Vzdušné síly AČR

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vzdušné síly Armády České republiky
Znak Velitelství vzdušných sil

Znak Velitelství vzdušných sil
Země Česká republika Česká republika
Vznik 1. ledna 1993
Typ letectvo
Funkce ochrana vzdušného prostoru České republiky, podpora pozemních sil
Velikost 123 strojů (VS) + 27 (CLV Pardubice)
Motto Vzduch je naše moře
Velitelé plukovník gšt. Ing. Libor Štefánik
Nadřazené jednotky Armáda České republiky
Účast
Války Válka proti terorismu (Afghánistán)

Vzdušné síly Armády České republiky (ICAO kód CEF) jsou součástí Armády České republiky. Letectvo společně s pozemním vojskem zajišťuje hlavní bojovou sílu Armády České republiky. Jedná se o nástupce československého letectva, které existovalo v letech 1918 až 1992. Velitelem vzdušných sil je od 1. června 2013 zástupce velitele společných sil plukovník gšt. Ing. Libor Štefánik.[1]

V roce 2013 disponují Vzdušné síly AČR přibližně 123 letadly, které doplňuje 27 strojů Centra leteckého výcviku Pardubice. Vzdušné síly se skládají ze čtyř leteckých základen (Čáslav, Náměšť nad Oslavou, Přerov a Praha-Kbely) a dvou brigád protivzdušné obrany (protiletadlová raketová brigáda a brigáda velení, řízení a průzkumu).

Mezi hlavní úkoly vzdušných sil patří zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru České republiky pomocí prostředků vyčleňovaných pro NATINADS či prostředků národního posilového pohotovostního systému. Vzdušné síly také poskytují leteckou podporu pozemním silám. V mírovém stavu se podílejí například na činnosti letecké záchranné služby nebo letecké pátrací a záchranné služby.[2]

Obsah

Historie[editovat]

Související informace naleznete v článku Československé letectvo.

Česká republika (1993 – 1999)[editovat]

Suchoj Su-25K (9013) československého letectva v roce 1992. Poté sloužil v AČR.

Tradice českého letectva sahá až ke vzniku Československa v roce 1918. Vzdušné síly samostatné České republiky však byly vytvořeny až po rozpadu ČSFR. Letectvo a protivzdušná obrana (PVO) byly poté tvořeny 1 smíšeným leteckým sborem, 2 divizemi PVO, 1 leteckým školním plukem a 1 doparvním leteckým plukem. V jejich výzbroji se nacházely bojové letouny MiG-21, MiG-23, MiG-29, Su-22 a Su-25. Cvičné letouny představovaly domácí stroje L-29 a L-39, vrtulníky byly typu Mi-24, Mi-2, Mi-8 a Mi-17. Ve službě byly také dopravní a transportní letouny Tu-154, Tu-134, An-12, An-26, An-30 a L-410.[3]

Dne 1. července 1997 došlo ke sloučení 3. sboru taktického letectva a 4. sboru protivzdušné obrany a vytvoření Velitelství vzdušných sil AČR ve Staré Boleslavi. Letectvo tak začalo fungovat jako samostatná složka Armády České republiky a v následujících letech prošlo celou řadou dalších organizačních změn.[2]

Po vstupu do NATO (1999 – 2013)[editovat]

Příslušníci vzdušných sil se po vstupu České republiky do NATO dne 12. března 1999 zapojili jako vůbec první čeští vojáci do činnosti aliance. V rámci hotovostního systému NATINADS (NATO Integrated Air Defence System) nepřetržitě zabezpečují vzdušný prostor České republiky. Existence letectva v podobě samostatné složky armády skončila 1. prosince 2003, kdy se stalo součástí nově vzniklých Společných sil AČR s velitelstvím v Olomouci. Velitel Vzdušných sil byl od té doby zároveň jedním ze zástupců velitele Společných sil.[2]

Samostatné Vzdušné síly (od 1. července 2013)[editovat]

1. července 2013 dojde na základě závěrů Bílé knihy o obraně k obnovení samostatného Velitelství pozemních sil a Velitelství vzdušných sil. Společné síly, resp. jejich velitelství, budou zrušeny 31. října 2013. Jedním z důvodů této reformy je snaha o úsporu zdrojů.[4]

Letecká technika[editovat]

1993 – 2003[editovat]

