Dopady globálního oteplování

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Tento článek pojednává především o důsledcích probíhajícího globálního oteplování, které probíhá během 20. a 21. století.

Související informace naleznete také v článku Vlivy globálního oteplování na lidi.

Jako dopady globálního oteplování jsou označovány mnohé změny ovlivňující lidstvo i Zemi. Globální oteplování je pozorovaný a předpokládaný trend směrem k vyšší globální průměrné teplotě ve srovnání s předindustriální úrovní, s důsledky, jako je zvyšování hladiny oceánů, tání ledovců,[1] změny klimatických zón,[1] vegetačních zón a stanovišť,[2] změny v průběhu srážek, silnějších nebo častějších extrémů počasí, jako jsou povodně, bouře a sucha, šíření parazitů a tropických nemocí, stejně jako nárůst environmentálních uprchlíků, či změn zemědělské produktivity[1]. Předpokládané a pozorované negativní dopady změny klimatu jsou někdy označovány jako „klimatická katastrofa“.

Zatímco o příčinách globálního oteplování – tedy o tom, že hlavní hnací silou tohoto jevu jsou antropogenní emise skleníkových plynů – existuje již mnoho let široká vědecká shoda,[3][4] dopady oteplování jsou teprve rozsáhle diskutovány. Některé důsledky jsou již patrné, jiné se očekávají teprve v budoucnosti; dopady mohou být jak negativní, tak i pozitivní.

Budoucí dopady změny klimatu se budou lišit v závislosti na politikách změny klimatu[5] a sociálním vývoji.[6] Dva hlavní nástroje zaměřené na řešení klimatických změn jsou snižování antropogenních emisí skleníkových plynů (opatření na zmírňování změny klimatu) a přizpůsobení se dopadům změny klimatu.[7] Další řešení může přinést také geoinženýrství,[7] ale většina kolem použití těchto metod existují velké nejistoty.[8]

Krátkodobé politiky změny klimatu by mohly významně ovlivnit dlouhodobé dopady změny klimatu.[5][9] Účinné politiky zmírňování mohou být schopny omezit globální oteplování (v roce 2100) na přibližně 2 °C nebo nižší, relativně k předindustriálním úrovním,[10] Bez zmírnění dopadů by zvýšená poptávka po energii a rozsáhlé využívání fosilních paliv[11] mohly vést k globálnímu oteplování kolem 4 °C.[12][13] Čím vyšší nárůst globální teploty by nastal, tím obtížnější by bylo se přizpůsobit[14] a zvýšilo by se riziko negativních dopadů.[15]

Samostatným problémem pak je zvyšování kyselosti oceánů, které je přímo způsobeno rostoucím obsahem oxidu uhličitého v atmosféře.

Pojmy[editovat | editovat zdroj]

Pojem "změna klimatu", používaný v tomto článku se vztahuje ke změnám klimatu, které probíhají přibližně od začátku 20. století.[16][17] Světová meteorologická organizace definuje toto období jako 30 let.[16] Změny klimatu se projevují zvýšením globální povrchové teploty (globální oteplování), změnami intenzity dešťových srážek a změnami frekvence extrémních povětrnostních jevů. Změny klimatu mohou být způsobeny přírodními příčinami, např. změnami radiace Slunce nebo vlivem lidské činnosti, např. změnou složení atmosféry.[18] Změny klimatu vyvolané člověkem se projeví na pozadí přírodních klimatických změn[18] a změn v lidské činnosti, jako je nárůst zalidnění pobřeží nebo v rozšiřování suchých oblastech, které zvyšují nebo snižují klimatickou zranitelnost.[19]

Termín "antropogenní tlaky" se týká vlivu člověka na životní prostředí nebo na chemické prostředí, na rozdíl od přirozených procesů.[20]

"Detekce" je proces, který dokazuje, že se klima změnila v nějakém definovaném statistickém smyslu, aniž by to uvedlo důvod pro tuto změnu. Detekce neznamená přisouzení zjištěné změny konkrétní příčině. "Přisouzení" příčin změny klimatu je proces určení nejpravděpodobnějších příčin zjištěné změny s určitou úrovní jistoty.[21] Detekce a přisouzení mohou být aplikovány také na pozorované změny fyzických, ekologických a sociálních systémů.[22]

Předpokládaný rozsah globálního oteplování[editovat | editovat zdroj]

Míra průměrného nárůstu teploty v průběhu 21. století závisí zejména na množství emitovaných skleníkových plynů. Mezivládní panel pro změny klimatu (IPCC) ve své poslední Páté hodnotící zprávě odhaduje, že globální průměrná teplota vzroste do roku 2100 o 1,5 až 4,5 °C v závislosti na dalším průběhu emisí skleníkových plynů.[3] Projekce předpokládají, že ve středních zeměpisných šířkách budou růst teploty dvojnásobnou rychlostí proti průměru a v polárních oblastech bude nárůst průměrné teploty dokonce trojnásobný. Největší nárůst teplotních rekordů se předpokládá v středních a východních oblastech Severní Ameriky, ve střední a jižní Evropě, severní Africe, v oblasti Středozemního moře, západní a střední Asie a jižní Afriky.[23]

Rostoucí průměrné teploty posunují teplotní spektrum. Zatímco extrémní chladné události se vyskytují méně často, narůstají maximální teplotní rekordy. Globální oteplování má významná rizika z důvodu možného dopadu na lidskou bezpečnost, zdraví, hospodářství a životní prostředí, ale může mít také pozitivní dopad jak na místní, tak i na regionální úrovni. Některé změny v životním prostředí, které ovlivňují lidi a ekosystémy, jsou již patrné od konce 20. století. Patří mezi ně stoupající hladiny moře, tání ledovců nebo statisticky významné odchylky od běžných povětrnostních podmínek. Dopady změny klimatu jsou na regionální a místní úrovni velmi rozdílné a mají individuální důsledky. Klimatické modely v současnosti popisují důsledky poměrně dobře na globální úrovni, ale na regionální úrovni jsou jejich předpovědi zatím nejisté.

Jak silné budou změny záležet na tom, jak rychle bude změna klimatu postupovat. Má-li se to provést ve velmi krátkém čase, očekává se, že náklady na hospodářskou úpravu a dopady na přírodu budou drasticky patrné. Trendem oteplování je nejen nutit ekosystémy, ale také miliardy lidí za obrovské náklady. B. z hlediska zásobování vodou.

Fyzikální vlivy[editovat | editovat zdroj]

Refer to caption and adjacent text
Očekává se, že sedm těchto indikátorů poroste s ohříváním Zeměkoule a měření ukazují, že tomu tak je. U třech ukazatelů se očekává, že budou klesat a měření to také potvrzují.[24]

Existuje široká škála důkazů, že se klimatický systém jako celek ohřívá.[25] Důkazy oteplování jsou pozorovatelné i na živých organizmech.[26] Lidské aktivity přispěly k řadě řadě jevů, které pozorujeme v rámci změn klimatu.[27] Hlavní lidský příspěvek je způsobený spalováním fosilních paliv, které vede ke zvýšení koncentrací skleníkových plynů v atmosféře.[28] Dalším vlivem člověka na klima jsou také emise oxidu siřičitého, které jsou příčinou nárůstu sulfátových aerosolů v atmosféře.[29]

Oteplování způsobené lidmi může vést k rozsáhlým, nevratným a/nebo náhlým změnám fyzikálních systémů.[30][31] Příkladem může být tání pevninských ledovců, které přispívá ke zvyšování hladiny moří.[32] Pravděpodobnost oteplování s nepředvídatelnými důsledky se zvyšuje podle rychlosti, velikosti a trvání změny klimatu.[33]

Změny počasí[editovat | editovat zdroj]

Pozorování ukazují, že dochází ke změnám počasí. Změny klimatu ovlivňují pravděpodobnost některých typů povětrnostních jevů.[34]

Byly zaznamenány změny v množství, intenzitě, frekvenci a druhu srážek.: Došlo k velkému nárůstu počtu přívalových srážek srážek, dokonce i na místech, kde celkové množství dešťových srážek pokleslo. Dle zprávy IPCC z roku 2012 je velmi pravděpodobné, že za růstem přívalových srážek v globálním měřítku stojí lidské aktivity.[35]

Projekce budoucích změn srážek předpovídají celkový nárůst srážek, s tím, že bude docházet k výrazným změnám oblastí, kde bude ke srážkám docházet.[34] Projekce naznačují snížení srážek v subtropech a zvýšení srážek v subpolárních zeměpisných šířkách a některých rovníkových regionech.[36] Jinými slovy, oblasti, které jsou v současnosti suché, budou v budoucnosti ještě sušší, zatímco regiony, které jsou v současnosti bohaté na srážky, budou v průměru ještě vlhčí. Tato projekce neplatí ale obecně pro všechny regiony, může docházet k lokálním odlišnostem.[36]

Extrémní jevy[editovat | editovat zdroj]

Na většině míst dochází od padesátých let 20. století k nárůstu počtu tropických dnů a nocí a k poklesu počtu chladných dnů a nocí. Je velmi pravděpodobné, že tento trend bude pokračovat. Tyto trendy jsou velmi pravděpodobně způsobené lidskou činností. Pravděpodobně dochází také k nárůstů dalších extrémních jevů (např. záplavy, sucha a tropické cyklony), ale tyto změny jsou obtížněji identifikovatelné. Projekce naznačují změny frekvence a intenzity některých extrémních povětrnostních jevů. Jistota těchto projekcí se ovšem v průběhu času mění.[37] Nicméně v Páté hodnotící zprávě IPCC se píše, že například nejsou důkazy pro to, že by globálně narůstala sucha a že odhady trendů v předchozí Čtvrté hodnotící zprávě IPCC byly pravděpodobně nadhodnocené.[38] Navíc extrémnost neznamená totéž co variabilita klimatu.[39]

Krátkodobé projekce (2016–2035)[editovat | editovat zdroj]

Velmi pravděpodobně bude dále narůstat počet tropických dnů, zatímco nárůst výskytu dalších klimatických extrémů (výrazná sucha, tropické cyklóny) není zatím jistý.[37]

Dlouhodobé projekce (2081–2100)[editovat | editovat zdroj]

Budoucí klimatické změny budou spojeny s více horkými dny a méně chladnými dny. Frekvence, délka a intenzita vln horka se s největší pravděpodobností zvýší na většině území. Vyšší růst antropogenních emisí skleníkových plynů bude spojen s větším nárůstem frekvence a závažnosti teplotních extrémů.[40]

