Filozofie

Rafael Santi: Hérakleitos z Efesu. Detail z fresky „Athénská škola“ ve Vatikánu (1510).

Filozofie, ve stylově příznakové podobě také filosofie (z řeckého φιλοσοφία, philosophia, „láska k moudrosti“) je systematické, racionální a kritické studium obecných a základních otázek, jako jsou otázky existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli a jazyka. Tyto otázky jsou často předkládány jako problémy, které je třeba studovat nebo řešit. Některé prameny tvrdí, že termín pochází od Pythagora (asi 570 - asi 495 př. n. l.); jiné tuto verzi zpochybňují a tvrdí, že pythagorejci se pouze přihlásili k užívání již existujícího termínu. Mezi filozofické metody patří kladení otázek, kritická diskuse, racionální argumentace a systematická prezentace.

Historicky filozofie zahrnovala všechny soubory vědomostí a její praktik byl označován jako filozof. Od dob starořeckého filozofa Aristotela až do 19. století zahrnovala „přírodní filozofie“ astronomii, medicínu a fyziku. Například Newtonovy Matematické principy přírodní filozofie z roku 1687 byly později klasifikovány jako kniha o fyzice. V 19. století vedl růst moderních výzkumných univerzit k profesionalizaci a specializaci akademické filozofie a dalších oborů, od té doby se různé oblasti zkoumání, které byly tradičně součástí filozofie, staly samostatnými akademickými disciplínami, a to konkrétně společenskými vědami, jako je psychologie, sociologie, lingvistika a ekonomie.

Dnes mezi hlavní podobory akademické filozofie patří metafyzika, která se zabývá základní povahou existence a reality, epistemologie, která studuje povahu poznání a víry, etika, která se zabývá morálními hodnotami, a logika, která studuje pravidla odvozování, jež umožňují vyvozovat závěry z pravdivých premis. Mezi další významné podobory patří filozofie náboženství, filozofie vědy, politická filozofie, estetika, filozofie jazyka a filozofie mysli.

Definice

Panuje široká shoda na tom, že filozofie (ze starořeckého φίλος, phílos: „láska“; a σοφία, sophía: „moudrost“) se vyznačuje různými obecnými rysy: je formou racionálního zkoumání, usiluje o systematičnost a má tendenci kriticky reflektovat své vlastní metody a předpoklady. Přístupy, které jdou nad rámec těchto vágních charakteristik a podávají zajímavější či hlubší definici, jsou však obvykle rozporuplné. Často jsou přijímány pouze teoretiky náležejícími k určitému filozofickému směru a jsou revizionistické v tom smyslu, že mnohé předpokládané části filozofie by si nezasloužily název "filozofie", kdyby byly pravdivé. Před novověkem se tento termín používal ve velmi širokém smyslu, který zahrnoval jednotlivé vědy, jako je fyzika nebo matematika, jako její dílčí disciplíny, ale současné užití je užší.

Některé přístupy tvrdí, že existuje soubor podstatných rysů, které jsou společné všem částem filozofie, zatímco jiné vidí pouze slabší příbuzenské podobnosti nebo tvrdí, že se jedná pouze o prázdný souhrnný pojem. Některé definice charakterizují filozofii ve vztahu k její metodě, jako je čisté uvažování. Jiné se zaměřují spíše na její téma, například jako studium největších zákonitostí světa jako celku nebo jako snahu odpovědět na velké otázky. Oba přístupy mají ten problém, že jsou obvykle buď příliš široké, protože zahrnují i nefilozofické disciplíny, nebo příliš úzké, protože vylučují některé filozofické podobory. Mnohé definice filozofie zdůrazňují její úzký vztah k vědě. V tomto smyslu je filozofie někdy chápána jako svébytná věda. Některé naturalistické přístupy například chápou filozofii jako empirickou, avšak velmi abstraktní vědu, která se namísto konkrétních pozorování zabývá velmi rozsáhlými empirickými zákonitostmi, někteří fenomenologové naopak charakterizují filozofii jako vědu o podstatách. Definice založené na vědě se obvykle potýkají s problémem, jak vysvětlit, proč filozofie ve své dlouhé historii nedosáhla takového pokroku, jaký je patrný u jiných věd. Tomuto problému se vyhýbají tím, že filozofii považují za nezralou či provizorní vědu, jejíž dílčí disciplíny přestávají být filozofií, jakmile se plně rozvinou. V tomto smyslu je filozofie porodní bábou věd.

