Barbora Strýcová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Barbora Záhlavová-Strýcová)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Barbora Strýcová
Barbora Strýcová na AEGON International 2017
Přezdívka Včela[1][2]
Stát ČeskoČesko Česko
Datum narození 28. března 1986 (33 let)[3]
Místo narození Plzeň, Československo[3]
Bydliště Dubaj, Spojené arabské emiráty[3]
Výška 164 cm[3]
Váha 60 kg[3]
Profesionál od února 2003
Držení rakety pravou rukou; bekhend obouruč
Výdělek 10 933 111 USD
Tenisová raketa Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů 557–394
Tituly 2 WTA, 9 ITF
Nejvyšší umístění 16. místo (16. ledna 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2016, 2017, 2018)
French Open 4. kolo (2018)
Wimbledon semifinále (2019)
US Open 3. kolo (2014, 2015, 2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 477–252
Tituly 27 WTA, 10 ITF
Nejvyšší umístění 1. místo (15. července 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open semifinále (2015, 2019)
French Open semifinále (2018)
Wimbledon vítězka (2019)
US Open semifinále (2014, 2017)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistryň semifinále (2018)
Olympijské hry Bronzová medaile bronz (2016)
Týmové soutěže
Fed Cup vítězka (2011, 2014, 2015, 2016, 2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2019073030. července 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Tenis na LOH
bronz Rio de Janeiro 2016 ženská čtyřhra
S pohárem po finále Fed Cupu 2016 proti Francii, v němž zdolala Cornetovou a s Plíškovou vyhrály rozhodující čtyřhru

Barbora Strýcová (* 28. března 1986[4] Plzeň) je česká profesionální tenistka, vítězka ve čtyřhře žen na Wimbledonu 2019 a bronzová olympijská medailistka v ženské čtyřhře na Letních hrách v Rio de Janeiro 2016.[5] Od července 2019 je světovou jedničkou ve čtyřhře žen.

Na turnajích okruhu WTA vyhrála 27 titulů ve čtyřhře a dva ve dvouhře, když ve finále québeckého Bell Challenge 2011 porazila Marinu Erakovicovou a na lineckém Upper Austria Ladies Linz 2017 přehrála Magdalénu Rybárikovou. V juniorské kategorii se stala mistryní světa a triumfovala na dvou singlových a třech deblových grandslamech. Na okruhu ITF získala devět vítězství ve dvouhře a deset ve čtyřhře.[3][5] V srpnu 2016 se její spoluhráčkou ve čtyřhře stala Indka Sania Mirzaová, v daném měsíci světová deblová jednička.[6][7] Při prvním společném startu vyhrály srpnový Western & Southern Open 2016[8] a poté i Toray Pan Pacific Open 2016. Rozchod oznámily v dubnu 2017 se zápasovou bilancí 30–9.[9] Od Madrid Open 2018 do závěru roku hrála s Andreou Sestini Hlaváčkovou, s níž se objevila v pěti finále.

Na žebříčku WTA byla pro dvouhru nejvýše klasifikovaná v lednu 2017 na 16. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2019 na 1. místě.[3] Od sezóny 2018 ji trénuje David Kotyza.[10] Mezi červencem 2015 a závěrem sezóny 2017 tuto roli plnil Tomáš Krupa[11] a v minulosti také Francouz Jerome Adamec, či Jakub Herm-Záhlava, za něhož byla v letech 2006–2015 vdaná a používala dvojité příjmení Záhlavová Strýcová. Domovským oddílem je Tenisový klub Sparta Praha.

Na nejvyšší grandslamové úrovni došla ve dvouhře nejdále do semifinále ve Wimbledonu 2019, kde ji vyřadila Serena Williamsová. Výraznější výsledky zaznamenala v ženské čtyřhře, kde se s různými spoluhráčkami probojovala do pěti semifinále grandslamu. Poprvé na US Open 2014 s japonskou veteránkou Kimiko Dateovou Krummovou, poté s Michaëllou Krajicekovou na Australian Open 2015, po boku Lucie Šafářové na US Open 2017, s Andreou Sestini Hlaváčkovou na French Open 2018, vedle Markéty Vondroušové na Australian Open 2019 a konečně v páru s Tchajwankou Sie Su-wej vyhrály ženskou čtyřhru Wimbledonu 2019.

