Kremlin Cup: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
aktualizace
doplnění
Řádek 65: Řádek 65:
Premiérový mužský ročník Kremlin Cupu proběhl v roce 1990 s&nbsp;dotací 300&nbsp;tisíc [[Americký dolar|dolarů]], jakožto první profesionální tenisová událost na mezinárodní úrovni v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]]. Jeho vznik inicioval švýcarský tenisový promotér íránského původu Sasson Khakshouri. Podporu získal od předsedy Rady ministrů RSFSR, [[Seznam hlav vlád Ruska|ruského premiéra]] [[Ivan Silajev|Ivana Silajeva]], který se stal prvním předsedou organizačního výboru turnaje.<ref name="vestnik">{{Citace elektronické monografie | autor =Vestnik Kavkaza| titul = Moscow works on the new image of the Kremlin Cup | url = http://vestnikkavkaza.net/articles/Moscow-works-on-the-new-image-of-the-Kremlin-Cup.html | datum vydání = 2015-07-25 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2017-10-19 | vydavatel = Vestnik Kavkaza | jazyk = en}}</ref> V sezóně 1996 vznikl nejdříve samostatný ženský turnaj s názvem Kremlin Cup, jehož rozpočet činil 400&nbsp;tisíc dolarů. Na sklonku října 2000 pak proběhl debutový společný ročník mužů a žen v jediném termínu, s celkovou dotací 2,08&nbsp;milionu dolarů.<ref name="kremlin cup" />
Premiérový mužský ročník Kremlin Cupu proběhl v roce 1990 s&nbsp;dotací 300&nbsp;tisíc [[Americký dolar|dolarů]], jakožto první profesionální tenisová událost na mezinárodní úrovni v [[Sovětský svaz|Sovětském svazu]]. Jeho vznik inicioval švýcarský tenisový promotér íránského původu Sasson Khakshouri. Podporu získal od předsedy Rady ministrů RSFSR, [[Seznam hlav vlád Ruska|ruského premiéra]] [[Ivan Silajev|Ivana Silajeva]], který se stal prvním předsedou organizačního výboru turnaje.<ref name="vestnik">{{Citace elektronické monografie | autor =Vestnik Kavkaza| titul = Moscow works on the new image of the Kremlin Cup | url = http://vestnikkavkaza.net/articles/Moscow-works-on-the-new-image-of-the-Kremlin-Cup.html | datum vydání = 2015-07-25 | datum aktualizace = | datum přístupu = 2017-10-19 | vydavatel = Vestnik Kavkaza | jazyk = en}}</ref> V sezóně 1996 vznikl nejdříve samostatný ženský turnaj s názvem Kremlin Cup, jehož rozpočet činil 400&nbsp;tisíc dolarů. Na sklonku října 2000 pak proběhl debutový společný ročník mužů a žen v jediném termínu, s celkovou dotací 2,08&nbsp;milionu dolarů.<ref name="kremlin cup" />


V sezóně 2006 byl poprvé použit systém „[[Jestřábí oko|jestřábího oka]]“ pro dopad míčů. Kremlin Cup se tak stal prvním turnajem používajícím tuto technologii na evropském kontinentu.<ref name="kremlin cup">{{Citace elektronické monografie | titul = Kremlin Cup, October 4 - 12, 2008 | url = http://images.kremlincup.ru/kremlincup/2008/08/20/0000000390/field8.pdf | datum přístupu = 2017-10-19 | vydavatel = Kremlin Cup | formát = PDF | jazyk = en | url archivu = https://web.archive.org/web/20160303185847/http://images.kremlincup.ru/kremlincup/2008/08/20/0000000390/field8.pdf | datum archivace = 2016-03-03 | nedostupné = ano }}</ref>
V sezóně 2006 byl poprvé použit systém „[[Jestřábí oko|jestřábího oka]]“ pro dopad míčů. Kremlin Cup se tak stal prvním turnajem používajícím tuto technologii na evropském kontinentu.<ref name="kremlin cup">{{Citace elektronické monografie | titul = Kremlin Cup, October 4 - 12, 2008 | url = http://images.kremlincup.ru/kremlincup/2008/08/20/0000000390/field8.pdf | datum přístupu = 2017-10-19 | vydavatel = Kremlin Cup | formát = PDF | jazyk = en | url archivu = https://web.archive.org/web/20160303185847/http://images.kremlincup.ru/kremlincup/2008/08/20/0000000390/field8.pdf | datum archivace = 2016-03-03 | nedostupné = ano }}</ref>

Hlavním sponzorem se v roce 2017 stala [[VTB (banka)|banka VTB]], turnaj od té doby nese jméno VTB Kremlin Cup ({{Cizojazyčně|ru|''ВТБ Кубок Кремля''}}).


Na Olympijském stadionu s rozměry 126x90&nbsp;metrů a&nbsp;výškou 24&nbsp;metrů turnaj probíhal do roku 2018. Hrálo se na čtyřech soutěžních dvorcích a&nbsp;tři kurty sloužily jako tréninkové.<ref name="kremlin cup" /> Na dvorcích byl položen tvrdý povrch TP&nbsp;Surface Competition. Do sezóny 2007 měly dvorce koberec, než došlo k jeho náhradě za RuKortHard červené barvy.<ref name="kremlin cup" /> Osvětlení zajišťovalo přibližně 300&nbsp;reflektorů. Kapacita celého stadionu činila 14&nbsp;tisíc návštěvníků. Ročník 2016 navštívilo 68&nbsp;200&nbsp;diváků.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = ВТБ Кубок Кремля 2017. 16 — 22 октября 2017 (PowerPoint presentation)| url = https://cdn.kremlincup.ru/media/about/ru_presentation_2017_20170920201727__35598eb6_20170920201806__33f163cb.pdf | datum přístupu = 2017-10-19 | vydavatel = Kremlin Cup | formát= PDF | jazyk = ru}}</ref> V roce [[Kremlin Cup 2019|2019]] se turnaj přestěhoval do [[Ledový palác Krylatskoje|Ledového paláce Krylatskoje]], s instalovanými čtyřmi soutěžními kurty a čtyřmi tréninkovými dvorci v přilehlém velodromu.<ref name="krylatskoje" />
Na Olympijském stadionu s rozměry 126x90&nbsp;metrů a&nbsp;výškou 24&nbsp;metrů turnaj probíhal do roku 2018. Hrálo se na čtyřech soutěžních dvorcích a&nbsp;tři kurty sloužily jako tréninkové.<ref name="kremlin cup" /> Na dvorcích byl položen tvrdý povrch TP&nbsp;Surface Competition. Do sezóny 2007 měly dvorce koberec, než došlo k jeho náhradě za RuKortHard červené barvy.<ref name="kremlin cup" /> Osvětlení zajišťovalo přibližně 300&nbsp;reflektorů. Kapacita celého stadionu činila 14&nbsp;tisíc návštěvníků. Ročník 2016 navštívilo 68&nbsp;200&nbsp;diváků.<ref>{{Citace elektronické monografie | titul = ВТБ Кубок Кремля 2017. 16 — 22 октября 2017 (PowerPoint presentation)| url = https://cdn.kremlincup.ru/media/about/ru_presentation_2017_20170920201727__35598eb6_20170920201806__33f163cb.pdf | datum přístupu = 2017-10-19 | vydavatel = Kremlin Cup | formát= PDF | jazyk = ru}}</ref> V roce [[Kremlin Cup 2019|2019]] se turnaj přestěhoval do [[Ledový palác Krylatskoje|Ledového paláce Krylatskoje]], s instalovanými čtyřmi soutěžními kurty a čtyřmi tréninkovými dvorci v přilehlém velodromu.<ref name="krylatskoje" />

Verze z 26. 10. 2021, 01:59

Kremlin Cup
Кубок Кремля
VTB Kremlin Cup
Centrální dvorec Olympijského stadionu, 2009

Založeno1990 (muži) / 1996 (ženy)
OdehránoKremlin Cup 2019
MístoMoskva RuskoRusko Rusko
DějištěOlympijský stadion (1990–2018)
Ledový palác Krylatskoje (2019–)
Souřadnice
Povrchkoberec / hala (1990–2006)
tvrdý – TP Surface Competition / hala
Soutěže28 dvouhra (16M / 32Ž kval.) / 16 čtyřhra
ŘeditelAmir Tarpiščev (muži)
Alexej Selivaněnko (ženy)
ATP Tour
1990–1997ATP World Series
1998–2008ATP International Series
2009–ATP Tour 250

Dotace922 520 USD
WTA Tour
1997–2008Tier I
2009–Premier

Dotace1 032 000 USD
kremlincup.ru
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Třetí dvorec ze čtyř soutěžních kurtů

Kremlin Cup (česky Kremelský pohár, rusky Кубок Кремля), oficiálním názvem VTB Kremlin Cup, je profesionální tenisový turnaj mužů a žen, hraný v ruském hlavním městě Moskvě od roku 1990.