Stíhací letoun MiG-23
Stíhací bombardér Suchoj Su-22

Po vzniku České republiky zůstalo našemu letectvu 9 stíhacích letounů MiG-29A a 1 cvičný MiG-29UB, které sloužily u 1. stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích. V prosinci 1995 bylo všech 10 strojů vyměněno za 11 polských vrtulníků W-3A Sokol. Hlavním úváděným důvodem tohoto kroku byly vysoké náklady na provoz, které u typu Mi-29 dosahovaly troj až čtyřnásobku nákladů na MiG-21.[5] Letouny MiG-23BN a MF v počtu 45 kusů byly z výzbroje letectva vyřazeny v roce 1994, 25 strojů verzí ML a U v roce 1998.[6]

Koncem 90. let padlo rozhodnutí o vyřazení všech 24 bitevních letounů Suchoj Su-25K, a to z důvodu značných nákladů na provoz a očekávaného zařazení českých bitevních letounů Aero L-159 Alca. Poslední let tohoto typu se pak uskutečnil v listopadu 2000 a s výjimkou čtyř strojů, které se zachovaly v českých muzeích, byla většina uskladněných Su-25K prodána v roce 2003 do Gruzie.[7] Jediný dvoumístný cvičně-bojový letoun Suchoj Su-25UBK byl vyřazen již v červnu 1999 a poté trvale uskladněn.[8]

V roce 1997 obdržel podnik Aero Vodochody objednávku na 72 lehkých víceúčelových bojových letounů Aero L-159 Alca, přičemž první dva vyrobené stroje přistály na letišti v Čáslavi v prosinci 2001. O rok později bylo dodáno dalších 15 kusů a celá zakázka byla dokončena v roce 2003. Letouny L-159 provázely zpočátku problémy s provozuschopností a s výcvikem pilotů, protože součástí objednávky nebyly dvoumístné cvičné letouny L-159B. Při zkouškách kanónu Plamen byl navíc zničen jeden stroj, jehož pilot nehodu nepřežil. Provoz zbylých 71 letounů se ukázal jako nákladný a ministerstvo obrany dospělo k závěru, že letectvo nebude využívat více než 20 jednomístných strojů. Nadpočetné letouny byly přestavěny na dvoumístné L-159T1 či dlouhodobě uskladněny.[9] V roce 2013 disponují vzdušné síly 19 letouny L-159A a 5 L-159T1.

Stíhací bombardéry Suchoj Su-22M4 českého letectva byly vyřazeny v březnu 2002 a měly být prodány do zahraničí. K tomu došlo v roce 2010, kdy byla většina letounů prodána do Jemenu.[10] Rovněž dvoumístné stroje Suchoj Su-22UM3-K sloužily do roku 2002, přestože jejich technická životnost nebyla, stejně jako u jednomístné varianty, zdaleka vyčerpána. Přednost však dostaly modernější L-159 a všech pět "spárek" (přezdívka pro cvičnou verzi bojových letounů) bylo v roce 2005 zakoupeno Vietnamem.[11]

Útoky z 11. září ukázaly nezbytnost zajištění vzdušného prostoru moderními nadzvukovými letouny. České letectvo však mělo v roce 2002 k dispozici pouze 8 modernizovaných stíhacích letounů MiG-21MFN, 8 původních MiG-21MF a 3 cvičné MiG-21UM. K pomocným stíhacím úkolům bylo možné použít i 17 podzvukových L-159A a 5 L-39ZA.[12] Vláda Miloše Zemana plánovala pořízení 24 stíhacích letounů Saab JAS-39 Gripen za 60 miliard Kč, ale po povodních v roce 2002 premiér Vladimír Špidla rozhodl o pronájmu 14 strojů na 10 let za necelých 20 miliard.[13]

2004 – současnost[editovat]

V červnu 2004 vláda uzavřela smlouvu na pronájem čtrnácti moderních nadzvukových letounů JAS-39C/D Gripen ze Švédska. Tyto stroje pak od 1. července 2005 nahradily v hotovostním systému zastaralé letouny MiG-21MF, MFN a UM. Tím se uzavřela téměř padesátiletá historie služby MiGu-21 v českém, resp. československém letectvu.[14] Celková cena za pronájem Gripenů činila 19,65 mld. Kč, přičemž byla navíc podepsána smlouva o realizaci offsetových programů v hodnotě 130 % hodnoty kontraktu. Letouny byly zařazeny do služby ve vzdušných silách dne 26. dubna 2005 a setrvají v ní minimálně do roku 2015, kdy má skončit platnost původního kontraktu.[15]

Zahraniční mise[editovat]

ISAF – Afghánistán[editovat]

Související informace naleznete v článku Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly.

