Bejrút

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Bejrút
بيروت
Bájrut
Bejrút na začátku 21. století
Bejrút na začátku 21. století
Poloha
Souřadnice
Časové pásmo+2
StátLibanonLibanon Libanon
provincieBejrút
Bejrút
Bejrút
Rozloha a obyvatelstvo
Počet obyvatel2 100 000 (aglomerace)
360 000 (město)
Etnické složeníArabové, Arméni
Náboženské složenímuslimové (sunnité, ší'ité), křesťané (libanonští maronité, pravoslavní)
Správa
Vznik3000 př. n. l.
Oficiální webbeirut.gov.lb
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Bejrút (arabsky بيروت, francouzsky Beyrouth) je hlavní a největší město Libanonské republiky. Podle posledních předpokladů z roku 2007 žilo v Bejrútu a přiléhajících městech přibližně 2,1 miliónu obyvatel, což byla téměř polovina všech obyvatel Libanonu. V samotném Bejrútu, který se nachází na poloostrově v Středozemním moři, žije přes 360 tisíc obyvatel, zástavba bejrútských předměstí se však rozpínají na pobřeží od Mezinárodního letiště Rafíka Harírího až po historické městečko Byblos, ležící asi 50 kilometrů od sebe.

Jedná se o jedno z nejstarších hlavních měst a nejstarších měst na světě vůbec. Trvale je obýváno přibližně 5 tisíc let, první zmínka o Bejrútu, která byla nalezena při vykopávkách v Egyptě, pochází z 15. století před naším letopočtem.

Bejrút hraje klíčovou roli v rámci libanonské ekonomiky. Většina místních, ale i zahraničních bank, společností a dalších podniků sídlí v Bejrútu. Toto město nazývané „Paříž blízkého východu“ však v minulém století sužovala občanská válka, během které bylo město zničeno. Bejrút se tak již od konce války rekonstruuje.

I přes problémy války je dnes Bejrút navštěvovaným městem. Město patří mezi velmi globalizovaná města s mezinárodním významem. Patří též mezi vyhledávané destinace turistů z jiných arabských zemích, jelikož je Bejrút a celý Libanon na rozdíl od ostatních arabských zemí poměrně liberální.

Historie

Fénické období

Původní název města zněl Bêrūt – česky „Studně“. Tento název mu dali Féničané a to už v dobách 15. století př. n. l. Ve starověku byl také znám pod názvem Berytus, na tento název přišli archeologové v roce 1934. Roku 140 př. n. l. město obsadil a později zničil Diodotus Tryfon, král tehdejší Sýrie a Seleukovské říše. Poté bylo město přestavěno v helénském stylu a přejmenováno na Laodicea, na počest seleukovské královny. Dnešní město se rozkládá na místě právě tohoto starého. Proto se také přímo v centru Bejrútu nacházejí historická naleziště, na kterých bylo možno pracovat až po ukončení občanské války v roce 1991. Díky průzkumu se zjistilo, že některé současné ulice kopírují tvar těch starověkých.

Římské období

V této době zde existovala velmi významná právnická škola, a to i za dob císaře Justiniána, tedy po pádu Západořímské říše. V Byzantské říši se stala jednou ze tří oficiálních právnických škol (roku 553). Přesto o dalších 20 let později musela být přestěhována do Sidonu, protože Beirút postihlo silné zemětřesení.

Arabské a turecké období

V roce 635 padlo město do rukou Arabům. Přesto svůj význam jako centrum východního středomoří nezískalo, bylo totiž zastíněno městem Akko, jehož rozvoj byl větší. Mezi lety 1110 a 1291 Bejrút obsadila vojska křížových výprav. Poté se ho zmocnili drúzští emírové. Jedním z nejdůležitějších byl Fakr ed-Din Maan II., který postavil kolem města silné opevnění. Roku 1763 se městu podařilo stát se konečně centrem Východního středomoří, protože v Akku propukly nepokoje. Během doby, kdy byl Bejrút pod nadvládou různých pašů, počet obyvatel prudce klesl, z kvetoucího obchodního města se stalo městečko s pouhými 10 000 obyvateli. Až rok 1888 přinesl zvrat. Město se stalo centrem Vilájetu Sýrie (turecké Syrské provincie), což odstartovalo hospodářský i obchodní růst. Vznikly vztahy s Evropou a Spojenými Státy. Po masakru křesťanů roku 1860 tu byla zintenzivněna činnost západních misionářů. Snaha obrátit ke křesťanství další místní obyvatele však skončila neúspěchem. Jediné z výsledků práce amerických misionářů, co se ujalo, byl nový systém škol. Vznikla Syrská protestantská univerzita, která se později přeměnila v Americkou Bejrútskou univerzitu. Díky těmto školám se tu koncem 19. století objevila i arabská inteligence. Angličtí a francouzští inženýři zde stavěli moderní stavby (přístav v roce 1894, železnice Bejrút – DamašekHalab v roce 1907). Zboží se vyváželo většinou do Francie, ve městě postupně rostl francouzský vliv.

Moderní období

Po pádu Osmanské říše po 1. světové válce se města zmocnili Francouzi. Ti velmi podporovali komunitu maronitských křesťanů a zajistili mírný rozvoj. Po 2. světové válce vyhlásil Libanon nezávislost s Bejrútem jako svým hlavním městem. Až do roku 1975, kdy vypukla občanská válka se městu říkalo „Paříž blízkého východu“, stále zůstávalo centrem arabské inteligence, obchodu a turismu.

Období občanské války

V této době se město rozdělilo. Křesťané na východě se s muslimy v západní části Bejrútu oddělili Zelenou linii, vedoucí přes náměstí Mučedníků (Place des Martyrs)v samotném centru města. Toto rozdělení pomyslně funguje dodnes.

Poválečné období

V roce 1991 byl podepsán mír. V této době bylo celé město prakticky zničeno. V centru byly sutiny obchodních domů a administrativních budov. I 20 let po válce jsou rány stále vidět. Centrum je sice opravené, v létě roku 2006 v druhé libanonské válce byly ale Izraelem bombardovány jižní čtvrtě ovládané Hizballáhem. Časté jsou taky atentáty na významné politické osobnosti, ten nejznámější se odehrál v únoru roku 2005 - atentát na bývalého premiéra Rafíka Harírího v západním Bejrútu u hotelu St. George. Tento akt vedl k tzv. Cedrové revoluci a stažení Syrských vojsk z Libanonu.

Významné stavby

  • Univerzity
    • Americká Bejrútská univerzita
    • Americká Libanonská univerzita
    • Univerzita sv. Josefa
  • Kasina

Partnerská města

Související články

Externí odkazy