Přeskočit na obsah

Messier 34

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Messier 34
Otevřená hvězdokupa Messier 34. Autor: Ole Nielsen
Otevřená hvězdokupa Messier 34. Autor: Ole Nielsen
Pozorovací údaje
(Ekvinokcium J2000,0)
Typotevřená hvězdokupa
TřídaII3r[1]
ObjevitelGiovanni Battista Hodierna
Datum objevu1654
Rektascenze02h 42m 05s[2]
Deklinace+42°45′42″[2]
SouhvězdíPerseus (lat. Per)
Zdánlivá magnituda (V)5,2[2]
Úhlová velikost35'[3]
Vzdálenost1 400 ly
Fyzikální charakteristiky
Poloměr7[3] ly
Metalicita [Fe/H]0,02
Odhadované stáří180 milionů let[3]
Označení v katalozích
Messierův katalogM 34
New General CatalogueNGC 1039
Collinderův katalogCollinder 31
Melottův katalogMelotte 17
Jiná označeníM34, NGC 1039, OCl 382,[2] Cr 31, Mel 17[1]
(V) – měření provedena ve viditelném světle
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Messier 34 (také M34 nebo NGC 1039 ) je otevřená hvězdokupasouhvězdí Persea. Je vzdálena přibližně 1 400 světelných let od Země a poprvé ji pozoroval v roce 1654 Giovanni Batista Hodierna.

Pozorování

[editovat | editovat zdroj]
Poloha M 34 v souhvězdí Persea

M34 je možné jednoduše najít zhruba v polovině vzdálenosti mezi hvězdami Alamak (γ And) a Algol (β Per), obě jsou známé hvězdy 2. magnitudy. Hvězdokupa je pod průzračnou tmavou oblohou viditelná i pouhým okem. Pomocí triedru 10x50 je možné v ní rozlišit několik hvězd 7. a 8. magnitudy. Dalekohled o průměru 114 mm a větším hvězdokupu zcela rozloží na desítky hvězd seřazených do řetězců. Ve větších dalekohledech je potřeba hvězdokupu pozorovat při nejmenším zvětšení, jinak se nevejde celá do zorného pole.[4]

4° západně od hvězdokupy se nachází galaxie NGC 891.

Hvězdokupu je možné pozorovat z obou zemských polokoulí, i když její severní deklinace značně zvýhodňuje její pozorovatele na severní polokouli, kde během letních a podzimních nocí vychází vysoko na oblohu, zatímco na jižní polokouli v oblastech více vzdálených od rovníku vychází pouze nízko nad severní obzor. Přesto je tedy pozorovatelná ze všech obydlených oblastí Země.[5] Nejvhodnější období pro její pozorování na večerní obloze je od června do listopadu.

Historie pozorování

[editovat | editovat zdroj]

Hvězdokupu objevil Giovanni Batista Hodierna před rokem 1654 a Charles Messier ji přidal do svého katalogu v roce 1764 s tímto popisem: "Kupa malých hvězd mezi hlavou Medůzy (Algol) a levou nohou Andromedy, téměř na stejné rovnoběžce s γ And, obyčejným dalekohledem dlouhým 3 stopy je možné rozeznat některé hvězdy. Její poloha je určena podle hvězdy β Per (Algol), hlavy Medůzy."[6]

Vlastnosti

[editovat | editovat zdroj]

M34 se nachází ve vzdálenosti přibližně 1 400 světelných let od Země a tvoří ji stovka hvězd. Na jihovýchodním okraji se nachází hvězda s magnitudou 7,3, která není členem hvězdokupy. Nejjasnější členové hvězdokupy jsou osmé magnitudy.[4] Její odhadované stáří je přibližně 180 milionů let.[3]

Zdánlivý průměr hvězdokupy je 35', tomu odpovídá skutečný průměr přibližně 24 světelných let.[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku M34 (astronomia) na italské Wikipedii.

  1. a b The NGC/IC Project: Results for NGC 1039 [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-28. (anglicky) 
  2. a b c d SIMBAD Astronomical Database: Results for M 34 [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e Messier 34: SEDS Messier Objects Database [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b MANZINI, Federico. Il Catalogo di Messier. Nuovo Orione. 2000. (italsky) 
  5. Deklinace 43° severním směrem odpovídá úhlové vzdálenosti 47° od severního nebeského pólu. Severně od 47° severní šířky je tedy tato hvězdokupa cirkumpolární (nikdy nezapadá), zatímco jižně od 47° jižní šířky objekt vůbec nevychází nad obzor.
  6. SEDS.org: Charles Messier's Catalog of Nebulae and Star Clusters [online]. [cit. 2017-03-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]