Vojenské letadlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stíhací letadlo a tři bombardovací letadla na leteckém dni

Vojenské letadlo je jakékoliv letadlo s pevnými nosnými plochami nebo s rotujícími nosnými plochami (vrtulníky), které je provozováno oficiálními nebo povstaleckými ozbrojenými silami jakéhokoliv typu.[1] Vojenská letadla se dělí na bojová a nebojová:

  • Bojové letadlo je letadlo navržené k ničení nepřátelských zařízení použitím vlastních zbraní.[1] Bojová letadla jsou normálně vyvíjena a vyráběna pouze pro ozbrojené síly.
  • Nebojové letadlo je letadlo, které není navrženo pro boj jako svou hlavní funkci, ale může nést zbraně, které slouží k vlastní obraně letadla. Tato letadla slouží hlavně v podpůrných rolích a mohou být vyvíjena a vyráběna jak pro ozbrojené síly, tak i pro civilní organizace.

Bojová letadla[editovat | editovat zdroj]

Bojová letadla (válečná letadla) se dají zhruba rozdělit na stíhačky a bombardéry. Existuje však i několik variant letadel, které leží někde mezi stíhacími a bombardovacími letadly. Mezi ně patří například stíhací bombardéry (například MiG-23), bitevní letouny (například sovětský Iljušin Il-2). Mezi bojová letadla jsou zařazeny i námořní hlídková letadla dlouhého doletu (např. P-3 Orion nebo S-3 Viking), která jsou často vybavena protilodními a protiponorkovými útočnými zbraněmi.

Stíhací letadla[editovat | editovat zdroj]

MiG-29 vypouští střelu vzduch-vzduch.
Související informace naleznete také v článku Stíhací letoun.

Hlavní úlohou stíhaček je ničení nepřátelských letadel ve vzdušném boji, a to jak v útočných tak i v obraných akcích. Mnoho z nich je velice rychlých a vysoce obratných. K jejích úkolům patří i doprovod a ochrana vlastních bombardérů nebo jiných letadel. Stíhačky jsou schopné nést nejrůznější zbraně. Patří mezi ně kulomety, kanóny, neřízené rakety i řízené střely. Většina moderních stíhaček je schopna napadnout nepřítele na velkou vzdálenost za hranicí viditelnosti. Mezi stíhací letadla, která slouží k vybojování vzdušné převahy patří F-22 Raptor nebo MiG-29. Mezi nejznámější stíhačky 2. Světové války patří Supermarine Spitfire, P-51 Mustang nebo Bf 109. Příkladem přepadového stíhače, což je stíhací letadlo navržené k odstartování, rychlému přepadu a sestřelení nepřátelského letadla, by mohl být MiG-25. Příkladem těžkého stíhacího letadla je například německý Messerschmitt Bf 110.

Označení „stíhač“ je také občas použito i na letadla, která nejsou určena pro vzdušný boj – například bitevní letoun A-10 Thunderbolt II je zařazen v „taktických stíhacích“ letkách amerického letectva (USAF).

Bombardéry[editovat | editovat zdroj]

Těžký bombardér USAAF B-29 Superfortress.
Související informace naleznete také v článku Bombardér.

Bombardéry jsou většinou větší, těžší a méně obratné než stíhačky. Mají schopnost nést velký náklad bomb. Bombardéry jsou téměř výhradně používány pro útoky na pozemní cíle a nejsou dost rychlé ani obratné, aby unikly nepřátelským stíhačkám. Jenom málo typů má jeden motor a jednoho pilota, většina bombardérů má dva a více motorů a vyžadují dvou nebo vícečlennou posádku. Omezený počet bombardérů, jako je například B-2 Spirit, je postaven technologií Stealth, která mu dává schopnost uniknout pozornosti nepřátelských radarů. Příkladem konvenčního moderního bombardéru by mohl být bombardér B-52 Stratofortress. Příkladem těžkého bombardéru 2. světové války zase B-17 Flying Fortress.

Bombardéry se dále dělí na lehké bombardéry, střední bombardéry, těžké bombardéry, strategické bombardéry, střemhlavé bombardéry a torpédové bombardéry. Americké námořnictvo (US Navy) a námořní pěchota (USMC) tradičně označuje své střední a lehké bombardéry jako „útočné letouny“.

Bitevní letadla[editovat | editovat zdroj]

A-10 Thunderbolt II vypouští střelu AGM-65.
Související informace naleznete také v článku Bitevní letoun.

Bitevní letadla (někdy též označovaná jako „útočné letouny“) mohou být použita k podpoře vlastních pozemních jednotek. Některé z nich mají schopnost nést konvenční nebo i jaderné zbraně daleko za nepřátelské linie a tam udeřit na důležitý pozemní cíl. Mezi ně patří i bitevní (útočné) vrtulníky, které ničí nepřátelské tanky a obrněná vozidla a poskytují blízkou leteckou podporu pozemním jednotkám. Příkladem bitevního letounu je sovětský Iljušin Il-2 Šturmovik. Některé typy dopravních letadel byly vybaveny zbraněmi, které střílejí z boku letounu na pozemní cíle a slouží jako letouny palebné podpory. Mezi takové letouny patří AC-47 a AC-130.