Air Advisor Team[editovat]

Mi-24 22. základny letectva
Mi-171Š 23. základny vrtulníkového letectva

Poradní skupina v rámci mezinárodního týmu OMLT (Operation Mentoring and Liaison Team) z 231. vrtulníkové letky působila v Afghánistánu již od dubna 2008. Jejím úkolem byl výcvik pilotů bitevních vrtulníků a pozemního personálu (Soušek, 2012). Od roku však 2010 působí na mezinárodním letišti KAIA v Kábulu český AAT – Air Advisor Team (v letech 2010–2012 pod názvem AMT – Air Mentor Team). Jednotky, které se pravidelně střídají, se skládají ze dvou expertních skupin. První, tvořená příslušníky 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, se zaměřuje na výcvik na dopravních vrtulnících typu Mi-17. Druhá, tvořená vojáky z 22. základny letectva Náměšť nad Oslavou, je určena pro výcvik na bitevních vrtulnících Mi-24/35.

Hlavním úkolem AAT je výcvik pilotů afghánského vrtulníkového letectva. Specifické podmínky Afghánistánu, které představuje proměnlivá oblast bojů, nepřehledný terén či náročné povětrnostní podmínky, znamenají i pro výcvikové mise značné obtíže. Vrtulníky s česko-afghánskými posádkami provádějí lety nad de facto nepřátelským územím a často se stávají terčem palby povstalců. V případě, že je nutné zajistit podporu dopravním vrtulníkům, startují též bitevní vrtulníky s afghánským pilotem a českým „advisorem“.[16]

Afghánské piloty samozřejmě necvičí jen Češi, neboť se jedná o mnohonárodní úsilí. Ke sjednocení operačních postupů a standardizaci norem platných pro ruské vrtulníky typu Mi-17/171 má napomoci iniciativa NATO v duchu tzv. Smart Defence. Čeští letci například již delší dobu intenzivně spolupracují s Chorvaty a Maďary. Limitujícím faktorem této vrtulníkové iniciativy jsou ovšem omezené finanční prostředky a zároveň blížící se termín stahování koaličních vojsk. Armáda České republiky prozatím počítá s nasazením poradců AAT v Afghánistánu minimálně do roku 2014.[17]

Task Force HIPPO[editovat]

1. kontingent Task Force HIPPO se zapojil do operace ISAF 25. ledna 2010. Trojice modernizovaných vrtulníků Mi-171Š 23. základny vrtulníkového letectva Přerov operovala ze základny FOB Sharana v provincii Paktíka, odkud zásobovala české i spojenecké jednotky, případně zajišťovala evakuaci zraněných a nemocných vojáků.[18] Česká vrtulníková jednotka, TF Hippo, spadala pod alianční Regionální velitelství východ RC-E, resp. americké úkolové uskupení TF Falcon. Posádky vrtulníků i členové pozemního personálu se museli vypořádat s extrémními výkyvy teplot, vysokou nadmořskou výškou, nočními lety a hrozbou povstaleckých útoků. Ochranu dopravních vrtulníků zajišťovali palubní střelci a sofistikovaný protiraketový systém.[19]

Vrtulníky TF Hippo se vrátily do České republiky 6. listopadu 2011, personál o měsíc později. Dvouleté působení příslušníků vrtulníkových letek v Afghánistánu bylo velice intenzivní. Posádky nalétaly celkem 2763 hodin a 50 minut, přepravily 9033 osob a 334 tun materiálu. Kromě úspěšného nasazení ve prospěch PRT i spojenců se však projevily některé problémy. Propouštění a odchod zkušených letců před začátkem mise a další komplikace byly příčinou naprostého vytížení celé 23. základny vrtulníkového letectva, která zajišťovala výcvik a logistickou podporu mise.[20] Vrtulníky byly udržovány a opravovány v mobilní hale na FOB Sharana, ovšem po skončení náročné mise musely projít důkladnou revizí ve vojenských Leteckých opravnách Malešice.[21]

Struktura[editovat]

Základny a letky[editovat]

Brigády[editovat]

Další útvary[editovat]


Struktura Vzdušných sil Armády České republiky (2009).

