Louny

Louny
	Louny od jihu
	znakvlajka
Lokalita
Status	město
Pověřená obec	Louny
Obec s rozšířenou působností	Louny; (správní obvod)
Okres	Louny
Kraj	Ústecký
Historická země	Čechy
Stát	Česko
Zeměpisné souřadnice	50°21′25″ s. š., 13°47′48″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	18 053 (2024)
Rozloha	24,14 km²
Nadmořská výška	185 m n. m.
PSČ	440 01
Počet domů	2 406 (2021)
Počet částí obce	3
Počet k. ú.	3
Počet ZSJ	23
Kontakt
Adresa městského úřadu	Mírové náměstí 35; 440 23 Louny ; podatelna@mulouny.cz
Starosta	Mgr.et Bc.Milan Rychtařík (ANO)
	Oficiální web: www.mulouny.cz
	Louny
Další údaje
Kód obce	565971
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Louny (německy Laun) jsou město v okrese Louny v severozápadních Čechách v Ústeckém kraji, přibližně 50 km od Prahy. Žije zde přibližně 18 tisíc^[1] obyvatel a jedná se tak o druhou největší obec okresu po Žatci, avšak s městem sousedící obce (Dobroměřice, Lenešice, Černčice, Obora a Vršovice) tvoří dohromady zhruba 23 tisíc obyvatel a zároveň největší aglomeraci okresu Louny^[4].

Název

Původ názvu Louny, dříve Lúně (singulár, ž.) nebo Lúny, se často dává do souvislosti s Lunou = Měsícem, případně s vlastním jménem Lún. Jako pravděpodobný se jeví také původ ve staročeském slově lúňa – lúna (ke slovesu lunúti) s významem proudy, slapy, čemuž odpovídá umístění původní vsi u brodu na řece.^[5]

Historie

První zmínky o osadě Luna při brodu přes řeku Ohři pochází ze 12. století. V šedesátých letech 13. století dal Přemysl Otakar II. v její blízkosti postavit královské město. Město kolonizovali osadníci ze Saska. Ti se usadili na náměstí a české obyvatelstvo v okolních ulicích. Památkou na to je Česká ulice (platea bohemica) obtáčející náměstí na jihu, doložená v městských knihách ve 14. století. V pozdější době leželo na jazykové hranici, ale bylo převážně české. V první fázi husitství se rozšířila pověst, že Louny patří mezi pět vyvolených měst (spolu s Plzní, Klatovy, Žatcem a Slaným), které v nastávajícím konci světa uniknou zkáze. Za husitských válek se Louny spojily se Žatcem a Slaným a přidaly se na stranu husitů. V té době byly zničeny kláštery dominikánů a magdalenitek, stojící ve městě. Po požáru 25. března 1517 byla velká část města přestavěna. Třicetiletá válka znamenala pro město katastrofu. Bylo několikrát po sobě vydrancováno saskými a švédskými vojsky. V průběhu 19. století došlo k rozsáhlým demolicím v historické části, při kterých zmizela původní radnice, Pražská brána spolu s téměř polovinou městského opevnění a renesanční domy.

Židovská komunita

Nejstarší židovské osídlení v Lounech se datuje od poloviny 14. století, přičemž v 15. století vznikla ve městě židovská náboženská obec.^[6] Židé tehdy žili v západní části ulice Česká a později i v Jakoubkově ulici. V průběhu 16. století (1508 a 1541–1542) a v 17. století (1642) byli židé z Loun vyhnáni. K výraznějšímu rozvoji židovského osídlení pak došlo až v 19. století. V roce 1880 zde žilo 369 židů, o deset let později již židé s 567 osobami tvořili 9 % obyvatel města. Poté již počet židovských obyvatel klesal a například v roce 1930 žilo ve městě jen 205 židů.^[7]

K modlitebním účelům používali lounští židé modlitebnu v domě v České ulici čp. 3. Ta však později přestala být vyhovující, a tak byla v roce 1871 postavena synagoga v pseudomaurském slohu s novorománskými prvky. Bohoslužby se v ní konaly do druhé světové války. Během války byla odkoupena městem, které v ní zřídilo muzeum. To v synagoze sídlilo do roku 1954 a od roku 1967 je synagoga depozitářem Státního okresního archivu Louny.^[7] Židovské hřbitovy existovaly v Lounech postupně tři. Nejstarší existoval v lokalitě pod Mělci od roku 1680. Pohřbívalo se na něm do roku 1866 a zanikl patrně počátkem 20. století. Druhý se nacházel pod Malým vrchem u Vršovic a byl používán od první poloviny 19. století. Zrušen byl v roce 1930. Třetí a zároveň současný židovský hřbitov je součástí městského hřbitova při Rakovnické ulici a byl založen roku 1874. Čítá na 250 náhrobků a jeho součástí je rekonstruovaná obřadní síň. Na hřbitově se stále pohřbívá.^[6]

