němž byli biskup Gorazd, farář Čikl, a předseda rady starších Sonnevend odsouzeni k trestu smrti zastřelením následujícího dne. Dr. Petřek byl popraven 5. září. Za napomáhání parašutistům bylo 263 Čechů uvězněno, transportováno do KT Mauthausen a 24. října zastřeleno, včetně devíti členů katedrální kongregace: Marie Čiklová, manželka děkana, Marie Gruzinnova, sekretářka biskupa Gorazda, Marie Sonnevendová, manželka předsedy rady, Ludmila Rysová, členka sboru, Václav Ornest, kostelník, jeho manželka Františka Ornestová a dcera, Miluše Ornestová, členka sboru a sdružení mládeže, Karel Louda, člen sboru a Marie Loudova, také členka sboru a sdružení mládeže. Celkem pravoslavná církev ztratila 13 osob.

Říšský protektor pro Čechy a Moravu vydal výnos 27. září 1942, jímž se okamžitou platností uzavíraly všechny české pravoslavné kostely a zabavuje jejich majetek. Pravoslavní kněží byli odvlečeni na nucené práce v Německu, čímž byla tehdejší česká pravoslavná církev prakticky zničena.

Po roce 1945

S koncem války v roce 1945 byla zdevastovaná katedrála navrácena zbylým věřícím pravoslavné církve. První bohoslužba se konala 13. května 1945 na nádvoří před budovou chrámu, na němž započaly rekonstrukční práce. 17. června 1945, při třetím výročí "heydrichiády", se v přeplněné katedrále konala první komemorativní bohoslužba za oběti teroru. Katedrála byla znovu vysvěcena 5. července 1947, neboť útokem gestapa v roce 1942 byla znesvěcena. Roku 1946 byl byt umučeného kostelníka Václava Ornesta přeměněn v kapli jako památník biskupa Gorazda a byl vysvěcen 12. listopadu 1947. Dne 28. října 1947 byla odhalena bronzová pamětní deska, ozdobená plastikami portrétů parašutistů, kteří zahynuli v katedrále a biskupa Gorazda, umístěná na vnější zdi katedrály. Biskup Gorazd byl 4. září 1987 svatořečen.

Současnost

Symbolický Boží hrob v chrámu

Po roce 1989 byla katedrála zrenovována, také díky nové komunitě věřících z Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Vnitřek je vyzdoben podle zásad ikonografie pravoslaví, s obnoveným ikonostasem a ikonami. Pravidelně 18. června je každým rokem sloužena vzpomínková bohoslužba na paměť obětí „heydrichiády". Roční vzpomínková akce vyvrcholila ve vyhlášení pravoslavné katedrály svatých Cyrila a Metoděje za Národní památník hrdinů heydrichiády – Místo usmíření. To se uskutečnilo při příležitosti 60. výročí, původního vysvěcení kostela na první českou pravoslavnou katedrálu 28. září 1995.

V současnosti chrám funguje katedrální pražské eparchie pravoslavné církve. Bohoslužby se zde konají: večerní – každou sobotu od 17 hodin a nedělní v 9.30 hodin. Kromě toho se konají bohoslužby podle církevního kalendáře. Duchovním správcem chrámu je dr. Jaroslav Šuvarský.

V květnu 2012 byl částečně nově vymalován interiér chrámu bílou barvou.

Místo smíření

Chrám byl také prohlášen za Místo česko-německého smíření.

Galerie

• 
  Chrám svatých Cyrila a Metoděje s přilehlou budovou
• 
  Portál chrámu
• 
  Chrám z Václavské ulice
• 
  Tradiční svěcení pokrmů na Velikonoce
• 
  Svěcení pokrmů na Velikonoce
• 
  Klenba kostela
• 
  Chrám na malbě Václava Jansy, tehdy ještě kostel sv. Karla Boromejského

Literatura

• Růžena Baťková a kolektiv: Umělecké památky Prahy, díl 2., (Nové Město, Vyšehrad). Academia Praha 1999, strany 95 - 97.
• Jaroslav Šuvarský a Eva Šuvarská, Národní památník obětí heydrichiády – Místo usmíření, Pravoslavná Katedrála svatých Cyrila a Metoděje, Praha, 22

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Pravoslavný chrám svatého Cyrila a Metoděje v Praze na Wikimedia Commons
• http://www.pamatnik-heydrichiady.cz/
• Oficiální webové stránky církve