Dějiny zemědělství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Historie zemědělství)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Orba se zápřahem rohatého skotu ve starověkém Egyptě. Malba z pohřební síně, asi 1200 let př. n. l.

Dějiny zemědělství zaznamenávají lidskou domestikaci rostlin a zvířat a vývoj a šíření technik pro jejich efektivní produkci. Zemědělství vzniklo nezávisle v různých částech světa a zahrnovalo různorodou škálu taxonů. Nezávislá centra původu tvořilo nejméně jedenáct samostatných oblastí Starého a Nového světa. Nicméně symbiotické vztahy mravenců ukazují, že člověk není prvním, který začal s pěstováním.[1]

Již nejméně 20 000 let před naším letopočtem lidé sbírali a pojídali semena divoce rostoucích obilovin. Zhruba 9500 let př. n. l. bylo v oblasti Levanty kultivováno osm základních neolitických plodin – pšenice dvouzrnka, pšenice jednozrnka, ječmen, hrách, čočka, vikev, cizrna a len. Rýže zdomácněla v Číně v období mezi 11 500 a 6 200 let př. n. l., následovaly ji mungo, sója a azuki. Prasata byla domestikována v Mezopotámii asi 11 000 let př. n. l., následně pak ovce v době mezi 11 000 až 9000 lety př. n. l. Skot vzniklý domestikací z divokých praturů se objevil kolem roku 8500 př. n. l. v oblastech moderního Turecka a Pákistánu. Cukrová třtina, banány a některé druhy kořenové zeleniny byly kultivovány na Nové Guineji zhruba 7000 let př. n. l. Čirok byl domestikován v oblasti Sahelu v Africe asi 5000 let př. n. l. V oblasti jihoamerických And došlo před 8000 až 5000 lety př. n. l. k domestikování brambor, spolu s fazolemi, kokou, lamou a morčetem. V Mezoamerice byla divoká tráva teosinte domestikována na kukuřici před rokem 4000 př. n. l. Bavlna zdomácněla v oblasti Peru nejméně 3600 let př. n. l. Poměrně pozdě byl domestikován velbloud, asi 3000 let př. n. l.

Doba bronzová, počínající zhruba 3300 let př. n. l., byla svědkem intenzifikace zemědělství ve vznikajících civilizacích jako mezopotámský Sumer, starověký Egypt, Harappská kultura, starověká Čína a starověké Řecko. Během doby železné a klasického starověku šířila expandující Římská říše v oblasti Středomoří a západní Evropy zemědělství, založené na již existujících technikách dřívějších civilizací; navíc zavedla systém panství, který se stal základem středověkého zemědělství.

Během středověku, a to jak v islámském světě, tak v Evropě, došlo v zemědělství k významným přeměnám. Ty byly způsobeny zdokonalením technik a šířením plodin, včetně zavádění cukru, rýže, bavlny a ovocných stromů (například pomerančovníku) do Evropy přes Araby ovládaný Pyrenejský poloostrov (Al-Andalus). Kolumbovská výměna po roce 1492 přinesla do Evropy plodiny z Nového světa, jako je kukuřice, brambory, sladké brambory a maniok. Ze Starého světa se do Ameriky dostala pšenice, ječmen, rýže a řepa a hospodářská zvířata včetně koní, skotu, ovcí a koz.

Zavlažování, střídání plodin a užívání hnojiv bylo zavedeno brzy po neolitické revoluci a značně se rozvinulo během posledních 200 let, počínaje britskou zemědělskou revolucí.

Od počátku 20. století zemědělství ve vyspělých zemích, a do menší míry v rozvojovém světě, zaznamenalo velké zvýšení produktivity nahrazením lidské práce mechanizací a zavedením syntetických hnojiv, pesticidů a šlechtění. Haberův–Boschův proces umožnil syntézu hnojiv na bázi dusičnanu amonného v průmyslovém měřítku, což výrazně zvýšilo výnosy plodin. Moderní zemědělství přineslo řadu sociálních, politických a environmentálních otázek jako znečišťování vod, biopaliva, geneticky modifikované organismy nebo celní a dotační politika. V reakci na to se ve 20. století vyvinulo ekologické zemědělství jako alternativa k používání syntetických pesticidů.

Vznik[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Neolitická revoluce.

Hypotézy o vzniku zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Počátky zemědělství na Blízkém východě.
Tradiční společenství lovců a sběračů ve Wyomingu, 1870

Pro vysvětlení historického původu zemědělství vytvořili badatelé řadu hypotéz. Studie přechodu od lovecko-sběračských k zemědělským společnostem naznačují předcházející období intenzifikace a zvyšujícího se sedentismu; příklady jsou kultura Natúfien na Blízkém východě a raně neolitické kultury v Číně. Současné modely ukazují, že sklízené divoké porosty začaly být následně i uměle vysazovány, nebyly však okamžitě domestikovány.[2][3]

Převážně upřednostňovaným vysvětlením vzniku zemědělství v Levantě je místní změna klimatu.[4] Když po poslední době ledové (kolem 11 000 př. n. l.) nastala velká změna klimatu, značná část země každoročně zažívala dlouhá období sucha.[5] Tyto podmínky favorizovaly jednoleté rostliny, které odumírají během dlouhého období sucha, přitom zanechávají dormantní semena nebo hlízy. Nadbytek snadno skladovatelných divokých zrn obilovin a luštěnin umožnil v této době lovcům-sběračům v některých oblastech tvořit první trvale obydlené vesnice.[6]

Raný vývoj[editovat | editovat zdroj]

Sumerský srp z pálené hlíny,
3000 let př. n. l.

Raní lidé záhy začali měnit společenství flóry a fauny ve svůj vlastní prospěch, například prostřednictvím žárového hospodaření (fire-stick farming) nebo lesního zahradničení.[7][8][9] Přesnou dobu vzniku lze těžko určit, protože lidé shromažďovali a pojídali semena obilovin již před tím než je domestikovali, a charakteristiky rostlin se během tohoto období mohly měnit i bez zásahů člověka. Jako příklad lze uvést polotuhé vřeteno (rhachis) a větší semena obilovin v době těsně po mladším dryasu (asi 9500 let př. n. l.) v raném holocénu v Levantské oblasti úrodného půlměsíce. Monofyletické charakteristiky se vyvinuly bez jakéhokoli zásahu člověka, což naznačuje, že zdánlivě domestikovaná klasová vřetena obilovin mohla vzniknout zcela přirozeně.[10]

Indický farmář s rádlem zatíženým kamenem a taženým dvěma voly. Podobné nástroje byly používány po celou dobu starověku.

Zemědělství vzniklo nezávisle v různých částech světa a zahrnovalo různorodou škálu taxonů. Nezávislými centry vzniku bylo nejméně jedenáct oddělených oblastí Starého a Nového světa.[11] Jedny z prvních známých domestikací se týkaly zvířat. Prasata byla domestikována v Mezopotámii kolem 11 000 př. n. l.[12] Domestikace ovce proběhla také v Mezopotámii, mezi 11 000 a 9000 př. n. l.[13] Skot byl domestikován z divokých praturů v oblastech moderního Turecka a Pákistánu zhruba 8500 př. n. l.[14] Domestikace velblouda proběhla teprve kolem 3000 př. n. l.[15]

Centra původu kulturních rostlin identifikovaná Nikolajem Vavilovem ve 30. letech 20. stol. Centrum v Papui-Nové Guineji (neoznačeno) bylo identifikováno později.[16]

Teprve po roce 9500 př. n. l. se objevilo osm tzv. zakládajících zemědělských plodin (founder crops): nejprve pšenice dvouzrnka a jednozrnka, pak ječmen, hrách, čočka, vikev, cizrna a len. Těchto osm plodin se vyskytlo více či méně současně na lokalitách předkeramického neolitu B (PPNB) v Levantě, ačkoli jako první se ve významném měřítku pěstovala a sklízela pšenice. Přibližně ve stejné době (9400 př. n. l.) došlo k domestikaci partenokarpického fíkovníku.[17][18]

