Wikipedista:OndrejLedrer/das experiment

Přerov nad Labem
	Zámek v Přerově nad Labem
	znak
Lokalita
Status	obec
Pověřená obec	Lysá nad Labem
Obec s rozšířenou působností	Lysá nad Labem
Okres	Nymburk
Kraj	Středočeský
Historická země	Čechy
Základní informace
Rozloha	10,65 km²
Nadmořská výška	178 m n. m.
PSČ	289 16
Počet částí obce	1
Počet k. ú.	1
Počet ZSJ	1
Kontakt
Adresa obecního úřadu	Obecní úřad Přerov nad Labem; 289 16 Přerov nad Labem 38 ; obecni.urad@prerovnl.cz
Starosta	Petr Baumruk
	Oficiální web: www.prerovnl.cz
Další údaje
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.

Cyklotrasy vedoucí skrze Přerov n. L.
0019	Kostelec nad Labem – Nymburk
14	Hrádek nad Nisou – Praha-Hostavice

Přerov nad Labem je zemědělská obec ve Středočeském kraji, třicet kilometrů na východ od Prahy. Nachází se v úrodném Polabí, v trojúhelníku tvořeném městy Čelákovice, Lysá nad Labem a Český Brod.

Nachází se zde renesanční zámek, kostel a pramen sv. Vojtěcha, archeologické naleziště dokazující osídlení této oblasti už před 7000 lety nebo opuštěný pivovar připomínající někdejší slavnou historii polabského chmelařství. K turistickým lákadlům patří soukromé muzeum motocyklů a jízdních kol,^[1] ale hlavně nejstarší skanzen lidové architektury v českých zemích, který byl založen okolo roku 1900 toskánským Habsburkem Ludvíkem Salvátorem.^[2]

Historie obce

Přerov nad Labem je obcí s dlouhými dějinami – v roce 1993 oslavil tisíc let od první písemné zmínky.

Pravěké osídlení

10. století – Počátky, sv. Vojtěch

První písemná zmínka o Přerovu je stará více jak 1000 let. Šlo o záznam o převodu vlastnictví obce – v roce 993 jej druhý pražský biskup sv. Vojtěch daroval i s několika dalšími vesnicemi benediktýnskému klášteru v Praze na Břevnově. Ten panství dále pronajímal. Podle pověsti měli přerovští nájemci povinnost udržovat brod přes Labe a cestu skrz bažiny v místech, kudy vedla jedna ze zemských stezek od Prahy na Lysou.

V 13. století se Přerov dostal do nájmu královského podstolníka Kojaty z Hněvina Mostu, který obec roku 1227 odkázal svému panoši Konrádovi. Mezi držiteli následují Ranek z Přerova (1266) a Matouš z Přerova (1279). Za vlády Karla IV. byla přerovská tvrz spravována přímo klášterem.

14. století – Povýšení Přerova na městečko, rozvoj

Klášter měl v plánu zde vystavět nové správní sídlo. Stavbu, která byla zahájena okolo roku 1380, se však nepodařilo dokončit. Noví nájemci Michal Drštka ze Sedlčánek (1400) a Petr z Trkova (1419) dostali za úkol stavbu zachovat a opravovat. Po smrti Petra z Trkova Přerov získal do vlastnictví císař Zikmund, který jej společně s Mochovem, Břístvím, Nehvízdky, Sedlčánky, Starým Vestcem a Vykání v roce 1437 zastavil nejvyššímu hofmistrovi Jindřichovi ze Stráže. V roce 1466 obec zdědil Jiří Strážský ze Stráže a Přerova, který zastával funkci nejvyššího soudce českého království. Jeho dcera Johanka se provdala za nejvyššího kancléře Království českého Jana ze Šelmberka. Tento majitel požádal krále Vladislava II. o povýšení Přerova na městečko, k čemuž došlo v roce 1499.

Jeho dědic, nejvyšší komorník Království českého Jindřich ze Šelmberka prodal v roce 1524 Přerov spojeným pražským obcím. Těm byl v roce 1547 po konfiskaci obecního majetku po stavovském povstání zabaven a král Ferdinand I. Habsburský jej začlenil mezi královské statky. K prvním známým hejtmanům přerovského komorního panství patřil člen staré českobudějovické rodiny Jan starší Robmháp ze Suché (1560). V těchto časech dochází k významným rekonstrukcím přerovského zámku, na nichž se podílejí mimo jiné Bonifác Wolmut (1560), Matteo Borgorelli (1563) a Ettore de Vaccani (1574–1605). V tomto období byly vyzdobeny zdi východního křídla sgrafity, o čemž svědčí letopočet 1567 na dnešním severním nároží západní stěny východního traktu. Po dostavbě zámku se pozornost správce zaměřila na výstavbu a rekonstrukce hospodářských budov – pivovaru, starého mlýna, nového mlýna s pilou, dvora, vinice, chmelnice a rybníků.

16.–18. století – Úpadek po třicetileté válce

Po roce 1598 došlo k postupnému rozprodání významné části přerovského panství, jehož zbytek byl v roce 1632 Ferdinandem II. připojen k brandýskému císařskému panství. Hospodářskou prosperitu Přerova podstatně narušila třicetiletá válka, během níž byl celý kraj válčícími stranami bezostyšně vysáván. Zkázu dovršili v roce 1639 vojáci švédského generála Johana Banéra, kteří kromě Přerova vypálili i císařské statky Benátky a Lysou. Význam Přerova po třicetileté válce, nejen kvůli zkáze místního zámku, upadal. Až v roce 1671 došlo i na opravu zdevastovaného zámku stavitelem Santino de Bossim. Ani on však nedokázal zabránit zřícení severního a západního křídla zámku společně se severní části východního křídla. Zřícené části nebyly už obnoveny a zachovaly se v původním stavu ze 17. století.

Kdysi reprezentativní objekt poklesl ve svém významu na lovecký zámeček. Možná díky tomu byl však jeho zbytek zachován do dnešních dní. Poválečná obnova místních lesů proběhla poměrně rychle a tento kraj stal oblíbeným místem pro císařské lovy a hony. Přerov byl proto několikrát navštíven císaři Leopoldem I. a Karlem VI. Návštěva prvního z nich, ke které došlo 20. června 1680, byla po několik století připomínána i na obecní pečeti.

Za vlády Josefa II. docházelo k oživení oblasti pod Přerovskou hůrou, severně od ní na panských pozemcích vznikla osada Nový Přerov, kde se usazovali převážně drobní chalupníci a hospodáři.

19. století – Obnova

Obec společně se zámkem ožila po roce 1860, kdy panství koupil toskánský velkovévoda Leopold II. Po jeho smrti zámek zdědil jeho syn Ludvík Salvátor Toskánský, který byl známým spisovatelem, cestovatelem a milovníkem přírody. Jeho nákladem byl opuštěný a značně zanedbaný přerovský zámek v letech 1872–1873 obnoven do původní podoby ze 16. století.

20. století – Časy slávy i bídy

3. března 1903 došlo ke sloučení samostatných obcí Starý a Nový Přerov, které od tohoto data používají společný název Přerov nad Labem. Po smrti Ludvíka Salvátora Toskánského zámek koupil císař František Josef I., po něm jej zdědil v roce 1916 poslední rakousko-uherský císař Karel I.

Po roce 1918 se Přerov nad Labem stal nezávislou obcí, přerovský zámek byl konfiskován českosloveským státem, který ho v průběhu 20. a 30. let pronajímal mládežnické organizaci YWCA. Během druhé světové války koupil zámek německý lékař Faifar, který zde zamýšlel vybudovat vodoléčebné sanatorium. Po osvobození v roce 1945 připadl zámek Fondu národní obnovy.

Po komunistickém převratu v roce 1948 byl zemědělský Přerov nad Labem postižen kolektivizací se všemi negativními vlivy na životní prostředí i na uvažování místních obyvatel. Následky tohoto období se v současné době pomalu napravují.

Přerov byl od počátku správního dělení Rakousko-Uherska začleněn do okresu Český Brod (z online zdrojů prokázáno v letech 1869-1961), od roku 1961 je součástí okresu Nymburk^[3].

Přerov nad Labem je společně s Dvorci, Jiřicemi, Lysou nad Labem, Ostrou, Semicemi, Starou Lysou, Starým Vestcem a Stratovem členem dobrovolného sdružení obcí Mikroregion Polabí.

V historické literatuře se nejčastěji objevují tyto formy jména Přerova nad Labem: Prerow/Přerow (latinsky), Prerow an der Elbe/Přerow an der Elbe, Alt Prerau (německy).

Kulturní památky a další stavby

V Přerově nad Labem je 11 nemovitostí se statutem kulturní památky. Jsou to kromě zámku a kostelu sv. Vojtěcha Staročeská chalupa (č. p. 19), pivovar, hospoda (č. p. 14), dvě venkovské usedlosti (č. p. 11 a 13), dvoje boží muka, kaplička sv. Vojtěcha nad studánkou a hradiště Přerovská hůra.