Za předpokladu vysokého růstu emisí skleníkových plynů (scénář IPCC RCP8.5) mohou být nyní suché regiony ovlivněny zvýšením rizika sucha a vysychání půdy.[41] Většina půdy na středních šířkách a vlhkých tropických oblastech bude velmi pravděpodobně častěji ohrožena extrémními srážkami.[37]

Vlny horka[editovat | editovat zdroj]

V posledních 80. let 20. století se vlny horka doprovázené vysokou vlhkostí vyskytují častěji a jejich průběh je závažnější. Zdvojnásobil se počet tropických nocí. Oblasti, ve které jsou pozorována extrémně horká léta, se zvýšila o 50 až 100krát. Tyto změny se nevysvětlují přirozenou variabilitou a klimatologové je přičítají vlivu antropogenních změn klimatu. Tepelné vlny s vysokou vlhkostí představují velké riziko pro lidské zdraví, zatímco tepelné vlny s nízkou vlhkostí vedou k suchým podmínkám, při kterých vznikají požáry v přírodě. Počet úmrtí v důsledku vln horka převyšuje počet úmrtí, způsobených dohromady hurikány, blesky, tornády, záplavami a zemětřeseními.[42]

Tropické bouře[editovat | editovat zdroj]

V celosvětovém měřítku se četnost tropických bouří pravděpodobně sníží nebo zůstane nezměněna. Pravděpodobně však naroste jejich síla - maximální rychlost větru a množství srážek. Dojde pravděpodobně k rozdílnému vývoji tropických bouří v různých oblastech, ale tyto změny jsou nejisté.[43]

Důsledky klimatických extrémů[editovat | editovat zdroj]

Dopady extrémních klimatických událostí na životní prostředí a lidskou společnost se budou lišit. Některé vlivy budou přínosné – např. nižší výskyt chladných extrémů povede k menšímu počtu úmrtí z chladu.[44] Celkově však dopad bude pravděpodobně většina dopadů negativní. Zvýšení teploty způsobí, že dojde k tání ledovců, a zvýšené teplotní roztažnosti vody v mořích – oba tyto faktory přispějí k nárůstu hladiny moří, což ohrozí lidi žijící v pobřežních oblastech, například v Nizozemí či Bangladéši.[45][46]

Kryosféra[editovat | editovat zdroj]

Kryosféra Země se skládá z oblastí pokrytých sněhem nebo ledem.[47] Hlavní projevy globálního oteplování v kryosféře jsou: zmenšování zalednění kolem Severního pólu,[48] ústup horských ledovců[49] a snižování zimní sněhové pokrývky na severní polokouli.[50]

Podle studie Solomon a kol. (2007)[51] by mohl, za předpokladu vysokého nárůstu emisí skleníkových plynů (SRES A2), arktický mořský ledovec v létě do konce 21. století do značné míry zmizet. Další projekce naznačují, že arktické oblasti by mohly být bez ledu (definované jako rozloha ledu méně než 1 milion čtverečních km) již v letech 2025–2030.[52]

Během 21. století se předpokládá, že bude pokračovat ústup ledovců[53] a sněhové pokrývky.[54] V západních horách Severní Ameriky se předpokládá, že rostoucí teploty a změny srážek povedou ke snížení zásob sněhu,[55][56] které jsou významným zdrojem pitné vody. Tání pevninských ledovců Grónska a Západní Antarktidy by mohlo přispět k nárůstu hladiny moře, a to zejména v dlouhodobém měřítku.[57][58]

Očekává se, že změny v kryosféře budou mít sociální dopady.[59] Například v některých oblastech může ústup ledovců zvýšit riziko nedostatku vody, zejména pitné.[60] Barnett a kol. (2005) odhaduje, že více než jedna šestina světové populace je závislá na vodě z ledovců a ze sněhové pokrývky.[61][62] Snižování podílu kompaktního ledu, znamená zvýšené nebezpečí pro plavbu v důsledku vyššího výskytu ker a plovoucích ledovců.[63] Uvolnění Severozápadního průjezdu od ledu, může naopak zkrátit plavbu lodí mezi Tichým a Atlantským oceánem.[64]

Díky tání věčně zmrzlé půdy dochází v Arktidě a v oblastech permafrostu ke zvýšení úniků metanu, což přispívá k dalším nárůstu skleníkových plynů v atmosféře[65][66][67]

Oceány[editovat | editovat zdroj]

Úloha oceánů v globálním oteplování je složitá. Oceány slouží jako propady pro oxid uhličitý a pohlcují velkou část CO2, který by jinak zůstaly v atmosféře – tento proces ale vede ke zvyšování acidifikace oceánů. S nárůstem teploty oceánů klesá jejich schopnost absorbce přebytku CO2. Oceán také působí jako propad absorbující teplo z atmosféry.[68] Nárůst obsahu zachyceného tepla v oceánech je mnohem větší než jakékoliv jiné zásoby energie v tepelné bilanci Země během období 1961–2003 a 1993–2003 a představuje více než 90 % zachyceného narůstajících tepla v rámci planety Země.[69]

Předpokládá se, že globální oteplování bude mít pro oceány mnoho důsledků. Patří mezi ně nárůst hladiny moří v důsledku tepelné roztažnosti vody a tání pevninských ledovců a zahřívání povrchových vrstev oceánů. Další možné důsledky mohou být rozsáhlé změny oceánského koloběhu. Okyselování oceánů má vážné negativní důsledky na mořské ekosystémy,[70][71] dochází k omezení vývoje planktonu, narušení koloběhu uhlíku[72], a ohrožení populací ryb.[73]

Regionální důsledky[editovat | editovat zdroj]

Regionální dopady globálního oteplování mohou mít různou povahu. Některé jsou výsledkem celkové globální změny, jako je stoupající teplota, které mají za následek lokální důsledky, jako je tání ledu. V jiných případech může dojít ke změnám souvisejícím s variacemi konkrétního oceánském proudu či systému počasí. V takových případech může být regionální důsledek odlišný a nemusí nutně sledovat celosvětový trend.

Existují tři hlavní způsoby, jak globální oteplování změní regionální klima: tání nebo tvorba ledu, změny hydrologického cyklu (odpařování a srážky) a měnící se mořské proudy a proudění vzduchu v atmosféře. Pobřežní oblasti pak mohou čelit vzestupu hladiny oceánů.

Předpokládá se, že zvláště postiženy budou změnou klimatu Arktida, Afrika, malé ostrovy a asijské megadelty.[74] Negativními dopady změny klimatu jsou nejvíce ohroženy rovníkové oblasti a rozvojové země,[75] ale ohroženy jsou i rozvinuté země.[76] V případě vyspělých zemí je hrozbou nárůst závažnosti a četnosti některých extrémních povětrnostních jevů, jako jsou vlny veder.[76] Ve všech oblastech budou zvláště ohroženy změnou klimatu některé skupiny obyvatel, jako jsou chudí, malé děti a starší lidé.[74][75][77]

Projekce budoucích změn klimatu v regionálním měřítku nejsou stanoveny zatím s takovou vědeckou jistotou jako globální projekce.[78] Předpokládá se však, že budoucí oteplování bude mít podobný geografický ráz jak se děje již nyní – k největšímu oteplení bude docházet nad pevninou a ve vysokých severních šířkách a nejméně nad Jižním oceánem a částmi severního Atlantského oceánu.[79] Téměř všechny oblasti pevniny se pravděpodobně zahřejí více, než je celosvětový průměr.[80]

Vlivy na společnost[editovat | editovat zdroj]

Při hodnocení dopadů klimatické změny je nutné brát v úvahu citlivost a zranitelnost. "Citlivost" je míra, jakou mohou být určitý systémy nebo odvětví ovlivněny změnou klimatu ať už pozitivně či negativně. "Zranitelnost" je míra, do jaké mohou být určité systémy nebo odvětví nepříznivě ovlivněny změnou klimatu.[81]

Citlivost lidské společnosti vůči změně klimatu se liší. Mezi sektory citlivé na změnu klimatu patří vodní zdroje, pobřežní zóny, lidské sídla a lidské zdraví. Odvětví citlivá na změnu klimatu jsou především zemědělství, rybolov, lesnictví, energetika, stavebnictví, pojišťovnictví, finanční služby, cestovní ruch a rekreace.[82][83]

Zásobování potravinami[editovat | editovat zdroj]

Změna klimatu ovlivní po celém světě zemědělství a výrobu potravin díky účinkům zvýšených koncentrací CO2 v atmosféře, vyšším teplotám, změnám srážek, změnám transpiračních režimů, zvýšené četnosti extrémních událostí a díky změnám plevelů, škůdců a patogenního tlaku.[84] Obecně platí, že nízko položené oblasti jsou více ohroženy poklesem výnosů.[85]

Do roku 2007 byly dopady regionálních změn klimatu na zemědělství malé.[26] Změny v fenologii plodin poskytují důležité důkazy o reakci na nedávné změny klimatu.[86] Fenologie je studium přírodních jevů, které se pravidelně opakují, a jak tyto jevy souvisí s klimatickými a sezónními změnami.[87] Významný pokrok ve fenologii byl pozorován u zemědělství a lesnictví na velkých oblastech severní polokoule.[26]

Projekce[editovat | editovat zdroj]

Pokud dojde do roku 2100 k dalšímu oteplení o 1 až 3 °C v porovnání s průměrnými teplotami v letech 1990–2000, dojde pravděpodobně k poklesu výnosů u některých obilovin v rovníkových oblastech a růst výnosů směrem k pólům.[88]

Zemědělství[editovat | editovat zdroj]

Změny vegetačních zón, díky globálnímu oteplování, ovlivňují zemědělské výnosy. Zemědělskou produktivitu ovlivňují jak změny teplot, tak i změny srážek. Otázkou zůstává, zda zvýšené koncentrace oxidu uhličitého povedou ke zvýšení výnosů. Otázkou je také, jaké dopady budou mít adaptační opatření, například používání jiných plodin, jiných pěstebních postupů. Globálně lze očekávat zlepšení podmínek pro zemědělství v mírných a chladnějších podnebných pásech a zhoršení v tropických a subtropických oblastech. Skutečnost, že za současných podmínek, a to i v mnoha zvláště postižených regionech, je obtížné navrhnout funkční zemědělské modely, pravděpodobně ještě zhorší problémy s tím spojené.

