Přeskočit na obsah

Filozofie: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
nový delší úvod (z angl. Wiki); přehození kapitol
+nové kap. definice; -neencykl.: co je a co není filoz; -neencykl. o citování děl
Řádek 23: Řádek 23:


== Definice ==
== Definice ==
Panuje široká shoda na tom, že filozofie (ze [[Starořečtina|starořeckého]] φίλος, ''phílos'': „láska“; a σοφία, ''sophía'': „moudrost“)<ref>{{Citace elektronického periodika
Od [[věda|věd]], které kdysi z filozofie vzešly, se filozofie liší jednak širší, vlastně neomezenou oblastí témat, jednak volnější metodou. Moderní vědy se omezují na to, co lze bezpečně doložit, vyzkoušet [[experiment]]em, modelovat a měřit, a co tedy platí úplně pro každého (pokud příslušné metodě rozumí). Nemohou tedy hodnotit, ptát se na smysl své činnosti ani odpovídat na prosté otázky, jaké kladou třeba děti – například, co je věda, co je to pravda nebo proč se nemá lhát. Naopak od poezie a literatury se filozofie liší tím, že se musí snažit o určité pojmové vyjadřování, ale hlavně tím, že každé své tvrzení musí umět nějak obhájit, tedy vysvětlit, proč říká to, co říká.
| titul = philosophy {{!}} Etymology, origin and meaning of philosophy by etymonline
| periodikum = www.etymonline.com
| url = https://www.etymonline.com/word/philosophy
| jazyk = en
| datum přístupu = 2022-11-03
}}</ref> se vyznačuje různými obecnými rysy: je formou [[Racionalita|racionálního]] zkoumání, usiluje o systematičnost a má tendenci kriticky reflektovat své vlastní metody a předpoklady.<ref name="MacmillanPhilosophy">{{cite book|last1=Audi|first1=Robert|title=Macmillan Encyclopedia of Philosophy, 2nd Edition|date=2006|publisher=Macmillan|url=https://www.encyclopedia.com/philosophy-and-religion/philosophy/philosophy-terms-and-concepts/philosophy|chapter=Philosophy|access-date=15 February 2022|archive-date=14 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220214235128/https://www.encyclopedia.com/philosophy-and-religion/philosophy/philosophy-terms-and-concepts/philosophy|url-status=live}}</ref><ref name="OxfordPhilosophy">{{cite book|last1=Honderich|first1=Ted|title=The Oxford Companion to Philosophy|date=2005|publisher=Oxford University Press|url=https://philpapers.org/rec/HONTOC-2|chapter=Philosophy|access-date=15 February 2022|archive-date=29 January 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210129082636/https://philpapers.org/rec/HONTOC-2|url-status=live}}</ref><ref name="MeinerPhilosophiebegriffe" /> Přístupy, které jdou nad rámec těchto vágních charakteristik a podávají zajímavější či hlubší definici, jsou však obvykle rozporuplné.<ref name="OxfordPhilosophy2" /><ref name="MeinerPhilosophiebegriffe2">{{cite book|last1=Sandkühler|first1=Hans Jörg|title=Enzyklopädie Philosophie|date=2010|publisher=Meiner|url=https://meiner.de/enzyklopadie-philosophie-14071.html|chapter=Philosophiebegriffe|access-date=15 February 2022|archive-date=20 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220320211323/https://meiner.de/enzyklopadie-philosophie-14071.html|url-status=live}}</ref> Často jsou přijímány pouze teoretiky náležejícími k určitému filozofickému směru a jsou revizionistické v tom smyslu, že mnohé předpokládané části filozofie by si nezasloužily název "filozofie", kdyby byly pravdivé. <ref name="IEPMetaphilosophy">{{cite web|last1=Joll|first1=Nicholas|title=Metaphilosophy|url=https://iep.utm.edu/con-meta/|website=Internet Encyclopedia of Philosophy|access-date=1 February 2022|archive-date=15 May 2019|archive-url=https://web.archive.org/web/20190515174423/https://www.iep.utm.edu/con-meta/|url-status=live}}</ref><ref name="Overgaard" /> Před novověkem se tento termín používal ve velmi širokém smyslu, který zahrnoval jednotlivé [[Věda|vědy]], jako je [[fyzika]] nebo [[matematika]], jako její dílčí disciplíny, ale současné užití je užší.<ref name="MeinerPhilosophiebegriffe3" /><ref>{{cite web|title=philosophy|url=https://www.etymonline.com/word/philosophy|website=www.etymonline.com|language=en|access-date=15 February 2022|archive-date=13 September 2017|archive-url=https://web.archive.org/web/20170913065035/http://www.etymonline.com/index.php?term=philosophy|url-status=live}}</ref><ref name="Baggini">{{cite web|last1=Baggini|first1=Julian|last2=Krauss|first2=Lawrence|title=Philosophy v science: which can answer the big questions of life?|url=https://www.theguardian.com/science/2012/sep/09/science-philosophy-debate-julian-baggini-lawrence-krauss|website=the Guardian|access-date=11 February 2022|language=en|date=8 September 2012|archive-date=14 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220214234944/https://www.theguardian.com/science/2012/sep/09/science-philosophy-debate-julian-baggini-lawrence-krauss|url-status=live}}</ref>