Zámek Přerov nad Labem

Dvoupatrová renesanční stavba o půdorysu pravidelného čtyřúhelníku o stranách 40x45 metrů, obklopená zděným vodním příkopem. Do současnosti se zachovalo jižní a východní křídlo, nad jihovýchodním schodištěm je nevysoká osmiboká věž se stanovou střechou, zakončenou makovicí. V přízemí je bývalá kaple sv. Salvátora, nad ní rytířský sál s velkým krbem a zbytky loveckých trofejí.^[4]

Skanzen lidové architektury – Polabské národopisné muzeum^[5]^[6]^[7]^[8]

Jedná se o čtvrtý největší skanzen v Evropě s výjimkou severských zemí a o nejstarší národopisné muzeum v Česku. Jeho historie začíná okolo roku 1900. Tehdy majitel místního zámku – arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský – zakoupil pro účely národopisného muzea Staročeskou chalupu a zpřístupnil v ní veřejnosti expozici o životě v Polabí. Na tuto aktivitu navázalo v roce 1967 Polabské muzeum, které zde založilo záchranný skanzen polabské lidové architektury, který funguje dodnes.

Kostel sv. Vojtěcha

Farní kostel byl postaven v raně barokním slohu v letech 1681–1682. V roce 1865 došlo k rozsáhlé přestavbě, během které byla nově postavená loď a věž. V chrámu jsou boční oltáře sv. Václava a Panny Marie z konce 17. století a hlavní oltář sv. Vojtěcha z 18. století. V roce 1982, při oslavě 300. výročí jeho vysvěcení, se konala poutní slavnost za účasti kardinála Františka Tomáška.

Kaplička sv. Vojtěcha nad studánkou

Náboženská stavba nad klenutou studánkou, která byla postavena počátkem 19. století v polích na jižním okraji obce (na hranici s katastrálním územím Mochova).^[9]

Přerovská obora

Historický objekt stojící u silnice II/611 u stejnojmenné autobusové zastávky.

Taneční sál U Kotápišů

Taneční sál U Kotápišů, který je centrem celého Přerova, byll postaven v roce 1927, po roce 1970 však začal chátrat. Další devastace probíhala po roce 1990, kdy zde byla diskotéka. Sál byl rekonstruován v letech 2005-2006 z peněz vybraných ve veřejné sbírce. Je pojmenovaný podle rodiny jeho majitele Petra Kotápiše. Sousedí s restaurací U Indiána. Taneční sál je domovskou scénou folklorního souboru Dykyta.

Soška Panny Marie Lurdské

Drobná plastika ze začátku 20. století, která stojí na náměstíčku zvaném Na Plácku.

Památník přerovských občanů padlých v první světové válce (1914-1919)

Mohyla umístěná dnes v areálu skanzenu. Na desce jsou jména Václav Arazim, Jaroslav Hejtík, Josef Holub, František Chvatlina, Antonín Jareš, Václav Jungr, Antonín Jungr, František Kopřiva, František Michalec, Jan Müller, Ladislav Petr, František Skořepa, František Špitálský, Josef Vápeník, Bedřich Vápeník, Josef Veselý, Václav Zápotocký a Václav Jareš.

Okrasné a lesní školky

Na jihovýchodním okraji obce se nachází zahradnictví a okrasné školky, patřící mezi nejvýznamnější pěstitele okrasných dřevin a trvalek v ČR.^[10]^[11]

Ochrana přírody

Z přírodních památek jsou na území Přerova a v jeho bezprostředním okolí tyto objekty a území: čtyři Památné lípy Na Vrších okolo božích muk, přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně, Alej sv. Vojtěcha u stejnojmenné kapličky a významný krajinný prvek Přerovská hůra. Vláda České republiky v roce 2005 schválila vznik 360ha přírodní rezervace Káraný-Hrbáčkovy tůně, která na území Přerova zahrnuje rozsáhlý lužní les Netušil. Pro svůj význam je rezervace zařazena mezi Evropsky významné lokality Natura 2000. Stejný typ ochrany (Natura 2000) má mít i přírodní památka Polabské hůry, která vedle Přerovké hůry zahrne i hůru Semickou a Břístevskou.

Přírodní rezervace Hrbáčkovy tůně

Jedná se o skupinu jezírek vzniklých na místě bývalých říčních meandrů po odvedení labské vody do nového koryta v 30. letech 20. století. Tůně jsou obklopeny rozsáhlejším dubo-jilmovým lužním lesem. Rezervace leží na obou březích Labe – na jeho levé straně mezi Přerovem nad Labem a městskými částmi Čelákovic Císařská Kuchyně a Sedlčánky, na pravém břehu mezi místní částí Lysé nad Labem Byšičky a železniční tratí číslo 231 (Praha–Nymburk). Rezervace je zařazena mezi evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 Káraný-Hrbáčkovy tůně.^[12]

Přerovská hůra (236 m n. m.)