Nejpozději 7000 let př. n. l. postupy setí a sklízení dorazily do úrodné oblasti Mezopotámie, kde je Sumerové systematizovali a zavedli ve velkém měřítku. Před rokem 8000 př. n. l. se zemědělství pevně uchytilo na březích řeky Nilu. Zhruba v této době se zemědělství vyvinulo nezávisle také na Dálném východě, pravděpodobně v Číně, hlavní plodinou se však místo pšenice stala rýže. Kukuřice vznikla domestikací divoké trávy teosinte v západním Mexiku asi 6700 let př. n. l.[19] V Novém světě byly také domestikovány brambory (8000 př. n. l.), rajče,[20] pepř (4000 př. n. l.), tykev (8 000 př. n. l.) a několik odrůd fazolí (8 000 př. n. l.).[21] V Řecku byly již zhruba 11 000 let př. n. l. kultivovány čočka, vikev, pistácie a mandle. Divoký oves a divoký ječmen se zde začaly objevovat ve větším rozsahu přibližně 7 000 let př. n. l., spolu s pšenicí jednozrnkou, ječmenem, ovcemi, kozami a prasaty,[22][23] zatímco pšenice dvouzrnka se objevila na Kypru v době mezi lety 9100 až 8600 př. n. l.[24][25] Zemědělství se dále nezávisle vyvinulo na ostrově Nová Guinea.[26] Kultivace včetně hybridizace druhu banánu Musa acuminata na Nové Guineji se datuje do doby 5000 let př. n. l., a možná až 8000 př. n. l.[27][28] Chov včel na med začal na Středním východě kolem 7000 let př. n. l.[29] Archeologické důkazy z různých lokalit na Pyrenejském poloostrově naznačují domestikaci rostlin a zvířat mezi 6000 a 4500 lety př. n. l.[25] Céide Fields v Irsku, skládající se z rozsáhlých pozemků uzavřených kamennými zdmi, se datují 3500 let př. n. l. a jsou jedněmi z nejstarších známých systémů polí na světě.[30][31] Kůň byl domestikován v Pontské stepi asi 4000 let př. n. l.[32] Konopí se během neolitu používalo na Sibiři a v Číně a mohlo tam být domestikováno. Užívalo se pro výrobu provazů i jako lék, poprvé ve starověkém Egyptě asi 2350 let př. n. l.[33]

Plastika ze dřeva a hlíny znázorňující voly taženou káru, která veze zemědělské produkty ve velkých nádobách, Mohendžodaro. Místo bylo opuštěno v 19. století před naším letopočtem.

V Číně byla rýže a proso domestikovány nejpozději 8000 let př. n. l., následovány fazolemi mungo, azuki a sójou. V oblasti Sahelu v Africe byla tamní rýže a čirok domestikovány před rokem 5000 př. n. l. Kolovník a kávovník zdomestikovaly v Africe.[34] Na Nové Guineji staré papuánské národy začaly praktikovat zemědělství kolem 7000 let př. n. l., domestikujíc cukrovou třtinu a taro.[35] V údolí Indu od osmého tisíciletí před naším letopočtem se v oblasti Méhrgarhu pěstoval dvouřadý i šestiřadý ječmen, spolu s pšenicí jednozrnkou, dvouzrnkou, tvrdou (durum) a datlovníkem. V nejranějších časových obdobích Méhrgarhu tamní obyvatelé k obživě lovili divokou zvěř, jako je gazela, jelen barasinga, antilopa jelení, axis indický, osel asijský, divoká koza, divoká ovce, divoké prase a nilgau. Do 5. tisíciletí př. n. l. je postupně nahradily domestikované ovce, kozy a zebu, což naznačuje postupný přechod od lovu a sběru k zemědělství.[36] Kukuřice a tykev se domestikovaly v Mezoamerice, brambory v Jižní Americe a slunečnice ve východních oblastech Severní Ameriky.[37]

Civilizace[editovat | editovat zdroj]

Sumer[editovat | editovat zdroj]

Domestikovaná zvířata na sumerské válcové pečeti, 2500 let př. n. l.

Sumerští zemědělci pěstovali obiloviny ječmen a pšenici, a začali žít ve vesnicích zhruba od 8000 př. n. l. Kvůli nízkým srážkám v oblasti záviselo zemědělství na řekách Tigris a Eufrat. Zavlažovací kanály vedoucí z řek umožnily pěstování obilovin v množství dostatečně velkém pro uživení vznikajících měst. První pluhy se objevují na piktografech z Uruku kolem roku 3000 př. n. l.; secí pluhy, které sypaly osivo do orané brázdy se objevují na pečetích kolem roku 2300 př. n. l. Zeleninové plodiny zahrnovaly cizrnu, čočku, hrách, fazol, cibuli, česnek, salát, pór a hořčici. Sumeřané pěstovali i ovoce včetně datlí, hroznů, jablek, melounů a fíků. Kromě polního hospodaření také chytali ryby a lovili drůbež a gazely. Maso ovcí, koz, skotu a drůbeže konzumovala hlavně elita. Ryby se konzervovaly sušením, solením a uzením.[38][39]

Starověký Egypt[editovat | editovat zdroj]

Zemědělské scény ze starověkého Egypta, zobrazující výmlat obilí, sýpku, sklízení se srpy, kopání, řezání stromů a orbu. Hrobka kněze Nakhta, 15. století před naším letopočtem

Civilizace starověkého Egypta závisela na řece Nilu a jejích pravidelných sezónních záplavách. Předvídatelnost řeky a úrodná půda dovolily Egypťanům vybudovat říši založenou na velkém zemědělském bohatství. Egypťané byli jedněmi z prvních lidí, kteří praktikovali zemědělství ve velkém rozsahu, počínaje předdynastickým obdobím od konce paleolitu do neolitu, přibližně od 10000 do 4000 let př. n. l.[40] To bylo umožněno díky rozvoji zavlažování.[41] Jejich základní potravinářské plodiny tvořily obiloviny, jako je pšenice a ječmen, spolu s užitkovými plodinami, jako je len a papyrus.[40]

Údolí řeky Indus[editovat | editovat zdroj]

Pšenice, ječmen a jujuba byly domestikovány na indickém subkontinentu do roku 9000 př. n. l., brzy následovány ovcemi a kozami.[42] Pěstování ječmene a pšenice – společně s domestikací dobytka, především ovcí a koz – pokračovalo kulturou Méhrgarh během 8000 až 6000 let př. n. l.[43][44] Toto období také přineslo první domestikaci slona.[42] Pastevecké zemědělství v Indii též zahrnovalo pěstování dvou- nebo šestiřadých obilnin, výmlat a skladování zrna v sýpkách.[44][45] Bavlna se začala pěstovat v 5. až 4. tisíciletí př. n. l.[46] Do 5. tisíciletí př. n. l. se zemědělské komunity rozšířily i v Kašmíru.[44] Zavlažování se vyvinulo v kultuře poříčí Indu kolem roku 4500 př. n. l.[47] Velikost a prosperita kultury poříčí Indu vzrostla v důsledku této inovace, což vedlo k důkladnějšímu plánování sídlišť vybavených drenážemi a stokami.[47] Archeologické doklady o zvířaty taženém pluhu v kultuře poříčí Indu sahají do doby kolem 2500 let př. n. l.[48]

Starověká Čína[editovat | editovat zdroj]

Záznamy z období válčících států, dynastie Čchin a dynastie Chan poskytují obraz raného čínského zemědělství od 5. století př. n. l. do 2. století n. l., které zahrnovalo celostátní systém sýpek a rozšířený chov bource na produkci hedvábí. Důležitým raným čínským pojednáním o zemědělství je Čch’ min jao šu (Základní techniky pro blahobyt lidu) z roku 535 od Ťia S’-sia.[49] Ťiaův styl psaní byl přímočarý a přehledný ve srovnání s komplikovaným literárním stylem, typickým pro toto období. Ťiaova kniha byla také velmi dlouhá, s více než sto tisíci psaných čínských znaků a citovala mnoho dalších dřívějších čínských prací, které se však nedochovaly.[50] Ťiaova kniha obsahuje části týkající se přípravy půdy, setby, kultivace, obhospodařování sadů, lesnictví a chovu zvířat. Kniha zahrnuje také okrajově související statě pokrývající obchodní a kulinářské využití plodin.[51] Tato práce a styl, ve kterém byla napsána, měly velký vliv na pozdější čínské agronomy, jako byl Wang Čen a jeho průkopnické dílo Nung šu (Kniha o zemědělství) z roku 1313.[50]

Do 1. století před naším letopočtem Číňané inovovali pro zemědělské účely vodním kolem poháněný hamr.[52] Ačkoli měl řadu využití, jeho hlavní funkcí bylo roztloukání, loupání a leštění rýžového zrna, což by se jinak muselo provádět ručně. Číňané také před 1. stoletím n. l. začali používat řetězové čerpadlo, poháněné vodním kolem nebo voly zapřaženými do systému mechanických převodů.[53] Řetězové čerpadlo našlo využití pro dopravu vody do městských a palácových vodovodů,[54] sloužilo však především k zdvihání vody v zemědělských zavlažovacích kanálech.[55] V závěrečném období dynastie Chan koncem 2. století se vyvinuly těžké pluhy vybavené železnou radlicí a odhrnovací deskou.[56][57] Tyto pluhy se pomalu šířily na západ, až kolem 10. století revolucionizovaly zemědělství v západní Evropě. (Glick však argumentuje že vývoj čínského pluhu proběhl ne dříve než v 9. století, což by znamenalo, že naopak vznikl podle vzorů přišlých ze západu, známých v Itálii před 7. stoletím.)[58]

Asijská rýže byla domestikována před 13 500 až 8200 lety v Číně, a to z jediného genetického předka, divoké rýže Oryza rufipogon.[59] Oblast původní domestikace se nachází v údolí Perlové řeky. Pěstování rýže se pak rozšířilo do jižní a jihovýchodní Asie.[60]

Starověké Řecko a Helénistický svět[editovat | editovat zdroj]

Klas ječmene, symbol bohatství ve městě Metapontum v Magna Graecia (tj. řecké kolonie v jižní Itálii), ražený Statér, asi 530–510 př. n. l.