Některé přístupy tvrdí, že existuje soubor podstatných rysů, které jsou společné všem částem filozofie, zatímco jiné vidí pouze slabší příbuzenské podobnosti nebo tvrdí, že se jedná pouze o prázdný souhrnný pojem.<ref name="MetzlerPhilosophie">{{cite book|last1=Mittelstraß|first1=Jürgen|title=Enzyklopädie Philosophie und Wissenschaftstheorie|date=2005|publisher=Metzler|url=https://www.springer.com/de/book/9783476021083|chapter=Philosophie|access-date=27 February 2022|archive-date=20 October 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20211020080039/https://www.springer.com/de/book/9783476021083|url-status=live}}</ref><ref name="Overgaard2">{{cite book|last1=Overgaard|first1=Søren|last2=Gilbert|first2=Paul|last3=Burwood|first3=Stephen|title=An Introduction to Metaphilosophy|date=2013|publisher=Cambridge University Press|isbn=978-0-521-19341-2|pages=17–44|url=https://www.cambridge.org/core/books/abs/an-introduction-to-metaphilosophy/what-is-philosophy/9D6F6F1186D1FF68A23B97B17CC810EE|chapter=What is philosophy?|access-date=15 February 2022|archive-date=14 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220214234944/https://www.cambridge.org/core/books/abs/an-introduction-to-metaphilosophy/what-is-philosophy/9D6F6F1186D1FF68A23B97B17CC810EE|url-status=live}}</ref><ref name="Quine">{{cite book|last1=Quine|first1=Willard Van Orman|title=Quine in Dialogue|date=2008|publisher=Harvard University Press|isbn=978-0-674-03083-1|url=https://books.google.com/books?id=CYv5B_ON5O0C|language=en|chapter=41. A Letter to Mr. Ostermann|access-date=27 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213130153/https://books.google.com/books?id=CYv5B_ON5O0C|url-status=live}}</ref> Některé definice charakterizují filozofii ve vztahu k její metodě, jako je čisté uvažování. Jiné se zaměřují spíše na její téma, například jako studium největších zákonitostí světa jako celku nebo jako snahu odpovědět na velké otázky.<ref name="Overgaard3" /><ref name="Rescher">{{cite book|last1=Rescher|first1=Nicholas|title=On the Nature of Philosophy and Other Philosophical Essays|date=2 May 2013|publisher=Walter de Gruyter|isbn=978-3-11-032020-6|url=https://books.google.com/books?id=RIx_k41e1xAC|language=en|chapter=1. The Nature of Philosophy|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213130159/https://books.google.com/books?id=RIx_k41e1xAC|url-status=live}}</ref><ref name="Nuttall1">{{cite book|last1=Nuttall|first1=Jon|title=An Introduction to Philosophy|date=3 July 2013|publisher=John Wiley & Sons|isbn=978-0-7456-6807-9|url=https://books.google.com/books?id=luc-Hf_bEOIC|language=en|chapter=1. The Nature of Philosophy|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213130151/https://books.google.com/books?id=luc-Hf_bEOIC|url-status=live}}</ref> Oba přístupy mají ten problém, že jsou obvykle buď příliš široké, protože zahrnují i nefilozofické disciplíny, nebo příliš úzké, protože vylučují některé filozofické podobory.<ref name="Overgaard4" /> Mnohé definice filozofie zdůrazňují její úzký vztah k vědě.<ref name="MeinerPhilosophiebegriffe4" /> V tomto smyslu je filozofie někdy chápána jako svébytná věda. Některé [[Naturalismus (filozofie)|naturalistické]] přístupy například chápou filozofii jako empirickou, avšak velmi abstraktní vědu, která se namísto konkrétních pozorování zabývá velmi rozsáhlými empirickými zákonitostmi,<ref name="Overgaard5" /><ref name="StanfordQuine3">{{cite web|last1=Hylton|first1=Peter|last2=Kemp|first2=Gary|title=Willard Van Orman Quine: 3. The Analytic-Synthetic Distinction and the Argument Against Logical Empiricism|url=https://plato.stanford.edu/entries/quine/#AnalSyntDistArguAgaiLogiEmpi|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|date=2020|access-date=27 February 2022|archive-date=25 February 2021|archive-url=https://web.archive.org/web/20210225093830/https://plato.stanford.edu/entries/quine/#AnalSyntDistArguAgaiLogiEmpi|url-status=live}}</ref> někteří [[Fenomenologie|fenomenologové]] naopak charakterizují filozofii jako vědu o [[Esence|podstatách]].<ref name="IEPMetaphilosophy2" /><ref name="Gelan">{{cite book|last1=Gelan|first1=Victor Eugen|title=The Subject(s) of Phenomenology: Rereading Husserl|date=2020|publisher=Springer International Publishing|isbn=978-3-030-29357-4|pages=97–105|url=https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-030-29357-4_6|language=en|chapter=Husserl's Idea of Rigorous Science and Its Relevance for the Human and Social Sciences|series=Contributions to Phenomenology|volume=108|doi=10.1007/978-3-030-29357-4_6|s2cid=213082313|access-date=27 February 2022|archive-date=2 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220302082534/http://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-030-29357-4_6|url-status=live}}</ref><ref name="Ingarden">{{cite book|last1=Ingarden|first1=Roman|title=On the Motives which led Husserl to Transcendental Idealism|date=1975|publisher=Springer Netherlands|isbn=978-94-010-1689-6|pages=8–11|url=https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-94-010-1689-6_3|language=en|chapter=The Concept of Philosophy as Rigorous Science|series=Phaenomenologica|volume=64|doi=10.1007/978-94-010-1689-6_3|access-date=27 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213124651/https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-94-010-1689-6_3|url-status=live}}</ref> Definice založené na vědě se obvykle potýkají s problémem, jak vysvětlit, proč filozofie ve své dlouhé historii nedosáhla takového pokroku, jaký je patrný u jiných věd.<ref name="Overgaard6" /><ref>{{cite journal|last1=Chalmers|first1=David J.|title=Why Isn't There More Progress in Philosophy?|journal=Philosophy|date=2015|volume=90|issue=1|pages=3–31|doi=10.1017/s0031819114000436|hdl=1885/57201|s2cid=170974260|url=https://philpapers.org/rec/CHAWIT-15|access-date=27 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213124652/https://philpapers.org/rec/CHAWIT-15|url-status=live}}</ref><ref>{{cite journal|last1=Dellsén|first1=Finnur|last2=Lawler|first2=Insa|last3=Norton|first3=James|title=Thinking about Progress: From Science to Philosophy|journal=Noûs|date=29 June 2021|pages=nous.12383|doi=10.1111/nous.12383|s2cid=235967433}}</ref> Tomuto problému se vyhýbají tím, že filozofii považují za nezralou či provizorní vědu, jejíž dílčí disciplíny přestávají být filozofií, jakmile se plně rozvinou.<ref name="MeinerPhilosophiebegriffe5" /><ref name="MetzlerPhilosophie2" /><ref name="Gelan2" /> V tomto smyslu je filozofie porodní bábou věd.<ref name="MeinerPhilosophiebegriffe6" />
Všechny lidské [[kultura (archeologie)|kultury]] měly a mají svoji tradiční [[moudrost]], vyprávění, básně a přísloví, která se v dané společnosti přijímají jako [[autorita]]. Na to, co říkají, se nelze zeptat „proč?“ Potíž začíná tam, kde na sebe dvě různé moudrosti narazí: která z nich teď platí? Právě v takové situaci řeckých měst vznikl někdy v 6. století př. n. l. nový způsob hledání či „touhy po moudrosti“ (filo-sofie), který se neopíral o [[Homér]]a ani [[Hésiodos|Hésioda]], nýbrž snažil se přijít věcem na kloub pozorováním, přemýšlením a argumentací, zkrátka vlastním [[rozum]]em a [[diskuse|diskusí]]. Rozum je totiž všem lidem společný a – jak říká [[René Descartes|Descartes]] – „mezi lidi nejlépe rozdělen“. Pokud je ale kritický i sám k sobě, nedělá si nárok na definitivně platnou moudrost, nýbrž ví, že ji bude vždycky jen hledat.


