Barbora Krejčíková: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
výdělek
žebříčkové maximum
Řádek 21: Řádek 21:
| bilance dvouhra =
| bilance dvouhra =
| tituly dvouhra = 3 WTA, 14 ITF
| tituly dvouhra = 3 WTA, 14 ITF
| nejvyšší umístění dvouhra = '''7. místo''' (13. září 2021)
| nejvyšší umístění dvouhra = '''5. místo''' (20. září 2021)
| Australian Open výsledky = 2. kolo ([[Australian Open 2020 – ženská dvouhra|2020]], [[Australian Open 2021 – ženská dvouhra|2021]])
| Australian Open výsledky = 2. kolo ([[Australian Open 2020 – ženská dvouhra|2020]], [[Australian Open 2021 – ženská dvouhra|2021]])
| French Open výsledky = '''vítězka''' ([[French Open 2021 – ženská dvouhra|2021]])
| French Open výsledky = '''vítězka''' ([[French Open 2021 – ženská dvouhra|2021]])
Řádek 42: Řádek 42:
| US Open mix = čtvrtfinále ([[US Open 2016 – smíšená čtyřhra|2016]])
| US Open mix = čtvrtfinále ([[US Open 2016 – smíšená čtyřhra|2016]])
| Fed Cup = '''vítězka''' ([[Fed Cup 2018|2018]])
| Fed Cup = '''vítězka''' ([[Fed Cup 2018|2018]])
| aktuální k = {{Dts|2021|09|13}} <!-- rok|měsíc|den -->
| aktuální k = {{Dts|2021|09|20}} <!-- rok|měsíc|den -->
}}
}}
{{Infobox - medaile
{{Infobox - medaile
Řádek 59: Řádek 59:
Od října 2018 do ledna 2019 byla [[Žebříček WTA#Světová jednička ve čtyřhře|světovou jedničkou ve čtyřhře]],<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz | titul = Siniaková vyhrála po boku Kruničové čtyřhru v Sydney | url = https://www.tenisportal.cz/zpravy/siniakova-vyhrala-po-boku-krunicove-ctyrhru-v-sydney-24975/| datum vydání = 2019-01-12 | datum přístupu = 2019-01-12 | vydavatel = TenisPortal.cz}}</ref> jíž se spolu se Siniakovou staly jako pátá a&nbsp;šestá Češka, respektive čtyřicátá a&nbsp;čtyřicátá první hráčka od zavedení klasifikace v&nbsp;roce 1984. Vytvořily tak čtrnáctou dvojici na vrcholu pořadí.<ref name="no1">{{{Citace elektronické monografie | autor = Petr Pokorný, TenisPortal.cz, ČTK | titul = Krejčíková a Siniaková jsou novými světovými jedničkami ve čtyřhře, polepšila si i Kvitová| url = http://www.tenisportal.cz/zpravy/krejcikova-a-siniakova-jsou-novymi-svetovymi-jednickami-ve-ctyrhre-polepsila-si-i-kvitova-24487/ | datum vydání = 2018-10-21| datum přístupu = 2018-10-23 | vydavatel = TenisPortal.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Krejcikova and Siniakova earn World No.1 doubles ranking | url = http://www.wtatennis.com/news/krejcikova-and-siniakova-earn-world-no1-doubles-ranking | datum vydání = 2018-10-22 | datum přístupu = 2018-10-23 | vydavatel = WTA Tour, Inc. | jazyk = anglicky}}</ref> Do čela deblové klasifikace se vrátila v létě 2021 po triumfu na [[French Open 2021 – ženská čtyřhra|French Open]]. Ve dvou obdobích na vrcholu celkem strávila šestnáct týdnů.
Od října 2018 do ledna 2019 byla [[Žebříček WTA#Světová jednička ve čtyřhře|světovou jedničkou ve čtyřhře]],<ref>{{Citace elektronické monografie | autor = Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz | titul = Siniaková vyhrála po boku Kruničové čtyřhru v Sydney | url = https://www.tenisportal.cz/zpravy/siniakova-vyhrala-po-boku-krunicove-ctyrhru-v-sydney-24975/| datum vydání = 2019-01-12 | datum přístupu = 2019-01-12 | vydavatel = TenisPortal.cz}}</ref> jíž se spolu se Siniakovou staly jako pátá a&nbsp;šestá Češka, respektive čtyřicátá a&nbsp;čtyřicátá první hráčka od zavedení klasifikace v&nbsp;roce 1984. Vytvořily tak čtrnáctou dvojici na vrcholu pořadí.<ref name="no1">{{{Citace elektronické monografie | autor = Petr Pokorný, TenisPortal.cz, ČTK | titul = Krejčíková a Siniaková jsou novými světovými jedničkami ve čtyřhře, polepšila si i Kvitová| url = http://www.tenisportal.cz/zpravy/krejcikova-a-siniakova-jsou-novymi-svetovymi-jednickami-ve-ctyrhre-polepsila-si-i-kvitova-24487/ | datum vydání = 2018-10-21| datum přístupu = 2018-10-23 | vydavatel = TenisPortal.cz}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie | titul = Krejcikova and Siniakova earn World No.1 doubles ranking | url = http://www.wtatennis.com/news/krejcikova-and-siniakova-earn-world-no1-doubles-ranking | datum vydání = 2018-10-22 | datum přístupu = 2018-10-23 | vydavatel = WTA Tour, Inc. | jazyk = anglicky}}</ref> Do čela deblové klasifikace se vrátila v létě 2021 po triumfu na [[French Open 2021 – ženská čtyřhra|French Open]]. Ve dvou obdobích na vrcholu celkem strávila šestnáct týdnů.