Jiné definice se více zaměřují na kontrast mezi vědou a filozofií. Společným tématem mnoha takových definic je, že filozofie se zabývá významem, porozuměním nebo objasněním jazyka. Podle jednoho názoru je filozofie pojmovou analýzou, která zahrnuje hledání nutných a postačujících podmínek pro použití pojmů. Jiný přístup definuje filozofii jako lingvistickou terapii, jejímž cílem je rozptýlit nedorozumění, k nimž jsou lidé náchylní kvůli matoucí struktuře přirozeného jazyka. Podle dalšího přístupu je hlavním úkolem filozofie vyjádřit předontologické chápání světa, které funguje jako podmínka možnosti zkušenosti.

Mnoho dalších definic filozofie nespadá jednoznačně do žádné z výše uvedených kategorií. Raný přístup, který lze nalézt již ve starověké řecké a římské filozofii, říká, že filozofie je duchovní praxe rozvíjení schopnosti uvažování, která je výrazem filozofovy lásky k moudrosti a jejímž cílem je zlepšit blaho člověka vedením přemýšlivého života. Úzce související přístup označuje za hlavní úkol filozofie rozvoj a artikulaci světonázoru, tj. vyjádřit, jak věci ve velkém měřítku spolu souvisejí a jaký praktický postoj bychom k nim měli zaujmout. Jiná definice charakterizuje filozofii jako myšlení o myšlení, aby zdůraznila její reflexivní povahu.

Filozofická metoda

Na rozdíl od jednotlivých věd, které se zpravidla vymezují také svojí specifickou metodou (matematickou, experimentální, historickou apod.), je filozofická metoda daleko volnější a začátečníkovi se může zdát, že žádná ani není. To je pravda potud, že filozofická práce se nedá popsat návodem, který by automaticky vedl k cíli. Na druhé straně filozofie vznikla právě tím, že na myšlení klade určité nároky. Tak filozofické myšlení má např.

• vytvářet a používat pevné pojmy,
• každé cizí tvrzení podrobit kritice,
• každé vlastní být schopno racionálně zdůvodnit.

Naopak zde neplatí žádné jiné autority než přesvědčivost racionálního argumentu. Filozofie nedělá experimenty a neměří; snaží se spíš chápat a rozumět. Jejím zdrojem může být přímá zkušenost, ale často jsou to třeba staré texty, které se snaží pochopit a vykládat – někdy se mluví o hermeneutické metodě. Bývá pozadu za skutečností, kterou chce pochopit – proto říká Hegel, že „Minervina sova létá za soumraku.“ Filozof se může snažit postupovat deduktivně jako Sókratés, Spinoza nebo Kant, může pozorovat a srovnávat jako Aristotelés a může klást proti sobě protikladná stanoviska jako Tomáš Akvinský, nemůže se ale zbavit závislosti na jazyku: záleží i na tom, jak věci říká. Některá filozofická díla, například Platónova, Nietzschova, Sartrova nebo Heideggerova, mají blízko ke krásné literatuře. Někteří filozofové vytvářeli nová slova, aby se jejich pojmy nepletly, většina se ale snaží vystačit s běžným jazykem, protože se chce odvolávat na společnou lidskou zkušenost.