Jiné definice se více zaměřují na kontrast mezi vědou a filozofií. Společným tématem mnoha takových definic je, že filozofie se zabývá významem, porozuměním nebo objasněním jazyka.<ref name="Rescher2" /><ref name="Overgaard7" /> Podle jednoho názoru je filozofie pojmovou analýzou, která zahrnuje hledání nutných a postačujících podmínek pro použití pojmů. <ref name="Nuttall12" /><ref name="Overgaard8" /><ref name="ShafferConditions">{{cite journal|last1=SHAFFER|first1=MICHAEL J.|title=The Problem of Necessary and Sufficient Conditions and Conceptual Analysis|journal=Metaphilosophy|date=2015|volume=46|issue=4/5|pages=555–563|doi=10.1111/meta.12158|jstor=26602327|s2cid=148551744|url=https://www.jstor.org/stable/26602327|issn=0026-1068|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213133747/https://www.jstor.org/stable/26602327|url-status=live}}</ref> Jiný přístup definuje filozofii jako lingvistickou terapii, jejímž cílem je rozptýlit nedorozumění, k nimž jsou lidé náchylní kvůli matoucí struktuře přirozeného jazyka.<ref name="IEPMetaphilosophy3" /><ref name="MeinerPhilosophiebegriffe7" /><ref name="StanfordWittgenstein3.7">{{cite web|last1=Biletzki|first1=Anat|last2=Matar|first2=Anat|title=Ludwig Wittgenstein: 3.7 The Nature of Philosophy|url=https://plato.stanford.edu/entries/wittgenstein/#LateNatuPhil|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=11 February 2022|date=2021|archive-date=8 September 2018|archive-url=https://web.archive.org/web/20180908083428/https://plato.stanford.edu/entries/wittgenstein/#LateNatuPhil|url-status=live}}</ref> Podle dalšího přístupu je hlavním úkolem filozofie vyjádřit [[Ontologie|předontologické]] chápání světa, které funguje jako podmínka možnosti [[Zkušenost|zkušenosti]].<ref name="Overgaard9" /><ref>{{cite book|last1=Piché|first1=Claude|title=Transcendental Inquiry: Its History, Methods and Critiques|date=2016|publisher=Springer International Publishing|isbn=978-3-319-40715-9|pages=1–20|url=https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-319-40715-9_1|language=en|chapter=Kant on the "Conditions of the Possibility" of Experience|doi=10.1007/978-3-319-40715-9_1|hdl=1866/21324|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213124653/https://link.springer.com/chapter/10.1007/978-3-319-40715-9_1|url-status=live}}</ref><ref>{{cite web|last1=Wheeler|first1=Michael|title=Martin Heidegger|url=https://plato.stanford.edu/entries/heidegger/|website=The Stanford Encyclopedia of Philosophy|publisher=Metaphysics Research Lab, Stanford University|access-date=11 February 2022|date=2020|archive-date=6 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220206061907/https://plato.stanford.edu/entries/heidegger/|url-status=live}}</ref>
Filozofie v tomto užším slova smyslu se tedy vyznačuje tím, že žádný [[názor]] ani tvrzení nemůže přijmout jako nepochybný a musí se vždycky ptát: je to opravdu tak? A proč? Na druhé straně jí nic nebrání zabývat se jakýmkoli tématem, využívat jakýchkoli pramenů a inspirací, nejen poznávat a popisovat, ale také kritizovat a hodnotit.


