Radiotechnika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Radiotechnika je jeden z hlavních oborů elektrotechniky zabývající se přenosem informace pomocí elektromagnetického vlnění - radiových vln. Za vznik radiotechniky lze považovat vynález vysokofrekvenčního LC oscilátoru netlumených elektromagnetických kmitů Heinricha Rudolfa Hertze ke konci 19. století. K průkopníkům v radiotechnice rovněž patří ruský fyzik Alexandr Stěpanovič Popov a italský fyzik Guglielmo Marconi. Radiotechnika je využívána v obrovském množství lidské činnosti. Radiotechnická zařízení lze spatřit každodenně v běžném životě. Typickým příkladem využití radiotechniky v běžném životě je mobilní telefon, autorádio, televizní přijímač. Radiotechnika je využívána ke komunikaci v armádě, v telemetrii, k ovládání zařízení na dálku, v modelářství atd... . K základním prvkům radiotechniky patří vysílač a přijímač. Hodně lidí se zabývá radiotechnikou ze záliby. Takový člověk se nazývá radioamatér. Po celém světě existují spousty zájmových radioamatérských sdružení provozující kolektivní radioamatérský sport.