Sokratovská metoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sokratovská metoda je výchovný a vzdělávací postup, při němž se učitel snaží své studenty otázkami přivést k novému poznání. Odvolává se na antického filosofa Sókrata, který v některých svých dialozích říká, že poznání je vlastně rozpomínání a svoji úlohu při tom přirovnává k činnosti porodní báby. Užívá se jak na vysokých školách, tak také v profesním a firemním tréninku kritického myšlení a logické argumentace. Za hlavní přednost metody je považována forma zapojení studentů / účastníků do procesu poznávání a zvýšená motivace přijít věci „na kloub“ oproti pouhému výkladu učitele.

Sókratovy dialogy[editovat | editovat zdroj]

Modrý čtverec má dvojnásobnou plochu než původní žlutý

V řadě raných dialogů hovoří Sókratés s lidmi, kteří jsou pevně přesvědčeni, že jsou odborníci a že něco spolehlivě vědí. Sókratés svými otázkami nejprve zpochybní jejich domnělé vědění a v některých případech je pak dovede k hlubšímu, pravdivějšímu porozumění a náhledu. Příkladem mohou být Platónovy dialogy Euthydémos, Ion a zejména Menón.

V tomto dialogu pozve Menón k rozhovoru prvního otroka, který jde kolem a u něhož je jisté, že o geometrii nic neslyšel. Sókratés mu předloží obtížnou úlohu: ke čtverci o straně dvě stopy má zkonstruovat čtverec s dvojnásobnou plochou. Otrok nejprve myslí, že to bude čtverec s dvojnásobně dlouhou stranou, ale když jej zkonstruuje, zjistí že plocha je čtyřnásobná. Sókratés ho pak otázkami dovede k tomu, aby čtyři části čtverce úhlopříčkami rozpůlil, takže vznikne skutečně čtverec o dvojnásobné ploše, vůči původnímu postavený na roh. Sókratés v tom vidí zřejmé potvrzení své domněnky, že se otrok „rozpomenul“ na to, co jeho nesmrtelná duše už věděla.[1]

Protože totiž je celá příroda stejnorodá a duše poznala všechny věci, stačí, když si člověk vzpomene toliko na jednu – což lidé nazývají učením – aby všechny ostatní nalezl sám, je-li statečný a neúnavný v hledání; neboť hledání a poznávání je vůbec vzpomínání.
— Platón, Menón. II. 81d.

V jiných dialozích, kde se nejedná o geometrii, není Sókratova argumentace tak přesvědčivá a moderní čtenář má dojem, že nutí své partnery volit mezi dvěma alternativami, i když je ve skutečnosti více možností, kdy se alternativy nevylučují a podobně.[zdroj?]

Moderní sokratovské rozhovory[editovat | editovat zdroj]

Metoda v tradici Nelson/Heckmann[editovat | editovat zdroj]

Historie[2][editovat | editovat zdroj]

Základy moderní metody sokratovského rozhovoru položil göttingenský profesor filosofie Leonard Nelson (1882-1927) ve 20. letech 20. století. Spolu s Minnou Specht založil školu ve Walkenmühle u města Melsungen v Hesensku, kde byli v duchu této metody vyučováni žáci ve věku 12-20 let a to především v oblasti politického vzdělání.

Mezi Nelsonovi žáky a spolupracovníky patřil také vystudovaný fyzik a matematik Gustav Heckmann (1898-1996), který se rozhodl věnovat oproti očekávané profesi technické dráze pedagogické a začal vyučovat na Walkenmühle, kde věnoval rozvíjení metody a její výuce podstatnou část svého života.

 Škola ve Walkenmühle byla uzavřena v roce 1933 a Heckmann spolu s Minnou Specht imigrovali do Dánska a posléze do Anglie. Díky tomu se sokratovský rozhovor uchytil také v těchto zemích.

Po válce ztratila sokratovská metoda svůj silně politicky zaměřený charakter, který prosazoval Nelson. Když byla Philosophish-Politische Akademie (PPA) obnovena, nebylo tomu již ve spojitosti z žádnou politickou stranou. Heckman působil po svém návratu do vlasti od roku 1946 jako pedagog v Hannoveru, reformoval tradici sokratovských rozhovorů a v 60. letech spolu s Ernou Benckle a svou ženou Charlotte Heckmann obnovili sokratovské semináře. Ty se tentokrát konaly především na zámku Schwöbber u Hameln, kde byli v praxi této metody vzdělávání další lektoři.

Dnes se lektoři sdružují v organizaci Gesellschaft für Sokratisches Philosophieren, pořádají odborná symposia a podporují vydávání sokratovské literatury. GSP má sídlo v Hannoveru a úzce spolupracuje s PPA, která sídlí v Bonnu. Tato organizace podporuje tradici kritického myšlení vázanou na filosofy Kanta, Friese a Nelsona.

Na mezinárodní úrovni spolupracuje PPA také s anglickou  "The Society for the Furtherance of the Critical Philosophy" (SFCP) a společně pořádají mezinárodní konference.

Sokratovský rozhovor není v současné době spojován jen s filosofií, účastní se jej také například pedagogové, lidé, jejichž profese vyžaduje týmovou práci, psychologové atd. Proto lze zmínit také například německou organizaci Pro Argumentis, která se věnuje uplatnění sokratovských principů a filosofického přístupu v současném managementu a řízení firem.

Sokratici v Čechách[editovat | editovat zdroj]

Sokratovské rozhovory mají v české republice dle školy Nelson/Heckmann tradici zhruba od konce 90. let 20. století. Zatímco občanské sdružení Sokratovské rozhovory vzniklo v říjnu 2009, od roku 1998 pořádá Fakulta Humanitních Studií UK spolu s německou lektorskou organizací GSP pravidelné třídenní semináře pro studenty v češtině, angličtině a němčině. Tato spolupráce s německou stranou se během let prohloubila a sdružení se nyní podílí na organizaci až desetidenních seminářů v Čechách i Německu. [3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Elenchus. Sv. 8, str. 515
  • Platón, Euthydémos. Menón. Praha: Oikúmené 1994

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Platón, Menón. II. 86b
  2. http://www.sokratici.estranky.cz/clanky/o-metode/. Web sokratovského sdružení v ČR.
  3. http://www.sokratici.estranky.cz/file/7/stanovy_sokratici.pdf. Stanovy občanského sdružení Sokratovské rozhovory.