Pro roky 1981–2002 byl vyčíslen negativní vliv stoupajících teplot na globální výnosy plodin pšenice (-18,9 % ročně), kukuřice (-12,5 %) a ječmene (-8 %). U rýže (-1,6 %), sóji (+ 1,8 %) a čiroku (-0,8 %) byly odhadnuty nižší negativní nebo pozitivní účinky. I když by negativní účinky měly být vyrovnány rostoucími koncentracemi oxidu uhličitého a technologickými úpravami, přesto došlo ke ztrátě přibližně 40 Mt ročně, bez zvýšení teploty od roku 1981 by výnosy pšenice, kukuřice a ječmene byly přibližně o 2–3 % vyšší.[89]

Laboratorní experimenty zkoumající účinky zvýšených koncentrací oxidu uhličitého v ovzduší na rostliny, provedené v 80. letech 20. století sloužily donedávna jako parametry v odhadech účinků globálního oteplování v zemědělství. Na základě těchto předpovědí by negativní dopady růstu na základě zvýšení průměrné teploty více než vykompenzovaly pozitivní účinky z rostoucí koncentrace oxidu uhličitého. Naproti tomu nedávné terénní studie využívající technologii FACE ukazují, že pozitivní účinky "hnojení oxidem uhličitým", získané z laboratorních experimentů byly nadhodnoceny přibližně o 50%. Terénní pokusy naznačují, že budoucí trendy globálního oteplování budou mít tendenci negativně ovlivňovat výnosy i přes hnojení oxidem uhličitým.[90] Uvažuje se, že by tyto negativní vlivy šly kompenzovat pomocí šlechtění rostlin (včetně zeleného genetického inženýrství) a rostlinověd.[91]

Také Evropská unie přezkoumala účinky na členské státy EU v rámci Čtvrtého rámcového programu pro výzkum a vývoj v oblasti životního prostředí a klimatu a dospěla k závěru, že se zvýší rozdíly v produktivitě mezi různými druhy plodin. V některých částech jižní Evropy by mohlo některé zemědělské plodiny přestat růst, pokud by překročily svůj horní teplotní limit. Dopad na v současnosti pěstované druhy bude pravděpodobně negativní v jižní Evropě a příznivější v severní Evropě.[92]

Změna klimatu ovlivňuje nejen zemědělskou produktivitu, ale také nutriční hodnotu důležitých plodin, jako je rýže, brambory nebo obilí. Vyšší hladiny CO2 pravděpodobně povedou k nižším hladinám bílkovin, mikronutrientů – jako je zinek a železo – a vitamínu B. Může se zvýšit hladina vitamínu E.[93][94] U lidí trpících nedostatkem bílkovin (odhadem na 700 milionů lidí na celém světě), nedostatkem zinku (asi 2 miliardy lidí) a nedostatkem železa (asi 1,5 miliardy lidí) představuje snížení hladiny těchto mikroživin v rostlinných potravinách vážné riziko Odhaduje se, že za předpokladu nezměněných výživových schémat se v případě koncentrace CO2 550 ppm, která by mohla být překročena ve druhé polovině 21. století, bude těmito nedostatky trpět o několik set milionů obyvatel více. Obzvláště postižené budou jižní a jihovýchodní Asie, Afrika a Blízký východ.[95]

Zdraví[editovat | editovat zdroj]

Lidské zdraví je ovlivňováno klimatem jak přímo (chladem nebo teplem, srážkami, záplavami a požáry) tak i nepřímo environmentálními důsledky (např. šířením nemocí, neúrodami) nebo sociálními důsledky (např. migrací vyvolanou suchem). Také teplotní variabilita, tedy zvýšené kolísání teplot, má vliv na lidské zdraví. Při větších klimatických změnách je pro lidi výrazně obtížnější se přizpůsobit.[96] Prognózy dopadů budoucího oteplování jsou zatím velmi nejisté, zejména proto, že nepřímé důsledky jsou primárně ovlivňovány ekonomickým vývojem jednotlivých regionů. Podle IPCC budou negativní důsledky oteplování na zdraví s největší pravděpodobností převažovat nad pozitivními. Zvláště těžce budou zasaženy rozvojové země.[97]

Přímé důsledky[editovat | editovat zdroj]

Úmrtnost i nemocnost v určitém místě mají typický průběh písmene U: mimo střední teplotní rozmezí typické pro oblast se úmrtnost prudce zvyšuje ve směru zvyšování extrémů. Úmrtí nejsou jen v důsledku přehřátí organismu nebo podchlazení, ale hlavně kvůli kardiovaskulárním a respiračním příčinám.[98]

Změna úmrtnosti v závislosti na globálním oteplování závisí na míře oteplování, na zkoumaném regionu a dalších faktorech, jako jsou adaptační a demografické trendy.[99] Mimo tropy ohrožují v současné době obyvatele jak zimní mrazy, tak letní horka.[100] V zásadě lze očekávat zvýšení úmrtnosti související s teplem a poklesem úmrtnosti vyvolané chladem. Odhad provedený pro 400 měst ve 23 zemích po celém světě zjistil, že v Severní a Jižní Americe, střední a jižní Evropě a v jihovýchodní Asii se míra úmrtnosti v důsledku klimatických extrémů obecně zvyšuje. V případě, že nedojde k rázným opatřením na ochranu klimatu, dojde k velmi silnému nárůstu úmrtnosti. Pokud se povede omezit oteplování, ve východní Asii, v severní Evropě a v Austrálii to pravděpodobně povede k mírnému poklesu úmrtnosti zatímco v případě scénáře bez opatření proti změnám klimatu se míra úmrtnosti v těchto regionech ve druhé polovině tohoto století výrazně zvýší.[101] V Perském zálivu a hustě obydlených oblastech jižní Asie, bude docházet, pro scénář bez účinné ochrany klimatu, ke konci století k vlnám tepla s teplotami nad 35 °C, spojeným s vysokou vlhkostí – v takovýchto podmínkách hrozí k přehřátí a smrt již během několika málo hodin.[102][103][104]

V Evropě na začátku 21. století umíralo každoročně mnohem více lidí na chlad než na na horko, což platí navzdory velmi rozdílným průměrným teplotám, jak v Helsinkách, tak v Aténách dochází k úmrtím v důsledku horka a chladu.[105] Srovnávací projekce budoucích změn v úmrtnosti spojené s chladem a teplem přinesly rozdílné výsledky.[98] Například studie Keatinge a kol. (2000) uvádí, že v případě regionálního oteplování o méně než 2 °C v Evropě je očekávaný nárůst úmrtí způsobených globálním oteplováním daleko převýší poklesem úmrtí z chladu.[105] Odhad důsledků oteplování pro Velkou Británii uvádí, že dojde ročně k 2 000 dalších úmrtím z horka, ale že ubude až 20 000 úmrtí z chladu.[98] Studie Woodward (2014) na druhé straně dochází k závěru, že v roce 2050 převáží pro Velkou Británii nárůst úmrtí z horka pokles úmrtí z chladu.[106]

Zatímco CO2 ovlivňuje lidské zdraví nepřímo, prostřednictvím změny klimatu, další znečišťující látky, které také (ale v menší míře) ovlivňují klima – například pevné částice nebo přízemní ozon – mají významný negativní vliv na lidské zdraví a jsou příčinou předčasných úmrtí. Opatření na ochranu klimatu, která snižují koncentraci těchto látek znečišťujících ovzduší, mají tedy význačnou přidanou hodnotu.[107] Změny klimatu mají zároveň dopad na koncentraci těchto znečišťujících látek – nejdůležitějším mechanismem odstraňování jemných prachových částic z ovzduší jsou srážky; období sucha tak zvyšují koncentrace jemného prachu, vysoké teploty a intenzivní sluneční záření podporují tvorbu přízemního ozonu. Změna klimatu pravděpodobně již vedla k významným škodám na zdraví, zejména zvýšenou tvorbou ozonu, bez účinných opatření na ochranu životního prostředí a klimatu se bude počty těchto úmrtí budou nadále zvyšovat.[108][109][96]

Nepřímé důsledky[editovat | editovat zdroj]

Nepřímé důsledky globálního oteplování zahrnují regionální změnu zdravotních rizik prostřednictvím změn v rozsahu, populaci a potenciálu přenašečů infekce, jako jsou komáři (např. anofeles, přenašeč malárie),[110] blechy nebo klíšťata. Vzhledem k oteplování se některé oblasti výskytu přenašečů stanou pro ně s největší pravděpodobností neobyvatelnými, zatímco jiné, pro ně dosud neobyvatelné oblasti by se mohly stát jejich novými stanovišti. Zda se globálně rozloha jejich výskytu zvětší, zmenší nebo zůstane stejná, závisí nejen na klimatických faktorech, ale také na příslušném přenašeči a odpovídajících protiopatřeních.[111] Proto hraje teplota jen malou roli například ve skutečném šíření malárie – tato nemoc byla rozšířená až do padesátých let v 36 amerických státech a její výskyt byl potlačen cíleným nasazením DDT.[112] Také v Evropě je nepravděpodobné, že by došlo k opětovnému šíření malárie, protože je zde vysoký standard medicíny a často se pravidelně provádějí biologická opatření k boji proti komárům.[113] Chudší země, zejména ty v západní a střední Africe, ale budou mnohem více postiženy možnou malárií, protože si nemohou dovolit žádná protiopatření.

Kromě samotného zvýšení teploty, může dojít ke zvýšenému výskytu komárů také rozšířením mokřadů v důsledku nárůstu srážek v některých oblastech a také díky rozmrazování permafrostu.[114] V severním Německu byla malárie účinně zlikvidována jako vedlejší účinek likvidace močálů, ale skutečné snížení rizika stále spočívá v cíleném očkování, zejména pro cestující do tropických zemí. To znamená, že počet nakažených obyvatel pravděpodobně ani v budoucnu neporoste i když oblasti výskytu přenašečů zůstanou.[115]

V Evropě může také, díky zimám bez mrazů a vlhčím létům docházet k šíření klíšťat, které přenášejí lymskou boreliózu a klíšťovou encefalitidu.[116] Šíření samotných chorob může být omezeno jak preventivními opatřeními, tak očkováním proti encefalitidě. Proti Lymské borelióze však doposud očkování neexistuje.[117]

Očekává se, že globální oteplování značně zvýší jak počet lidí postižených alergiemi, například závažnými symptomy senné rýmy. Podle studie zveřejněné v roce 2016 v časopise Environment Health Perspectives došlo v posledních letech k nárůstu počtu lidí alergických na pyly z ambrózie z 33 milionů na přibližně 77 milionů, přičemž největší nárůst nastává v zemích jako Německo, Polsko a Francie. Pylová sezóna se ve většině Evropy prodloužila až do září či října.[118]

Změna klimatu a také rostoucí koncentrace CO2 samy ovlivňují zemědělství a produkci potravin, přístup k potravinám a jejich obsah živin, což má důsledky pro lidské zdraví, v závislosti na regionu a emisním scénáři. Pozitivní účinky byly zatím pozorovány v některých vysokých zeměpisných šířkách, celkově negativní důsledky ale již od roku 2014 převažují.[119]

