Staré Město (Praha): Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 22. 2. 2015, 16:26

Šablona:Infobox katastrální území Prahy Staré Město (původně Pražské město/Pragensis civitas, Větší město/Major civitas či Staré Město pražské/Antiqua civitas Pragensis německy Altstadt) je historické město, městská čtvrť a katastrální území Prahy na pravém břehu Vltavy, o rozloze 129,03 ha, náležející k městské části Praha 1. Staré Město svým územím zcela obklopuje miniaturní čtvrť Josefov. Součástí Starého Města je i Střelecký ostrov.

Historie

Založení města

Území dnešní Prahy bylo osídleno už od pravěku. První zmínky o existenci kmenových celků „Fraganeo“ se čtyřiceti osídlenými hradišti pochází zřejmě již z 8. století. První doklady křesťanské architektury na pražském území pochází z poslední čtvrtiny 9. století. Jedna z nejstarších zpráv o poboření pražského mostu vypráví o stržení dřevěného mostu velkou vodou v roce 929. V 10. století již byla Praha centrem přemyslovského státu a o století později jsou doloženy zmínky o bohaté obchodní činnosti.

Zpráva Kosmovy kroniky o povodni v roce 1118, během níž „Vltava pobrala v pražském podhradí mnoho domů“, nepřímo dokládá již velmi husté osídlení na obou březích Vltavy. Na území od Vyšehradu a Podolí až po Petrskou čtvrť se v průběhu 12. století stavělo mnoho kamenných církevních i obytných staveb. První kamenný most přes řeku Vltavu byl dokončen roku 1172 a pojmenován po manželce krále Vladislava II. (Juditin most)

Město ve středověku

Staré Město pražské se stalo městskou obcí v letech 1232–1234. Kolem 30. let 13. století bylo uvnitř Starého města založeno královským lokátorem Eberhardem též Havelské město (Nové město u sv. Havla), které až do roku 1287 bylo právně a správně samostatné. V období 13. a 14. století bylo obyvatelstvo města pravděpodobně převážně německého charakteru, moc měl v rukou starý patriciát. Někdy v 1. polovině 14. století se začali řemeslníci sdružovat do cechů a v 2. polovině 14. století získali i výraznější podíl na městské správě. Právě v tomto období se také město výrazným způsobem počeštilo. O vzestupu moci a sebevědomí pražského měšťanstva svědčí i zřízení radnice, kterou jim teprve v roce 1338 povolil postavit český král Jan Lucemburský. Prvním radničním domem Staroměstské radnice se stal dům kupce Wolflina z Kamene na rohu Staroměstského náměstí. K domu byla vybudována radniční věž, kaple a Staroměstský orloj. V pozdějších letech se radnice rozrostla do komplexu budov.

Založením Nového Města pražského Karlem IV. v roce 1348 se situace Starého Města změnila. Z města odešli především měšťané méně movití a českého původu. Také bezprostřední blízkost a poloha nového založení byla důvodem častých třenic. V letech 1367–1475 stála v čele obou měst společná městská rada, ovšem převahu v ní měli staroměstští.

V 90. letech 14. století se Staré Město pražské stalo centrem reformního hnutí, v jehož čele stáli Jan Hus, Jeroným Pražský a další univerzitní mistři. V roce 1413 získala česká husitská strana trvalou převahu v městské radě, což se projevilo i v kritických letech 1419-1420.

Na počátku 20. let se především Staré Město pražské stalo vedle radikálních táboritů a východočeských sirotků významným politickým činitelem zastávajícím umírněná stanoviska. Spolu s dalšími městy (Rokycany, Chomutov, Kadaň, Žatec, Louny, Slaný, Beroun, Český Brod, Kouřim, Kolín, Čáslav, Nymburk, Kutná Hora, Jaroměř), která mu ovšem politicky podléhala, tvořilo tzv. pražský svaz.

Městská privilegia

Od získání městských práv získalo Staré Město od různých panovníků řadu významných i značně kuriózních privilegií. Privilegium krále Jana Lucemburského z roku 1330 mimo jiné praví, že Staroměstští smějí trestat mladíky vedoucí neuspořádaný život i ty, kdož půjčují peníze dětem bez svolení rodičů.

