Přeskočit na obsah

Ukrajinská krize

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Lidé v Kyjevě podporující Euromajdan, 2. prosince 2013
Lidé v Doněcku vyjadřují podporu separatistům, 24. dubna 2015

Ukrajinská krize je rozsáhlý konflikt uvnitř země a mezi Ukrajinou a Ruskem, probíhající od listopadu 2013, kdy ukrajinský prezident Viktor Janukovyč nečekaně odmítl podepsat připravenou asociační dohodu s Evropskou unií. Část občanů, většinou ukrajinské národnosti, především v západní a střední oblasti Ukrajiny, požadovala proevropské směřování a v reakci na nepodepsání dohody začala protestovat při tzv. Euromajdanu. Naopak velká část etnických Rusů na Ukrajině, především v regionech jihovýchodu Ukrajiny, požadovala proruské směřování a v reakci na to vyhlásila sérii protestů na podporu Janukovyče (Antimajdan).[1][2] Po brutálním zásahu[3] policejních jednotek Berkut,[4][5] který později vedl ke vzedmutí ukrajinského nacionalismu a střetům mezi policejními složkami a nacionalisty v Kyjevě,[6] a po palbě neznámých odstřelovačů, při které zemřelo 80[7] až 100 lidí, byl Janukovyč donucen uprchnout ze země a tím se prakticky vzdát prezidentského úřadu. Poté byla vytvořena nová, prozápadní vláda Arsenije Jaceňuka a proklamován prozatímní prezident Oleksandr Turčynov.

Následovala řada politických i ozbrojených konfliktů, z nichž nejvážnější byla krymská krize, která vyústila za účasti ruské armády v anexi Krymu, kterou uznala jen malá část zemí světa.[8]. Krize má mezinárodní přesah, vyvolala slovní přestřelky mezi Západem a Ukrajinou na jedné straně a Ruskem na druhé straně. Rusko i Ukrajina zahájily proti sobě masivní propagandistickou kampaň.[9] Proběhlo několik kol sankcí Západu vůči Rusku a naopak Rusko vyhlásilo protisankce. Západ podpořil Ukrajinu finančně[10], Rusko naopak výrazně zdražilo Ukrajině plyn a uvedlo, že po roce 2019 zastaví dodávky plynu přes Ukrajinu do Evropy.[11] Krize se rozšířila na některé regiony východní a jižní Ukrajiny, kde probíhala občanská válka,[12][13] dle NATO a některých pozorovatelů povstalci byli či doposud jsou podporováni ruskými vojsky, což je ruskou vládou popíráno.[14][15][16] V separatistické oblasti vznikl tzv. „zamrzlý konflikt“. Z iniciativy Německa a Francie probíhaly v Minsku a na různých místech zdlouhavá diplomatická vyjednávání s Ukrajinou a Ruskem o řešení nebo aspoň částečném urovnání vzniklé krize. Diplomatickou diskusi ukončila 24. února 2022 ruská invaze na Ukrajinu.

Průběh krize

Počátek krize a vznik protestů Euromajdan

Podrobnější informace naleznete v článku Euromajdan.
Členové strany Svoboda poté, co násilně obsadili vládní budovy ve městě Chmelnyckyj v lednu 2014
Protestující na Euromajdanu na barikádách bojují s ukrajinskou policií

Kvůli pozastavení vyjednávání o asociační dohodě mezi Ukrajinou a Evropskou unií (EU), o kterém rozhodli tehdejší ukrajinský prezident Viktor Janukovyč a jeho vláda, vznikla v listopadu 2013 série protestů zvaných Euromajdan, které byly zpočátku pokojné.[17][18] Postupně však vznikaly různě závažné konflikty a střety demonstrantů s pořádkovými silami. Například 30. listopadu zasáhla policie proti pokojné demonstraci asi 1000 lidí a při zásahu bylo mnoho lidí zraněno.[19][20]

Síla demonstrací se stupňovala a zúčastňovalo se jich stále více lidí. Mezi demonstranty se objevovaly i radikální a agresivní bojůvky, útočící na pořádkové síly kamením, řetězy, tyčemi, světlicemi, molotovy a dokonce i najíždějícími bagry a nákladními vozy, na což odpovídala pořádková policie rovněž použitím násilí.[21][22][23] Po určitou dobu byly tyto bojůvky ještě málo početné a většina demonstrantů se chovala pokojně.[24] V lednu a únoru 2014 vyvrcholily demonstrace v tvrdé střety mezi radikálními demonstranty z řad krajní pravice a zásahovou jednotkou Berkut. Opoziční politikové svolávali demonstranty z jiných částí Ukrajiny na náměstí Majdan v Kyjevě; mj. používal ukrajinský oligarcha Petro Porošenko k tomuto účelu jím vlastněnou televizní stanici Kanál 5, jak později sám prohlásil v rozhovoru s americkými novináři.[25] Ve dnech 18.–20. února zahájili neznámí odstřelovači z okolních budov palbu do demonstrantů i policistů. Při zásahu a střelbě zemřelo asi 80 až 100 lidí, čímž vznikl silný mezinárodní tlak na Viktora Janukovyče, aby upustil od násilí a vyjednával.

Prezident Janukovyč a jeho vláda skutečně zahájili vyjednávání s opozicí. Za účasti ministrů zahraničí Německa a Francie bylo 21. února dosaženo dohody o předčasných prezidentských volbách ještě v roce 2014. Tato dohoda se však pod tlakem ozbrojených demonstrantů brzy stala bezpředmětnou a následujícího dne uprchl prezident Janukovyč s pomocí Ruska ze země. Byla dosazena nová ukrajinská vláda a parlament, ze kterého byli vyloučeni zástupci Strany regionů, a ten zvolil Oleksandra Turčynova prozatímním prezidentem.

