Viktor Medvedčuk
Viktor Volodymyrovyč Medvedčuk | |
---|---|
Stranická příslušnost | |
Členství | Sociálnědemokratická strana Ukrajiny (sjednocená) Sociálnědemokratická strana Ukrajiny Opoziční platforma – Za život |
Narození | 7. srpna 1954 (70 let) Počet |
Choť | Oksana Mychajlivna Marčenková (od 2003) |
Rodiče | Volodymyr Nesterovytch Medvedtchouk |
Děti | Daryna Medvedchuk |
Příbuzní | Serhij Volodymyrovyč Medvedčuk (sourozenec) Vladimir Vladimirovič Putin[1] |
Alma mater | Právnická fakulta Kyjevské univerzity |
Profese | politik, právník, byznysmen a advokát |
Náboženství | Ukrajinská pravoslavná církev |
Ocenění | Řád bílého dvojkříže 2. třídy (2004) Řád zásluh o Italskou republiku rytíř velkokříže Řádu za zásluhy o Italskou republiku Řád bílého dvojkříže |
Podpis | |
Commons | Viktor Medvedchuk |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Viktor Volodymyrovyč Medvedčuk (ukrajinsky Віктор Володимирович Медведчук, * 7. srpna 1954 Počet) je prorusky orientovaný právník, oligarcha a politik ukrajinského původu.
Život
[editovat | editovat zdroj]Je mladším synem fyzicky hendikepovaného Volodymyra Medvedčuka odsouzeného v roce 1944 na 8 let za kolaboraci s nacisty a spolupráci s OUN[2]. Určitou dobu díky jeho odsouzení strávila i rodina v sibiřském vyhnanství. Vystudoval práva na Kyjevské univerzitě, později udělal i advokátské zkoušky.
Koncem 70. let a začátkem 80. let byl přidělen jako advokát ex offo obviněným disidentským básníkům Juriji Lytvynovi a Vasylovi Stusovi. Při obhajobě byl pasivní, oba básníci byli odsouzeni a ve vězení zemřeli.[3]
V 90. letech podnikal, založil vlastní advokátní kancelář, spoluvlastnil banku či fotbalový klub FK Dynamo Kyjev.[3] V roce 2021 ukrajinská mutace časopisu Forbes odhadla hodnotu jeho majetku na 620 mil. amerických dolarů, mimo jiné vlastnil tři televizní stanice.[4]
Založil a vedl proruskou nevládní organizaci Ukrajinský výběr, byl politikem za stranu Opoziční platforma – Pro život, za kterou byl v parlamentních volbách v roce 2019 zvolen do ukrajinského parlamentu.
Dne 11. května 2021 byl obviněn ze zrady a drancování na anektovaném Krymu, následně byl od 13. května 2021 v domácím vězení. Po začátku ruské invaze na Ukrajinu v roce 2022 své domácí vězení opustil, ale 12. dubna jej zadržela Služba bezpečnosti Ukrajiny.[5] Údajně byl jedním z kandidátů na pozici ukrajinského prezidenta v případě úspěchu invaze a vytvoření proruské loutkové vlády.[4] 22. září 2022 bylo oznámeno, že byl vyměněn do Ruska za válečné zajatce – mj. mariupolské obránce Azovstalu.[6][7]
Má blízké přátelské vztahy s Vladimirem Putinem, který je i kmotrem jeho dcery.[4] Po vydání do Ruska tam vede pod hlavičkou hnutí „Jiná Ukrajina“, založeného v dubnu 2023, politickou a propagandistickou činnost zaměřenou proti současné ukrajinské vládě krajině. Financuje proruské médium Voice of Europe, které sídlí v Praze.[8]
Je na sankčním seznamu několika států, mimo jiné Spojeného království, Spojených států či Kanady.[9] Od března 2024 je také na českém sankčním seznamu.[10][8]
Ruská propagandistická síť v Evropské unii
[editovat | editovat zdroj]Viktor Medvedčuk se měl podle vlády v Česku podílet na proruské vlivové operaci prostřednictvím serveru Voice of Europe, který financuje. Česko a Belgie odhalily ruskou síť, která také oslovovala členy Evropského parlamentu a také jim platila za šíření ruské propagandy. Podle zjištění tajných služeb měla skupina platit za šíření propagandy politikům z Belgie, Německa, Francie, Nizozemska, Maďarska a Polska.[11] Polská kontrarozvědka (ABW) v souvislosti s tím podnikla prohlídky ve Varšavě a v Tychách ve Slezském vojvodství, při kterých zajistila 48,5 tisíce eur a 36 tisíc dolarů. V lednu 2024 byl v této souvislosti obviněn ze špionáže pro ruské speciální služby polský občan, který podle ABW "byl umístěn mezi polské a evropské poslance, plnil úkoly zadávané a financované spolupracovníky ruských zpravodajských služeb, které zahrnovaly propagandu, dezinformace a politické provokace“.[12]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wiktor Medwedtschuk na německé Wikipedii.
- ↑ Dostupné online.
- ↑ СЕРЕДА, Софія; БІРЧАК, Володимир. Таємниця справи батька Медведчука: нацисти, ОУН, КДБ, ГПУ і Гарвард. Радіо Свобода. 2020-11-18. Dostupné online [cit. 2023-09-20]. (ukrajinsky)
- ↑ a b УКРАИНА ПАРТИЙНАЯ. ЧАСТЬ VI СОЦИАЛ-ДЕМОКРАТИЧЕСКАЯ ПАРТИЯ УКРАИНЫ (ОБЪЕДИНЕННАЯ). Зеркало недели | Дзеркало тижня | Mirror Weekly [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c BISSADA, Mason. Ukraine Says It Captured Pro-Russia Politician Medvedchuk. Forbes [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Ukrajinci chytili proruského politika Medvedčuka podezřelého z vlastizrady, oznámil prezident. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-04-12 [cit. 2022-4-13]. Dostupné online.
- ↑ Nečekaná výměna zajatců. Rusko propustilo vojáky z Azovu za Medvedčuka - Novinky. Novinky.cz [online]. 2022-09-22 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ Russia trades Azov fighters for Putin ally in biggest prisoner swap of Ukraine war. The Guardian [online]. 2022-09-22 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.
- ↑ a b Vnitrostátní sankční seznam [online]. Ministerstvo zahraničních věcí [cit. 2024-03-27]. Dostupné online.
- ↑ Viktor Medvedchuk. OpenSanctions.org [online]. 1954-07-08 [cit. 2024-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Vláda rozbíjí proruskou síť, která ohrožovala bezpečnost země. e15.cz [online]. [cit. 2024-03-27]. Dostupné online.
- ↑ VAŠÍČKOVÁ, Katherine. Síť proruských propagandistů odhalovali s Čechy Belgičané. Podplácením se zabývá také Nizozemsko. irozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 2024-03-29 [cit. 2024-03-29]. Dostupné online.
- ↑ Polsko vyšetřuje ruskou špionážní síť zaměřenou proti EU, akci koordinuje zejména s Českem. ČT24 [online]. Česká televize, 2024-03-28 [cit. 2024-03-30]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktor Volodymyrovyč Medvedčuk na Wikimedia Commons
- HOSENSEIDLOVÁ, Petra. Šedý kardinál i Princ temnoty. Medvedčuk byl Putinovým mužem na Ukrajině. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-11-17 [cit. 2022-11-17]. Dostupné online.