Celiakie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Celiakální sprue neboli celiakie (také glutenová enteropatie, endemická sprue, primární malabsorpční syndrom, choroba Geeova-Herterova, Heubner-Herterova nemoc nebo nesnášenlivost lepku, odlišuj od alergie na lepek[1]) je chronické onemocnění sliznice tenkého střeva způsobené nesnášenlivostí lepku (neboli glutenu), což je označení pro směs bílkovin obsaženou v pšenici, žitu, ječmeni a ovsu. Nesnášenlivost přetrvává celoživotně a je částečně geneticky determinována. Spouštět ji mohou rotaviry či adenoviry. V současnosti je tato choroba nevyléčitelná, při dodržování bezlepkové diety však vymizejí všechny její příznaky. Kožní projevy nesnášenlivosti lepku se označují jako Duhringova nemoc.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název celiakie je odvozen od latinského slova coeliacus, jež pochází z řeckého κοιλιακός koiliakόs "břišní".

Průběh a příznaky[editovat | editovat zdroj]

Schematické znázornění změn sliznice tenkého střeva podle Marshovy klasifikace

Pokud postižení konzumují potraviny obsahující gluten, vzniká zánět sliznice tenkého střeva a dochází k rozsáhlé zkáze epitelových buněk střeva. Kvůli tomu mohou být živiny pouze těžko vstřebávány a zůstávají nestrávené ve střevě. Symptomy jsou tomu odpovídající ztráty hmotnosti, průjem, dávení, nechutenství, únava, rozmrzelost, u dětí v neposlední řadě poruchy růstu. Neléčená celiakie především zvyšuje nebezpečí onemocnění tzv. non-Hodgkinským lymfomem (agresivní rakovina lymfatických žláz), pravděpodobně také rakoviny střeva. U 5-10 % pacientů se zároveň vyskytuje cukrovka. Jediná v dnešní době známá možnost léčby celiakie spočívá v dodržování bezlepkové diety.

Diagnostika[editovat | editovat zdroj]

V první fázi se stanoví sérové autoprotilátky k tkáňové transglutamináze třídy IgA. Pokud jsou přítomny, musíme vyšetřit autoprotilátky třídy IgG. Při pozitivitě začínáme druhou fázi diagnózy.

Při gastroskopickém vyšetření se odebere biotický vzorek kličky duodena, které je odesláno k histopatologickému vyšetření. „Při pozitivitě se nachází zmnožené lymfocyty a vyhlazené klky v histologickém preparátu odebíraného z duodena (dvanáctníku). Občas jsou klky vyhlazené tak výrazně, že můžeme onemocnění určit pouze z makroskopického obrazu (endoskopu). Dále odešle vzorek také na vyšetření přímou imunofluorescencí, kde při pozitivitě postižená část sliznice fluoreskuje. Při anemii, výraznému úbytku hmotnosti nebo průjmu se doporučuje poslat probanda na gastroenterologické vyšetření, i pokud byla negativní sérologie. Odhaduje se, že v Česku není diagnostikováno asi 85-90 % osob trpících celiakií.[2]

Výskyt v populaci[editovat | editovat zdroj]

Prevalence onemocnění v různých zemích výrazně kolísá. Kromě toho se údaje o výskytu liší podle toho, jestli je diagnóza stanovena teprve na základě klinických symptomů, nebo už podle orientačních testů. Při zohlednění pouze symptomatických případů dosahuje četnost od 1:10 000 v Dánsku a USA až po 1:3000 ve Švédsku a VB. Celosvětový průměr je zhruba 1:3350. Příliš časné přikrmování dětí nejspíš zvyšuje riziko onemocnění. U lidí trpících Downovým syndromem je onemocnění také běžnější.

Počet nemocných v České republice se odhaduje na asi 40-50 000 (četnost 1:200-250), z nichž je ale asi pouze 10-15 % vedeno v dispenzární péči (léčeno), u většiny nemocných nemoc není objevena (diagnostikována).[3]

Počet nemocných je stanovován pouze podle dosavadního systému diagnostiky, tj. až se něco pokazí. Pokud by se prováděl celoplošný screening ( preventivní testy v celé populaci, např. krevní, na zjištění specifických protilátek - TTG ), jako je tomu u fenylketonurie, pak by počet celiaků prudce vzrostl. A nedá se plně vyloučit, že by prevalence mohla být až 3 procenta, tak jak je tomu v některých oblastech Severního Irska.

Příčiny[editovat | editovat zdroj]

Rodinné hromadění u příbuzných prvního stupně a obzvlášť u jednovaječných dvojčat naznačuje závažnou příčinu. Skutečně se u více než 90 % všech postižených nachází určitá konstelace tzv. histokompatibilních antigenů (HLA), jmenovitě HLA DQ2 a DQ8. 25 % všech lidí ovšem tuto konstelaci HLA vlastní a asi 98 % z nich lepek snáší bez problémů. Otázku, proč tomu tak je, nelze s jistotou zodpovědět. Vědecké výzkumy se zaměřují na další genetické znaky, ale také na infekce, jako možné spolupůsobící faktory.