Hůra je svědeckým vrchem, který se prudce zvedá z rovinaté polabské krajiny a převyšuje okolní terén o více jak 50 metrů. Tvoří trojvrší – tzv. Polabské hůry - s obdobně vysokou Semickou a Břístevskou hůrou. Na vrcholu Přerovské hůry se nachází neodkryté keltské a slovanské hradiště, u kterého je prokázané osídlení už před několika tisíci lety. Zde objevené archeologické nálezy a existence dvojice obranných valů prokázaná leteckou fotografií byly důvodem, proč byl vrchol v roce 2008 prohlášen kulturní památkou. Jižní svah Přerovské hůry představuje unikátně zachovaná teplomilná rostlinnýá společenstva s bohatým výskytem bezobratlé fauny. Z toho důvodu byla tato lokalita v roce 2005 vyhlášena významným krajinným prvkem, ve fázi vládního návrhu je zařazení do seznamu Evropsky významných lokalit soustavy Natura 2000.

Památné lípy Na Vrších

Čtveřice lip srdčitých v místě zvaném Na Vrších, které obklopují boží muka se studánkou z poloviny 19. století.

Budečská hráz

Jedná se o 150 let starou uměle vytvořenou terénní vlnu, která obec a její okolí chránila před záplavami. Hráz převyšuje okolní terén v průměru o 2-3 metry, vede po ní turistická stezka a v současnosti na první pohled nepřipomíná lidský výtvor, protože se dokonale propojila s okolní krajinou.

Osobnosti Přerova nad Labem, obec ve filmu a literatuře

V Přerově nad Labem se narodili nebo zde žili a působili mimo jiné tyto osobnosti: italští stavitelé Matteo Borgorelli (1510–1572) a Ettore de Vaccani, český stavitel Bonifác Wolmut, autor vlastivědných prací Otakar Brož (1877–1939), krajinář a portrétista Josef Syrový (1879–1956), malíř a učitel Karel Benetka (1895–1972), malíř Vladimír Pecháček (1909–1969), prozaik a filmový scenárista Rudolf Černý (1920–1982), malířka, grafička a oděvní výtvarnice Blanka Novotná-Cibulková (nar. 1928), historička a etnografka Nymburska Jana Hrabětová (nar. 1943), předseda ústavního soudu Pavel Rychetský (nar. 1943) nebo fotbalista Tomáš Skuhravý (nar. 1965).

V přerovském zámku, ve skanzenu a okolních lesích byla filmována řada televizních pohádek. V místní škole (dnes budova obecního úřadu) ve skutečnosti proběhl závěr slavného lovu na divočáka, který později popsal Bohumil Hrabal ve své knize Slavnosti sněženek. Pro tento kraj je příznačný i fakt, že vleklé spory dvou mysliveckých sdružení, které Hrabal popsal ve stejné knize, jsou ve skutečnosti malou válkou mezi nimrody z Přerova nad Labem a sousedních Semic (autor dlouhá léta žil v nedalekém Kersku).

V Přerově nad Labem působí známý soubor písní a tanců Dykyta.

Obecní znak

Přerovu nad Labem byl znak udělen 23. ledna 1499, kdy byl králem Vladislavem II. povýšen na městečko. Na modrém štítu je stříbrná čtyřhranná věž z kvádrů, s otevřenou branou v přízemí, jedním oknem v patře a s pěti stínkami cimbuří. Z okna visí na řetězu zlatý štítek s doprava obrácenou černou kančí hlavou s velkými bílými kly a s červeným jazykem (erb pánů ze Šelmberka).

Po ztrátě samostatnosti, která souvisela s připojením Přerova k brandýskému císařskému panství v roce 1632, byl po několik století na pečetí obce používaný znak císařské vrchnosti – říšský orel – později doplněný datem 20. 6. 1680 a iniciálami L. I. Tyto údaje připomínaly návštěvu Přerova nad Labem císařem Leopoldem I.

Výsledky posledních obecních voleb (2006)

Z 859 zapsaných voličů odvolilo 527 občanů - tj. přes 61 %. Zvítězila koalice nezávislých kandidátl Přerov 2006s 44,5 %, na druhém místě skončila ODS s 26,4 % hlasů, třetí se umístila KDU-ČSL s 25,5 %. V současné době zasedají v zastupitelstvu Petr Baumruk, Luděk Červák, Irena Gregárková, Miroslav Kolenský, Miroslava Trbušková a Vít Vašát.

Sledovací síť ČHMÚ

Na katastrálním území Přerova nad Labem se nachází pět vrtů Českého hydrometeorologického ústavu, který zde sleduje kvalitu a mocnost zdrojů podzemní vody (čísla VP0510-VP0514).^[13]