V reakci na tyto události demonstrovali proruští aktivisté na východě země na podporu Janukovyče. Byl to tzv. Antimajdan, série provládních demonstrací, probíhající paralelně k protestnímu hnutí Euromajdan. Již 25. listopadu 2013 se uskutečnila v Kyjevě demonstrace na podporu tehdejší vlády premiéra Mykoly Azarova, prezidenta Viktora Janukovyče a pro blízké vazby s Ruskem. Této demonstrace se zúčastnilo asi 10 000 lidí.[26] V Doněcku došlo koncem února 2014 ke srážkám mezi aktivisty Euromajdanu a ozbrojenými separatistickými silami.

Krymská krize a anexe Krymu Ruskem

Podrobnější informace naleznete v článku Anexe Krymu Ruskou federací.

Rusko celý tzv. Euromajdan prohlásilo za fašistický převrat s tím, že ruská menšina na Ukrajině je v bezprostředním nebezpečí.[9] Především na Krymu a v ruských médiích se rozpoutala velká mediální kampaň proti novému ukrajinskému kabinetu, označovanému otevřeně za banderovský a fašistický. Ruští vojáci obsadili úřady, svrhli je a dosadili své úředníky. Začala krymská krize, na poloostrově se objevila silná armáda v neoznačených uniformách, vydávaná za krymskou domobranu. Postupně obsazovala jednu ukrajinskou základnu za druhou. Později se potvrdilo obvinění, že šlo o ruskou armádu a další ruské občany. Parlament postupně začal za silné propagandy připravovat referendum o připojení k Rusku, po jehož jednoznačném výsledku došlo k vyhlášení nezávislosti na Ukrajině. Tu obratem uznalo Rusko a připojilo Krym ke svému území, navzdory silným mezinárodním protestům, označujícím ruský postup za otevřenou agresi vůči ukrajinskému suverénnímu státu. Bývalý prezident Janukovyč později tvrdil, že ruskou armádu pozval on a že toho kvůli ukrajinské ztrátě Krymu lituje.[27] Ruská armáda útokem na orgány ukrajinského státu porušila mezinárodní dohodu zaručující Ukrajině veškeré bezpečnostní záruky výměnou za vzdání se jaderných zbraní, nazývanou Budapešťské memorandum, kterou podepsalo také Rusko.[28]

Protesty na jihovýchodě

Podrobnější informace naleznete v článku Proruské nepokoje na Ukrajině 2014.
Mapa proruských protestů na Ukrajině.
     K Rusku připojený Krym.
     Oblasti ozbrojeného povstání.
     Oblasti, kde docházelo k rozsáhlým protestům a místní úřady byly obsazovány demonstranty.
     Oblasti, kde docházelo k demonstracím.
     Oblasti, kde se neprotestovalo.

V průběhu Euromajdanu docházelo k méně početným protivládním protestům také na východě Ukrajiny.[29][30][31] Po převratu a následném odtržení Krymu se začalo v ruských médiích a mezi elitami věrnými svrženému prezidentovi prosazovat připojení oblastí s početnými ruskými menšinami k Rusku.[32][33] Většina obyvatel těchto oblastí však podporovala setrvání ve stávajícím uspořádání Ukrajiny,[34][35] kterýžto názor se s dále popsanými událostmi stále prohluboval.[36] V Doněcké, Charkovské a Luhanské oblasti, kde žijí nejpočetnější ruské menšiny, začaly násilné pokusy malých skupin o obsazování místních úřadů díky podpoře Ruské federace a za přítomnosti ruských vojáků.[14][15][16] Policii se většinu protestů dařilo udržet pod kontrolou. Situace se vyostřila 7. dubna, kdy se protestující pokusili obsadit radnice a policejní stanice v Charkově[37] a Doněcku.[38] V Charkově[39] byl pokus potlačen, při akci, která se obešla bez obětí na životech, bylo zatčeno asi 70 separatistů,[40] ale v Doněcku se radnici podařilo obsadit a protestující vyhlásili Doněckou lidovou republiku.[38][41] Podobná situace nastala i 8. dubna v Luhansku, kde byli demonstranti také úspěšní, obsadili radnici a vyhlásili nezávislou Luhanskou parlamentní republiku.[42] Ani jedna zprvu nedostala podporu od místních správních orgánů ani důležitých organizací, a tak zůstaly izolované.[43] V Luhansku bylo propuštěno téměř všech 60 zadržovaných rukojmích, podle demonstrantů se ale nejednalo o rukojmí, ale o jedince, kteří neunesli vyhrocenou atmosféru.[44] Až 12. dubna začaly znovu protesty a v Doněcké oblasti došlo k mnoha útokům (někde i ozbrojeným) na policejní stanice a radnice, z nichž některé byly úspěšné. Na některých místech se k demonstrantům údajně přidali příslušníci pořádkových sil.[45][46][47][48] Ukrajinské pořádkové jednotky 13. dubna začaly útočit na separatisty ve městě Slavjansk.[49] 14. dubna vypršelo ultimátum úřadujícího prezidenta Turčynova ozbrojencům, že buď složí zbraně a amnestováni opustí obsazené úřady, nebo dojde k zásahu ukrajinské armády.[50][51] Ten skutečně nastal, když ukrajinská armáda oblehla Kramatorsk, načež ozbrojenci opustili policejní stanici, kterou den před tím obsadili (ve městě nadále ovládají jiné budovy), ale ještě téhož dne podnikli útok na místní letiště, které ukrajinská armáda ubránila.[52][53][54][55] Vzbouřencům se i přes to podařilo 16. dubna obsadit další budovy v Doněcku a v Kramatorsku se jim podařilo ukořistit 6 ukrajinských obrněných vozidel.[56]

Lidé 11. května v Doněcku stojí ve frontě, aby mohli hlasovat v referendu o statusu doněcké oblasti

Podle agentury Reuters odmítali ze začátku ukrajinští vojáci proti vzbouřencům zasahovat a někteří dokonce přecházeli na jejich stranu.[56] To se změnilo po prvních ozbrojených konfliktech se ztrátami na životech.