Přírodní poměry

Louny, označované jako „jižní brána Českého středohoří“ nebo „Perla na řece Ohři“, leží v Dolnooharské tabuli na řece Ohři. Nachází se v teplém a suchém regionu s průměrnou roční teplotou 8–9 °C, ve srážkovém stínu Krušných hor. Průměrný roční úhrn srážek nepřesahuje 500 milimetrů.

Na severu město sousedí s CHKO České středohoří. Zajímavým místem pro rogalisty a paraglidisty je kopec Raná. Na jihu Lounska začíná přírodní park Džbán.

Obyvatelstvo

Podle sčítání 1921 zde žilo v 994 domech 11 706 obyvatel, z nichž bylo 6 155 žen. 11 556 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 65 k německé a dvanáct k židovské. Žilo zde 2 264 římských katolíků, 238 evangelíků, 6 464 příslušníků Církve československé husitské a 253 židů.^[8] Podle sčítání 1930 zde žilo v 1 383 domech 11 896 obyvatel. 11 644 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 174 k německé. Žilo zde 2 866 římských katolíků, 329 evangelíků, 6 453 příslušníků Církve československé husitské a 205 židů.^[9]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011^[10]^[11]^[12]
Město Louny
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011	2021
Obyvatelé	4 260	5 938	6 814	10 698	12 034	12 266	12 413	12 356	12 537	13 452	17 543	20 812	19 639	18 121	17 563
Místní část Louny
Obyvatelé	3 843	5 561	6 346	10 212	11 484	11 706	11 896	11 956	12 209	13 142	17 296	20 636	19 453	17 898	17 318
Domy	396	435	489	708	828	994	1 383	1 776	1 777	1 845	1 769	1 987	2 012	2 201	2 281

Věková struktura obyvatel obce Louny roku 2011
Rodinný stav obyvatel obce Louny roku 2011
Vzdělání obyvatel obce Louny roku 2011

Městská správa

Členění města

Louny se skládají ze tří částí, které jsou shodné s katastrálními územími. Část Brloh s městem územně přímo nesousedí, tuto exklávu od zbytku města oddělují katastry obcí Cítoliby a Chlumčany):

Louny
Nečichy
Brloh

Městys Cítoliby a také obce Černčice, Dobroměřice, Chraberce, Líšťany, Obora, Raná, Veltěže a Vršovice byly dříve součástí města.^[13]

Správní území

Louny jsou okresním městem, mají také statut obce s rozšířenou působností a obce s pověřeným obecním úřadem. Okres Louny se skládá ze sedmdesáti obcí, správní obvod obce s rozšířenou působností ze 41 obcí.

Ve městě také stále sídlí okresní soud a okresní státní zastupitelství a další instituce s okresní působností, např. Okresní správa sociálního zabezpečení.

Symboly města

Město má vyhláškou stanovený městský znak, městský prapor a městskou pečeť.

Vlajka byla městu udělena rozhodnutím předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky dne 15. prosince 1998.^[14]

Hospodářství

Louny a okolí byly vždy spíše zemědělský region. Jsou známy produkcí vysoce kvalitního chmele. Chmel rostl v regionu patrně odnepaměti, jeho pěstování ale ještě v devadesátých letech 18. století nepřesáhlo potřeby nejbližšího okolí. Později ale stoupla po chmelu poptávka v zahraničí a s tím se rychle zvýšila výměra chmelnic.^[15] V Českém středohoří se pěstuje ovoce. Průmysl byl vždy spíše zpracovatelský, např. Pivovar Louny (stojící ovšem těsně za hranicí města, v katastru Černčic; nyní již zrušený). V první polovině 19. století byly však ve městě založeny železniční opravny, depo kolejových vozidel (v roce 2004 zrušeno), později Elektroporcelán Louny, Praga Louny. V současné době vyrábí v průmyslové zóně jihovýchodně od města několik japonských, převážně strojírenských firem (AISAN, Ishimitsu, TiCz, ad.).

