Přeskočit na obsah

Geneva Open

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Geneva Open
Gonet Geneva Open
Založeno1980
OdehránoGeneva Open 2025
Ukončeno1991
Obnoveno2015
MístoŽeneva
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
DějištěTennis Club de Genève
Souřadnice46°12′ s. š., 6°9′ v. d.
Povrchantuka / venku
Soutěže28 dvouhra (16 kval.) / 32 čtyřhra
Dotace596 035 EUR
Obdobíduben a květen
ŘeditelThierry Grin[1]
ATP Tour
1980–1989okruh Grand Prix
1990–1991ATP World Series
1992–2014ATP Challenger Tour
2015–ATP Tour 250
gonetgenevaopen.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geneva Open, oficiálně Gonet Geneva Open,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný ve švýcarské Ženevě, metropoli stejnojmenného nejzápadnějšího kantonu země. Probíhá v největším a nejstarším švýcarském tenisovém oddílu Tennis Club de Genève v Parc des Eaux-Vives na otevřených antukových dvorcích.[2]

Turnaj byl založen v roce 1980. Mezi lety 1992–2014 se konal v ženevském areálu pouze challenger. V sezóně 2015 došlo k jeho obnovení v rámci okruhu ATP Tour, kde se zařadil do kategorie ATP Tour 250.[2] V období 2016–2020 nesl název Banque Eric Sturdza Geneva Open.[3] V létě 2020 se generálním partnerem stal soukromý bankovní dům Gonet & Cie SA.[4]

Historie

[editovat | editovat zdroj]

Geneva Open byl založen v roce 1980. Následujících devět sezón se hrál na okruhu Grand Prix. Po vzniku kalendáře ATP Tour roku 1990 se uskutečnily další dva ročníky jako součást nového mužského okruhu. Poté byl přeřazen do nižší úrovně challengerů. V listopadu 2014 řídící organizace ATP oznámila, že práva německého Düsseldorf Open, konaného dva roky, získala pro nezájem sponzorů od sezóny 2015 ženevská událost.[5] V roce 2016 se generálním sponzorem stal bankovní dům Banque Eric Sturdza. Prezident firmy Eric Sturdza byl členem první desítky tenisového žebříčku Švýcarska a jeho bratr Dimitri Sturdza několikanásobným švýcarským mistrem v tenise a kapitánem daviscupového týmu v letech 1992–1993.[6]

Na termínové listině je zařazen do dubna či května. Představuje přípravu na antukový grandslam French Open. Do soutěže dvouhry nastupuje dvacet osm hráčů a čtyřhry se účastní šestnáct párů. V premiérovém ročníku 2015 obnoveného turnaje přislíbil účast švýcarský hráč elitní světové pětky Stan Wawrinka,[7] který prohrál ve čtvrtfinále s Argentincem Federicem Delbonisem. V roce 2016 si již připsal titul. Na Geneva Open 2021 poprvé v historii turnaje startoval 39letý Švýcar Roger Federer,[1] který v rámci návratu na okruh prohrál svůj úvodní zápas se španělským antukářem Pablem Andújarem. Jednalo se o první Federerův zápas na antuce po téměř dvou letech.[8]

V roce 2024 na ženevské antuce debutovala úřadující světová jednička Novak Djoković. Srb prohrál mezi poslední čtveřicí s Tomášem Macháčem, který na túře ATP poprvé postoupil do semifinále i finále dvouhry.[9] Před Wawrinkou byl jediným vícenásobným vítězem dvouhry bývalý první hráč světa Mats Wilander, který triumfoval v letech 1982 a 1983. Dalšími tenisty, kteří získali titul a během kariéry vystoupali na čelo žebříčku ATP, se stali vítěz druhého ročníku Björn Borg a posledního – před obdobím challengerů, Thomas Muster. V roce 2024 se prvním trojnásobným šampionem stal Nor Casper Ruud.[10] V roce 2025 vybojoval jubilejní 100. titul na okruhu ATP Tour Novak Djoković. V otevřené éře této hranice dosáhl jako třetí tenista a stal se i prvním, jenž vyhrál trofej ve dvaceti různých sezónách. Ve 38 letech představoval nejstaršího ženevského šampiona.[11][12]

Přehled finále

[editovat | editovat zdroj]

Dvouhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítěz finalista výsledek
1980 Maďarsko Balázs Taróczy Itálie Adriano Panatta 6–3, 6–2
1981 Švédsko Björn Borg Československo Tomáš Šmíd 6–4, 6–3
1982 Švédsko Mats Wilander Československo Tomáš Šmíd 7–5, 4–6, 6–4
1983 Švédsko Mats Wilander (2) Švédsko Henrik Sundström 3–6, 6–1, 6–3
1984 USA Aaron Krickstein Švédsko Henrik Sundström 6–7, 6–1, 6–4
1985 Československo Tomáš Šmíd Švédsko Mats Wilander 6–4, 6–4
1986 Francie Henri Leconte Francie Thierry Tulasne 7–5, 6–3
1987 Švýcarsko Claudio Mezzadri Československo Tomáš Šmíd 6–4, 7–5
1988 Československo Marián Vajda Švédsko Kent Carlsson 6–4, 6–4
1989 Švýcarsko Marc Rosset Argentina Guillermo Pérez-Roldán 6–4, 7–5
1990 Rakousko Horst Skoff Španělsko Sergi Bruguera 7–6, 7–6
1991 Rakousko Thomas Muster Rakousko Horst Skoff 6–2, 6–4
1992 hrán challenger
2014
2015 Brazílie Thomaz Bellucci Portugalsko João Sousa 7–6(7–4), 6–4
2016 Švýcarsko Stan Wawrinka Chorvatsko Marin Čilić 6–4, 7–6(13–11)
2017 Švýcarsko Stan Wawrinka (2) Německo Mischa Zverev 4–6, 6–3, 6–3
2018 Maďarsko Márton Fucsovics Německo Peter Gojowczyk 6–2, 6–2
2019 Německo Alexander Zverev Chile Nicolás Jarry 6–3, 3–6, 7–6(10–8)
2020 zrušeno pro pandemii koronaviru[3]
2021 Norsko Casper Ruud Kanada Denis Shapovalov 7–6(8–6), 6–4
2022 Norsko Casper Ruud (2) Portugalsko João Sousa 7–6(7–3), 4–6, 7–6(7–1)
2023 Chile Nicolás Jarry Bulharsko Grigor Dimitrov 7–6(7–1), 6–1
2024 Norsko Casper Ruud (3) Česko Tomáš Macháč 7–5, 6–3
2025 Srbsko Novak Djoković Polsko Hubert Hurkacz 7–5, 6–7(2–7), 6–7(2–7)

Čtyřhra

[editovat | editovat zdroj]
Rok vítězové finalisté výsledek
1980 Jugoslávie Željko Franulović
Maďarsko Balázs Taróczy		 Švýcarsko Heinz Günthardt
Švýcarsko Markus Günthardt		 6–4, 4–6, 6–4
1981 Švýcarsko Heinz Günthardt
Maďarsko Balázs Taróczy (2)		 Československo Pavel Složil
Československo Tomáš Šmíd		 6–4, 3–6, 6–2
1982 Československo Pavel Složil
Československo Tomáš Šmíd		 Austrálie Carl Limberger
Jižní Afrika Mike Myburg		 6–4, 6–0
1983 Československo Stanislav Birner
USA Blaine Willenborg		 Švédsko Joakim Nyström
Švédsko Mats Wilander		 6–1, 2–6, 6–3
1984 Dánsko Michael Mortensen
Švédsko Mats Wilander 		Belgie Libor Pimek
Československo Tomáš Šmíd		 6–1, 3–6, 7–5
1985 Španělsko Sergio Casal
Španělsko Emilio Sánchez		 Brazílie Carlos Kirmayr
Brazílie Cassio Motta		 6–4, 4–6, 7–5
1986 Západní Německo Andreas Maurer
Švédsko Jörgen Windahl		 Argentina Gustavo Luza
Argentina Gustavo Tiberti		 6–4, 3–6, 6–4
1987 Brazílie Ricardo Acioly
Brazílie Luiz Mattar		 Írán Mansour Bahrami
Uruguay Diego Pérez		 3–6, 6–4, 6–2
1988 Írán Mansour Bahrami
Československo Tomáš Šmíd (2)		 Argentina Gustavo Luza
Argentina Guillermo Pérez-Roldán		 6–4, 6–3
1989 Ekvádor Andrés Gómez
Argentina Alberto Mancini		 Írán Mansour Bahrami
Argentina Guillermo Pérez-Roldán		 6–3, 7–5
1990 Argentina Pablo Albano
Švédsko David Engel		 Austrálie Neil Borwick
Nový Zéland David Lewis		 6–3, 7–6
1991 Španělsko Sergi Bruguera
Švýcarsko Marc Rosset		 Švédsko Per Henricsson
Švédsko Ola Jonsson 		3–6, 6–3, 6–2
1992 hrán challenger
2014
2015 Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah		 Jižní Afrika Raven Klaasen
Čínská Tchaj-pej Lu Jan-sun		 7–5, 4–6, [10–7]
2016 USA Steve Johnson
USA Sam Querrey		 Jižní Afrika Raven Klaasen
USA Rajeev Ram		 6–4, 6–1
2017 Nizozemsko Jean-Julien Rojer
Rumunsko Horia Tecău		 Kolumbie Juan Sebastián Cabal
Kolumbie Robert Farah		 2–6, 7–6(11–9), [10–6]
2018 Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić		 Chorvatsko Ivan Dodig
USA Rajeev Ram		 3–6, 7–6(7–3), [11–9]
2019 Rakousko Oliver Marach (2)
Chorvatsko Mate Pavić (2)		 Austrálie Matthew Ebden
Švédsko Robert Lindstedt		 6–4, 6–4
2020 zrušeno pro pandemii koronaviru
2021 Austrálie John Peers
Nový Zéland Michael Venus		 Itálie Simone Bolelli
Argentina Máximo González		 6–2, 7–5
2022 Chorvatsko Nikola Mektić
Chorvatsko Mate Pavić (3)		 Španělsko Pablo Andújar
Nizozemsko Matwé Middelkoop		 2–6, 6–2, [10–3]
2023 Spojené království Jamie Murray
Nový Zéland Michael Venus (2)		 Španělsko Marcel Granollers
Argentina Horacio Zeballos		 7–6(8–6), 7–6(7–3)
2024 Salvador Marcelo Arévalo
Chorvatsko Mate Pavić (4)		 Spojené království Lloyd Glasspool
Nizozemsko Jean-Julien Rojer		 7–6(7–2), 7–5
2025 Francie Sadio Doumbia
Francie Fabien Reboul		 Uruguay Ariel Behar
Belgie Joran Vliegen		 6–7(4–7), 6–4, [11–9]