Od 16. října 2012 obdržela za pozitivní dopingový nález půlroční zákaz startu.[12]

Týmové soutěže[editovat | editovat zdroj]

Fed Cup[editovat | editovat zdroj]

V českém fedcupovém týmu debutovala v roce 2002 utkáním 1. kola Světové skupiny proti Kanadě, v němž vyhrála dvouhru nad Maureen Drakeovou a spolu s Cetkovskou také čtyřhru.

V roce 2011 se stala členkou vítězného družstva, když nastoupila do čtyřhry čtvrtfinále a třech zápasů semifinále. Vyhrála také Fed Cup 2014 poté, co v daném ročníku startovala ve čtvrtfinále proti Španělsku. Dne 15. listopadu 2015 získala s Karolínou Plíškovou třetí rozhodující bod ze čtyřhry ve fedcupovém finále proti Rusku a stala se tak potřetí šampionkou soutěže. Další trofej přidala z Fed Cupu 2016, když ve štrasburském finále proti Francii porazila Cornetovou a s Karolínou Plíškovou opět rozhodly rozhodující debl.

Poslední pátý pohár vybojovala ve finále Fed Cupu 2018 proti Spojeným státům. K vítězství 3:0 na zápasy přispěla vítěznou sobotní dvouhrou. Tím zakončila svou fedcupovou kariéru.[13]soutěži odehrála dvacet mezistátních utkání s bilancí 11–7 ve dvouhře a 11–4 ve čtyřhře.[14]

Letní olympijské hry[editovat | editovat zdroj]

Česko reprezentovala na Letních olympijských her 2004 v Athénách, kde ji v úvodním kole ženské dvouhry vyřadila belgická světová jednička a pozdější zlatá medailistka Justine Heninová-Hardenneová. Do ženské čtyřhry nastoupila s Libuší Průšovou. Soutěž opustily po prohře ve prvním kole s nejvýše nasazeným párem Světlana KuzněcovováJelena Lichovcevová. Zúčastnila se také riodejaneirských Her XXXI. olympiády, kde ve druhé fázi dvouhry podlehla Saře Erraniové. Spolu s Lucií Šafářovou připravily v ženské čtyřhře o neporazitelnost trojnásobné olympijské vítězky z této soutěže a nejvýše nasazené sestry SerenuVenus Williamsovy, které až při své čtvrté účasti pod pěti kruhy prohrály svůj první zápas.[15]

Tenisová kariéra[editovat | editovat zdroj]

Svých největších úspěchů zatím dosáhla v juniorské kategorii, kdy vyhrála dvakrát za sebou juniorku Australian Open (2002, 2003). Ve finále roku 2002 porazila Marii Šarapovovou a na konci této sezóny byla vyhlášena juniorskou mistryní světa, když figurovala na 1. místě juniorského žebříčku. Navíc v roce 2002 získala juniorské tituly ve čtyřhře French Open a Wimbledonu.

Záhlavová-Strýcová na Mercury Insurance Open 2011

Jejím trenérem byl Jan Havel, kterého vystřídal německý tenista Jakub Herm-Záhlava, za kterého se v roce 2006 provdala. Je v příbuzenském vztahu s tenistkou Sandrou Záhlavovou skrze Sandřina bratrance Jakuba Herm-Záhlavu.

