Přeskočit na obsah

Katharine, vévodkyně z Kentu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Katharine
vévodkyně z Kentu
Katharine, vévodkyně z Kentu v roce 2013
Katharine, vévodkyně z Kentu v roce 2013
Rodné jménoKatharine Lucy Mary
Narození22. února 1933 (91 let)
Hovingham Hall, Yorkshire, Spojené království
Oceněnídáma velkého kříže Královského řádu Viktoriina
Nábož. vyznáníanglikánka, poté katolička
ChoťPrinc Edward, vévoda z Kentu
DětiGeorge Windsor, hrabě ze St. Andrews
Lady Helen Taylor
Lord Nicholas Windsor
RodičeSir William Worsley
Joyce Morgan Brunner
RodWindsorové
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Katharine, vévodkyně z Kentu (rozená Katharine Lucy Mary Worsley, * 22. února 1933, Hovingham Hall, Yorkshire, Spojené království) je členkou britské královské rodiny a manželkou britského prince Edwarda, bratrance královny Alžběty II. a vnuka krále Jiřího V.

Narodila se do šlechtické rodiny Worsleyů, vystudovala hudbu v Oxfordu a pracovala jako učitelka v mateřské škole. V roce 1961 se provdala za prince Edwarda, vévodu z Kentu. Je prvním členem královské rodiny, který veřejně konvertoval ke katolické církvi (1994). Velkou část svého života zasvětila umění, je vynikající hudebnicí, patronkou mnoha hudebních organizací a aktivně se podílí na veřejném životě a charitativní činnosti. V roce 2002 se oficiálně stáhla z veřejného života poté, co více než třicet let neúnavně reprezentovala královskou rodinu a cestovala po světě s dětskou charitativní organizací UNICEF. Od té doby vystupuje v soukromém i pracovním životě pod jménem Katherine Kent nebo Katherine vévodkyně z Kentu, přestože jí oficiálně náleží oslovení Její královská Výsost. V roce 2022 se po smrti královny Alžběty II. stala nejstarší žijící členkou britské královské rodiny.

Život[editovat | editovat zdroj]

Mládí a studia[editovat | editovat zdroj]

Narodila se jako Katharine Lucy Mary Worsley 22. února 1933 v Hovinghamu v severním Yorkshiru a je jedinou dcerou a nejmladším ze čtyř dětí sira Williama Arthingtona Worsleyho a Joyce Morgan Brunner. Vyrůstala v Hovingham Hall u Yorku, který patřil její rodině od počátku 18. století. Její pradědeček z matčiny strany, sir John Brunner, 1. baronet, založil společnost Brunner Mond, z níž se později stala Imperial Chemical Industries, která byla dříve jednou z největších společností ve Velké Británii. Její dědeček sir John Brunner, 2. baronet, byl politikem britské Liberální strany a poslancem za Leigh v Lancashiru.[1]

Do svých deseti let nezískala žádné formální vzdělání.[2] Poté se vzdělávala na Queen Margaret's School v Yorku a na Runton Hill School v severním Norfolku. Ve škole se věnovala hře na klavír, housle a varhany, což odstartovalo její celoživotní vášeň pro hudbu. Nějakou dobu pracovala v dětském domově v Yorku a v mateřské škole v Londýně. Nepodařilo se jí dostat na Královskou hudební akademii,[3] tak studovala hudbu v Oxfordu.[4]

Sňatek[editovat | editovat zdroj]

Když jí bylo 24 let, seznámila se na soukromém večírku s vévodou z Kentu, který sloužil se svým plukem nedaleko jejího rodinného domu. Chtěli se hned vzít, ale její otec je požádal, aby počkali.[5] O pět let později, v březnu 1961, pár oznámil své zasnoubení a v červnu se vzali.[4] Katharine Worsley byla první ženou bez titulu, která se po více než sto letech provdala do královské rodiny.

