Sokratovská metoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Sokratovská metoda je výchovný a vzdělávací postup, při němž se učitel snaží své studenty otázkami přivést k novému poznání. Odvolává se na antického filosofa Sókrata, který v některých svých dialozích říká, že poznání je vlastně rozpomínání a svoji úlohu při tom přirovnává k činnosti porodní báby. Užívá se jak na vysokých školách, tak také v profesním a firemním tréninku kritického myšlení a logické argumentace. Hlavní předností metody je to, že studenti jsou daleko více motivováni přijít věci „na kloub“, než když jim učitel řešení otázek přednáší.

Sókratovy dialogy[editovat | editovat zdroj]

Modrý čtverec má dvojnásobnou plochu než původní žlutý

V řadě raných dialogů hovoří Sókratés s lidmi, kteří jsou pevně přesvědčeni, že jsou odborníci a že něco spolehlivě vědí. Sókratés svými otázkami nejprve zpochybní jejich domnělé vědění a v některých případech je pak dovede k hlubšímu, pravdivějšímu porozumění a náhledu. Příkladem mohou být Platónovy dialogy Euthydémos, Ion a zejména Menón.

V tomto dialogu pozve Menón k rozhovoru prvního otroka, který jde kolem a u něhož je jisté, že o geometrii nic neslyšel. Sókratés mu předloží obtížnou úlohu: ke čtverci o straně dvě stopy má zkonstruovat čtverec s dvojnásobnou plochou. Otrok nejprve myslí, že to bude čtverec s dvojnásobně dlouhou stranou, ale když jej zkonstruuje, zjistí že plocha je čtyřnásobná. Sókratés ho pak otázkami dovede k tomu, aby čtyři části čtverce úhlopříčkami rozpůlil, takže vznikne skutečně čtverec o dvojnásobné ploše, vůči původnímu postavený na roh. Sókratés v tom vidí zřejmé potvrzení své domněnky, že se otrok „rozpomenul“ na to, co jeho nesmrtelná duše už věděla.[1]

Protože totiž je celá příroda stejnorodá a duše poznala všechny věci, stačí, když si člověk vzpomene toliko na jednu – což lidé nazývají učením – aby všechny ostatní nalezl sám, je-li statečný a neúnavný v hledání; neboť hledání a poznávání je vůbec vzpomínání.
— Platón, Menón. II. 81d.

V jiných dialozích, kde se nejedná o geometrii, není Sókratova argumentace tak přesvědčivá a moderní čtenář má dojem, že nutí své partnery volit mezi dvěma alternativami, i když je ve skutečnosti více možností, když se alternativy nevylučují a podobně.

Moderní užití[editovat | editovat zdroj]

V klasické podobě se sókratovské dialogy užívají ve vysokoškolské i středoškolské výchově a není náhodou, že témata bývají často matematická nebo logická. Rick Garlikov popisuje hezký příklad, jak navést děti, aby samy „objevily“ dvojkovou aritmetiku.[2] V komentáři uvádí, že taková hodina je sice pedagogicky velmi účinná a děti se nadšeně účastní hledání správných odpovědí, pro učitele je však velmi náročná na přípravu i provedení. Aby měla úspěch, musí být otázky pro žáky zajímavé a srozumitelné, musí postupovat po malých krocích od známého k neznámému a musí být vedeny jasnou, nepochybnou logikou. To je patrně důvod, proč se mimo oblast logiky a matematiky obtížně konstruují a zároveň jsou méně přesvědčivé.

V širším smyslu kritické diskuse na dané téma, argumentace nad textem nebo právním případem se „sókratovská“ metoda běžně používá při seminární výuce filosofie, humanitních věd a zejména práva. Cílem je trénink logického myšlení a pohotové argumentace, která je například pro právníka velmi důležitá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Elenchus. Sv. 8, str. 515
  • Platón, Euthydémos. Menón. Praha: Oikúmené 1994

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Platón, Menón. II. 86b
  2. http://www.garlikov.com/Soc_Meth.html