Přeskočit na obsah

Karel III. Britský

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Charles III.)
Karel III.
král Spojeného království
Portrét
Karel III. (2023)
Doba vlády8. září 2022 – dosud (787 dní)
Korunovace6. května 2023
Úplné jménoCharles Philip Arthur George
Křest15. prosince 1948
Narození14. listopadu 1948 (75 let)
Londýn
PředchůdceAlžběta II.
ManželkyDiana, princezna z Walesu
(1981–1996; †1997)
Camilla Britská
(od 2005)
PotomciWilliam, princ z Walesu
Princ Harry, vévoda ze Sussexu
RodWindsorská dynastie
OtecPrinc Philip, vévoda z Edinburghu
MatkaAlžběta II.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Britská královská rodina
Britská královská rodina
z • d • e

Karel III. (anglicky Charles III), celým jménem Karel Filip Artur Jiří (anglicky Charles Philip Arthur George; * 14. listopadu 1948 Londýn), je král Spojeného království a dalších čtrnácti nezávislých států sdružených ve společenství Commonwealth realm.[p 1] Na britský trůn nastoupil v září 2022 po úmrtí matky, královny Alžběty II. a korunován byl v květnu 2023 ve Westminsterském opatství. Od roku 1952 do začátku vlády byl nejdéle sloužícím vévodou z Cornwallu a vévodou z Rothesay, jako nejstarší a nejdéle čekající britský následník trůnu. V letech 1958–2022 mu náležel také titul prince z Walesu,[p 2] který rovněž držel nejdéle v historii. Po smrti otce prince Philipa v roce 2021 zdědil titul vévody z Edinburghu.[4]

Narodil se v Buckinghamském paláci jako první potomek Alžběty II. a prince Philipa a nejstarší vnuk krále Jiřího VI. a královny Alžběty. Stejně jako otec navštěvoval školy Cheam v Hampshire a Gordonstoun v Moray. Rok studia strávil na geelongském gymnáziu v australské Victorii. Po získání bakalářského titulu na univerzitě v Cambridgi sloužil v letech 1971–1976 u Královského letectva a Královského námořnictva. V roce 1981 se oženil s lady Dianou Spencerovou. Do manželství se narodili dva synové, princ William a princ Harry. Po medializaci mimomanželských afér obou partnerů následoval v roce 1996 rozvod. Princezna Diana zemřela o rok později na následky pařížské autonehody. V roce 2005 se oženil s dlouholetou partnerkou Camillou Parkerovou Bowlesovou.

V roli prince z Walesu plnil oficiální povinnosti královny Alžběty II. V roce 1976 založil charitativní organizaci The Prince's Trust na pomoc mladým zranitelným lidem. Charitativní projekty zastřešil neziskovou organizací The Prince's Charities. Během života se stal patronem, prezidentem nebo členem více než 400 charitativních organizací.[5] Jako kritik moderní architektury se zasazuje o ochranu historických budov a klade důraz na význam architektury ve společnosti.[6][7] Jako ochránce životního prostředí podporuje ekologické zemědělství a aktivní přístup vůči klimatické změně.[8] Odmítavě se naopak vyjádřil ke geneticky upravovaným potravinám.[9][10] Kritizována byla jeho podpora pseudovědy včetně homeopatie.[11][12] Je také literárně činný.

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia

[editovat | editovat zdroj]

Charles se narodil v Buckinghamském paláci 14. listopadu 1948 ve 21:14 britského času,[13] za vlády svého děda z matčiny strany Jiřího VI., jako první dítě princezny Alžběty, vévodkyně z Edinburghu, a Philipa, vévody z Edinburghu.[14] Pokřtil ho tam arcibiskup z Canterbury Geoffrey Fisher 15. prosince 1948. Po smrti děda a nástupu jeho matky na trůn jako královny Alžběty II. v roce 1952 se Charles stal následníkem trůnu. Jako panovníkův nejstarší syn automaticky přijal tituly vévoda z Cornwallu, vévoda z Rothesay, hrabě z Carricku, baron z Renfrew, lord z ostrovů a princ a velký správce Skotska. Dne 2. června 1953 se Charles zúčastnil matčiny korunovace ve Westminsterském opatství.[15]