Tajná ruská intervence

Podle generálního tajemníka NATO Andersa Fogha Rasmussena se opět na východě Ukrajiny objevili dobře vycvičení muži s dobrou ruskou výzbrojí v neoznačených uniformách, jako tomu bylo na Krymu při rozdmýchání protestů, které vedly k jeho odtržení.[49] Že se v tomto opakuje krymský scénář, uvedla také při jednání Rady bezpečnosti OSN americká velvyslankyně při OSN Samantha Powerová.[50] Přítomnost těchto lidí z Krymu a z Ruska potvrdila ve Slavjansku jeho starostka Nělja Štepová.[57] Putin nejprve působení ruských jednotek na východě Ukrajiny vyloučil, podle něj se jednalo o místní občany.[58] V prosinci 2015 však Vladimir Putin přiznal, že jsou v Donbasu lidé plnící různé úkoly včetně vojenských, nicméně nešlo podle něj o pravidelné jednotky.[59] V říjnu 2016 poprvé připustil intervenci na Ukrajině, ke které podle něj bylo Rusko dohnáno kvůli obraně rusky hovořícího obyvatelstva Donbasu po převratu na Ukrajině.[60] Na rusko-ukrajinských hranicích je podle britského velvyslance u OSN asi 40 tisíc ruských vojáků,[50] ačkoliv Rusko několikrát oznámilo jejich stažení,[61] a dalších asi 25 tisíc je na Krymu.[50] Západ tak tlačí na Rusko a obviňuje ho, že stojí za probíhající destabilizací regionu. To zase tvrdí, že za ní stojí kyjevská vláda a tlak Západu na Kyjev. Podle komentátorů jde o „dialog hluchých“.[50]

Moskva potvrdila, že Ukrajinci zajali 10 ruských výsadkářů několik kilometrů ve vnitrozemí Ukrajiny.[62] Podle Moskvy ale tito výsadkáři překročili hranici omylem.

Válka na východě Ukrajiny

Podrobnější informace naleznete v článku Válka na východní Ukrajině.

V průběhu velikonoc 2014 ukrajinská vláda dočasně zastavila své aktivity proti separatistům. Toto dočasné příměří bylo po velikonocích formálně ukončeno s tím, že podle vicepremiéra Vitalije Jarema budou v blízké budoucnosti podniknuty odpovídající kroky, Sergej Lavrov ovšem varoval Kyjev sdělením, že v případě ohrožení ruských občanů bude Rusko reagovat stejně jako v případě války s Gruzií o Jižní Osetii.[63] Separatisté v Luhansku požadují záruku amnestie a vypsání referenda o sebeurčení a zavedení ruštiny jako státního jazyka.[64]

Protože proruští separatisté útočili a zabili 4 lidi v ruskojazyčných regionech, zdála se být zmařena konference o Ukrajině v Ženevě.[65] Nakonec ale 17. dubna začala.[66] Kvůli pronikání ruských agentů byla Ukrajina připravena uzavřít hranice s Ruskem.[65] Podle ukrajinského ministerstva vnitra ale ujednání dosažené v Ženevě Rusko „demonstrativně ignorovalo“,[67] protože na operacích separatistů se podíleli agenti ruských tajných služeb, kterým veleli Igor Bezler a Igor Girkin zvaný Strelkov.

Od vypuknutí konfliktu do června 2015 z Ukrajiny uprchlo 900 tisíc lidí, z nichž většina (až 746 000 osob) odešlo do Ruska. Dalších 1,3 milionu byli uprchlíky ve vlastní zemi.[68]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Minské dohody

Podrobnější informace naleznete v článcích První minská dohoda a Druhá minská dohoda.

V roce 2015 se konalo několik jednání v Minsku ohledně mírových dohod. Tyto mírové dohody byly porušovány. I přes formální příměří separatisté dobyli Debalceve. I přesto představitel doněckých separatistů Denis Pušilin vyžadoval, aby ukrajinský parlament do 14. března přijal seznam Donbasských oblastí, kterých by se měl týkat zvláštní statut, a pokud se tak nestane, ukrajinská vláda tím ukáže nezájem o dodržování mírových dohod.[69]

Sankce

Státy, které vyhlásily sankce proti Rusku nebo proti ukrajinským občanům podporujícím separatismus
     Rusko
     Státy, které vyhlásily sankce
     Členské země EU, které vyhlásily sankce
Podrobnější informace naleznete v článku Mezinárodní sankce v průběhu ukrajinské krize.

Kvůli politice Ruska vůči Ukrajině zavedly postupně od března 2014 Spojené státy, Evropská unie, Kanada, Austrálie a Norsko ekonomické sankce proti Rusku.[70]

Podle proruského sdružení Přátelé Ruska, které vede Jiří Vyvadil, by sankce měly být zrušeny. Toto sdružení popírá samotný akt ruské agrese při ukrajinské krizi. Dále argumentuje tím, že sankce prý škodí více Evropě než Rusku, ale také tím, že vyspělé země by neměly zhoršovat problémy Ruska.[71] Podobně i mnozí ekonomové diskutují, zdali by sankce měly být zaváděny plošně pro celé Rusko.

