Chotěšice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Chotěšice
Kostel Rozeslání svatých apoštolů
Kostel Rozeslání svatých apoštolů
Znak obce ChotěšiceVlajka obce Chotěšice
znakvlajka
Lokalita
Statusobec
LAU 2 (obec)CZ0208 537225
Pověřená obecMěstec Králové
Obec s rozšířenou působnostíPoděbrady
(správní obvod)
Okres (LAU 1)Nymburk (CZ0208)
Kraj (NUTS 3)Středočeský (CZ020)
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel309 (2022)[1]
Rozloha22,51 km²
Nadmořská výška213 m n. m.
PSČ289 01
Počet domů284 (2021)[2]
Počet částí obce5
Počet k. ú.5
Počet ZSJ5
Kontakt
Adresa obecního úřaduChotěšice 29
289 01 Dymokury
ou.chotesice@quick.cz
StarostaTomáš Peřina
Oficiální web: www.chotesice.cz
Chotěšice
Chotěšice
Další údaje
Kód obce537225
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chotěšice jsou obec ležící v okrese Nymburk, asi 21 km severovýchodně od města Poděbrady. Mají 309[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o obci Chotěšice je z 26. září 1199, kdy Přemysl Otakar I., král český, potvrzuje bratřím Božehrobcům držení poloviny vesnice, kterou jim daroval Hugo z Čelčic. Vsi Chotěšice a Sloveč patřily až do roku 1375 klášteru Zderazskému, který je v tomto roce prodává Albrechtovi z Valdštejna, jemuž náležela ves ještě v roce 1395.

Dalším zmínkou je v roce 1408 zádušní dar Aldíka z Radostova za pána Zdeněk z Chotěšic (potomka Alberta z Valdštejna) formou platu kostelu Dobřenskému. Aldík z Radostova Chotěšice roku 1410 prodal. Ladislav Ostrovec z Kralovic léta 1528 tvrz, dvůr a ves Chotěšice a ves Chotěšičky, které po otci svém zdědil, přenechal Vácslavovi Haugvicovi z Biskupic, který ves věnoval manželce Johance z Klinšteina. Syn Vácslava Haugvice z Biskupic a Johanky z Klinšteina – Jindřich (potom pán na Nepokojnicích) prodal Chotěšice a Běchary Zikmundovi Andělovi z Ronovce. Ves zdědily dcery Eliška Heřmanská a Kateřina. Kateřina vzala si při dělení (roku 1578) vesnice, ležící na Železných Horách, tvrz Chotěšice s příslušenstvím a 11.000 kop míšeňských. Kateřina převedla v roce 1585 Chotěšice na manžela Jana mladšího z Valdštejna, zápis v zemských deskách je k roku 1590. Po smrti Jana (řečeného pak nejstarší) nebylo dědiců a jeho majetek si dělili páni z Valdšteina Adam, Heník, Karel, Jindřich, Hanibal, Jan Kryštof a Bartoloměj. Smlouvou o dědictví sepsali 5. března 1599 v Poličanech.

Heník dostal díl Chotěšický, ale prodal jej roku 1617 Mikuláši z Gerštorfu. Tomuto byl po bitvě na Bílé hoře v roce 1621 majetek zabrán a Chotěšice s panstvím dymokurským získal Jan Eusebius Khan, svobodný pán z Belasy. Potom byla sice roku 1622 ves prodána Albrechtovi z Valdštejna, ale od toho ještě téhož roku byla ponechána Janu Eusebiusovi Khanu, svobodnému pánu z Belasy. Roku 1674 již žádné tvrze v Chotěšicích nebylo, zůstal z ní jen kopec za panským dvorem.

Roku 1854 byla postavena vesnická škola a v roce 1882 byl založen sbor dobrovolných hasičů. V roce 1961 byla připojena Břístev, Malá Strany a Nová Ves a roku 1980 byl sloučen Nouzov a Malý Nouzov.

Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]

Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:

  • 1850 země česká, kraj Jičín, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[3]
  • 1855 země česká, kraj Jičín, soudní okres Městec Králové
  • 1868 země česká, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové
  • 1939 země česká, Oberlandrat Kolín, politický okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[4]
  • 1942 země česká, Oberlandrat Hradec Králové, politický okres Nymburk, soudní okres Městec Králové[5]
  • 1945 země česká, správní okres Poděbrady, soudní okres Městec Králové[6]
  • 1949 Pražský kraj, okres Poděbrady[7]
  • 1960 Středočeský kraj, okres Nymburk
  • 2003 Středočeský kraj, okres Nymburk, obec s rozšířenou působností Poděbrady

Rok 1918[editovat | editovat zdroj]