Mnoho dalších definic filozofie nespadá jednoznačně do žádné z výše uvedených kategorií. Raný přístup, který lze nalézt již ve [[Starověká filozofie|starověké řecké a římské filozofii]], říká, že filozofie je duchovní praxe rozvíjení schopnosti uvažování,<ref name="Banicki">{{cite journal|last1=Banicki|first1=Konrad|title=Philosophy as Therapy: Towards a Conceptual Model|journal=Philosophical Papers|date=2014|volume=43|issue=1|pages=7–31|doi=10.1080/05568641.2014.901692|s2cid=144901869|url=https://philpapers.org/rec/BANPAT|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213125130/https://philpapers.org/rec/BANPAT|url-status=live}}</ref><ref>{{cite book|last1=Hadot|first1=Pierre|title=Philosophy as a Way of Life: Spiritual Exercises From Socrates to Foucault|date=1997|publisher=Blackwell|url=https://philpapers.org/rec/HADPAA|chapter=11. Philosophy as a Way of Life|access-date=15 February 2022|archive-date=14 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220214234651/https://philpapers.org/rec/HADPAA|url-status=live}}</ref> která je výrazem filozofovy lásky k moudrosti a jejímž cílem je zlepšit blaho člověka vedením [[Rozum|přemýšlivého]] života.<ref name="Grimm">{{cite journal|last1=Grimm|first1=Stephen R.|last2=Cohoe|first2=Caleb|title=What is philosophy as a way of life? Why philosophy as a way of life?|journal=European Journal of Philosophy|date=2021|volume=29|issue=1|pages=236–251|doi=10.1111/ejop.12562|s2cid=225504495|url=https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ejop.12562|language=en|issn=1468-0378|access-date=15 February 2022|archive-date=13 February 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220213124653/https://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/ejop.12562|url-status=live}}</ref> Úzce související přístup označuje za hlavní úkol filozofie rozvoj a artikulaci [[Světový názor|světonázoru]], tj. vyjádřit, jak věci ve velkém měřítku spolu souvisejí a jaký praktický postoj bychom k nim měli zaujmout.<ref name="Overgaard10" /><ref name="MacmillanPhilosophy2" /><ref name="McIvor">{{cite book|last1=McIvor|first1=David W.|title=International Encyclopedia of the Social Sciences|url=https://www.encyclopedia.com/philosophy-and-religion/philosophy/philosophy-terms-and-concepts/worldview-philosophy|chapter=Weltanschauung|access-date=15 February 2022|archive-date=20 March 2022|archive-url=https://web.archive.org/web/20220320211322/https://www.encyclopedia.com/philosophy-and-religion/philosophy/philosophy-terms-and-concepts/worldview-philosophy|url-status=live}}</ref> Jiná definice charakterizuje filozofii jako [[myšlení]] ''o myšlení'', aby zdůraznila její reflexivní povahu.<ref name="Overgaard11" /><ref name="Nuttall13" />
Ve [[20. století]] se začal název filozofie používat v širším slova smyslu i pro vypracované systémy náboženské a školy moudrosti, a mluví se tedy i o filozofii indické, čínské nebo africké. V anglicky mluvící oblasti se běžně hovoří i o „filozofii“ ve významu např. firemní strategie nebo záměru a tento zvyk se přenáší i k nám.

=== Co není filozofie? ===
Filozofie nejsou definitivní odpovědi, ale přesto se po filozofii někdy vyžaduje, aby se neptala po smyslu života, ale rovnou jej stanovila. [[Jiří Michálek]] o tom píše: „Hovoří se také o filosofickém světovém názoru, ba dokonce si mnozí myslí, že takové vytvoření světového názoru je nejvyšším úkolem filosofie. Toto pojetí filosofie je v nefilosofické veřejnosti tak zakořeněno, že, pokud tomuto požadavku filosofie nedostojí, je považována za zbytečnou. Světový názor vždy nějak pozitivně a definitivně určuje [[jsoucno|jsoucna]] (říká, co jsou) včetně člověka, uspořádává zkušenost zcela určitým směrem a tomu vše podřizuje, a tím zužuje a uzavírá lidský život a odnímá mu jeho nesamozřejmost. Filosofie je naopak vždy tím, co otvírá, začátkem a svým tázáním staví člověka do otevřeného pole možností a překonává přitom vždy zároveň sebe samu.“<ref>J. Michálek, ''Topologie výchovy'', Praha 1995, s. 17</ref>


== Filozofická metoda ==
== Filozofická metoda ==
Řádek 45: Řádek 48:


Někdy se rozlišuje mezi ''historickým'' a ''systematickým'' přístupem k filozofii. Ve skutečnosti nejsou ani dějiny filozofie pouze dějinami, nýbrž také inspirací k vlastnímu myšlení, kdežto systematický výklad nějakého tématu obvykle vyžaduje vyložit i jeho minulost, původ. Vedle dějin filozofie k tomu často slouží i rozbor původu slov ([[etymologie]]), protože jazyk a slova jako stopy či sedimenty staleté lidské zkušenosti a přemýšlení často odhalují pozoruhodné souvislosti.
Někdy se rozlišuje mezi ''historickým'' a ''systematickým'' přístupem k filozofii. Ve skutečnosti nejsou ani dějiny filozofie pouze dějinami, nýbrž také inspirací k vlastnímu myšlení, kdežto systematický výklad nějakého tématu obvykle vyžaduje vyložit i jeho minulost, původ. Vedle dějin filozofie k tomu často slouží i rozbor původu slov ([[etymologie]]), protože jazyk a slova jako stopy či sedimenty staleté lidské zkušenosti a přemýšlení často odhalují pozoruhodné souvislosti.

=== Citování filozofické literatury ===
Na rozdíl od většiny empirických věd, které kumulují nové poznatky a kde se tedy zpravidla pracuje jen s nejnovější, většinou časopiseckou literaturou, udržuje filozofie diskusi s celou svou historií. Klasická díla vycházejí znovu a znovu, v původním jazyce i v překladech, a problém s jejich citováním je tedy podstatně odlišný. I když se většina filozofické literatury [[Citace|cituje]] běžným způsobem (např. autor, název, vydavatel, místo a rok, stránka), u některých nejvýznamnějších autorů se cituje způsobem, který na vydání nezávisí.

V antice se básně a divadelní hry citovaly např. číslem zpěvu a verše ([[Homér]]), podobně se dodnes cituje i [[William Shakespeare|Shakespeare]] (název, jednání, výstup) nebo [[Bible]] (kniha, kapitola, verš). Díla [[Tomáš Akvinský|Tomáše Akvinského]] se také citují názvem díla, případně svazkem, a u jeho sum se uvádí číslo otázky (q. nebo ''quaest''.), článku v ní (a. nebo ''art''.), případně i bližší určení místa (např. ''resp''. = odpověď); např. „STh Ia. IIae, q. XV., a. 2“ znamená: ''Summa theologica'', první část druhého dílu, otázka 15, článek 2. Totéž místo lze citovat také stručněji jako „STh II. I. XV. 2“.

Pro díla [[Platón]]ova a [[Aristotelés|Aristotelova]] se za základ bere tzv. [[editio princeps]] (hlavní vydání), jeho stránky příp. sloupce. U Platóna je to vydání pařížského vydavatele H. Étienne (latinsky Stephanus) z roku 1578, jehož stránkování se u lepších vydání a překladů uvádí na okraji (''in margine''). Přesnější určení místa umožňují buď písmena a – e, která zhruba označují pětiny stránky, nebo údaj sloupce a řádku podle oxfordského vydání J. Burneta. Tak na začátek dialogu ''Prótagorás'' se odkáže citací „Prot 309a“ nebo „Prot 309a1“. Pro dílo Aristotelovo je základem berlínské vydání A. I. Bekkera z let 1816–1823. Na začátek ''Etiky Nikomachovy'' se odkáže jako „Et. Nic. (nebo EN) 1094a1“, což znamená stranu 1094, první sloupec, první řádek. Starší literatura ovšem cituje číslo knihy, kapitoly a věty.