Po dostavbě hradeb Nového Města bylo opevnění Starého Města zrušeno a staroměstští měšťané získali kontrolu nad některými společnými branami nového souměstí, aby měli kontrolu nad volným průchodem ke Starému Městu. Na opačné straně města získali Staroměstští právní svrchovanost i nad celým kamenným mostem, což dokládá socha Bruncvíka se štítem se znakem Starého Města na pilíři na levém břehu Vltavy. Na mostě směli mimo jiné vybírat clo (od roku 1435) z veškerého zboží a poplatky od Židů. Zato se museli starat o údržbu a opravy mostu.

Český král Jiří z Poděbrad vydal nové privilegium o mostním clu roku 1459. Privilegium Fridricha III. z roku 1477 o rytířské hodnotě staroměstských měšťanů v době války nakázalo, aby se v případě zajetí ve válce zacházelo se Staroměstskými jako se šlechtici. Všechna dosavadní práva pak r. 1472 potvrdilo privilegium Vladislava Jagellonského.

Vývoj počtu obyvatel Starého Města
Rok	Obyvatel	Pořadí*
1869	46 060	2
1880	44 027	2
1890	42 332	2
1900	37 901	5
1910	35 523	6
1921	35 503	6
1930	30 481	10
1950	24 610	13
1961	24 718	13
1970	20 592	18
1980	15 888	24
1991	13 040	34
2001	10 531	39
2011^[1]	9 137	43
*mezi katastrálními územími patřícími dnes k Praze

Spojení Prahy

Do roku 1784 bylo Staré Město samostatným městem, které se stalo od 12. února 1784 součástí Královského hlavního města Prahy.

Pověsti

Ve věžičce Domu U Kamenného zvonu se nacházel zvonek, na nějž zvonili křesťané na znamení počátku boje s pohany. Na paměť toho byl na roh domu zasazen kamenný zvon.
Krutá šlechtična jednou přikázala své služce, aby ji oblékla. Vtom začal zvonit zvon z kostela Panny Marie před Týnem a služka poklekla k večerní modlitbě. Šlechtičnu to rozčílilo natolik, že služku uškrtila. Později šlechtična vstoupila do kláštera, aby se vyrovnala se svým hříchem. Ani po smrti však nenašla pokoje a dodnes prý její duch bloudí Týnským chrámem a vyzvání na zvon večerní klekání.

Tatáž pověst se vypráví také o kostele sv. Haštala na Starém Městě.

Poustevník na Šumavě si postavil kapličku, ale neměl už peníze na zvonek. A tak se modlil, aby peníze nějak získal, až najednou našel peníze na prahu. Protože se mu poté zjevil sv. Kliment, poustevník zasvětil zvon právě tomuto světci. Když poustevník zemřel, lidé poslali jeho zvonek do Prahy na rozlití, ale zvonek - když poslové v Praze nocovali - ulétl do kostela sv. Pankráce. Zvon často zvonil sám od sebe, ale od bitvy na Bílé hoře byl jeho hlas tak smutný, že jej kostelník ze sv. Pankráce nemohl poslouchat a prodal jej jezuitům do kostela sv. Klimenta (Klementinum). Zvon prý zvoní sám od sebe, když Praze hrozí nebezpečí.

Nejdůležitější památky

K největším pamětihodnostem Starého Města patří Staroměstské náměstí, na němž se nachází Staroměstská radnice se známým Pražským orlojem. Staré Město spojuje s Malou Stranou Karlův most. Řada významných památek je soustředěna kolem Královské cesty vedoucí od Prašné brány ulicí Celetnou, přes Staroměstské náměstí, Karlovou ulicí na Karlův most odkud dále pokračuje přes malostranské území na Pražský hrad.

Na území Starého Města se nachází řada významných gotických a barokních kostelů. Na území Starého Města leží celkem 440 nemovitých kulturních památek,^[2] celé území je také součástí Pražské památkové rezervace.

Městský znak

Historie znaku

Nejstarší zobrazení pražského znaku se nachází na hradě v Laufu u Norimberka. Gotická podoba se stříbrnými zdmi je vyobrazena na Staroměstské mostecké věži. Městský znak povýšil zlatými zdmi Fridrich III. roku 1475 (tuto podobu znaku použil Josef Mánes na Staroměstském orloji. Ozbrojenou paži do znaku doplnil až Ferdinand III. roku 1649 za hrdinnou a úspěšnou obranu města na konci třicetileté války.