Protože nevytváří definitivní a nepochybná tvrzení, nemá ani povahu kumulativního vědění, kde se jednotlivé poznatky prostě skládají k sobě. Na druhé straně by ale mělo být samozřejmé, že filozof zná stav diskuse k dané otázce, a to ne jen za posledních několik let. Pro dnešní medicínu má Hippokratés jen historický význam, kdežto pro filozofii je Platón stále aktuální; britský filozof Whitehead dokonce napsal, že celá filozofie je jen komentář k Platónovi. Tak je filozofie vždycky diskusí, často napříč staletími. Málokdy se stane, aby se nějaký skutečný problém filozoficky „vyřešil“; spíš se udržuje a možná prohlubuje, přizpůsobuje měnícím se podmínkám našeho života.

Někdy se rozlišuje mezi historickým a systematickým přístupem k filozofii. Ve skutečnosti nejsou ani dějiny filozofie pouze dějinami, nýbrž také inspirací k vlastnímu myšlení, kdežto systematický výklad nějakého tématu obvykle vyžaduje vyložit i jeho minulost, původ. Vedle dějin filozofie k tomu často slouží i rozbor původu slov (etymologie), protože jazyk a slova jako stopy či sedimenty staleté lidské zkušenosti a přemýšlení často odhalují pozoruhodné souvislosti.

Rozdělení filozofie

Tradiční

• metafyzika – „první filozofie“, nauka o základech bytí;
• logika – nauka o správném myšlení, řeči a argumentování;
• etika – nauka o správném jednání.

Jiné dělení

Teoretická filozofie

• metafyzika a ontologie – o celku bytí, o jeho počátku, povaze a smyslu;
• logika – o správném myšlení, vyvozování a argumentování;
• teorie poznání (epistemologie, gnozeologie) – o možnostech a podmínkách poznávání;
• filozofie vědy – o podmínkách, metodách a cílech vědy;
• filozofie jazyka – o vztahu jazyka k myšlení a skutečnosti, o komunikaci.
• filozofie mysli – o vědomí, vnímání a mozku;

Praktická filozofie

• etika – o správném jednání a morálce;
• metaetika – o zdůvodnění morálky a etiky;
• estetika – o vnímání, umění, kráse a vnímání krásy;
• axiologie – o hodnotách a hodnocení.
• filozofie práva – o spravedlnosti, o smyslu a cílech práva;
• politická filozofie – o občanovi a svobodě, o vládě a státu;
• sociální filozofie – o povaze, smyslu a funkci společnosti;

Další disciplíny

• dějiny filozofie – o filozofech, filozofických školách a směrech minulosti;
• filozofická antropologie – o člověku, jeho možnostech a společnosti;
• filozofie dějin – o dějinných procesech a tendencích, o jejich smyslu;
• filozofie náboženství – o Bohu, o náboženství a mravnosti;
• filozofie výchovy – o výchově a vzdělávání, o úloze učitele a školství;
• filozofie matematiky – o předpokladech, základech a důsledcích matematiky;

Západní filozofie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny západní filozofie.

Antika

Podrobnější informace naleznete v článku Antická filozofie.

• Předsókratici: Thalés, Anaximandros, Anaximenés, Pythagoras, Hérakleitos, Xenofanés, Parmenidés, Zénón z Eleje, Empedoklés, Anaxagorás, Leukippos z Milétu, Démokritos
• Vrcholné období: Sókratés, Platón a Aristotelés
• Sofisté
• Kynismus
• Stoicismus
• Epikureismus, Skepticismus, Eklekticismus
• Novoplatonismus

Středověk

Podrobnější informace naleznete v článku Středověká filozofie.

• Patristika: svatý Augustin, Pseudodionysios, Boëthius, Joannes Scotus Eurigena
• Raná scholastika: Anselm z Canterbury, Pierre Abélard, Bernard z Clairvaux, Chartreská škola
• Islámská filozofie: al-Kindí, Al-Fárábí, Avicenna, Averroes
• Maimonides (Moše ben Maimon)
• Vrcholná scholastika: Siger Brabantský, Boethius z Dácie, sv. Albert Veliký, sv. Tomáš Akvinský, sv. Bonaventura, Roger Bacon
• Pozdní scholastika: Mistr Eckhart, Jan Duns Scotus, William Ockham, Jan Buridan, Mikuláš Oresme, Tomáš Bradwardine, Vilém Heytesbury, Petr z Ailly