Doprava

Ve městě fungují tři linky MHD^[16]. Město má přímé železniční spojení s Kralupy nad Vltavou (trať 110), Lovosicemi a Postoloprty (trať 114) a s Mostem a Rakovníkem (trať 126). Uzlovým nádražím ve městě je železniční stanice Louny. V současnosti se přestavuje silnice I/7 na dálnici D7 z Prahy do Chomutova, po této silnici je vedena část obchvatu města, který byl vybudován v letech 1996 až 2001 jako součást této přestavby a jedná se o pravou polovinu příčného profilu budoucí dálnice, dokončení se plánuje na rok 2023. Dále je město s okolím spojeno také silnicí první třídy I/28, silnicemi druhé třídy II/225, II/229, II/246 (stará silnice I/7) a silnicemi třetí třídy III/25013, III/2462, III/2469 a také krátkou III/2463.

Na jižním okraji města začíná naučná stezka Louny–Zeměchy.

Společnost

Kultura

V Masarykových sadech je provozováno městské výstaviště, kde probíhají výstavy jako Člověk v přírodě, Dům a zahrada, Autosalon apod. Od roku 2004 probíhají ve městě městské slavnosti Letní lounské vábení, víkendová akce s kulturním a sportovním programem. Ve městě je pořádáno celoročně mnoho koncertů. Působí zde několik galerií a muzeí: Galerie Benedikta Rejta, Galerie města Loun, Okresní muzeum v Lounech a Muzeum araukaritů. Funguje zde také Vrchlického divadlo. Ve městě jsou tři minipivovary: Domov, ZLoun a Zichovec.

Školství

Ve městě se nachází pět základních škol (v osmdesátých letech byly školy pojmenovány čísly 1.–8., ale ze 2. základní školy se stala škola zvláštní a do číslování se počítaly také školy vesnické), zvláštní škola, obchodní akademie, střední odborná škola a gymnázium.

Sport

Ve městě působí fotbalový tým FK Louny, který vznikl v roce 2000 spojením klubů Meteor Louny a SK Čechie Louny, a hokejový tým HC Slovan Louny. V házené působí ve vyšších soutěžích tým TJ Lokomotiva Louny. Ve městě jsou tenisové kurty a město na nich odchovalo tenistky Karolínu a Kristýnu Plíškové. Je zde baseballové hřiště a klub, jízdárna, sportovní hala, plavecká hala, městské koupaliště, velodrom, 2 fotbalová hřiště, hokejové hřiště, atd. Na místní veslařský klub měli vazby dva pozdější olympijští vítězové, Václav Kozák a Josef Holeček.^[17] Ve městě se konají závody hendikepovaných cyklistů European Handbike Circuit.

Pamětihodnosti

Eklektická obřadní síň u židovského hřbitova

Louny mají zajímavé historické centrum, ze dvou třetin obehnané hradbami. Za zmínku stojí chrám sv. Mikuláše z 15. století, postavený hutí Benedikta Rejta, Žatecká brána, středověké domy Daliborka (okresní archiv) a Sokolů z Mor (muzeum). V centru lze nalézt také galerii, Vrchlického divadlo, kino Svět, knihovnu, stálé loutkové divadlo, bývalou židovskou synagogu a mnoho domů z přelomu 19. a 20. století. Významnou připomínkou barokního stavitelství je Barokní špitál z roku 1698.

Ve městě a v jeho blízkosti je také mnoho památníků a pomníků, například památník padlých parašutistů na Mělcích.