Hlavními obilninami v oblasti starověkého Středomoří byly pšenice setá, pšenice dvojzrnka a ječmen, zatímco mezi běžně pěstovanou zeleninu patřil hrách, fazole, bob a olivy. Mléčné produkty pocházely převážně z ovcí a koz. Maso, obvykle vepřové, hovězí a jehněčí, tvořilo pro většinu obyvatelstva pouze příležitostnou součást jídelníčku.[61] Zemědělství ve starověkém Řecku bylo omezeno topografií pevninského Řecka, která dovolovala řádné obdělávání zhruba jen 10 % půdy, což si vyžádalo specializaci na vývoz oleje a vína a dovoz obilovin z Thrákie (jejíž centrum leží v dnešním Bulharsku) a řeckých kolonií na pobřeží Černého moře.[62] Během helénistického období ovládala Ptolemaiovská říše Egypt, Kypr, Fénicii a Kyrenaiku, hlavní oblasti produkce obilí, na nichž záviselo pevninské Řecko. Ptolemaiovský trh s obilovinami také hrál rozhodující roli ve vzestupu Římské republiky.[62] Pro Seleukovskou říši byla klíčovou oblastí produkce pšenice Mezopotámie, zatímco v jiných částech se uplatňovalo také kočovné pastevecké hospodářství.[62]

Římská říše[editovat | editovat zdroj]

Římský sklízecí stroj vallus, nástěnný reliéf v Belgii

V řecko-římském světě klasické antiky bylo římské zemědělství postaveno na technikách původně zavedených Sumery, které Římanům předaly následné kultury, se zvláštním důrazem na pěstování plodin pro obchod a vývoz. Římané položili základy pro hospodářský systém panství, zahrnující nevolnictví, které později vzkvétalo ve středověku. Římské farmy lze podle velikosti rozdělit do tří kategorií. Malé farmy hospodařily na pozemcích od 18 do 88 iuger (jedno iugerum odpovídá asi 0,65 akru). Střední farmy měly 80 až 500 iuger. Velká panství (nazývaná latifundia) disponovala více než 500 iugery.[63] Římané měli čtyři systémy hospodaření: přímou práci majitele a jeho rodiny; otroky pracující pod dohledem správců; hospodaření s nájemci nebo podílové, v němž si majitel a nájemce rozdělují zemědělskou produkci; a situace, kdy byla hospodářství pronajata nájemci.[63]

Mezoamerika[editovat | editovat zdroj]

V Mezoamerice se před více než šesti tisíci lety divoká tráva teosinte transformovala lidmi prováděnou selekcí na předchůdce moderní kukuřice. Postupně se rozšířila po celé Severní Americe a byla hlavní plodinou domorodých Američanů v době příchodu Evropanů.[64] Jiné mezoamerické plodiny zahrnují stovky odrůd místně domestikovaných tykví a fazolí. Další z hlavních plodin bylo kakao, též domestikované v tomto regionu.[35] Krocan, jeden z nejdůležitějších na maso chovaných ptáků, byl pravděpodobně domestikován v oblasti dnešního Mexika nebo jihozápadu Spojených států.[65]

Mezoameričtí Aztékové byli aktivními zemědělci a jejich ekonomika byla na zemědělství založena. Oblast kolem jezera Texcoco byla úrodná, ale ne dost velká na to, aby dokázala produkovat množství potravin potřebné pro obyvatelstvo jejich rostoucí říše. Aztékové rozvinuli zavlažovací systémy, vytvořili terasovité svahy, hnojili půdu a vyvinuli chinampa neboli umělé ostrovy, též známé jako „plovoucí zahrady“. Mayové mezi 400 př. n. l. až 900 n. l. používali rozsáhlé systémy kanálů a vyvýšených polí pro obhospodařování močálovité půdy na poloostrově Yucatán.[66][67]

Jižní Amerika[editovat | editovat zdroj]

Incký zemědělec při orbě, používající kopací hůl

V jihoamerické oblasti And, osídlené řadou civilizací včetně Inků, byl hlavní plodinou brambor, domestikovaný přibližně před 10 000 až 7000 lety.[68][69][70] Koka, která je dodnes významnou plodinou, byla domestikována v Andách, stejně jako arašídy, rajčata, tabák a ananas.[35] Bavlna byla domestikována v Peru asi 3600 let př. n. l.[71] Byla také domestikována zvířata, včetně lam, alpak a morčat.[72]

Severní Amerika[editovat | editovat zdroj]

Domorodí obyvatelé východní části dnešních Spojených států domestikovali četné plodiny. Patřily mezi ně slunečnice, tabák,[73] různé odrůdy tykví a merlíku, stejně jako plodiny, které se již běžně nepěstují, včetně pouvy (Iva annua) a ječmene malého (Hordeum pusillum).[74][75] Sklízely se plané plodiny včetně divoké rýže a javorového sirupu.[76] Z východní části Severní Ameriky pochází také nejběžnější domestikované odrůdy jahod.[77] Dvě významné plodiny, pekan a vinná réva Concord, se rozsáhle využívaly v prehistorických dobách, ale zřejmě nebyly až do 19. století domestikovány.[78][79]

Domorodí obyvatelé dnešní Kalifornie a severozápadního pobřeží uplatňovali v lesích, stepích, lesostepích a mokřadech různé formy lesního zahradnictví a žárového hospodaření, aby zajistili trvalou dostupnost jedlých a léčivých plodin. Domorodci praktikovali zakládání požárů omezeného rozsahu, čímž tak zabraňovali možnosti vzniku velkých katastrofálních požárů a udržovali nízkointenzivní zemědělství s volnou rotací, jakýsi druh „divoké“ permakultury.[80][81][82][83]

V Severní Americe se vyvinul systém společné výsadby zvaný „Tři sestry“. Tři vzájemně se doplňující plodiny se vysazovaly společně: zimní dýně, kukuřice a pnoucí fazole (obvykle fazol ostrolistý nebo fazol obecný). Kukuřice vytváří podporu pro pnutí fazolí, což eliminuje potřebu umělé opory. Fazole dodávají do půdy dusík, který využívají ostatní rostliny, a dýně se rozrůstá po zemi, blokuje sluneční světlo a tím brání růstu plevele. Dýňové listy také slouží jako „živý mulč“.[84][85]

Austrálie[editovat | editovat zdroj]

Domácí variantu prosa, Panicum decompositum, pěstovali domorodí Australané ve východní části střední Austrálie.

Od doby britské kolonizace Austrálie v roce 1788 byli domorodí Australané popisováni jako kočovní lovci-sběrači, kteří se nevěnovali zemědělství, a to navzdory důkazům o opaku. V roce 1969 archeolog Rhys Jones přišel s tvrzením, že domorodí Australané se zabývali systematicky prováděným vypalováním jako způsobem, jak zvýšit přirozenou produktivitu. Toto dostalo označení „žárové hospodaření“.[86] V sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století archeologický výzkum v jihozápadní Victorii přinesl poznatky, že kmen Gunditjmara a další skupiny vyvinuly během období téměř 5000 let sofistikované způsoby chovu úhořů a systémy pastí na ryby.[87] Archeolog Harry Lourandos v osmdesátých letech 20. století naznačil, že existují důkazy o probíhající „intenzifikaci“ v Austrálii[88] během procesu, který podle všeho pokračoval během předchozích 5000 let. Tyto koncepty vedly historika Billa Gammageho k tvrzení, že celý kontinent byl v podstatě řízenou krajinou.[7]

Ve dvou oblastech Austrálie, centrálním západním pobřeží a východní části střední Austrálie, mohly být praktikovány formy raného zemědělství. Lidé žijící ve stálých sídlištích s více než 200 obyvateli prováděli ve velkém rozsahu setbu a výsadbu a skladovali sklizené plodiny. Kmeny Nhanda a Amangu z centrálního západního pobřeží pěstovaly jamy (Dioscorea hastifolia), zatímco různé kmeny ve východní centrální Austrálii (oblast Corners) vysazovaly a sklízely divokou cibuli yaua (Cyperus bulbosus), domorodé proso tindil (Panicum decompositum) a sporokarpy kapradiny ngardu (Marsillea drumondii).[7]: s. 281–304[89]

Středověk a raný novověk[editovat | editovat zdroj]

Během období mezi 100 př. n. l. až 1600 n. l. světová populace pokračovala v růstu tak jak vzrůstalo využívání půdy, což dokazuje rychlý nárůst emisí metanu ze skotu a pěstování rýže.[90]

Arabský svět[editovat | editovat zdroj]

Vodní kola noria, která čerpala vodu pro zavlažování a domácnosti, patří mezi techniky zavedené ve středověku do Evropy z islámského světa přes Al-Andalus.

