Moselle Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Moselle Open
Arènes de Metz

Založeno2003
OdehránoMoselle Open 2023
MístoMety, FrancieFrancie Francie
DějištěArènes de Metz (2003–2010, 2014–)
Parc des Expositions (2011–2013)
Souřadnice
Povrchtvrdý / hala
Soutěže28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace630 705 EUR
Prize money562 815
Obdobílistopad
ATP Tour
2003–2008ATP International Series
2009–ATP Tour 250

www.moselle-open.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Moselle Open je profesionální tenisový turnaj mužů hraný ve francouzských Metách, ležízích v departementu Moselle. Mezi roky 2003–2010 byl známý pod názvem Open de Moselle. Místem konání je Arènes de Metz s instalovanými dvorci s tvrdým povrchem. V letech 2003–2022 se turnaj konal v zářijovém termínu, jenž byl v roce 2023 posunut do závěru sezóny na listopad. V rámci ATP Tour patří do kategorie ATP Tour 250.

Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm tenistů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. Nejvyšší počet čtyř singlových titulů získal Francouz Jo-Wilfried Tsonga.

Přehlad finále[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítěz finalista výsledek
2003 Francie Arnaud Clément Chile Fernando González 6–1, 1–6, 6–3
2004 Francie Jérôme Haehnel Francie Richard Gasquet 7–6(11–9), 6–4
2005 Chorvatsko Ivan Ljubičić Francie Gaël Monfils 7–6(9–7), 6–0
2006 Srbsko Novak Djoković Rakousko Jürgen Melzer 6–4, 7–5
2007 Španělsko Tommy Robredo Spojené království Andy Murray 0–6, 6–2, 6–3
2008 Rusko Dmitrij Tursunov Francie Paul-Henri Mathieu 7–6(8–6), 1–6, 6–4
2009 Francie Gaël Monfils Německo Philipp Kohlschreiber 7–6(7–1), 3–6, 6–2
2010 Francie Gilles Simon Německo Mischa Zverev 6–3, 6–2
2011 Francie Jo-Wilfried Tsonga Chorvatsko Ivan Ljubičić 6–3, 6–7(4–7), 6–3
2012 Francie Jo-Wilfried Tsonga (2) Itálie Andreas Seppi 6–1, 6–2
2013 Francie Gilles Simon (2) Francie Jo-Wilfried Tsonga 6–4, 6–3
2014 Belgie David Goffin Portugalsko João Sousa 6–4, 6–3
2015 Francie Jo-Wilfried Tsonga (3) Francie Gilles Simon 7–6(7–5), 1–6, 6–2
2016 Francie Lucas Pouille Rakousko Dominic Thiem 7–6(7–5), 6–2
2017 Německo Peter Gojowczyk Francie Benoît Paire 7–5, 6–2
2018 Francie Gilles Simon (3) Německo Matthias Bachinger 7–6(7–2), 6–1
2019 Francie Jo-Wilfried Tsonga (4) Slovinsko Aljaž Bedene 6–7(4–7), 7–6(7–4), 6–3
2020 zrušeno kvůli pandemii covidu-19
2021 Polsko Hubert Hurkacz Španělsko Pablo Carreño Busta 7–6(7-2), 6–3
2022 Itálie Lorenzo Sonego Kazachstán Alexandr Bublik 7–6(7–3), 6–2
2023 Francie Ugo Humbert   Alexandr Ševčenko 6–3, 6–3

Čtyřhra[editovat | editovat zdroj]