Raný novověk

• Renesanční filozofie
• Mikuláš Kusánský, Erasmus Rotterdamský, Mikuláš Koperník, Giordano Bruno
• Reformace: Jan Hus, Martin Luther, Philipp Melanchthon, Ulrich Zwingli, Jan Kalvín
• René Descartes, Baruch Spinoza, Blaise Pascal, Gottfried Leibniz
• Thomas Hobbes, John Locke, George Berkeley
• Isaac Newton

Osvícenství

• Charles Louis Montesquieu, Voltaire, Jean-Jacques Rousseau, David Hume, Immanuel Kant

19. století

Podrobnější informace naleznete v článku Filozofie 19. století.

• Německý idealismus: Johann Gottlieb Fichte, Friedrich Wilhelm Joseph von Schelling, Georg Wilhelm Friedrich Hegel
• Jeremy Bentham, Auguste Comte, Herbert Spencer, John Stuart Mill, Ludwig Feuerbach
• Arthur Schopenhauer, Friedrich Nietzsche, Søren Kierkegaard
• Dialektický materialismus: Karl Marx, Friedrich Engels
• Tomáš Garrigue Masaryk

20. století

Podrobnější informace naleznete v článku Filozofie 20. století.

• Vitalismus: Henri Bergson, Wilhelm Dilthey, Hans Driesch, Oswald Spengler
• Pragmatismus: William James, John Dewey
• Fenomenologie: Edmund Husserl, Martin Heidegger, Hans-Georg Gadamer, Maurice Merleau-Ponty, Paul Ricoeur, Jan Patočka, Eugen Fink
• Existencialismus: Jean-Paul Sartre, Albert Camus, Karl Jaspers
• Pierre Teilhard de Chardin
• Filozofie jazyka: Ferdinand de Saussure, Ludwig Wittgenstein, Noam Chomsky, Umberto Eco
• Analytická filozofie: George Edward Moore, Bertrand Russell, Rudolf Carnap
• Filozofie vědy: Karl Raimund Popper, Paul Karl Feyerabend, Thomas Kuhn

Východní filozofie

• Indická filozofie: Védy, Upanišady, Bhagavadgíta, buddhistická filozofie (Buddha), Mahávíra (Džina), Pataňdžali, Bódhidharma, Ánanda
• Čínská filozofie: Konfucius (Kchung-fu-c', Kongfuzi), Lao-c' (Laozi), Čuang-c' (Zhuangzi), Mo-c' (Mozi)
• Japonská filozofie: Zen, Kúkai, Dógen
• Korejská filozofie : Son

Hlavní filozofické pozice

• atomismus vs. holismus
• monismus vs. dualismus a pluralismus
• materialismus vs. idealismus
• empirismus vs. racionalismus vs. iracionalismus
• nominalismus vs. realismus
• antropocentrismus vs. biocentrismus

• hédonismus
• historicismus
• humanismus
• naturalismus
• perspektivismus
• pozitivismus a novopozitivismus
• pragmatismus
• psychologismus

Filozofové o filozofii

Myšlenky velkých filozofů nezastarávají a tím nejcitovanějším je dodnes Platón. Někteří filozofii charakterizovali takto:

„Údiv je postoj člověka, který moudrost skutečně miluje, a není jiný počátek filozofie než tento.“ Platón

„Údiv vedl lidi k filozofování – na počátku i dnes – a to tak, že se zarazili s údivem u nejbližších otázek a potom se pomalu zamýšleli i nad většími věcmi… A kdo se zamýšlí a diví, ten se domnívá, že neví.“ Aristotelés

„Kdo chce hledat radost sám v sobě, nenajde ji jinde než ve filozofii.“ Aristotelés

„Filozofie je péče (starost) o duši.“ Cicero

„Studium filozofie není k tomu, abychom věděli, co se lidé domnívali, ale jak se to má s pravdou věcí.“ Tomáš Akvinský

„Žít a nefilozofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.“ René Descartes

Immanuel Kant vymezil úlohu filozofie třemi otázkami: „Co mohu vědět? Co mám činit? V co mohu doufat?“, které lze shrnout do jediné: „Co je člověk?“

„Úkolem filozofie je pochopit to, co jest.“ G. W. F. Hegel

„Filozofové svět dosud jen různě vykládali, teď jde o to jej změnit.“ Karl Marx, These o Feuerbachovi 11.

