Holismus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Holismus (z řeckého to holon, celek) je filosofický názor nebo směr, který zdůrazňuje, že všechny vlastnosti nějakého systému nelze určit nebo vysvětlit pouze zkoumáním jeho částí. Naopak celek podstatně ovlivňuje i fungování nebo podobu svých částí. Tuto zásadu vyslovil poprvé Aristotelés v Metafysice: „Celek je víc než souhrn jeho částí.“ Tak například věta je víc než jen pouhý soubor slov, organismus je víc než souhrn jeho orgánů nebo buněk. Holismus jako filosofický směr vznikl ve 20. století jako reakce na tehdejší exkluzivitu mechanických postupů ve vědě; viz redukcionismus. Pojem holismus poprvé použil jihoafrický státník a pozdéjší rektor Univerzity v Cambridge, Jan Smuts, v roce 1926.

Thomas Samuel Kuhn[editovat | editovat zdroj]

Podle Kuhna zastánci soupeřících paradigmat pohlížejí na stejný svět, ale vidí ho odlišně. Paradigmata jsou totiž nesouměřitelná. Kuhn se domnívá, že přechod od jednoho paradigmatu k druhému, právě v důsledku jejich nesouměřitelnosti, nemůže probíhat krok za krokem, jak požaduje logika a přírodovědecká zkušenost. To zakládá ideu holistické koncepce, která by měla nahradit dosavadní graduální koncepci ve vývoji vědy založenou na předpokladu kumulativismu, předpokladu, že ke změnám dochází postupně, metodou část po části.

Holistické pozadí změny paradigmatu ve smyslu celkového vidění světa a přechodu od jednoho paradigmatu k druhému jako „blesku z čistého nebe“ opírá Kuhn o tvarovou psychologii. Podle této koncepce nevnímáme části, ale vždy určité celky – tvary.

Proti holistickému pojetí však hovoří nejen historie vědy, ale i dnešní stav ve vědě, kdy zásadní diskuse jsou na denním pořádku (kvantová mechanika, evoluční teorie ad.). Samotné tvrzení o nesouměřitelnosti předpokládá jisté srovnání analyzovaných teorií. Toto srovnání může být však uskutečněno pouze na základě pochopení, porozumění druhé, „nesouměřitelné“ teorii. V opačném případě nelze nic vypovídat ani o nesouměřitelnosti.

Toto dilema se nakonec projevuje i v Kuhnově pojetí paradigmat, jeho kolísání mezi interpretací paradigmatu jako celkové (holistické) změny a jako změny exemplárního objektu a tím i k rozvolnění pojmu vědecké revoluce.

Kuhn považuje vědu především za sociokulturní fenomén, a proto zásadní odpověď na příčinu změny paradigmatu je nutné hledat ve vědeckých komunitách.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  • Fajkus, Břetislav. Současná filosofie a metodologie vědy. 2. vyd. Praha : Filosofia, 2003. 135 s.
  • Kuhn, T. S., Struktura vědeckých revolucí. Praha: OIKOYMENH, 1997 - 206 s. ISBN 80-86005-54-2
  • Popper, Karl R. Bída historicismu = [Orig.: The poverty of historicism]. Z anglického orig. přeložila Jana Odehnalová. 2., revidované vyd. Praha : Oikoymenh, 2000. 134 s.
  • Smuts, Jan. Holism and Evolution. New York: The Macmillan Company 1926.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo holismus ve Wikislovníku