Památník obětem první světové války (1914–1918) uvádí jména:[8] J. Hlaváček (č.p. 58), J. Hlaváček (č.p. 102) František Hlávka (legionář - vojín. Narozen 18. 2. 1873, Malá Strana. Zajat 7. 8. 1916 u Gorice, 18. 4. 1918 vstoupil do čsl. legie v Itálii, 16. 6. 1918 škodlivý zájmům čsl.republiky, předán do tábora zajatců Sulmona[9]), Alois Holáň (legionář - střelec 3. stř. pluku. Narozen 21. 7. 1889, Chotěšice. V civilním životě dělník. V čs. vojsku od 6.8 . 1917. Padl 26. 8. 1918 u Verchně Něvjinska. Pohřben v Jekatěrinburgu[10]), František Jelínek, Josef Ježek, Václav Kancnýř, František Kopecký, František Kubeška, Václav Libánský, Vojtěch Libánský, Antonín Nezbeda, Antonín Pažout, František Řeháček, Josef Řeháček (legionář - vojín. Narozen 14.12.1895, Nouzov. Zajat 17. 9. 1916 u Lokvice, 25. 5. 1918 v Pulmoně vstoupil do čsl. legie v Itálii, 23. 10. 1918 padl v boji u Vrch 153. Chestres[11]), Josef Steklý, Alois Suchánek, Josef Vorel a Vojtěch Zach.

Rok 1932[editovat | editovat zdroj]

Ve vsi Chotěšice (601 obyvatel, katol. kostel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[12] autodoprava (Vomáčka Josef), 2 holiči (Steklý František, Zábraha Jaroslav), 3 hostince (Jančák Josef, Němec Jaroslav, Peklák Josef), 2 koláři (Císař Josef, Knap Josef), 2 kováři (Bělka Josef, Kostka Antonín), obchod s máslem a mlékem (Karásek Alois, Zach Karel), půjčovna mlátiček (Strojní družstvo Chotěšice), 3 obuvníci (Balda Josef, Krupička František, Mareš S.), 3 řezníci (Antošová Františka, Jančák Josef, Němec Jaroslav), 4 obchody se smíšeným zbožím (Antošová Františka, Burda František, Linhart Ladislav, Němcová Anna), spořitelní a záložní spolek pro Chotěšice a okolí, šrotovník na elektr. pohon (Burda František), trafika (Vitíková Anna), 2 truhláři (Etrich Josef, Vyleťal Antonín), velkostatek Rudolf Rädisch, obchod se zvěřinou a drůbeží (Zach Alois).

V obci Nouzov (299 obyvatel, samostatná obec se později stala součástí Chotěšic) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[13] obchod s dobytkem, hospodářské strojní družstvo, hostinec, obuvník, 2 obchody se smíšeným zbožím, trafika, truhlář.

Počet obyvatel Chotěšic (části obce) mezi lety 1869 a 2001
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 1381 1582 1515 1504 1554 1442 1368 974 884 653 497 378 315
Počet domů 203 226 227 244 275 280 311 316 275 240 188 266 272

Obyvatelé[editovat | editovat zdroj]

V obci Chotěšice je evidováno 298 adres. Z celkového počtu obyvatel je žen 169 a mužů 156 (pod 15 let je dívek 22 a chlapců 18). V obci je 310 domácností.[kdy?]

Památky v obci[editovat | editovat zdroj]

Části obce[editovat | editovat zdroj]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Dopravní síť

  • Pozemní komunikace – Okolo obce vede silnice I/32 Libice nad Cidlinou - Kopidlno - Jičín.
  • Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2011

  • Autobusová doprava – Obcí projížděly 2 autobusové linky a to 463 a 540 zařazené v PID linka 463 jezdí z Městce Králové do Rožďalovic , a některé spoje až do Mladý Boleslavi. Linka 540 jezdí z Poděbrad do Záhornice . Obě linky jezdí pouze v pracovní dny . Linka 540 jezdí celkem 15x denně a linka 463 14x denně. Na linkách jezdí dopravci OAD Kolín nebo Arriva .O víkendu je obec bez dopravní obsluhy.

Okolí[editovat | editovat zdroj]

Na jihovýchodním okraji obce na Smíchovském potoce se nachází soustava dvou rybníků.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2022. Praha. 29. dubna 2022. Dostupné online. [cit. 2022-05-02]
  2. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
  3. Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
  4. Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
  5. Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
  6. Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 28-09-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 28-09-2011. 
  7. Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 22-05-2011]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-05-2011. 
  8. Vykydal, Adam. Pomník Obětem 1. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-09-12]. Dostupné online. 
  9. František Hlávka v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  10. Alois Holan v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  11. Josef Řeháček v databázi čs. legionářů z 1. světové války (VHA)
  12. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 436. (česky a německy)
  13. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 915. (česky a německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]