Podle studie Světové zdravotnické organizace (WHO) zemřelo v roce 2002 nejméně 150 000 lidí na nepřímé účinky globálního oteplování, včetně nedostatku potravin, kardiovaskulárních onemocnění, průjmů, malárie a dalších infekcí. Většina obětí je z rozvojových zemích.[120]

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Zprávy IPCC pracují s celkem 75 studiemi, které využívají skoro 30 000 datových souborů, které vykazují podstatné změny ve fyzikálních i biologických systémech, v 89 % se jedná o změny k horšímu.[121] Převážná část pozorovaných dat pochází z Evropy a popisuje biologické systémy, pro tato data se dá výsledek, ukazující na zhoršení označit jako velmi robustní. V jiných regionech a ve světě fyzických systémů je podstatně méně datových souborů, ale kongruence s údaji o oteplování je také velmi vysoká na úrovni (88 % až 100 %).[122]

Biodiverzita[editovat | editovat zdroj]

Silně zvýšené koncentrace CO2 a rychlé změny klimatu byly hlavními příčinami masového vymírání v historii Země. Je velmi pravděpodobné, že také současné globálním oteplování urychlují vymírání druhů.[123][124]

V důsledku dalšího oteplování se předpokládá další vymírání flory a fauny - při nárůstu o 1,5 °C proti předindustriální době se předpokládá vymření 6 % druhů hmyzu, 8 % rostlin a 4 % obratlovců, pokud teplota do roku 2100 naroste o 2 °C, tak se předpokládá vyhynutí 18 % druhů hmyzu, 16 % druhů rostlin a 8 % obratlovců. V Jižní Americe se tento pokles odhaduje na 23 % v Austrálii na 14 %, pro Evropu to má být 6 %, pro Severní Ameriku 5 %.[125] V případě Arktidy se dá, díky odledňování očekávat nárůst biodiverzity.[126]

Dalším ohrožení pro ekosystémy budou častější lesní požáry, extrémní meteorologické jevy a rozšiřování invazivních druhů a rozšiřování nemocí.[127]

Dopad na oceány[editovat | editovat zdroj]

V oceánech je uloženo asi 50krát více uhlíku než v atmosféře. Oceán se chová jako velký propad pro oxid uhličitý a pohlcuje asi jednu třetinu CO2 uvolňovaného lidskou činností.[128] V horních vrstvách oceánů je uhlík částečně vázán fotosyntézou. Kdyby se oceány nepohltily část oxidu uhličitého, byla by jeho koncentrace v atmosféře v roce 2004 o 55 ppm vyšší, tedy místo naměřených 380 ppm by byla koncentrace minimálně 435 ppm.[129] V měřítku staletí byly oceány schopny absorbovat až 90 % antropogenních emisí CO2. Se zvyšující se teplotou a zvyšujícím se obsahem CO2 v atmosféře se však snižuje schopnost oceánů pohlcovat uhlík. Jak dalece se tato schopnost snižuje, je zatím obtížné kvantifikovat. Ve scénáři s prudkým nárůstem emisí za 21. století (scénář pokračování současného chování) je podíl absorbce CO2 snižuje pouze na 22 %. Pouze pro emisní scénář s výraznou ochranou klimatu se zvýší absorbovaný podíl.[130]

Zvyšování hladiny moří[editovat | editovat zdroj]

Podle toho, jakým způsobem bude stoupat hladina moří předpokládá se, že budou muset být přemístěny až stovky miliónů lidí, především v nízko položených oblastech Asie.[131] V případě, že se nárůst teploty zastaví na 1,5 °C, budou hladiny oceánů stoupat pomaleji a více lidí se bude schopno adaptovat na nové podmínky a nebude třeba, aby migrovali. Je velmi pravděpodobné, že hladiny moří budou dále stoupat i po roce 2100 i v případě, že se podaří zastavit nárůst průměrné teploty. Je možné, že budou dále tát pevninské ledovce v Grónsku a v Antarktidě a způsobí nárůst hladiny moří v následujících stoletích až o několik metrů.[127] Studie z některých míst, která jsou již dnes vzestupem hladiny postižena ukazují, že místní lidé dávají přednost místním opatřením před přesídlením.[132][133]

V důsledku globálního oteplování roste hladina moře. Mezi lety 1901 a 2010 rostla o cca 1,7 cm za desetiletí, přičemž nárůst od roku 1993 se nárůst zvýšil na přibližně 3,2 cm za desetiletí. Podle různých scénářů IPCC se do roku 2100 očekává nárůst o 0,40 m v případě účinné ochrany klimatu a 0,67 m v případě dalšího zvyšování emisí (scénář pokračování současného chování) oproti 90. letům.[134] Nárůst není jednotný, ale je regionálně odlišný v důsledku oceánských proudů a dalších faktorů, přičemž do těchto výpočtů není zahrnut potenciální kolaps částí antarktického ledovce – to by vedlo k dalšímu masivnímu zvýšení hladiny.[130][134]

V zásadě jsou za zvyšování hladiny moře zodpovědné dva faktory: Za prvé, mořská voda má při vyšších teplotách vyšší roztažnost a za druhé při vyšších teplotách stále více tají ledovce (viz níže). Tepelná roztažnost bude do roku 2100 odpovědná za nárůst hladiny o 13–18 cm (při zvýšením teploty vzduchu o 1,1–1,5 °C) resp. o 19–30 cm (při nárůstu teploty o 2,2–3,5 °C). Kvůli dalším příspěvkům vody z tajících ledovců se tyto hodnoty pravděpodobně zdvojnásobí. Pokud se oteplení stabilizuje na 3 °C ve srovnání s předindustriální úrovní, do roku 2300 se předpokládá zvýšení hladiny moře o 2,5–5,1 m. Z toho bude připadat 0,4–0,9 m na tepelnou roztažnost, 0,2–0,4 m na tání horských ledovců, 0,9–1,8 m na tání ledovců Grónska a 1-2 m na tání ledovců západní Antarktidy.[135]

Zejména některé malé státy v Tichém oceánu, jejichž území je jen nízko nad hladinou moře, se musí obávat, že se v příštích desetiletích ponoří do moře.[136] Kromě ostrovních států jsou ohroženy zejména pobřežní regiony a města. Rizika zahrnují zvýšenou erozi pobřeží, nárůst bouří, změny hladin podzemních vod, poškození budov a přístavů nebo zhoršení podmínek v zemědělství a akvakultuře. Bez protiopatření by vzestup hladiny moří o 1 m trvale zaplavil 150 000 km² půdy po celém světě, včetně 62 000 km² pobřežních mokřadů. 180 milionů lidí by bylo postiženo a škody jsou odhadovány až na 1,1 bilionu dolarů.[137] Komplexní ochrana pobřeží by stála více pro 180 z celkem 192 postižených zemí na celém světě do roku 2085 méně než 0,1 % jejich hrubého domácího produktu.[138]

Vzestup hladiny moře, který se očekává, bude mít za následek velké finanční ztráty, které budou tím větší, čím bude větší oteplení. Například studie zveřejněná v roce 2018 zjistila, že vzestup hladiny moře na úrovni 1,5 stupně v roce 2100 ročně způsobí celosvětové náklady ve výši 10,2 bilionu dolarů ročně. Pokud by však byly splněny pouze méně ambiciózní dva stupně, náklady by byly o 1,5 bilionu dolarů vyšší. Pokud by se naopak ochrana klimatu neuskutečnila (scénář RCP-8.5), v závislosti na úrovni vzestupu mořské hladiny by za rok vznikly škody ve výši 14 až 27 bilionů. Přizpůsobení se stoupající hladině moře by tyto náklady mohlo výrazně snížit. Nicméně i se silným přizpůsobením a dodržením cíle 1,5 °C v roce 2100 by vzniknou dodatečné náklady 1,1 bilionu dolarů ročně. Bez zmírnění pouze s adaptačními opatřeními by to bylo 1,7 bilionu dolarů ročně s nárůstem hladiny moře o 86 cm a 3,2 bilionu dolarů s nárůstem hladiny moře o 1,80 m.[139]

Krysa Melomys rubicola byla vyhlášena jako první savec, který se stal obětí změny klimatu.[140][141]

Ohřívání oceánů[editovat | editovat zdroj]

Oceány se časem zahřívají s rostoucími teplotami zemské atmosféry. To vede k tepelné expanzi vodní hmoty, což přispívá ke stoupající hladině moře (viz výše).

Vážnější pro ekosystém oceánu jsou však četné další účinky spojené se zvýšenou teplotou vody. Celkové se veškerá voda v oceánech zatím od roku 1955 se oteplila pouze o 0,04 °C. Tato nízká hodnota je dána tím, že se dosud oteplilo jen několik set metrů nejvyšších vrstev vody. Pro ohřívání povrchových vrstev se jedná o nárůst o 0,6 °C, což je již daleko průkaznější. Je však nižší než nárůst povrchových teplot na pevnině, protože pozemní plochy se obecně rychleji zahřívají. V letech 1993 až 2005 je celková rychlost ohřevu vodních vrstev do hloubky 750 m vypočtena na 0,33±0,23 W/m².[135]

Ohřívání oceánů má důsledky pro jejich obyvatele, jako jsou ryby a mořští savci: podobně jako na pevnině, i mořští živočichové přesouvají svá stanoviště více k pólům. Například populace tresky obecné v Severním moři se zmenšují více, než lze vysvětlit pouze nadměrným rybolovem; v důsledku stoupajících teplot se její populace pohybuje na sever. Z této situace těží severní regiony: v případě Severního moře se očekává, že celkový rybolov zvýší výnosy a dojde ke změně ve složení úlovků, pokud se povede oteplování omezit na 1–2 °C. Pro vyšší nárůsty teploty neexistují v tuto chvíli žádné spolehlivé prognózy.