Charles v náručí matky při křtu s otcem a prarodiči z matčiny strany, 1948

Jak bylo v té době u dětí z vysokých společenských vrstev zvykem, byla Charlesovi a jeho mladším sourozencům Anně, Andrewovi a Edwardovi přidělena guvernantka Catherine Peeblesová, která se v Buckinghamském paláci starala o jejich ranou výchovu. Buckinghamský palác v roce 1955 oznámil, že Charles bude navštěvovat školu a nebude mít soukromého učitele, čímž se stal prvním následníkem trůnu, který byl takto vzděláván. Dne 7. listopadu 1956 zahájil Charles výuku ve škole Hill House v západním Londýně.[16] Zakladatel školy a její ředitel Stuart Townend ho nijak neupřednostňoval a doporučil královně, aby Charles trénoval fotbal.[17] Charles pak od roku 1958 navštěvoval dvě školy, Cheam Preparatory School v anglickém hrabství Berkshire, následovala škola Gordonstoun v severovýchodním Skotsku, kde zahájil výuku v dubnu 1962.[18][19]

V autorizovaném životopise Jonathana Dimblebyho z roku 1994 byli Alžběta a Philip popsáni jako fyzicky a citově vzdálení rodiče, přičemž Philipovi bylo vyčítáno, že nebere ohled na Charlesovu citlivou povahu a nutí ho navštěvovat Gordonstoun, kde byl šikanován. Ačkoli Charles údajně popsal Gordonstoun, známý svými obzvláště přísnými učebními osnovami, jako „Colditz v kiltech“, následně Gordonstoun chválil a prohlásil, že ho naučil „hodně o sobě samém a mých vlastních schopnostech a slabostech“.[18] V roce 1966 strávil dva semestry v kampusu Timbertop na gymnáziu Geelong v australském státě Victoria, během nichž navštívil Papuu Novou Guineu na školním výletě se svým učitelem dějepisu Michaelem Collinsem Perssem.[20][21][22] V roce 1973 popsal Charles pobyt v Timbertopu jako nejpříjemnější část celého svého vzdělávání.[23] Po návratu do Gordonstounu se Charles po vzoru svého otce stal prefektem školy. Školu opustil v roce 1967.[24]

Charles porušil královskou tradici podruhé, když po maturitě nastoupil rovnou na univerzitu, místo aby vstoupil do britských ozbrojených sil. V říjnu 1967 byl přijat na Trinity College v Cambridge, kde v první části studia studoval archeologii a antropologii a v druhé části přešel na historii.[25] Během druhého ročníku Charles navštěvoval Aberystwythskou univerzitu, kde jeden semestr studoval velšské dějiny a jazyk. Dne 23. června 1970 získal na univerzitě v Cambridgi titul Bachelor of Arts (BA). Stal se tak prvním britským následníkem trůnu, který získal vysokoškolský titul. Dne 2. srpna 1975 mu Univerzita v Cambridgi udělila titul Master of Arts (MA Cantab).[25]

První manželství

[editovat | editovat zdroj]
Charles a Diana v Brisbane, 1983

Poprvé se oženil s Dianou Spencerovou 29. července 1981 v londýnské katedrále sv. Pavla. Televizní přenos šířený do celého světa sledovalo přibližně tři čtvrtě miliardy lidí. Diana získala titul princezny z Walesu. Do manželství se narodili dva synové, princ William a princ Harry.

Manželství komplikoval Karlův dlouholetý vztah s Camillou Parkerovou-Bowlesovou, rovněž tak Dianiny mimomanželské vztahy. Princezna trpěla depresemi a bulimií. Přesto se věnovala charitě a boji proti AIDS. V důsledku dlouhodobé manželské krize proběhl 28. srpna 1996 rozvod. Dne 31. srpna 1997 princezna zemřela při automobilové nehodě v Paříži ve svém Mercedesu i s partnerem Dodim Al-Fayedem.