V důsledku debat byly sankce rozšířeny o 149 ruských představitelů, kterým byl zakázán vstup do EU. Podle premiéra Sobotky by už sankce neměly být navyšovány, protože neovlivňují ruskou expanzivní politiku. Česká opozice, ale také ministr zahraničí Zaorálek, mají odlišný resp. opačný názor.[72][73] Politický dosah je ale kontroverzní a názory analytiků se velmi různí[74]. Nicméně ekonomický dopad se neoddiskutovatelně projevil na ruské ekonomice, která se propadla až o 9 %.[75]

Kvůli sankcím zavedeným Evropskou unií vůči Rusku se několik ruských firem, ruská banka Sberbank a bývalý ukrajinský prezident Viktor Janukovyč obrátili na Soudní dvůr Evropské unie.[76]

Francie oznámila v lednu 2016, že chce podmínečně v létě sankce zrušit. Už dříve se také zmínil o možném zrušení v případě dodržování mírových dohod Ruskem americký ministr zahraničí John Kerry.[77]

Odveta za sankce

Na sankce zavedené Spojenými státy, Evropskou unií, Kanadou, Austrálií a Norskem reagovalo Rusko tím, že těmto subjektům zakázalo do Ruska vyvážet hovězí, vepřové a drůbeží maso, ryby, ovoce, zeleninu, sýry, mléko a mléčné výrobky.[78] Navíc byly Ukrajinským leteckým společnostem zakázány přelety nad Ruským územím a stejný zákaz byl zvažován i pro letecké společnosti z EU a USA. Už při zavedení zákazu ekonomové počítali s tím, že tento zákaz urychlí inflaci v Rusku.[78] Zákaz dovozu potravin měl trvat jeden rok, výpadek těchto potravin na Ruském trhu měl být kompenzován zvýšeným dovozem z Běloruska a z Kazachstánu.[79] Podle některých poslanců strany Spravedlivé Rusko je zákaz dovozu v rozporu s ústavou a proto podali návrh zákona, který zákaz dovozu potravin ze západu napadá.[80] Za tento návrh byla těmto poslancům vedením strany udělena důtka.[81] Protože Maďarsko, Řecko a Kypr otevřeně nesouhlasí se zavedenými sankcemi vůči Rusku, uvažovala ruská média o možnosti, že by zákaz dovozu potravin z těchto tří zemí mohl být koncem dubna 2015 odvolán.[82] Podle ministra hospodářského rozvoje Alexeje Uljukajeva ale není možné stanovit výjimky pro jednotlivé země a proto musí být hledáno řešení, které je v souladu s normami WTO.[83]

Možnost vyjmout Řecko ze zákazu dovozu potravin do Ruska byla naznačena na schůzce prezidenta Putina s řeckým prezidentem Alexisem Tsiprasem, ovšem na tuto návštěvu řeckého prezidenta v Rusku kvůli zlepšení vztahů mezi Ruskem a Řeckem jako na možné zlepšení pozice Řecka při vyjednávání splácení řeckého dluhu.[84][85] Podle některých anylytiků by se tak Řecko mohlo stát ruským trojským koněm.[86][84][85]

Reakce

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder při návštěvě v Bělehradu v souvislosti s děním na Ukrajině zmínil nálety NATO na Jugoslávii v roce 1999.[87][ujasnit] O velikonoční neděli (2014) se k situaci na Ukrajině vyjádřili i moskevský patriarcha Kirill a kyjevský patriarcha Filaret.[88] Moskevský patriarcha žádal zastavení úmyslů všech, kteří chtějí rozervat Svatou Rus, zatímco kyjevský patriarcha vyjádřil naději, že Rusko zabralo Krym pouze dočasně, a konstatoval, že Rusko pokračuje v agresi na východě Ukrajiny. K ukončení konfliktů na Ukrajině a v Sýrii ve velikonočním projevu Urbi et orbi vyzval papež František.[89]

Bývalý místopředseda Státní dumy Vladimir Žirinovskij prohlásil, že Rusko nemůže přijmout, aby letadla a střely namířené proti Rusku startovaly z území Polska a pobaltských republik a v případě vojenského konfliktu jsou určeny k záhubě.[90] Kvůli výrokům Žirinovského si polské ministerstvo zahraničí předvolalo ruského velvyslance Vladimira Grinina. Při své návštěvě Estonska před summitem Severoatlantické aliance varoval Barack Obama Rusy před vstupem do pobaltských zemí.[91]

Podle amerického politologa Johna Mearsheimera jsou kořenem nynějších potíží v rozšíření NATO, tedy základní prvek širší strategie na vymanění Ukrajiny z ruské sféry vlivu a její integraci do struktur Západu. Kritickými prvky jsou současně rozšiřování EU na východ a západní podpora prodemokratického hnutí na Ukrajině, které začalo takzvanou oranžovou revolucí v roce 2004 a to i přes nesouhlas Ruska, řešením by podle něj měla být snaha vytvoření neutrální Ukrajiny, která by Rusko neohrožovala.[92] Podle politologa Michaela Romancova je Putinův souhlas s příměřím na jednání v Minsku taktický manévr, aby prostřednictvím neodtržených regionů na východní Ukrajině mohl celou Ukrajinu destabilizovat zevnitř.[93]

Podle bývalého amerického ministra zahraniční z období studené války Henry Kissingera Rusko musí akceptovat, že by nemělo Ukrajinu vnímat jako svůj satelit, a tím posouvat hranice Ruska, Západ musí pochopit, že, pro Rusko není Ukrajina jen cizí země. Ruská historie začala v takzvané Kyjevské Rusi. Putin by si měl uvědomovat, že jeho politika vojenského diktátu by přinesla další studenou válku.[94]

Související události

Podrobnější informace naleznete v článku Druhá studená válka.

