Zikmund Habsburský
| otec | Fridrich IV. Habsburský |
|---|---|
| matka | Anna Brunšvická |
| I. manželka | Eleonora Skotská |
| syn | Wolfgang |
| II. manželka | Kateřina Saská |
Zikmund Habsburský zvaný Bohatý nebo Plný měšec ( 26. října 1427, Innsbruck – 4. března 1496, Innsbruck) byl rakouský arcivévoda, vládce Předních Rakous a Tyrolska.
Život [editovat]
Narodil se z manželství tyrolského hraběte Fridricha IV. (1382 - 1439) s princeznou Annou Brunšvisko-Göttingenskou (1390 - 1432). Matka byla dcerou brunšvického vévody Fridricha a Anny Saské. Otec zemřel roku 1439 a poručníkem dvanáctiletého Zikmunda se stal jeho starší bratranec, pozdější císař Fridrich III. Navzdory dohodě s tyrolskými stavy odvezl Fridrich Zikmunda i s obsahem tyrolské klenotnice na výchovu do Štýrska. Jedním z vychovatelů byl i Eneáš Silvius Piccolomini, pozdější papež Pius II. Poručenství mělo původně skončit v roce 1443, kdy Zikmund dosáhl věku šestnácti let. Fridrich však tuto dobu svévolně prodloužil o tři roky, což vedlo k vážné krizi mezi ním a tyrolskými stavy.
Zikmund dosáhl samostatné vlády roku 1446, kdy došlo k dohodě. Zatím se mohl ujmout pouze vlády v Tyrolsku a na panstvích před Arlbergem. Fridrich si zároveň zajistil i jisté příjmy plynoucí z Tyrolska. Ostatní země Předních Rakous dostal do správy Fridrichův mladší bratr Albrecht VI. Teprve po jeho smrti v roce 1463 se mohl Zikmund ujmout i těchto území.
V prvních desetiletích svého panování měl Zikmund spory s brixenským biskupem Mikulášem Kusánským, který se snažil o omezení světské moci tyrolských vládců a návrat ke stavu z doby vrcholného středověku, kdy byli brixenští biskupové faktickými vládci této oblasti.
Zikmund své země spravoval úspěšně. Svými reformami podpořil hospodářský vývoj. Tyrolsko bývalo nejbohatší rakouskou zemí, a to zejména díky těžbě stříbra a dalších kovů. Zikmund provedl mincovní reformu a nechal přemístit mincovnu z Meranu do Hallu. Díky tomu přestala být mincovna závislá na dováženém kovu. V nové mincovně nechal razit první tolary, v té době ještě zvané guldiner. Tyto velké stříbrné mince měly stejnou hodnotu jako zlatý. Zikmund rovněž podporoval hospodářství a dopravu výstavbou nových silnic. Během jeho vlády také vzkvétalo sídelní město Innsbruck.
Po roce 1480 se však u nadaného vládce začala projevovat senilita, spojená s bezmeznou rozhazovačností. Hrozilo, že Zikmund, který neměl legitimní potomky, předá vládu bavorskému vévodovi Albrechtu IV. Tomu zabránily zemské stavy a osobní intervence císaře Fridricha III. v roce 1487. V roce 1487 vedl vojenský útok proti Benátkám. V krvavých bitvách u Rovereta a Calliana sice zvítězil, tato vítězství však nepřinesla žádné územní zisky. Válkou navíc značně utrpěla doprava a obchod.
V roce 1490 byl donucen abdikovat ve prospěch Fridrichova syna Maxmiliána I., kterého zároveň přijal za svého syna. Maxmilián mu za to přiznal vysokou doživotní rentu a také se postaral o hmotné zajištění jeho početných nemanželských dětí.
Zikmund zemřel v roce 1496 v Innsbrucku. Pohřben byl v klášteře Stams. Přízvisko Plný měšec se poprvé objevuje v malovaném habsburském rodokmenu na zámku Tratzberg. Rodokmen byl namalován okolo roku 1506.
Rodina [editovat]
Zikmund byl dvakrát ženatý. V prvním manženství s Eleonorou Skotskou se narodil jediný syn Wolfgang. Matka i syn však krátce po porodu zemřeli. Druhé manželství s Kateřinou Saskou zůstalo bezdětné. Zikmund tedy neměl legitimního nástupce. Vedl však nespoutaný život. Z jeho četných milostných dobrodužství vzešlo údajně až padesát nemanželských potomků.
Literatura [editovat]
- HAMANNOVÁ, Brigitte. Habsburkové : životopisná encyklopedie. Překlad Milada a Milan Kouřimských. 3. vyd. Praha : Brána, 2010. 408 s. Přeloženo ze čtvrtého, upraveného vydání. ISBN 978-80-7243-455-8. s. 382–383.
- VEBER, Václav, a kol. Dějiny Rakouska. 1. doplněné a aktualizované. vyd. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7106-239-4. s. 184, 200–201.
| Předchůdce: Fridrich |
 |
Tyrolský regent 1439 – 1490 |
|
Nástupce: Ferdinand II. |
| Předchůdce: Fridrich V. |
 |
Regent Předních Rakous 1439 – 1490 |
|
Nástupce: Albrecht VI. |