Na Australian Open 2010 odehrála nejdelší utkání v dosavadní historii ženské dvouhry tohoto turnaje, když v úvodním kole porazila Rusku Reginu Kulikovovou. Zápas, ve kterém proměnila až osmý mečbol, trval čtyři hodiny a devatenáct minut.[16]

V červenci 2010 na posledním 14. ročníku turnaje ECM Prague Open se poprvé v kariéře probojovala do finále dvouhry na okruhu WTA, v němž podlehla Maďarce Ágnes Szávayové. Výsledky posledních týdnů jí zajistily postup na své dosavadní maximum v žebříčku WTA, když byla 19. července klasifikována na 39. místě. Mediální odezvu vzbudil moment během poslední výměny stran finálového utkání, kdy k její lavičce přistoupil trenér Jakub Herm-Záhlava s připevněným portem. Tenistka se na adresu soupeřky vulgárně vyjádřila, což proniklo do přímého přenosu České televize. Záležitostí se zabývala Rada pro rozhlasové a televizní vysílání.[17]

Premiérové singlové finále v kategorii Premier si zahrála na červnovém AEGON Classic 2014, probíhajícím na birminghamské trávě. Ve druhém kole si poradila s pátou nasazenou krajankou Lucií Šafářovou a ve čtvrtfinále pak přehrála belgickou turnajovou čtyřku Kirsten Flipkensovou. Po dvousetové výhře nad šestnáctou nasazenou Australankou Casey Dellacquovou prošla do finále, kde byla nad její síly favorizovaná světová jedenáctka Ana Ivanovićová ze Srbska, na níž uhrála pět gamů.

Formu zužitkovala na navazujícím grandslamu ve Wimbledonu 2014, kde se poprvé v kariéře probojovala do čtvrtfinálové fáze. Ve druhém kole zůstala na její raketě 32. nasazená ruská tenistka Jelena Vesninová. Poté zvládla tiebreakové koncovky obou setů s čínskou světovou dvojkou Li Na. V osmifinále ji nezastavila ani bývalá světová jednička a dánská turnajová desítka Caroline Wozniacká, která dokázala odvrátit čtyři mečboly. Mezi poslední osmičkou hráček však byla nad její síly šestá nasazená a pozdější vítězka Petra Kvitová po dvousetovém průběhu, přestože ve druhém dějství servírovala dvakrát s výhodou breaku na ukončení sady.

Dopingová aféra[editovat | editovat zdroj]

V říjnu 2012 byla pozitivně testována na lucemburském turnaji BGL Luxembourg Open, když byl v moči detekován nepovolený stimulant sibutramin. Tenistka následně vědomé užití popřela, což vzala na vědomí Mezinárodní tenisová federace (ITF), která jí za doping vyměřila zákaz startu na dobu šesti měsíců, počínaje 16. říjnem 2012. Kratší délka trestu byla udělena poté, co ITF akceptovala obhajobu tenistky, že se zakázané stimulans dostalo do těla perorálně (ústy) prášky Acai Berry Thin. Jedná se o antioxidant podporující hubnutí a hráčka jej užívala, protože se „necítila být štíhlá“.[12][18]

Po lucemburské události ještě nastoupila k turnaji okruhu ITF v Ismaningu. Z obou akcí vrátila finanční odměny.[12] Po návratu do profesionálního tenisu vyhrála první titul na květnovém turnaji Empire Slovak Open 2013 z okruhu ITF ve slovenské Trnavě, jehož dotace činila 75 000 dolarů. Ve finále si poradila s italskou hráčkou Karin Knappovou.

Soukromý život[editovat | editovat zdroj]

Jejím partnerem byl od podzimu 2014 český zpěvák David Kraus [19]. V roce 2018 se stal jejím novým partnerem šéfredaktor časopisu Elle Petr Matějček.