Významná data Starého Města pražského

1172 dostavba prvního kamenného mostu – Juditina
1232 získání městských práv
1338 založení Staroměstské radnice
1348 založení Karlovy univerzity a Nového Města
1357 založení druhého kamenného mostu – Karlova
1422 zavraždění radikálního vůdce pražské husitské chudiny Jana Želivského
1458 zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem
1621 poprava 27 vůdců stavovského povstání (včetně 17 významných měšťanů)
1631 vpád protestantských saských vojsk do Prahy
1648 obrana Starého Města před švédskými vojsky
1784 spojení Královského hlavního města Prahy

Sousední čtvrti

Reference

Literatura

BILIÁNOVÁ, Popelka. Pražské pověsti. Praha: 1995
KOLEKTIV AUTORŮ ZA VEDENÍ PAVLA VLČKA. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov. 1. vyd. Svazek 1. Praha: Academia, 1996. 639 s. (Umělecké památky Prahy). ISBN 80-200-0563-3. Jmenný, názvový a místní rejstřík.
KOŠNÁŘ, Julius. Staropražské pověsti a legendy. Praha: Vincentinum, 1933. Dostupné online.
ŠORM, Antonín. Pověsti o českých zvonech. Praha: V. Kotrba, 1926.
ŠUBERT, František Adolf. Čechy. Ilustrace Karel Liebscher. Svazek 3. Praha: Otto, [po r. 1880]. Dostupné online. Kapitola Staré Město, s. 91-256.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Staré Město na Wikimedia Commons
Práva Starého města Pražského
Nejstarší dochované pečetidlo Starého Města pražského z doby kolem roku 1280
Práva Starého města Pražského

[stat-1] ČSÚ: Obyvatelstvo a rozloha katastrálních území Prahy 2001-2012

[2] MonumNet

[1]

[2]

@@ Řádek 28: / Řádek 28: @@
 Území dnešní Prahy bylo osídleno už od [[pravěk]]u. První zmínky o existenci kmenových celků „Fraganeo“ se čtyřiceti osídlenými hradišti pochází zřejmě již z [[8. století]]. První doklady křesťanské architektury na pražském území pochází z poslední čtvrtiny [[9. století]]. Jedna z nejstarších zpráv o poboření pražského mostu vypráví o stržení dřevěného mostu velkou vodou v roce [[929]]. V [[10. století]] již byla [[Praha]] centrem [[Přemyslovci|přemyslovského státu]] a o století později jsou doloženy zmínky o bohaté obchodní činnosti.
-Zpráva [[Kosmova kronika|Kosmovy kroniky]] o povodni v roce [[1118]], během níž „Vltava pobrala v pražském podhradí mnoho domů“, nepřímo dokládá již velmi husté osídlení na obou březích [[Vltava|Vltavy]]. Na území od [[Vyšehrad]]u a [[Podolí (Praha)|Podolí]] až po [[Petrská čtvrť|Petrskou čtvrť]] se v průběhu [[12. století]] stavělo mnoho kamenných církevních i obytných staveb. První [[Juditin most|kamenný most]] přes řeku [[Vltava|Vltavu]] byl dokončen roku [[1172]] a pojmenován po manželce krále [[Vladislav II.|Vladislava II.]]
+Zpráva [[Kosmova kronika|Kosmovy kroniky]] o povodni v roce [[1118]], během níž „Vltava pobrala v pražském podhradí mnoho domů“, nepřímo dokládá již velmi husté osídlení na obou březích [[Vltava|Vltavy]]. Na území od [[Vyšehrad]]u a [[Podolí (Praha)|Podolí]] až po [[Petrská čtvrť|Petrskou čtvrť]] se v průběhu [[12. století]] stavělo mnoho kamenných církevních i obytných staveb. První [[Juditin most|kamenný most]] přes řeku [[Vltava|Vltavu]] byl dokončen roku [[1172]] a pojmenován po manželce krále [[Vladislav II.|Vladislava II.]] (Juditin most)
 === Město ve středověku ===