Podobně je tomu i s dalšími významnými autory. Tak se [[René Descartes|Descartes]] cituje podle souborného vydání Adama a Tanneryho z let 1897–1913 (AT díl, stránka), [[Immanuel Kant|Kant]] podle „Akademie-Ausgabe“, Berlín (AA svazek, stránka), [[Friedrich Nietzsche|Nietzsche]] podle kritického vydání díla a dopisů (KGW, KGB) nebo podle příručního vydání (KSA, KSB), obojí od Colliho a Montinariho. Zvyk uvádět na okraji stránky prvního vydání se zachovává také u [[Martin Heidegger|Heideggerova]] „Bytí a času“ (1927).


== Rozdělení filozofie ==
== Rozdělení filozofie ==

Verze z 4. 11. 2022, 01:57

Rafael Santi: Hérakleitos z Efesu. Detail z fresky „Athénská škola“ ve Vatikánu (1510).

Filozofie, ve stylově příznakové podobě také filosofie (z řeckého φιλοσοφία, philosophia, „láska k moudrosti“) je systematické, racionální a kritické studium obecných a základních otázek, jako jsou otázky existence, rozumu, poznání, hodnot, mysli a jazyka.[1][2][3] Tyto otázky jsou často předkládány jako problémy, které je třeba studovat nebo řešit.[4][5] Některé prameny tvrdí, že termín pochází od Pythagora (asi 570 - asi 495 př. n. l.);[6] jiné tuto verzi zpochybňují[7][8] a tvrdí, že pythagorejci se pouze přihlásili k užívání již existujícího termínu.[9] Mezi filozofické metody patří kladení otázek, kritická diskuse, racionální argumentace a systematická prezentace.[10][11][lower-roman 1]

Historicky filozofie zahrnovala všechny soubory vědomostí a její praktik byl označován jako filozof. Od dob starořeckého filozofa Aristotela až do 19. století zahrnovala „přírodní filozofie“ astronomii, medicínu a fyziku.[12] Například Newtonovy Matematické principy přírodní filozofie z roku 1687 byly později klasifikovány jako kniha o fyzice. V 19. století vedl růst moderních výzkumných univerzit k profesionalizaci a specializaci akademické filozofie a dalších oborů,[13][14] od té doby se různé oblasti zkoumání, které byly tradičně součástí filozofie, staly samostatnými akademickými disciplínami, a to konkrétně společenskými vědami, jako je psychologie, sociologie, lingvistika a ekonomie.

Dnes mezi hlavní podobory akademické filozofie patří metafyzika, která se zabývá základní povahou existence a reality, epistemologie, která studuje povahu poznání a víry, etika, která se zabývá morálními hodnotami, a logika, která studuje pravidla odvozování, jež umožňují vyvozovat závěry z pravdivých premis.[15][16] Mezi další významné podobory patří filozofie náboženství, filozofie vědy, politická filozofie, estetika, filozofie jazyka a filozofie mysli.

Definice

Panuje široká shoda na tom, že filozofie (ze starořeckého φίλος, phílos: „láska“; a σοφία, sophía: „moudrost“)[17] se vyznačuje různými obecnými rysy: je formou racionálního zkoumání, usiluje o systematičnost a má tendenci kriticky reflektovat své vlastní metody a předpoklady.[18][19][20] Přístupy, které jdou nad rámec těchto vágních charakteristik a podávají zajímavější či hlubší definici, jsou však obvykle rozporuplné.[21][22] Často jsou přijímány pouze teoretiky náležejícími k určitému filozofickému směru a jsou revizionistické v tom smyslu, že mnohé předpokládané části filozofie by si nezasloužily název "filozofie", kdyby byly pravdivé. [23][24] Před novověkem se tento termín používal ve velmi širokém smyslu, který zahrnoval jednotlivé vědy, jako je fyzika nebo matematika, jako její dílčí disciplíny, ale současné užití je užší.[25][26][27]

Některé přístupy tvrdí, že existuje soubor podstatných rysů, které jsou společné všem částem filozofie, zatímco jiné vidí pouze slabší příbuzenské podobnosti nebo tvrdí, že se jedná pouze o prázdný souhrnný pojem.[28][29][30] Některé definice charakterizují filozofii ve vztahu k její metodě, jako je čisté uvažování. Jiné se zaměřují spíše na její téma, například jako studium největších zákonitostí světa jako celku nebo jako snahu odpovědět na velké otázky.[31][32][33] Oba přístupy mají ten problém, že jsou obvykle buď příliš široké, protože zahrnují i nefilozofické disciplíny, nebo příliš úzké, protože vylučují některé filozofické podobory.[34] Mnohé definice filozofie zdůrazňují její úzký vztah k vědě.[35] V tomto smyslu je filozofie někdy chápána jako svébytná věda. Některé naturalistické přístupy například chápou filozofii jako empirickou, avšak velmi abstraktní vědu, která se namísto konkrétních pozorování zabývá velmi rozsáhlými empirickými zákonitostmi,[36][37] někteří fenomenologové naopak charakterizují filozofii jako vědu o podstatách.[38][39][40] Definice založené na vědě se obvykle potýkají s problémem, jak vysvětlit, proč filozofie ve své dlouhé historii nedosáhla takového pokroku, jaký je patrný u jiných věd.[41][42][43] Tomuto problému se vyhýbají tím, že filozofii považují za nezralou či provizorní vědu, jejíž dílčí disciplíny přestávají být filozofií, jakmile se plně rozvinou.[44][45][46] V tomto smyslu je filozofie porodní bábou věd.[47]