Citáty[editovat | editovat zdroj]

Nikdy nebudu svatoušek. A ani nechci být. Stydím se za to, když sprostě nadávám. Nebo se přímo na kurtu rozbrečím a pak si připadám jako největší debil. Ale ty sprostý slova mě štvou víc, měla bych se krotit.
— Barbora Záhlavová-Strýcová[20]

Finále na okruhu WTA[editovat | editovat zdroj]

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (1–0 Č)
Turnaj mistryň (0)
Tier I / Premier Mandatory & Premier 5 (6–4 Č)
Tier II / Premier (0–3 D; 8–2 Č)
Tier III, IV & V / International (2–3 D; 12–11 Č)

Dvouhra: 8 (2–6)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 18. července  2010 Praha, Česko antuka Maďarsko Ágnes Szávayová 6–2, 1–6, 6–2
Vítězka 1. 18. září 2011 Quebec, Kanada tvrdý Nový Zéland Marina Erakovicová 4–6, 6–1, 6–0
Finalistka 2. 15. července  2012 Palermo, Itálie antuka Itálie Sara Erraniová 6–1, 6–3
Finalistka 3. 15. června 2014 Birmingham, Spojené království tráva Srbsko Ana Ivanovićová 3–6, 2–6
Finalistka 4. 13. října 2014 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Německo Annika Becková 2–6, 1–6
Finalistka 5. 20. února 2016 Dubaj, SAE tvrdý Itálie Sara Erraniová 0–6, 2–6
Finalistka 6. 19. června 2016 Birmingham, Spojené království tráva USA Madison Keysová 3–6, 4–6
Vítězka 2. 15. října 2017 Linec, Rakousko tvrdý (h) Slovensko Magdaléna Rybáriková 6–4, 6–1

Čtyřhra: 44 (27–17)[editovat | editovat zdroj]

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka finalistky výsledek
Finalistka 1. 20. února 2005 Bogotá, Kolumbie antuka Slovensko Ľubomíra Kurhajcová Švýcarsko Emmanuelle Gagliardiová
Slovinsko Tina Pisniková
6–4, 6–3
Vítězka 1. 1. května 2005 Varšava, Polsko antuka Ukrajina Tatiana Perebijnisová Polsko Klaudia Jansová
Polsko Alicja Rosolská
6–1, 6–4
Vítězka 2. 8. května 2005 Rabat, Maroko antuka Francie Émilie Loitová Španělsko Lourdes Domínguez Linová
Španělsko Nuria Llagostera Vivesová
3–6, 7–6, 7–5
Finalistka 2. 15. května 2005 Praha, Česko antuka Chorvatsko Jelena Kostanićová Austrálie Nicole Prattová
Francie Émilie Loitová
7–6(8–6), 4–6, 4–6
Finalistka 3. 2. ledna 2006 Auckland, Nový Zéland tvrdý Francie Émilie Loitová Rusko Jelena Lichovcevová
Rusko Věra Zvonarevová
3–6, 4–6
Finalistka 4. 6. ledna 2008 Auckland, Nový Zéland (2) tvrdý Německo Martina Müllerová USA Lilia Osterlohová
Rusko Maria Korytcevová
3–6, 4–6
Vítězka 3. 3. srpna 2008 Stockholm, Švédsko tvrdý Česko Iveta Benešová Česko Petra Cetkovská
Česko Lucie Šafářová
7-5, 6–4
Finalistka 5. 2. března 2009 Monterrey, Mexiko tvrdý Česko Iveta Benešová Francie Nathalie Dechyová
Itálie Mara Santangelová
3–6, 4–6
Finalistka 6. 13. července 2009 Praha, Česko (2) antuka Česko Iveta Benešová Ukrajina Kateryna Bondarenková
Ukrajina Aljona Bondarenková
1–6, 2–6
Vítězka 4. 14. září 2009 Québec, Kanada tvrdý USA Vania Kingová Švédsko Sofia Arvidssonová
Francie Séverine Brémondová
6–1, 6–3
Vítězka 5. 25. října 2009 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Česko Iveta Benešová Česko Vladimíra Uhlířová
Česko Renata Voráčová
6–1, 0–6, [10–7]
Vítězka 6. 14. února 2010 Paříž, Francie tvrdý (h) Česko Iveta Benešová Zimbabwe Cara Blacková
USA Liezel Huberová
bez boje
Vítězka 7. 28. února 2010 Acapulco, Mexiko antuka Slovinsko Polona Hercogová Itálie Sara Erraniová
Itálie Roberta Vinciová
2–6, 6–1, [10–2]
Vítězka 8. 7. března 2010 Monterrey, Mexiko tvrdý Česko Iveta Benešová Německo Anna-Lena Grönefeldová
USA Vania Kingová
3–6, 6-4, [10–8]
Finalistka 7. 10. července 2010 Båstad, Švédsko antuka Česko Renata Voráčová Argentina Gisela Dulková
Itálie Flavia Pennettaová
6–7(0–7), 0–6
Finalistka 8. 19. září 2010 Québec, Kanada tvrdý USA Bethanie Mattek-Sandsová Švédsko Sofia Arvidssonová
Švédsko Johanna Larssonová
1–6, 6–2, 6–10
Vítězka 9. 2. října 2010 Tokio, Japonsko tvrdý Česko Iveta Benešová Izrael Šachar Pe'erová
Čína Pcheng Šuaj
6–4, 4–6, [10–8]
Vítězka 10. 7. října 2010 Linec, Rakousko tvrdý (h) Česko Renata Voráčová Česko Květa Peschkeová
Slovinsko Katarina Srebotniková
7–5, 7–6(8–6)
Finalistka 9. 24. října 2010 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h) Česko Iveta Benešová Švýcarsko Timea Bacsinszká
Itálie Tathiana Garbinová
4–6, 4–6
Vítězka 11. 14. ledna 2011 Sydney, Austrálie tvrdý Česko Iveta Benešová Česko Květa Peschkeová
Slovinsko Katarina Srebotniková
4–6, 6–4, [10–7]
Vítězka 12. 6. března 2011 Monterrey, Mexiko (2) tvrdý Česko Iveta Benešová Německo Anna-Lena Grönefeldová
USA Vania Kingová
6–7(8–10), 6–2, [10–6]
Vítězka 13. 1. května 2011 Barcelona, Španělsko antuka Česko Iveta Benešová Jižní Afrika Natalie Grandinová
Česko Vladimíra Uhlířová
5–7, 6–4, [11–9]
Vítězka 14. 18. června 2011 's-Hertogenbosch, Nizozemsko tráva Česko Klára Zakopalová Slovensko Dominika Cibulková
Itálie Flavia Pennettaová
1–6, 6–4, [10–7]
Vítězka 15. 25. října 2011 Lucemburk, Lucembursko (2) tvrdý (h) Česko Iveta Benešová Česko Lucie Hradecká
Rusko Jekatěrina Makarovová
7–5, 6–3
Vítězka 16. 29. dubna 2012 Stuttgart, Německo antuka Česko Iveta Benešová Německo Julia Görgesová
Německo Anna-Lena Grönefeldová
6–4, 7–5
Vítězka 17. 14. července 2012 Palermo, Itálie antuka Česko Renata Voráčová Chorvatsko Darija Juraková
Maďarsko Katalin Marosiová
7–6(7–5), 6–4
Finalistka 10. 14. října 2012 Linec, Rakousko tvrdý (h) Německo Julia Görgesová Německo Anna-Lena Grönefeldová
Česko Květa Peschkeová
3–6, 4–6
Finalistka 11. 9. ledna 2016 Auckland, Nový Zéland (3) tvrdý Černá Hora Danka Kovinićová Belgie An-Sophie Mestachová
Belgie Elise Mertensová
6–2, 3–6, [5–10]
Vítězka 18. 19. června 2016 Birmingham, Spojené království tráva Česko Karolína Plíšková USA Vania Kingová
Rusko Alla Kudrjavcevová
6–3, 7–6(7–1)
Vítězka 19. 21. srpna 2016 Cincinnati, Spojené státy tvrdý Indie Sania Mirzaová Švýcarsko Martina Hingisová
USA Coco Vandewegheová
7–5, 6–4
Vítězka 20. 24. září 2016 Tokio, Japonsko tvrdý Indie Sania Mirzaová Čína Liang Čchen
Čína Jang Čao-süan
6–1, 6–1
Finalistka 12. 1. října 2016 Wu-chan, ČLR tvrdý Indie Sania Mirzaová USA Bethanie Matteková-Sandsová
Česko Lucie Šafářová
1–6, 4–6
Finalistka 13. 13. ledna 2017 Sydney, Austrálie tvrdý Indie Sania Mirzaová Maďarsko Tímea Babosová
Rusko Anastasija Pavljučenkovová
4–6, 4–6
Finalistka 14. 2. dubna 2017 Miami, USA tvrdý Indie Sania Mirzaová Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan
4–6, 3–6
Vítězka 21. 16. března 2018 Indian Wells, USA tvrdý Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Jelena Vesninová
6–4, 6–4
Finalistka 15. 20. května 2018 Řím, Itálie antuka Česko Andrea Sestini Hlaváčková Austrálie Ashleigh Bartyová
Nizozemsko Demi Schuursová
3–6, 4–6
Vítězka 22. 25. srpna 2018 New Haven, Spojené státy tvrdý Česko Andrea Sestini Hlaváčková Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej
Německo Laura Siegemundová
6–4, 6–7(7–9), [10–4]
Finalistka 16. 23. září 2018 Tokio, Japonsko tvrdý (h) Česko Andrea Sestini Hlaváčková Japonsko Miju Katová
Japonsko Makoto Ninomijová
4–6, 4–6
Finalistka 17. 29. září 2018 Wu-chan, ČLR tvrdý Česko Andrea Sestini Hlaváčková Belgie Elise Mertensová
Nizozemsko Demi Schuursová
3–6, 3–6
Vítězka 23. 7. října 2018 Peking, ČLR tvrdý Česko Andrea Sestini Hlaváčková Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan
4–6, 6–4, [10–8]
Vítězka 24. 23. února 2019 Dubaj, SAE tvrdý Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej Česko Lucie Hradecká
Rusko Jekatěrina Makarovová
6–4, 6–4
Vítězka 25. 11. května 2019 Madrid, Španělsko antuka Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej Kanada Gabriela Dabrowská
Čína Sü I-fan
6–3, 6–1
Vítězka 26. 23. června 2019 Birmingham, Spojené království tráva Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej Německo Anna-Lena Grönefeldová
Nizozemsko Demi Schuursová
6–4, 6–7(4–7), [10–8]
Vítězka 27. 14. července 2019 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva Čínská Tchaj-pej Sie Su-wej Kanada Gabriela Dabrowská

