Murmanská oblast
| Murmanská oblast Мурманская область | |
|---|---|
 Mapa Murmanské oblasti | |
| Hymna: Hymna Murmanské oblasti | |
| Geografie | |
 | |
| Hlavní město | Murmansk |
| Souřadnice | 68°2′ s. š., 34°34′ v. d. |
| Rozloha | 144 902 km² |
| Časové pásmo | UTC+3[1] |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
| Obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 658 698 (2023 ▼) |
| Hustota zalidnění | 4,5 obyv./km² |
| HDP/obyv. | 642,7 tis. rublů |
| HDP celkem | 482,5 mld. rublů (2018) |
| Jazyk | ruština |
| Národnostní složení | Rusové 89 %, Ukrajinci 4,8 %, Bělorusové 1,7 %, Tataři 0,8 %, Komi 0,2 %, Karelové 0,2 %, Sámové 0,2 % |
| Správa regionu | |
| Stát |  Rusko |
| Nadřazený celek | Rusko |
| Druh celku | oblast |
| Podřízené celky | 19 okresů |
| Vznik | 28. května 1938 |
| Gubernátor | Andrej Vladimirovič Čibis |
| Předseda dumy | Sergej Dubovoj |
| Mezinárodní identifikace | |
| ISO 3166-2 | RU-MUR |
| Označení vozidel | 51 |
| Oficiální web | gov-murman |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Murmanská oblast (rusky Мурманская область [Murmanskaja oblasť]) je oblast na severozápadě Ruska. Byla založena 28. května 1938. Má rozlohu 144 900 km². Má 658 698 obyvatel (2023). Hlavním městem je Murmansk. Oblast je součástí Severozápadního federálního okruhu.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Poloostrov Kola byl původně osídlen sámskými kmeny, kteří se sem rozšířili z Karélie už v 2. tisíciletí před n. l. Od 11. století začali na Kolu pronikat Slované (tzv. novgorodská kolonizace severovýchodní Evropy). Základním zaměstnáním obyvatel byl rybolov, chov sobů a lov kožešinové zvěře. Až do socialistické revoluce nebyl na Kole průmysl ani zemědělství. V období ruské občanské války byl poloostrov obsazen britskými a francouzskými intervenčními vojsky.[2]
Rychlý růst průmyslu, kultury a obyvatelstva se stal v roce 1938 důvodem pro vytvoření nové samostatné správní jednotky – Murmanské oblasti – z Murmanského okruhu a Kandalakšského okresu Karelské autonomní sovětské republiky.
V roce 1940, po skončení sovětsko-finské války, se západní části Rybářského poloostrova a Středního poloostrova, které byly postoupeny Finskem SSSR, staly součástí Murmanské oblasti.
V roce 1944 byla do oblasti zahrnuta i oblast Pečenga, kterou SSSR získalo od Finska. V únoru 1947 zakoupil Sovětský svaz od Finska tzv. Sektor Janiskoski-Niskakoski o rozloze 176 km² a začlenil jej do Murmanské oblasti.
Geografická poloha
[editovat | editovat zdroj]Oblast se rozkládá na poloostrově Kola a jihozápadní část na přilehlé pevnině (Kovdorský okres). Z větší části leží za severním polárním kruhem. Hraničí v rámci Ruska s Karelskou republikou na jihu, s Norskem (kraj Finnmark) na severozápadě a s Finskem (provincie Laponsko) na západě. Pobřeží omývá na severu Barentsovo moře a na jihovýchodě Bílé moře.
Přírodní podmínky
[editovat | editovat zdroj]
Klima
[editovat | editovat zdroj]Podnebí je v jižní části mírné přímořské a v severní části subarktické, zmírňované vlivem teplého Golfského proudu. Ten umožňuje celoroční splavnost okolních moří. Zima je dlouhá, ale ne příliš tuhá. Průměrná teplota v lednu dosahuje -8 až -13 °С. V zimě je charakteristická polární noc (10. prosince – 8. ledna) a v létě polární den (27. května – 18. července). Léto je krátké a chladné, průměrná teplota v červenci je 8 až 14 °C. Průměrné roční množství srážek je od 350 do 1000 mm (v horských oblastech).
Vodní zdroje
[editovat | editovat zdroj]Říční síť je hustá. Řeky patří k úmořím Barentsova a Bílého moře a vyznačují se peřejemi a jsou bohatým zdrojem hydroenergie. V dávné minulosti byl celý poloostrov pokryt ledovcem. Poté, co ledovec roztál, zůstaly na zemském povrchu mnohé rýhy a prohlubně. Proto je v oblasti mnoho řek a jezer. Nejdelší řekou je Ponoj. Do Bílého moře dále ústí Čapoma, Strelna, Varzuga, Kolvica, Umba, Niva a Kovda. Do Barentsova moře ústí Tuloma, Kola, Teriberka, Voroňja, Rynda, Harlovka, Varzina a Jokanga. Největší jezerem je Imandra. Další jezera jsou Kovdozero, Umbozero, Lovozero, Jenozero, Kolvické jezero, Vjalozero, Kanozero, Sergozero, Horní Ondomzero, Babje, Čudzjavr.
Půdy a flóra
[editovat | editovat zdroj]Půdy jsou většinou podzolové, bažinaté a tundrové. Severní část vyplňuje tundra (20 % rozlohy), jižněji je lesotundra a na samém jihu severská tajga. Více než 30 % oblasti je porostlé lesy. Stromy na severu oblasti jsou často zakrslé (bříza, osika), dobře se zde daří smrku, setkáme se i s borovicí. Tundra je pokryta kobercem mechů a lišejníků. Roste zde mnoho jahod, borůvek, brusinek a jiných bobulí. Téměř 37 % oblasti tvoří bažiny.
Na území oblasti se nacházejí Chibinské hory – vedle Uralu jediný horský masív v evropské části Ruska, kam se každoročně sjíždí velké množství příznivců alpinismu.
Fauna
[editovat | editovat zdroj]Fauna není moc pestrá, přičemž ta vodní je bohatší než suchozemská. Často tu potkáme lišky, kuny, hranostaje, zajíce, ondatry a norky. Můžeme narazit i na polární lišku, vlka, rosomáka nebo ledního medvěda. Žijí zde losi, sobi, poletušky slovanské a lumíci. Z ptáků je zde možné potkat polárního kura, polární sovu, tetřeva. V lesích létají hýlové a sýkorky. Je zde také mnoho čajek a jiných mořských ptáků. Jsou zde rodiště ryb (treska, mořský okoun, platýs, sleď, zubatka, kambala. Nacházejí se zde Laplandská a Kandalakšská rezervace.
Oblastní politika
[editovat | editovat zdroj]
Během období SSSR se o vysokou autoritu v oblasti dělily tři osoby: první tajemník Murmanského výboru KSSS (který měl ve skutečnosti největší autoritu), předseda oblastního sovětu (legislativní moc) a předseda výkonného výboru oblasti (výkonná moc). Od roku 1991 ztratila KSSS veškerou moc a hlavu Oblastní správy a nakonec byl gubernátor jmenován/zvolen vedle zvoleného regionálního parlamentu.
Charta Murmanské oblasti je základním zákonem regionu. Zákonodárný sbor Murmanské oblasti je stálým zákonodárným (reprezentativním) orgánem oblasti. Zákonodárný sbor vykonává svou působnost přijímáním zákonů, usnesení a jiných právních aktů a dohlíží na provádění a dodržování zákonů a jiných právních aktů jím přijatých. Nejvyšším výkonným orgánem je Oblastní vláda, která zahrnuje územní výkonné orgány, jako jsou okresní správy, výbory a komise, které usnadňují rozvoj a řídí každodenní záležitosti provincie. Oblastní správa podporuje činnost guvernéra, který je nejvyšším úředníkem a vystupuje jako garant dodržování Oblastní charty v souladu s ústavou Ruska.
Gubernátoři Murmanské oblasti
[editovat | editovat zdroj]| Jméno | Období |
|---|---|
| Jurij Jevdokimov | Prosinec 1997 – 21. březen 2009 |
| Dmitrij Dmitrijenko | 21. březen 2009 – 4. duben 2012 |
| Marina Kovtunová | 4. duben 2012 – 21. březen 2019 |
| Andrej Čibis | od 21. března 2019 |
Předsedové Murmanské oblastní dumy
[editovat | editovat zdroj]| Jméno | Období |
|---|---|
| Pavel Sažinov | 1994–2007 |
| Jevgenij Nikora | 2007–2011 |
| Vasily Šambir | 2011–2014 |
| Michail Ilinych | 2014 – Současnost |
Administrativní dělení
[editovat | editovat zdroj]Murmanská oblast se dělí na 14 městských okruhů (z toho 7 uzavřených, (viz níže) a 6 rajónů:
- Kandalakšský rajón
- Kovdorský rajón
- Kolský rajón
- Lovozerský rajón
- Pečengský rajón
- Terský rajón
Sídla
[editovat | editovat zdroj]Města jsou v následující tabulce vyznačena tučně, běžným písmem pak sídla městského typu. Hvězdičkou jsou označena tzv. uzavřená města.
| Murmansk (Мурманск) | 282 851 |
| Severomorsk* (Североморск) | 55 005 |
| Apatity (Апатиты) | 52 762 |
| Mončegorsk (Мончегорск) | 40 425 |
| Kandalakša (Кандалакша) | 29 047 |
| Kirovsk (Кировск) | 25 586 |
| Oleněgorsk (Оленегорск) | 19 533 |
| Poljarnyj* (Полярный) | 17 105 |
| Kovdor (Ковдор) | 15 525 |
| Poljarnyje Zori (Полярные Зори) | 14 209 |
| Zapoljarnyj (Заполярный) | 13 939 |
| Murmaši (Мурмаши) | 13 646 |
| Sněžnogorsk* (Снежногорск) | 12 995 |
| Gadžijevo* (Гаджиево) | 12 731 |
| Nikel (Никель) | 10 389 |
| Kola (Кола) | 9 431 |
| Zaozjorsk* (Заозёрск) | 9 154 |
| Rosljakovo (Росляково) | 8 928 |
| Revda (Ревда) | 7 831 |
| Safonovo (Сафоново) | 5 820 |
| Viďajevo* (Видяево) | 5 701 |
| Zelenoborskij (Зеленоборский) | 5 044 |
| Moločnyj (Молочный) | 4 679 |
| Umba (Умба) | 4 280 |
| Alakurtti (Алакуртти) | 3 424 (2010) |
Ozbrojené síly
[editovat | editovat zdroj]Murmanská oblast hraje důležitou roli pro ruské námořnictvo, které zde má několik základen a loděnic. 25 km severně od Murmansku, v Severomorsku má hlavní základní Severní loďstvo.
Obyvatelstvo
[editovat | editovat zdroj]Murmanská oblast začala být masivněji osidlována až ve 20. století. Zatímco v roce 1926 zde žilo 23 000 lidí, po 2. světové válce to byl již dvacetinásobek. Svého vrcholu dosáhlo osídlení těsně před rozpadem SSSR, kdy zde žilo přibližně 1 150 000 obyvatel. V posledních letech jejich počet postupně klesal na 865 000 v roce 2006.
Dne 2. února 2022 spustila ruská vláda program Hektar v Arktidě, kdy nabízí svým občanům hektar půdy zdarma pro přesídlení, rozvoj ekoturistiky, zemědělství apod. Pozemek je nabízen na pět let bez placení, následně si jej budou ruští občané moci koupit, pronajmout a nebo vrátit. Rusko si od toho slibuje příliv nových lidí do arktických oblastí. Jednou z určených oblastí je právě Murmanská oblast.[3]
Národnostní složení
[editovat | editovat zdroj]| Sčítání 1926 | Sčítání 1939 | Sčítání 1959 | Sčítání 1970 | Sčítání 1979 | Sčítání 1989 | Sčítání 2002 | ||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Rusové | 16 719 | 73,1 % | 244 693 | 84,0 % | 484 199 | 85,3 % | 676 319 | 84,6 % | 819 492 | 83,8 % | 965 727 | 82,9 % | 760 862 | 85,2 % |
| Ukrajinci | 212 | 0,9 % | 16 730 | 5,7 % | 32 384 | 5,7 % | 56 279 | 7,0 % | 81 177 | 8,3 % | 105 079 | 9,0 % | 56 845 | 6,4 % |
| Bělorusové | 121 | 0,5 % | 4 039 | 1,4 % | 19 996 | 3,5 % | 29 449 | 3,7 % | 34 330 | 3,5 % | 38 794 | 3,3 % | 20 335 | 2,3 % |
| Tataři | 311 | 1,4 % | 4 446 | 1,5 % | 5 566 | 1,0 % | 7 521 | 0,9 % | 9 530 | 1,0 % | 11 459 | 1,0 % | 7 944 | 0,9 % |
| Sámové | 1 708 | 7,5 % | 1 755 | 0,6 % | 1 687 | 0,3 % | 1 715 | 0,2 % | 1 565 | 0,2 % | 1 615 | 0,1 % | 1 769 | 0,2 % |
| Finové | 1 697 | 7,4 % | 4 317 | 1,5 % | 1 197 | 0,2 % | 751 | 0,1 % | 710 | 0,1 % | 590 | 0,05 % | 426 | 0,05 % |
| Karelové | 414 | 1,8 % | 3 804 | 1,3 % | 3 766 | 0,7 % | 3 577 | 0,4 % | 3 482 | 0,4 % | 3 505 | 0,3 % | 2 203 | 0,2 % |
| Ostatní | 1 676 | 7,3 % | 11 394 | 3,9 % | 18 877 | 3,3 % | 23 916 | 3,0 % | 27 546 | 2,8 % | 37 817 | 3,2 % | 42 150 | 4,7 % |
Ekonomika
[editovat | editovat zdroj]Dobře rozvinutý rybářský, hornický, chemický průmysl a průmysl barevných kovů.
Průmysl
[editovat | editovat zdroj]Větší podniky v oblasti:
- Apatit (Апатит) (Kirovsk) — výroba koncentrátu apatitu.
- Kandalakšský hliníkový závod (Кандалакшский алюминиевый завод) (Kandalakša) — výroba hliníku.
- Kolská společnost pro těžbu a zpracování barevných kovů (Кольская ГМК) (Mončegorsk, Zapoljarnyj) —výroba niklu, výroba mědi, kyseliny sírové.
- Murmanské síťové loďstvo (Мурманский траловый флот) (Murmansk) — produkce ryb.
Energetika
[editovat | editovat zdroj]Výrobu elektrické energie zabezpečuje Kolská atomová elektrárna a hydroelektrárny na řekách Tuloma (podvodní), Niva, Paz, Kovda a Voroňja. Dále se zde nachází Kislogubská přílivová elektrárna.
Od roku 2019 je ve výstavbě tzv. Kolská větrná farma, která bude dokončena v polovině roku 2022 a bude se skládat z 57 větrných turbín. Bude to největší arktická větrná elektrárna.[4]
Kolská hlubinná sonda
[editovat | editovat zdroj]Unikátním objektem na území Murmanské oblasti je Kolská hlubinná sonda. Její hloubka převyšuje 12 km.
Nerostné bohatství
[editovat | editovat zdroj]Mezi základní nerosty těžené v oblasti patří apatit. Prakticky všechen apatit (cenná surovina pro tvorbu fosforového substrátu) se těží v Murmanské oblasti.
Na druhém místě je to pak železná ruda (10% ruské těžby) a rudy mědi a niklu. Také se těží ropa v šelfu Barentsova moře.
Turistika
[editovat | editovat zdroj]V poslední době nabývá na významu ekologická turistika. Jsou to především zahraniční turisté, kteří si přejí strávit dovolenou v místech, kam dosud nevstoupila noha člověka (např. chata u Jokaňgy).
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Silnice
[editovat | editovat zdroj]Oblastí prochází federální silnice M-18 (Kola) ze Sankt Petěrburgu přes Petrozavodsk, Murmansk na hranice s Norskem dlouhá 1068 km.
Celkem je v oblasti 2566 km silnic, z toho 2472 km s tvrdým povrchem, včetně II kategorie (106 km), III kategorie (628 km).
Železnice
[editovat | editovat zdroj]Oblastí prochází železniční trať ze Sankt Petěrburgu do Murmansku (Murmanská železniční magistrála) s odbočkami do Kovdoru, Mončegorsku a Nikelu. Silná je nákladní doprava, v osobní převažuje dálková. Na některých vedlejších tratích není osobní doprava provozována.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Мурманская область“.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky)
- ↑ KOLEKTIV AUTORŮ. Malá zemepisná encyklopédia ZSSR. 1. vyd. Bratislava: Obzor, 1977. 856 s. S. 498. (slovensky)
- ↑ Rusko nabízí v tající Arktidě milion hektarů zdarma, chce podpořit ekoturismus. iDNES.cz [online]. 2022-02-06 [cit. 2022-02-07]. Dostupné online.
- ↑ Russia's first Arctic wind farm rises on stormy stretches outside Murmansk. The Independent Barents Observer [online]. [cit. 2021-11-28]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Murmanská oblast na Wikimedia Commons - (rusky) Oficiální stránky Archivováno 27. 11. 2020 na Wayback Machine.