Technika Vzdušných sil AČR a CLV Pardubice[editovat]

Letadla[editovat]

Znak nesený letadly
Maskovací verze znaku
Letoun Původ Typ Verze
(místní označení)		 Ve službě[22] Poznámky
Bojové letouny
Saab JAS-39 Gripen Švédsko Švédsko víceúčelový stíhací letoun JAS-39C
JAS-39D		 12
2		 Pronajaty ze Švédska na 10 let.[23]
Saab JAS-39C Gripen
Aero L-159 Alca Česko Česko lehký bitevní letoun
cvičný letoun		 L-159A
L-159T1		 19
5		 V provozu 18 strojů.[2]
Aero L-159 Alca
Dopravní a transportní letouny
CASA C-295 Španělsko Španělsko transportní letoun C-295M 4
CASA-C295
Let L-410 Turbolet Česko Československo transportní letoun L-410UVP-S
L-410UVP-E
L-410UVP-T
L-410FG		 1
4
3
2[2]		 1 L-410UVP-S a 1 L-410UVP-T se nacházejí v CLV Pardubice.
Let L-410 Turbolet
Airbus A319 Německo Německo VIP transport A319CJ 2 Nahradil Tu-154M.
Airbus A319CJ
Bombardier Challenger 600 Kanada Kanada VIP transport CL-601 1
Bombardier Challenger 600
Jakovlev Jak-40 Codling SSSR SSSR VIP transport Jak-40
Jak-40K		 1
1		 Provozní životnost do roku 2014, resp. 2015.[24]
Jakovlev Jak-40
Cvičné letouny
Aero L-39 Albatros Česko Československo cvičný letoun L-39ZA
L-39C		 4[2]
7[25]		 Verze ZA slouží u 222. výcvikové letky, verze C v CLV Pardubice.
Aero L-39 Albatros
Zlin Z-142 Česko Česko cvičný letoun Z-142C-AF 8[23]
Zlin Z-142
Evektor-Aerotechnik EV-97 Česko Česko cvičný letoun EV-97 1
Evektor EV-97
Vrtulníky
Mil Mi-24 Hind SSSR SSSR
Rusko Rusko		 bitevní vrtulník Mi-24V
Mi-35		 14
10		 V provozu pouze polovina strojů.[2]
Mil Mi-24
Mil Mi-8 Hip SSSR SSSR víceúčelový vrtulník Mi-8S
Mi-8P
 3
1
Mil Mi-8
Mil Mi-17 Hip-H SSSR SSSR
Rusko Rusko		 transportní vrtulník Mi-17
Mi-171Š
Mi-171ŠM		 13
8
8[26]		 Tři vrtulníky Mi-17 slouží v CLV Pardubice.
Mil Mi-17
Mil Mi-2 Polsko Polsko víceúčelový vrtulník Mi-2
Mi-2RCh		 4
2[27]		 Mil Mi-2
PZL W-3A Sokół Polsko Polsko víceúčelový transportní vrtulník, záchranný
vrtulník pro leteckou záchrannou službu
a leteckou službu pátrání a záchrany		 W-3A 10[28] V provozu 5 strojů.[29]
PZL W-3A Sokół


Protiletadlová výzbroj[editovat]

Protiletadlové systémy Původ Typ Verze Ve službě Poznámky
SA-6 Gainful SSSR SSSR protiletadlový raketový komplet 2K12 M2 KUB 4 komplety Konec technické životnosti v roce 2018. Bílá kniha poté nepočítá s další modernizací.[30]
SA-13 Gopher SSSR SSSR protiletadlový raketový komplet 9K35 Strela-10M 16 kompletů
RBS-70 Švédsko Švédsko přenosný protiletadlový komplet RBS-70 16 kompletů

Vyřazené typy letadel (po roce 1993)[editovat]

MiG-21PF (0308) vyřazený z výzbroje letectva v roce 1989. Dnes se nachází v Leteckém muzeu Kbely.

Odkazy[editovat]

Reference[editovat]