Za symptomy obtíží však nemusí být lepek, ale fruktan.[4]

Podle některých zdrojů je příčinným faktorem celiakie glyfosát, používaný například v herbicidech.[5] Tento faktor je ale odbornou veřejností odmítán.[6]

Symptomy[editovat | editovat zdroj]

Klasické příznaky celiakie jsou vleklé průjmy, způsobené poruchami trávení, zčásti ovšem také celistvá a (kvůli poruše trávení tuků) lesklá stolice. Postižené děti nemají chuť k jídlu, často zvrací a nepřibírají na váze. Později může být také omezen růst. Děti bývají mrzuté a nápadnými znaky jsou tenké končetiny a vypouklé, nafouknuté bříško.

Od té doby, co bylo do diagnostiky zahrnuto vyšetřování protilátek, pro celiakii specifických, se rozpoznávání nemoci zásadně změnilo. Lidé, u kterých byla celiakie rozpoznána např. v rámci rodinných prohlídek a kteří vykazují komplexní zakrňování klků, mohou mít pouze slabé, částečně také nespecifické příznaky. Skutečnost, že pouze část z nich vykazuje typické příznaky, vešla do literatury pod pojmem „špička ledovce". U nich se vyskytují bolesti břicha, paradoxně dokonce zácpy, oddálení růstu a u dětí oddálení puberty, snížení obsahu vápníku v kostech (kvůli omezenému vstřebávání vápníku), anémie (omezená resorpce železa), záněty kloubů, defekty zubní skloviny.

Intenzita reakce na gluten se odlišuje individuálně. U některých lidí se i požití většího množství potravin obsahujících gluten projeví jen málo. Na druhou stranu, u jiných celiaků se může požití glutenu projevit až nepřiměřenou reakcí.

Jako autoimunitní onemocnění je celiakie sdružená s jinými nemocemi, při nichž se imunitní systém brání látkám tělu vlastním. Nejčastější doprovodná nemoc je Diabetes mellitus I. typu. Asi 5-10 % celiaků trpí cukrovkou a naopak zhruba stejný podíl diabetiků celiakií. Stejně tak zánětlivé onemocnění štítné žlázy (Hashimoto-Thyreoiditis) se často vyskytuje zároveň s celiakií. Spíše u dospělých může dojít ke vzniku silně svědivé, puchýřkovité vyrážky (Dermatitis herpetiformis Duhring). Pouze 1/10 z nich má symptomy týkající se gastrointestinálního traktu.

Léčba[editovat | editovat zdroj]

V současné době jediná jistá možnost, jak nemoc léčit, je dodržovat doživotní bezlepkovou dietu. Střevo se opět uzdraví a riziko dlouhodobých následků se sníží. Z jídelníčku se musí vyloučit všechny druhy obilí s vysokým obsahem lepku (pšenice, ječmen a žito). Zvlášť u zpracovaných potravin a hotových výrobků je třeba dávat velký pozor, jestli nebyly použity žádné přísady obsahující lepek. Protože lepek bývá často používán jako emulgátor, k želírování a jako nositel aromatických látek, není to vždy na první pohled zřetelné.

Jako alternativa k obilninám obsahujícím lepek je povoleno používat proso, kukuřici, rýži, laskavec, pohanku, sojové boby, kaštany. Stejně tak je povolena zelenina včetně brambor, ovoce, maso, ryby, vejce, mléko a mléčné výrobky. Speciální bezlepkové výrobky bylo dříve možné koupit pouze ve speciálních obchodech, zabývajících se zdravou výživou. Dnes je možné některé z těchto potravin (bezlepkové sušenky, piškoty, aj.) koupit i v mnohých běžných obchodech s potravinami, zvláště pak v obchodních řetězcích. Nicméně jejich cena bývá mnohem vyšší než u normálních výrobků.

Současný výzkum nové léčby celiakie je založen na enzymatické terapii. Nedávno se povedlo izolovat z klíčícího obilného zrna enzym, který umí lepek zpracovat. Jeho zlomky pak už nemohou být imunitním systémem rozpoznány a tím pádem nevedou ke vzniku zánětu. Úkolem je vyrobit pilulky, které by tento enzym obsahovaly. Postižený by si dal pilulku před jídlem nebo během něj a onen enzym by lepek obsažený v potravinách zneškodnil. Problém spočívá v rozdílu pH v žaludku a ve střevě. Rozhodující je také rychlost trávení lepku. Ten musí být před tím, než se dostane do střeva, kompletně rozložený, aby terapie byla dostatečně bezpečná.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://celiak.cz/o-nemoci/alergie-na-lepek
  2. http://www.bezlepkovadieta.cz/celiakie-celiakalni-sprue/261-3/diagnostika-celiakie
  3. http://www.bezlepkovadieta.cz/?url=celiakie-celiakalni-sprue&clanek=5117
  4. https://medicalxpress.com/news/2017-11-fructan-gluten-people-stomachs.html - New study suggests it may be fructan, not gluten, that is upsetting people's stomachs
  5. Samsel, A., & Seneff, S. (2013). Glyphosate, pathways to modern diseases II: Celiac sprue and gluten intolerance. Interdisciplinary toxicology, 6(4), 159-184. http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3945755/
  6. https://www.sciencebasedmedicine.org/glyphosate-the-new-bogeyman/ - Glyphosate – The New Bogeyman

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]