Od osmého století prošlo zemědělství středověkého islámského světa transformací, kterou popsal historik Andrew Watson jako arabská zemědělská revoluce.[91] Tato transformace byla způsobena řadou faktorů, včetně šíření mnoha plodin a rostlin podél muslimských obchodních tras, rozšiřováním pokročilejších zemědělských technik a zemědělsko-ekonomickým systémem, který podporoval vyšší výnosy a efektivitu. Posun v zemědělské praxi změnil ekonomiku, rozložení obyvatelstva, vegetační pokryv, zemědělskou produkci, populační úroveň, růst měst, distribuci pracovní síly, přípravu jídel, stravování a oblékání v celém islámském světě. Muslimští obchodníci pokrývali většinu Starého světa a obchod umožňoval šíření mnoha plodin, rostlin a zemědělských technik do všech oblastí, stejně jako adaptaci plodin, rostlin a technik z oblastí mimo islámský svět.[91] Tento proces šíření přinesl hlavní plodiny do Evropy přes Al-Andalus spolu s technikami pro jejich kultivaci a přípravu pokrmů. Mezi hlavní přinesené plodiny patřily cukrová třtina, rýže a bavlna, spolu s citrusy a dalšími ovocnými stromy, ořechy, zeleninou, jako lilek, špenát a mangold, a také koření, jako je kmín, koriandr, muškátový oříšek a skořice. Intenzivní zavlažování, střídání plodin a další nové zemědělské postupy se v Evropě dočkaly širokého přijetí. Zavlažování, částečně založené na římských technikách, využívalo vodních kol noria, vodních mlýnů, přehrad a nádrží.[91][92][93]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Středověk zaznamenal další pokroky v zemědělství. Po celé Evropě se rozšířily kláštery, které se staly se důležitými středisky pro shromažďování znalostí týkajících se zemědělství a lesnictví. Patrimoniální systém umožnil velkým pozemkovým vlastníkům ovládat svou půdu a svou pracovní sílu ve formě poddaných nebo nevolníků.[94] Během středověkého období hrál arabský svět rozhodující úlohu v transferu plodin a technologií mezi Evropou, Asií a Afrikou. Arabové kromě role v dopravě řady plodin přinesli do Evropy koncept zavlažování a vytvořili počátky plantážního pěstování cukrové třtiny s využitím otroků pro intenzivní obdělávání.[95]

Zemědělský kalendář, kolem roku 1470, z rukopisu Pietra de' Crescenzi

Do roku 900 vývoj technik tavby železa v Evropě umožnil zvýšit jeho produkci, což vedlo k rozvoji výroby zemědělského nářadí, jako jsou pluhy, ruční nástroje a koňské podkovy. Těžký pluh carruca vznikl vylepšením staršího rádla podle vzoru čínských pluhů s odhrnovací deskou, vhodnou pro obracení těžkých, vlhkých půd severní a západní Evropy. To vedlo k vymýcení západoevropských lesů a zvýšení zemědělské produkce, což následně umožnilo nárůst počtu obyvatel.[96][97] Současně někteří evropští zemědělci opustili starší dvoupolní systém ve prospěch trojpolního systému, ve kterém bylo každoročně jedno ze tří polí ponecháno ladem. Došlo tím ke zvýšení produktivity a obohacení půdy, neboť změna osevního postupu umožnila pěstování dusík vázajících luštěnin, jako hrách, čočka a fazole.[98] Vylepšené koňské postroje a zápřahy umožnily dokonalejší využití tažné síly zvířat, což dále přispělo k lepší kultivaci půdy.[99]

Vodní mlýny zavedli v Evropě Římané, ale v průběhu středověku byly spolu s větrnými mlýny vylepšeny a používaly se k mletí zrna na mouku, řezání dřeva a zpracování lnu a vlny.[100]

Osazované plodiny zahrnovaly pšenici, žito, ječmen a oves. Od 13. století se běžně pěstovaly hrách, fazole a vikev jako krmné plodiny pro domácí zvířata a také jako zelené hnojivo, díky schopnosti fixace dusíku v půdě. Výnosy plodin vyvrcholily ve 13. století a zůstaly víceméně stabilní až do 18. století.[101] Ačkoli se dříve předpokládalo, že limity výkonnosti středověkého zemědělství určovaly strop pro populační růst ve středověku, nedávné studie[102][103] ukázaly, že techniky středověkého zemědělství za normálních okolností vždy dostačovaly potřebám lidí a že pouze v mimořádně drsných časech, jako bylo období katastrofálního počasí v letech 1315–17, nedokázalo zajistit potřeby obyvatelstva.[104][105]

Kolumbovská výměna[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Kolumbovská výměna.
Ženci. Pieter Brueghel, 1565

Po roce 1492 došlo k celosvětové výměně dříve místních plodin a plemen dobytka. Kukuřice, brambory, sladké brambory a maniok byly klíčovými plodinami, které se rozšířily z Nového světa do Starého, zatímco ze Starého světa do Nového putovaly odrůdy pšenice, ječmene, rýže a vodnice. V Novém světě se nacházelo jen málo druhů hospodářských zvířat, přičemž koně, dobytek, ovce a kozy zde až do příchodu evropských osadníků byli zcela neznámé. Obousměrná výměna plodin přes Atlantský oceán způsobila celosvětový růst populace a měla trvalý vliv na mnoho kultur.[106] V 16. století přivezli portugalští obchodníci z Brazílie do Afriky kukuřici a maniok,[107] a ty se tam staly základními potravinami, které nahradily původní africké plodiny.[108]

Brambory byly z Jižní Ameriky poprvé dovezeny koncem 16. století do Španělska, a koncem 17. století se staly základní plodinou v celé Evropě. Brambory umožnily zemědělcům vyrábět více potravin a zprvu přispěly k rozmanitosti evropské stravy. Zvýšená dostupnost potravin snížila nemocnost, zvýšila počty narozených dětí a snížila úmrtnost, což způsobilo populační explozi v celém britském impériu, Spojených státech a v Evropě.[109] Zavedení brambor také přineslo první intenzivní používání hnojiva ve formě guána dováženého do Evropy z Peru a první umělý pesticid ve formě arzénu, který se používal k boji proti mandelince bramborové. Před přijetím brambor jako hlavní plodiny způsobovala závislost na obilí při jeho neúrodě opakované regionální a celostátní hladomory, včetně 17 velkých hladomorů v Anglii v letech 1523 až 1623. Výsledná závislost na bramboru však v polovině 19. století způsobila celoevropskou katastrofu, velkou neúrodu brambor způsobenou chorobami, která vedla k rozsáhlému hladomoru a smrti více než jednoho milionu lidí jen v samotném Irsku.[110]

Moderní zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Britská zemědělská revoluce[editovat | editovat zdroj]

Zemědělský inovátor Charles 'Turnip' Townshend zavedl čtyřhonnou osevní soustavu a pěstování tuřínu

Mezi 16. stoletím a polovinou 19. století zaznamenala Velká Británie velký nárůst zemědělské produktivity a čisté produkce. Nové zemědělské praktiky, jako zcelování a ohrazování pozemků, mechanizace, střídání plodin na čtyřech polích pro zachování půdních živin (čtyřhonná soustava) a selektivní chov umožnily nebývalý populační růst na 5,7 milionu obyvatel v roce 1750, čímž uvolnily významné procento pracovní síly a tím pomohly nastartovat průmyslovou revoluci. Produktivita pěstování pšenice vzrostla z přibližně 19 bušlů na akr v roce 1720 na zhruba 30 bušlů do roku 1840, což znamenalo zásadní zlom v historii.[111]

Secí stroj agronoma Jethro Tulla z roku 1701

V polovině 17. století začala v Anglii vznikat literatura o produktivnějších způsobech hospodaření v zemědělství, jejími autory byli spisovatelé jako Samuel Hartlib, Walter Blith a další.[112] Hlavním omezujícím faktorem udržitelnosti pěstování plodin na daném místě po delší dobu bylo vyčerpání živin v půdě, především dusíku. Aby se půda mohla regenerovat, byla produktivní území často ponechána ladem, na některých místech se využívalo střídání plodin. Holandský rotační systém čtyř polí byl v 18. století popularizován britským agronomem Charlesem Townshendem. Systém (pšenice, vodnice, ječmen a jetel) umožnil dosažení větších výnosů krmných plodin a pícnin, což dovolilo celoroční chov hospodářských zvířat. Obzvláštní důležitost měl výsev jetele, jelikož kořeny luštěnin doplňují dusičnany v půdě.[113]

Dalším důležitým faktorem byla mechanizace a racionalizace zemědělství. Od poloviny 18. století zaváděli agronomové Robert Bakewell a Thomas Coke selektivní chov a postupy šlechtění pro maximalizování žádoucích rysů hospodářských zvířat. Jedním z prvních výsledků se stalo plemeno ovce New Leicester. Objevily se vynálezy nových strojů pro zvýšení produktivity nejrůznějších zemědělských činností, jako byl Jethro Tullův secí stroj z roku 1701, který mechanizoval setí ve správné hloubce a rozestupu a mlátička Andrewa Meikleho z roku 1784. Pluhy se postupně zdokonalovaly, od železného pluhu Rotherham Josepha Foljambeho z roku 1730[114] k vylepšenému typu Scots Plough Josepha Smalla z roku 1763. V roce 1789 vyráběla firma Ransomes, Sims & Jefferies 86 verzí pluhů pro různé půdy.[115] Rozvoj stroji hnané zemědělské techniky začal roku 1812 stacionárním parním strojem Richarda Trevithicka, který poháněl mlátičku.[116] Mechanizace se v průběhu 19. století rozšířila i dalších souvisejících oblastí. První benzínový traktor postavil v Americe roku 1892 John Froelich.[117]

Vědecké zkoumání účinků hnojení zahájil v roce 1843 John Bennet Lawes na experimentální stanici Rothamsted. Zkoumal vliv anorganických a organických hnojiv na výnosy a roku 1842 založil jednu z prvních továren na výrobu umělých hnojiv. Hnojivo v podobě dusičnanu sodného z Chile, stejně jako guáno (ptačí trus) do Británie dovezl John Thomas North. Prvním komerčním procesem výroby hnojiv byla extrakce fosfátu rozpouštěním koprolitů v kyselině sírové.[118]

20. století[editovat | editovat zdroj]

Traktor orající pole vojtěšky, Spojené státy americké, počátek 20. století

Důležitým mezníkem se stalo nahrazování síly tažných zvířat za sílu motorů, počínající již na začátku 20. století. V roce 1901 Dan Albone zkonstruoval první komerčně úspěšný víceúčelový traktor poháněný benzínovým spalovacím motorem. Traktory se začaly šířit po první světové válce, postupem doby byly vyvinuty samohybné mechanické sklízecí stroje (kombajny), secí a sázecí stroje a další zařízení, které dále revolucionizovaly zemědělství.[119] Tyto vynálezy umožnily provádět zemědělské úkony s dříve nepředstavitelnou rychlostí a rozsahem, díky čemuž moderní farmy produkují mnohem větší objemy vysoce kvalitní produkce na jednotku půdy.[120]

Bt-toxiny v geneticky modifikovaných listech podzemnice olejné (dole) chrání před poškozením zavíječem kukuřičným (nahoře).[121]

Významný průlom, dovolující překonat dosavadní omezení výnosů plodin přinesl Haberův–Boschův postup syntézy dusičnanu amonného, který umožnil průmyslovou výrobu umělých dusíkatých hnojiv. Jako první proces patentoval německý chemik Fritz Haber. Carl Bosch, pracující pro německou chemickou společnost BASF, roku 1910 úspěšně převedl proces do průmyslového měřítka a zajistil další patenty. V letech po druhé světové válce se používání syntetických hnojiv rychle zvyšovalo ruku v ruce s rostoucí světovou populací.[122]

Mezi charakteristické rysy zemědělství 20. století lze zařadit zvýšenou produktivitu, snížení potřeby manuální práce, využívání syntetických hnojiv a pesticidů, znečišťování vod[123] a zemědělské dotace.[124] Další aplikace vědeckého výzkumu v zemědělství od 50. let zahrnují genetické inženýrství[125][126], hydroponii[127] a vývoj ekonomicky rentabilních biopaliv, jako je bioethanol.[128]

V reakci na negativní externí dopady konvenčního zemědělství na životní prostředí se v závěru 20. století začal objevovat koncept ekologického zemědělství.[129] Přes pokroky v zemědělství docházelo během 20. století dalším hladomorům. Vlivem klimatických událostí, vládních politik, válek a neúrody zemřely miliony lidí v každém z nejméně deseti hladomorů mezi 20. a 90. léty 20. století.[130]

Historické procesy, které umožnily pěstování a konzumaci zemědělských plodin za hranicemi jejich původu, pokračují i v současnosti díky globalizaci. Celosvětově tvoří v průměru 68,7 % potravin a 69,3 % zemědělské produkce států plodiny cizího původu.[131]

Zelená revoluce[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Zelená revoluce.
Norman Borlaug, otec Zelené revoluce sedmdesátých let. Jsou mu připisovány zásluhy za záchranu více než miliardy lidí po celém světě před hladověním.

Zelená revoluce byla sérií kroků v oblasti výzkumu, vývoje a transferu technologií mezi čtyřicátými a sedmdesátými léty 20. století. Vedla ke zvýšení zemědělské výroby na celém světě, a to zejména od pozdních šedesátých let. Těmto opatřením pod vedením Normana Borlauga je připisována záchrana více než miliardy lidí před hladověním. Zahrnovaly vývoj vysoce výnosných odrůd obilnin, rozšíření zavlažovací infrastruktury, modernizaci postupů řízení, distribuci hybridizovaného osiva, syntetických hnojiv a pesticidů zemědělcům.[132]

Synteticky vyráběný dusík, společně s těženým fosforitem, pesticidy a mechanizací, na počátku 20. století výrazně zvýšily výnosy plodin. Zvýšená dostupnost obilovin také vedla k levnějšímu chovu hospodářských zvířat. Další globální nárůst výnosů nastal během pozdějších let 20. století, kdy byly jako součást Zelené revoluce zavedeny vysoce výnosné odrůdy běžných základních obilovin, jako je rýže, pšenice a kukuřice. Zelená revoluce přinesla do rozvojových zemí techniky vyspělého světa (včetně pesticidů a syntetického dusíku). Ekonom Thomas Malthus předpovídal, že Země nebude schopna uživit rostoucí populaci, ale techniky, jako je Zelená revoluce, umožňují světu produkovat přebytek potravin.[133]

Přestože Zelená revoluce výrazně zvýšila výnosy rýže v Asii, v posledních 15-20 letech již ke nárůstu výnosů nedošlo.[134] Genetický „výnosový potenciál“ vzrostl u pšenice, ale výnosový potenciál rýže se od roku 1966 nezměnil a výnosový potenciál kukuřice se „za 35 let sotva zvýšil“.[134] Pouze jednu nebo dvě dekády trvá, než plevel získá rezistenci vůči herbicidům a hmyz se stane odolným insekticidům během dekády, což lze poněkud zpomalit rotací plodin.[134]

Ekologické zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Ekologický farmář, Kalifornie, 1972
Podrobnější informace naleznete v článku Ekologické zemědělství.

Po většinu své historie bylo zemědělství organické, bez syntetických hnojiv nebo pesticidů a bez geneticky modifikovaných organismů. S příchodem chemického zemědělství filozof a esoterik Rudolf Steiner volal po zemědělství bez syntetických pesticidů a jeho Zemědělský kurz z roku 1924 položil základy pro pseudovědecké[135] biodynamické zemědělství.[136] Walter James, čtvrtý Baron Northbourne, rozvinul tyto myšlenky. V roce 1940 Sir Albert Howard představil svůj manifest ekologického zemědělství. Ekologické zemědělství je nyní praktikováno ve většině zemí světa.[137][nenalezeno v uvedeném zdroji]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku History of agriculture na anglické Wikipedii.