Druhé manželství

[editovat | editovat zdroj]

Necelých devět let po rozvodu se svou první ženou si Karel vzal 9. dubna 2005 svou dlouholetou přítelkyni a jednu z příčin svého rozvodu Camillu Parker-Bowlesovou v kapli sv. Jiří na Windsorském hradu. Camilla neužívala titul princezna z Walesu, na který měla díky sňatku právo, a místo toho byla do nástupu manžela na trůn – podle jednoho z jeho titulů – nazývána vévodkyní z Cornwallu.

Panovník

[editovat | editovat zdroj]

Nástup na trůn

[editovat | editovat zdroj]

Po úmrtí své matky královny Alžběty II. 8. září 2022 se automaticky stal novým králem a hlavou státu Spojeného království a 14 dalších zemí Commonwealthu. Vybral si jméno Karel III. Pozici následníka trůnu zastával nejdéle v britské historii – přes 70 let, od roku 1952, po úmrtí krále Jiřího VI.[26] V 73 letech se také stal nejstarším nastupujícím britským monarchou. Překonal tím věkový rekord Viléma IV., který se vlády ujal v 64 letech.[27]

V prvním oficiálním prohlášení po nástupu uvedl:

Smrt mé milované matky, Jejího Veličenstva, je pro mě a pro všechny členy mé rodiny momentem největšího smutku. Hluboce truchlíme nad odchodem vážené panovnice a milované matky. Vím, že její ztrátu bude hluboce pociťovat celá země, Commonwealth a nespočet lidí po celém světě.

Karel III.[26]

Oficiálně prohlášen králem byl 10. září 2022 nástupnickou radou. Nástupnická rada je složena z členů královské rodiny, předsedy vlády, vrcholných politiků a arcibiskupa z Canterbury. Jejího zasedání se též mohou zúčastnit všichni členové soukromé rady, který je hlavním poradním orgánem panovníka. Nástupnická rada též oficiálně oznámila smrt královny Alžběty II.[28][29]

Období vlády

[editovat | editovat zdroj]
Karel III. a Camilla na balkóně Buckinghamského paláce

První zahraniční cestou Karla III. v roli britského krále se stala návštěva Německa od 29. března do 31. března 2023.[30] Zastávka ve Francii, původním cíli cesty, musela být kvůli zrovna probíhajícím protestům proti důchodové reformě odložena.[31] Jako první hlavě státu v historii se mu dostalo slavnostního přivítání u Braniborské brány, stejně tak jako první vládnoucí monarcha vystoupil před poslanci s projevem ve Spolkovém sněmu. Poslední den své návštěvy navštívil Karel III. Hamburk, kde položil společně s tamním primátorem a prezidentem Frankem Walterem Steinmeierem květiny u sousoší upomínajícího na osudy židovských dětí, které jejich rodiče poslali před nacistickou hrozbou do Británie. Následně král položil věnec u kostela svatého Mikuláše, který byl poničen během druhé světové války při náletech amerických a britských bombardérů.[32]

V sobotu 6. května 2023 ve Westminsterském opatství proběhla korunovace Karla III. a Camilly. Během ní byl král pomazán, což symbolizovalo jeho duchovní vstup do královské funkce. Následovala samotná korunovace a intronizace, což představovalo převzetí světských pravomocí a odpovědností. Král převzal královské jablko, žezlo a korunovační prsten.[33][34] Camilla byla korunována v kratším a jednodušším obřadu. Tradiční události se zúčastnilo velké množství významných hostů, Českou republiku zastupoval prezident Petr Pavel.[35] Během akce v ulicích Londýna protestovaly skupinky lidí, které volaly po zrušení monarchie, proti některým protestujícím musela zakročit policie.[36]

Dne 5. února 2024 Buckinghamský palác uvedl, že Karlu III. byla diagnostikována rakovina.[37]

Názory

[editovat | editovat zdroj]

Karel III. se osobně angažuje ve prospěch ochrany životního prostředí, zejména ochrany klimatu, a sám se snaží v praxi životní prostředí chránit. Jeho venkovské sídlo v Highgrove je zásobováno elektřinou vyráběnou z obnovitelných zdrojů energie a jeho vozy pohání bionafta.[38]

Mediální obraz a veřejné mínění

[editovat | editovat zdroj]

Od svého narození se Charles těšil velkému zájmu médií, který se s jeho dospíváním zvyšoval. Byl to ambivalentní vztah, do značné míry ovlivněný jeho sňatky s Dianou a Camillou a jejich následky, ale také zaměřený na jeho budoucí chování jako krále.