Koná se v říjnovém termínu jako jeden z posledních turnajů sezóny. Do sezóny 2018 probíhal na krytých dvorcích s tvrdým povrchem TP Surface Competition Olympijského stadionu. V roce 2019 byl přemístěn do Ledového paláce Krylatskoje, s instalovanými čtyřmi soutěžními kurty a čtyřmi tréninkovými dvorci v přilehlém velodromu.[1] Turnaj je součástí kategorie ATP Tour 250 na mužském okruhu ATP Tour a kategorie Premier na ženském okruhu WTA Tour.

Charakteristika

Premiérový mužský ročník Kremlin Cupu proběhl v roce 1990 s dotací 300 tisíc dolarů, jakožto první profesionální tenisová událost na mezinárodní úrovni v Sovětském svazu. Jeho vznik inicioval švýcarský tenisový promotér íránského původu Sasson Khakshouri. Podporu získal od předsedy Rady ministrů RSFSR, ruského premiéra Ivana Silajeva, který se stal prvním předsedou organizačního výboru turnaje.[2] V sezóně 1996 vznikl nejdříve samostatný ženský turnaj s názvem Kremlin Cup, jehož rozpočet činil 400 tisíc dolarů. Na sklonku října 2000 pak proběhl debutový společný ročník mužů a žen v jediném termínu, s celkovou dotací 2,08 milionu dolarů.[3]

V sezóně 2006 byl poprvé použit systém „jestřábího oka“ pro dopad míčů. Kremlin Cup se tak stal prvním turnajem používajícím tuto technologii na evropském kontinentu.[3]

Hlavním sponzorem se v roce 2017 stala banka VTB, turnaj od té doby nese jméno VTB Kremlin Cup (ВТБ Кубок Кремля).

Na Olympijském stadionu s rozměry 126x90 metrů a výškou 24 metrů turnaj probíhal do roku 2018. Hrálo se na čtyřech soutěžních dvorcích a tři kurty sloužily jako tréninkové.[3] Na dvorcích byl položen tvrdý povrch TP Surface Competition. Do sezóny 2007 měly dvorce koberec, než došlo k jeho náhradě za RuKortHard červené barvy.[3] Osvětlení zajišťovalo přibližně 300 reflektorů. Kapacita celého stadionu činila 14 tisíc návštěvníků. Ročník 2016 navštívilo 68 200 diváků.[4] V roce 2019 se turnaj přestěhoval do Ledového paláce Krylatskoje, s instalovanými čtyřmi soutěžními kurty a čtyřmi tréninkovými dvorci v přilehlém velodromu.[1]

Ženská část se v rámci okruhu WTA Tour od sezóny 2009 řadí do kategorie WTA Premier Tournaments a mužská polovina v rámci okruhu ATP Tour do kategorie ATP Tour 250. Do dvouher nastupuje dvacet osm tenistů a soutěží čtyřher se účastní po šestnácti párech. Nejvíce titulů v mužské dvouhře získal ruský hráč Jevgenij Kafelnikov, když triumfoval pětkrát v řadě. Při zisku páté trofeje v roce 2001 tak ustavil nový rekord ATP Tour.[2][3] Jeho krajanka Anastasija Myskinová se roku 2003 stala první ruskou vítězkou moskevské akce v singlu a následující sezónu vybojovala „double“, když ovládla dvouhru i čtyřhru.[3][2]

V roce 2017 se turnaje poprvé po deseti letech, premiérově v rámci kategorie Premier, zúčastnila Ruska Maria Šarapovová, čtvrtfinalistka z let 2005 a 2006.[5] Po obdržení divoké karty však na úvod podlehla Slovence Rybárikové.[6]