Snížení obsahu kyslíku[editovat | editovat zdroj]

V teplejší vodě se rozpustí méně kyslíku, takže oteplování oceánů vede k rozšíření oblastí chudých na kyslík. Přirozeně je nízký obsah kyslíku v hloubkách větších, než 200 m, ale podle měření z jara 2018 se v Ománském zálivu neočekávaně již nyní nachází plocha větší než je velikost Skotska s nízkým obsahem kyslíku.[142]

Ekonomické škody[editovat | editovat zdroj]

Při odhadech ekonomických následků nekontrolované změny klimatu existují velké nejistoty. Německý institut pro ekonomický výzkum (DIW) odhaduje, že do roku 2050 by mohly škody dosáhnout až 200 bilionů dolarů.[143] Sternova zpráva, kterou zadala vláda Spojeného království, konstatuje, že celkové náklady a rizika spojená se změnou klimatu dnes a v dlouhodobém horizontu odpovídají ztrátě 5 % světového HDP, v určitých případech dokonce až 20%. – což zhruba odpovídá důsledkům celosvětové hospodářské krize 30. let.[144] Kritici jako například ekonom Richard Tol, tvrdí, že tato čísla jsou přehnaná, protože Stern nevyváženě bere v úvahu ty studie, které předpovídají nejdramatičtější efekty. Kromě toho, Stern předpokládá stagnující ekonomický rozvoj, zatímco je mnohem pravděpodobnější, že zejména africké země se do roku 2100 budou výrazně ekonomicky rozvíjet.[145]

Při průzkumu mezi odborníky uvedly téměř dvě třetiny zúčastněných ekonomů, že změna klimatu způsobí velké škody celosvětově, již v nejbližších letech a dalších 26 % předpokládá vznik těchto škod nejpozději do roku 2050, pouze 2 % oslovených odborníků věří, že po roce 2100 nevzniknou žádné škody. Více než tři čtvrtiny odpověděly kladně, že globální oteplování by dlouhodobě oslabilo hospodářský růst. Celkem 93 % zúčastněných ekonomů se vyslovilo pro opatření proti klimatickým změnám, přičemž většina vyzvala k drastickým akcím.[146]

DIW a Sternova zpráva počítají s „účinnou ochranou klimatu“ s ročními náklady kolem 1 % světového hrubého národního produktu.[143][144] Někteří ekonomové se domnívají, že číslo je příliš nízké, zejména proto, že Stern také předpokládá, že existují pouze optimistické odhady, například že náklady na energii z obnovitelných zdrojů do roku 2050 klesnou na jednu šestinu dnešních nákladů.[145] Kromě toho Stern ignoruje, že nákladné snižování emisí skleníkových plynů na jeho navržených 550 ppm (ekvivalent CO2) by jen zpozdilo globální oteplování, ale nezastavilo by ho.[145]

Samotné ekonomické náklady vzniklé díky uvolňování metanu při rozmrazování permafrostu ve Východosibiřském moři v důsledku globálního oteplování stály v roce 2013 svět 60 miliard dolarů (60 miliard eur).[147]

Od roku 1960 do roku 2000 narostla frekvence extrémních projevů počasí a narostly ekonomické ztráty v důsledku těchto událostí. Hlavními příčiny těchto škod však byly růst počtu obyvatel a zvýšení prosperity. Existují pouze omezené důkazy, že po korekci těchto dvou faktorů lze přičítat ekonomické škody i změnám klimatu. Ve většině případů je však jasný vztah se zatím nepovedlo ani vyloučit, ani potvrdit.[148]

Vodní květ[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k rostoucím teplotám oceánů je pravděpodobné, že bude v oceánech vyskytovat více vodního květu. Zatím nepředstavují obrněnky hrozbu pro lidstvo a životní prostředí, ale při hromadném šíření toxických obrněnek může vznikat tolik jedů, že ryby i jiný mořský život budou vyhubeny.[149] Také červená řasa Karenia brevis produkuje brevetoxiny a může způsobit masové vymírání ryb, ptáků a savců. Důležitý fakt je i to, že toxické obrněnky (např. Alexandrium catenella, Karlodinium veneficum) produkují více buněčného toxinu v kyselější vodě.[150][151][152]

Bělení korálů[editovat | editovat zdroj]

Ohřívání mořské vody v oblastech korálových útesů může způsobit takzvané bělení korálů, které vede k smrti korálů při dlouhodobém stresu. Různé druhy korálů mají k bělení různou toleranci.[153] Například druh Porites je daleko méně náchylný k bělení než druh Acropora. Jev bělení byl poprvé zaznamenán a popsán u korálových útesů Bird Key u Florida Keys již v roce 1911, v roce 1929 pak i na Velkém bariérovém útesu. Tehdy se ale jednalo o velmi vzácnou událost, na malých plochách a pro mořské biology to byla vzácní příležitost k nahlédnutí do fungování rovnovážné dynamiky pestrého ekosystému. V roce 1981 by Velký barierový útes zařazen do seznamu světového přírodního dědictví UNESCO. V tomto roce již bělení různou měrou zasáhlo 93 % z 3 000 jednotlivých podmořských útesů a bylo zaznamenáno nevratné zničení 22 % jejich stávající rozlohy.[154]

Změny mořských proudů[editovat | editovat zdroj]

Globální oteplování může mít také méně zjevné důsledky: Severoatlantský proud, který je součástí tzv. termohalinního výměníku je řízen, mimo jiné, ochlazováním vstupní vody přinesené Golfským proudem v Severním ledovém oceánu. Díky tomu se zvyšuje hustota povrchové vody a ta pak klesá do hlubších vrstev oceánu. Tento pokles vede k nasávání, které neustále způsobuje proudění nové povrchové vody, a tím je uváděna do pohybu nepřetržitou cirkulaci mořské vody, protože v hlubokém moři se může vyvíjet proud protékající opačným směrem. Tato interakce se také nazývá termohalinní výměník.

V uplynulých 120 000 letech byl severoatlantický proud několikrát přerušen. To bylo způsobeno přílivem velkého množství sladké vody, která oslabila proces zvyšování hustoty a zabránila potopení povrchové vody. V jedné z těchto událostí se vyplavilo v Kanadě obrovské jezero tající vody, jezero Agassiz, které vzniklo ve fázi oteplování na konci doby ledové. Obrovské množství další sladké vody zabránilo potopení mořské vody a Severoatlantský proud se zastavil. Pro Evropu to znamenalo pokračování doby ledové, která právě skončila.[155]

Globální oteplování by teoreticky mohlo vést k dalšímu narušení mořských proudů v důsledku zvýšeného přísunu sladké vody z Grónského ledovce. Oslabování Golfského proudu by mělo za následek silné ochlazení v celé západní a severní Evropě. Pokud b docházelo k dalšímu oteplování, mohou se v průběhu času objevit podobné změny v jiných oceánských proudech s dalekosáhlými důsledky. Přerušení Severoatlantského proudu doposud vědci považovali za velmi nepravděpodobné, přinejmenším ve střednědobém horizontu.[156] Do konce 21. století se očekává, dle klimatických modelů, mírné zpomalení v Severoatlantského proudu. Současné studie z roku 2018 ukazují, že účinky i toto malé oslabení může mít velké důsledky.[157][158]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Effects of global warming na anglické Wikipedii.