Svatby se zúčastnila královna, královna matka, vévoda z Edinburghu, princ Charles a princezna Anna byla družička. Na svatbě byli přítomni také členové královské rodiny z Dánska, Řecka, Nizozemska a Norska. Právě na této svatbě se měl budoucí španělský král Juan Carlos seznámit se svou královskou nevěstou, řeckou a dánskou princeznou Sofií.[5]

Nová vévodkyně z Kentu měla svatební šaty navržené irským návrhářem Johnem Cavanaghem. Vévoda a vévodkyně porušili královské zvyklosti, když se rozhodli uzavřít sňatek v York Minster, místo aby pokračovali v dlouholeté tradici svateb ve Westminsterském opatství. Jednalo se o první královskou svatbu po více než 600 letech.[6]

V době, kdy její manžel sloužil v armádě, mladá vévodkyně následovala svého muže, když byl vyslán do Hongkongu a Německa.[7] Manželé spolu mají tři děti, které nepracují v královské rodině. V roce 1975 se vévodkyně z Kentu nakazila zarděnkami a potratila a o dva roky později se jí narodil mrtvý syn.[4][8] Tato tragédie ji uvrhla do těžké deprese, o níž veřejně promluvila v roce 1997.[9]

Přestup ke katolické církvi[editovat | editovat zdroj]

Původně byla anglikánka, v roce 1994 konvertovala k římskokatolické víře. Po více než 300 letech je tak prvním členem britské královské rodiny, který se k takovému kroku rozhodl.[10] Stalo se tak poprvé od přijetí zákona o nástupnictví v roce 1701, který z něj vylučuje osoby římskokatolického vyznání nebo ty, které s katolíkem vstoupí do manželství. Manžela Kathariny, prince Edwarda, však její rozhodnutí z nástupnictví nevylučuje, protože zákon nehovoří o manželství, na jehož počátku je partner nástupce anglikánem a římským katolíkem se stane později.

Právě v roce 1994, kdy Katharine konvertovala, nastal v anglikánské církvi historický zlom – poprvé umožnila kněžské svěcení žen. Církví však z tohoto důvodu zmítaly spory. Mluvčí vévodkyně uvedl, že její konverze je výsledkem dlouho zvažovaného osobního rozhodnutí a s vnitrocírkevními kontroverzními otázkami nemá nic společného. Do římskokatolické církve byla vévodkyně přijata při soukromé mši, kterou vedl kardinál Basil Hume.[10]

Pozdější léta[editovat | editovat zdroj]

Katharine, vévodkyně z Kentu na Světové výstavě 1988 v Brisbane

Se svým manželem vévodou po léta předávala ceny finalistům ve Wimbledonu. V současné době tuto funkci vykonává Catherine, princezna z Walesu.[4]

V roce 1978 byla vévodkyně na několik týdnů hospitalizována kvůli nervovému vypětí. BBC uvedla, že vévodkyně trpí celiakií a virem Epsteina-Barrové, jejichž příznaky se podobají příznakům ME (myalgické encefalomyelitidy, známé také jako chronický únavový syndrom).[5][11][12]

V roce 1996 se vévodkyně stáhla z královských povinností a přijala místo učitelky hudby na základní škole Wansbeck v Kingston upon Hull, přičemž se jí podařilo svou královskou identitu před žáky utajit. Poskytovala také hodiny klavíru v pronajatém ateliérovém bytě nedaleko svého oficiálního sídla v Kensingtonském paláci.[5] Výukou hudby strávila třináct let a zjistila, kolik talentovaných dětí a mladých lidí potřebuje větší finanční podporu, aby mohli využít svůj hudební potenciál.[8]

Vévodkyně z Kentu se v roce 2002 poté, co více než třicet let sloužila monarchii, rozhodla, že sama nebude používat titul Její královská Výsost a omezí své královské povinnosti. Od té doby se jí neformálně říká Katharine Kent nebo Katharine, vévodkyně z Kentu. Její manžel zůstal nadále pracujícím členem královské rodiny.[4]

Navzdory svému rozhodnutí ustoupit z veřejného života se vévodkyně nadále objevovala na významných událostech, včetně svatby prince Williama a Catherine Middleton v roce 2011, koncertu v Buckinghamském paláci a děkovné bohoslužby v katedrále svatého Pavla během oslav královnina diamantového jubilea v roce 2012 a svatby prince Harryho a Meghan Markle v roce 2018. Nepřipojila se však ke svému manželovi vévodovi z Kentu na pohřbu královny Alžběty v září 2022, ani na korunovaci krále Karla III. v květnu 2023.[8]

Charitativní činnost[editovat | editovat zdroj]

Katharine se po celý život angažovala v různých charitativních projektech. Je patronkou mnoha charitativních organizací, včetně Londýnského filharmonického orchestru, Královské hudební akademie a Královského národního záchranného institutu. V roce 1977 založila Kentskou hudební školu, která poskytuje hudební vzdělání mladým lidem v okolí.[13]