Přehled finále

Mužská dvouhra

Rok Vítěz finalista výsledek
1990 Sovětský svaz Andrej Čerkasov USA Tim Mayotte 6–2, 6–1
1991 Sovětský svaz Andrej Čerkasov Švýcarsko Jakob Hlasek 7–6(7–2), 3–6, 7–6(7–5)
1992 Švýcarsko Marc Rosset Německo Carl-Uwe Steeb 6–2, 6–2
1993 Švýcarsko Marc Rosset Německo Patrik Kühnen 6–4, 6–3
1994 Rusko Alexandr Volkov USA Chuck Adams 6–2, 6–4
1995 Německo Carl-Uwe Steeb Česko Daniel Vacek 7–6(7–5), 3–6, 7–6(8–6)
1996 Chorvatsko Goran Ivanišević Rusko Jevgenij Kafelnikov 3–6, 6–1, 6–3
1997 Rusko Jevgenij Kafelnikov Česko Petr Korda 7–6(7–2), 6–4
1998 Rusko Jevgenij Kafelnikov Chorvatsko Goran Ivanišević 7–6(7–2), 7–6(7–5)
1999 Rusko Jevgenij Kafelnikov Zimbabwe Byron Black 7–6(7–2), 6–4
2000 Rusko Jevgenij Kafelnikov Německo David Prinosil 6–2, 7–5
2001 Rusko Jevgenij Kafelnikov Německo Nicolas Kiefer 6–4, 7–5
2002 Francie Paul-Henri Mathieu Nizozemsko Sjeng Schalken 4–6, 6–2, 6–0
2003 USA Taylor Dent Arménie Sargis Sargsian 7–6(7–5), 6–4
2004 Rusko Nikolaj Davyděnko Spojené království Greg Rusedski 3–6, 6–3, 7–5
2005 Rusko Igor Andrejev Německo Nicolas Kiefer 5–7, 7–6(7–3), 6–2
2006 Rusko Nikolaj Davyděnko Rusko Marat Safin 6–4, 5–7, 6–4
2007 Rusko Nikolaj Davyděnko Francie Paul-Henri Mathieu 7–5, 7–6(11–9)
2008 Rusko Igor Kunicyn Rusko Marat Safin 7–6(8–6), 6–7(4–7), 6–3
2009 Rusko Michail Južnyj Srbsko Janko Tipsarević 6–7(5–7), 6–0, 6–4
2010 Srbsko Viktor Troicki Kypr Marcos Baghdatis 3–6, 6–4, 6–3
2011 Srbsko Janko Tipsarević Srbsko Viktor Troicki 6–4, 6–2
2012 Itálie Andreas Seppi Brazílie Thomaz Bellucci 3–6, 7–6(7–3), 6–3
2013 Francie Richard Gasquet Kazachstán Michail Kukuškin 4–6, 6–4, 6–4
2014 Chorvatsko Marin Čilić Španělsko Roberto Bautista Agut 6–4, 6–4
2015 Chorvatsko Marin Čilić Španělsko Roberto Bautista Agut 6–4, 6–4
2016 Španělsko Pablo Carreño Busta Itálie Fabio Fognini 4–6, 6–3, 6–2
2017 Bosna a Hercegovina Damir Džumhur Litva Ričardas Berankis 6–2, 1–6, 6–4
2018 Rusko Karen Chačanov Francie Adrian Mannarino 6–2, 6–2
2019 Rusko Andrej Rubljov Francie Adrian Mannarino 6–4, 6–0
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Rusko Aslan Karacev Chorvatsko Marin Čilić 6–2, 6–4

Ženská dvouhra

Rok Vítězka finalistka výsledek
1996 Španělsko Conchita Martínezová Německo Barbara Paulusová 6–1, 4–6, 6–4
1997 Česko Jana Novotná Japonsko Ai Sugijamová 6–3, 6–4
1998 Francie Mary Pierceová USA Monika Selešová 7–6(7–2), 6–3
1999 Francie Nathalie Tauziatová Rakousko Barbara Schettová 2–6, 6–4, 6–1
2000 Švýcarsko Martina Hingisová Rusko Anna Kurnikovová 6–3, 6–1
2001 Srbsko a Černá Hora Jelena Dokićová Rusko Jelena Dementěvová 6–3, 6–3
2002 Bulharsko Magdalena Malejevová USA Lindsay Davenportová 5–7, 6–3, 7–6(7–4)
2003 Rusko Anastasija Myskinová Francie Amélie Mauresmová 6–2, 6–4
2004 Rusko Anastasija Myskinová Rusko Jelena Dementěvová 7–5, 6–0
2005 Francie Mary Pierceová Itálie Francesca Schiavoneová 6–4, 6–3
2006 Rusko Anna Čakvetadzeová Rusko Naděžda Petrovová 6–4, 6–4
2007 Rusko Jelena Dementěvová USA Serena Williamsová 5–7, 6–1, 6–1
2008 Srbsko Jelena Jankovićová Rusko Věra Zvonarevová 6–2, 6–4
2009 Itálie Francesca Schiavoneová Bělorusko Olga Govorcovová 6–3, 6–0
2010 Bělorusko Viktoria Azarenková Rusko Maria Kirilenková 6–3, 6–4
2011 Slovensko Dominika Cibulková Estonsko Kaia Kanepiová 3–6, 7–6(7–1), 7–5
2012 Dánsko Caroline Wozniacká Austrálie Samantha Stosurová 6–2, 4–6, 7–5
2013 Rumunsko Simona Halepová Austrálie Samantha Stosurová 7–6(7–1), 6–2
2014 Rusko Anastasija Pavljučenkovová Rumunsko Irina-Camelia Beguová 6–4, 5–7, 6–1
2015 Rusko Světlana Kuzněcovová Rusko Anastasija Pavljučenkovová 6–2, 6–1
2016 Rusko Světlana Kuzněcovová Austrálie Darja Gavrilovová 6–2, 6–1
2017 Německo Julia Görgesová Rusko Darja Kasatkinová 6–1, 6–2
2018 Rusko Darja Kasatkinová Tunisko Ons Džabúrová 2–6, 7–6(7–3), 6–4
2019 Švýcarsko Belinda Bencicová Rusko Anastasija Pavljučenkovová 3–6, 6–1, 6–1
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Estonsko Anett Kontaveitová Rusko Jekatěrina Alexandrovová 4–6, 6–4, 7–5