Kostel svatého Mikuláše: Kostel svatého Mikuláše je jedním z vrcholných děl české pozdní gotiky.Byl postaven po požáru 25. března 1517 na místě původního kostela hutí královského architekta Benedikta Rejta. Dílo s 60 m vysokou věží bylo dokončeno roku 1538. Chrám je trojlodní, s krouženou klenbou a jehlancovou střechou. Vyřezávaný oltář vyrobil v letech 1701–1706 umělecký truhlář Marek Nonnenmacher, sochami ho vyzdobili Jeroným Kohl se svým žákem Františkem Preissem. Na konci 19. století byl kostel opraven pod vedením Josefa Mockera a Kamila Hilberta. V současné době je zpřístupněn ochoz věže.
Kostel svatého Petra: Kostel svatého Petra stojí na bývalém Žateckém předměstí vedle 7. ZŠ Prokopa Holého. Před založením královského města Loun byl ve 12. nebo 13. století centrem vesnice Lúna. Zdivo jeho západního průčelí je románské, tudíž je nejstarší stavbou v Lounech. Loď a presbytář byly postaveny v letech 1456–1463. V sedmdesátých letech 19. století ho upravil Josef Mocker. V roce 2006 prošel rozsáhlou opravou. V současné době nad ním má patronát místní Základní umělecká škola a pořádá v něm koncerty.
Kostel Čtrnácti svatých pomocníků: Kostel Čtrnácti svatých pomocníků byl postaven podle návrhu lounského architekta Ludvíka Naymayera, na kterém se podílel i Pavel Ignác Bayer. Záměrem stavby bylo odvrácení blížící se epidemie moru, k realizaci stavby však došlo až po jejím odeznění v roce 1718. V první polovině 18. století existovala při kostele poustevna, zrušená spolu s ním při náboženských reformách Josefa II. Tehdy bylo odvezeno i jeho původní vybavení. V interiéru se dochovaly nástěnné malby lounského malíře Antonína Smichea. Roku 2010 byl kostel opraven a znovu vysvěcen.
Žatecká brána: Žatecká brána je jediná zachovalá městská brána. Pochází z roku 1500. Dochovaly se ještě dvě dělové bašty a velká část vnějšího opevnění, které vznikalo ve druhé polovině 15. století. Na severní straně (ulice Pod Šancemi) zachovaná hranolová věž a náznak kruhových bašt.
Dům rytířů Sokolů z Mor: Dům čp. 43 se středověkým jádrem v Pivovarské ulici
Loutkové divadlo Louny: Lounské loutkové divadlo je nejstarší stálé (kamenné) loutkové divadlo v České republice a pravděpodobně i v Evropě, které je stále funkční.
Kotěrova dělnická kolonie: Skládá se z rodinných domků pro zaměstnance železničních opraven. Projektoval roku 1909 Jan Kotěra. Kolonie tvoří zajímavý stavební komplex, který nebyl v důsledku války dokončen. Jeho součástí měl být i kostel, škola a sociální služby.
Galerie Benedikta Rejta: Galerie Benedikta Rejta se nachází v objektu městského pivovaru po rekonstrukci, kterou provedl roku 1998 architekt Emil Přikryl.
Synagoga v Lounech: Lounská synagoga stojí v Hilbertově ulici čp. 70, cca 200 m východně od Mírového náměstí. Byla postavena v roce 1871 v pseudomaurském slohu s novorománskými prvky. V průběhu druhé světové války bylo v synagoze zřízeno muzeum a od roku 1967 slouží jako depozitář Státního okresního archivu.^[7] Současný židovský hřbitov je v pořadí třetím lounským židovským hřbitovem. Založen byl v roce 1874 a čítá na 250 náhrobků. U vstupu na hřbitov se nachází rekonstruovaná obřadní síň v červenobílé barvě s maurskými slohovými prvky.^[18] Židovský hřbitov přímo sousedí s městským hřbitovem v Rakovnické ulici.
Lounské muzeum: Lounské muzeum sídlí v gotickém domě Sokolů z Mor poblíž Mírového náměstí. Stálá expozice se zabývá dějinami husitství v severozápadních Čechách. V ostatních prostorách se konají krátkodobé výstavy.
Funkcionalistický kostel: Kostel FS Českobratrské církve evangelické, postaven roku 1932 podle projektu lounského architekta Pavla Bareše. Je velmi hodnotnou ukázkou funkcionalistické církevní architektury čtyřicátých let 20. století. K základnímu objektu kostela přistavěli v roce 1936 byt faráře a dobová zpráva uvádí, že i tak není projekt zcela realizován. Základní skeletová železobetonová konstrukce odlehčuje nosnost zdiva a projektant posunutím řady oken ke korunní římse dosáhl zlepšení osvětlení vnitřních prostor.
Minerální pramen Luna: Vývěr minerálního pramenu Luna se nachází v parku mezi Vladimirskou a Cítolibskou ulicí.^[19] Dále je vyveden v Domově důchodců a v zahradě u nemocnice.^[20] Voda vyvěrá z 1233 metrů hlubokého vrtu z let 1962–1963. Vrt pronikl křídovými a prvohorními sedimenty a porfyrovými tufity. V hloubce od 905,4 do 1233 metrů se vyskytuje hrubozrnná, hydrotermálně přeměněná žula s polohami kontaktních rohovců,^[21] která je okrajem rozsáhlého žulového masivu tzv. tiské žuly známé z oblasti Blatna, Petrohradu nebo Oráčova. Zdrojem minerální vody jsou právě polohy žuly v hloubkách přibližně od 1098 do 1192 metrů.^[22] Vydatnost pramene v letech 1966–1967 oproti stavu po otevření vrtu poklesla z 1,2 na 0,32 l·s⁻¹ a zároveň se zvýšila teplota na 40–42 °C a obsah oxidu uhličitého na 1700–1800 mg·l⁻¹. Voda se s dobrými výsledky používala při léčení zánětů dýchacích cest, trávicího ústrojí, močových cest a žlučníku. Osvědčila se i při podávání částečných koupelí a obkladů při léčení ekzémů a bércových vředů. Celková mineralizace byla při analýze z roku 1966 17,65 g·l⁻¹. Kromě oxidu uhličitého tehdy voda obsahovala 4555 mg·l⁻¹ sodíku a 703 mg·l⁻¹ chloridových aniontů.^[21]

