Zahraniční vztahy Izraele

Země světa podle zahraničních vztahů Izraele.
zahraniční vztahy jsou udržovány zahraniční vztahy nejsou udržovány zahraniční vztahy v minulosti byly udržovány

Zahraniční vztahy Izraele zahrnují diplomatické vztahy a mezinárodní dohody státu Izrael s jinými zeměmi. Izrael vstoupil do Organizace spojených národů 11. května 1949. V současnosti má Izrael vztahy se 162 zeměmi.^[1]

Od svého založení čelil Izrael bojkotu ligy arabských států. Od Šestidenní války navázala vztahy i s několika arabskými zeměmi.

Obsah

1 Země bez zahraničních vztahů s Izraelem
- 1.1 Částečné uznání a/nebo obchodní dohody
2 Afrika
- 2.1 Angola
- 2.2 Eritrea
3 Amerika
4 Asie
5 Austrálie a Oceánie
6 Evropa
7 Odkazy
- 7.1 Poznámky
- 7.2 Externí odkazy

Země bez zahraničních vztahů s Izraelem [editovat]

Izrael

Součást seriálu:

Politický systém Státu Izrael

Základní zákony
- Jeruzalémský zákon
Zákon o návratu
Prezident Izraele
- Šimon Peres
Premiér
- Benjamin Netanjahu
Vláda
Státní kontrolor
Kneset
- Předseda
  - Re'uven Rivlin
- Členové
Volby: 2013
Soudní systém
- Nejvyšší soud
- Generální prokurátor
  - Jehuda Weinstein
Distrikty
Místní samospráva
Zahraniční vztahy

Izrael nemá žádné zahraniční diplomatické ani obchodní vztahy s 36 zeměmi, z nichž 22 je členy Ligy arabských států. V polovině ledna 2009, při konfliktu v Gaze, s Izraelem rozvázaly diplomatické vztahy čtyři země (Katar, Mauretánie, Bolívie a Venezuela).

Afrika: Alžírsko, Čad, Komory, Džibuti, Guinea, Libye, Mali, Mauritánie, Maroko, Somálsko, Súdán, Tunisko.
Jižní Amerika: Bolívie, Kuba, Venezuela
Blízký východ: Bahrajn, Írán, Irák, Libanon, Kuvajt, Omán, Katar, Saúdská Arábie, Sýrie, Jemen, Spojené arabské emiráty.
Jižní a střední Asie: Afghánistán, Bangladéš, Bhútán, Maledivy, Pákistán.
Jihovýchodní Asie: Brunej, Malajsie, Indonésie
Východní Asie: Čínská republika, Severní Korea

14. ledna 2009 Bolívie a Venezuela přerušily diplomatické vztahy s Izraelem a o dva dny později Katar a Mauritánie přerušily s Izraelem styky jak politické, tak ekonomické. Tento krok nastal poté, co Bašár al-Asad a Chálid Mašál vyzvali v katarském hlavním městě Dauhá všechny arabské státy k přerušení vztahu s židovským státem na protest proti válce v Gaze. 6. března téhož roku pak izraelská diplomatická mise v Mauritánii zemi na výzvu mauritánských úřadů opustila, čímž bylo ukončeno devět let diplomatických vztahů.^[2] Mauritánská diplomatická mise v Izraeli opustila židovský stát již dříve, bez zaslání oficiálního vyrozumění izraelskému ministerstvu zahraničních věcí.^[3] Po Izraelském útoku na humanitární konvoj do Gazy se zhoršily vztahy Izraele s Tureckem, které zašlo až k přerušení kdysi strategicky důležité spolupráce v oblasti vyzbrojování a vyhoštění izraelského velvyslance,^[4] prohlášení, že Turecko bude izraelská letadla v jeho vzdušném prostoru identifikovat za nepřátelská^[5] a dopis z Knessetu Hilary Clintonové, doporučující jí, aby USA označily Turecko za stát podporující terorismus.^[6]

Částečné uznání a/nebo obchodní dohody [editovat]

V říjnu 2000 Bahrajn, Maroko a Omán přerušily diplomatické styky s Izraelem, čímž došlo k uzavření izraelských diplomatických misí v těchto zemí; obchodní a ekonomické svazky však nadále fungují. Maroko a Tunisko obvykle dovolují izraelským turistům vstupovat na svá území. Za zmínku rovněž stojí vřelé vztahy Izraele s marockým králem Hasanem II. Navzdory absenci plných diplomatických vztahů král Hasan od 70. let usiluje o arabsko-izraelský mír. Když v roce 1999 zemřel, tehdejší premiér Ehud Barak a ministr zahraničí David Levy (původem z Maroka) odletěli do Rabatu na jeho pohřeb.^[7]

Saharská arabská demokratická republika v Západní Sahaře částečně uznává Izrael.

Severní Korea umožňuje Izraelcům s izraelským pasem vstoupit na její území, avšak s Izraelem diplomatické styky nemá.^[8]