  1. https://phys.org/news/2018-10-amber-fossil-ants-reconstruct-evolution.html - Set in amber, fossil ants help reconstruct evolution of fungus farming
  2. Hillman, G. C. (1996) "Late Pleistocene changes in wild plant-foods available to hunter-gatherers of the northern Fertile Crescent: Possible preludes to cereal cultivation". In D. R. Harris (ed.) The Origins and Spread of Agriculture and Pastoralism in Eurasia, UCL Books, London, pp.159-203; Sato, Y. (2003) "Origin of rice cultivation in the Yangtze River basin". In Y. Yasuda (ed.) The Origins of Pottery and Agriculture, Roli Books, New Delhi, p. 196
  3. Gerritsen, R. Australia and the Origins of Agriculture. [s.l.]: Archaeopress, 2008. S. 29–30. (anglicky) 
  4. The Development of Agriculture [online]. National Geographic, 2016 [cit. 2016-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2016. (anglicky) 
  5. Climate [online]. National Climate Data Center [cit. 2013-12-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. The Development of Agriculture [online]. National Geographic, 2016 [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2016. (anglicky) 
  7. a b c GAMMAGE, Bill. The Biggest Estate on Earth: How Aborigines made Australia. [s.l.]: Allen & Unwin, October 2011. Dostupné online. ISBN 9781742377483. (anglicky) 
  8. Douglas John McConnell. The Forest Farms of Kandy: And Other Gardens of Complete Design. [s.l.]: [s.n.], 2003. Dostupné online. ISBN 978-0-7546-0958-2. S. 1. (anglicky) 
  9. McConnell, Douglas John. The forest-garden farms of Kandy, Sri Lanka. [s.l.]: [s.n.], 1992. Dostupné online. ISBN 978-92-5-102898-8. S. 1. (anglicky) 
  10. Allaby, Robin G.; FULLER, DORIAN Q.; BROWN, TERENCE A. The genetic expectations of a protracted model for the origins of domesticated crops. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2008, s. 13982–13986. Dostupné online. DOI:10.1073/pnas.0803780105. PMID 18768818. Bibcode:2008PNAS..10513982A. (anglicky) 
  11. LARSON, G.; PIPERNO, D. R.; ALLABY, R. G.; PURUGGANAN, M. D.; ANDERSSON, L.; ARROYO-KALIN, M.; BARTON, L. Current perspectives and the future of domestication studies. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2014, s. 6139. DOI:10.1073/pnas.1323964111. PMID 24757054. Bibcode:2014PNAS..111.6139L. (anglicky) 
  12. NELSON, Sarah M. Ancestors for the Pigs. Pigs in prehistory. [s.l.]: University of Pennsylvania Museum of Archaeology and Anthropology, 1998. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ENSMINGER, M.E.; PARKER, R.O. Sheep and Goat Science. Fifth. vyd. [s.l.]: Interstate Printers and Publishers, 1986. ISBN 0-8134-2464-X. (anglicky) 
  14. McTavish, E.J., Decker, J.E., Schnabel, R.D., Taylor, J.F. and Hillis, D.M. New World cattle show ancestry from multiple independent domestication events. Proc. Natl. Acad. Sci. U.S.A.. 2013, s. 1398–406. DOI:10.1073/pnas.1303367110. PMID 23530234. Bibcode:2013PNAS..110E1398M. (anglicky) 
  15. SAPIR-HEN, Lidar; EREZ BEN-YOSEF. The Introduction of Domestic Camels to the Southern Levant: Evidence from the Aravah Valley. Tel Aviv. 2013, s. 277–285. Dostupné online [cit. 16 February 2014]. DOI:10.1179/033443513x13753505864089. (anglicky) 
  16. Ladizinsky, G. (1998). Plant Evolution under Domestication. The Netherlands: Kluwer Academic Publishers
  17. Mordechai E. Kislev, Anat Hartmann, and Ofer Bar-Yosef, "Early Domesticated Fig in the Jordan Valley," in Science Magazine (June 2, 2006). Vol. 312, No. 5778, pp. 1372-1374.DOI:10.1126/science.1125910
  18. Science Magazine (Dec. 15, 2006). Vol. 314, No. 5806, p. 1683. Response to Comment on 'Early Domesticated Fig in the Jordan Valley' by Mordechai E. Kislev, Anat Hartmann and Ofer Bar-Yosef. DOI:10.1126/science.1132636
  19. Dolores, R. Piperno, Anthony J. Ranere, Irene Holst, Jose Iriarte and Ruth Dickau. Starch grain and phytolith evidence for early ninth millennium B.P. maize from the Central Balsas River Valley, Mexico. PNAS. 2009, s. 5019–5024. Dostupné online. DOI:10.1073/pnas.0812525106. PMID 19307570. Bibcode:2009PNAS..106.5019P. (anglicky) 
  20. Smith, A. F. The Tomato in America: Early History, Culture, and Cookery. [s.l.]: University of South Carolina Press, 1994. ISBN 1-57003-000-6. S. 13. (anglicky) 
  21. HIRST, K. Kris. Plant Domestication - Table of Dates and Places [online]. About.com [cit. 2016-06-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Lesson 1: Narrative [online]. Dartmouth College [cit. 2017-04-12]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 January 2012. (anglicky) 
  23. YADAV, Shyam S.; MCNEIL, David L.; STEVENSON, Philip C. Lentil: An Ancient Crop for Modern Times. [s.l.]: Springer Science & Business Media, 2007. Dostupné online. ISBN 9781402063138. S. 4. (anglicky) 
  24. The oldest farming village in the Mediterranean islands is discovered in Cyprus [online]. 15 May 2012 [cit. 2017-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. a b Southern Europe, 8000–2000 B.C. Timeline of Art History [online]. The Metropolitan Museum of Art [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 26 January 2007. (anglicky) 
  26. DENHAM; ET AL. Origins of Agriculture at Kuk Swamp in the Highlands of New Guinea. Science. 2003, s. 189–193. DOI:10.1126/science.1085255. PMID 12817084. (anglicky) 
  27. NELSON, S. C.; PLOETZ, R. C.; KEPLER, A. K. Species Profiles for Pacific Island Agroforestry. Redakce Elevitch C. R.. [s.l.]: Permanent Agriculture Resources, 2006. Dostupné online. Kapitola Musa species (bananas and plantains). (anglicky)  Archivováno 28. 2. 2014 na Wayback Machine
  28. DENHAM, T.P.; HABERLE, S.G.; LENTFER, C.; FULLAGAR, R.; FIELD, J.; THERIN, M.; PORCH, N. Origins of Agriculture at Kuk Swamp in the Highlands of New Guinea. Science. 2003, s. 189–193. DOI:10.1126/science.1085255. PMID 12817084. (anglicky) 
  29. ROFFET-SALQUE, Mélanie; REGERT, Martine; EVERSHED, Richard P.; OUTRAM, Alan K.; CRAMP, Lucy J. E.; DECAVALLAS, Orestes; DUNNE, Julie. Widespread exploitation of the honeybee by early Neolithic farmers. Nature. 2015, s. 226–30. DOI:10.1038/nature15757. PMID 26560301. Bibcode:2015Natur.527..226R. (anglicky) 
  30. Ceide Fields Visitor Centre, Ballycastle, County Mayo, West of Ireland [online]. Museumsofmayo.com [cit. 2011-07-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2011-07-22. (anglicky) 
  31. Ceide Fields - UNESCO World Heritage Centre [online]. Whc.unesco.org [cit. 2011-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. Anthony, David W. (2007). The Horse, the Wheel, and Language: How Bronze-Age Riders from the Eurasian Steppes Shaped the Modern World. Princeton, NJ: Princeton University Press.
  33. VERGARA, Daniela. Cannabis: Marijuana, hemp and its cultural history [online]. Cannabis Genomics, 2 December 2014 [cit. 2016-06-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 April 2016. (anglicky) 
  34. CARNEY, Judith. Food and the African Past. [s.l.]: University of California Press, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-520-94953-9. S. 24. (anglicky) 
  35. a b c Murphy, Denis. Plants, Biotechnology and Agriculture. [s.l.]: CABI, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-84593-913-7. S. 153–. (anglicky) 
  36. BARKER, Graeme. The Agricultural Revolution in Prehistory: Why Did Foragers Become Farmers?. [s.l.]: Oxford University Press, 2009. Dostupné online. ISBN 978-0-19-955995-4. S. 159–161. (anglicky) 
  37. ANDERSON, David; GOUDIE, Andrew; PARKER, Adrian. Global Environments Through the Quaternary: Exploring Environmental Change. [s.l.]: Oxford University Press, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-19-969726-7. S. 283. (anglicky) 
  38. Farming [online]. British Museum [cit. 2016-06-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 June 2016. (anglicky) 
  39. TANNAHILL, Reay. The fine art of food. [s.l.]: Folio Society, 1968. (anglicky) 
  40. a b Janick, Jules. Ancient Egyptian Agriculture and the Origins of Horticulture. Acta Hort.. S. 23–39. Dostupné online. (anglicky) 