Osobnosti

Albína Aloyová (1897–???), první žena v Československu se strojírenským vzděláním z ČVUT
Josef Aul (1894–1956), lékař a autor cestopisů z oblasti Střední Asie
Miroslav Bambušek (* 1975), herec a režisér
Tomáš Bambušek (* 1972), herec a scénograf
Bohumil Bareš (1906–1965), architekt
Pavel Bareš (1904–1984), architekt
Václav Běhounek (1902–1980), redaktor, archivář, knihovník, rusista, překladatel z ruštiny, literární kritik
Erika Bezdíčková (1931–2020), oběť holokaustu, rozhlasová redaktorka, v Lounech působící na přelomu 50. a 60. let
Konstantin Biebl (1898–1951), básník
Marie Bieblová (1909–1997), manželka Konstantina Biebla, básnířka, autorka knih pro děti, překladatelka z francouzštiny a ruštiny
Michal Bohin (1895–1956), oběť holokaustu, odbojář vězněný v Mauthausenu a lékař, který pomáhal likvidovat epidemii skvrnitého tyfu v nacistickém cikánském táboře v Letech u Písku
Arthur Breisky (1885–1910), spisovatel
Miroslav Brůžek (1923–1991), komunistický politik a kulturolog
Vladimír Budínský (* 1959), politik
Ivana Buková (1968–2012), herečka a zpěvačka
Vítek Čapek (1954–1988), výtvarník, kritik a historik
Jan Čarek (1898–1966), spisovatel (převážně literatury pro děti) a novinář
František Dědič (1890–1941), československý voják, člen ústředního velení Obrany národa.
Juraj Dovala (* 1974), duchovní husitské církve (biskup), spisovatel
Emanuel Johann Faulhaber (1772–1835), ředitel kůru, skladatel, výrobce dřevěných dechových nástrojů a klavírů^[23]
Richard Feder (1875–1970), rabín, teolog, spisovatel, učitel
Jiřina Fikejzová (1927–2020), textařka populární hudby
Jan Frank Fischer (1921–2006), hudební skladatel
Josef Fischer (1891–1945), filozof, historik, překladatel, hrdina románu Karla Konráda Pavel a Hedvika
Karel Flek (1908–1970), violoncellista, tympanista a skladatel
Josef Fousek (1875–1942), bývalý starosta, popravený nacisty
Vojtěch Gottschall (1907–1978), poslední lounský rabín
Jan Grunt (* 1984), skladatel a saxofonista
Jaroslav Hajn (1919–2003), komunistický politik
Lukáš Hejlík (* 1980), herec
Václav Helšus (* 1947), herec
Jiří Heřt (1928–2014), profesor anatomie, Rytíř českého lékařského stavu, v pořadí druhý předseda českého klubu skeptiků Sisyfos
Jaroslav Hilbert (1871–1936), dramatik a publicista
Kamil Hilbert (1869–1933), architekt
Josef Hlaváček (1934–2008), estetik a kunsthistorik
Václav Hlavatý (1894–1969), matematik
Emil Holárek (1867–1919), malíř, kreslíř
Josef Houda (1932–2015), pedagog, botanik a mykolog, znalec přírody Lounska s rozsáhlou publikační činností
František Hýra (1809–?), rakouský a český podnikatel a poslanec Českého zemského sněmu
František Chaun (1921–1981), hudební skladatel, klavírista, zpěvák, malíř a herec
Jaroslav Janík (1901–1974), knihovník a kulturní činitel
Otakar Jaroš (1912–1943), československý důstojník, účastník zahraničního odboje, in memoriam kapitán a jako první cizinec Hrdina Sovětského svazu
Jan Jíra (* 1937), producent
Václav Jíra (* 1939), malíř
Emil Juliš (1920–2006), básník a výtvarník
Vlastimil Svatopluk Juren (1864–1951), evangelický duchovní
Marie Karabcová, rozená Kremerová (* 1940), operní zpěvačka
Jan Karafiát (1846–1929), evangelický duchovní a autor dětské knihy Broučci
Jan Kerner (* 1964), lounský starosta v letech 2002–2012
Bohuslav Kimlička (1915–1991), pilot 310. čsl. stíhací perutě RAF, čestný občan města Louny
František Kloz (1905–1945), fotbalista a odbojář
Josef Kluge (1921–1988), scenárista, animátor, kameraman a zvláště režisér v oblasti animovaného filmu, často na náměty J. Lady (O Mikešovi, Budulínek Mandelinka)