Dva ruské bombardéry Tu-95 23. dubna 2014 vlétly do nizozemského vzdušného prostoru.[95] Rusko tímto způsobem čas od času testuje připravenost obrany vzdušného prostoru NATO.

Dne 17. července 2014 dostal konflikt i výrazný mezinárodní přesah poté, co byl několik desítek kilometrů západně od ruských hranic sestřelen civilní letoun Malaysia Airlines 17 (MH 17), který směřoval z Amsterdamu do Kuala Lumpur. Neštěstí si vyžádalo celkem 298 mrtvých, včetně 80 dětí, což vedlo k okamžitému uzavření letového prostoru nad celou východní Ukrajinou a silné mediální odezvě v mezinárodních sdělovacích prostředcích. Letadlo bylo sestřeleno protiletadlovým raketovým kompletem Buk M3[96], kterým disponuje ruská armáda. Ta ovšem přítomnost těchto zbraní na východní Ukrajině odmítla a za viníka nehody označila naopak armádu Ukrajiny, která starší verzi (Buk M1) tohoto raketového systému rovněž vlastní. Rusko bylo usvědčeno, že falšovalo zaběry z místa havárie.[97] Ukrajinská výzvědná služba později uveřejnila nahrávky rozhovorů proruských separatistů, z kterých vyplývá, že letoun sestřelili oni. Pravost nahrávek se ovšem nepodařilo ověřit. Vyšetřování tragédie stále probíhá (únor 2015) a zatím nedošlo k předložení přesvědčivých důkazů o tom, že za sestřelením letounu mohou separatisté, což je stanovisko převážné části západních analytiků, včetně amerických a britských úřadů. Německý list Süddeutsche Zeitung v roce 2015 uvedl, že německá vláda věděla o nebezpečí sestřelení civilního letadla nad bojovou zónou na východní Ukrajině, ale nevydala žádné varování.[98]

Na ukrajinskou krizi reagují i severoevropské země. Švédsko se začíná více přibližovat k NATO.[99] Finsko odmítlo ústy svého ministra obrany Carla Haglunda dodávky zbraní z Ruska, které jim nabídlo výhodné podmínky, pokud se Finsko nepřikloní k NATO a bude s Ruskem „spolupracovat“.[100]

Vraždy opozičních politiků a novinářů na Ukrajině

V roce 2015 došlo na Ukrajině k sérii vražd a podivných sebevražd prorusky orientovaných novinářů, opozičních politiků a bývalých vysoce postavených členů Strany regionů prezidenta Janukovyče. K vraždám a podivným úmrtím docházelo za minimálního zájmu západních médií a politiků.[101] Oběťmi byli například novinář a kritik současné ukrajinské vlády Oles Buzyna, bývalý vedoucí funkcionář Strany regionů Oleg Kalašnikov, bývalí vlivní poslanci Strany regionů Michail Čečetov a Stanislav Melnyk, a bývalý šéf Záporožské oblasti Oleksandr Peklušenko.[102] Motiv těchto vražd není známý.