Mužská čtyřhra

Rok Vítězové finalisté výsledek
1990 Nizozemsko Hendrik Jan Davids
Nizozemsko Paul Haarhuis
Austrálie John Fitzgerald
Švédsko Anders Järryd
6–4, 7–6
1991 Německo Eric Jelen
Německo Carl-Uwe Steeb
Sovětský svaz Andrej Čerkasov
Sovětský svaz Alexandr Volkov
6–4, 7–6
1992 Jihoafrická republika Marius Barnard
Jihoafrická republika John-Laffnie de Jager
Jihoafrická republika David Adams
Rusko Andrej Olchovskij
6–4, 3–6, 7–6
1993 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Švédsko Jan Apell
Švédsko Jonas Björkman
6–1skreč
1994 Nizozemsko Jacco Eltingh
Nizozemsko Paul Haarhuis
Jižní Afrika David Adams
Rusko Andrej Olchovskij
bez boje
1995 Zimbabwe Byron Black
USA Jared Palmer
USA Tommy Ho
Nový Zéland Brett Steven
6–4, 3–6, 6–3
1996 USA Rick Leach
Rusko Andrej Olchovskij
Česko Jiří Novák
Česko David Rikl
4–6, 6–1, 6–2
1997 Česko Martin Damm
Česko Cyril Suk
Jižní Afrika David Adams
Francie Fabrice Santoro
6–4, 6–3
1998 USA Jared Palmer
USA Jeff Tarango
Rusko Jevgenij Kafelnikov
Česko Daniel Vacek
6–4, 6–7, 6–2
1999 USA Justin Gimelstob
Česko Daniel Vacek
Ukrajina Andrej Medveděv
Rusko Marat Safin
6–2, 6–1
2000 Švédsko Jonas Björkman
Německo David Prinosil
Česko Jiří Novák
Česko David Rikl
6–2, 6–3
2001 Bělorusko Max Mirnyj
Austrálie Sandon Stolle
Indie Maheš Bhúpatí
USA Jeff Tarango
6–3, 6–0
2002 Švýcarsko Roger Federer
Bělorusko Max Mirnyj
Austrálie Joshua Eagle
Austrálie Sandon Stolle
6–4, 7–6(7–0)
2003 Indie Maheš Bhúpatí
Bělorusko Max Mirnyj
Zimbabwe Wayne Black
Zimbabwe Kevin Ullyett
6–3, 7–5
2004 Rusko Igor Andrejev
Rusko Nikolaj Davyděnko
Indie Maheš Bhúpatí
Švédsko Jonas Björkman
3–6, 6–3, 6–4
2005 Bělorusko Max Mirnyj
Rusko Michail Južnyj
Rusko Igor Andrejev
Rusko Nikolaj Davyděnko
6–1, 6–1
2006 Francie Fabrice Santoro
Srbsko a Černá Hora Nenad Zimonjić
Česko František Čermák
Česko Jaroslav Levinský
6–1, 7–5
2007 Rusko Marat Safin
Rusko Dmitrij Tursunov
Česko Tomáš Cibulec
Chorvatsko Lovro Zovko
6–4, 6–2
2008 Ukrajina Sergij Stachovskij
Itálie Potito Starace
Austrálie Stephen Huss
Spojené království Ross Hutchins
7–6(7–4), 2–6, [10–6]
2009 Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko Marcel Granollers
Česko František Čermák
Slovensko Michal Mertiňák
4–6, 7–5, [10–8]
2010 Rusko Igor Kunicyn
Rusko Dmitrij Tursunov
Srbsko Janko Tipsarević
Srbsko Viktor Troicki
7–6(10–8), 6–3
2011 Česko František Čermák
Slovensko Filip Polášek
Argentina Carlos Berlocq
Španělsko David Marrero
6–3, 6–1
2012 Česko František Čermák
Slovensko Michal Mertiňák
Itálie Simone Bolelli
Itálie Daniele Bracciali
7–5, 6–3
2013 Rusko Michail Jelgin
Uzbekistán Denis Istomin
Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
6–2, 1–6, [14–12]
2014 Česko František Čermák
Česko Jiří Veselý
Austrálie Samuel Groth
Austrálie Chris Guccione
7–6(7–2), 7–5
2015 Rusko Andrej Rubljov
Rusko Dmitrij Tursunov
Moldavsko Radu Albot
Česko František Čermák
2–6, 6–1, [10–6]
2016 Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah
Rakousko Julian Knowle
Rakousko Jürgen Melzer
7–5, 4–6, [10–5]
2017 Bělorusko Max Mirnyj
Rakousko Philipp Oswald
Bosna a Hercegovina Damir Džumhur
Chorvatsko Antonio Šančić
6–3, 7–5
2018 USA Austin Krajicek
USA Rajeev Ram
Bělorusko Max Mirnyj
Rakousko Philipp Oswald
7–6(7–4), 6–4
2019 Brazílie Marcelo Demoliner
Nizozemsko Matwé Middelkoop
Itálie Simone Bolelli
Argentina Andrés Molteni
6–1, 6–2
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Finsko Harri Heliövaara
Nizozemsko Matwé Middelkoop (2)
Bosna a Hercegovina Tomislav Brkić
Srbsko Nikola Ćaćić
7–5, 4–6, [11–9]