Jano Koehler (1873–1941), malíř
Karel Konrád (1899–1971), novinář a spisovatel
Karel Koutský (1897–1964), matematik
Jan Křížek (1919–1985), výtvarník
Ladislav Křížek (* 1963), rockový a popový zpěvák
Jaroslav Kubera (1947–2020), politik
Milan Kymlička (1936–2008), hudební skladatel
Anna Langerová (1902–1999), manželka spisovatele Františka Langera, její vzpomínky na Louny zpracoval Viktor Fischl v knize Hovory s Aničkou
Kamil Linhart ml. (1920–2006), výtvarník a filozof
Kamil Linhart st. (1887–1951), středoškolský učitel a regionální historik
Bořivoj Lůžek (1921–1987), archivář a historik
Stanislav Majer (* 1978), herec
Václav Majer (1904–1972), sociálnědemokratický politik
Miroslav Melena (1937–2008), významný český scénograf a architekt
Jakub Michálek (* 1989), politický aktivista
Václav Miko (* 1971), publicista a spisovatel
Vladislav Mirvald (1921–2003), výtvarník a středoškolský pedagog
Josef Mocker (1835–1899), architekt
Jana Moravcová (* 1937), spisovatelka a překladatelka
Jean-Victor Moreau (1761–1813), francouzský generál období revoluce a konsulátu, rival Napoleona Bonaparte
Jaroslav Mrnka (1922–1965), surrealistický básník, autor cestopisů, překladatel z němčiny, odborník na dílo Richarda Weinera, historik anarchismu
Vratislav Nechleba (1885–1965), český portrétista
Ladislav Novák (1931–2011), jeden z nejlepších světových fotbalových obránců své doby, kapitán stříbrného týmu na MS v Chile 1962^[24]
Václav Oukropec (1897–1968), anarchista a básník
Karolína Plíšková (* 1992), tenistka
Kristýna Plíšková (* 1992), tenistka
Emanuel Purkyně ml. (1895–1929), český osteolog a hrdina románu Karla Konráda Rozchod!
Jiří Purkyně (1898–1942), středoškolský učitel a komunistický odbojář popravený nacisty
Ludmila Purkyňová (1928–1990), kostýmní výtvarnice, dcera Jiřího Purkyně
Bohumír Roedl (* 1950), archivář, historik
Václav Roflík (1921–2001), člen protikomunistického odboje skupiny Mostecko
Vlastimil Růžička (1927–1985), cyklista
Jan Ryska (1916–1983), beletrista, novinář a pedagog
Zbyněk Sedláček (1966–2014), teoretik výtvarného umění, estetik, kurátor, pedagog
Jan Sekera (1935–2015), kunsthistorik a galerista
The Silver Spoons, česká anglicky zpívající indie rocková kapela
Jaroslav Skutil (1910–1940), pardubický odbojář, v exilu v Anglii u 311. československé bombardovací perutě RAF
Pavel Smetana (1937–2018), evangelický duchovní
Josef Starý (1912–2000), bývalý ministr dopravy
Jaroslav Süssmilich (1891–1972), politik, odbojář
Zdeněk Sýkora (1920–2011), malíř
Zdeněk Šesták (* 1925), hudební skladatel a muzikolog
Václav Šlajcher (1911–1973), pedagog, ředitel gymnázia, amatérský divadelník (režisér)
Miroslav Štěpán (1945–2014), komunistický politik
Jaroslav Štrombach (1896–1931), generál Rudé armády
Vladimír Tardy (1906–1987), psycholog
Eduard Tregler (1868–1932), český varhaník, hudební skladatel a pedagog
Rudolf Urbánek (1877–1962), historik
Emma Urbánková (1909–1992), knihovnice a historička
Jan Mária Valt (* 1952), výtvarník – malíř
Pavel Váša (1874–1954), středoškolský filolog, literární historik a novinář
Jindřich Vodák (1867–1940), středoškolský učitel, divadelní a literární kritik, překladatel
Emil Volkmann (1936–2018), lounský starosta v letech 1990–2002
Jaroslav Vrchlický (1853–1912), spisovatel, básník, dramatik a překladatel
Karel Zelenka (* 1983), italský krasobruslař českého původu
Hana Džurbánová (* 2002), zpěvačka soutěže Superstar a pornoherečka Rika Fane^[25]
Andrea Kaplanová (*2003) Miss ČR 2022