Ve&nbsp;své dosavadní kariéře na okruhu [[Ženská tenisová asociace|WTA&nbsp;Tour]] zvítězila na třech turnajích ve dvouhře a deseti ve čtyřhře. V&nbsp;sérii [[WTA 125s|WTA&nbsp;125K]] ovládla čtyřhru v [[Limoges]]. V&nbsp;rámci [[Ženský okruh ITF|okruhu ITF]] získala čtrnáct titulů ve dvouhře a&nbsp;devatenáct ve&nbsp;čtyřhře.<ref name="ITF">{{ITF profil}}, přístup: {{Dts|2021|05|29}}</ref> Na [[žebříček WTA|žebříčku WTA]] byla nejvýše ve&nbsp;dvouhře klasifikována v&nbsp;září 2021 na&nbsp;'''7.&nbsp;místě''' a&nbsp;ve&nbsp;čtyřhře v&nbsp;říjnu 2018 na&nbsp;'''1.&nbsp;místě'''.<ref name="WTA Profile">{{WTA}}, přístup: {{Dts|2021|8|1}}</ref> Trénují ji Aleš Kartus a Petr Kovačka, s nímž navázala spolupráci v roce 2018. V letech 2014–2017 tuto roli plnila [[Jana Novotná]].<ref>{{Citace elektronického periodika
Ve&nbsp;své dosavadní kariéře na okruhu [[Ženská tenisová asociace|WTA&nbsp;Tour]] zvítězila na třech turnajích ve dvouhře a deseti ve čtyřhře. V&nbsp;sérii [[WTA 125s|WTA&nbsp;125K]] ovládla čtyřhru v [[Limoges]]. V&nbsp;rámci [[Ženský okruh ITF|okruhu ITF]] získala čtrnáct titulů ve dvouhře a&nbsp;devatenáct ve&nbsp;čtyřhře.<ref name="ITF">{{ITF profil}}, přístup: {{Dts|2021|05|29}}</ref> Na [[žebříček WTA|žebříčku WTA]] byla nejvýše ve&nbsp;dvouhře klasifikována v&nbsp;září 2021 na&nbsp;'''5.&nbsp;místě''' a&nbsp;ve&nbsp;čtyřhře v&nbsp;říjnu 2018 na&nbsp;'''1.&nbsp;místě'''.<ref name="WTA Profile">{{WTA}}, přístup: {{Dts|2021|8|1}}</ref> Trénují ji Aleš Kartus a Petr Kovačka, s nímž navázala spolupráci v roce 2018. V letech 2014–2017 tuto roli plnila [[Jana Novotná]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| titul = Úspěšný pár na obzoru! Krejčíková stráví rok se Siniakovou, v singlu chce do stovky
| titul = Úspěšný pár na obzoru! Krejčíková stráví rok se Siniakovou, v singlu chce do stovky
| periodikum = Tenisový svět
| periodikum = Tenisový svět

Verze z 20. 9. 2021, 11:38

Barbora Krejčíková
Barbora Krejčíková na French Open 2018
Barbora Krejčíková na French Open 2018
StátČeskoČesko Česko
Datum narození18. prosince 1995 (28 let)
Místo narozeníBrno, Česko[1]
BydlištěIvančice, Česko[1]
Výška178 cm[1]
Profesionál od2014
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek6 205 262 USD
Tenisová raketaHead Extreme Pro
Dvouhra
Poměr zápasů375–209
Tituly3 WTA, 14 ITF
Nejvyšší umístění5. místo (20. září 2021)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2020, 2021)
French Openvítězka (2021)
Wimbledon4. kolo (2021)
US Openčtvrtfinále (2021)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry3. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů345–135
Tituly10 WTA, 1 WTA 125s, 19 ITF
Nejvyšší umístění1. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openfinále (2021)
French Openvítězka (2018, 2021)
Wimbledonvítězka (2018)
US Opensemifinále (2018)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryňfinále (2018)
Olympijské hryZlatá medaile zlato (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openvítězka (2019, 2020, 2021)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon3. kolo (2016)
US Openčtvrtfinále (2016)
Týmové soutěže
Fed Cupvítězka (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210920a20. září 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
zlato Tokio 2020 ženská čtyřhra

Barbora Krejčíková (* 18. prosince 1995 Brno) je česká profesionální tenistka. Na Letních olympijských hrách 2020 se s Kateřinou Siniakovou stala olympijskou vítězkou v ženské čtyřhře. Obě tak pro Česko získaly první zlatou medaili zpod pěti kruhů v tenise. Na French Open 2021 ovládla dvouhru a po boku Siniakové i čtyřhru, což se v jediném ročníku naposledy předtím podařilo Mary Pierceové v roce 2000. Se Siniakovou tak navázala na deblové tituly z French Open 2018 a Wimbledonu 2018 a finálové účasti z Turnaje mistryň 2018 a Australian Open 2021. Od výkonu Margaret Courtové z let 1963–1965 vyhrála jako první hráčka smíšenou soutěž Australian Open třikrát za sebou, a to v letech 2019, 2020 a 2021.[2]

Od října 2018 do ledna 2019 byla světovou jedničkou ve čtyřhře,[3] jíž se spolu se Siniakovou staly jako pátá a šestá Češka, respektive čtyřicátá a čtyřicátá první hráčka od zavedení klasifikace v roce 1984. Vytvořily tak čtrnáctou dvojici na vrcholu pořadí.[4][5] Do čela deblové klasifikace se vrátila v létě 2021 po triumfu na French Open. Ve dvou obdobích na vrcholu celkem strávila šestnáct týdnů.

Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour zvítězila na třech turnajích ve dvouhře a deseti ve čtyřhře. V sérii WTA 125K ovládla čtyřhru v Limoges. V rámci okruhu ITF získala čtrnáct titulů ve dvouhře a devatenáct ve čtyřhře.[6] Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v září 2021 na 5. místě a ve čtyřhře v říjnu 2018 na 1. místě.[1] Trénují ji Aleš Kartus a Petr Kovačka, s nímž navázala spolupráci v roce 2018. V letech 2014–2017 tuto roli plnila Jana Novotná.[7]

V českém fedcupovém týmu debutovala v roce 2019 ostravským čtvrtfinálem Světové skupiny proti Rumunsku, v němž se Siniakovou prohrála rozhodující čtyřhru. Češky tak odešly poraženy 2:3 na zápasy. Ve Fed Cupu 2018 se stala členkou vítězného týmu, když byla poprvé nominována do pražského finále proti Spojeným státům, ale nenastoupila do žádného utkání. Do srpna 2021 v soutěži nastoupila k dvěma mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[8]

Na okruhu WTA Tour 2018 vytvořila s Kateřinou Siniakovou deblový pár roku.

Tenisová kariéra

Juniorský tenis

V juniorském tenise získala se Siniakovou tři deblové grandslamy, když triumfovaly na French Open 2013, ve Wimbledonu 2013 a US Open 2013. Jako poražená finalistka skončila po boku Ukrajinky Olexandry Korašviliové ve čtyřhře Australian Open 2013. V roce 2013 vyhrála dvouhru i čtyřhru na Evropském juniorském šampionátu do 18 let ve švýcarském Klostersu.

