Agassiz (jezero)
| Agassiz | |
|---|---|
 Rekonstrukce rozlohy jezera v době jeho největšího rozsahu | |
| Poloha | |
| Světadíl | Severní Amerika |
| Státy |  Kanada,  USA |
| Provincie Státy USA | Saskatchewan, Manitoba, Ontario Severní Dakota, Minnesota |
 | |
| Zeměpisné souřadnice | 51° s. š., 98° z. d. |
| Rozměry | |
| Rozloha | až 440 000 km² |
| Délka | 1 100 km |
| Šířka | 400 km |
| Max. hloubka | ~200 m (odhad max.) m |
| Ostatní | |
| Typ | proglaciální (ledovcové) jezero |
| Nadm. výška | přibližně 260–340 m n. m. m n. m. |
| Přítok vody | tání Laurentidského ledového štítu |
| Odtok vody | postupně řeka Warren, Mississippi, Mackenzie, Nelson aj. |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Agassiz (anglicky Lake Agassiz) bylo obrovské sladkovodní proglaciální jezero, které existovalo v pozdním pleistocénu v centrální části Severní Ameriky. Vzniklo na čele ustupujícího Laurentidského ledového štítu a v různých fázích trvalo zhruba mezi 12 900 a 8 200 lety před současností (12,9–8,2 ka BP).[1][2] V době maximální rozlohy pokrývalo až 440 000 km², tedy plochu větší než současné Kaspické moře a podstatně větší než souhrnná rozloha dnešních Velkých jezer.[3][4]
Jezero bylo pojmenováno podle Louise Agassize, švýcarsko-amerického přírodovědce a průkopníka studia glaciálních jevů. Jeho existence a rozsah byly detailně popsány v klasické monografii Warrena Uphama z roku 1895.[5]
Objev a pojmenování
[editovat | editovat zdroj]Myšlenka, že v oblasti dnešní Manitoby a Minnesoty existovalo rozsáhlé jezerní zálabí, se objevila již ve 20. letech 19. století v cestopisu W. H. Keatinga.[6] Geolog Warren Upham v 70. a 80. letech 19. století popsal systém plochých pásem a pobřežních valů a vyložil je jako zbytky břehů velkého proglaciálního jezera, které na jeho počest nazval Lake Agassiz.[5]
Geologický vývoj
[editovat | editovat zdroj]Během posledního zalednění (wisconsinské glaciace) pokrýval severní část kontinentu mohutný ledový štít, který se mezi ~30 000 a 10 000 lety postupně posouval a tál.[2] Při jeho ústupu se v depresi na rozhraní dnešních provincií Manitoba, Ontario a Saskatchewan a států Minnesota a Severní Dakota hromadila voda z tání a vytvářela jezero Agassiz.
Rozsah i odtokové poměry jezera se v čase několikrát zásadně změnily. V rámci jeho vývoje se obvykle rozlišuje několik hlavních fází (např. Lockhart, Moorhead, Emerson, Nipigon a Ojibway), které odrážejí kombinaci změn polohy ledového čela, izostatického vyzdvihování podkladu a hledání stále nižších odtokových prahů.[1][7]
V nejstarších fázích (Lockhart, cca 12,9 ka BP) jezero zaplňovalo především dnešní údolí Red Riveru a sahalo až k čáře dnešní hranice Kanady a USA. Během středních fází (Moorhead, Emerson) se jeho plocha rozšířila na velkou část centrální prérie; hladina byla zadržována zejména morénou Big Stone a později dalšími prahy v oblasti dnešního Traverse Gap.[1]
V pozdní fázi, označované jako Ojibway, se Agassiz spojilo s východním proglaciálním jezerem Ojibway a vytvořilo protáhlé jezero táhnoucí se od východního Saskatchewanu přes Manitobu a severozápadní Ontário až k okraji budoucího Hudsonova zálivu.[1]
Odtok a megazáplavy
[editovat | editovat zdroj]V různých obdobích odtékala voda z jezera několika směry:
- na jih přes Traverse Gap do tzv. řeky Warren, předchůdce dnešní řeky Minnesota, a dále do systému Mississippi;[8]
- na východ přes povodí jezera Nipigon do proglaciálního jezera Duluth a odtud do oblasti dnešního Hořejšího jezera;[9]
- na severozápad přes tzv. Clearwater Spillway do systému řeky Mackenzie a Severního ledového oceánu;[10]
- na sever a severovýchod do vznikajícího Hudsonova zálivu a přes údolí řeky Nelson.[11]
Při přelévání přes nové, nižší prahy docházelo k epizodickým, velmi rychlým odtokům („megazáplavám“), které vyhloubily široká údolí, například dnes zčásti vyplněná řekou Minnesota. Prudké odtoky z období kolem 13 000 let BP jsou považovány za jeden z kandidátů na spouštěč chladné epizody Younger Dryas.[4][12]
Závěrečná destrukce ledové přehrady na severu vedla kolem 8,2 ka BP k téměř úplnému vyprázdnění jezera Agassiz–Ojibway do severního Atlantiku. Podle odhadů to způsobilo globální zvýšení hladiny oceánu zhruba o 0,8–2,8 m během krátkého časového intervalu.[11]
Vliv na klima
[editovat | editovat zdroj]Numerické simulace a proxy záznamy ukazují, že masivní přítok sladké vody do severního Atlantiku mohl dočasně narušit oceánskou termohalinní cirkulaci a vést k rychlému ochlazení severní polokoule.[13] Jedna z hypotéz spojuje právě odtoky z jezera Agassiz s nástupem younger-dryaského stadia a rovněž s krátkou chladnou epizodou kolem 8,2 ka BP („8,2k event“).[12][14]
V populární literatuře se objevila i interpretace, podle níž mohl náhlý odtok jezera vést k velmi rychlému klimatickému zlomu v řádu měsíců, jak navrhl geolog William Patterson na základě irských jezerních sedimentů.[15] Tento extrémně krátký časový rámec je však v odborné literatuře předmětem diskuse a většina studií pracuje spíše s horizontem několika let až desítek let.
Pozůstatky a dnešní krajina
[editovat | editovat zdroj]Po definitivním odtoku jezera zůstala v jeho pánvi řada velkých a středních jezer, která představují fragmenty původní vodní plochy. Mezi nejvýznamnější patří:
- Winnipežské jezero (Lake Winnipeg),
- Winnipegosis a jezero Manitoba,
- Lesní jezero (Lake of the Woods),
- Red Lake a další jezera severní Minnesoty.[5]
Typickým pozůstatkem jsou také rozsáhlé ploché nivy a jemnozrnné sedimenty v údolí Red Riveru a přilehlých oblastech. Tyto bývalé jezerní usazeniny tvoří velmi úrodné půdy, na nichž se rozvinulo intenzivní zemědělství, zejména pěstování obilovin a olejnin.[2]
V krajině lze dodnes sledovat soustavy vyvýšených štěrkopískových valů – fosilních pobřežních valů (beach ridges), které zachycují postupné poklesy hladiny jezera v souvislosti s hledáním nových odtokových cest a s izostatickým vyzdvihováním podloží.[7]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Jezero Agassiz představuje jeden z nejlépe zdokumentovaných příkladů velkého proglaciálního jezera a jeho výzkum je klíčový pro pochopení:
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lake Agassiz na anglické Wikipedii.
- 1 2 3 4 MICHALEK, Michael J. Examining the progression and termination of Lake Agassiz. Michigan State University [online]. 2013 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online. (anglicky)
- 1 2 3 OJAKANGAS, R. W.; MATSCH, C. L. Minnesota's Geology. Minneapolis: University of Minnesota Press, 1982. ISBN 978-0-8166-0953-6. (anglicky)
- ↑ FISHER, Timothy G.; SMITH, Derald G.; ANDREWS, John T. Preboreal oscillation caused by a glacial Lake Agassiz flood. Quaternary Science Reviews. 2002, roč. 21, čís. 8–9, s. 873–878. doi:10.1016/S0277-3791(01)00148-2. (anglicky)
- 1 2 PERKINS, Sid. Once Upon a Lake. Science News. 2002, roč. 162, čís. 18, s. 283–284. (anglicky)
- 1 2 3 UPHAM, Warren. The Glacial Lake Agassiz. Washington: U.S. Geological Survey, 1895. (anglicky)
- ↑ KEATING, William H. Narrative of an Expedition to the Source of St. Peter's River, Lake Winnepeek, Lake of the Woods.... Philadelphia: H.C. Carey & I. Lea, 1824. (anglicky)
- 1 2 THORLEIFSON, L. H. Review of Lake Agassiz history. In: Sedimentology, Geomorphology and History of the Central Lake Agassiz Basin. [s.l.]: [s.n.], 1996. (anglicky)
- 1 2 FISHER, Timothy G. River Warren boulders, Minnesota, USA: catastrophic paleoflow indicators in the southern spillway of glacial Lake Agassiz. Boreas. 2004, roč. 33, čís. 4, s. 349–358. doi:10.1111/j.1502-3885.2004.tb01245.x. (anglicky)
- ↑ LEVERINGTON, D. W.; TELLER, J. T. Paleotopographic reconstructions of the eastern outlets of glacial Lake Agassiz. Canadian Journal of Earth Sciences. 2003, roč. 40, čís. 9, s. 1259–1278. Dostupné online. doi:10.1139/e03-043. (anglicky)
- ↑ MURTON, J. B. Identification of Younger Dryas outburst flood path from Lake Agassiz to the Arctic Ocean. Nature. 2010, roč. 464, čís. 7289, s. 740–743. Dostupné online. doi:10.1038/nature08954. (anglicky)
- 1 2 LI, Yong-Xiang. Synchronizing a sea-level jump, final Lake Agassiz drainage, and abrupt cooling 8200 years ago. Earth and Planetary Science Letters. 2012, roč. 315–316, s. 41–50. doi:10.1016/j.epsl.2011.05.034. (anglicky)
- 1 2 BROECKER, Wallace S. Was the Younger Dryas Triggered by a Flood?. Science. 2006, roč. 312, čís. 5777, s. 1146–1148. doi:10.1126/science.1123253. (anglicky)
- 1 2 HOSTETLER, S. W. Simulated influences of Lake Agassiz on the climate of central North America 11,000 years ago. Nature. 2000, roč. 405, čís. 6784, s. 334–337. Dostupné online. doi:10.1038/35012581. (anglicky)
- ↑ TURNEY, C. S. M.; BROWN, H. Catastrophic early Holocene sea level rise, human migration and the Neolithic transition in Europe. Quaternary Science Reviews. 2007, roč. 26, čís. 17–18, s. 2036–2041. doi:10.1016/j.quascirev.2007.07.003. (anglicky)
- ↑ PATTERSON, William. Doba ledová nastoupila během půl roku, ukázalo „nejlepší bahno na světě“. Novinky.cz [online]. 2009-11-18 [cit. 2025-11-30]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PIELOU, E. C. After the Ice Age: The Return of Life to Glaciated North America. Chicago: University of Chicago Press, 1991. ISBN 0-226-66812-6. (anglicky)
- OJAKANGAS, R. W.; MATSCH, C. L. Minnesota's Geology. Minneapolis: University of Minnesota Press, 1982. ISBN 978-0-8166-0953-6. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Agassiz na Wikimedia Commons - Popularizační článek o hypotéze rychlého nástupu doby ledové (česky)