V moderních leteckých silách se rozdíly mezi bombardéry, stíhacími bombardéry a bitevními letouny začínají stírat. Mnoho bitevních letadel, a to i ty které se podobají spíše stíhačkám, má schopnost nést bomby a i omezené schopnosti zapojit se do vzdušných soubojů. Jak rostou schopnosti navrhovaných letadel a zbraní které nesou, mohou být často bitevní letadla použity v roli stíhaček k vybojování převahy ve vzduchu a naopak stíhačky se mohou zapojit do podpory pozemních jednotek. Snad největším rozpoznávacím znakem je, že bombardéry jsou obecně letadla velkého doletu schopné letů hluboko do nepřátelského území, zatímco stíhací bombardéry a bitevní letadla svou působnost omezují na oblast probíhajících bojů. Ačkoliv i tento rys neplatí vždy, protože možnost tankování paliva ve vzduchu podstatně zvětšuje případný rádius bojových operací bitevních letadel.

Víceúčelová bojová letadla[editovat | editovat zdroj]

F-15E Strike Eagle shazuje přesně naváděnou pumu.
Související informace naleznete také v článku Stíhací bombardér.

Mnoho současných bojových letadel má víceúčelové využití. Tento pojem se obvykle používá na letadla s pevnými nosnými plochami, která mohou sloužit buď jako stíhací letadlo nebo jako bombardér podle toho, co je účelem prováděné mise. Příkladem víceúčelového letadla je F/A-18 Hornet. Příkladem víceúčelového bojového letounu 2. světové války by mohl být P-38 Lightning.

I některá stíhací letadla, jako například F-16 Fighting Falcon, mohou být použita jako „nosič bomb“, navzdory tomu, že byla zkonstruována pro vzdušný boj.

Nebojová letadla[editovat | editovat zdroj]

Nebojová letadla hrají ve vojenském letectvu mnoho rolí. Patří k nim pátrací a záchranné operace, provádění leteckého průzkumu, pozorování a špionáže, doprava osob i materiálu, výcvik a tankování ve vzduchu.

Mnoho civilních letadel, ať s pevnými nebo rotujícími nosnými plochami, bylo vyráběno odděleně i pro vojenské využití. Takovým letadlem byl například civilní dopravní letoun Douglas DC-3, který ve své vojenské dopravní verzi dostal označení C-47 Skytrain a o několik desetiletí později i AC-47 jako letoun palebné podpory. Dokonce i plátnem potažený dvoumístný letoun Piper J-3 měl svou vojenskou verzi. Mezi nebojová letadla patří vojenské kluzáky a pozorovací balóny. Například balóny byly používány k pozorování už během Americké občanské války a během 1. světové války, kluzáky zase byly použity za 2. světové války k přepravě výsadkových jednotek.

Vojenská dopravní letadla[editovat | editovat zdroj]

Dopravní Junkers Ju 52
Související informace naleznete také v článku Vojenské dopravní letadlo.

Vojenská dopravní letadla zajišťují armádní logistiku. Jejich hlavním úkolem je přeprava vojáků a vojenského materiálu. Náklad může být umístěn na paletách, což usnadňuje jeho nakládku, zajištění během přepravy a umožňuje i rychlé vyložení nákladu. Náklad může být také vysazován z letícího letadla na padácích, takže odpadá potřeba přistání. Do této kategorie patří i tankovací letadla. Tato letadla mohou doplňovat za letu palivo jiným letadlům, které jsou opatřena tankovacím nástavcem. Příkladem vojenského dopravního letadla je C-17 Globemaster III. Za 2. světové války to byl například C-47. Příkladem tankovacího letadla by mohl být KC-135 Stratotanker. Do této kategorie patří i vojenské vrtulníky a vojenské kluzáky, které mohou dopravovat vojáky a zásoby do míst, kde nemůže běžné letadlo přistát.

Občas používané označení vojenské „nákladní letadlo“ je nesprávné, protože vojenská dopravní letadla také často přepravují výsadkáře a jiné vojáky.

Průzkumná letadla[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Průzkumný letoun.

Průzkumná letadla jsou primárně určena pro shromažďování informací. K tomuto úkolu jsou vybavena kamerami a dalšími senzory. Tato letadla jsou jako taková pro svůj účel zvlášť navržena nebo upravena z již existujících stíhacích letadel nebo bombardérů. Jejich role je stále více nahrazována satelity a bezpilotními letouny.

Experimentální letadla[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Experimentální letadlo.

Experimentální letadla slouží k pokusům a testování například aerodynamiky, konstrukce letadel, avioniky a jiných přístrojů nebo pohonu letadel. Tato letadla jsou obvykle vybavena mnoha přístroji, které často přenášejí data přímo za letu do pozemních stanic, které jsou rozmístěny v testovací oblasti. Příkladem experimentálního letadla je XB-70 Valkyrie.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Military aircraft na anglické Wikipedii.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Gunston 1986, str. 274

Použitá literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Gunston, Bill(1986). Jane's Aerospace Dictionary. London, England:Jane's Publishing Company Limited. ISBN 0 7106 0365 7. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Military aircraft ve Wikimedia Commons