  41. Kees, Herman. Ancient Egypt: A Cultural Topography. [s.l.]: University of Chicago Press, 1961. (anglicky) 
  42. a b Gupta, Anil K. in Origin of agriculture and domestication of plants and animals linked to early Holocene climate amelioration, Current Science, Vol. 87, No. 1, 10 July 2004 59. Indian Academy of Sciences.
  43. Baber, Zaheer (1996). The Science of Empire: Scientific Knowledge, Civilization, and Colonial Rule in India. State University of New York Press. 19. ISBN 0-7914-2919-9.
  44. a b c Harris, David R. and Gosden, C. (1996). The Origins and Spread of Agriculture and Pastoralism in Eurasia: Crops, Fields, Flocks And Herds. Routledge. p.385. ISBN 1-85728-538-7.
  45. Possehl, Gregory L. (1996). Mehrgarh in Oxford Companion to Archaeology, edited by Brian Fagan. Oxford University Press.
  46. Stein, Burton (1998). A History of India. Blackwell Publishing. 47. ISBN 0-631-20546-2.
  47. a b Rodda & Ubertini (2004). The Basis of Civilization--water Science?. International Association of Hydrological Science. 279. ISBN 1-901502-57-0.
  48. LAL, R. Thematic evolution of ISTRO: transition in scientific issues and research focus from 1955 to 2000. Soil and Tillage Research. 2001, s. 3–12 [3]. DOI:10.1016/S0167-1987(01)00184-2. (anglicky) 
  49. Needham, Joseph (1986). Science and Civilization in China: Volume 6, Part 2. Taipei: Caves Books Ltd. p55-56.
  50. a b Needham, Volume 6, Part 2, 56.
  51. Needham, Volume 6, Part 2, 57.
  52. Needham, Joseph (1986). Science and Civilization in China: Volume 4, Physics and Physical Technology, Part 2, Mechanical Engineering. Taipei: Caves Books, Ltd. p184
  53. Needham, Volume 4, Part 2, 89, 110.
  54. Needham, Volume 4, Part 2, 33.
  55. Needham, Volume 4, Part 2, 110.
  56. Robert Greenberger, The Technology of Ancient China, Rosen Publishing Group, 2006, pp. 11–12.
  57. Wang Zhongshu, trans. by K. C. Chang and Collaborators, Han Civilization (New Haven and London: Yale University Press, 1982).
  58. Glick, Thomas F. Medieval Science, Technology And Medicine: An Encyclopedia. [s.l.]: Psychology Press, 2005. (Volume 11 of The Routledge Encyclopedias of the Middle Ages Series). Dostupné online. ISBN 0415969301. S. 270. (anglicky) 
  59. MOLINA, J.; SIKORA, M.; GARUD, N.; FLOWERS, J. M.; RUBINSTEIN, S.; REYNOLDS, A.; HUANG, P. Molecular evidence for a single evolutionary origin of domesticated rice. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2011, s. 8351. DOI:10.1073/pnas.1104686108. PMID 21536870. Bibcode:2011PNAS..108.8351M. (anglicky) 
  60. HUANG, Xuehui; KURATA, Nori; WEI, Xinghua; WANG, Zi-Xuan; WANG, Ahong; ZHAO, Qiang; ZHAO, Yan. A map of rice genome variation reveals the origin of cultivated rice. Nature. 2012, s. 497–501. DOI:10.1038/nature11532. PMID 23034647. Bibcode:2012Natur.490..497H. (anglicky) 
  61. Helmut Koester (1995), History, Culture, and Religion of the Hellenistic Age, 2nd edition, New York: Walter de Gruyter, ISBN 3-11-014693-2, pp 76-77.
  62. a b c Helmut Koester (1995), History, Culture, and Religion of the Hellenistic Age, 2nd edition, New York: Walter de Gruyter, ISBN 3-11-014693-2, p 77.
  63. a b White, K. D. (1970), Roman Farming (Cornell University Press)
  64. Corn and Culture in the Prehistoric New World. Redakce Johannessen, S.. [s.l.]: Westview Press (anglicky) 
  65. SPELLER, Camilla F. et al. Ancient mitochondrial DNA analysis reveals complexity of indigenous North American turkey domestication. PNAS. 2010, s. 2807–2812. Dostupné online. DOI:10.1073/pnas.0909724107. PMID 20133614. Bibcode:2010PNAS..107.2807S. (anglicky) 
  66. Mascarelli, Amanda. Mayans converted wetlands to farmland. Nature. 5 November 2010. Dostupné online. DOI:10.1038/news.2010.587. (anglicky) 
  67. Morgan, John. Invisible Artifacts: Uncovering Secrets of Ancient Maya Agriculture with Modern Soil Science. Soil Horizons. 6 November 2013, s. 3. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 March 2015. DOI:10.2136/sh2012-53-6-lf. (anglicky)  Archivováno 21. 3. 2015 na Wayback Machine
  68. SPOONER, David M.; MCLEAN, Karen; RAMSAY, Gavin; WAUGH, Robbie; BRYAN, Glenn J. A single domestication for potato based on multilocus amplified fragment length polymorphism genotyping. PNAS. 2005, s. 14694–99. Dostupné online. DOI:10.1073/pnas.0507400102. PMID 16203994. Bibcode:2005PNAS..10214694S. (anglicky) 
  69. Office of International Affairs. Lost Crops of the Incas: Little-Known Plants of the Andes with Promise for Worldwide Cultivation. [s.l.]: [s.n.], 1989. Dostupné online. ISBN 030904264X. S. 92. (anglicky) 
  70. John Michael Francis. Iberia and the Americas. [s.l.]: ABC-CLIO, 2005. Dostupné online. ISBN 1-85109-426-1. (anglicky) 
  71. BROUDY, Eric. The Book of Looms: A History of the Handloom from Ancient Times to the Present. [s.l.]: UPNE, 1979. Dostupné online. ISBN 978-0-87451-649-4. S. 81. (anglicky) 
  72. RISCHKOWSKY, Barbara; PILLING, Dafydd. The State of the World's Animal Genetic Resources for Food and Agriculture. [s.l.]: Food & Agriculture Organization, 2007. Dostupné online. ISBN 978-92-5-105762-9. S. 10. (anglicky) 
  73. HEISER JR, Carl B. On possible sources of the tobacco of prehistoric Eastern North America. Current Anthropology. 1992, s. 54–56. DOI:10.1086/204032. (anglicky) 
  74. Prehistoric Food Production in North America, edited by Richard I. Ford. Museum of Anthropology, University of Michigan, Anthropological Papers 75.
  75. Adair, Mary J. (1988) Prehistoric Agriculture in the Central Plains. Publications in Anthropology 16. University of Kansas, Lawrence.
  76. SMITH, Andre w. The Oxford Encyclopedia of Food and Drink in America. [s.l.]: OUP USA, 2013. Dostupné online. ISBN 978-0-19-973496-2. S. 1–. (anglicky) 
  77. Paul E. Minnis (editor) (2003) People and Plants in Ancient Eastern North America. Smithsonian Institution Press, Washington, D.C.
  78. Pecans at Texas A&M University [online]. Pecankernel.tamu.edu, 2006-08-18 [cit. 2010-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-05-25. (anglicky) 
  79. The History of Concord Grapes, http://www.concordgrape.org/bodyhistory.html
  80. Fire in California's Ecosystems. Redakce Neil G. Sugihara. [s.l.]: University of California Press, 2006. ISBN 978-0-520-24605-8. Kapitola 17, s. 417. (anglicky) 
  81. Before the Wilderness: Environmental Management by Native Californians. Redakce Blackburn, Thomas C. and Kat Anderson. [s.l.]: Ballena Press, 1993. ISBN 0879191260. (anglicky) 
  82. CUNNINGHAM, Laura. State of Change: Forgotten Landscapes of California. [s.l.]: Heyday, 2010. Dostupné online. ISBN 1597141364. S. 135, 173–202. (anglicky) 
  83. ANDERSON, M. Kat. Tending the Wild: Native American Knowledge And the Management of California's Natural Resources. [s.l.]: University of California Press, 2006. ISBN 0520248511. (anglicky) 
  84. WILSON, Gilbert, 1917. Agriculture of the Hidatsa Indians: An Indian Interpretation. [s.l.]: Dodo Press. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-14. ISBN 978-1409942337. S. 25 and passim. (anglicky) 
  85. LANDON, Amanda J. The "How" of the Three Sisters: The Origins of Agriculture in Mesoamerica and the Human Niche. Nebraska Anthropologist. University of Nebraska-Lincoln, 2008, s. 110–124. Dostupné online. (anglicky) 
  86. JONES, R. Fire-stick Farming. Australian Natural History. 1969, s. 224. (anglicky) 
  87. Williams, E. (1988) Complex Hunter-Gatherers: A Late Holocene Example from Temperate Australia. British Archaeological Reports, Oxford
  88. Lourandos, H. (1997) Continent of Hunter-Gatherers: New Perspectives in Australian Prehistory Cambridge, Cambridge University Press, Cambridge
  89. Gerritsen 2008
  90. STROMBERG, Joseph. Classical gas. Smithsonian. February 2013, s. 18. Dostupné online [cit. 27 August 2013]. (anglicky) 
  91. a b c WATSON, Andrew M. The Arab Agricultural Revolution and Its Diffusion, 700-1100. The Journal of Economic History. 1974, s. 8–35. DOI:10.1017/s0022050700079602. (anglicky) 