Forhend na French Open 2016

První ženský turnaj na okruhu ITF odehrála v červenci 2010 ve slovenských Piešťanech. V září 2011 vyhrála premiérový turnaj na této úrovni tenisu na osijecké události, když triumfovala s Anetou Dvořákovou ve čtyřhře. Probojovala se také do finále dvouhry, kde podlehla Chorvatce Petře Sunićové ve třech setech.[6]

Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byla nejvýše postavená v říjnu 2013 na 3. příčce.

Profesionální kariéra

Do sezóny 2016 hrála za Slovan Ivančice, s výjimkou let 2012–2014 strávených v TK Agrofert Prostějov. Mezi roky 2017–2019 nastupovala za TK Precheza Přerov, než se opět vrátila do ivančického klubu.

2014–2015

Debutové finále na okruhu WTA Tour odehrála na říjnovém BGL Luxembourg Open 2014 v Lucemburku. Po boku krajanky Lucie Hradecké nestačily v zápase o deblovou trofej na dvojici Timea Bacsinszká a Kristina Barroisová. První titul pak vybojovala ve čtyřhře Coupe Banque Nationale 2015, zářijového turnaje v Québecu. S Belgičankou Anou-Sophií Mestachovou ve finále zdolaly argentinsko-polský pár María Irigoyenová a Paula Kaniová.[1][6]

Na nejvyšší grandslamové úrovni hrála v průběhu sezón 2014 a 2015 singlové kvalifikace. V hlavní soutěži debutovala ženskou čtyřhrou French Open 2015, kde se její partnerkou stala Němka Julia Görgesová. V úvodním kole však uhrály jen tři gamy na nejlepší světovou dvojici Martina Hingisová a Sania Mirzaová.[6]

2016

Do prvního grandslamového semifinále postoupila v ženské čtyřhře French Open, kde hrála po boku Kateřiny Siniakové. Vyřadily také světové jedničky Martinu Hingisovou se Sanií Mirzaovou, kterým oplatily čtvrtfinálovou porážku z dubnového Porsche Tennis Grand Prix, či nasazené šestky a krajanky Andreu Hlaváčkovou s Lucií Hradeckou. Před branami finále je zastavil sedmý nasazený pár Jekatěrina Makarovová a Jelena Vesninová z Ruska.[1][6]

2017

Do premiérového čtvrtfinále dvouhry okruhu WTA Tour se probojovala jako 254. hráčka žebříčku na květnové antuce norimberského Nürnberger Versicherungscupu. Po kvalifikačních výhrách nad krajankami Jesikou Malečkovou a Petrou Krejsovou si poprvé v probíhající sezóně zahrála hlavní soutěž a celkově poosmé. V úvodních dvou kolech hlavní soutěže jí soupeřky skrečovaly v průběhu druhých sad. Nejdříve rumunská kvalifikantka Alexandra Cadanțuová, která prohrávala 2–5 ve druhém setu. Poté také favorizovaná Němka Laura Siegemundová, jež si za příznivého stavu 6–4 a 5–5 poranila koleno a byla z dvorce odnesena na nosítkách.[9] Mezi poslední osmičkou pak odvrátila pět mečbolů německé hráčky Cariny Witthöftové.[10] V rozhodující sadě semifinále udělila Rumunce Soraně Cîrsteaové „kanára“ a probojovala se do závěrečného zápasu turnaje.[11] V něm nestačila na nejvýše nasazenou Nizozemku a obhájkyni trofeje Kiki Bertensovou, když za 56 minut uhrála jen tři hry. V následném vydání žebříčku WTA se posunula na 142. příčku, dvě místa za kariérním maximem.[12]

2018: Dva tituly na grandslamech a světová jednička ve čtyřhře

Na French Open zvládla na dvanáctý pokus projít kvalifikační sítem grandslamu a zajistit si debut v hlavní soutěži. V prvním kole ji však vyřadila turnajová šestka Karolína Plíšková. Se Siniakovou vyhrála ženskou čtyřhru French Open, když ve čtvrtfinále zdolaly turnajové trojky Andreju Klepačovou s Maríou José Martínezovou Sánchezovou a v semifinále druhé nasazené plzeňské rodačky Andreu Sestini Hlaváčkovou s Barborou Strýcovou. V boji o titul přehrály za 65 minut japonskou dvojici Eri Hozumiová a Makoto Ninomijová po dvousetovém průběhu. Staly se tak třetím ryze českým párem, jenž vyhrál Roland Garros.[13]

Ve čtyřhře Birmingham Classic 2018 postoupila se Siniakovou do semifinále

Na triumf z Paříže navázaly o měsíc později ve Wimbledonu, když ve finále zdolaly americko-český pár Nicole Melicharová a Květa Peschkeová. Připsaly tzv. Channel Slam, tedy výhru na French Open i Wimbledonu v jednom roce, což naposledy předtím zvládly naposledy Ai Sugijamová s Kim Clijstersovou v roce 2003.[14] Díky oběma triumfům se staly prvním párem, který dokázal ovládnout juniorskou i seniorskou čtyřhru na pařížském i londýnském majoru.[15] Ve vítězné grandslamové šňůře pokračovaly i na US Open, kde postupem do semifinále vyhrály šestnáctý zápas na podnicícch velké čtyřky. V boji o finále je zastavily pozdější vítězky Ashleigh Bartyová a Coco Vandewegheová.[16]

Na konci listopadu se staly světovými jedničkami ve čtyřhře žen jako čtrnáctá dvojici na této pozici.[4] Poprvé se kvalifkovaly na závěrečný Turnaj mistryň konaný v Singapuru. Po výhrách nad Melicharovou a Peschkeovou a Strýcovou se Sestini Hlaváčkovou nestačily v boji o titul na Tímeu Babosovou a Kristinu Mladenovicovou.[17] V listopadu se stala součástí vítězného fedcupového týmu, přestože ve finále aktivně nezasáhla do žádného zápasu.

2019

V lednu s Američanem Rajeevem Ramem vyhrála smíšenou čtyřhru na Australian Open. Se Siniakovou odešly poraženy z finále čtyřhry BNP Paribas Open v Indian Wells. V dubnu vyhrála dva turnaje okruhu ITF v řadě. Nejdříve ve floridském Palm Harbor s dotací 80 tisíc dolarů, ve finále hladce zdolala nasazenou jedničku Nicole Gibbsovou, když čas utkání činil 58 minut. O týden později přidala celkově dvanáctou trofej v alabamském Pelhamu, na akci s rozpočtem 25 tisíc dolarů. V závěrečném zápase přehrála americkou turnajovou dvojku Caroline Dolehideovou.[18] Na začátku května ovládla turnaj ITF s dotací 60 tisíc dolarů v německém Wiesbadenu po finálovém vítězství nad Ukrajinkou Katarinu Zavackou. V červnovém finále události ITF ve Starých Splavech s rozpočtem 60 tisíc dolarů přehrála Denisu Allertovou.