Koncem 70. let byl Charles označován za „nejžádanějšího starého mládence na světě,“ následně byla jeho sláva zastíněna Dianou.[39][40] Po její smrti média pravidelně narušovala Charlesovo soukromí. Je známý tím, že vyjadřuje své názory, a když byl během rozhovoru u příležitosti svých 70. narozenin dotázán, zda to bude pokračovat stejným způsobem, až se stane králem, odpověděl: „Ne, nebude. Nejsem tak hloupý. Uvědomuji si, že být panovníkem je samostatné cvičení. Takže samozřejmě, víte, zcela chápu, jak by to mělo fungovat.“

Podle průzkumu společnosti BMG Research z roku 2018 si 46 % Britů přálo, aby Charles po smrti své matky okamžitě abdikoval ve prospěch Williama[41], nicméně podle průzkumu veřejného mínění z roku 2021 o něm mělo 60 % britské veřejnosti příznivé mínění.[42] Při nástupu na trůn přinesl list The Statesman průzkum veřejného mínění, podle něhož Charlesova obliba u Britů dosáhla 42 %. Novější průzkumy naznačily, že jeho popularita po nástupu na trůn prudce vzrostla.[43] Podle agentury YouGov měl Charles v dubnu 2023 oblibu 55 %.[44]

Zájmy

[editovat | editovat zdroj]

Je příznivcem anglického profesionálního fotbalového klubu Burnley FC.[45] Město Burnley navštěvuje pravidelně a věnuje se osobnímu zájmu o regeneraci a rozvoj oblasti. Jeho charity pak podporují řadu projektů v rámci města.[46]

Mezi jeho další zájmy patří malba, rybaření, sport a v minulosti hrával pólo.[27]

Majetek

[editovat | editovat zdroj]
Clarence House, sídlo Karla od roku 2003

Karel III. figuroval v Paradise Papers, které byly zveřejněny v listopadu 2017 a které odhalily tajné investice bohatých lidí a jejich daňové úniky do daňových rájů.[47][48] Cornwallské vévodství, které spravuje jeho majetek, investovalo miliony liber do offshorových fondů a společností v daňových rájích.[49]

Po smrti královny Alžběty zdědil její osobní majetek ve výši 12,2 miliardy korun.[50] Před její smrtí Charles disponoval osobním majetkem ve výši 9,8 miliardy korun. Celkový majetek britské královské rodiny, včetně nemovitostí, které královská rodina vlastní po celé Británii, je odhadován na 792 miliard korun.[51]

V roce 2023 odhadl deník The Guardian Charlesovo osobní jmění na 1,8 miliardy liber (34,1 miliardy korun).[52] Tento odhad zahrnuje majetek Lancasterského vévodství v hodnotě 653 milionů liber (které vyplácí Charlesovi roční příjem 20 milionů liber), šperky v hodnotě 533 milionů liber, nemovitosti v hodnotě 330 milionů liber, akcie a investice v hodnotě 142 milionů liber, sbírku známek v hodnotě nejméně 100 milionů liber, dostihové koně v hodnotě 27 milionů liber, umělecká díla v hodnotě 24 milionů liber a automobily v hodnotě 6 milionů liber. Většina tohoto majetku, který Charles zdědil po své matce, je osvobozena od dědické daně.