Poznámky


Reference

  1. ↑ Lina Kushch. Donetsk view: Ukraine 'other half' resents Kiev protests. www.bbc.com. BBC News, 3. prosince 2013. Dostupné online. 
  2. ↑ Reflex.cz [online]. Reflex.cz [cit. 2016-05-08]. Dostupné online. 
  3. ↑ http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/symbol-zvule-padl-zpoved-velitele-berkutu-z-volyne/r~dd9d7b289f1611e3818a0025900fea04/
  4. ↑ http://zpravy.idnes.cz/protest-na-ukrajine-0qp-/zahranicni.aspx?c=A131130_072141_zahranicni_jj
  5. ↑ Archivovaná kopie. www.clovekvtisni.cz [online]. [cit. 2016-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-04. 
  6. ↑ Ukraine Radicals Steer Violence as Nationalist Zeal Grows. www.bloomberg.com. 11. února 2014. Dostupné online. 
  7. ↑ http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/328291-po-krvavem-ctvrtku-vladne-v-kyjeve-napeti-mrtvych-je-oficialne-80.html
  8. ↑ https://janica9.wordpress.com/2014/03/28/kdo-uznal-a-kdo-neuznal-pripojeni-krymu-k-rusku/
  9. ↑ a b http://zpravy.idnes.cz/propaganda-v-krizi-na-ukrajine-rusko-dv5-/zahranicni.aspx?c=A140306_154112_zahranicni_jw
  10. ↑ http://byznys.lidovky.cz/v-zachrannem-programu-mmf-pro-ukrajinu-chybi-15-miliard-usd-pnm-/firmy-trhy.aspx?c=A141210_073246_firmy-trhy_jzl
  11. ↑ Po roce 2019 už plyn přes Ukrajinu nepoteče, tvrdí Gazprom oEnergetice.cz
  12. ↑ http://itar-tass.com/en/world/742051
  13. ↑ Archivovaná kopie. in.reuters.com [online]. [cit. 2014-12-25]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-07-28. 
  14. ↑ a b http://archiv.ihned.cz/c1-64993020-vladimir-putin-poprve-priznal-pritomnost-vojaku-v-donbasu
  15. ↑ a b http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/370677-rusko-spaluje-tela-vojaku-padlych-na-ukrajine-v-mobilnich-krematoriich-tvrdi-novinar.html
  16. ↑ a b http://www.lidovky.cz/porosenko-na-donbasu-bojuje-9000-ruskych-vojaku-ukrajina-je-ohrozena-1fz-/zpravy-svet.aspx?c=A150604_155614_ln_zahranici_msl
  17. ↑ Pazderka o Ukrajině ze všech stran: Není snadné být objektivní. ČT24 [online]. 2014-02-28 [cit. 2015-04-20]. Dostupné online. 
  18. ↑ tl. VIDEO: Kyjev v plamenech, na Ukrajinu prý míří ruská armáda. EuroZprávy.cz [online]. 2014-01-26 [cit. 2015-04-20]. Dostupné online. 
  19. ↑ jš. EU odsoudila zásah proti demonstrantům v Kyjevě, opozice připravuje stávku. ČT24 [online]. 2013-11-30 5:56, rev. 2013-11-30 17:00 [cit. 2015-04-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ Ukraine police disperse EU-deal protesters [online]. BBC [cit. 2015-04-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ Shocking footage: Ukrainian cops brutally beat prone protester with batons [online]. RT - Russian television [cit. 2015-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ CLENDANIEL, Morgan. Burning Tires, Riot Gear, And Molotov Cocktails: Photos From Both Sides Of Ukraine’s Protests [online]. Fast Company, 2014-01-27 [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. ↑ STEINZOVA, Lucie; OLIYNYK, Kateryna. The Sparks Of Change: Ukraine's Euromaidan Protests [online]. RFE/RL, 2018-11-21 [cit. 2020-02-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. ↑ jš, ban. Protesty v Kyjevě nekončí, opozice svolává své příznivce z celé země. ČT24 [online]. 2013-12-01 [cit. 2015-04-20]. Dostupné online. 
  25. ↑ Interview with Ukrainian presidential candidate Petro Poroshenko. The Washington Post. 25 April 2014. Dostupné online. 
  26. ↑ Velká demonstrace na podporu smlouvy s EU, http://www.euractiv.com/section/europe-s-east/news/huge-demonstration-in-kyiv-in-support-of-eu-pact, 25. listopadu 2013 (anglicky).
  27. ↑ iDNES.cz [online]. iDNES.cz, 2014-04-02 [cit. 2016-05-08]. Dostupné online. 
  28. ↑ www.parlamentnilisty.cz [online]. www.parlamentnilisty.cz [cit. 2016-05-08]. Dostupné online. 
  29. ↑ Жадан прошел по харьковскому Евромайдану «путь в Европу» (ФОТО). Харьков [online]. 2014-11-30 [cit. 2018-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-12-01. 
  30. ↑ A Free Donetsk?. World Affairs Journal [online]. 2014-01-10 [cit. 2018-03-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-03-21. 
  31. ↑ A rally of 300 in Donetsk demands Yanukovych's resignation - Dec. 01, 2013. KyivPost [online]. 2013-12-01 [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  32. ↑ REUTERS. Ukraine revolution: protests in the east ease separation fears. www.telegraph.co.uk. 2014-02-23. Dostupné online [cit. 2018-03-17]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  33. ↑ Analysis of Russia's Information Campaign against Ukraine [online]. NATO STRATCOM - Centre of Excellence, 2014 [cit. 2018-03-17]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. 
  34. ↑ Донецким институтом социальных исследований и политического анализа. 66% дончан видят будущее в единой Украине [online]. Novosti.dn.ua, 09.04.2014 [cit. 2018-03-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  35. ↑ МНЕНИЯ И ВЗГЛЯДЫ ЖИТЕЛЕЙ ЮГО-ВОСТОКА УКРАИНЫ: АПРЕЛЬ 2014. ZN.ua. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-28.  Archivováno 28. 5. 2018 na Wayback Machine.
  36. ↑ Despite Concerns about Governance, Ukrainians Want to Remain One Country. Pew Research Center's Global Attitudes Project. 2014-05-08. Dostupné online [cit. 2018-03-17]. (anglicky) 
  37. ↑ Pro-Russia activists declare establishment of ”Kharkiv people’s republic” [online]. Focus information Agency, 2014-04-07 [cit. 2014-04-07]. Dostupné online. 
  38. ↑ a b Proruští aktivisté v Doněcku vyhlásili nezávislost, chtějí pozvat ruské vojáky [online]. Novinky.cz, 2014-04-07 [cit. 2014-04-07]. Dostupné online. 
  39. ↑ Kharkiv settles down, while pro-Russian separatists still hold buildings in Luhansk, Donetsk [online]. Kyiv post, 2014-04-08 [cit. 2014-04-08]. Dostupné online. 
  40. ↑ Ukrajinský Jaguar vyhnal separatisty. Metro Praha. Duben 2014, čís. 68, s. 9. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  41. ↑ 2. dějství: Doněcká republika. Metro Praha. Duben 2014, čís. 67, s. 9. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  42. ↑ Сепаратисти в луганській СБУ вирішили стати "парламентом" [online]. Ukrajinska pravda, 2014-04-08 [cit. 2014-04-08]. Dostupné online. 
  43. ↑ Doněčtí separatisté se zřekli nezávislé republiky, nezískali podporu [online]. Novinky.cz, 2014-04-08 [cit. 2014-04-08]. Dostupné online. 
  44. ↑ Luhansk. Rukojmí prý byli propuštěni. Metro Praha. Duben 2014, čís. 69, s. 12. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  45. ↑ Ночью сепаратисты захватили прокурату, милицию и городской совет в Енакиево. В Горловке все спокойно [online]. ОстроВ.org, 2014-04-13 [cit. 2014-04-13]. Dostupné online. (rusky) 
  46. ↑ Armed pro-Russian extremists launch coordinated attacks in Donetsk Oblast, seize regional police headquarters, set up checkpoints [online]. kyivpost, 2014-04-12 [cit. 2014-04-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ Ozbrojenci v polních uniformách obsadili dvě policejní stanice v Doněcké oblasti [online]. Novinky.cz, 2014-04-12 [cit. 2014-04-12]. Dostupné online. 
  48. ↑ Proruské útočníky podpořila i starostka. Stotisícové ukrajinské město chystá referendum [online]. Novinky.cz, 2014-04-12 [cit. 2014-04-12]. Dostupné online. 