Ženská čtyřhra

Rok Vítězky finalistky výsledek
1996 Ukrajina Natalija Medveděvová
Lotyšsko Larisa Savčenková
Itálie Silvia Farinaová Eliová
Rakousko Barbara Schettová
7–6, 4–6, 6–1
1997 Španělsko Arantxa Sánchez Vicariová
Bělorusko Nataša Zverevová
Indonésie Jajuk Basukiová
Nizozemsko Caroline Visová
5–3skreč
1998 Francie Mary Pierceová
Bělorusko Nataša Zverevová
USA Lisa Raymondová
Austrálie Rennae Stubbsová
6–3, 6–4
1999 USA Lisa Raymondová
Austrálie Rennae Stubbsová
Francie Julie Halardová-Decugisová
Německo Anke Huberová
6–1, 6–0
2000 Francie Julie Halard-Decugisová
Japonsko Ai Sugijamová
Švýcarsko Martina Hingisová
Rusko Anna Kurnikovová
4–6, 6–4, 7–6(7–5)
2001 Švýcarsko Martina Hingisová
Rusko Anna Kurnikovová
Rusko Jelena Dementěvová
Rusko Lina Krasnorucká
7–6(7–1), 6–3
2002 Rusko Jelena Dementěvová
Slovensko Janette Husárová
Srbsko a Černá Hora Jelena Dokićová
Rusko Naděžda Petrovová
2–6, 6–3, 7–6(7–3)
2003 Rusko Naděžda Petrovová
USA Meghann Shaughnessyová
Rusko Anastasija Myskinová
Rusko Věra Zvonarevová
6–3, 6–4
2004 Rusko Anastasija Myskinová
Rusko Věra Zvonarevová
Španělsko Virginia Ruanová Pascualová
Argentina Paola Suárezová
6–3, 4–6, 6–2
2005 USA Lisa Raymondová
Austrálie Samantha Stosurová
Zimbabwe Cara Blacková
Austrálie Rennae Stubbsová
6–2, 6–4
2006 Česko Květa Peschkeová
Itálie Francesca Schiavoneová
Česko Iveta Benešová
Rusko Galina Voskobojevová
6–4, 6–7(4–7), 6–1
2007 Zimbabwe Cara Blacková
USA Liezel Huberová
Bělorusko Viktoria Azarenková
Bělorusko Taťána Pučeková
4–6, 6–1, [10–7]
2008 Rusko Naděžda Petrovová
Slovinsko Katarina Srebotniková
Zimbabwe Cara Blacková
USA Liezel Huberová
6–4, 6–4
2009 Rusko Maria Kirilenková
Rusko Naděžda Petrovová
Rusko Maria Kondratěvová
Česko Klára Zakopalová
6–2, 6–2
2010 Argentina Gisela Dulková
Itálie Flavia Pennettaová
Itálie Sara Erraniová
Španělsko MJ Martínezová Sánchezová
6–3, 2–6, [10–6]
2011 USA Vania Kingová
Kazachstán Jaroslava Švedovová
Austrálie Anastasia Rodionovová
Kazachstán Galina Voskobojevová
7–6(7–3), 6–3
2012 Rusko Jekatěrina Makarovová
Rusko Jelena Vesninová
Rusko Maria Kirilenková
Rusko Naděžda Petrovová
6–3, 1–6, [10–8]
2013 Rusko Světlana Kuzněcovová
Austrálie Samantha Stosurová
Rusko Alla Kudrjavcevová
Austrálie Anastasia Rodionovová
6–1, 1–6, [10–8]
2014 Švýcarsko Martina Hingisová
Itálie Flavia Pennettaová
Francie Caroline Garciaová
Španělsko Arantxa Parra Santonjaová
6–3, 7–5
2015 Rusko Darja Kasatkinová
Rusko Jelena Vesninová
Rumunsko Irina-Camelia Beguová
Rumunsko Monica Niculescuová
6–3, 6–7(7–9), [10–5]
2016 Česko Andrea Hlaváčková
Česko Lucie Hradecká
Austrálie Darja Gavrilovová
Rusko Darja Kasatkinová
4–6, 6–0, [10–7]
2017 Maďarsko Tímea Babosová
Česko Andrea Hlaváčková
USA Nicole Melicharová
Spojené království Anna Smithová
6–2, 3–6, [10–3
2018 Rusko Alexandra Panovová
Německo Laura Siegemundová
Chorvatsko Darija Juraková
Rumunsko Raluca Olaruová
6–2, 7–6(7–2)
2019 Japonsko Šúko Aojamová
Japonsko Ena Šibaharaová
Belgie Kirsten Flipkensová
USA Bethanie Matteková-Sandsová
6–2, 6–1
2020 zrušeno kvůli pandemii koronaviru
2021 Lotyšsko Jeļena Ostapenková
Česko Kateřina Siniaková
Ukrajina Nadija Kičenoková
Rumunsko Ioana Raluca Olaruová
6–2, 4–6, [10–8]

Galerie

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kremlin Cup na anglické Wikipedii.

  1. a b VTB Kremlin Cup Jubilee Edition To Be Held At Krylatskoye Ice Palace [online]. VTB Kremlin Cup, 2019-03-06 [cit. 2020-03-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c Vestnik Kavkaza. Moscow works on the new image of the Kremlin Cup [online]. Vestnik Kavkaza, 2015-07-25 [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d e f Kremlin Cup, October 4 - 12, 2008 [PDF]. Kremlin Cup [cit. 2017-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (anglicky) 
  4. ВТБ Кубок Кремля 2017. 16 — 22 октября 2017 (PowerPoint presentation) [PDF]. Kremlin Cup [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. (rusky) 
  5. Sharapova to return to Moscow, awarded Kremlin Cup wildcard [online]. WTA Tour, Inc., 2017-10-13 [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Maria Sharapova loses to Magdalena Rybarikova at Kremlin Cup. USA Today [online]. 201-10-17 [cit. 2017-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy