Vzdušné síly AČR

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vzdušné síly Armády České republiky
Znak Vzdušných sil AČR

Znak Vzdušných sil AČR
Země Česká republika Česká republika
Vznik 1. ledna 1993
Typ letectvo a protivzdušná obrana
Funkce ochrana vzdušného prostoru České republiky, podpora pozemních sil
Velikost 107 letadel
Motto Vzduch je naše moře
Velitelé brigádní generál Ing. Libor Štefánik
Nadřazené jednotky Armáda České republiky
Účast
Války Válka proti terorismu (Afghánistán)

Vzdušné síly Armády České republiky (ICAO kód CEF) jsou součástí Armády České republiky. Letectvo společně s pozemním vojskem zajišťuje hlavní bojovou sílu Armády České republiky. Jedná se o nástupce československého letectva, které existovalo v letech 19181992. Velitelem vzdušných sil je od 1. června 2013 brigádní generál Ing. Libor Štefánik.[1]

V roce 2014 disponují Vzdušné síly AČR přibližně 107 letadly, které doplňuje 28 strojů Centra leteckého výcviku Pardubice provozovaných státním podnikem LOM Praha. Vzdušné síly se skládají ze tří leteckých základen (Čáslav, Praha-Kbely a Sedlec, Vícenice u Náměště nad Oslavou) a dvou pluků protivzdušné obrany (protiletadlový raketový pluk a pluk velení, řízení a průzkumu).

Mezi hlavní úkoly vzdušných sil patří zajištění nedotknutelnosti vzdušného prostoru České republiky pomocí prostředků vyčleňovaných pro NATINADS či prostředků národního posilového pohotovostního systému. Vzdušné síly také poskytují leteckou podporu pozemním silám. V mírovém stavu se podílejí například na činnosti letecké záchranné služby nebo letecké pátrací a záchranné služby.[2]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Československé letectvo.
Suchoj Su-25K (9013) československého letectva v roce 1992. Poté sloužil v AČR.

Česká republika (1993 – 1999)[editovat | editovat zdroj]

Tradice českého letectva sahá až ke vzniku Československa v roce 1918. Vzdušné síly samostatné České republiky však byly vytvořeny až po rozpadu ČSFR. Letectvo a protivzdušná obrana (PVO) byly poté tvořeny smíšeným leteckým sborem, dvěma divizemi PVO, leteckým školním plukem a dopravním leteckým plukem. V jejich výzbroji se nacházely bojové letouny MiG-21, MiG-23, MiG-29, Su-22 a Su-25. Cvičné letouny představovaly domácí stroje L-29 a L-39, vrtulníky byly typu Mi-24, Mi-2, Mi-8 a Mi-17. Ve službě byly také dopravní a transportní letouny Tu-154, Tu-134, An-12, An-26, An-30 a L-410.[3]

Dne 1. července 1997 došlo ke sloučení 3. sboru taktického letectva a 4. sboru protivzdušné obrany a vytvoření Velitelství vzdušných sil AČR ve Staré Boleslavi. Letectvo tak začalo fungovat jako samostatná složka Armády České republiky a v následujících letech prošlo celou řadou dalších organizačních změn.[2]

Po vstupu do NATO (1999 – 2013)[editovat | editovat zdroj]

Příslušníci vzdušných sil se po vstupu České republiky do NATO dne 12. března 1999 zapojili jako vůbec první čeští vojáci do činnosti aliance. V rámci hotovostního systému NATINADS (NATO Integrated Air Defence System) nepřetržitě zabezpečují vzdušný prostor České republiky. Existence letectva v podobě samostatné složky armády skončila 1. prosince 2003, kdy se stalo součástí nově vzniklých Společných sil AČR s velitelstvím v Olomouci. Velitel Vzdušných sil byl od té doby zároveň jedním ze zástupců velitele Společných sil.[2]

Samostatné Vzdušné síly (od 1. července 2013)[editovat | editovat zdroj]

1. července 2013 došlo na základě závěrů Bílé knihy o obraně k obnovení samostatného Velitelství pozemních sil a Velitelství vzdušných sil. Společné síly, resp. jejich velitelství, byly zrušeny 31. října 2013. Jedním z důvodů této reformy je snaha o úsporu zdrojů.[4] Další organizační změnou bude ke dni 1. ledna 2014 sloučení 22. základny letectva a 23. základny vrtulníkového letectva, jejichž útvary, personál a technika se stanou základem pro 22. základnu vrtulníkového letectva v Sedleci, Vícenicích u Náměště nad Oslavou.[5] Na rok 2014 plánuje velení letectva vyslání taktického roje nadzvukových letounů Gripen do mise Island Air Policing.[6]

Vláda Jiřího Rusnoka schválila dne 27. listopadu 2013 Koncepci dopravního a vrtulníkového letectva s výhledem do roku 2025, která podle ministra obrany Vlastimila Picka "vychází ze závěrů Bílé knihy o obraně a analýzy našich možností i mezinárodních závazků."[7] Koncepce se kriticky vyjadřuje k současnému stavu letectva, které v důsledku úsporných opatření nemá prostředky na nezbytné opravy vrtulníků nebo na rekonstrukci leteckých základen. Pro 241. dopravní letku dokument navrhuje pořízení dalšího letounu Airbus A319, který nahradí dva sovětské stroje Jakovlev Jak-40 s končící technickou životností. Dopravní letectvo by mělo být po roce 2020 modernizováno též nákupem dvou středních dopravních letadel, například brazilskými Embraer KC-390[8], na jejichž výrobě se podílí též Aero Vodochody.

Konec životnosti bitevních vrtulníků Mi-24V/Mi-35 po roce 2016 a omezenou provozuschopnost záchranných vrtulníků PZL W-3A Sokół (z letky deseti Sokolů je v provozu zhruba polovina) by měla vyřešit akvizice víceúčelových helikoptér, které budou využitelné jak pro účely bojových operací, tak pro leteckou záchrannou službu a službu pátrání a záchrany na území České republiky. Obměna vrtulníků by měla v budoucnu proběhnout i u 243. vrtulníkové letky, nicméně prozatím se počítá se zachováním helikoptéry Mil Mi-8 ve VIP úpravě, kterou cestuje prezident či ministři. Dokument také upozorňuje, že nedostatek peněz špatně motivuje piloty a letecký personál k dalšímu setrvání v armádě a letectvo se tak potýká s nedostatkem kvalitně vycvičeného personálu. Rozpočet ministerstva obrany na rok 2013 má činit asi 42 miliard korun, přičemž podle resortních představitelů by měl dosahovat alespoň 50 miliard. Návrh rozpočtu na rok 2014 proto počítá s navýšením výdajů na obranu zhruba o 700 milionů korun.[9]

Záměr nahradit dosluhující letouny Jakovlev Jak-40 třetím strojem Airbus A319 označil nový ministr obrany Martin Stropnický za "docela šílený plán", přičemž hodlá více využívat komerční linky. Podle ministra by také některé delegace mohly cestovat transportními letouny CASA.[10] V důsledku války na východní Ukrajině se však podle Stropnického změnilo bezpečnostní prostředí v sousedství České republiky a proto se znovu uvažuje o třetím letounu pro "vládní letku".[11] Ministr také oznámil úmysl vypsat tendr až do výše sedmi miliard korun na nepravidelnou leteckou, lodní a železniční dopravu po dobu sedmi let. Zakázka má zajistit dopravu jednotek AČR do akcí sil rychlé reakce NATO a Evropské unie, takzvaných battle groups (např. Česko-slovenská bitevní skupina). Smlouva má mít rámcový charakter, což by umožňovalo hradit výdaje pouze v případě, že by nestačily ostatní přepravní možnosti NATO, Evropské unie nebo české armády.[12]

Vláda Bohuslava Sobotky schválila dne 12. března 2014 prodloužení pronájmu švédských stíhaček Gripen do roku 2027. Za pronájem, zahrnující výcvik 25 českých pilotů a 90 techniků a rozšíření schopností letounů pro útoky na pozemní cíle, bude švédské straně uhrazeno celkem 16,4 miliardy korun.[13][14]

Letecká technika[editovat | editovat zdroj]

1993 – 2003[editovat | editovat zdroj]

Stíhací letoun MiG-23
Stíhací bombardér Suchoj Su-22

Po vzniku České republiky zůstalo našemu letectvu 9 stíhacích letounů MiG-29A a 1 cvičný MiG-29UB, které sloužily u 1. stíhacího leteckého pluku v Českých Budějovicích. V prosinci 1995 bylo všech 10 strojů vyměněno za 11 polských vrtulníků W-3A Sokol. Hlavním uváděným důvodem tohoto kroku byly vysoké náklady na provoz, které u typu MiG-29 dosahovaly troj- až čtyřnásobku nákladů na MiG-21.[15] Letouny MiG-23BN a MF v počtu 45 kusů byly z výzbroje letectva vyřazeny v roce 1994, 25 strojů verzí ML a U v roce 1998.[16]

Koncem 90. let padlo rozhodnutí o vyřazení všech 24 bitevních letounů Suchoj Su-25K, a to z důvodu značných nákladů na provoz a očekávaného zařazení českých bitevních letounů Aero L-159 Alca. Poslední let tohoto typu se pak uskutečnil v listopadu 2000 a s výjimkou čtyř strojů, které se zachovaly v českých muzeích, byla většina uskladněných Su-25K prodána v roce 2003 do Gruzie.[17] Jediný dvoumístný cvičně-bojový letoun Suchoj Su-25UBK byl vyřazen již v červnu 1999 a poté trvale uskladněn.[18]

V roce 1997 obdržel podnik Aero Vodochody objednávku na 72 lehkých víceúčelových bojových letounů Aero L-159 Alca, přičemž první dva vyrobené stroje přistály na letišti v Čáslavi v prosinci 2001. O rok později bylo dodáno dalších 15 kusů a celá zakázka byla dokončena v roce 2003. Letouny L-159 provázely zpočátku problémy s provozuschopností a s výcvikem pilotů, protože součástí objednávky nebyly dvoumístné cvičné letouny L-159B. Při zkouškách kanónu Plamen byl navíc zničen jeden stroj, jehož pilot nehodu nepřežil. Provoz zbylých 71 letounů se ukázal jako nákladný a ministerstvo obrany dospělo k závěru, že letectvo nebude využívat více než 20 jednomístných strojů. Nadpočetné letouny byly přestavěny na dvoumístné L-159T1 či dlouhodobě uskladněny.[19] V roce 2013 disponují vzdušné síly 19 letouny L-159A a 6 L-159T1.

Stíhací bombardéry Suchoj Su-22M4 českého letectva byly vyřazeny v březnu 2002 a měly být prodány do zahraničí. K tomu došlo v roce 2010, kdy byla většina letounů prodána do Jemenu.[20] Rovněž dvoumístné stroje Suchoj Su-22UM3-K sloužily do roku 2002, přestože jejich technická životnost nebyla, stejně jako u jednomístné varianty, zdaleka vyčerpána. Přednost však dostaly modernější L-159 a všech pět "spárek" (přezdívka pro cvičnou verzi bojových letounů) bylo v roce 2005 zakoupeno Vietnamem.[21]

Útoky z 11. září ukázaly nezbytnost zajištění vzdušného prostoru moderními nadzvukovými letouny. České letectvo však mělo v roce 2002 k dispozici pouze 8 modernizovaných stíhacích letounů MiG-21MFN, 8 původních MiG-21MF a 3 cvičné MiG-21UM. K pomocným stíhacím úkolům bylo možné použít i 17 podzvukových L-159A a 5 L-39ZA.[22] Vláda Miloše Zemana plánovala pořízení 24 stíhacích letounů Saab JAS-39 Gripen za 60 miliard Kč, ale po povodních v roce 2002 premiér Vladimír Špidla rozhodl o pronájmu 14 strojů na 10 let za necelých 20 miliard.[23]

2004 – současnost[editovat | editovat zdroj]

Dvoumístný Saab JAS-39D Gripen
CASA C-295M a Aero L-159T1

V červnu 2004 vláda uzavřela smlouvu na pronájem čtrnácti moderních nadzvukových letounů JAS-39C/D Gripen ze Švédska. Tyto stroje pak od 1. července 2005 nahradily v hotovostním systému zastaralé letouny MiG-21MF, MFN a UM. Tím se uzavřela téměř padesátiletá historie služby MiGu-21 v českém, resp. československém letectvu.[24] Celková cena za pronájem Gripenů činila 19,65 mld. Kč, přičemž byla navíc podepsána smlouva o realizaci offsetových programů v hodnotě 130 % hodnoty kontraktu. Letouny byly zařazeny do služby ve vzdušných silách dne 26. dubna 2005 a setrvají v ní minimálně do roku 2027, neboť původní desetiletá smlouva byla prodloužena o dalších 12 let.[25][13]

Druhá vláda Mirka Topolánka vyřešila otázku náhrady dosluhujících transportních letounů Antonov An-26 oslovením konsorcia EADS a nevyhlásila otevřené výběrové řízení. V roce 2008 bylo podepsáno memorandum o porozumění a rok později byla uzavřena smlouva na nákup čtyř letounů CASA C-295. První stroj C-295M přistál na kbelském letišti 10. ledna 2010 a do konce roku byly dodány zbývající tři kusy. Rychlé zavedení letounů do výzbroje umožnilo postupné ukončení provozu An-26, které byly dle technické životnosti vyřazeny mezi dubnem 2009 a dubnem 2011.[26] Údajně předražený nákup letounů CASA v hodnotě 3,5 miliardy Kč provázely pochybnosti, které vyústily v policejní vyšetřování.[27] Navzdory kritice procesu pořízení hodnotí letectvo letouny C-295M jako velice užitečné a plně funkční a velitel vzdušných sil brigádní generál Libor Štefánik, je považuje za perspektivní.[6]

Vzdušným silám byl 30. srpna 2013 vrácen ze Španělska druhý dvoumístný letoun Aero L-159 Alca. Tři jednomístné a dva cvičné letouny L-159 byly původně vyměněny za jeden stroj CASA C-295. Další tři dopravní letouny byly součástí nákupu schváleného někdejší ministryní obrany Vlastou Parkanovou, který prošetřuje policie kvůli podezření z "porušování povinnosti při správě cizího majetku a zneužití pravomoci veřejného činitele". Jako kompenzace za technické problémy letounů CASA byl v červenci 2012 do Česka vrácen první dvoumístný L-159. České letectvo tak v roce 2013 disponuje 6 kusy cvičné verze bitevníku, které jsou zařazeny do výzbroje cvičné letky.[28] Ve stavu 213. výcvikové letky, vytvořené k 1. prosinci 2013, se nacházejí také čtyři cvičné letouny L-39ZA, které by měly být provozovány minimálně do konce roku 2018. Tyto stroje se do Čáslavi přesunuly z 22. základny letectva, která se transformovala na základnu vrtulníkového letectva.[6]

Zahraniční mise[editovat | editovat zdroj]

ISAF – Afghánistán[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Mezinárodní bezpečnostní podpůrné síly.

Task Force HIPPO[editovat | editovat zdroj]

Znak TF HIPPO v Afghánistánu
Mi-171Š 23. základny vrtulníkového letectva

1. kontingent Task Force HIPPO se zapojil do operace ISAF 25. ledna 2010. Trojice modernizovaných vrtulníků Mi-171Š 23. základny vrtulníkového letectva Přerov operovala ze základny FOB Sharana v provincii Paktíka, odkud zásobovala české i spojenecké jednotky, případně zajišťovala evakuaci zraněných a nemocných vojáků.[29] Česká vrtulníková jednotka, TF Hippo, spadala pod alianční Regionální velitelství východ RC-E, resp. americké úkolové uskupení TF Falcon. Posádky vrtulníků i členové pozemního personálu se museli vypořádat s extrémními výkyvy teplot, vysokou nadmořskou výškou, nočními lety a hrozbou povstaleckých útoků. Ochranu dopravních vrtulníků zajišťovali palubní střelci a sofistikovaný protiraketový systém.[30]

Vrtulníky TF Hippo se vrátily do České republiky 6. listopadu 2011, personál o měsíc později. Dvouleté působení příslušníků vrtulníkových letek v Afghánistánu bylo velice intenzivní. Posádky nalétaly celkem 2763 hodin a 50 minut, přepravily 9033 osob a 334 tun materiálu. Kromě úspěšného nasazení ve prospěch PRT i spojenců se však projevily některé problémy. Propouštění a odchod zkušených letců před začátkem mise a další komplikace byly příčinou naprostého vytížení celé 23. základny vrtulníkového letectva, která zajišťovala výcvik a logistickou podporu mise.[31] Vrtulníky byly udržovány a opravovány v mobilní hale na FOB Sharana, ovšem po skončení náročné mise musely projít důkladnou revizí ve vojenských Leteckých opravnách Malešice.[32]

Air Advisor Team[editovat | editovat zdroj]

Poradní skupina v rámci mezinárodního týmu OMLT (Operation Mentoring and Liaison Team) z 231. vrtulníkové letky působila v Afghánistánu již od dubna 2008. Jejím úkolem byl výcvik pilotů bitevních vrtulníků a pozemního personálu (Soušek, 2012). Od roku však 2010 působí na mezinárodním letišti KAIA v Kábulu český AAT – Air Advisor Team (v letech 2010–2012 pod názvem AMT – Air Mentor Team). Jednotky, které se pravidelně střídají, se skládají ze dvou expertních skupin. První, tvořená příslušníky 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely, se zaměřuje na výcvik na dopravních vrtulnících typu Mi-17. Druhá, tvořená vojáky z 22. základny letectva Náměšť nad Oslavou, je určena pro výcvik na bitevních vrtulnících Mi-24/35.

Hlavním úkolem AAT je výcvik pilotů afghánského vrtulníkového letectva. Specifické podmínky Afghánistánu, které představuje proměnlivá oblast bojů, nepřehledný terén či náročné povětrnostní podmínky, znamenají i pro výcvikové mise značné obtíže. Vrtulníky s česko-afghánskými posádkami provádějí lety nad de facto nepřátelským územím a často se stávají terčem palby povstalců. V případě, že je nutné zajistit podporu dopravním vrtulníkům, startují též bitevní vrtulníky s afghánským pilotem a českým „advisorem“.[33]

Afghánské piloty samozřejmě necvičí jen Češi, neboť se jedná o mnohonárodní úsilí. Ke sjednocení operačních postupů a standardizaci norem platných pro ruské vrtulníky typu Mi-17/171 má napomoci iniciativa NATO v duchu tzv. Smart Defence. Čeští letci například již delší dobu intenzivně spolupracují s Chorvaty a Maďary. Limitujícím faktorem této vrtulníkové iniciativy jsou ovšem omezené finanční prostředky a zároveň blížící se termín stahování koaličních vojsk.[34] S nasazením jednotky AAT armáda počítá i po roce 2014.[6]

MFO – Sinajský poloostrov[editovat | editovat zdroj]

Znak mise MFO na Sinajském poloostrově

Vzdušné síly AČR se na základě rozhodnutí Senátu Parlamentu České republiky zapojí do mezinárodní mise Multinational Force and Observers (MFO) na Sinajském poloostrově. Cílem této mise, která vznikla v roce 1982 z iniciativy Spojených států, Izraele a Egypta, je kontrolovat dodržování bezpečnostních podmínek mírové dohody mezi Egyptem a Izraelem z roku 1979. V současnosti se mise MFO účastní příslušníci ozbrojených sil třinácti států (od roku 2009 též štábní důstojníci AČR), kteří zajišťují spojení mezi egyptskou a izraelskou armádou. V červnu 2013 vzneslo vedení MFO požadavek na vyslání českého transportního letounu C-295M, protože americké letectvo ukončilo na začátku října provoz strojů C-23B Sherpa na Sinaji a dočasná náhrada v podobě letounů C-12 Huron nevyhovuje z hlediska kapacity a dlouhodobého nasazení. Letecký kontingent vzdušných sil AČR budou tvořit dvě letové posádky a skupina technické údržby z 24. základny dopravního letectva v Praze-Kbelích, personál mise bude střídat zhruba po půl roce a průběžně se budou střídat také letouny C-295M.

Parlament odsouhlasil mandát jednotky v trvání od 1. listopadu 2013 do 31. prosince 2014, přičemž bude podléhat mezinárodnímu velení mise MFO a umístěna bude na základně v tzv. severním campu El Gorah. Hlavním úkolem letounu C-295M bude letecká přeprava osob a materiálu mezi El Gorahem a letištěm Šarm aš-Šajch, včetně zajištění spojení mezi Káhirou a Tel Avivem. Další činností budou monitorovací lety s pozorovateli na palubě, kteří budou ze vzduchu dohlížet na dodržování ustanovení mírové smlouvy. Česká jednotka bude schopná rovněž působit ve prospěch letecké pátrací a záchranné služby SAR (Search and Rescue) nebo při přepravě nemocných a raněných osob.[35]

Struktura[editovat | editovat zdroj]

Útvary Vzdušných sil AČR

Základny a letky[editovat | editovat zdroj]

Pluky[editovat | editovat zdroj]

Další útvary[editovat | editovat zdroj]



Struktura Vzdušných sil Armády České republiky (k 1. 1. 2014).

Technika[editovat | editovat zdroj]

Letadla[editovat | editovat zdroj]

Letecký výsostný znak VS AČR
Znak "low visibility"
Letoun Původ Typ Verze
(místní označení)
Ve službě[38] Poznámky
Bojové letouny
Saab JAS-39 Gripen Švédsko Švédsko víceúčelový stíhací letoun JAS-39C
JAS-39D
12
2
Ve výzbroji od dubna 2005; pronájem letounů končí v roce 2027.[39][13][40]
Saab JAS-39C Gripen
Aero L-159 Alca Česko Česko lehký bitevní letoun
cvičný letoun
L-159A
L-159T1
19
6
V provozu 18 strojů.
Aero L-159 Alca
Cvičné letouny
Aero L-39 Albatros Česko Československo cvičný letoun L-39ZA 4
Aero L-39 Albatros
Dopravní a transportní letouny
CASA C-295 Španělsko Španělsko transportní letoun C-295M 4
CASA-C295
Let L-410 Turbolet Česko Československo transportní letoun L-410UVP-E
L-410UVP-T
L-410FG
4
2
2
Let L-410 Turbolet
Airbus A319 Německo Německo dopravní letoun A319CJ 2 Nahradil Tu-154M.
Airbus A319CJ
Bombardier Challenger 600 Kanada Kanada business jet CL-601 1
Bombardier Challenger 600
Jakovlev Jak-40 Codling SSSR SSSR dopravní letoun Jak-40
Jak-40K
1
1
Provozní životnost do roku 2014, resp. 2015.[41]
Jakovlev Jak-40
Vrtulníky
Mil Mi-24 Hind Rusko Rusko bitevní vrtulník Mi-24V/Mi-35 12[36]
Mil Mi-24
Mil Mi-8 Hip SSSR SSSR víceúčelový vrtulník Mi-8S
Mi-8P
3
1
Mil Mi-8
Mil Mi-17 Hip-H SSSR SSSR
Rusko Rusko
transportní vrtulník Mi-17
Mi-171Š
5
16
Mil Mi-17
PZL W-3A Sokół Polsko Polsko víceúčelový transportní vrtulník, záchranný
vrtulník pro leteckou záchrannou službu
a leteckou službu pátrání a záchrany
W-3A 10 V provozu 5 strojů.[42]
PZL W-3A Sokół
Celkem
Vzdušné síly Armády České republiky 107 (60 letounů, 47 vrtulníků)


Protiletadlová výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Protiletadlové systémy Původ Typ Verze Ve službě Poznámky
SA-6 Gainful SSSR SSSR protiletadlový raketový komplet 2K12 M2 KUB 4 komplety Konec technické životnosti v roce 2018. Bílá kniha poté nepočítá s další modernizací.[43]
2K12 KUB
SA-13 Gopher SSSR SSSR protiletadlový raketový komplet 9K35 Strela-10M 16 kompletů
Strela-10M
RBS-70 Švédsko Švédsko přenosný protiletadlový komplet RBS-70 16 kompletů
RBS-70

Vyřazené typy letadel (po roce 1993)[editovat | editovat zdroj]

MiG-21PF (0308) vyřazený z výzbroje letectva v roce 1989. Dnes se nachází v Leteckém muzeu Kbely.

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Letounům L-410UVP-T 242. transportní a speciální letky skončila v roce 2013 dobová technická životnost a s jejich opětovným uvedením do provozu se nepočítá.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, rev. 2013-10-28, [cit. 2013-10-30]. Dostupné online.  
  2. a b c d SOUŠEK, Tomáš. Vzdušné síly Armády ČR. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. srpen 2012, s. 4-6. ISSN 0024-156.  
  3. Rok 1993 [online]. Ministerstvo obrany, 2013-03-11, [cit. 2013-04-03]. Dostupné online.  
  4. FEDORKOVÁ, Jolana. V Olomouci se s vojáky rozloučil velitel vzdušných sil [online]. www.acr.army.cz, 2013-05-06, [cit. 2013-05-30]. Dostupné online.  
  5. FEDORKOVÁ, Jolana. Tmavomodrý svět plukovníka Štefánika [online]. www.acr.army.cz, 2013-06-18, [cit. 2013-06-18]. Dostupné online.  
  6. a b c d LANG, Pavel. Nová výchozí pozice pro "modré". ATM. , roč. 45, čís. 9/2013, s. 86-87. ISSN 1802-4823.  
  7. PEJŠEK, Jan. Vláda schválila Koncepci dopravního a vrtulníkového letectva [online]. www.mocr.army.cz/, 2013-11-27, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  8. HOLE, Craig. Czech Republic outlines need for two KC-390s [online]. Flightglobal.com, 2010-09-14, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  9. Armáda obnoví letectvo. Nakoupí nové vrtulníky a další Airbus [online]. zpravy.e15.cz/, 2013-11-27, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  10. ŠNÍDL, Vladimír. Stropnického první úspory: Začnu létat běžnou linkou. Nebo nepohodlným strojem CASA [online]. zpravy.ihned.cz, 2014-02-18, rev. 2014-02-19, [cit. 2014-02-23]. Dostupné online.  
  11. ŠNÍDL, Vladimír. Dva vládní airbusy nestačí. Ministr Stropnický zvažuje nákup třetího letadla [online]. http://zpravy.ihned.cz/,+2014-07-24, [cit. 2014-07-24]. Dostupné online.  
  12. MENSCHIK, Tomáš; CECHL, Pavel. Armáda bez letadel. Soukromníkům zaplatí až sedm miliard [online]. tyden.cz, 2014-02-27, [cit. 2014-02-27]. Dostupné online.  
  13. a b c Gripeny budou střežit Česko dalších 12 let [online]. ceskatelevize.cz, 2014-03-12, [cit. 2014-03-12]. Dostupné online.  
  14. Za pronájem Gripenů bude ČR platit o třetinu méně [online]. mocr.army.cz, 2014-03-14, [cit. 2014-03-14]. Dostupné online.  
  15. KAUCKÝ, S.. MiG-29, které byly ve výzbroji české armády [online]. www.fpage.sweb.cz, rev. 2005-11-05, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  16. MINAŘÍK, Pavel. Jak velké množství letounů MiG-23 bylo provozováno bývalým čs. vojenským letectvem a na kterých letištích? [online]. www.vojenstvi.cz, [cit. 2013-06-11]. Dostupné online.  
  17. MÁČE, Jan. Bitevní letouny Suchoj Su-25K v československém letectvu. ATM. říjen 2012, roč. 44, čís. 10, s. 70-71. ISSN 1802-4823.  
  18. MÁČE, Jan. Letouny Su-25UBK v československém letectvu. ATM. listopad 2012, roč. 44, čís. 11, s. 70-72. ISSN 1802-4823.  
  19. MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. S. 76-77.  
  20. MÁČE, Jan. Stíhací bombardéry Suchoj Su-22M4 v Československu. ATM. červenec 2012, roč. 44, čís. 7, s. 68-70. ISSN 1802-4823.  