  49. ↑ a b Ukrajina zahájila operaci proti proruským silám ve Slavjansku [online]. České noviny, 2014-04-13 [cit. 2014-04-13]. Dostupné online. 
  50. ↑ a b c d e http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/rb-osn-se-ohledne-ukrajiny-nedokazala-dohodnout/1067369
  51. ↑ Kyjev spustil akci proti teroristům. Metro Praha. Duben 2014, čís. 71, s. 9. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  52. ↑ Ukrajinské síly slaví první úspěch, proruští ozbrojenci opouštějí pozice [online]. Novinky.cz, 2014-04-15 [cit. 2014-04-15]. Dostupné online. 
  53. ↑ Separatisté znovu útočili v Kramatorsku, zasahovali vojáci [online]. Novinky.cz, 2014-04-15 [cit. 2014-04-15]. Dostupné online. 
  54. ↑ http://www.lidovky.cz/v-ukrajinskem-kramatorsku-utoci-separatiste-a-zasahuje-armada-p7r-/zpravy-svet.aspx?c=A140415_161355_ln_zahranici_msl
  55. ↑ Kyjev postupuje proti separatistům. Metro Praha. Duben 2014, čís. 73, s. 9. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  56. ↑ a b Vojáci na východě Ukrajiny dezertují [online]. Novinky.cz, 2014-04-16 [cit. 2014-04-16]. Dostupné online. 
  57. ↑ http://zpravy.ihned.cz/svet-evropa/c1-62029160-ozbrojenci-zautocili-na-vojenske-letiste-ukrajinska-armada-utok-odrazila
  58. ↑ Putin dál vyhrožuje. Metro Praha. Duben 2014, čís. 75, s. 6. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  59. ↑ ČTK. Vladimir Putin poprvé přiznal přítomnost vojáků v Donbasu. Ihned.cz [online]. 2015-12-18 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  60. ↑ Putin poprvé přiznal zásah ruské armády na Ukrajině. Novinky.cz [online]. 2016-10-13 [cit. 2016-10-13]. Dostupné online. 
  61. ↑ http://zpravy.ihned.cz/c1-61953970-rusko-oznamilo-ze-stahuje-vojaky-od-hranice-s-ukrajinou-podle-nato-to-neni-pravda
  62. ↑ Rusko prý nasadilo vrtulníky. Metro Praha. Srpen 2014, čís. 160, s. 10. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  63. ↑ Konec příměří. Zatím se válčí slovně. Metro Praha. Duben 2014, čís. 78, s. 9. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  64. ↑ Separatisté dali Kyjevu ultimátum. Metro Praha. Duben 2014, čís. 80, s. 11. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  65. ↑ a b Ukrajina chce uzavřít hranice s Ruskem. Metro Praha. Duben 2014, čís. 72, s. 9. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  66. ↑ http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/o-ukrajine-se-jedna-v-zeneve-kyjev-chce-otevrit-otazku-vraceni-krymu--1340309
  67. ↑ Zbraně za šéfa policie. Metro Praha. Duben 2014, čís. 77, s. 17. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  68. ↑ Z Ukrajiny už uprchlo 900 tisíc lidí, většina do Ruska. Aktuálně.cz [online]. 2015-06-27 [cit. 2020-10-29]. Dostupné online. 
  69. ↑ Separatisté tlačí Kyjev, aby do 24 hodin schválil hranice jejich území. idnes.cz [online]. 13. března 2015 9:23. Dostupné online. 
  70. ↑ EU sanctions against Russia over Ukraine crisis
  71. ↑ VOTÁPEK, Vladimír. KOMENTÁŘ: Za ekonomické problémy si může Rusko samo. Máme mu pomáhat?. idnes.cz [online]. 22. ledna 2015 13:57. Dostupné online. 
  72. ↑ Lidovky.cz [online]. Lidovky.cz, 2014-09-13 [cit. 2016-05-08]. Dostupné online. 
  73. ↑ Deník.cz [online]. Deník.cz, 2014-10-30 [cit. 2016-05-08]. Dostupné online. 
  74. ↑ www.respekt.cz [online]. www.respekt.cz [cit. 2016-05-08]. Dostupné online. 
  75. ↑ www.kurzy.cz [online]. www.kurzy.cz [cit. 2016-05-08]. Dostupné online. 
  76. ↑ Evropská unie nebude zmírňovat sankce proti Rusku. idnes.cz [online]. 28. října 2014 21:20. Dostupné online. 
  77. ↑ Francie chce v létě zrušit sankce proti Rusku, podmínečně
  78. ↑ a b HORÁČEK, Filip; ŠKRAŇKOVÁ, Petra; VAŠKŮ, Petr; ŠPAČKOVÁ, Iva, Iva Špačková. Rusko zakázalo dovoz potravin ze Západu, trestat chce i aerolinky. idnes.cz [online]. 7. srpna 2014 10:57, aktualizováno 18:35. Dostupné online. 
  79. ↑ Ruské embargo na potraviny zahrnuje maso, mléčné výrobky, ovoce i zeleninu. Česká televize [online]. 7. 8. 2014 11:17, autor: obr, aktualizováno 7. 8. 2014 16:23. Dostupné online. 
  80. ↑ Konec embarga na dovoz západních potravin? Rozhodne ruská sněmovna. E15 [online]. 26.2.2015 8:21. Dostupné online. 
  81. ↑ Ruští poslanci, kteří navrhli zrušit sankce, dostali stranickou důtku. idnes.cz [online]. 27. února 2015 6:38. Dostupné online. 
  82. ↑ Rusko zřejmě zruší sankce proti Řecku, Maďarsku a Kypru. Inspekce prověří jejich produkty. ihned.cz [online]. 8. 4. 2015 21:22. Dostupné online. 
  83. ↑ Rusko chce Maďarsku a Řecku zmírnit embargo na potraviny. novinky.cz [online]. Pondělí 2. března 2015, 23:13. Dostupné online. 
  84. ↑ a b Putin láká Řecko, Atény by mohly dostat výjimku z embarga na unijní potraviny. novinky.cz [online]. Pondělí 8. dubna 2015, 16:24 (Aktualizováno: Včera 16:51). Dostupné online. 
  85. ↑ a b Rusko se zapojí do řecké privatizace, Tsipras ale Putina o pomoc nežádal. E15 [online]. 8.4.2015 21:29. Dostupné online. 
  86. ↑ Rusko. Putin sází na Řecko. Metro. Duben 2015, čís. 68, s. 10. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  87. ↑ Schröder v souvislosti s Ukrajinou připomněl bombardování Srbska. iDNES.cz [online]. 10. dubna 2014 21:16. Dostupné online. 
  88. ↑ Dění na Ukrajině, Události ČT 20. 4. 2014, čas 10:09
  89. ↑ Papež. Vyzval k míru, popřál dobrou chuť. Metro Praha. Duben 2014, čís. 76, s. 9. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  90. ↑ LOSKOT, Vojtěch. Pobaltí a Polsko smažeme z mapy, řekl ruský populista Žirinovskij. idnes [online]. 13. srpna 2014 10:57. Dostupné online. 
  91. ↑ Putine, Pobaltí se ani nedotkneš. Metro Praha. Září 2014, čís. 165, s. 8. Dostupné online. ISSN 1211-7811. 
  92. ↑ Západ zpackal pokus získat Ukrajinu a teď se diví postupu Ruska. iDNES.cz [online]. 2. září 2014 13:38. Dostupné online. 
  93. ↑ TRACHTOVÁ, Zdeňka. Politolog: Příměří se Putinovi hodí, Ukrajinu chce rozložit vnitřně. iDNES.cz [online]. 5. září 2014 19:53. Dostupné online. 
  94. ↑ "Henry Kissinger: To settle the Ukraine crisis, start at the end". The Washington Post. 5. března 2014.
  95. ↑ WIRNITZER, Jan. Nizozemské stíhačky vyprovodily ze vzdušného prostoru ruské bombardéry. iDNES.cz [online]. 24. dubna 2014 10:51. Dostupné online. 
  96. ↑ http://www.securitymagazin.cz/zpravy/dopravni-letadlo-mh17-sestrelila-ruska-strela-1404047696.html
  97. ↑ http://zpravy.idnes.cz/ruske-satelitni-zabery-z-mista-havarie-letu-mh17-jsou-zfalsovane-p8q-/zahranicni.aspx?c=A150601_104316_zahranicni_fer
  98. ↑ "Německo o hrozbě sestřelení malajsijského boeingu vědělo, ale nevarovalo". Novinky. 27. dubna 2015.
  99. ↑ PLESNÍK, Vladimír. Většina Švédů je poprvé pro NATO. Novinky.cz [online]. 2015-01-19 10:01 [cit. 2015-02-20]. Dostupné online. 
  100. ↑ SVĚTNIČKA, Lubomír. Vaší technice nevěříme, odmítá Finsko námluvy s Ruskem. iDNES.cz [online]. 2015-02-18 12:13 [cit. 2015-02-20]. Dostupné online. 
  101. ↑ "Západ zavírá oči. Teror i cenzura na Ukrajině". Týden. 24. dubna 2015.
  102. ↑ "Dědici Banderovců: Kalašnikova a Buzynu jsme zavraždili". Týden. 17. dubna 2015.