Premiérovou trofej z kategorie Premier 5 si odvezla ze čtyřhry Rogers Cupu v Torontu, kde se Siniakovou ve finále zdolaly německo-nizozemské turnajové čtyřky Annu-Lenu Grönefeldovou a Demi Schuursovou po dvousetovém průběhu.[19] Druhý sezónní titul přidaly na Upper Austria Ladies Linz 2019 v Linci po výhře nad rakousko-švýcarskou dvojici Barbara Haasová a Xenia Knollová. Již postupem do finále si zajistily účast na Turnaji mistryň.[20]

2020: Průlom ve dvouhře

Sezónu rozehrála na události ITF v Hongkongu s dotací 25 tisíc dolarů, kde ve čtvrtfinále podlehla Francouzce Harmony Tanové. Na Shenzhen Open prohrála v kvalifikačním kole s Rumunkou Irinou-Camelií Beguovou. V deblové soutěži získala se Siniakovou titul po finálovém vítězství nad Číňankami Čeng Saj-saj a Tuan Jing-jing.[21]

Na [Australian Open prošla podruhé v kariéře z tříkolové kvalifikace do hlavní soutěže; v jejím závěru přehrála Američanku Sachii Vickeryovou. V prvním kole dvouhry pak zdolala Estonku Kaiu Kanepiovou po třísetovém průběhu.[22] Ve druhé fázi však získala jen čtyři gemy na dvacátou pátou nasazenou Rusku Jekatěrinu Alexandrovovou, která prodloužila svou sérii neporazitelnosti na dvanáct zápasů.[23] V melbournském deblu prohrály Krejčíková a Siniaková až v semifinále, když nestačily na Sie Su-wej a Strýcovou. S Chorvatem Nikolou Mektićem ovládla smíšenou čtyřhru Australian Open, čímž jako první tenistka po 31 letech obhájila melbournský titul. Zopakovala tak výkon své bývalé trenérky Jany Novotné, která ovládla ročníky 1988 a 1989 s Američanem Jimem Pughem.[24] Po boku Čeng Saj-saj odešla jako poražená finalistka z deblové soutěže Dubai Tennis Championships, kde podlehly prvnímu světovému páru Sie Su-wej a Barbora Strýcová.[25]

Následovalo pětiměsíční přerušení tenisového okruhu pro začínající pandemii covidu-19. Během této pauzy se zúčastnila národních exhibičních turnajů, kde triumfovala na Macha Lake Open ve Starých Splavech.[26] a Moravia Open v Prostějově[27] Prvním profesionálním turnajem po obnovení soutěží se pro ni stal domácí Prague Open. Ve druhém kole sahala po vítězství proti nasazené jedničce a pozdější vítězce Halepové, duel však nakonec prohrála. Ve čtyřhře skončila se Siniakovou v semifinále. Ze strachu z nákazy vynechala US Open.[28] Pařížské French Open představovalo její třetí účast v hlavní soutěži gradslamu a singlový kariérní průlom. Do turnaje vstupovala jako 114. hráčka pořadí, postupně ale vyřadila Ninu Stojanovićovou, nasazenou Barboru Strýcovou a čtvrtfinalistku předcházejícího US Open startující na divokou kartu Cvetanu Pironkovovou.[29] V osmifinále ji vyřadila kvalifikantka a překvapení turnaje Nadia Podoroská. Díky bodovému zisku z Paříže se v novém vydání žebříčku poprvé v kariéře posunula do první stovky hodnocení. V semifinále deblové soutěže dohrály Krejčíková se Siniakovou na raketách pozdějších vítězek Babosové a Mladenovicové po vyrovnané koncovce poměrem 5–7 ve třetím setu.[30] Dobrou formu si Krejčíková přenesla i na podzimní halové turnaje. V dodatečně zařazeném turnaji v Ostravě z kategorie Premier prošla kvalifikací, než ji ve druhém kole vyřadila pozdější finalistka turnaje Viktoria Azarenková ve třech setech. Na Upper Austria Ladies Linz podruhé v kariéře prošla mezi čtyři poslední hráčky, kde ve třech setech nestačila na jednáctou hráčku světa a vítězku ostravského i lineckého podniku Arynu Sabalenkou.[31] Bodový zisk jí zajistil 65. místo v hodnocení, na kterém ukončila sezónu.

2021: Double na French Open a olympijská vítězka ve čtyřhře

Ve dvouhře na Australian Open dohrála ve druhém kole v repríze zápasu ze stejné fáze posledního ročníku turnaje na raketě v Česku žijící Rusky Jekatěriny Alexandrovové. Lépe si vedla v roli třetí nasazené ve čtyřhře. Krejčíková se Siniakovou prošly pavoukem do třetího společného finále tohoto grandslamu. Ve finále je však přehrálo belgicko-běloruské duo Elise Mertensová a Aryna Sabalenková.[32] Do smíšené čtyřhry nastupovala jako dvojnásobná obhájkyně titulu se svým parťákem z roku 2019 Rajeevem Ramem. Přestože se dvojice ocitla ve druhém kole na prahu vyřazení, když musela odvracet mečbol Japoncům Eně Šibaharaové a Benu McLachlanovi, dokázali na turnaji triumfovat, neboť ve finále zdolali Australany Samanthu Stosurovou a Matthewa Ebdena. Krejčíková se díky třetímu titulu v řadě stala druhou ženou po Margaret Courtové, jež tento hattrick dovršila v roce 1965.[33]

Premiérové finále ve dvouhře velkého turnaje si zahrála na Dubai Tennis Championships z kategorie WTA 1000. Na její raketě bez uhraného setu postupně dohrály šestnáctá nasazená Maria Sakkariová, bývalé vítězky Roland Garros Jeļena Ostapenková a Světlana Kuzněcovová, devatenáctiletá Anastasija Potapovová a v semifinále Jil Teichmannová, takže podruhé v kariéře postoupila do singlového finále.[34] Ve finále prohrála více než dvouhodinový duel s turnajovou devítkou Garbiñe Muguruzaovou, přestože měla v závěru prvního setu setbol.[35] Zisk 585 bodů z tohoto turnaje ji na žebříčku WTA katapultoval o 25 příček výše na 38. místo.