Čína Sü I-Fan

6–2, 6–4

Zápasy o olympijské medailie[editovat | editovat zdroj]

Ženská čtyřhra: 1 (1 bronz)[editovat | editovat zdroj]

Medaile Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráčka Soupeřky ve finále Výsledek
Bronz 1. 13. srpna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie tvrdý Česko Lucie Šafářová Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
7–5, 6–1

Finále soutěží družstev: 3 (3–0)[editovat | editovat zdroj]

Výsledek č. datum a místo konání spoluhráčky soupeřky skóre zdroj
Vítězka 1. Fed Cup 2015
14.–15. listopadu 2015
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena

Česko Petra Kvitová
Česko Lucie Šafářová
Česko Karolína Plíšková
Rusko Rusko 3–2
(detail)
[21]
Rusko Maria Šarapovová
Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Anastasija Pavljučenkovová
Rusko Jelena Vesninová
Vítězka 2. Fed Cup 2016
12.–13. listopadu 2016
Štrasburk, Francie
tvrdý, Rhénus Sport
Česko Karolína Plíšková
Česko Petra Kvitová
Česko Lucie Hradecká
Francie Francie 3–2
(detail)
[22]
Francie Caroline Garciaová
Francie Kristina Mladenovicová
Francie Alizé Cornetová
Francie Pauline Parmentierová
Vítězka 3. Fed Cup 2018
10.–11. listopadu 2018
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena

Česko Petra Kvitová
Česko Kateřina Siniaková
Česko Barbora Krejčíková
USA Spojené státy 3–0
(detail)
[23]
USA Danielle Collinsová
USA Sofia Keninová
USA Alison Riskeová
USA Nicole Melicharová

Vítězství nad hráčkami Top 10[editovat | editovat zdroj]

Přehled
Sezóna 2014 2015 2016 2017 2018 2019 Celkem
Vítězství 1 3 2 2 1 1 10
Vítězství
Č. hráčka WTA turnaj povrch fáze skóre Strýcová
2014
1. Čína Li Na 2 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva 3. kolo 7–6(7–5), 7–6(7–5) 43.
2015
2. Dánsko Caroline Wozniacká 8 Sydney International, Sydney, Austrálie tvrdý 1. kolo 6–4, 1–1skreč 25.
3. Kanada Eugenie Bouchardová 6. Mutua Madrid Open, Madrid, Španělsko antuka 1. kolo 0–6, 6–3, 6–3 22.
4. Rusko Maria Šarapovová 3. Wuhan Open, Wu-chan, Čína tvrdý 2. kolo 6–7(1–7), 7–6(7–4), 1–2skreč 41.
2016
5. Španělsko Garbiñe Muguruzaová 3. Australian Open, Melbourne, Austrálie tvrdý 3. kolo 6–3, 6–2 48.
6. Německo Angelique Kerberová 3. Mutua Madrid Open, Madrid, Španělsko antuka 1. kolo 6–4, 6–2 33.
2017
7. Spojené království Johanna Kontaová 7. Pan Pacific Open, Tokio, Japonsko tvrdý 2. kolo 7–5, 7–6(7–5) 25.
8. Španělsko Garbiñe Muguruzaová 1. China Open, Peking, Čína tvrdý 1. kolo 6–1, 2–0skreč 29.
2018
9. Španělsko Garbiñe Muguruzaová 3. Nature Valley Classic, Birmingham, Spojené království tráva 2. kolo 6–2, 6–4 24.
2019
10. Nizozemsko Kiki Bertensová 4. Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva 3. kolo 7–5, 6–1 54.

Chronologie výsledků na Grand Slamu[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 SR V–P
Australian Open A 2R 1R nehrála 1R 2R 3R 2R A 2R 3R 4R 4R 4R 1R 0 / 12 17–12
French Open A 2R 1R nehrála 1R 1R 1R 1R 1R 1R 1R 3R 2R 4R 1R 0 / 13 7–13
Wimbledon 1R 1R 2R A 1R 3R 1R 3R 2R 1R 2R ČF 1R 3R 2R 3R SF 0 / 16 21–16
US Open A 1R 1R nehrála 1R 2R 1R 1R 1R Q1 3R 3R 1R 2R 3R 0 / 12 8–12
výhry-prohry 0–1 2–4 1–4 0–0 0–1 2–2 1–4 3–4 3–4 1–4 1–2 7–4 4–4 7–4 6–4 10–4 5–3 0 / 53 53–53

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Turnaj 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 SR V–P
Australian Open A 1R 1R 3R 2R 2R 3R 2R A 2R SF 3R 3R ČF SF 0 / 13 23–13
French Open 2R 3R 1R 1R 2R 3R 1R 1R 1R 2R ČF 2R A SF 3R 0 / 14 17–14
Wimbledon 3R 2R 3R A 3R 3R 3R 2R ČF 2R 3R 3R 3R 3R Vítěz 1 / 14 24–13
US Open 1R 1R 1R 1R 2R 3R ČF 2R 2R SF 3R ČF SF 3R 0 / 14 22–14
výhry-prohry 3–3 3–4 1–4 2–3 5–4 7–4 7–4 3–4 4–3 7–4 11–4 8–4 8–3 11–4 6–2 0 / 54 84–54
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Postavení na konečném žebříčku WTA[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 222. 161. 56. 142. 164. 156. 76. 69. 67. 44. 92. 92. 26. 41. 20. 23. 33.