V roce 2004 založila spolu s Nicholasem Robinsonem charitativní organizaci Future Talent,[14] jejímž cílem je pomáhat nadaným dětem rozvíjet jejich hudební schopnosti a dát každému dítěti stejnou příležitost uspět v hudbě. Charita nyní spolupracuje s orchestry, jako je Hallé v Manchesteru, a propojuje je se základními a středními školami.[4] Tato charitativní organizace se spojila s britským Národním dětským sborem a nabízí talentovaným mladým zpěvákům z nízkopříjmových rodin nové stipendium, které jim umožní účastnit se rezidenčních pobytů během velikonočních a letních školních prázdnin. Příjemci stipendia dostanou také příležitosti od obou organizací, včetně vystoupení, workshopů, mistrovských kurzů a nahrávání.[15][8]

V letech 1999 až 2007 byla ředitelkou National Foundation for Youth Music a působila jako prezidentka Royal Northern College of Music.[1] Po celých 30 let vévodkyně neúnavně reprezentovala královskou rodinu a cestovala po světě s dětskou charitativní organizací UNICEF.[4]

Zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Poté co Jana Novotná prohrála finále Wimbledonu 1993 se Steffi Grafovou, ačkoli ve třetí sadě vedla 4–1 a 40:15, rozplakala se na rameni vévodkyně z Kentu při převzetí trofeje.[16] Vévodkyně ji utěšila a Češce sdělila, že Wimbledon vyhraje. Na dotaz BBC, zdali byla taková vstřícnost vhodná od členky královské rodiny, reagovala slovy, že se jednalo o přirozenou lidskou reakci.[17] Událost z druhého nejdelšího wimbledonského finále žen byla připomenuta v roce 2017, v souvislosti s úmrtím Novotné na rakovinu vaječníku, kdy vévodkyně vyjádřila lítost ve veřejném prohlášení.[18]

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Vévodkyně z Kentu porodila čtyři děti, nejmladší syn se však narodil mrtvý:

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b SAMRAI, Megan. Katharine, Duchess of Kent, documentary to air tonight. Berkshire Live [online]. 2021-11-20 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. The Army wife who would occasionally don a tiara - Telegraph. web.archive.org [online]. 2016-02-26 [cit. 2024-04-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-02-26. 
  3. NEWTON, Jennifer. Turbulent life of oldest living royal who turned her back on Firm for secret job. The Mirror [online]. 2024-02-22 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d e f g Born on this day, the Duchess of Kent became a royal trailblazer.... Mail Online [online]. 2024-02-22 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  5. a b c d Who Is Katharine, Duchess of Kent?. Grazia [online]. 2023-10-07 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. REDDIN, Dorothy. Duchess of Kent left wedding dress slightly unsewn for a superstitious reason. Express.co.uk [online]. 2023-08-02 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Her Royal Highness The Duchess of Kent GCVO [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  8. a b c d Oldest Royal Family Member (Who Led Hidden Double Life!) Turns 91 and Makes Rare Statement. Peoplemag [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. I lost my baby at nine months .. it devastated me; The Duchess of Kent reveals the stillbirth that led to a breakdown. - Free Online Library. www.thefreelibrary.com [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  10. a b 1994: Duchess of Kent joins Catholic church. BBC [online]. 1994-1-14. Dostupné online. (anglicky) 
  11. RIDDELL, Mary. The Duchess of Kent: the troubled life of Katharine Worsley. London: Sidgwick & Jackson 472 s. Dostupné online. ISBN 978-0-283-06329-9. 
  12. BLOKS, Moniek. The Duchess of Kent: The reluctant Duchess (Part three) [online]. 2023-02-24 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Happy 90th Birthday to Katharine, Duchess of Kent. British Heritage [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Future Talent. www.futuretalent.org [online]. [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. 
  15. The Duchess of Kent issues rare statement on 91st birthday. HELLO! [online]. 2024-02-22 [cit. 2024-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Novotná - Grafová - Archiv Z. www.ceskatelevize.cz [online]. Česká televize, 2020 [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. 
  17. BURKERT, Marek. Vévodkyně z Kentu se nemýlila. Před 25 lety slavila Novotná triumf v milovaném Wimbledonu. Sport.cz [online]. 2023-07-04 [cit. 2023-08-03]. Dostupné online. 
  18. MAN, Vojtěch. 'Wimbledon už nebude stejný.' Tenisový svět vzpomíná na Janu Novotnou. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2017-11-22 [cit. 2019-05-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]