Během antukového jara triumfovala spolu se Siniakovou v madridské ženské čtyřhře.[36] Na Rome Masters zaznamenala vůbec první výhru nad hráčkou z první světovhé desítky, když vyřadila ve druhém kole světovou pětku Sofii Keninovou.[37] V osmifinále měla na dosah vítězství proti úřadující šampionce French Open Świątekové, když měla v závěru druhé sady dva mečboly, nakonec však po téměř třech hodinách odešla poražena.[38] Prvního singlového titulu se dočkala na antuce ve Štrasburku. Ve čtvrtfinále oplatila porážky z posledních dvou ročníků melbournského grandslamu Jekatěrině Alexandrovové a ve finále zdolala Rumunku Soranu Cîrsteaovou. Na Internationaux de Strasbourg se stala třetí českou šampionkou po své bývalé trenérce Janě Novotné a Nicole Vaidišové.[39]

Barbora Krejčíková na French Open 2021, kde vyhrála dvouhru i čtyřhru

Na pařížském červnovém grandslamu nastoupila Krejčíková do tří soutěží. Do hlavní soutěže ženské dvouhry vstupovala jako nenasazená tenistka. V prvním kole otočila po prohrané první sadě zápas s krajankou Kristýnou Plíškovou, ve druhém kole po týdnu opět přehrála Jekatěrinu Alexandrovovou a ve třetím kole dohrála na její raketě pátá nasazená Elina Svitolinová. V osmifinálovém souboji povolila jenom dvě hry bývalé finalistce turnaje a přemožitelce Karolíny Plíškové a Karolíny Muchové Sloane Stephensové. Po zápase uvedla, že se vinou nervozity a strachem z neúspěchu před duelem zamkla v šatně a přemohl ji pláč.[40] V prvním setu čtvrtfinálového utkání proti 17leté Cori Gauffové čelila pěti setbolům, všechny odvrátila a sadu získala v tiebreaku, aby ve druhém setu rychle vedla 5–0 a nakonec zvítězila poměrem 6–3. Ve více než tříhodinové semifinálové bitvě, která se stala nejdelším semifinálovým utkáním v otevřené éře Roland Garros a osmým nejdelším zápasem probíhající sezóny WTA,[41] přehrála Řekyni Marii Sakkariovou poměrem 9–7 v rozhodujícím setu poté, co prohrávala již 3–5 a čelila mečbolu soupeřky. Sama využila svůj pátý mečbol. Přitom již čtvrtý mohl znamenat její vítězství, hlavní rozhodčí ale neuznal, že míč Sakkariové skončil až za čárou. Neoficiální jestřábí oko ukazovalo dopad míče mimo dvorec. Ve finále grandslamu se objevila jako sedmá česká tenistka od roku 1993 a třetí na Roland Garros za posledních sedm ročníků. Její soupeřkou byla také debutantka v této fázi turnaje, Ruska Anastasija Pavljučenkovová. Krejčíková získala během půl hodiny první sadu poměrem 6–1, ruská tenistka si však zlepšeným výkonem vynutila třetí sadu. Rozhodující break získala Češka za stavu 3–3, kdy podruhé v setu sebrala soupeřce podání, a zvítězila 6–4. Stala se první Češkou v historii samostatného českého státu, která French Open ve dvouhře ovládla. Navázala tak na čtyřicet let staré vítězství Hany Mandlíkové z roku 1981.[42] O den později završila double, když po boku Siniakové porazila ve finále pařížské čtyřhry polsko-americký pár Iga Šwiateková a Bethanie Matteková-Sandsová ve dvou setech. Ve smíšené čtyřhře plnila se Slovákem Filipem Poláškem roli turnajových jedniček. Soutěž opustili ve čtvrtfinále, když nevyužili proti Mexičance Giulianě Olmosové a Kolumbijci Juanu Sebastiánu Cabalovi čtyři mečboly.[43]

Na travnatém Wimbledonu postoupila přes Dánku Claru Tausonovou, Němku Andreu Petkovicovou a Lotyšku Anastasiji Sevastovovou do osmifinále. V něm ukončila její 15zápasovou neporazitelnost světová jednička a pozdější vítězka Ashleigh Bartyová, která odvrátila osm z deseti brejkových hrozeb.[44] Další týden se představila na Livesport Prague Open ve Stromovce, poprvé hraném na tvrdém povrchu. Mezi poslední osmičkou na ni deblová spoluhráčka Siniaková získala jen tři gamy. Přes čínskou teenagerku Wang Sin-jü z druhé světové stovky prošla do boje o titul. V něm hladce zdolala krajanku Terezu Martincovou včetně „kanára“ ve druhém setu a připsala si třetí singlovou trofej. Bodový zisk ji posunul na 11. místo žebříčku.[45] V roli osmé nasazené startovala ve dvouhře odloženého olympijského turnaje v Tokiu. Jako světová jedenáctka hladce vyhrála první set třetího kola nad Švýcarkou a pozdější šampionkou Beindou Bencicovou. Na úvod druhé sady sice švýcarské světové dvanáctce prolomila servis, ale ve zbytku utkání získala už jen čtyři gamy. Z přechozích 24 zápasů odešla teprve podruhé poražena.[46] V olympijské čtyřhře vytvořila se Siniakovou nejvýše nasazený pár. Ve čtvtrfinále přehrály Australanky Bartyovou se Sandersovou a v semifinále zástupkyně ruského tenisu Kuděrmetovou s Vesninovou, která obhajovala titul. V závěrečném duelu porazily Švýcarky Bencicovou a Golubicovou po dvousetovém průběhu. Pro Česko tak vybojovaly první zlatou olympijskou medaili v tenise.[47] Ve vydání žebříčku z 9. srpna 2021 se premiérově posunula do první světové desítky, jíž uzavírala.

Jedinou generálkou na newyorský grandslam se stal Western & Southern Open v Cincinnati. Ve čtvrtém kole zvládla třísetové klání se světovou devítkou Garbiñe Muguruzaovou, ale poté opět podlehla Australance Bartyové. V následné klasifikaci se posunula na 9. příčku.[48] US Open představoval první grandslam v kariéře, do něhož zavítala jako členka elitní světové desítky. Vůbec poprvé zasáhla do newyorské hlavní soutěže.[49]

Soukromý život

Narodila se roku 1995 v Brně. Má dva starší sourozence. V letech 2007–2015 vystudovala všeobecné Gymnázium Jana Blahoslava v Ivančicích.