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 339. 179.. 43. 54. 80. 66. 35. 20. 22. 20. 44. 32. 28. 17. 15. 5.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kryštof Berka. Úspěšná juniorka dozrála až po třicítce. Tenistka Strýcová zkrotila emoce a píše svůj příběh [online]. iROZHLAS.cz, 2019-07-10 [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  2. Jan Havlovic. Strýcová otevřeně o nudných zápasech i vaření. Co práskla na deblovou parťačku? [online]. TenisovýSvět.cz [cit. 2019-07-12]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g (anglicky) Barbora Strýcová na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 201811055. listopadu 2018
  4. http://www.cztenis.cz/index.php?hracid=32115&rok=2008
  5. a b (anglicky) Barbora Strýcová na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2019051212. května 2019
  6. Courtney Nguyen. Insider: Hingis & Mirza Part Ways [online]. WTA Tour, Inc., 2016-08-10 [cit. 2016-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Courtney Nguyen. Sania Mirza ends partnership with Martina Hingis, teams up with Strycova. The Times of India [online]. 2016-08-09 [cit. 2016-08-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ZABLOUDIL, Luboš. Strýcová s Mirzaovou proměnily první společný turnaj v titul [online]. Tenisportal.cz, 2016-08-21 [cit. 2016-08-23]. Dostupné online. (česky) 
  9. Karel Knap. Rozchod po prohraném finále. Tenistka Strýcová je teď bez parťačky [online]. iDNES.cz, 2017-04-07 [cit. 2017-04-12]. Dostupné online. 
  10. Luboš Zabloudil, Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Kar. Plíšková vyhrála derby se Šafářovou. V osmifinále ji čeká další Češka Strýcová [online]. TenisPortal.cz, 2018-01-20 [cit. 2018-01-20]. Dostupné online. 
  11. Bývalý Berdychův trenér Krupa povede Strýcovou. Sport.cz [online]. 2015-07-15 [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. 
  12. a b c Tenistka Záhlavová-Strýcová dostala za doping stopku na půl roku. iDNES.cz [online]. 2013-02-14 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. 
  13. TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Siniaková vyhrála maratónskou bitvu nervů a česká dominance ve Fed Cupu pokračuje! [online]. Tenisportal.cz, 2018-11-11 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  14. (anglicky) Barbora Strýcová na stránkách Fed Cupu, přístup: 2018112222. listopadu 2018
  15. Luboš Zabloudil. Šafářová se Strýcovou v Riu vyřadily sestry Williamsovy! Postupuje i duo H+H. TenisPortal.cz [online]. 2016-08-08 [cit. 2016-08-08]. Dostupné online. (česky) 
  16. Záhlavová-Strýcová postoupila v Melbourne po nejdelším utkání, Sport.cz, 19.1.2010
  17. Záhlavová-Strýcová nadávala jako dlaždič v přímém přenosu, diváci se bouří, Sport.cz, 21.7.2010
  18. Záhlavová-Strýcová: Udělala jsem hloupost, ale nejsem podvodnice, iDNES.cz, 14.2.2013
  19. KNAP, Karel. Tenistka a bohém ve Wimbledonu. Jsme dva ufoni, tvrdí Strýcová a Kraus. iDNES.cz [online]. 2016-07-06 [cit. 2016-07-06]. Dostupné online. 
  20. Sport Magazín (2008) roč. XII./28, s. 18
  21. ZABLOUDIL, Luboš, pva, ČTK. Česko opět slaví! Tenistky zdolaly Rusky a počtvrté během pěti let ovládly Fed Cup. TenisPortal.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  22. World Group Final: France vs Czech Republic [online]. Fed Cup [cit. 2016-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Fed Cup Final [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2018-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]