Clarence House, dříve rezidence královny matky, byl od roku 2003 Charlesovou oficiální londýnskou rezidencí poté, co byl nákladem 4,5 milionu liber zrekonstruován.[53] Předtím sdílel s Dianou apartmány číslo osm a devět v Kensingtonském paláci, než se přestěhoval do York House v paláci svatého Jakuba, který zůstal jeho hlavní rezidencí až do roku 2003.[54] Highgrove House v Gloucestershire je ve vlastnictví Cornwallského vévodství, který byl pro Charlesovo užívání zakoupen v roce 1980 a který si pronajímá za 336 000 liber ročně.[55] Od doby, kdy se William stal vévodou z Cornwallu, má Charles za užívání nemovitosti platit 700 000 liber ročně.[56] Charles vlastní také nemovitost u vesnice Viscri v Rumunsku.[57][58]

Hlavním zdrojem Charlesových příjmů jako prince z Walesu bylo Cornwallské vévodství, na kterém vlastní 133 658 akrů půdy (přibližně 54 090 hektarů), včetně zemědělských, obytných a komerčních nemovitostí, a také investiční portfolio. Od roku 1993 Charles dobrovolně platil daně podle Memoranda o porozumění o královském zdanění, aktualizovaného v roce 2013.[59] V prosinci 2012 byly finanční a celní úřady Jejího Veličenstva požádány o prošetření údajných daňových úniků ze strany Cornwallského vévodství.[60]

Tituly a vyznamenání

[editovat | editovat zdroj]
Podrobnější informace naleznete v článku Tituly a vyznamenání Karla III. Britského.
  • 1948–1952: Jeho královská Výsost princ Charles z Edinburghu
  • 1952–2022: Jeho královská Výsost vévoda z Cornwallu (ve Skotsku Jeho královská Výsost vévoda z Rothesay)
  • 1958–2022: Jeho královská Výsost princ z Walesu[p 2] (ve Skotsku Jeho královská Výsost vévoda z Rothesay)
  • od září 2022: Jeho Veličenstvo král

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
 Kristián IX. Dánský
 
 
 Jiří I. Řecký
 
 
 
 
 
 
 Luisa Hesensko-Kasselská
 
 
 Ondřej Řecký a Dánský
 
 
 
 
 
 
 Konstantin Nikolajevič Ruský
 
 
 Olga Konstantinovna Romanovová
 
 
 
 
 
 
 Alexandra Sasko-Altenburská
 
 
 Princ Philip, vévoda z Edinburghu
 
 
 
 
 
 
 Alexandr Hesensko-Darmstadtský
 
 
 Ludvík z Battenbergu
 
 
 
 
 
 
 Julie von Hauke
 
 
 Alice z Battenbergu
 
 
 
 
 
 
 Ludvík IV. Hesenský
 
 
 Viktorie Hesensko-Darmstadtská
 
 
 
 
 
 
 Alice Sasko-Koburská
 
Karel III.
 
 
 
 
 
 Eduard VII.
 
 
 Jiří V.
 
 
 
 
 
 
 Alexandra Dánská
 
 
 Jiří VI.
 
 
 
 
 
 
 František z Tecku
 
 
 Marie z Tecku
 
 
 
 
 
 
 Marie Adelaida z Cambridge
 
 
 Alžběta II.
 
 
 
 
 
 
 Claude Bowes-Lyon, 13. hrabě ze Strathmore a Kinghorne
 
 
 Claude Bowes-Lyon, 14. hrabě ze Strathmore a Kinghorne
 
 
 
 
 
 
 Frances Bowes-Lyonová
 
 
 Elizabeth Bowes-Lyon
 
 
 
 
 
 
 Charles Cavendish-Bentinck
 
 
 Cecilia Cavendish-Bentincková
 
 
 
 
 
 
 Louisa Cavendish-Bentincková
 

Galerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Společenství Commonwealth realm tvoří Spojené království a státy Antigua a Barbuda, Austrálie, Bahamy, Belize, Grenada, Jamajka, Kanada, Nový Zéland, Papua Nová Guinea, Svatý Kryštof a Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincenc a Grenadiny, Šalomounovy ostrovy a Tuvalu.[1]
  2. ↑ a b Princ z Walesu je v češtině nepřesný, ale běžně používaný překlad anglického titulu „Prince of Wales“.[2][3]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Charles III na anglické Wikipedii.