Rok vítězové finalisté výsledek
2003 Francie Julien Benneteau
Francie Nicolas Mahut
Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro
7–6(7–2), 6–3
2004 Francie Arnaud Clément
Francie Nicolas Mahut (2)
Chorvatsko Ivan Ljubičić
Itálie Uros Vico
6–2, 7–6(10–8)
2005 Francie Michaël Llodra
Francie Fabrice Santoro
Argentina José Acasuso
Argentina Sebastián Prieto
6–2, 3–6, 6–4
2006 Francie Richard Gasquet
Francie Fabrice Santoro (2)
Rakousko Julian Knowle
Rakousko Jürgen Melzer
3–6, 6–1, [11–9]
2007 Francie Arnaud Clément
Francie Michaël Llodra (2)
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
6–1, 6–4
2008 Francie Arnaud Clément (2)
Francie Michaël Llodra (3)
Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
5–7, 6–3, [10–8]
2009 Spojené království Colin Fleming
Spojené království Ken Skupski
Francie Arnaud Clément
Francie Michaël Llodra
2–6, 6–4, [10–5]
2010 Jamajka Dustin Brown
Nizozemsko Rogier Wassen
Brazílie Marcelo Melo
Brazílie Bruno Soares
6–3, 6–3
2011 Spojené království Jamie Murray
Brazílie André Sá
Česko Lukáš Dlouhý
Brazílie Marcelo Melo
6–4, 7–6(9–7)
2012 Francie Nicolas Mahut (3)
Francie Édouard Roger-Vasselin
Švédsko Johan Brunström
Dánsko Frederik Nielsen
7–6(7–3), 6–4
2013 Švédsko Johan Brunström
Jižní Afrika Raven Klaasen
Francie Nicolas Mahut
Francie Jo-Wilfried Tsonga
6–4, 7–6(7–5)
2014 Polsko Mariusz Fyrstenberg
Polsko Marcin Matkowski
Chorvatsko Marin Draganja
Finsko Henri Kontinen
6–7(3–7), 6–3, [10–8]
2015 Polsko Łukasz Kubot
Francie Édouard Roger-Vasselin (2)
Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Nicolas Mahut
2–6, 6–3, [10–7]
2016 Chile Julio Peralta
Argentina Horacio Zeballos
Chorvatsko Mate Pavić
Nový Zéland Michael Venus
6–3, 7–6(7–4)
2017 Francie Julien Benneteau (2)
Francie Édouard Roger-Vasselin (3)
Nizozemsko Wesley Koolhof
Nový Zéland Artem Sitak
7–5, 6–3
2018 Francie Nicolas Mahut (4)
Francie Édouard Roger-Vasselin (4)
Spojené království Ken Skupski
Spojené království Neal Skupski
6–1, 7–5
2019 Švédsko Robert Lindstedt
Německo Jan-Lennard Struff
Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
2–6, 7–6(7–1), [10–4]
2020 zrušeno kvůli pandemii covidu-19
2021 Polsko Hubert Hurkacz
Polsko Jan Zieliński
Monako Hugo Nys
Francie Arthur Rinderknech
7–5, 6–3
2022 Monako Hugo Nys
Polsko Jan Zieliński (2)
Spojené království Lloyd Glasspool
Finsko Harri Heliövaara
7–6(7–5), 6–4
2023 Monako Hugo Nys (2)
Polsko Jan Zieliński (3)
Německo Constantin Frantzen

Německo Hendrik Jebens

6–4, 6–4

Rekordy[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra[1]
Nejvíce titulů Francie Jo-Wilfried Tsonga 4 2011, 2012, 2015, 2019
Nejvíce finále Francie Jo-Wilfried Tsonga 5 2011, 2012, 2013, 2015, 2019
Nejvíce vyhraných zápasů Francie Jo-Wilfried Tsonga 23
Nejmladší vítěz Srbsko Novak Djoković 19 let 2006
Nejstarší vítěz Francie Jo-Wilfried Tsonga 34 let 2019
Nejvýše postavený vítěz Francie Jo-Wilfried Tsonga 7. 2012
Nejníže postavený vítěz Francie Jérôme Haehnel 185. 2004

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. MOSELLE OPEN – ATP MEDIA NOTES. ATP Tour, Inc. [PDF]. 2023-11-05 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]