Ocenění

V anketě Zlatý kanár byla oceněna mezi juniorkami za rok 2011 v kategorii Talent roku. V letech 2018 a 2019 se Siniakovou zvítězily v kategorii deblový pár roku. V anketě Sportovec roku 2018 byla se Siniakovou oceněna mezi jednotlivci na 9. místě. V kategorii Kolektiv vyhrála s fedcupovým týmem 1. místo. Ženská tenisová asociace ji vyhlásila se Siniakovou deblovým párem roku pro sezónu 2018.[50]

Hráčské statistiky

Podrobnější informace naleznete v článku Hráčské statistiky Barbory Krejčíkové.

Finále na Grand Slamu

Ženská dvouhra: 1 (1–0)

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 2021 French Open antuka Rusko Anastasija Pavljučenkovová 6–1, 2–6, 6–4

Ženská čtyřhra: 4 (3–1)

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2018 French Open antuka Česko Kateřina Siniaková Japonsko Eri Hozumiová
Japonsko Makoto Ninomijová 		6–3, 6–3
Vítězka 2018 Wimbledon tráva Česko Kateřina Siniaková Česko Květa Peschkeová
USA Nicole Melicharová 		6–4, 4–6, 6–0
Finalistka 2021 Australian Open tvrdý Česko Kateřina Siniaková Belgie Elise Mertensová
Bělorusko Aryna Sabalenková 		2–6, 3–6
Vítězka 2021 French Open (2) antuka Česko Kateřina Siniaková USA Bethanie Matteková-Sandsová
Polsko Iga Świąteková 		6–4, 6–2

Smíšená čtyřhra: 3 (3–0)

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítězka 2019 Australian Open tvrdý USA Rajeev Ram Austrálie Astra Sharmaová
Austrálie John-Patrick Smith 		7–6(7–3), 6–1
Vítězka 2020 Australian Open (2) tvrdý Chorvatsko Nikola Mektić USA Bethanie Mattek-Sandsová
Spojené království Jamie Murray 		5–7, 6–4, [10–1]
Vítězka 2021 Australian Open (3) tvrdý USA Rajeev Ram Austrálie Samantha Stosurová
Austrálie Matthew Ebden 		6–1, 6–4

Chronologie výsledků na Grand Slamu

Ženská dvouhra

Turnaj 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 SR V–P
Australian Open A Q2 Q3 Q2 Q3 Q2 2R 2R 0 / 2 2–2
French Open A Q2 A A 1R Q1 4R Vítěz 1 / 3 10–2
Wimbledon A Q1 Q1 Q2 A A NH 4R 0 / 1 3–1
US Open Q3 Q1 A Q1 Q1 Q2 A ČF 0 / 1 4–1
Výhry–prohry 0–0 0–0 0–0 0–0 0–1 0–0 4–2 15–3 1 / 7 19–6

Ženská čtyřhra

Turnaj 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 SR V–P
Australian Open A 2R 2R 3R QF SF F 0 / 6 16–6
French Open 1R SF 3R Vítěz 1R SF Vítěz 2 / 7 22–5
Wimbledon A 1R 1R Vítěz SF NH ČF 1 / 5 11–4
US Open A ČF 3R SF A A 1R 0 / 4 9–4
Výhry–prohry 0–1 8–4 5–4 18–2 7–3 8–2 12–3 3 / 22 58–19

Smíšená čtyřhra

Turnaj 2016 2017 2018 2019 2020 2021 SR V–P
Australian Open A 1R A Vítěz Vítěz Vítěz 3 / 4 15–1
French Open A 1R A A NH ČF 0 / 2 1–2
Wimbledon 2R 3R A A NH A 0 / 2 2–2
US Open ČF A A A NH A 0 / 1 2–1
Výhry–prohry 3–2 1–3 0–0 5–0 5–0 6–1 3 / 9 20–6
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Barbora Krejčíková na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d e f Barbora Krejčíková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210801a1. srpna 2021
  2. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČTK. Krejčíková vyhrála třetí rok po sobě smíšenou čtyřhru na Australian Open!. www.tenisportal.cz [online]. 2021-02-20 [cit. 2021-02-21]. Dostupné online. 
  3. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Siniaková vyhrála po boku Kruničové čtyřhru v Sydney [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-12 [cit. 2019-01-12]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b {Petr Pokorný, TenisPortal.cz, ČTK. Krejčíková a Siniaková jsou novými světovými jedničkami ve čtyřhře, polepšila si i Kvitová [online]. TenisPortal.cz, 2018-10-21 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. 
  5. ↑ Krejcikova and Siniakova earn World No.1 doubles ranking [online]. WTA Tour, Inc., 2018-10-22 [cit. 2018-10-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ a b c d e Barbora Krejčíková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210529a29. května 2021
  7. ↑ Úspěšný pár na obzoru! Krejčíková stráví rok se Siniakovou, v singlu chce do stovky. Tenisový svět [online]. 2018-01-12 [cit. 2021-06-15]. Dostupné online. 
  8. ↑ Barbora Krejčíková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20210801a1. srpna 2021
  9. ↑ Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek. Krejčíková si poprvé v kariéře zahraje čtvrtfinále turnaje WTA. Postupuje však po ošklivém pádu Siegemundové [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-24 [cit. 2017-05-26]. Siegemundové Dostupné online. 
  10. ↑ Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek. Životní turnaj pokračuje! Krejčíková odvrátila pět mečbolů a je poprvé v semifinále turnaje WTA [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-25 [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. 
  11. ↑ Luboš Zabloudil. Krejčíková v Norimberku postoupila už do finále, vyzve v něm obhájkyni titulu Bertensovou [online]. Tenisportal.cz, 2017-05-26 [cit. 2017-05-26]. Dostupné online. 
  12. ↑ Sky Sports Tennis. Kiki Bertens and Sam Stosur prepare for French open with Nuremberg and Strasbourg wins [online]. Sky Sports, 2017-05-28 [cit. 2017-05-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Krejčíková se Siniakovou si z Roland Garros odváží první grandslamový titul! [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-10 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  14. ↑ CHIESA, Victoria. Krejcikova and Siniakova secure doubles 'double' at Wimbledon. WTA Tour, Inc.. 2018-07-14. Dostupné online [cit. 2021-06-12]. (anglicky) 
  15. ↑ TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Druhý grandslam v řadě! Krejčíková se Siniakovou ovládly i Wimbledon [online]. TenisPortal.cz, 2018-07-14 [cit. 2018-07-15]. Dostupné online. 
  16. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Grandslamová série Krejčíkové se Siniakovou skončila v semifinále US Open. TenisPortal.cz [online]. 2018-09-07 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  17. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou sezonu triumfem na Turnaji mistryň nezakončily. TenisPortal.cz [online]. 2018-10-28 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  18. ↑ LUBOŠ ZABLOUDIL, TENISPORTAL.CZ. Krejčíková v Americe vyhrála dva turnaje ITF během dvou týdnů! [online]. TenisPortal.cz, 2019-04-14 [cit. 2019-04-15]. Dostupné online. 
  19. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková se Siniakovou v Torontu získaly třetí společný titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-08-11 [cit. 2019-08-12]. Dostupné online. 
  20. ↑ ČTK, iDNES.cz. Krejčíková se Siniakovou mají titul z Lince, slaví i patnáctiletá Gauffová [online]. iDNES.cz, 2019-10-13 [cit. 2019-10-17]. Dostupné online. 
  21. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková se Siniakovou otevřely sezonu triumfem. V Shenzhenu je nezastavilo ani domácí duo [online]. TenisPortal.cz, 2020-01-11 [cit. 2020-03-11]. Dostupné online. 
  22. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Kvitová zničila Siniakovou, Krejčíková slaví první výhru v hlavní soutěži grandslamů. Bouzková a Strýcová dohrály. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-20 [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz, ČTK, Luboš Zabloudil. Kvitová ve větrném Melbourne po bitvě prošla do třetího kola. Krejčíková a Kristýna Plíšková vypadly. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-22 [cit. 2020-01-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Krejčíková obhájila triumf na Australian Open v mixu. Letos vládla s Chorvatem Mektičem [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-01 [cit. 2020-02-02]. Dostupné online. 
  25. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Strýcová se Su-Wei Hsieh v Dubaji obhájily titul, Krejčíková zůstala bez trofeje [online]. TenisPortal.cz, 2020-02-22 [cit. 2020-02-24]. Dostupné online. 
  26. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková porazila parťačku Siniakovou a ovládla Macha Lake Open. TenisPortal.cz [online]. 2020-06-28 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  27. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková a Forejtek po Doksech ovládli i antuku v Prostějově. TenisPortal.cz [online]. 2020-07-19 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  28. ↑ S.R.O, LiveSport. Krejčíková se odhlásila z US Open. TenisPortal.cz [online]. 2020-08-08 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková vyřadila Pironkovovou a je poprvé v osmifinále grandslamu! Siniaková nepřekvapila. TenisPortal.cz [online]. 2020-10-02 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  30. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou do finále French Open neprošly, s Babosovou a Mladenovicovou prohrály i potřetí. TenisPortal.cz [online]. 2020-10-09 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  31. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková v Linci prolétla do semifinále a zítra zaútočí na své druhé finále na turnajích WTA. TenisPortal.cz [online]. 2020-11-13 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  32. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková se Siniakovou na třetí grandslamový triumf nedosáhly, ve finále podlehly Mertensové a Sabalenkové. TenisPortal.cz [online]. 2021-02-19 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  33. ↑ Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, ČT. Krejčíková vyhrála třetí rok po sobě smíšenou čtyřhru na Australian Open!. www.tenisportal.cz [online]. 2021-02-20 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  34. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Životní jízda Krejčíkové: V Dubaji je ve svém největším finále a s Muguruzaovou si zahraje o první titul!. TenisPortal.cz [online]. 2021-03-12 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  35. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková měla setbol a vzdorovala přes dvě hodiny. První titul ale přes Muguruzaovou nevybojovala. TenisPortal.cz [online]. 2021-03-13 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  36. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou na antuce v Madridu získaly 7. společný titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-05-08 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  37. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková v Římě přehrála Keninovou a má první skalp hráčky Top 10!. TenisPortal.cz [online]. 2021-05-12 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  38. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Karolína Plíšková v Římě prošla do čtvrtfinále, Krejčíková nevyužila dva mečboly proti Šwiatekové. TenisPortal.cz [online]. 2021-05-13 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  39. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. První triumf pro Krejčíkovou! Česká tenistka slaví na antuce ve Štrasburku. TenisPortal.cz [online]. 2021-05-29 [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. 
  40. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková byla před zápasem nesvá, tekly jí slzy, pak dominovala. TenisPortal.cz [online]. 2021-06-07 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  41. ↑ Marathon Marvels 2021: The longest matches of the year [online]. WTA Tennis, 2021-06-10 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Senzace dokonána! Krejčíková je první českou vítězkou dvouhry na French Open. TenisPortal.cz [online]. 2021-06-12 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  43. ↑ Roland Garros: Filip Polášek s Barborou Krejčíkovou neuspeli vo štvrťfinále mixu. Šport.sk [online]. SPORT SK & Ringier, 2021-06-06 [cit. 2021-06-12]. Dostupné online. 
  44. ↑ Sabalenka seals first Grand Slam QF berth; Barty edges Krejcikova at Wimbledon [online]. WTA Tennis, 2021-07-05 [cit. 2021-07-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. Krejčíková ve finále Livesport Prague Open nedala šanci Martincové a má třetí titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-17 [cit. 2021-07-18]. Dostupné online. 
  46. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková formu v olympijskou medaili nepřetaví. V osmifinále ztratila vedení proti Bencicové. TenisPortal.cz [online]. 2021-07-27 [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 
  47. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Krejčíková se Siniakovou jsou olympijskými vítězkami! V Tokiu získaly první zlato pro český tenis. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-01 [cit. 2021-08-01]. Dostupné online. 
  48. ↑ No. 1 Barty tops Krejcikova to reach Cincy semis [online]. ESPN, 2021-08-20 [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ Krejčíková je na US Open poprvé v singlu a hned jako favoritka: Zkusím štěstí [online]. ČT sport, 2021-08-27 [cit. 2021-09-02]. Dostupné online. 
  50. ↑ Krejčíková a Siniaková jsou tenisový pár roku, Halepová nejlepší hráčka. iDNES.cz [online]. 2018-10-19 [cit. 2018-10-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Předchůdce Barbora Krejčíková Nástupce

Tímea Babosová
Kristina Mladenovicová 		Světová jednička ve čtyřhře
22. 10. 2018 – 14. 1. 2019
14. 6. 2021 – 11. 7. 2021
Kateřina Siniaková
Elise Mertensová

Čang Jung-žan /
Martina Hingisová 		ITF – mistryně světa ve čtyřhře
2018
(se Siniakovou)
Tímea Babosová /
Kristina Mladenovicová