Jiné definice se více zaměřují na kontrast mezi vědou a filozofií. Společným tématem mnoha takových definic je, že filozofie se zabývá významem, porozuměním nebo objasněním jazyka.[48][49] Podle jednoho názoru je filozofie pojmovou analýzou, která zahrnuje hledání nutných a postačujících podmínek pro použití pojmů. [50][51][52] Jiný přístup definuje filozofii jako lingvistickou terapii, jejímž cílem je rozptýlit nedorozumění, k nimž jsou lidé náchylní kvůli matoucí struktuře přirozeného jazyka.[53][54][55] Podle dalšího přístupu je hlavním úkolem filozofie vyjádřit předontologické chápání světa, které funguje jako podmínka možnosti zkušenosti.[56][57][58]

Mnoho dalších definic filozofie nespadá jednoznačně do žádné z výše uvedených kategorií. Raný přístup, který lze nalézt již ve starověké řecké a římské filozofii, říká, že filozofie je duchovní praxe rozvíjení schopnosti uvažování,[59][60] která je výrazem filozofovy lásky k moudrosti a jejímž cílem je zlepšit blaho člověka vedením přemýšlivého života.[61] Úzce související přístup označuje za hlavní úkol filozofie rozvoj a artikulaci světonázoru, tj. vyjádřit, jak věci ve velkém měřítku spolu souvisejí a jaký praktický postoj bychom k nim měli zaujmout.[62][63][64] Jiná definice charakterizuje filozofii jako myšlení o myšlení, aby zdůraznila její reflexivní povahu.[65][66]

Filozofická metoda

Na rozdíl od jednotlivých věd, které se zpravidla vymezují také svojí specifickou metodou (matematickou, experimentální, historickou apod.), je filozofická metoda daleko volnější a začátečníkovi se může zdát, že žádná ani není. To je pravda potud, že filozofická práce se nedá popsat návodem, který by automaticky vedl k cíli. Na druhé straně filozofie vznikla právě tím, že na myšlení klade určité nároky. Tak filozofické myšlení má např.

  • vytvářet a používat pevné pojmy,
  • každé cizí tvrzení podrobit kritice,
  • každé vlastní být schopno racionálně zdůvodnit.

Naopak zde neplatí žádné jiné autority než přesvědčivost racionálního argumentu. Filozofie nedělá experimenty a neměří; snaží se spíš chápat a rozumět. Jejím zdrojem může být přímá zkušenost, ale často jsou to třeba staré texty, které se snaží pochopit a vykládat – někdy se mluví o hermeneutické metodě. Bývá pozadu za skutečností, kterou chce pochopit – proto říká Hegel, že „Minervina sova létá za soumraku.“ Filozof se může snažit postupovat deduktivně jako Sókratés, Spinoza nebo Kant, může pozorovat a srovnávat jako Aristotelés a může klást proti sobě protikladná stanoviska jako Tomáš Akvinský, nemůže se ale zbavit závislosti na jazyku: záleží i na tom, jak věci říká. Některá filozofická díla, například Platónova, Nietzschova, Sartrova nebo Heideggerova, mají blízko ke krásné literatuře. Někteří filozofové vytvářeli nová slova, aby se jejich pojmy nepletly, většina se ale snaží vystačit s běžným jazykem, protože se chce odvolávat na společnou lidskou zkušenost.

Protože nevytváří definitivní a nepochybná tvrzení, nemá ani povahu kumulativního vědění, kde se jednotlivé poznatky prostě skládají k sobě. Na druhé straně by ale mělo být samozřejmé, že filozof zná stav diskuse k dané otázce, a to ne jen za posledních několik let. Pro dnešní medicínu má Hippokratés jen historický význam, kdežto pro filozofii je Platón stále aktuální; britský filozof Whitehead dokonce napsal, že celá filozofie je jen komentář k Platónovi. Tak je filozofie vždycky diskusí, často napříč staletími. Málokdy se stane, aby se nějaký skutečný problém filozoficky „vyřešil“; spíš se udržuje a možná prohlubuje, přizpůsobuje měnícím se podmínkám našeho života.

Někdy se rozlišuje mezi historickým a systematickým přístupem k filozofii. Ve skutečnosti nejsou ani dějiny filozofie pouze dějinami, nýbrž také inspirací k vlastnímu myšlení, kdežto systematický výklad nějakého tématu obvykle vyžaduje vyložit i jeho minulost, původ. Vedle dějin filozofie k tomu často slouží i rozbor původu slov (etymologie), protože jazyk a slova jako stopy či sedimenty staleté lidské zkušenosti a přemýšlení často odhalují pozoruhodné souvislosti.

Rozdělení filozofie

Tradiční

  • metafyzika – „první filozofie“, nauka o základech bytí;
  • logika – nauka o správném myšlení, řeči a argumentování;
  • etika – nauka o správném jednání.

Jiné dělení

Teoretická filozofie

Praktická filozofie

Další disciplíny

Západní filozofie

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny západní filozofie.

Antika

Podrobnější informace naleznete v článku Antická filozofie.

Středověk

Podrobnější informace naleznete v článku Středověká filozofie.

Raný novověk

Osvícenství

19. století

Podrobnější informace naleznete v článku Filozofie 19. století.

20. století

Podrobnější informace naleznete v článku Filozofie 20. století.

Východní filozofie

Hlavní filozofické pozice

Filozofové o filozofii

Myšlenky velkých filozofů nezastarávají a tím nejcitovanějším je dodnes Platón. Někteří filozofii charakterizovali takto:

„Údiv je postoj člověka, který moudrost skutečně miluje, a není jiný počátek filozofie než tento.“ Platón[67]

„Údiv vedl lidi k filozofování – na počátku i dnes – a to tak, že se zarazili s údivem u nejbližších otázek a potom se pomalu zamýšleli i nad většími věcmi… A kdo se zamýšlí a diví, ten se domnívá, že neví.“ Aristotelés[68]

„Kdo chce hledat radost sám v sobě, nenajde ji jinde než ve filozofii.“ Aristotelés[69]

„Filozofie je péče (starost) o duši.“ Cicero[70]

„Studium filozofie není k tomu, abychom věděli, co se lidé domnívali, ale jak se to má s pravdou věcí.“ Tomáš Akvinský[71]

„Žít a nefilozofovat je jako mít zavřené oči a nikdy se ani nepokusit je otevřít.“ René Descartes[72]

Immanuel Kant vymezil úlohu filozofie třemi otázkami: „Co mohu vědět? Co mám činit? V co mohu doufat?“,[73] které lze shrnout do jediné: „Co je člověk?“

„Úkolem filozofie je pochopit to, co jest.“ G. W. F. Hegel[74]

„Filozofové svět dosud jen různě vykládali, teď jde o to jej změnit.“ Karl Marx, These o Feuerbachovi 11.