  1. a b c Cramer, W., et al., Executive summary, in: Chapter 18: Detection and attribution of observed impacts (archived 18 October 2014), pp.982–984, in IPCC AR5 WG2 A 2014
  2. Settele, J., et al., Section 4.3.2.1: Phenology, in: Chapter 4: Terrestrial and inland water systems (archived 20 October 2014), p.291, in IPCC AR5 WG2 A 2014
  3. a b AR5 Synthesis Report: Climate Change 2014 — IPCC [online]. [cit. 2019-03-30]. Kapitola SPM, s. 2. Dostupné online. 
  4. Evidence for man-made global warming hits 'gold standard': scientists. Reuters. 2019-02-26. Dostupné online [cit. 2019-03-30]. (anglicky) 
  5. a b Oppenheimer, M., et al., Section 19.7.1: Relationship between Adaptation Efforts, Mitigation Efforts, and Residual Impacts, in: Chapter 19: Emergent risks and key vulnerabilities (archived 20 October 2014), pp.1080–1085, in IPCC AR5 WG2 A 2014
  6. Oppenheimer, M., et al., Section 19.6.2.2. The Role of Adaptation and Alternative Development Pathways, in: Chapter 19: Emergent risks and key vulnerabilities (archived 20 October 2014), pp.1072–1073, in IPCC AR5 WG2 A 2014
  7. a b Denton, F., et al., Section 20.3. Contributions to Resilience through Climate Change Responses, in: Chapter Climate-resilient pathways: adaptation, mitigation, and sustainable development (archived 20 October 2014), pp.1113–1118, in IPCC AR5 WG2 A 2014
  8. VOŘÍŠEK, Lukáš. Pokud začneme ochlazovat Zemi, nebudeme už moci nikdy přestat, varují vědci. inSmart.cz [online]. 2018-01-23 [cit. 2019-03-30]. Dostupné online. (česky) 
  9. Field, C.B., et al., Section A-3. The Decision-making Context, in: Technical summary (archived 18 October 2014), p.55, in IPCC AR5 WG2 A 2014
  10. SPM.4.1 Long‐term mitigation pathways, in: Summary for Policymakers, pp.11–15 (archived 2 July 2014), in IPCC AR5 WG3 2014
  11. Clarke, L., et al., Section 6.3.1.3 Baseline emissions projections from fossil fuels and industry (pp.17–18 of final draft), in: Chapter 6: Assessing Transformation Pathways (archived 20 October 2014), in: IPCC AR5 WG3 2014
  12. Greenhouse Gas Concentrations and Climate Implications, p.14, in Prinn & Reilly 2014. The range given by Prinn and Reilly is 3.3 to 5.5 °C, with a median of 3.9 °C.
  13. SPM.3 Trends in stocks and flows of greenhouse gases and their drivers, in: Summary for Policymakers, p.8 (archived 2 July 2014), in IPCC AR5 WG3 2014. The range given by the Intergovernmental Panel on Climate Change is 3.7 to 4.8 °C, relative to pre-industrial levels (2.5 to 7.8 °C including climate uncertainty).
  14. Field, C.B., et al., Box TS.8: Adaptation Limits and Transformation, in: Technical summary (archived 18 October 2014), p.89, in IPCC AR5 WG2 A 2014
  15. Field, C.B., et al., Section B-1. Key Risks across Sectors and Regions, in: Technical summary (archived 18 October 2014), p.62, in IPCC AR5 WG2 A 2014
  16. a b IPCC. Glossary A-D "climate" and "climate change". [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007
  17. US Environmental Protection Agency (US EPA). Climate Change Science Overview. [s.l.]: US EPA, 14 June 2012. Dostupné online. S. Click on the image to open a pop-up that explains the differences between climate change and global warming.. (anglicky) 
  18. a b Albritton. Box 1: What drives changes in climate?. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Technical Summary, s. [1]. (anglicky) , in IPCC TAR WG1 2001
  19. PIELKE, Roger; PRINS, Gwyn; RAYNER, Steve. Lifting the taboo on adaptation. Nature. 2007-02, roč. 445, čís. 7128, s. 597–598. Dostupné online [cit. 2018-10-27]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/445597a. (anglicky) 
  20. Definition of anthropogenic forcing - Chemistry Dictionary. Chemistry-Dictionary.com [online]. [cit. 2018-12-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-07-21. (anglicky) 
  21. IPCC AR4 WG1 [online]. IPCC, 2007 [cit. 2018-12-28]. Kapitola Glossary A-D. Dostupné online. 
  22. IPCC SR4 WG2 [online]. IPCC, 2007 [cit. 2018-12-28]. Kapitola 1.2 Methods of detection and attribution of observed changes. Dostupné online. 
  23. IPCC SR16 Global Warming of 1.5 ºC [online]. [cit. 2019-03-30]. Kapitola Chapter 3 - Executive Summary, s. 177. Dostupné online. 
  24. NOAA 2010, p. 2
  25. Solomon. Consistency Among Observations. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Technical Summary, s. TS.3.4 Consistency Among Observations. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007.
  26. a b c Rosenzweig. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Chapter 1: Assessment of Observed Changes and Responses in Natural and Managed Systems, s. Executive summary. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007.
  27. Hegerl. Executive Summary. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Chapter 9: Understanding and Attributing Climate Change, s. Executive Summary. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007.
  28. IPCC. Human and Natural Drivers of Climate Change. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Summary for Policymakers, s. Human and Natural Drivers of Climate Change. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007.
  29. Committee on the Science of Climate Change, US National Research Council. Climate Change Science: An Analysis of Some Key Questions. Washington, DC: National Academy Press, 2001. Dostupné online. ISBN 0-309-07574-2. Kapitola 3. Human Caused Forcings, s. 12. (anglicky) 
  30. IPCC. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Summary for Policymakers, s. Sec. 3. Projected climate change and its impacts. (anglicky) , in IPCC AR4 SYR 2007.
  31. ESRL web team. ESRL News: New Study Shows Climate Change Largely Irreversible. [s.l.]: US Department of Commerce, NOAA, Earth System Research Laboratory (ESRL), 26 January 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  32. IPCC. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Summary for Policymakers, s. Magnitudes of impact. (anglicky) , p.17, IPCC AR4 WG2 2007.
  33. Executive Summary. [s.l.]: United States National Academy of Sciences, June 2002. Dostupné online. (anglicky) 
  34. a b Redakce Karl 2009  označená jako k „pouze dočasnému použití“. | url = http://downloads.globalchange.gov/usimpacts/pdfs/climate-impacts-report.pdf | jazyk = en | kapitola = Global Climate Change }}
  35. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. Kapitola Summary for policymakers. (anglicky) , in IPCC SREX 2012, p. 8
  36. a b NOAA. Will the wet get wetter and the dry drier?. GFDL Climate Modeling Research Highlights. Princeton, NJ: National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) Geophysical Fluid Dynamics Laboratory (GFDL), February 2007. Dostupné online. (anglicky) . Revision 10/15/2008, 4:47:16 PM.
  37. a b c IPCC (2013), Table SPM.1, in Summary for Policymakers, p. 5 (archived PDF), in IPCC AR5 WG1 2013
  38. http://dailysignal.com/2014/03/31/five-myths-extreme-weather-global-warming/ - Five Myths About Extreme Weather and Global Warming
  39. https://archive.ipcc.ch/ipccreports/tar/wg1/088.htm - Working Group I: The Scientific Basis: Has Climate Variability, or have Climate Extremes, Changed?
  40. Stocker, T.F., et al. (2013), Temperature Extremes, Heat Waves and Warm Spells, in: TFE.9, in: Technical Summary, p. 111 (archived PDF), in IPCC AR5 WG1 2013
  41. Stocker, T.F., et al. (2013), Floods and Droughts, in: TFE.9, in: Technical Summary, p. 112 (archived PDF), in IPCC AR5 WG1 2013
  42. Heat Waves: The Details. Climate Communication [online]. [cit. 2018-10-27]. Dostupné online. 
  43. Christensen, J.H.,et al. (2013), Cyclones, in: Executive Summary, in: Chapter 14: Climate Phenomena and their Relevance for Future Regional Climate Change, p. 1220 (archived PDF), in IPCC AR5 WG1 2013
  44. Confalonieri. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Chapter 8: Human health, s. Executive summary. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007.
  45. IPCC. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Summary for Policymakers, s. Question 4. (anglicky) , p.14, in IPCC TAR SYR 2001.
  46. IPCC. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Synthesis Report, Topic 5: The long-term perspective, s. Sec. 5.2 Key vulnerabilities, impacts and risks – long-term perspectives. (anglicky) , pp. 64–65, in IPCC AR4 SYR 2007.
  47. "Cryosphere", in US EPA 2012
  48. 2011 Arctic Sea Ice Minimum. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-14. (anglicky) , in Kennedy 2012
  49. Mass Balance of Mountain Glaciers in 2011. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-14. (anglicky) , in Kennedy 2012
  50. 2011 Snow Cover in Northern Hemisphere. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-06-13. (anglicky) , in Kennedy 2012
  51. Solomon, S. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Technical summary, s. TS.5.2 Large-Scale Projections for the 21st Century. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007
  52. Met Office. Arctic sea ice 2012. Exeter, UK: Met Office Dostupné online. (anglicky) 
  53. Meehl, G.A. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Ch 10: Global Climate Projections, s. Box 10.1: Future Abrupt Climate Change, ‘Climate Surprises’, and Irreversible Changes: Glaciers and ice caps. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007, p. 776
  54. Meehl, G.A. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Ch 10: Global Climate Projections, s. Sec 10.3.3.2 Changes in Snow Cover and Frozen Ground. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007, pp. 770, 772
  55. Field, C.B. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Ch 14: North America, s. Sec 14.4.1 Freshwater resources: Surface water. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007, p. 627
  56. "Snowpack", in US EPA 2012
  57. PFEFFER, W. T., Harper, J. T.; O'Neel, S. Kinematic Constraints on Glacier Contributions to 21st-Century Sea-Level Rise. Science. 2008-09-05, roč. 321, čís. 5894, s. 1340–1343. DOI:10.1126/science.1159099. (česky) 
  58. VERMEER, M., Rahmstorf, S. From the Cover: Global sea level linked to global temperature. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2009-12-07, roč. 106, čís. 51, s. 21527–21532. DOI:10.1073/pnas.0907765106. (anglicky) 
  59. Some of these impacts are included in table SPM.2: [s.l.]: [s.n.] Kapitola Summary for Policymakers, s. 3 Projected climate change and its impacts: Table SPM.2. (anglicky) , in IPCC AR4 SYR 2007, pp. 11–12
  60. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Ch 3: Fresh Water Resources and their Management, s. Sec 3.4.3 Floods and droughts. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007, p. 187
  61. BARNETT, T. P.; ADAM, J. C.; LETTENMAIER, D. P. Potential impacts of a warming climate on water availability in snow-dominated regions. Nature. 2005-11, roč. 438, čís. 7066, s. 303–309. Dostupné online [cit. 2018-10-30]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature04141. (anglicky) 