Partnerská města

Partnerskými městy či obcemi jsou:^[26]

Barendrecht, Nizozemsko
Lučenec, Slovensko
Veneux-les-Sablons, Francie^[27]
Zschopau, Německo (1972)^[28]

Památné stromy

Platan javorolistý v parku T. G. Masaryka
Jinan dvoulaločný v areálu bývalé zemědělské školy
Dub letní v ulici Dobroměřická

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
↑ Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018 [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online.
↑ POLÁK, Václav. Lexikální a etymologické drobnosti VI.. nase-rec.ujc.cas.cz. 1937, roč. 21, čís. 9–10, s. 248–250. Dostupné online [cit. 2023-07-25].
↑ ^a ^b VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha: Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 143–144.
↑ ^a ^b ^c FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. S. 100.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 216.
↑ Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 210.
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.
↑ Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.
↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.
↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 74, 80, 99, 192, 287, 367, 444, 563 a 585.
↑ Udělené symboly – Louny [online]. 1998-12-15 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.
↑ HOUDA, Josef. Džbán: ochranářská studie. Louny: Kulturní správa ONV v Lounech a Okresní pedagogické středisko v Lounech, 1969. 153 s. Kapitola Historický průzkum lesů Džbánu: Užitek lesa, s. 61.
↑ Autobusy Karlovy Vary a.s.. www.autobusy-kv.cz [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online.
↑ DLOUHÝ, Hynek. Ohře v Lounech „vychovala" dva olympijské vítěze. Žatecký a lounský deník [online]. 2016-07-27 [cit. 2016-07-28]. Dostupné online.
↑ ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 232–233.
↑ Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2018-11-19]. Dostupné online.
↑ Pramen Luna [online]. www.louny.eu [cit. 2018-11-19]. Dostupné online.
↑ ^a ^b KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Louny, s. 99–103.
↑ ELZNIC, Antonín; ZELENKA, Oldřich. Geologické a mineralogické vycházky západní částí Severočeského kraje. Teplice: Krajské muzeum Teplice, 1979. 112 s. Kapitola Svrchnokřídové sedimenty v okolí Loun, s. 69.
↑ KURFÜRST, Pavel. Český hudební slovník [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, rev. 2002-11-17 [cit. 2010-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-31.
↑ STRNADOVÁ, Miroslava. Stadion ponese jméno fotbalisty Ladislava Nováka. Žatecký a lounský deník [online]. 2011-05-24 [cit. 2011-05-24]. Dostupné online.
↑ Porno je čistá práce, myslí si osmnáctiletá Hanka ze SuperStar. iDNES.cz [online]. 2022-08-01 [cit. 2022-10-27]. Dostupné online.
↑ Partnerská města [online]. Městský úřad Louny [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.
↑ Jumelage: Les amis de nos amis sont nos amis... [online]. La commune de Veneux-les-Sablons [cit. 2015-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-09. (francouzsky)
↑ Oslavy 30letého partnerství mezi městy Louny a Zschopau. Svobodný hlas. Městský úřad Louny, 22. srpen 2002, roč. 12, čís. 34, s. 4. Dostupné online.

Literatura

MIKOVEC, Ferdinand Břetislav. Starožitnosti a Památky země České. Ilustrace Josef Vojtěch Hellich, Vilém Kandler. Praha: Kober a Markgraf, 1860. Kapitola Žatecká brána v Lounech, s. 60–62.
ROEDL, Bohumír, a kol. Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 464 s. ISBN 80-7106-662-1.
ŠTĚDRÝ, František. Dějiny města Loun. Louny: Klub čsl. turistů v Lounech, 1930. 175 s. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Louny na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Louny v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Louny ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Louny ve Wikislovníku
Oficiální stránky
Louny v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Virtuální prohlídka

Břvany	Nečichy, Raná, Chraberce	Chožov
Březno, Postoloprty		Černčice, Vršovice, Obora, Blšany, Veltěže, Počedělice, Slavětín
	Louny

Zeměchy, Jimlín, Opočno, Malnice	Cítoliby, Líšťany, Zbrašín, Brloh	Chlumčany, Toužetín, Smolnice

[f4ed3b5e0821fe76903699b9c02c99007ec9c957-1] Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].