Čang Jung-žan /
Martina Hingisová 		WTA – deblový pár roku
2018
(se Siniakovou)
Tímea Babosová /
Kristina Mladenovicová
Žebříček ATP Žebříček WTA
Mužská dvouhra – 20240422a22. dubna 2024
Poř. tenista body posun
1. Srbsko Novak Djoković (SRB) 9 990 ▬
2. Itálie Jannik Sinner (ITA) 8 660 ▬
3. Španělsko Carlos Alcaraz (ESP) 8 145 ▬
4.  Daniil Medveděv 7 085 ▬
5. Německo Alexander Zverev (GER) 5 425 ▬
6. Norsko Casper Ruud (NOR) 4 480 ▬
7. Řecko Stefanos Tsitsipas (GRE) 4 030 ▬
8.  Andrej Rubljov 3 830 ▬
9. Polsko Hubert Hurkacz (POL) 3 675 ▬
10. Bulharsko Grigor Dimitrov (BUL) 3 595 ▬
Ženská dvouhra – 20240422a22. dubna 2024
Poř. tenistka body posun
1. Polsko Iga Świąteková (POL) 10 560 ▬
2.   Aryna Sabalenková 7 848 ▬
3. USA Coco Gauffová (USA) 7 258 ▬
4. Kazachstán Jelena Rybakinová (KAZ) 6 293 ▬
5. USA Jessica Pegulaová (USA) 4 870 ▬
6. Řecko Maria Sakkariová (GRE) 4 195 ▬
7. Česko Markéta Vondroušová (CZE) 4 090 ▲ 1
8. Čína Čeng Čchin-wen (CHN) 4 000 ▼ 1
9. Tunisko Ons Džabúrová (TUN) 3 533 ▬
10. Lotyšsko Jeļena Ostapenková (LAT) 3 438 ▬
Mužská čtyřhra – 20240422a22. dubna 2024
Poř. tenista body posun
1. Austrálie Matthew Ebden (AUS) 7 990 ▬
2. Indie Rohan Bopanna (IND) 7 810 ▬
3. Španělsko Marcel Granollers (ESP) 7 130 ▲ 1
Argentina Horacio Zeballos (ARG) 7 130 ▬
5. USA Rajeev Ram (USA) 6 585 ▲ 2
6. Spojené království Joe Salisbury (GBR) 6 630 ▬
7. Nizozemsko Wesley Koolhof (NED) 6 480 ▼ 2
8. Chorvatsko Ivan Dodig (CRO) 6 230 ▬
9. USA Austin Krajicek (USA) 6 230 ▬
10. Spojené království Neal Skupski (GBR) 5 510 ▬
Ženská čtyřhra – 20240422a22. dubna 2024
Poř. tenistka body posun
1. Čínská Tchaj-pej Sie Šu-wej (TPE) 8 565 ▬
2. Belgie Elise Mertensová (BEL) 8 345 ▬
3. Austrálie Storm Hunterová (AUS) 7 695 ▬
4. Kanada Gabriela Dabrowská (CAN) 6 495 ▬
5. Nový Zéland Erin Routliffeová (NZL) 6 160 ▬
6. Německo Laura Siegemundová (GER) 5 680 ▬
7. Austrálie Ellen Perezová (AUS) 5,275 ▲ 1
USA Nicole Melichar-Martinezová (USA) 5,275 ▬
9.  Věra Zvonarevová 4,983 ▬
10. Brazílie Luisa Stefaniová (BRA) 4,655 ▲ 1
WTA – Tenistky na prvním místě světového žebříčku ve čtyřhře
Martina Navrátilová (1984/1990 – 237 t.) • Pam Shriverová (1985/1986 – 48 t.) • Helena Suková (1990/1993 – 68 t.) • Jana Novotná (1990/1999 – 67 t.) • Gigi Fernándezová (1991/1995 – 80 t.) • Nataša Zverevová (1991/1999 – 124 t.) • Larisa Neilandová (1992 – 4 t.) • Arantxa Sánchezová Vicariová (1992/1997 – 111 t.) • Lindsay Davenportová (1997/2000 – 32 t.) • Martina Hingisová (1998/2018 – 90 t.) • Anna Kurnikovová (1999/2000 – 10 t.) • Corina Morariuová (2000 – 7 t.) • Lisa Raymondová (2000/2012 – 138 t.) • Rennae Stubbsová (2000 – 3 t.) • Julie Halardová-Decugisová (2000 – 14 t.) • Ai Sugijamová (2000/2003 – 45 t.) • Paola Suárezová (2002/2004 – 87 t.) • Kim Clijstersová (2003 – 4 t.) • Virginia Ruanová Pascualová (2003/2005 – 65 t.) • Cara Blacková 2005/2010 – 163 t.) • Samantha Stosurová (2006/2007 – 61 t.) • Liezel Huberová (2007/2012 – 200 t.) • Serena Williamsová (2010 – 8 t.) • Venus Williamsová (2010 – 8 t.) • Gisela Dulková (2010/2011 – 24 t.) • Flavia Pennettaová (2011 – 18 t.) • Květa Peschkeová (2011 – 10 t.) • Katarina Srebotniková (2011 – 10 t.) • Sara Erraniová (2012/2015 – 87 t.) • Roberta Vinciová (2012/2015 – 110 t.) • Pcheng Šuaj (2014 – 20 t.) • Sie Šu-wej (2014/2024 – 53 t.) • Sania Mirzaová (2015/2017 – 91 t.) • Bethanie Matteková-Sandsová (2017 – 32 t.) • Lucie Šafářová (2017 – 6 t.) • Latisha Chan (2017/2018 – 34 t.)  • Jekatěrina Makarovová (2018 – 5 t.) • Jelena Vesninová (2018 – 5 t.) • Tímea Babosová (2018 – 13 t.) • Barbora Krejčíková (2018/2021 – 19 t.) • Kateřina Siniaková (2018/2023 – 115 t.) • Kristina Mladenovicová (2019/2021 – 12 t.) • Barbora Strýcová (2019/2020 – 28 t.) • Aryna Sabalenková (2021 – 6 t.) • Elise Mertensová (2021/2024 – 34 t.) • Coco Gauffová (2022/2023 – 7 t.) • Jessica Pegulaová (2023 – 3 t.) • Storm Hunterová (2023/2024 – 12 t.)
Žebříček WTA byl zaveden 4. září 1984 • (rok prvně/naposledy jedničkou – počet týdnů (t.)) • současná světová jednička tučně, aktualizováno 22. dubna 2024
French Open – Vítězky ženské dvouhry v otevřené éře
Olympijské vítězky v tenise – ženská čtyřhra
Ukázkový sport
Venku
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Barbora_Krejčíková&oldid=20486777“