  62. IMMERZEEL, W. W., van Beek, L. P. H.; Bierkens, M. F. P. Climate Change Will Affect the Asian Water Towers. Science. 2010-06-10, roč. 328, čís. 5984, s. 1382–1385. DOI:10.1126/science.1183188. (anglicky) 
  63. Archivovaná kopie. nsidc.org [online]. [cit. 2013-06-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-14. 
  64. KERR, R. A. A Warmer Arctic Means Change for All. Science. NaN-NaN-NaN, roč. 297, čís. 5586, s. 1490–1493. DOI:10.1126/science.297.5586.1490. 
  65. WALTER, K. M., Edwards, M. E.; Grosse, G.; Zimov, S. A.; Chapin, F. S. Thermokarst Lakes as a Source of Atmospheric CH4 During the Last Deglaciation. Science. 2007-10-26, roč. 318, čís. 5850, s. 633–636. DOI:10.1126/science.1142924. (anglicky) 
  66. Shakhova, N.; I. Semiletov, A. Salyuk, D. Kosmach (2008). "Anomalies of methane in the atmosphere over the East Siberian shelf: Is there any sign of methane leakage from shallow shelf hydrates". Geophysical Research Abstracts 10: A01526. 
  67. WESTBROOK, Graham K., Thatcher, Kate E.; Rohling, Eelco J.; Piotrowski, Alexander M.; Pälike, Heiko; Osborne, Anne H.; Nisbet, Euan G.; Minshull, Tim A.; Lanoisellé, Mathias; James, Rachael H.; Hühnerbach, Veit; Green, Darryl; Fisher, Rebecca E.; Crocker, Anya J.; Chabert, Anne; Bolton, Clara; Beszczynska-Möller, Agnieszka; Berndt, Christian; Aquilina, Alfred. Escape of methane gas from the seabed along the West Spitsbergen continental margin. Geophysical Research Letters. 2009-08-16, roč. 36, čís. 15, s. n/a–n/a. DOI:10.1029/2009GL039191. (anglicky) 
  68. State of the Climate in 2009, as appearing in the July 2010 issue (Vol. 91) of the Bulletin of the American Meteorological Society (BAMS). Supplemental and Summary Materials: Report at a Glance: Highlights. [s.l.]: Website of the US National Oceanic and Atmospheric Administration: National Climatic Data Center, July 2010. Dostupné online. (anglicky) 
  69. Bindoff, N.L. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Ch. 5: Observations: Oceanic Climate Change and Sea Level, s. Sec 5.2.2.3 Implications for Earth’s Heat Balance. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007, referred to by: Climate Graphics by Skeptical Science: Global Warming Components:. [s.l.]: Skeptical Science Dostupné online. S. Components of global warming for the period 1993 to 2003 calculated from IPCC AR4 5.2.2.3. (anglicky) 
  70. FABRY, V. J., Seibel, B. A.; Feely, R. A.; Orr, J. C. Impacts of ocean acidification on marine fauna and ecosystem processes. ICES Journal of Marine Science. 2008-03-11, roč. 65, čís. 3, s. 414–432. DOI:10.1093/icesjms/fsn048. 
  71. KROEKER, Kristy J., Kordas, Rebecca L.; Crim, Ryan N.; Singh, Gerald G. Meta-analysis reveals negative yet variable effects of ocean acidification on marine organisms. Ecology Letters. 2010-11-01, roč. 13, čís. 11, s. 1419–1434. DOI:10.1111/j.1461-0248.2010.01518.x. (anglicky) 
  72. HAYS, G, RICHARDSON, A; ROBINSON, C. Climate change and marine plankton. Trends in Ecology & Evolution. 2005-06-01, roč. 20, čís. 6, s. 337–344. DOI:10.1016/j.tree.2005.03.004. (anglicky) 
  73. MUNDAY, P. L., Dixson, D. L.; McCormick, M. I.; Meekan, M.; Ferrari, M. C. O.; Chivers, D. P. Replenishment of fish populations is threatened by ocean acidification. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010-07-06, roč. 107, čís. 29, s. 12930–12934. DOI:10.1073/pnas.1004519107. (anglicky) 
  74. a b IPCC. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Synthesis report, s. Sec. 3.3.3 Especially affected systems, sectors and regions. (anglicky) , in IPCC AR4 SYR 2007.
  75. a b Schneider, S.H. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Ch 19: Assessing Key Vulnerabilities and the Risk from Climate Change, s. Distribution of Impacts, in: Sec 19.3.7 Update on 'Reasons for Concern'. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007, p. 796
  76. a b Schneider, S.H. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Ch 19: Assessing Key Vulnerabilities and the Risk from Climate Change, s. Sec 19.3.3 Regional vulnerabilities. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007, p. 792
  77. Wilbanks, T.J. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Ch 7: Industry, Settlement and Society, s. Sec 7.4.2.5 Social issues and Sec 7.4.3 Key vulnerabilities. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007, pp. 373–376
  78. US NRC. Understanding and Responding to Climate Change. A brochure prepared by the US National Research Council (US NRC). Washington DC: Board on Atmospheric Sciences and Climate, National Academy of Sciences, 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  79. IPCC. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Summary for Policymakers, s. Projections of Future Changes in Climate. (anglicky) , in IPCC AR4 WG1 2007.
  80. IPCC. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Synthesis Report, s. Question 9: Table SPM-3. (anglicky) , in IPCC TAR SYR 2001.
  81. IPCC. Glossary P-Z: "sensitivity" and "vulnerability". [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007.
  82. IPCC. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Summary for Policymakers, s. Sec. 2.4. Many Human Systems are Sensitive to Climate Change, and Some are Vulnerable. (anglicky) , in IPCC TAR WG2 2001.
  83. Schneider. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Chapter 19: Assessing key vulnerabilities and the risk from climate change, s. 19.3.2.2 Other market sectors. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007.
  84. Easterling. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Chapter 5: Food, Fibre, and Forest Products, s. 5.4.1 Primary effects and interactions. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007, p. 282.
  85. Schneider. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Chapter 19: Assessing Key Vulnerabilities and the Risk from Climate Change, s. Sec. 19.3.2.1 Agriculture. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007, p. 790.
  86. Rosenzweig. [s.l.]: [s.n.] Kapitola Chapter 1: Assessment of Observed Changes and Responses in Natural and Managed Systems, s. Sec. 1.3.6.1 Crops and livestock. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007.
  87. IPCC. Glossary P-Z: "phenology". [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) , in IPCC AR4 WG2 2007.
  88. IPCC AR4 WG2 [online]. IPCC, 2007 [cit. 2018-12-28]. Kapitola 9.3.1 Introduction to Table 19.1. Dostupné online. 
  89. LOBELL, David B; FIELD, Christopher B. Global scale climate–crop yield relationships and the impacts of recent warming. Environmental Research Letters. 2007-3, roč. 2, čís. 1, s. 014002. Dostupné online [cit. 2019-04-05]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/2/1/014002. 
  90. LONG, S. P. Food for Thought: Lower-Than-Expected Crop Yield Stimulation with Rising CO2 Concentrations. Science. 2006-06-30, roč. 312, čís. 5782, s. 1918–1921. Dostupné online [cit. 2019-04-08]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1114722. (anglicky) 
  91. SCHIMEL, D. ECOLOGY: Climate Change and Crop Yields: Beyond Cassandra. Science. 2006-06-30, roč. 312, čís. 5782, s. 1889–1890. Dostupné online [cit. 2019-04-08]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1129913. (anglicky) 
  92. Landwirtschaft, Umwelt, ländliche Entwicklung: Zahlen und Fakten. web.archive.org [online]. 2012-01-12 [cit. 2019-04-08]. Dostupné online. 
  93. EBI, Kristie L.; ZISKA, Lewis H. Increases in atmospheric carbon dioxide: Anticipated negative effects on food quality. PLOS Medicine. 2018-07-03, roč. 15, čís. 7, s. e1002600. Dostupné online [cit. 2019-04-08]. ISSN 1549-1676. DOI:10.1371/journal.pmed.1002600. PMID 29969447. (anglicky) 
  94. MYERS, Samuel S.; ZANOBETTI, Antonella; KLOOG, Itai. Increasing CO2 threatens human nutrition. Nature. 2014-6, roč. 510, čís. 7503, s. 139–142. Dostupné online [cit. 2019-04-08]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature13179. (anglicky) 
  95. SMITH, Matthew R.; MYERS, Samuel S. Impact of anthropogenic CO2 emissions on global human nutrition. Nature Climate Change. 2018-9, roč. 8, čís. 9, s. 834–839. Dostupné online [cit. 2019-04-08]. ISSN 1758-678X. DOI:10.1038/s41558-018-0253-3. (anglicky) 
  96. a b AR5 Climate Change 2014: Impacts, Adaptation, and Vulnerability — IPCC [online]. [cit. 2019-03-31]. Kapitola 11. Dostupné online. 
  97. IPCC AR4 WG 2 Kapitola 8 - Human Health [online]. IPCC [cit. 2019-03-31]. Dostupné online. 
  98. a b c SHERIDAN, Scott C.; ALLEN, Michael J. Changes in the Frequency and Intensity of Extreme Temperature Events and Human Health Concerns. Current Climate Change Reports. 2015-9, roč. 1, čís. 3, s. 155–162. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 2198-6061. DOI:10.1007/s40641-015-0017-3. (anglicky) 
  99. SHERIDAN, Scott C; ALLEN, Michael J. Temporal trends in human vulnerability to excessive heat. Environmental Research Letters. 2018-04-01, roč. 13, čís. 4, s. 043001. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/aab214. 
  100. KEATINGE, W.R.; DONALDSON, G.C. he Impact of Global Warming on Health and Mortality. Southern Medical Journal.. 2004-12, roč. 97, čís. 11, s. 1093-1099. 
  101. GASPARRINI, Antonio; GUO, Yuming; SERA, Francesco. Projections of temperature-related excess mortality under climate change scenarios. The Lancet Planetary Health. 2017-12, roč. 1, čís. 9, s. e360–e367. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. DOI:10.1016/S2542-5196(17)30156-0. PMID 29276803. (anglicky) 
  102. SHERWOOD, S. C.; HUBER, M. An adaptability limit to climate change due to heat stress. Proceedings of the National Academy of Sciences. 2010-05-25, roč. 107, čís. 21, s. 9552–9555. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 0027-8424. DOI:10.1073/pnas.0913352107. PMID 20439769. (anglicky) 
  103. PAL, Jeremy S.; ELTAHIR, Elfatih A. B. Future temperature in southwest Asia projected to exceed a threshold for human adaptability. Nature Climate Change. 2016-2, roč. 6, čís. 2, s. 197–200. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 1758-678X. DOI:10.1038/nclimate2833. (anglicky) 
  104. IM, Eun-Soon; PAL, Jeremy S.; ELTAHIR, Elfatih A. B. Deadly heat waves projected in the densely populated agricultural regions of South Asia. Science Advances. 2017-8, roč. 3, čís. 8, s. e1603322. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 2375-2548. DOI:10.1126/sciadv.1603322. PMID 28782036. (anglicky) 
  105. a b KEATINGE, W R. Heat related mortality in warm and cold regions of Europe: observational study. BMJ. 2000-09-16, roč. 321, čís. 7262, s. 670–673. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. DOI:10.1136/bmj.321.7262.670. 
  106. EGGEN, Bernd; HEAVISIDE, Clare; VARDOULAKIS, Sotiris. Climate change effects on human health: projections of temperature-related mortality for the UK during the 2020s, 2050s and 2080s. J Epidemiol Community Health. 2014-07-01, roč. 68, čís. 7, s. 641–648. PMID: 24493740. Dostupné online [cit. 2019-03-31]. ISSN 0143-005X. DOI:10.1136/jech-2013-202449. PMID 24493740. (anglicky) 
  107. IPCC AR5 WG2 [online]. IPCC [cit. 2019-04-02]. Kapitola Chapter 11. 