  21. MÁČE, Jan. Cvičně-bojové letouny Suchoj Su-22UM3-K. ATM. srpen 2012, roč. 44, čís. 8, s. 68-70. ISSN 1802-4823.  
  22. MACOUN, Jiří. České vojenské letectvo. Brno : Computer Press, 2007. ISBN 978-80-251-1825-2. S. 78.  
  23. ŠNÍDL, Vladimír. Gripen, (ne)jistý vítěz [online]. ekonom.ihned.cz, 2011-06-24, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  24. MATOULEK, Jaroslav. Padesátiletá "Jednadvacítka". Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. srpen 2012, s. 50-54. ISSN 0024-156.  
  25. MÁČE, Jan. JAS-39C/D ve službě českého letectva. ATM. leden 2012, roč. 44, čís. 1, s. 80-82. ISSN 1802-4823.  
  26. SOUŠEK, Tomáš. C-295M v českém letectvu slouží spolehlivě. ATM. , roč. 45, čís. 9/2013, s. 52-55. ISSN 1802-4823.  
  27. Parkanová na webu zveřejnila výslechy obviněných v kauze CASA. ČT24 [online]. 2013-08-14 [cit. 2013-09-06]. Dostupné online.  
  28. Do Čáslavi dorazil druhý L-159, armáda zřizuje speciální letku [online]. www.ceskatelevize.cz, 2013-08-30, [cit. 2013-08-30]. Dostupné online.  
  29. ŠINDELÁŘ, Marek. Poslední "Hroši" převzali v Přerově ocenění za misi v Afghánistánu. [online]. www.acr.army.cz, 2012-01-05, [cit. 2013-06-08]. Dostupné online.  
  30. SOUŠEK, Tomáš. TF Hippo druhým rokem. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2011. 2011, s. 4-18.  
  31. SOUŠEK, Tomáš. Mise TF Hippo splněna. ATM. , roč. 43, čís. 12/2011, s. 2-3. ISSN 1802-4823.  
  32. PROCHÁZKA, Zdeněk. „Hipíci“ v Afghanistánu létali se ctí [online]. The Flying Hippos/FLYMAG, 2013-02-17, [cit. 2013-06-08]. Dostupné online.  
  33. LANG, Pavel. Česká pomoc Afgháncům. ATM. , roč. 44, čís. 7/2012, s. 84-85. ISSN 1802-4823.  
  34. LANG, Pavel. Společně do afghánské mise. ATM. , roč. 44, čís. 8/2012, s. 78-81. ISSN 1802-4823.  
  35. Český letoun C-295M míří na Sinaj. ATM. , roč. 45, čís. 11/2013, s. 54. ISSN 1802-4823.  
  36. a b Reorganizace Vzdušných sil AČR dokončena, koncepce dopravního a vrtulníkového letectva přijata. ATM. , roč. 46, čís. 1/2014, s. 54. ISSN 1802-4823.  
  37. 24. základna dopravního letectva Kbely VÚ 8407 [online]. vrtulnik.cz, [cit. 2013-11-27]. Dostupné online.  
  38. a b Vzdušné síly AČR - Ročenka 2013. L+K. 2013-08-07. ISSN 0024-156.  
  39. LANG, Pavel. Další výzva? Island!. ATM. , roč. 46, čís. 3/2014, s. 82-84. ISSN 1802-4823.  
  40. http://zpravy.idnes.cz/schopnosti-novych-ceskych-gripenu-dts-/domaci.aspx?c=A140402_115227_domaci_jw
  41. Některé vládní letouny dosluhují, stát ale nemá peníze na nové [online]. www.novinky.cz, 2013-05-29, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  42. ŠNÍDL, Vladimír. Vojáci mohou nasadit jen polovinu záchranných vrtulníků. Zbytek čeká na opravy [online]. zpravy.ihned.cz, 2013-06-06, [cit. 2013-06-14]. Dostupné online.  
  43. ZDOBINSKÝ, Michal. "Přeraketovaný" Kub. ATM. , roč. 44, čís. 4/2012, s. 2-3. ISSN 1802-4823.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Air force of the Czech Republic ve Wikimedia Commons