  92. WATSON, Andrew M. Agricultural Innovation in the Early Islamic World. [s.l.]: Cambridge University Press, 1983. ISBN 0-521-24711-X. (anglicky) 
  93. National Geographic. Food Journeys of a Lifetime. [s.l.]: National Geographic Society, 2015. Dostupné online. ISBN 978-1-4262-1609-1. S. 126–. (anglicky) 
  94. Jourdan, Pablo. Medieval Horticulture/Agriculture [online]. Ohio State University [cit. 2013-04-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 April 2013. (anglicky) 
  95. Janick, Jules. Islamic Influences on Western Agriculture [online]. Purdue University, 2008 [cit. 2013-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. White, Lynn. The Life of the Silent Majority. Redakce Hoyt, Robert S.. [s.l.]: University of Minnesota Press, 1967. S. 88. (anglicky) 
  97. ANDERSEN, Thomas Barnebeck; JENSEN, Peter Sandholt; SKOVSGAARD, Christian Volmar. The Heavy Plough and the Agricultural Revolution in Medieval Europe [online]. European Historical Economics Society, December 2014. Dostupné online. (anglicky) 
  98. FOX, H. S. A. The Alleged Transformation from Two-Field to Three-Field Systems in Medieval England. The Economic History Review. November 1986, s. 526–548. DOI:10.1111/j.1468-0289.1986.tb01255.x. (anglicky) 
  99. WHITE, Lynn Townsend. Medieval Religion and Technology: Collected Essays. [s.l.]: University of California Press, 1978. Dostupné online. ISBN 978-0-520-03566-9. S. 143. (anglicky) 
  100. Newman, Paul B. Daily Life in the Middle Ages. [s.l.]: McFarland, 2001. Dostupné online. ISBN 0786450525. S. 88–89. (anglicky) 
  101. CAMPBELL, Bruce M. S.; M. OVERTON. A New Perspective on Medieval and Early Modern Agriculture: Six Centuries of Norfolk Farming, c.1250-c.1850. Past and Present. 1993, s. 38–105. DOI:10.1093/past/141.1.38. (anglicky) 
  102. CAMPBELL, Bruce M.S. English Seigniorial Agriculture, 1250–1450. [s.l.]: Cambridge University Press, 2000. ISBN 0-521-30412-1. (anglicky) 
  103. STONE, David. Decision-Making in Medieval Agriculture. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. ISBN 0-19-924776-5. (anglicky) 
  104. John Langdon. The Oxford Dictionary of the Middle Ages. Redakce Robert E. Bjork. [s.l.]: Oxford University Press, 2010. ISBN 978-0-19-866262-4. S. 20–23. (anglicky) 
  105. JORDAN, William Chester. The Great Famine: Northern Europe in the Early Fourteenth Century. [s.l.]: Princeton U.P., 1997. Dostupné online. (anglicky) 
  106. Crosby, Alfred. The Columbian Exchange [online]. The Gilder Lehrman Institute of American History [cit. 2013-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  107. Wagner, Holly. Super-Sized Cassava Plants May Help Fight Hunger In Africa [online]. The Ohio State University [cit. 2013-05-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-12-08. (anglicky) 
  108. Advances in Maize Streak Virus Disease Research in Eastern and Southern Africa [online]. Redakce Florence Wambugu. International Service for the Acquisition of Agri-Biotech Applications, 2000 [cit. 2013-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  109. Chapman, Jeff. The Impact of the Potato. History Magazine. Dostupné online. (anglicky) 
  110. Mann, Charles C. How the Potato Changed History. Smithsonian. November 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  111. SNELL, K.D.M. Annals of the Labouring Poor, Social Change and Agrarian England 1660–1900. [s.l.]: Cambridge University Press, 1985. ISBN 0-521-24548-6. (anglicky)  Chapter 4
  112. THIRSK, Joan. 'Blith, Walter (bap. 1605, d. 1654)' [online]. Oxford Dictionary of National Biography, Oxford University Press, 2004; online edn, Jan 2008 [cit. 2011-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. Jaap Harskamp, "The Low Countries and the English Agricultural Revolution." (2009): 32-41. in JSTOR
  114. Payne, F. G. The British Plough: Some Stages in its Development [online]. British Agricultural History Society [cit. 2017-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  115. Barlow, Robert Stockes; "300 Years of Farm Implements and Machinery 1630–1930"; Krause Publications (2003); p.33; ISBN 978-0873496322
  116. HODGE, James. Richard Trevithick. [s.l.]: Shire Publications, 1973. ISBN 0-85263-177-4. S. 30. (anglicky) 
  117. Macmillan, Don; BROEHL, WAYNE G. The John Deere Tractor Legacy. [s.l.]: Voyageur Press Dostupné online. S. 45. (anglicky) 
  118. The Coprolite Industry [online]. Cambridgeshire History [cit. 2017-04-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-04. (anglicky) 
  119. Janick, Jules. Agricultural Scientific Revolution: Mechanical [online]. Purdue University [cit. 2013-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  120. Reid, John F. The Impact of Mechanization on Agriculture. The Bridge on Agriculture and Information Technology. 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  121. SUSZKIW, Jan. Tifton, Georgia: A Peanut Pest Showdown [online]. November 1999 [cit. 2008-11-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  122. A Historical Perspective [online]. International Fertilizer Industry Association [cit. 2013-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 9 March 2012. (anglicky) 
  123. MOSS, Brian. Water Pollution by Agriculture. Phil. Trans. Royal Society B. 2008, s. 659–666. Dostupné online. DOI:10.1098/rstb.2007.2176. (anglicky) 
  124. Title 05 – Agriculture and rural development [online]. [cit. 2016-06-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 December 2013. (anglicky) 
  125. JAMES, Clive. Global Review of the Field Testing and Commercialization of Transgenic Plants: 1986 to 1995 [online]. The International Service for the Acquisition of Agri-biotech Applications, 1996 [cit. 2010-07-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  126. Weasel, Lisa H. 2009. Food Fray. Amacom Publishing
  127. Douglas, James S., Hydroponics, 5th ed. Bombay: Oxford UP, 1975. 1–3
  128. Towards Sustainable Production and Use of Resources: Assessing Biofuels [online]. United Nations Environment Programme, 16 October 2009 [cit. 2009-10-24]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 22 November 2009. (anglicky) 
  129. Philpott, Tom. A Brief History of Our Deadly Addiction to Nitrogen Fertilizer [online]. Mother Jones, 19 April 2013 [cit. 2013-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  130. Ten worst famines of the 20th century. Sydney Morning Herald. 15 August 2011. Dostupné online. (anglicky) 
  131. Khoury, C.K.; Achicanoy, H.A.; Bjorkman, A.D.; Navarro-Racines, C.; Guarino, L.; Flores-Palacios, X.; Engels, J.M.M.; Wiersema, J.H.; Dempewolf, H.; Sotelo, S.; Ramírez-Villegas, J.; Castañeda-Álvarez, N.P.; Fowler, C.; Jarvis, A.; Rieseberg, L.H.; Struik, P.C. Origins of food crops connect countries worldwide. Proc. R. Soc. B. 2016, s. 20160792. Dostupné online. DOI:10.1098/rspb.2016.0792. (anglicky) 
  132. HAZELL, Peter B.R. The Asian Green Revolution. [s.l.]: International Food Policy Research Institute, 2009. Dostupné online. GGKEY:HS2UT4LADZD. (anglicky) 
  133. BARRIONUEVO, Alexei; BRADSHER, KEITH. Sometimes a Bumper Crop Is Too Much of a Good Thing. The New York Times. 8 December 2005. Dostupné online. (anglicky) 
  134. a b c Tilman, D.; Cassman, K. G.; Matson, P. A.; Naylor, R.; Polasky, S. Agricultural sustainability and intensive production practices. Nature. August 2002, s. 671–7. Dostupné online. DOI:10.1038/nature01014. PMID 12167873. Bibcode:2002Natur.418..671T. (anglicky) 
  135. https://www.sisyfos.cz/clanek/538-stribrny-bludny-balvan-2011-bioinstitut-o-p-s - Stříbrný Bludný balvan 2011 - Český klub skeptiků Sisyfos, Bioinstitut o.p.s.
  136. PAULL, John. Attending the First Organic Agriculture Course: Rudolf Steiner's Agriculture Course at Koberwitz, 1924. European Journal of Social Sciences. 2011, s. 64–70. Dostupné online. (anglicky) 
  137. Paull, John. Lord Northbourne, the man who invented organic farming, a biography. Journal of Organic Systems. 2014, s. 31–53. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]