  1. ↑ King Charles III, the new monarch. BBC News [online]. 2022-09-09 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ KRÁSENSKÁ, Daniela. Je nový král Karel, nebo Charles? Máme jasný úzus, říká jazykovědec. Seznam Zprávy [online]. Seznam, 2022-09-09 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  3. ↑ hm. Zajímavé dotazy. Ústav pro jazyk český AV ČR [online]. 2022 [cit. 2022-09-30]. Dostupné online. 
  4. ↑ HRH The Duke of Edinburgh. www.college-of-arms.gov.uk [online]. College of Arms [cit. 2024-07-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-04-11. (anglicky) 
  5. ↑ The Prince's Charities and The Prince's Trust, Million Dollar Donor - Case Study | Coutts. Philanthropy Coutts [online]. [cit. 2022-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-03-03. (anglicky) 
  6. ↑ FORGEY, Benjamin. PRINCE CHARLES, ARCHITECTURE'S ROYAL PAIN. Washington Post [online]. 1990-02-22 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. ISSN 0190-8286. (anglicky) 
  7. ↑ FULCHER, Merlin. Profession reacts to Prince Charles’ 10 design principles. The Architects’ Journal [online]. 2014-12-22 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ MAHONY, Honor. Prince Charles in Germany to support organic food. EUobserver [online]. 2002-06-12 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ SPANGENBURG, Ray; MOSER, Diane. Open For Debate: Genetic Engineering. [s.l.]: Benchmark Books, 2004. ISBN 9780812979800. Kapitola Organic and GMO-Free Foods: A Luxury?, s. 32. 
  10. ↑ CARRINGTON, Damian. Princess Anne backs GM crops and livestock – unlike Prince Charles. the Guardian [online]. 2017-03-22 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ WEISSMANN, Gerald. Homeopathy: Holmes, Hogwarts, and the Prince of Wales. S. 1755–1758. The FASEB Journal [online]. 2006-09. Roč. 20, čís. 11, s. 1755–1758. Dostupné online. ISSN 0892-6638. DOI 10.1096/fj.06-0901ufm. PMID 16940145. (anglicky) 
  12. ↑ BRADY, Brian. He's at it again: Prince Charles accused of lobbying Health Secretary. The Independent [online]. 2013-07-20 [cit. 2022-09-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-12-08. (anglicky) 
  13. ↑ Page 6003 | Issue 38455, 15 November 1948 | London Gazette | The Gazette. www.thegazette.co.uk [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ BRANDRETH, Gyles Daubeney. Charles & Camilla : portrait of a love affair. [s.l.]: London : Arrow Books 414 s. Dostupné online. ISBN 978-0-09-949087-6. S. 120. (anglicky) 
  15. ↑ SLAVIN, Rose. 50 facts about The Queen's Coronation. The Royal Family [online]. 2017-06-02 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ ORAM, Kirsty. The Prince of Wales. The Royal Family [online]. 2016-02-05 [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Lieutenant Colonel H. Stuart Townend. www.thetimes.co.uk. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. ISSN 0140-0460. (anglicky) 
  18. ↑ a b Prince Charles Profile - Line of Succession - The Royal Family, HRH The Prince of Wales. web.archive.org [online]. 2012-07-04 [cit. 2022-09-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2012-07-04. (anglicky) 
  19. ↑ BRANDRETH, Gyles Daubeney. Charles & Camilla : portrait of a love affair. London: Arrow Books 356 pages, 40 unnumbered pages of plates s. Dostupné online. ISBN 978-0-09-949087-6, ISBN 0-09-949087-0. OCLC 68770056 S. 139. (anglicky) 
  20. ↑ Biographies | Prince of Wales. www.princeofwales.gov.uk [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ THE NEW BOY AT TIMBERTOP. Australian Women's Weekly. 9 Úno 1966. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. (anglicky) 
  22. ↑ Timbertop - Prince Charles Australia (1966). [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ Prince had happy time at Timbertop. Canberra Times. 31 Led 1973. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. 