Související články

Externí odkazy

Rusko-ukrajinská válka
Pozadí
Krym
Donbas
Ruská invaze na Ukrajinu
Východoukrajinská
ofenzíva
Kyjevská ofenzíva
Jihoukrajinská fronta
Ostatní boje a útoky
Další témata
Přehledy, reakce, dopady
Skupiny a ideologie
Rusko
Ukrajina
Osobnosti
Ruská moc
Vladimir Putin • Sergej Šojgu • Andrej Bělousov • Valerij Gerasimov • Sergej Lavrov • Dmitrij Peskov • Marija Zacharovová • Dmitrij Medveděv • Vladislav Surkov • Jevgenij Prigožin • Michail Mišustin • Ramzan Kadyrov • Sergej Ivanov • Sergej Naryškin • Gennadij Timčenko • Alexandr Bortnikov • Viktor Zolotov • Alexandr Dvornikov • Azatbek Omurbekov • Nikolaj Patrušev • Michail Mizincev • Margarita Simonjanová • Valentina Matvijenková • Vladimir Medinskij • Sergej Kirijenko • Dmitrij Utkin • Alexandr Vitko • Igor Girkin • Oleg Saljukov • Dmitrij Rogozin • Sergej Surovikin • Sergej Kobylaš • Viktor Sokolov • Marija Lvovová-Bělovová • Taťjana Moskalkovová • Andrej Trošev • Darja Duginová
Separatisté a ruští spojenci
Ukrajina
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ukrajinská_krize&oldid=21094814“