„Zachytit hranice rozumu – jen to je pravá filozofie.“ Friedrich Nietzsche

„Velká filozofie není filozofie bez chyb, ale beze strachu.“ Charles Péguy

„Filozofie není nauka, nýbrž činnost. Filozofické dílo sestává podstatně z objasnění.“ Ludwig Wittgenstein

Odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philosophy na anglické Wikipedii.

Literatura

Slovníky a příručky

• Durozoi – Roussel: Filozofický slovník. Praha 1994. ISBN 80-85764-07-5.
• Filosofický slovník. FIN Olomouc 1998. ISBN 80-7182-064-4.
• Brugger, W.: Filosofický slovník. Praha 1994. ISBN 80-206-0409-X.
• Störig, H.-J.: Malé dějiny filosofie. Praha 1995. ISBN 80-7113-175-X.
• Nicola, Ubaldo: Obrazové dějiny filozofie. Praha 2006. ISBN 80-242-1578-0.
• Tretera, I.: Nástin dějin evropského myšlení: od Thaléta k Rousseauovi. Praha 1999. ISBN 80-7185-243-0.

Literatura k úvodu

(od nejpřístupnější k náročnější)

• Encyklopedický atlas filosofie. NLN Praha 2001. ISBN 80-7106-339-8.
• Law, S.: Filozofická gymnastika. Praha 2007. ISBN 978-80-7203-882-4
• Sokol, J.: Malá filosofie člověka. Slovník filosofických pojmů. Praha 2004. ISBN 80-7021-713-8.
• Petříček, M.: Úvod do (současné) filosofie. Praha 1997.
• Anzenbacher, A: Úvod do filosofie. Praha 2004. ISBN 80-7178-804-X.
• Peregrin, J.: Kapitoly z analytické filosofie. Filosofia, Praha 2005. ISBN 80-7007-207-5.
• Jaspers, K.: Úvod do filosofie. Praha 1996. ISBN 80-86005-05-4.
• Deleuze – Guattari: Co je filosofie? Praha 2001. ISBN 80-7298-030-0.
• Fiala, J.: Analytická filosofie 1 – Úvod. Plzeň 2005. ISBN 80-239-7106-9

Související články

• Seznam filozofů
• Seznam politických filozofů

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu filozofie na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo filozofie ve Wikislovníku
• Téma Filosofie ve Wikicitátech
• Téma Filosof ve Wikicitátech
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž tématem je Filozofie

Slovníky

• Stanford Encyclopedia of Philosophy – en
• Internet Encyclopedia of Philosophy – en
• Rudolf Eisler: Wörterbuch der philosophischen Begriffe (1904)
• F. Kirchner: Wörterbuch philosophischer Grundbegriffe – de
• Filosofické encyklopedie a jiné zdroje – sk

Dějiny filozofie

• Karl Vorländer, Geschichte der Philosophie (1902) – de

Texty ke stažení

• Project Gutenberg: Klasická literatura – en
• Gallica, knihovna el. textů – fr
• Perseus Antická literatura (Tufts University) – en, gr, la
• Antika, patristika, středověk (Georgetown University)– en, la
• Latinské texty – la
• Tomáš Akvinský, Summa theologiae – cs, en, la
• Immanuel Kant – de
• Politická filosofie – en
• Ladislav Hejdánek - cs

Autoritní data	NKC: ph114540 PSH: 2596 BNE: XX525257 BNF: cb119368422 (data) GND: 4045791-6 LCCN: sh85100849 LNB: 000048176 NARA: 10642509 NDL: 00572945 NLI: 987007541265005171 NLK: KSH1998000547

Portály: Filosofie