„Zachytit hranice rozumu – jen to je pravá filozofie.“ Friedrich Nietzsche[75]

„Velká filozofie není filozofie bez chyb, ale beze strachu.“ Charles Péguy[76]

„Filozofie není nauka, nýbrž činnost. Filozofické dílo sestává podstatně z objasnění.“ Ludwig Wittgenstein[77]

Odkazy

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Philosophy na anglické Wikipedii.

Reference

  1. philosophy | Definition, Systems, Fields, Schools, & Biographies | Britannica [online]. [cit. 2022-05-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 February 2021. (anglicky) 
  2. Philosophy [online]. University of Oxford Press, 2020 [cit. 2019-03-28]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 28 March 2019. 
  3. SELLARS, Wilfrid. Empiricism and the Philosophy of Mind. [s.l.]: Routledge and Kegan Paul Ltd., 1963. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 March 2019. S. 1, 40. 
  4. CHALMERS, David J. Facing up to the problem of consciousness. Journal of Consciousness Studies. 1995, s. 200, 219. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 November 2019. 
  5. HENDERSON, Leah. The problem of induction. Stanford Encyclopedia of Philosophy. 2019. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 27 March 2019. 
  6. CAMERON, Alister. The Pythagorean Background of the theory of Recollection. [s.l.]: George Banta Publishing Company, 1938. 
  7. Jaeger, W. 'On the Origin and Cycle of the Philosophic Ideal of Life.' First published in Sitzungsberichte der preussischen Akademie der Wissenschaften, philosophisch-historishce Klasse, 1928; Eng. Translation in Jaeger's Aristotle, 2nd Ed. Oxford, 1948, 426-61
  8. Festugiere, A.J. 'Les Trios Vies', Acta Congressus Madvigiani, vol. 2, Copenhagen, 1958, 131-78
  9. GUTHRIE, W. K. C. A history of Greek philosophy. Cambridge: Cambridge University Press, 1962–1981. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 21 January 2022. ISBN 978-0-521-05160-6. OCLC 22488892 S. 165–166. 
  10. ADLER, Mortimer J. How to Think About the Great Ideas: From the Great Books of Western Civilization. Chicago, Ill.: Open Court, 2000. Dostupné online. ISBN 978-0-8126-9412-3. 
  11. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené justification není určen žádný text
  12. LINDBERG, David C. The beginnings of western science : the European scientific tradition in philosophical, religious, and institutional context, prehistory to A.D. 1450. 2. vyd. Chicago: University of Chicago Press xvi, 488 pages s. Dostupné online. ISBN 978-0-226-48205-7, ISBN 0-226-48205-7. OCLC 156874785 S. 3. 
  13. SHAPIN, Steven. The Scientific Revolution. 1st. vyd. [s.l.]: University Of Chicago Press, 1998. Dostupné online. ISBN 978-0-226-75021-7. 
  14. BRIGGLE, Robert; FRODEMAN, Adam. When Philosophy Lost Its Way | The Opinionator [online]. 11 January 2016 [cit. 2016-04-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 5 March 2020. 
  15. Metaphysics [online]. [cit. 2020-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 May 2020. 
  16. Epistemology [online]. [cit. 2020-05-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 May 2020. 
  17. philosophy | Etymology, origin and meaning of philosophy by etymonline. www.etymonline.com [online]. [cit. 2022-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. AUDI, Robert. Macmillan Encyclopedia of Philosophy, 2nd Edition. [s.l.]: Macmillan, 2006. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2022. Kapitola Philosophy. 
  19. HONDERICH, Ted. The Oxford Companion to Philosophy. [s.l.]: Oxford University Press, 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 29 January 2021. Kapitola Philosophy. 
  20. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené MeinerPhilosophiebegriffe není určen žádný text
  21. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené OxfordPhilosophy2 není určen žádný text
  22. SANDKÜHLER, Hans Jörg. Enzyklopädie Philosophie. [s.l.]: Meiner, 2010. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 March 2022. Kapitola Philosophiebegriffe. 
  23. JOLL, Nicholas. Metaphilosophy [online]. [cit. 2022-02-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 May 2019. 
  24. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard není určen žádný text
  25. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené MeinerPhilosophiebegriffe3 není určen žádný text
  26. philosophy [online]. [cit. 2022-02-15]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 September 2017. (anglicky) 
  27. BAGGINI, Julian; KRAUSS, Lawrence. Philosophy v science: which can answer the big questions of life? [online]. 8 September 2012 [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2022. (anglicky) 
  28. MITTELSTRASS, Jürgen. Enzyklopädie Philosophie und Wissenschaftstheorie. [s.l.]: Metzler, 2005. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 October 2021. Kapitola Philosophie. 
  29. OVERGAARD, Søren; GILBERT, Paul; BURWOOD, Stephen. An Introduction to Metaphilosophy. [s.l.]: Cambridge University Press, 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2022. ISBN 978-0-521-19341-2. Kapitola What is philosophy?, s. 17–44. 
  30. QUINE, Willard Van Orman. Quine in Dialogue. [s.l.]: Harvard University Press, 2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. ISBN 978-0-674-03083-1. Kapitola 41. A Letter to Mr. Ostermann. (anglicky) 
  31. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard3 není určen žádný text
  32. RESCHER, Nicholas. On the Nature of Philosophy and Other Philosophical Essays. [s.l.]: Walter de Gruyter, 2 May 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. ISBN 978-3-11-032020-6. Kapitola 1. The Nature of Philosophy. (anglicky) 
  33. NUTTALL, Jon. An Introduction to Philosophy. [s.l.]: John Wiley & Sons, 3 July 2013. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. ISBN 978-0-7456-6807-9. Kapitola 1. The Nature of Philosophy. (anglicky) 
  34. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard4 není určen žádný text
  35. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené MeinerPhilosophiebegriffe4 není určen žádný text
  36. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard5 není určen žádný text
  37. HYLTON, Peter; KEMP, Gary. Willard Van Orman Quine: 3. The Analytic-Synthetic Distinction and the Argument Against Logical Empiricism [online]. Metaphysics Research Lab, Stanford University, 2020 [cit. 2022-02-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 25 February 2021. 
  38. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené IEPMetaphilosophy2 není určen žádný text
  39. GELAN, Victor Eugen. The Subject(s) of Phenomenology: Rereading Husserl. [s.l.]: Springer International Publishing, 2020. (Contributions to Phenomenology; sv. 108). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2 March 2022. ISBN 978-3-030-29357-4. DOI 10.1007/978-3-030-29357-4_6. S2CID 213082313. Kapitola Husserl's Idea of Rigorous Science and Its Relevance for the Human and Social Sciences, s. 97–105. (anglicky) 
  40. INGARDEN, Roman. On the Motives which led Husserl to Transcendental Idealism. [s.l.]: Springer Netherlands, 1975. (Phaenomenologica; sv. 64). Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. ISBN 978-94-010-1689-6. DOI 10.1007/978-94-010-1689-6_3. Kapitola The Concept of Philosophy as Rigorous Science, s. 8–11. (anglicky) 
  41. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard6 není určen žádný text
  42. CHALMERS, David J. Why Isn't There More Progress in Philosophy?. Philosophy. 2015, s. 3–31. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. DOI 10.1017/s0031819114000436. S2CID 170974260. 
  43. DELLSÉN, Finnur; LAWLER, Insa; NORTON, James. Thinking about Progress: From Science to Philosophy. Noûs. 29 June 2021, s. nous.12383. DOI 10.1111/nous.12383. S2CID 235967433. 
  44. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené MeinerPhilosophiebegriffe5 není určen žádný text
  45. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené MetzlerPhilosophie2 není určen žádný text
  46. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Gelan2 není určen žádný text
  47. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené MeinerPhilosophiebegriffe6 není určen žádný text
  48. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Rescher2 není určen žádný text
  49. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard7 není určen žádný text
  50. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Nuttall12 není určen žádný text
  51. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard8 není určen žádný text
  52. SHAFFER, MICHAEL J. The Problem of Necessary and Sufficient Conditions and Conceptual Analysis. Metaphilosophy. 2015, s. 555–563. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. ISSN 0026-1068. DOI 10.1111/meta.12158. JSTOR 26602327. S2CID 148551744. 
  53. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené IEPMetaphilosophy3 není určen žádný text
  54. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené MeinerPhilosophiebegriffe7 není určen žádný text
  55. BILETZKI, Anat; MATAR, Anat. Ludwig Wittgenstein: 3.7 The Nature of Philosophy [online]. Metaphysics Research Lab, Stanford University, 2021 [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 8 September 2018. 
  56. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard9 není určen žádný text
  57. PICHÉ, Claude. Transcendental Inquiry: Its History, Methods and Critiques. [s.l.]: Springer International Publishing, 2016. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. ISBN 978-3-319-40715-9. DOI 10.1007/978-3-319-40715-9_1. Kapitola Kant on the "Conditions of the Possibility" of Experience, s. 1–20. (anglicky) 
  58. WHEELER, Michael. Martin Heidegger [online]. Metaphysics Research Lab, Stanford University, 2020 [cit. 2022-02-11]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 6 February 2022. 
  59. BANICKI, Konrad. Philosophy as Therapy: Towards a Conceptual Model. Philosophical Papers. 2014, s. 7–31. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. DOI 10.1080/05568641.2014.901692. S2CID 144901869. 
  60. HADOT, Pierre. Philosophy as a Way of Life: Spiritual Exercises From Socrates to Foucault. [s.l.]: Blackwell, 1997. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 14 February 2022. Kapitola 11. Philosophy as a Way of Life. 
  61. GRIMM, Stephen R.; COHOE, Caleb. What is philosophy as a way of life? Why philosophy as a way of life?. European Journal of Philosophy. 2021, s. 236–251. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 13 February 2022. ISSN 1468-0378. DOI 10.1111/ejop.12562. S2CID 225504495. (anglicky) 
  62. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard10 není určen žádný text
  63. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené MacmillanPhilosophy2 není určen žádný text
  64. MCIVOR, David W. International Encyclopedia of the Social Sciences. [s.l.]: [s.n.] Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 20 March 2022. Kapitola Weltanschauung. 
  65. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Overgaard11 není určen žádný text
  66. Chybná citace: Chyba v tagu <ref>; citaci označené Nuttall13 není určen žádný text
  67. Platón,Theaitétos, 155d
  68. Aristotelés, Metafysika, 982b
  69. Aristotelés, Politika, 1267a
  70. Cicero, Disp. Tusculanae II. 5. 13.
  71. Thomas de Akvino: De coelo et mundo, commentarius. I, 22. Opuscula 41, in: Opera omnia, Parma 1865, tom. 19, p. 36.
  72. Descartes, Les Principes de la philosophie, předmluva.
  73. Kant, Kritika čistého rozumu, A 509
  74. Hegel, Základy filosofie práva. Praha 1992, str. 31
  75. F. Nietzsche, Antikrist, § 55
  76. Charles Péguy, Cahiers de la Quinzaine (1914)
  77. L. Wittgenstein, Tractatus logico-philosophicus, 4.112

Literatura

Slovníky a příručky

Literatura k úvodu

(od nejpřístupnější k náročnější)

Související články

Externí odkazy

Slovníky

Dějiny filozofie

Texty ke stažení


Chybná citace: Nalezena značka <ref> pro skupinu „lower-roman“, ale neexistuje příslušná značka <references group="lower-roman"/>