  108. FANG, Y.; NAIK, V.; HOROWITZ, L. W. Air pollution and associated human mortality: the role of air pollutant emissions, climate change and methane concentration increases from the preindustrial period to present. Atmospheric Chemistry and Physics. 2013-02-04, roč. 13, čís. 3, s. 1377–1394. Dostupné online [cit. 2019-04-05]. ISSN 1680-7324. DOI:10.5194/acp-13-1377-2013. (anglicky) 
  109. SILVA, Raquel A.; WEST, J. Jason; LAMARQUE, Jean-François. Future global mortality from changes in air pollution attributable to climate change. Nature Climate Change. 2017-9, roč. 7, čís. 9, s. 647–651. Dostupné online [cit. 2019-04-05]. ISSN 1758-678X. DOI:10.1038/nclimate3354. (anglicky) 
  110. MARTENS, P; KOVATS, R; NIJHOF, S. Climate change and future populations at risk of malaria. Global Environmental Change. 1999-10, roč. 9, s. S89–S107. Dostupné online [cit. 2019-04-05]. DOI:10.1016/S0959-3780(99)00020-5. (anglicky) 
  111. IPCC, AR4, WG2 [online]. IPCC [cit. 2019-04-05]. Kapitola Chapter 8 - Health. 
  112. PREVENTION, CDC-Centers for Disease Control and. CDC - Malaria - About Malaria - History. www.cdc.gov [online]. 2019-01-28 [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  113. REITER, P. From Shakespeare to Defoe: Malaria in England in the Little Ice Age - Volume 6, Number 1—February 2000 - Emerging Infectious Diseases journal - CDC. wwwnc.cdc.gov. Dostupné online [cit. 2019-04-05]. DOI:10.3201/eid0601.000101. (anglicky) 
  114. IPCC AR4 WG2 [online]. IPCC [cit. 2019-04-03]. Kapitola Chapter 10 - Asia. Dostupné online. 
  115. Dissertationen an der Universitäts- und Landesbibliothek Sachsen-Anhalt in Halle. sundoc.bibliothek.uni-halle.de [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. 
  116. Ratgeber zur Antibiotikatherapie Teil 1: Borreliose - Ärztekammer Niedersachsen » Ärztekammer Niedersachsen. web.archive.org [online]. 2017-01-03 [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. 
  117. WARZECHA, Heribert; SIMON, Markus M.; REINHARD WALLICH. Production of a recombinant bacterial lipoprotein in higher plant chloroplasts. Nature Biotechnology. 2006-01, roč. 24, čís. 1, s. 76–77. Dostupné online [cit. 2019-04-05]. ISSN 1546-1696. DOI:10.1038/nbt1170. (anglicky) 
  118. LAKE, Iain R.; JONES, Natalia R.; AGNEW, Maureen. Climate Change and Future Pollen Allergy in Europe. Environmental Health Perspectives. 2017-3, roč. 125, čís. 3, s. 385–391. Dostupné online [cit. 2019-04-05]. ISSN 0091-6765. DOI:10.1289/EHP173. PMID 27557093. (anglicky) 
  119. IPCC AR5 WG2 [online]. IPCC [cit. 2019-04-05]. Kapitola Chapter 7 Food Security and Food Production Systems. 
  120. WHO | The world health report 2002 - Reducing Risks, Promoting Healthy Life. WHO [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. 
  121. IPCC AR 4 WG 2 [online]. IPCC [cit. 2019-04-07]. Kapitola Summary for Policymakers. 
  122. NASA GISS: NASA News & Feature Releases: Earth Impacts Linked to Human-Caused Climate Change. www.giss.nasa.gov [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  123. IPCC AR5 WG2 [online]. IPCC [cit. 2019-04-07]. Kapitola 4 Terristerial and Inland Water Systems. 
  124. HARVELL, C. D.; MONTECINO-LATORRE, D.; CALDWELL, J. M. Disease epidemic and a marine heat wave are associated with the continental-scale collapse of a pivotal predator ( Pycnopodia helianthoides ). Science Advances. 2019-1, roč. 5, čís. 1, s. eaau7042. Dostupné online [cit. 2019-04-07]. ISSN 2375-2548. DOI:10.1126/sciadv.aau7042. (anglicky) 
  125. URBAN, M. C. Accelerating extinction risk from climate change. Science. 2015-05-01, roč. 348, čís. 6234, s. 571–573. Dostupné online [cit. 2019-04-07]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.aaa4984. (anglicky) 
  126. Summary and Synthesis of the ACIA [online]. Weller: ACIA [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. 
  127. a b IPCC SR15 - Global Warming of 1.5 ºC [online]. [cit. 2019-03-30]. Kapitola Chapter 3, s. 178. Dostupné online. 
  128. LEVINE, Naomi M.; NOVEMBER 29, Scott C. Doney :: Originally published online; 2006. How Long Can the Ocean Slow Global Warming?. Oceanus Magazine [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  129. SABINE, C. L. The Oceanic Sink for Anthropogenic CO2. Science. 2004-07-16, roč. 305, čís. 5682, s. 367–371. Dostupné online [cit. 2019-04-07]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.1097403. (anglicky) 
  130. a b GATTUSO, J.-P.; MAGNAN, A.; BILLÉ, R. Contrasting futures for ocean and society from different anthropogenic CO 2 emissions scenarios. Science. 2015-07-03, roč. 349, čís. 6243, s. aac4722. Dostupné online [cit. 2019-04-07]. ISSN 0036-8075. DOI:10.1126/science.aac4722. (anglicky) 
  131. DASGUPTA, Susmita. The impact of sea level rise on developing countries: a comparative analysis [online]. 2007-02-01 [cit. 2013-06-09]. (Policy Research Working Paper). Dostupné online. (anglicky) 
  132. https://phys.org/news/2017-07-results-migration-due-global-wrong.html - Study results suggest migration estimates due to global warming may be wrong
  133. VALENZUELA, Ven Paolo; THAO, Nguyen Danh; TAKAGI, Hiroshi. Small-island communities in the Philippines prefer local measures to relocation in response to sea-level rise. Nature Climate Change. 2017-08, roč. 7, čís. 8, s. 581–586. Dostupné online [cit. 2019-03-29]. ISSN 1758-6798. DOI:10.1038/nclimate3344. (anglicky) 
  134. a b IPCC AR5 WG1 [online]. IPCC [cit. 2019-04-07]. Kapitola 13 Sea Level Change. 
  135. a b Die Zukunft der Meere - zu warm, zu hoch, zu sauer : Sondergutachten. Berlin: Wissenschaftlicher Beirat der Bundesregierung Globale Umweltveränderungen 114 Seiten s. Dostupné online. ISBN 3936191131, ISBN 9783936191134. OCLC 162359812 
  136. PATEL, Samir S. A sinking feeling. Nature. 2006-4, roč. 440, čís. 7085, s. 734–736. Dostupné online [cit. 2019-04-07]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/440734a. (anglicky) 
  137. NICHOLLS, Robert J. Synthesis of Volnurability Analysis Studies [online]. 1994-08-18 [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. 
  138. NICHOLLS, Robert J; TOL, Richard S.J. Impacts and responses to sea-level rise: a global analysis of the SRES scenarios over the twenty-first century. Philosophical Transactions of the Royal Society A: Mathematical, Physical and Engineering Sciences. 2006-04-15, roč. 364, čís. 1841, s. 1073–1095. Dostupné online [cit. 2019-04-07]. ISSN 1364-503X. DOI:10.1098/rsta.2006.1754. (anglicky) 
  139. JEVREJEVA, S; JACKSON, L P; GRINSTED, A. Flood damage costs under the sea level rise with warming of 1.5 °C and 2 °C. Environmental Research Letters. 2018-07-01, roč. 13, čís. 7, s. 074014. Dostupné online [cit. 2019-04-07]. ISSN 1748-9326. DOI:10.1088/1748-9326/aacc76. 
  140. Australien: Erstes Säugetier durch Klimawandel ausgestorben. www.spektrum.de [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. (německy) 
  141. GERMANY, Stuttgarter Nachrichten, Stuttgart. Bramble-Cay-Mosaikschwanzratte: Erstes Säugetier durch Klimawandel ausgestorben. stuttgarter-nachrichten.de [online]. [cit. 2019-04-07]. Dostupné online. (německy) 
  142. "Der Ozean erstickt": Todeszone im Golf von Oman. https://www.hna.de [online]. 2018-04-29 [cit. 2019-05-03]. Dostupné online. (německy) 
  143. a b KEMFERT, Claudia; PRAETORIUS, Barbara. Die ökonomischen Kosten des Klimawandels und der Klimapolitik. Vierteljahrshefte zur Wirtschaftsforschung. 2005-4, roč. 74, čís. 2, s. 133–136. Dostupné online [cit. 2019-04-06]. ISSN 0340-1707. DOI:10.3790/vjh.74.2.133. (anglicky) 
  144. a b Britische Studie: Klimawandel bedroht die Weltwirtschaft. Spiegel Online. 2006-10-30. Dostupné online [cit. 2019-04-06]. 
  145. a b c TOL, Richard S.J. The Stern Review of the Economics of Climate Change: A Comment [online]. Economic and Social Research Institute [cit. 2019-04-06]. Dostupné online. 
  146. Expert Consensus on the Economics of Climate Change [online]. Institute for Policy Integrity New York University School of Law, 2015 [cit. 2019-04-06]. Dostupné online. 
  147. WHITEMAN, Gail; HOPE, Chris; WADHAMS, Peter. Vast costs of Arctic change: Climate science. Nature. 2013-7, roč. 499, čís. 7459, s. 401–403. Dostupné online [cit. 2019-04-06]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/499401a. (anglicky) 
  148. Detection and Attribution of Observed Impacts. Příprava vydání Christopher B. Field, Vicente R. Barros, David Jon Dokken, Katharine J. Mach, Michael D. Mastrandrea. Cambridge: Cambridge University Press Dostupné online. ISBN 9781107415379. DOI:10.1017/cbo9781107415379.023. S. 979–1038. DOI: 10.1017/CBO9781107415379.023. 
  149. LANDSBERG, Jan H. The Effects of Harmful Algal Blooms on Aquatic Organisms. Reviews in Fisheries Science. 2002-4, roč. 10, čís. 2, s. 113–390. Dostupné online [cit. 2019-05-03]. ISSN 1064-1262. DOI:10.1080/20026491051695. (anglicky) 
  150. FU, Fx; PLACE, Ar; GARCIA, Ns. CO2 and phosphate availability control the toxicity of the harmful bloom dinoflagellate Karlodinium veneficum. Aquatic Microbial Ecology. 2010-03-11, roč. 59, s. 55–65. Dostupné online [cit. 2019-05-03]. ISSN 0948-3055. DOI:10.3354/ame01396. (anglicky) 
  151. TATTERS, Avery O.; FLEWELLING, Leanne J.; FU, Feixue. High CO2 promotes the production of paralytic shellfish poisoning toxins by Alexandrium catenella from Southern California waters. Harmful Algae. 2013-12, roč. 30, s. 37–43. Dostupné online [cit. 2019-05-03]. DOI:10.1016/j.hal.2013.08.007. (anglicky) 
  152. BOTANA, LUIS M. Climate change and marine and freshwater toxins.. Berlin/Boston, Germany: De Gruyter 1 online resource (508) s. Dostupné online. ISBN 3110333597, ISBN 9783110333596. OCLC 919297767 
  153. HUGHES, Terry P.; BAIRD, Andrew H.; DINSDALE, Elizabeth A. Assembly Rules of Reef Corals Are Flexible along a Steep Climatic Gradient. Current Biology. 2012-4, roč. 22, čís. 8, s. 736–741. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. DOI:10.1016/j.cub.2012.02.068. (anglicky) 
  154. Velký vybělený bariérový útes: Austrálie řeší, jak se postavit k masivnímu umírání korálů. Ekolist.cz [online]. [cit. 2019-05-04]. Dostupné online. 
  155. RAHMSTORF, Stefan. Ocean circulation and climate during the past 120,000 years. Nature. 2002-9, roč. 419, čís. 6903, s. 207–214. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/nature01090. (anglicky) 
  156. RAHMSDORF, Stefan. Encyclopedia of Quaternary Sciences [online]. Příprava vydání S. A. Elias. Amsterdam: Elsevier, 2006 [cit. 2019-05-04]. Kapitola Thermohaline Ocean Circulation. 
  157. CAESAR, L.; RAHMSTORF, S.; ROBINSON, A. Observed fingerprint of a weakening Atlantic Ocean overturning circulation. Nature. 2018-4, roč. 556, čís. 7700, s. 191–196. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/s41586-018-0006-5. (anglicky) 
  158. THORNALLEY, David J. R.; OPPO, Delia W.; ORTEGA, Pablo. Anomalously weak Labrador Sea convection and Atlantic overturning during the past 150 years. Nature. 2018-4, roč. 556, čís. 7700, s. 227–230. Dostupné online [cit. 2019-05-04]. ISSN 0028-0836. DOI:10.1038/s41586-018-0007-4. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]