[b955ea152acd8f8ad51223c53cc91014189c3282-2] Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].

[7e44562665dd0dcdc16b5728cad9814b00fa562f-3] Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].

[:0-4] Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018. Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2018 [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online.

[polak-5] POLÁK, Václav. Lexikální a etymologické drobnosti VI.. nase-rec.ujc.cas.cz. 1937, roč. 21, čís. 9–10, s. 248–250. Dostupné online [cit. 2023-07-25].

[večeřová-6] VEČEŘOVÁ, Petra. Židovské památky v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Praha: Olympia, 2009. 293 s. ISBN 978-80-7376-142-4. S. 143–144.

[fiedler100-7] FIEDLER, Jiří. Židovské památky v Čechách a na Moravě. Praha: Sefer, 1992. 200 s. ISBN 80-900895-1-8. S. 100.

[1924,_s._216-8] Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 216.

[SL1930-9] Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 210.

[Obyvatele-10] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399. Archivováno 15. 12. 2021 na Wayback Machine.

[obyvatele2013-11] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304. Archivováno 17. 4. 2021 na Wayback Machine.

[sldb2021-12] Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2022-04-18]. Dostupné online.

[13] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 74, 80, 99, 192, 287, 367, 444, 563 a 585.

[symboly-14] Udělené symboly – Louny [online]. 1998-12-15 [cit. 2022-06-09]. Dostupné online.

[houda-15] HOUDA, Josef. Džbán: ochranářská studie. Louny: Kulturní správa ONV v Lounech a Okresní pedagogické středisko v Lounech, 1969. 153 s. Kapitola Historický průzkum lesů Džbánu: Užitek lesa, s. 61.

[akv-16] Autobusy Karlovy Vary a.s.. www.autobusy-kv.cz [online]. [cit. 2019-04-23]. Dostupné online.

[dlouhy-17] DLOUHÝ, Hynek. Ohře v Lounech „vychovala" dva olympijské vítěze. Žatecký a lounský deník [online]. 2016-07-27 [cit. 2016-07-28]. Dostupné online.

[rozkosna-jakubec-18] ROZKOŠNÁ, Blanka; JAKUBEC, Pavel. Židovské památky Čech: historie a památky židovského osídlení Čech. Brno: Era, 2004. 480 s. ISBN 80-86517-64-0. S. 232–233.

[mapa-19] Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2018-11-19]. Dostupné online.

[louny-luna-20] Pramen Luna [online]. www.louny.eu [cit. 2018-11-19]. Dostupné online.

[kacura-21] KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. Kapitola Louny, s. 99–103.

[elznic-zelenka-22] ELZNIC, Antonín; ZELENKA, Oldřich. Geologické a mineralogické vycházky západní částí Severočeského kraje. Teplice: Krajské muzeum Teplice, 1979. 112 s. Kapitola Svrchnokřídové sedimenty v okolí Loun, s. 69.

[kurfurst-23] KURFÜRST, Pavel. Český hudební slovník [online]. Brno: Ústav hudební vědy Filozofické fakulty Masarykovy univerzity, rev. 2002-11-17 [cit. 2010-10-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-31.

[strnadova-24] STRNADOVÁ, Miroslava. Stadion ponese jméno fotbalisty Ladislava Nováka. Žatecký a lounský deník [online]. 2011-05-24 [cit. 2011-05-24]. Dostupné online.

[dz-25] Porno je čistá práce, myslí si osmnáctiletá Hanka ze SuperStar. iDNES.cz [online]. 2022-08-01 [cit. 2022-10-27]. Dostupné online.

[pm-26] Partnerská města [online]. Městský úřad Louny [cit. 2021-07-26]. Dostupné online.

[jumelage-27] Jumelage: Les amis de nos amis sont nos amis... [online]. La commune de Veneux-les-Sablons [cit. 2015-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-09. (francouzsky)

[zschopau-28] Oslavy 30letého partnerství mezi městy Louny a Zschopau. Svobodný hlas. Městský úřad Louny, 22. srpen 2002, roč. 12, čís. 34, s. 4. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]