  1. ↑ Zástupce velitele společných sil - velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, rev. 2013-06-01, [cit. 2013-06-04]. Dostupné online.  
  2. ↑ a b c d e f g h i SOUŠEK, Tomáš. Vzdušné síly Armády ČR. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. srpen 2012, s. 4-6. ISSN 0024-156.  
  3. ↑ Rok 1993 [online]. Ministerstvo obrany, 2013-03-11, [cit. 2013-04-03]. Dostupné online.  
  4. ↑ FEDORKOVÁ, Jolana. V Olomouci se s vojáky rozloučil velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, 2013-05-06, [cit. 2013-05-30]. Dostupné online.  
  5. ↑ KAUCKÝ, S.. MiG-29, které byly ve výzbroji české armády [online]. www.fpage.sweb.cz, rev. 2005-11-05, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  6. ↑ MINAŘÍK, Pavel. Jak velké množství letounů MiG-23 bylo provozováno bývalým čs. vojenským letectvem a na kterých letištích? [online]. www.vojenstvi.cz, [cit. 2013-06-11]. Dostupné online.  
  7. ↑ MÁČE, Jan. Bitevní letouny Suchoj Su-25K v československém letectvu. ATM. říjen 2012, roč. 44, čís. 10, s. 70-71. ISSN 1802-4823.  
  8. ↑ MÁČE, Jan. Letouny Su-25UBK v československém letectvu. ATM. listopad 2012, roč. 44, čís. 11, s. 70-72. ISSN 1802-4823.  
  9. ↑ MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. S. 76-77.  
  10. ↑ MÁČE, Jan. Stíhací bombardéry Suchoj Su-22M4 v Československu. ATM. červenec 2012, roč. 44, čís. 7, s. 68-70. ISSN 1802-4823.  
  11. ↑ MÁČE, Jan. Cvičně-bojové letouny Suchoj Su-22UM3-K. ATM. srpen 2012, roč. 44, čís. 8, s. 68-70. ISSN 1802-4823.  
  12. ↑ MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. S. 78.  
  13. ↑ ŠNÍDL, Vladimír. Gripen, (ne)jistý vítěz [online]. ekonom.ihned.cz, 2011-06-24, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  14. ↑ MATOULEK, Jaroslav. Padesátiletá "Jednadvacítka". Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. srpen 2012, s. 50-54. ISSN 0024-156.  
  15. ↑ MÁČE, Jan. JAS-39C/D ve službě českého letectva. ATM. leden 2012, roč. 44, čís. 1, s. 80-82. ISSN 1802-4823.  
  16. ↑ LANG, Pavel. Česká pomoc Afgháncům. ATM. , roč. 44, čís. 7/2012, s. 84-85. ISSN 1802-4823.  
  17. ↑ LANG, Pavel. Společně do afghánské mise. ATM. , roč. 44, čís. 8/2012, s. 78-81. ISSN 1802-4823.  
  18. ↑ ŠINDELÁŘ, Marek. Poslední "Hroši" převzali v Přerově ocenění za misi v Afghánistánu. [online]. www.acr.army.cz, 2012-01-05, [cit. 2013-06-08]. Dostupné online.  
  19. ↑ SOUŠEK, Tomáš. TF Hippo druhým rokem. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2011. 2011, s. 4-18.  
  20. ↑ SOUŠEK, Tomáš. Mise TF Hippo splněna. ATM. , roč. 43, čís. 12/2011, s. 2-3. ISSN 1802-4823.  
  21. ↑ PROCHÁZKA, Zdeněk. „Hipíci“ v Afghanistánu létali se ctí [online]. The Flying Hippos/FLYMAG, 2013-02-17, [cit. 2013-06-08]. Dostupné online.  
  22. ↑ "World Military Aircraft Inventory", Aerospace Source Book 2007, Aviation Week & Space Technology, 15. ledna 2007.
  23. ↑ a b Czech military aviation OrBat
  24. ↑ Některé vládní letouny dosluhují, stát ale nemá peníze na nové [online]. www.novinky.cz, 2013-05-29, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  25. ↑ Centrum leteckého výcviku
  26. ↑ SOUŠEK, Tomáš. Nová modernizace Mi-171Š. ATM. říjen 2012, roč. 44, čís. 10, s. 2-4. ISSN 1802-4823.  
  27. ↑ Centrum leteckého výcviku LOM PRAHA s. p. [online]. Vrtulnik.cz, [cit. 2013-03-31]. Dostupné online.  
  28. ↑ PZL-Swidnik W-3A Sokol [online]. Vrtulnik.cz, [cit. 2011-07-06]. Dostupné online.  
  29. ↑ ŠNÍDL, Vladimír. Vojáci mohou nasadit jen polovinu záchranných vrtulníků. Zbytek čeká na opravy [online]. zpravy.ihned.cz, 2013-06-06, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  30. ↑ ZDOBINSKÝ, Michal. "Přeraketovaný" Kub. ATM. , roč. 44, čís. 4/2012, s. 2-3. ISSN 1802-4823.  

Související články[editovat]

Externí odkazy[editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Vzdušné síly AČR
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vzdušné_síly_AČR&oldid=10417441“