Rekordy

[editovat | editovat zdroj]
Dvouhra[13]
Rekord držitelé rekordu
Nejvíce titulů 3 Norsko Casper Ruud
Nejvíce titulů v řadě 2 Švédsko Mats Wilander
Švýcarsko Stan Wawrinka
Norsko Casper Ruud
Nejvíce finále 4 Československo Tomáš Šmíd
Nejvíce vyhraných zápasů 18 Československo Tomáš Šmíd
Nejstarší vítěz 38 let Srbsko Novak Djoković (2025)
Nejmladší vítěz 17 let USA Aaron Krickstein (1984)
Nejvýše postavený vítěz 2. ATP Švédsko Björn Borg (1981)
Nejníže postavený vítěz 157. ATP Švýcarsko Marc Rosset (1989)
Čtyřhra
Nejvíce titulů 4 Chorvatsko Mate Pavić
Nejvíce párových titulů 2 Rakousko Oliver Marach
Chorvatsko Mate Pavić

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Geneva Open na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c Federer to play Geneva Open for the first time. swissinfo.ch [online]. 2021-04-18 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. ↑ a b Geneva Open [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Tennis: The Geneva Open 2020 officially canceled - Sports News: Tennis [online]. Archyde, 2020-03-18 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. ↑ Geneva Open future secured with new title sponsor, ATP Tour to resume in August [online]. Sport Business, 2020-06-17 [cit. 2021-04-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ ATP Dusseldorf Open dropped due to lack of sponsorship [online]. 12-11-2014. Dostupné online. 
  6. ↑ the Partnership [online]. Banque Eric Sturdza [cit. 2016-05-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-22. 
  7. ↑ Geneva Open trois ans avec Stan Wawrinka [online]. 16 December 2014 [cit. 2014-12-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-12-31. (francouzsky) 
  8. ↑ Federer loses on clay-court comeback. BBC Sport [online]. 2021-05-18 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Tomas Machac upsets Novak Djokovic to reach first ATP Tour final in Geneva. ATP Tour [online]. 2024-05-24 [cit. 2024-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Casper Ruud wins Geneva title. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-05-25 [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Novak Djokovic wins 100th trophy with victory over Hubert Hurkacz in gripping Geneva final. ATP Tour, Inc. [online]. 2025-05-24 [cit. 2025-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Novak Djokovic: Veteran wins 100th ATP Tour title with victory over Hubert Hurkacz at Geneva Open. BBC Sport [online]. 2025-05-24 [cit. 2025-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ GONET GENEVA OPEN – ATP MEDIA NOTES PREVIEW & DAY 1 [PDF]. ATP Tour, Inc., 2025-05-18 [cit. 2025-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
ATP Tour 250
Kalendář 2021

Delray Beach • Antalya • Auckland • Adelaide • Melbourne 1 • Melbourne 2 • Puné • Montpellier • Córdoba • Singapur • Buenos Aires • Uniondale • Dauhá • Marseille • Santiago • Marbella • Cagliari • Houston • Marrákeš • Bělehrad 1 • Mnichov • Ženeva • Lyon • Parma • Bělehrad 2 • 's-Hertogenbosch • Stuttgart • Eastbourne • Mallorca • Newport • Båstad • Umag • Gstaad • Los Cabos • Atlanta • Kitzbühel • Winston-Salem • Mety • Petrohrad • Nur-Sultan • Čcheng-tu • Ču-chaj • Sofie • Moskva • Stockholm

Vyřazené

Johannesburg • Bělehrad • Los Angeles • San Jose • Bangkok • Oeiras • Düsseldorf • Halle • Londýn • Vídeň • Záhřeb • Bogotá • Valencie • Kuala Lumpur • Bukurešť • Nottingham • Nice • Memphis • Quito • Istanbul • Šen-čen • Brisbane • Sydney • São Paulo • Budapešť

Seznam vítězů: 2009–2020
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Geneva_Open&oldid=24929505“