  24. ↑ RUDGARD, Olivia. Colditz in kilts? Charles loved it, says old school as Gordonstoun hits back at The Crown. The Telegraph. 2017-12-10. Dostupné online [cit. 2022-09-11]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  25. ↑ a b HRH The Prince of Wales | Prince of Wales. www.princeofwales.gov.uk [online]. [cit. 2022-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. ↑ a b DRAKE, Daniel; SKOUPÝ, Tomáš. Novým britským králem je Charles. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-09-08 [cit. 2022-09-08]. Dostupné online. 
  27. ↑ a b SŮSA, Richard. Král Karel III. Panovník, který na trůn čekal nejdéle v britských dějinách. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-09-09 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  28. ↑ Karla III. oficiálně prohlásili králem. V projevu ocenil matku i Camillu. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-09-10 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  29. ↑ Karel III. byl oficiálně prohlášen britským králem. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-09-10 [cit. 2022-09-10]. Dostupné online. 
  30. ↑ Karel III. je na návštěvě v Německu - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  31. ↑ Karel III. odkládá návštěvu Francie - Novinky. www.novinky.cz [online]. [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  32. ↑ ČTK. Karel III. v Hamburku uctil památku obětí nacismu a druhé světové války [online]. 2023-03-31 [cit. 2023-03-31]. Dostupné online. 
  33. ↑ Britský král Karel III. bude korunován příští rok v květnu. Novinky.cz [online]. Borgis, 2022-10-11 [cit. 2022-10-12]. Dostupné online. 
  34. ↑ ŽIVĚ: Britský král Karel III. složil korunovační přísahu. ČT24 [online]. 2023-05-06 [cit. 2023-05-06]. Dostupné online. 
  35. ↑ ČTK, iDNES cz. Korunovace nabídla sjednocující prvek, řekl Pavel. Promluvil i s Čaputovou. iDNES.cz [online]. 2023-05-06 [cit. 2023-11-17]. Dostupné online. 
  36. ↑ Dozens of protesters arrested during Coronation. BBC News. 2023-05-06. Dostupné online [cit. 2023-11-17]. (anglicky) 
  37. ↑ King Charles III diagnosed with cancer, Buckingham Palace says. www.bbc.com. 2024-02-05. Dostupné online [cit. 2024-02-05]. (anglicky) 
  38. ↑ Jsem na Williama a Harryho pyšný, řekl princ Charles. iDNES.cz [online]. 2022-01-04 [cit. 2022-09-09]. Dostupné online. 
  39. ↑ "The Man who will be King". The Milwaukee Journal - Google News Archive Search [online]. 2016-04-23 [cit. 2023-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-04-23. 
  40. ↑ Patrick Jephson: Prince Charles Was Unable to Reconcile with Princess Diana's Extraordinary Popularity - Independent.mk. web.archive.org [online]. 2017-02-21 [cit. 2023-09-13]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-02-21. 
  41. ↑ Almost half of Britons want Prince Charles to give throne to William upon Queen’s death. The Independent [online]. 2019-01-01 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Public opinion of Prince Charles improves in latest royal favourability poll | YouGov. yougov.co.uk [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Britons’ first impressions of King Charles III | YouGov. yougov.co.uk [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ King Charles III popularity & fame | YouGov. yougov.co.uk [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ "'Closet Claret': Prince Charles admits to being a Burnley FC Fan" [online]. dailymail.co.uk, 15.02.2012 [cit. 2017-07-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ "Prince Charles joins congratulations for Burnley being named Britain’s Most Enterprising Area" [online]. burnley.gov.uk, 27.08.2013 [cit. 2017-07-02]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. (anglicky) 
  47. ↑ V daňových rájích ukrýval peníze i britský princ Charles. Hlavní aktéři Paradise Papers přehledně. Aktuálně.cz [online]. Economia, 8. listopadu 2017. Dostupné online. 
  48. ↑ Prince Charles's estate invested through Caribbean tax havens. ABC News. 2017-11-08. Dostupné online [cit. 2023-09-13]. (anglicky) 
  49. ↑ V daňových rájích ukrýval peníze i britský princ Charles. Hlavní aktéři Paradise Papers přehledně. Aktuálně.cz [online]. 2017-11-06 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. 
  50. ↑ Nový britský král přebírá i „rodinnou firmu“. Známky i zámky za miliardy. Seznam Zprávy [online]. 9. září 2022. Dostupné online. 
  51. ↑ Britská královská rodina a peníze: Kdo ji platí, co jí patří a kdo zdědí majetek Alžběty II.?. CNN Prima News [online]. 10. září 2022. Dostupné online. 
  52. ↑ TEAM, Cost of the crown. Revealed: King Charles’s private fortune estimated at £1.8bn. the Guardian [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ Prince Charles moves into Clarence House. news.bbc.co.uk. 2003-08-02. Dostupné online [cit. 2023-09-13]. (anglicky) 
  54. ↑ Prince Charles moves into Clarence House. news.bbc.co.uk. 2003-08-02. Dostupné online [cit. 2023-09-13]. (anglicky) 
  55. ↑ BATES, Stephen. MPs tell Prince of Wales: Open up. The Guardian. 2005-07-28. Dostupné online [cit. 2023-09-13]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  56. ↑ King Charles Has to Pay Prince William £700,000 in Rent to Keep His Highgrove Home. Cosmopolitan [online]. 2022-09-09 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  57. ↑ Inside King Charles’s private hideaway in Romania that you can rent. The Independent [online]. 2023-05-31 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ NAST, Condé. King Charles owns a Romanian guest house, and you can stay there for less than £100 a night. House & Garden [online]. 2018-09-07 [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ Sovereign Grant Act 2011: guidance. GOV.UK [online]. [cit. 2023-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ BOOTH, Robert. Prince Charles's £700m estate accused of tax avoidance. The Guardian. 2012-12-14. Dostupné online [cit. 2023-09-13]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Edward Albert Christian David 		Znak z doby nástupu Princ z Walesu
Charles Philip Arthur George
1958–2022 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
William Arthur Philip Louis
Britští panovníci
Království Velké Británie (1707–1801)
Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1927)
  • Jiří III. (1801–1820)
  • Jiří IV. (1820–1830)
  • Vilém IV. (1830–1837)
  • Viktorie (1837–1901)
  • Eduard VII. (1901–1910)
  • Jiří V. (1910–1927)
    		•
    Spojené království Velké Británie a Severního Irska (od r. 1927)
  • Jiří V. (1927–1936)
  • Eduard VIII. (1936)
  • Jiří VI. (1936–1952)
  • Alžběta II. (1952–2022)
  • Karel III. (od 2022)
    		•
    1Rovněž vládce Irska
    Britští princové
    Generace naznačují původ od Jiřího I., který formalizoval použití titulů princ a princezna pro členy britské královské rodiny.
    1. generace
    2. generace
    3. generace
    4. generace
    5. generace
  • Albert1
  • Jiří V. Hannoverský
  • Jiří, vévoda z Cambridge
    		•
    6. generace
    7. generace
    8. generace
    9. generace
  • Filip, vévoda z Edinburghu2
  • William z Gloucesteru
  • Richard, vévoda z Gloucesteru
  • Edward, vévoda z Kentu
  • Michael z Kentu
    		•
    10. generace
    11. generace
    12. generace
    1Nenarodil se jako britský princ, ale byl mu udělen titul prince manžela.
    2Nenarodil se jako britský princ, ale titul britského prince mu byl udělen.
    Princové, jejichž tituly byly odebrány, a způsobilí lidé, kteří tento titul nepoužívají, jsou zobrazeni kurzívou.
    Současní panovníci suverénních států
    Afrika
    Ameriky
    Asie
    Evropa
    Oceánie
    * Viz též: Současní dědicové suverénních monarchií
    Princ Harry, vévoda ze Sussexu
    15. září 1984 (40 let)
    Tituly
    Rodina
    Akce a charitativní akce
    Populární kultura
    Rozhovory a
    produkce
    Film a
    televize
    Knihy
    Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karel_III._Britský&oldid=24063604“