Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský

Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský
	brunšvicko-lüneburský
Narození	1324
Úmrtí	25. července 1373
Manželka	Kateřina Anhaltsko-Bernburská
Potomci	Anežka Brunšvicko-Lüneburská; Fridrich I. Brunšvicko-Wolffenbüttelský; Žofie Brunšvicko-Lüneburská; Bernard I. Brunšvicko-Lüneburský; Jindřich Brunšvicko-Lüneburský; Ota z Brém; Kateřina Alžběta Brunšvicko-Lüneburská; Anežka Brunšvicko-Lüneburská; Helena Brunšvicko-Lüneburská; Matylda Brunšvicko-Lüneburská
Rod	Welfové
Otec	Magnus I. Brunšvicko-Lüneburský
Matka	Žofie Braniborská
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Magnus II. Brunšvicko-Lüneburský (1324 – 25. července 1373), zvaný Magnus s náhrdelníkem, byl brunšvicko-lüneburský brunšvicko-wolfenbüttelský vévoda.

Život[editovat | editovat zdroj]

Magnus se narodil jako syn vévody Magnuse Pobožného a jeho manželky Žofie Braniborské. V roce 1362 on a jeho bratr Ludvík pomohli svému bratru knížeti-acibiskupovi Albrechtovi z Brém prosadit se proti držiteli úřadu diecézního administrátora Morrisi Oldenburskému, který si úřad nárokoval pro sebe. Magnus, Ludvík a jeho tchán Vilém II. Brunšvicko-Lüneburský se svými vojáky obklíčili Morrise v arcibiskupském hradu Bremervörde a donutili ho podepsat rezignaci.

Po smrti bratra Ludvíka v roce rnost1367 se stal Magnus určeným dědicem obou knížectví, Wolfenbüttelu a Celle (jinak také Lüneburg). Když v roce 1369 zemřeli oba vládci, jeho otec i Vilém II., získal Magnus obě vévodská knížectví. Již v roce 1370 však ztratil Celle ve prospěch Askánců ze Sasko-wittenberského vévodství (Albrecht a jeho strýc Václav I. Saský), kteří knížectví dostali od císaře Karla IV. Některá města, včetně Lüneburgu, Uelzenu a Hannoveru slíbila věrnost Askáncům. Magnus mezi svými spojenci dokázal jen s obtížemi udržet město Braunschweig. Magnus zemřel 25. července 1373 v bitvě u Levestu u Deisteru. Válka o Lüneburské dědictví pokračovala ještě několik let po jeho smrti.

Manželství a potomci[editovat | editovat zdroj]

Magnus se oženil s Kateřinou, nejstarší dcerou knížete Bernarda III. Anhaltsko-Bernburského, která se po jeho smrti provdala za jeho nepřítele Albrechta Sasko-Wittenberského. Magnus s ní měl jedenáct dětí: