Šakal obecný: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
→‎Rozměry: oprava rozměrů podle zdroje, aneb další z x článků bez zdrojů
Doplnění
Řádek 1: Řádek 1:
{{Taxobox
{{Taxobox
| jméno = Šakal obecný
| jméno = Šakal obecný
| obrázek = Canis aureus - golden jackal.jpg
| obrázek = Canis aureus naria - Yala December 2010 (1).jpg
| popis obrázku = Šakal obecný
| popis obrázku = Šakal obecný srílanský
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
| říše = [[živočichové]] (Animalia)
| kmen = [[strunatci]] (Chordata)
| kmen = [[strunatci]] (Chordata)
Řádek 14: Řádek 14:
| popis mapy = Výskyt šakala obecného
| popis mapy = Výskyt šakala obecného
}}
}}

[[Soubor:Canis aureus Kaeng Krachan national park.jpg|náhled|272x272pixelů|Šakal obecný (''Canis aureus'')]]
'''Šakal obecný''' (''Canis aureus'') je [[psovití|psovitá]] [[šelmy|šelma]]. Ze všech druhů šakalů je tento druh nejrozšířenější. Vyskytuje na [[Balkán|Balkánském poloostrově]], na [[Blízký východ|Blízkém východě]], v [[Indie|Indii]] a v [[Myanmar|Barmě]]. Ostrůvkovitě se vyskytuje i na jihu [[Česko|Česka]],<ref>{{Citace elektronického periodika
'''Šakal obecný''' (''Canis aureus'') je druh [[Psovití|psovité]] [[Šelmy|šelmy]]. Obývá především [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropu]] a [[Jihozápadní Asie|jihozápadní]] a [[Jižní Asie|jižní Asii]], ale i&nbsp;některé regiony [[jihovýchodní Asie]]. Ostrůvkovitě je ho možné pozorovat i&nbsp;v&nbsp;[[Česko|Česku]], stalo se tak například v&nbsp;letech 2008, 2015 a 2016.<ref name=":12">{{Citace elektronického periodika
|url= http://www.lidovky.cz/do-ceska-dorazili-sakali-0w6-/ln_domov.asp?c=A080731_075943_ln_domov_mtr
|url= http://www.lidovky.cz/do-ceska-dorazili-sakali-0w6-/ln_domov.asp?c=A080731_075943_ln_domov_mtr
| příjmení = Kratochvíl
| příjmení = Kratochvíl
Řádek 25: Řádek 25:
| datum přístupu = 2008-07-31
| datum přístupu = 2008-07-31
| issn =1213-1385
| issn =1213-1385
}}</ref> byl zachycen také v [[Polabí]]<ref>{{Citace elektronického periodika
}}</ref><ref name=":13">{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Bobůrková
| příjmení = Bobůrková
| jméno = Eva
| jméno = Eva
Řádek 33: Řádek 33:
| datum_přístupu = 2015-09-22
| datum_přístupu = 2015-09-22
| url = http://vesmir.cz/2015/09/21/sakali-nechali-se-nachytat-polabi/
| url = http://vesmir.cz/2015/09/21/sakali-nechali-se-nachytat-polabi/
}}</ref> nebo v Praze<ref>{{Citace elektronického periodika|příjmení=Pyšková|jméno=Klára|příjmení2=|jméno2=4|příjmení3=|titul=ŠAKAL UŽ JE V PRAZE | periodikum = [[Vesmír (časopis)|Vesmír.cz]]
}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
|příjmení=Pyšková
|jméno=Klára
|příjmení2=
|jméno2=4
|příjmení3=
|titul=Šakal už je v Praze
|periodikum = [[Vesmír (časopis)|Vesmír.cz]]
|url=http://vesmir.cz/2016/06/04/sakal-uz-je-v-praze/|datum přístupu=2016-06-20}}</ref>. Nehrozí mu žádné nebezpečí vyhynutím a lze ho podle oblastí, kde se vyskytuje, roztřídit do 7 poddruhů.
|url=http://vesmir.cz/2016/06/04/sakal-uz-je-v-praze/
|datum přístupu=2016-06-20
}}</ref> Oproti nejmenšímu poddruhu vlka obecného, [[Vlk arabský|vlku arabskému]] (''Canis lupus arabs''), je šakal menší, má kratší nohy i&nbsp;ocas, protáhlejší trup a užší čenich. Barva [[srst]]i se mění v&nbsp;závislosti na ročním období: zatímco v&nbsp;létě je krémově žlutá, v&nbsp;zimě se zbarví do tmavé béžové. Dle [[Mezinárodní svaz ochrany přírody|Mezinárodního svazu ochrany přírody]] (IUCN) se jedná o&nbsp;málo dotčený druh.


Předchůdcem šakala obecného je pravděpodobně již vyhynulý druh ''Canis arnensis'', který obýval [[Jižní Evropa|jižní Evropu]] asi před 1,9 miliony lety. Samotný šakal se ale do Evropy dostal pravděpodobně z&nbsp;[[Indie]] a to přibližně před 20 000 lety na konci poslední [[Doba ledová|doby ledové]]. Z&nbsp;té doby pochází i&nbsp;nejstarší [[Fosilie|fosílie]], která byla odkryta v&nbsp;archeologickém nalezišti Ksar Akil, vzdáleném asi 10 severovýchodně od [[Bejrút|Bejrútu]] v&nbsp;[[Libanon|Libanonu]]. Evropské fosílie nejsou tak staré: nejstarší byly nalezeny v&nbsp;[[Řecko|Řecku]] a jejich staří je odhadováno asi na 7 000 let.
== Rozměry ==


Je uváděno sedm [[Poddruh|poddruhů]] šakala obecného, které se liší vzhledem i&nbsp;areálem výskytu. I&nbsp;přes shodu jmen, tento druh není úzce příbuzný africkému [[Šakal čabrakový|šakalovi čabrakovému]] (''Canis mesomelas'') ani [[Šakal pruhovaný|šakalovi pruhovanému]] (''Canis adustus''), zato jeho blízkými příbuznými jsou [[vlk africký]] (''Canis anthus''), [[vlček etiopský]] (''Canis simensis'') a [[kojot prérijní]] (''Canis latrans'').
* Výška v kohoutku: 35-50 cm

* Délka těla: 74-105 cm
Tato šelma se hojně vyskytuje v&nbsp;okolí řek, jezer nebo kanálů a v&nbsp;údolích; v&nbsp;[[Podhůří|podhůřích]] nebo nízkých horách spíše vzácně. Šakal obecný je společenské zvíře a žije v&nbsp;malých smečkách tvořených párem a jejich potomky. Má schopnost přizpůsobit se různým podmínkám a živí se čímkoliv, od [[Hmyz|hmyzu]] až po malé [[Kopytníci|kopytníky]]. Jeho hlavními konkurenty jsou [[Liška obecná (šelma)|liška obecná]] (''Vulpes vulpes''), [[kočka bažinná]] (''Felis chaus''), na [[Kavkaz]]u též [[mýval severní]] (''Procyon lotor'') a ve střední Asii [[kočka stepní]] (''Felis lybica ornata'').
* Délka ocasu: 20-30 cm

* Hmotnost: 6,5-15,5 kg
== Taxonomie ==
* Délka života: 8-9 let, v zajetí až 16 let<ref>{{Citace monografie
Šakala obecného, známého též pod označením vlk šakalovitý,<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Hunter
| příjmení = Štráfelda
| jméno = Luke
| příjmení2 = Barrett
| jméno = Jan
| titul = Šakal obecný
| jméno2 = Priscilla
| url = https://www.biolib.cz/cz/taxon/id1853/
| titul = A Field Guide to the Carnivores of the World
| vydavatel = BioLib
| místo =
| datum vydání = 2002-11-06
| datum aktualizace = 2008-07-21
| datum přístupu = 2017-11-30
}}</ref> poprvé popsal švédský přírodovědec [[Carl Linné]] v&nbsp;roce 1758 v&nbsp;10. vydání své knihy ''[[Systema naturae]]'' pod [[Biologická nomenklatura|binomickým jménem]] ''Lupus aureus''.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Linné
| jméno = Carl
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Systema Naturae
| url = http://www.biodiversitylibrary.org/item/80764#page/50/mode/1up
| vydání = 10
| vydavatel =
| místo = Stockholm
| rok = 1758
| počet stran = 824
| strany = 40
| isbn =
| jazyk = la
}}</ref>

Šakal obecný je řazen do čeledi [[Psovití|psovitých]], skupiny šelem, které sdílí [[Morfologie (biologie)|morfologické]] znaky i&nbsp;78 [[chromozom]]ů, což umožňuje mezidruhové [[křížení]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Wayne
| jméno = Robert K.
| příjmení2 = Ostrander
| jméno2 = Elaine A.
| titul = Origin, genetic diversity, and genome structure of the domestic dog
| periodikum = BioEssays
| datum = 1999-03-01
| ročník = 21
| číslo = 3
| strany = 247–257
| issn = 1521-1878
| doi = 10.1002/(sici)1521-1878(199903)21:3%3C247::aid-bies9%3E3.0.co;2-z
| jazyk = en
| url = http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1002/(SICI)1521-1878(199903)21:33.0.CO;2-Z/abstract
| datum přístupu = 2017-12-04
}}</ref> Ačkoliv se šakal obecný podobá africkým druhům šakalů zubním vzorcem i&nbsp;stavbou těla a obecně se uvádělo, že jde o&nbsp;homogenní druhy, studie jejich [[DNA]] prokázaly, že tyto druhy nejsou [[Monofyletismus|monofyletické]], tzn. nemají společného předka a jsou si příbuzné jen vzdáleně.<ref name=":3">{{Citace periodika
| příjmení = Rueness
| jméno = Eli Knispel
| příjmení2 = Asmyhr
| jméno2 = Maria Gulbrandsen
| příjmení3 = Sillero-Zubiri
| jméno3 = Claudio
| titul = The Cryptic African Wolf: Canis aureus lupaster Is Not a Golden Jackal and Is Not Endemic to Egypt
| periodikum = PLOS ONE
| datum = 2011-01-26
| ročník = 6
| číslo = 1
| strany = e16385
| issn = 1932-6203
| doi = 10.1371/journal.pone.0016385
| jazyk = en
| url = http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0016385
| datum přístupu = 2017-12-04
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Cherin
| jméno = Marco
| příjmení2 = Bertè
| jméno2 = Davide F.
| příjmení3 = Rook
| jméno3 = Lorenzo
| titul = Re-Defining Canis etruscus (Canidae, Mammalia): A New Look into the Evolutionary History of Early Pleistocene Dogs Resulting from the Outstanding Fossil Record from Pantalla (Italy)
| periodikum = Journal of Mammalian Evolution
| datum = 2014-03-01
| ročník = 21
| číslo = 1
| strany = 95–110
| issn = 1064-7554
| doi = 10.1007/s10914-013-9227-4
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s10914-013-9227-4
| datum přístupu = 2017-12-04
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Van Valkenburgh
| jméno = Blaire
| příjmení2 = Wayne
| jméno2 = Robert K.
| titul = Shape Divergence Associated with Size Convergence in Sympatric East African Jackals
| periodikum = Ecology
| datum = 1994-09-01
| ročník = 75
| číslo = 6
| strany = 1567–1581
| issn = 1939-9170
| doi = 10.2307/1939618
| jazyk = en
| url = http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.2307/1939618/abstract
| datum přístupu = 2017-12-04
}}</ref> Označení „šakal“ pro všechny tři druhy je tedy sporné.<ref name=":3" />

Roku 2005 byla provedena studie genetické informace psovitých šelem, která prokázala, že nejbližším příbuzným šakal obecného je kojot a vlček etiopský.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Lindblad-Toh
| jméno = Kerstin
| příjmení2 = members
| jméno2 = Broad Sequencing Platform
| příjmení3 = Wade
| jméno3 = Claire M
| titul = Genome sequence, comparative analysis and haplotype structure of the domestic dog
| periodikum = Nature
| datum = 2005/12
| ročník = 438
| číslo = 7069
| strany = 803–819
| issn = 1476-4687
| doi = 10.1038/nature04338
| jazyk = En
| url = http://www.nature.com/articles/nature04338
| datum přístupu = 2017-12-05
}}</ref>

Až do roku 2015 se uvádělo, že šakal obecný má třináct poddruhů, z&nbsp;nichž šest obývalo i&nbsp;Afriku. Právě toho roku ale vznikla nová studie zabývající se genetikou šakala, která došla k&nbsp;závěru, že těchto šest subspecií by mělo být řazeno jako samostatný druh, načež vznikl [[vlk africký]] a počet poddruhů šakala obecného se snížil na sedm.<ref name=":7">{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor = KOEPFLI, K.-P.; POLLINGER, J.; GODINHO, R.; ROBINSON, J.; LEA, A.; HENDRICKS, S.; SCHWEIZER, R. M.; THALMANN, O.; SILVA, P.; FAN, Z.; YURCHENKO, A. A.; DOBRYNIN, P.; MAKUNIN, A.; CAHILL, J. A.; SHAPORIO, B.; ÁLVARES, F.; BRITO, J. C.; GEFFEN, E.; LEONARD, J. A.; HELGEN, K. M.; JOHNSON, W. E.; O'BRIEN, S. J.; VAN VALKENBURG, B.; WAYNE, R. K.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| příjmení3 = Godinho
| jméno3 = Raquel
| titul = Genome-wide Evidence Reveals that African and Eurasian Golden Jackals Are Distinct Species
| periodikum = Current Biology
| datum =
| ročník = 25
| číslo = 16
| strany = 2158–2165
| doi = 10.1016/j.cub.2015.06.060
| jazyk = en
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0960982215007873
| datum přístupu = 2017-12-12
}}</ref><ref>{{Citace monografie
| příjmení = Zachos
| jméno = Frank E.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Species Concepts in Biology
| vydání = 1
| vydavatel = Springer
| místo = Wien
| rok = 2016
| počet stran = 220
| strany = 158
| isbn = 9783319449647
| jazyk = en
}}</ref>

=== Poddruhy ===
* '''''Canis aureus aureus''''' je charakteristický větším tělem, než mají zbylé poddruhy. V&nbsp;srsti se mísí černé, pískové a, především na vnitřní straně nohou, bílé chlupy.<ref name=":0">HEPTNER a NAUMOV, str. 140–141.</ref> Hmotnost jedinců nominátního poddruhu se mění s&nbsp;lokací, ale obecně se pohybuje od 8 do 10 kg. Obývá [[Afghánistán]], [[Írán]], [[Irák]], [[Arabský poloostrov]], [[Balúčistán (Pákistán)|Balúčistán]] v&nbsp;[[Pákistán]]u a pouště západní [[Indie]],<ref name=":0" /> kde se mísí s&nbsp;populací šakalů obecných indických a srílanských.<ref name=":1">{{Citace monografie
| příjmení = Pocock
| jméno = R. I.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Fauna of British India: Mammals
| url = https://archive.org/stream/PocockMammalia2/pocock2#page/n0/mode/2up
| vydání = 2
| vydavatel = Taylor and Francis
| místo = London
| rok = 1941
| počet stran = 549
| strany = 96–100
| isbn =
| jazyk = en
}}</ref> Zvířata žijící v&nbsp;těsné blízkosti šakalů obecných indických, především v&nbsp;oblasti Kumaun v&nbsp;Indii, často nesou znaky obou subspecií.<ref name=":1" />
* '''Šakal obecný siamský''' (''Canis aureus cruesemanni'') je menší než nominátní ''Canis aureus aureus''. Poddruh jako takový byl zpochybněn, protože jeho klasifikace je založena především na pozorování zvířat žijících v&nbsp;zajetí.<ref name=":24">{{Citace monografie
| příjmení = Lēkhakun
| jméno = Bunsong
| příjmení2 = McNeely
| jméno2 = Jeffrey A.
| titul = Mammals of Thailand
| vydání = 2
| vydavatel = Boonsong Lekagul
| místo =
| rok = 1988
| počet stran = 758
| strany = 520
| isbn = 974-86806-1-4
| jazyk = en
}}</ref> Obývá oblast od [[východní Indie]] přes [[Myanmar]] až po [[Thajsko]].<ref name=":5">{{Citace periodika
| příjmení = Kebede
| jméno = Yigrem
| titul = A Review on: Distribution, Ecology and Status of Golden Jackal (canis aureus) in Africa
| periodikum = Journal of Natural Sciences Research
| datum =
| rok = 2017
| ročník = 7
| číslo = 1
| strany =
| issn = 2225-0921
| jazyk = en
| url =
}}</ref> Poprvé byl popsán německým zoologem [[Paul Matschie|Paulem Matschiem]] roku 1900.
* '''''Canis aureus ecsedensis''''' se podobá šakalovi obecnému kavkazskému, avšak s&nbsp;tím rozdílem, že má širší černý pruh srsti na hřbetě a jeho zbarvení je spíše tmavší. S&nbsp;šakalem kavkazským sdílí i&nbsp;rozměry lebky a není ani jisté, zda se nejedná o&nbsp;totožné poddruhy.<ref name=":2">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kryštufek
| jméno = Boris
| příjmení2 = Tvrtković
| jméno2 = Nikola
| titul = Variability and identity of the jackals (Canis aureus) of Dalmatia
| url = https://www.researchgate.net/publication/242485442_Variability_and_identity_of_the_jackals_Canis_aureus_of_Dalmatia
| vydavatel = ResearchGate
| místo =
| datum vydání = 2014-02-08
| datum přístupu = 2017-12-03
| jazyk = en
}}</ref> Obývá oblast [[Panonská pánev|Panonské pánve]] a [[Střední Evropa|střední Evropu]].<ref name=":2" />
* '''Šakal obecný indický''' (''Canis aureus indicus'') má na hřbetě převážně černé a bílé chlupy, na ramenou, uších a nohou bývá žlutohnědě zbarvený. Právě žlutohnědé zbarvení je ale patrnější u&nbsp;jedinců žijících ve vyšších nadmořských výškách. Tělo dospělců od čenichu k&nbsp;ocasu měří asi 100 cm, na výšku mezi 35 až 45 cm. Váží 8 až 11 kg.<ref name=":9">{{Citace monografie
| příjmení = Shreshta
| jméno = Tej Kumar
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Mammals of Nepal
| vydání = 1
| vydavatel = Steven Simpson Natural History Books
| místo = Káthmándú
| rok = 1997
| počet stran = 371
| strany = 126
| isbn = 0952439069
| jazyk = en
}}</ref> Žije v&nbsp;[[Nepál|Nepálu]], [[Bhútán|Bhútánu]], Myanmaru, [[Thajsko|Thajsku]] a indických státech [[Sikkim]] a [[Ásám]].<ref name=":0" /> Roku 1833 jej poprvé popsal anglický zoolog [[Brian Houghton Hodgson]].
* '''Šakal obecný kavkazský''' (''Canis aureus moreotica'') je největší z&nbsp;poddruhů šakala obecného, samci i&nbsp;samice dorůstají výšky v&nbsp;průměru 120–125 cm a váží mezi 10 a 15 kg.<ref name=":20">LAPINI, L. Canis aureus (Linnaeus, 1758). In: BOITANI, Luigi; LOVARI, Sandro; TAGLIANTI, Vigna Augusto: ''Mammalia III: Carnivoria - Artiodactyla''. Bologna : Calderini, 2003. [https://books.google.cz/books?id=6_9KAAAAYAAJ&redir_esc=y Dostupné online]. [[International Standard Book Number|ISBN]] [[Speciální:Zdroje knih/8850648790|8850648790]]. s. 228. (italsky)</ref> Mají hrubou srst, s&nbsp;výrazně tmavším zbarvením, než je patrné například u&nbsp;indického poddruhu. Nohy, uši a čelo mívají načervenalou až kaštanovou barvu.<ref name=":0" /> Žije v&nbsp;[[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní Evropě]], [[Malá Asie|Malé Asii]] a na [[Kavkaz|Kavkazu]].<ref name=":0" /> Zástupci tohoto poddruhu též bývají pozorováni v&nbsp;Česku.
* '''Šakal obecný srílanský''' (''Canis aureus naria'') měří  67 až 74 cm a váží mezi 5 a 8,6 kg. Jeho zimní srst je kratší, hladší a ne tak hustá jako u&nbsp;indického poddruhu. Na zádech je zbarvení tmavší, většinou se zde mísí černé a bílé chlupy. Nohy a břicho jsou světlejší a spíše žlutohnědé barvy. Při línání se barva srsti příliš nemění.<ref name=":1" /> Obývá jižní Indii a ostrov [[Srí Lanka]] a první popis provedl v&nbsp;roce 1916 [[Robert Charles Wroughton]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Wroughton
| jméno = Robert Charles
| titul = Canis naria
| periodikum = The Journal of the Bombay Natural History Society.
| datum =
| rok = 1916
| ročník = 24
| číslo =
| strany = 651
| url = https://www.biodiversitylibrary.org/item/95302#page/762/mode/1up
}}</ref>
* '''Šakal obecný syrský''' (''Canis aureus syriacus'') se vyznačuje hnědýma ušima. Na zádech je zbarvený žluto-hnědě, zatímco boky mají světlejší odstín a břicho je bělavě žluté.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Smith
| jméno = Charles Hamilton
| příjmení2 = Jardine
| jméno2 = William
| titul = The natural history of dogs : Canidae or genus Canis of authors ; including also the genera Hyaena and Proteles
| url = https://www.biodiversitylibrary.org/item/87758#page/223/mode/1up
| vydání = 1
| vydavatel = W.H. Lizars
| místo = Edinburgh
| rok = 1839
| počet stran = 267
| strany = 215–216
| isbn =
| doi = 10.5962/bhl.title.39557
| jazyk = en
}}</ref> Tělo je dlouhé 60–90 cm, ocas měří 20–30 cm a hlava má délku 15–18 cm. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje mezi 5 a 12 kg.<ref name=":6">{{Citace monografie
| příjmení = Qumsiyeh
| jméno = Mazin B.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Mammals of the Holy Land
| vydání = 1
| vydavatel = Texas Tech University Press
| místo =
| rok = 1996
| počet stran = 389
| strany = 142–145
| isbn = 0-89672-364-X
| jazyk = en
}}</ref> Žije v&nbsp;[[Izrael]]i, [[Libanon]]u, [[Sýrie|Sýrii]] a západním [[Jordánsko|Jordánsku]].<ref name=":0" /><ref name=":5" /><ref name=":6" />

<center><gallery mode="packed">
Soubor:Golden Jackal at Rajkot 2 (cropped).jpg|''Canis aureus aureus''
Soubor:Golden Jackal, Canis aureus in Huai Kha Khaeng.jpg|Šakal obecný siamský
Soubor:Camera Conscious (cropped).jpg|Šakal obecný indický
Soubor:Klára Pyšková et al. ZooKeys 641 151–163 (2016) Golden jackal 2.png|Šakal obecný kavkazský
Soubor:Canis aureus naria - Yala December 2010 (2).jpg|Šakal obecný srílanský
Soubor:Golden jackal female.jpg|Šakal obecný syrský
</gallery></center>

== Fylogeneze ==
[[Soubor:Canis aureus Kaeng Krachan national park.jpg|náhled|Dospělý šakal obecný v&nbsp;národním parku Kaeng Krachan ([[Thajsko]])]]
Předkem současných šakalů obecných je pravděpodobně již vyhynulý druh ''Canis arnensis'', který byl [[Endemit|endemický]] pro [[Jižní Evropa|jižní Evropu]] a obýval ji v&nbsp;[[Pleistocén|raném pleistocénu]] zhruba před 1,9 miliony lety.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Miklósi
| jméno = Ádám
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Dog Behaviour, Evolution, and Cognition
| vydání = 2
| vydavatel = Oxford University Press
| místo = New York
| rok = 2015
| počet stran = 276
| strany = 98
| isbn = 9780199545667
| jazyk = en
}}</ref> Morfologicky se podobal spíše šakalovi obecnému, než africkým šakalům čabrakovým a pruhovaným.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bartolini Lucenti
| jméno = Saverio
| příjmení2 = Rook
| jméno2 = Lorenzo
| titul = A review on the Late Villafranchian medium-sized canid Canis arnensis based on the evidence from Poggio Rosso (Tuscany, Italy)
| periodikum = Quaternary Science Reviews
| datum =
| ročník = 151
| číslo =
| strany = 58–71
| doi = 10.1016/j.quascirev.2016.09.005
| jazyk = en
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0277379116303493
| datum přístupu = 2017-12-04
}}</ref><ref name=":4">{{Citace monografie
| příjmení = Fernández-Jalvo
| jméno = Yolanda
| příjmení2 = King
| jméno2 = Tania
| příjmení3 = Yepiskoposyan
| jméno3 = Levon
| titul = Azokh Cave and the Transcaucasian Corridor
| vydání = 1
| vydavatel = Springer
| místo =
| rok = 2016
| počet stran = 349
| strany = 131
| isbn = 9783319249247
}}</ref>

Nejstarší [[Fosilie|fosílie]] šakala obecného byla nalezena nedaleko skalního úkrytu v&nbsp;archeologické lokalitě Ksar Akil (vzdálená asi 10 km jihovýchodně od Bejrútu v&nbsp;Libanonu). Zde nalezený fragment [[zub]]u je datován do doby asi před 20 000 lety.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kurtén
| jméno = Björn
| titul = The Carnivora of the Palestine caves
| periodikum = Acta zoologica Fennica
| datum =
| rok = 1965
| ročník =
| číslo = 107
| strany = 42
| issn = 0001-7299
| jazyk = en
| url = https://helda.helsinki.fi/handle/10138/37761
}}</ref> Nejstarší evropské fosílie jsou podstatně mladší: byly objeveny v&nbsp;[[Řecko|řeckých]] [[Delfy|Delfách]] a jsou staré přibližně 7 nebo 6,5 tisíce let.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Sommer
| jméno = R.
| příjmení2 = Benecke
| jméno2 = N.
| titul = Late-Pleistocene and early Holocene history of the canid fauna of Europe (Canidae)
| periodikum = Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde
| datum =
| rok = 2005
| ročník = 70
| číslo = 4
| strany = 227–241
| doi = 10.1016/j.mambio.2004.12.001
| jazyk = en
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1616504705000029
| datum přístupu = 2017-12-04
}}</ref> Neobvyklé fragmenty [[Patní kost|patní kosti]] byly též nalezeny v&nbsp;jeskynním komplexu Azokh v&nbsp;[[Náhorní Karabach|Náhorním Karabachu]] (jihozápadní [[Ázerbájdžán]]), ty jsou datovány do středního pleistocénu, není ale znám jejich přesný původ.<ref name=":4" />

Mitochondriální DNA šakalů obecných je tvořena [[haplotyp]]em, který se skládá ze dvou [[Haploskupina|haploskupin]]: starší a mladší. Starší haploskupinu mají jedinci z&nbsp;Indie, zatímco mladší skupinu mají šakalové obecní ze všech ostatních oblastí.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = İbiş
| jméno = Osman
| autor = İBIŞ, Osman; AKSÖYEK, Eren; ÖZCAN, Servet; TEZ, Coşkun
| příjmení2 = Aksöyek Coşkun
| jméno2 = Eren
| příjmení3 = Özcan
| jméno3 = Servet
| titul = A preliminary phylogenetic analysis of golden jackals (Canis aureus) (Canidae: Carnivora: Mammalia) from Turkey based on mitochondrial D-loop sequences
| periodikum = Vertebrate Zoology
| datum =
| rok = 2015
| ročník = 65
| číslo = 3
| strany = 391–397
| jazyk = en
| url =
}}</ref> Právě indičtí šakalové obecní vykazují největší [[Genetická rozmanitost|genetickou rozmanitost]] a je tedy pravděpodobné, že původně žili v&nbsp;Indii a až poté, přibližně na konci posledního glaciálního maxima (před ± 20 tisíci let), se rozšířili do [[Eurasie]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Yumnam
| jméno = Bibek
| příjmení2 = Negi
| jméno2 = Tripti
| příjmení3 = Maldonado
| jméno3 = Jesús E.
| titul = Phylogeography of the Golden Jackal (Canis aureus) in India
| periodikum = PLOS ONE
| datum = 2015-09-28
| ročník = 10
| číslo = 9
| strany = e0138497
| issn = 1932-6203
| pmid = 26414163
| doi = 10.1371/journal.pone.0138497
| jazyk = en
| url = http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0138497
| datum přístupu = 2017-12-09
}}</ref> Další izolovaná a geneticky rozmanitá populace žije v&nbsp;Izraeli, avšak důvodem je pravděpodobně křížení se psy a vlky.<ref name=":7" /><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Rutkowski
| jméno = Robert
| příjmení2 = Krofel
| jméno2 = Miha
| příjmení3 = Giannatos
| jméno3 = Giorgos
| titul = A European Concern? Genetic Structure and Expansion of Golden Jackals (Canis aureus) in Europe and the Caucasus
| periodikum = PLOS ONE
| datum = 2015-11-05
| ročník = 10
| číslo = 11
| strany = e0141236
| issn = 1932-6203
| pmid = 26540195
| doi = 10.1371/journal.pone.0141236
| jazyk = en
| url = http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0141236
| datum přístupu = 2017-12-12
}}</ref> Podle studie provedené v&nbsp;roce 2014 je více jak 15 % izraelského [[genom]]u vlků výsledkem křížení s&nbsp;šakaly.<ref>{{Citace periodika
| příjmení =
| jméno =
| autor = FREEDMAN, A. H.; GRONAU, I.; SCHWEIZER, R. M.; ORTEGA-DEL VECCHYO, D.; HAN, E.; SILVA, P. M.; GALAVERNI, M.; FAN, Z.; MARX, P.; LORENTE-GALDOS, B.; BEALE, H.; RAMIREZ, O.; HORMOZDIARI, F.; ALKAN, C.; VILA, C.; SQUIRE, K.; GEFFEN, E.; KUSAK, J.; BOYKO, A. R.; PARKER, H. G.; LEE, C.; TADIGOTLA, V.; SIEPEL, A.; BUSTAMANTE, C. D.; HARKINS, T. T.; NELSON, S. F.; OSTRANDER, E. A.; MARQUES-BONET, T.; WAYNE, R. K.; NOVEMBRE, J.
| příjmení2 =
| jméno2 =
| příjmení3 =
| jméno3 =
| titul = Genome Sequencing Highlights the Dynamic Early History of Dogs
| periodikum = PLOS Genetics
| datum = 2014-01-16
| ročník = 10
| číslo = 1
| strany = e1004016
| issn = 1553-7404
| pmid = 24453982
| doi = 10.1371/journal.pgen.1004016
| jazyk = en
| url = http://journals.plos.org/plosgenetics/article?id=10.1371/journal.pgen.1004016
| datum přístupu = 2018-01-08
}}</ref>

== Popis ==
[[Soubor:Greek jackal.jpg|vlevo|náhled|Lebka šakala obecného vystavená v&nbsp;[[Muséum national d'histoire naturelle]] v&nbsp;[[Paříž|Paříži]]]]
Šakalové obecní jsou vzhledem podobní vlkům obecným, ale jsou menší, lehčí, mají delší trup, méně výrazné čelo, kratší nohy a užší tlamu.<ref name=":8">HEPTNER a NAUMOV, str. 129-132.</ref> V&nbsp;poměru k&nbsp;tělu jsou nohy šakala obecného dlouhé a štíhlé, na tlapách s&nbsp;malými polštářky.<ref name=":10">JHALA a MOEHLMAN, str. 157.</ref> Tělo samců měří mezi 71 a 85 cm, u&nbsp;samic je to 69 až 73 cm. Kohoutková výška pro obě pohlaví je 45–50 cm. Dospělí samci váží 6–14 kg, samice o&nbsp;něco méně: přibližně 7–11 kg.<ref name=":8" />

Lebka šakalů obecných je podobná jako u&nbsp;vlků obecných, naopak je výrazněji odlišná od lebek jiných druhů šakalů či vlčka etiopského.<ref name=":11">{{Citace periodika
| příjmení = Clutton-Brock
| jméno = Juliet
| příjmení2 = Corbet
| jméno2 = Gordon B
| příjmení3 = Hills
| jméno3 = Michael
| titul = A review of the family Canidae, with a classification by numerical methods
| periodikum = Bulletin of the British Museum (Natural History).
| datum = 1976
| ročník = 29
| číslo =
| strany = 117–199
| issn = 0007-1498
| doi = 10.5962/bhl.part.6922
| jazyk = en
| url = http://www.biodiversitylibrary.org/part/6922
| datum přístupu = 2017-12-14
}}</ref> V&nbsp;porovnání s&nbsp;vlky obecnými je hlava šakalů menší, méně masivní, s&nbsp;kratší obličejovou částí. U&nbsp;některých jedinců se též může na zadní části hlavy vyskytnou výrůstek z&nbsp;kosti, který měří asi 1,3 cm a jemuž bývají na Srí Lance připisovány magické schopnosti.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Tennent
| jméno = James Emerson
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Sketches of the natural history of Ceylon
| url = https://books.google.cz/books?id=qxw3AQAAMAAJ&pg=PA35&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false
| vydání =
| vydání =
| vydavatel = Panthera
| vydavatel = Longman, Green, Reader, and Dyer
| místo = London
| místo = London
| rok = 2011
| rok = 1868
| počet stran =
| počet stran = 500
| strany = 104
| strany = 35–37
| isbn =
| isbn =
| jazyk = en
}}</ref>
}}</ref>


[[Srst]] je hrubá a krátká,<ref name=":11" /> základní barvou je zlatá až písková. přesné rozložení barev se ale liší u&nbsp;jednotlivých poddruhů a zbarvení se též méně sezónně.<ref>JHALA a MOEHLMAN, str. 156.</ref> Podobným znakem u&nbsp;všech subspecií je pruh srsti táhnoucí se od hřbetu až po ocas, ve kterém se mísí bílé a hnědé chlupy. Také tmavá až černá špička ocasu je společná.<ref name=":10" /> Dolní partie jsou světlejší, než zbytek těla.<ref name=":10" /> Šakalové žijící ve větších nadmořských výškách mívají světlejší odstíny, než je patrné u&nbsp;jedinců z&nbsp;údolních oblastí.<ref name=":9" /> Jsou hlášeni i&nbsp;[[Melanismus|melaničtí]] jedinci, tedy šakalové s&nbsp;tmavým až černým kožichem.<ref name=":10" /> Oproti melanickým vlkům a kojotům, kteří získali tmavou pigmentaci křížením s&nbsp;domácími psy, melanismus u&nbsp;šakalů obecných pravděpodobně vyplývá z&nbsp;nezávislé [[mutace]], která by mohla být i&nbsp;adaptačního charakteru.<ref>{{Citace periodika
== Vzhled ==
| příjmení = Ambarlı
| jméno = Hüseyin
| příjmení2 = Bilgin
| jméno2 = C. Can
| titul = First record of a melanistic golden jackal (Canis aureus, Canidae) from Turkey
| periodikum = Mammalia
| datum = 2013-05-01
| ročník = 77
| číslo = 2
| issn = 1864-1547
| doi = 10.1515/mammalia-2012-0009
| jazyk = en
| url = https://doi.org/10.1515/mammalia-2012-0009
| datum přístupu = 2017-12-14
}}</ref>


Línají dvakrát ročně: na jaře a na podzim. V&nbsp;některých oblastech, například [[Zakavkazsko|Zakavkazsku]] a [[Tádžikistán|Tádžikistánu]], ale jarní línání začíná již na konci zimy.<ref name=":14">HEPTNER a NAUMOV, str. 156–157.</ref> Zdejší studie zjistily, že pokud byla zima teplá, začínají šakali obecní pelichat již v&nbsp;polovině února, pokud byla studená, dochází k&nbsp;tomu až v&nbsp;polovině března.<ref name=":14" /> Obměna srsti se první projeví na hlavě a končetinách, postupně se rozšiřuje i&nbsp;na boky, hrudník a břicho a končí na [[ocas]]e. Podzimním línání začíná v&nbsp;polovině září a postupuje od zádi a ocasu k&nbsp;břichu, bokům a zbytku těla.<ref name=":14" />
Šakal má typickou postavu běžce na delší vzdálenosti a dlouhé svalnaté končetiny. Jeho barva srsti je většinou žlutá s odstínem zlaté a hnědé barvy. Barva srsti však bývá proměnlivá podle ročního období a také podle oblasti výskytu. Šakali žijící ve skalnatých oblastech mají spíše šedivý odstín srsti.
Rozdíly jsou vidět i v celkových velikostech šelmy podle toho, kde žijí.


== Způsob života ==
==Výskyt ==
Šakalové obecní mají široký areál výskytu. Obývají střední [[Jižní Evropa|jižní]], [[Jihovýchodní Evropa|jihovýchodní]] i&nbsp;[[Východní Evropa|východní Evropu]], hlášena jsou též pozorování v&nbsp;[[Německo|Německu]]<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Krofel
| jméno = Miha
| příjmení2 = Giannatos
| jméno2 = Giorgos
| příjmení3 = Ćirovič
| jméno3 = Duško
| titul = Golden jackal expansion in Europe: a case of mesopredator release triggered by continent-wide wolf persecution?
| periodikum = Hystrix, the Italian Journal of Mammalogy
| datum = 2017-03-19
| ročník = 28
| číslo = 1
| issn = 1825-5272
| doi = 10.4404/hystrix-28.1-11819
| jazyk = en
| url = http://www.italian-journal-of-mammalogy.it/article/view/11819
| datum přístupu = 2017-12-19
}}</ref> a [[Dánsko|Dánsku]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = European jackal found in Denmark
| url = http://cphpost.dk/news/european-jackal-found-in-denmark.html
| vydavatel = CPH Post Online
| místo =
| datum vydání = 2015-09-10
| datum přístupu = 2017-12-19
| jazyk = en
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Live wild jackal spotted in northern Jutland
| url = http://cphpost.dk/news/live-wild-jackal-spotted-in-northern-jutland.html
| vydavatel = CPH Post Online
| místo =
| datum vydání = 2016-08-09
| datum přístupu = 2017-12-19
| jazyk = en
}}</ref> Šakal obecný byl též hlášen v&nbsp;[[Nizozemsko|Nizozemsku]], v&nbsp;tomto případě ale není jisté, zda neutekl ze soukromé zoo.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Golden jackal spotted in the Netherlands: is it an escapee?
| url = http://www.dutchnews.nl/news/archives/2016/02/golden-jackal-spotted-in-the-netherlands-is-it-an-escapee/
| vydavatel = DutchNews
| místo =
| datum vydání = 2016-02-29
| datum přístupu = 2017-12-19
| jazyk = en
}}</ref> V&nbsp;Asii žijí v&nbsp;oblasti od [[Thajsko|Thajska]] až po [[Arabský poloostrov]]. Bývají též vídáni ve [[Vietnam]]u, jižním [[Laos|Laosu]] a [[Kambodža|Kambodži]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = DUCKWORTH
| jméno = J. W.
| příjmení2 = ANDERSON
| jméno2 = G. Q. A.
| příjmení3 = DESAI
| jméno3 = A. A.
| titul = A clarification of the status of the Asiatic Jackal Canis aureus in Indochina
| periodikum = Mammalia
| datum = 1998
| ročník = 62
| číslo = 4
| issn = 1864-1547
| doi = 10.1515/mamm.1998.62.4.549
| jazyk = en
| url = https://www.degruyter.com/view/j/mamm.1998.62.issue-4/mamm.1998.62.4.549/mamm.1998.62.4.549.xml
| datum přístupu = 2017-12-19
}}</ref>


Jelikož jsou šakalové [[Všežravec|všežravci]], mohou obývat mnoho typů stanovišť. Jsou ale početní především v&nbsp;okolí řek a v&nbsp;údolích. Vyhýbají se středoasijským pouštím [[Karakum]] a [[Kyzylkum]] (ačkoliv v&nbsp;okrajových oázách je možné je pozorovat)<ref>HEPTNER a NAUMOV, str. 141–146.</ref>, ale žijí v&nbsp;indické [[Thárská poušť|Thárské poušti]].<ref name=":16">JHALA a MOEHLMAN, str. 158.</ref> V&nbsp;Indii jsou zaznamenáváni i&nbsp;v&nbsp;nadmořských výškách přes 2000 m.<ref name=":16" />
Šakal obecný žije v párech nebo v malých rodinných smečkách, které se na zimní období v chladnějších oblastech spojují do větších tlup. Je to velmi teritoriální zvíře, takže každý člen smečky značkuje území. Přesto však ke střetům nedochází často a většinou se odbývají „jen“ pomocí výhrůžek. Jeden pár šakala obecného zabere území o rozloze zhruba 2,5 km<sup>2</sup>.


=== Rozmnožování ===
===Pozorování v&nbsp;Česku ===
Na rozdíl od vlků, šakali obecní v&nbsp;minulosti v&nbsp;Česku nežili: stěhují se sem až v&nbsp;posledním desetiletí. Důvodem přesunu na sever mohou být i&nbsp;klimatické změny.<ref name=":12" /><ref name=":13" /> Vůbec první zaznamenaný šakal obecný se v&nbsp;Česku objevil v&nbsp;roce 2006. Šlo o&nbsp;samce, který byl nalezen mrtvý na jižní Moravě, nedaleko hranic se [[Slovensko|Slovenskem]] a [[Rakousko|Rakouskem]].<ref name=":22">{{Citace periodika
V říjnu nastává období rozmnožování a samec si svoji fenku pečlivě hlídá, aby za 2 měsíce nezplodila potomky jinému samci. Před porodem si šakalí pár vyhrabe noru pro štěňata, kterých je 6 až 9. Štěňata jsou sice po porodu už osrstěná, ale jsou slepá a bezmocná. Matka své mladé kojí asi 3 týdny a pak je začíná přikrmovat i pevnou stravou. V té době již však není období dešťů a potravy není dostatek, tak rodiče musí ulovenou kořist celou spořádat a štěňata jim potom olizují čenich tak dlouho, dokud úlovek nevyvrhnou. Po osmi týdnech jsou mláďata již odstavena, ale ještě jsou nějakou dobu závislá na rodičích, než se stanou soběstačnými. Šakali obecní dospívají asi tak ve 20. měsíci věku. Někdy se stane, že některé z mláďat zůstane u rodičů a pomáhá jim starat se o jejich následující vrh.
| příjmení = Arnold
| jméno = Janosch
| příjmení2 = Humer
| jméno2 = Anna
| příjmení3 = Heltai
| jméno3 = Miklós
| titul = Current status and distribution of golden jackals Canis aureus in Europe
| periodikum = Mammal Review
| datum = 2012-01-01
| ročník = 42
| číslo = 1
| strany = 1–11
| issn = 1365-2907
| doi = 10.1111/j.1365-2907.2011.00185.x
| jazyk = en
| url = http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.1365-2907.2011.00185.x/abstract
| datum přístupu = 2018-02-01
}}</ref> V&nbsp;roce 2008 byli zaznamenáni na [[Morava|Moravě]], na [[Okres Břeclav|Břeclavsku]] a [[Uherské Hradiště|Uherskohradišťsku]].<ref name=":12" /> První vyfotografování se podařilo v&nbsp;roce 2015 studentce [[Univerzita Karlova|Univerzity Karlovy]] Kláře Pyškové v&nbsp;[[Polabí]].<ref name=":13" /> Až roku 2017 ale bylo díky záběrům z&nbsp;[[Fotografická past|fotopastí]] dokázáno, že se v&nbsp;Česku šakalové obecní také rozmnožují. Samice s&nbsp;mláďaty byla vyfocena v&nbsp;bývalém vojenském prostoru v&nbsp;[[Milovice|Milovicích]] na [[Okres Nymburk|Nymbursku]].<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Fotopast poprvé zachytila kojící fenu šakala. Je to první důkaz, že se šelmy rozmnožují i v Česku
| url = https://zpravy.aktualne.cz/domaci/fotopast-poprve-zachytila-kojici-fenu-sakala-selmy-v-cesku-n/r~0bf721586ada11e7b56e002590604f2e/?redirected=1513327450
| vydavatel = Aktuálně,cz
| místo =
| datum vydání = 2017-07-17
| datum přístupu = 2017-12-15
}}</ref><ref name=":15">{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Ve středních Čechách odchovávají šakali mladé. Usadili se tu trvale
| url = https://hobby.idnes.cz/sakali-kojici-fena-i-stene-ceska-krajina-benatky-nad-jizerou-p4b-/hobby-mazlicci.aspx?c=A170717_152208_hobby-mazlicci_mce
| vydavatel = Hobby.cz
| místo =
| datum vydání = 2017-07-17
| datum přístupu = 2017-12-15
}}</ref> Jedná se zároveň i&nbsp;o&nbsp;nejsevernější lokalitu Evropy, kde byla zaznamenána rozmnožující se populace šakalů obecných.<ref name=":15" />


==Chování ==
=== Způsob lovu ===
Šakalové loví v páru nebo ve smečkách, hlavně v noci. Úspěšnost lovu v páru je asi 70%, takže to z nich dělá obávané lovce, kteří mají silné zbraně ve vytrvalosti a ostrém sluchu. Na malou kořist číhá jako kočka a pak na nic netušící kořist zakousne do týla, ale větší zvěř musí štvát, dokud ji zcela nevyčerpá, aby ji mohl dorazit. Loví hlavně obojživelníky, hlodavce, ptáky a mladé kopytnatce. Nespotřebovanou potravu si šakal odtáhne pryč a schová pod křoví nebo pod zem na horší časy. V nouzi se přiživuje ovocem nebo odpadky.


===Stravovací návyky ===
=== Přirozený nepřítel ===
[[Soubor:Canis aureus Pench National Park.jpg|náhled|Šakal obecný krmící se na mršině [[Axis indický|axise indického]] (''Axis axis'')]]
Hlavním predátorem šakala obecného je [[vlk]]. Přítomnost vlčí smečky vede často k odchodu nebo vyhubení šakalí rodiny. Předpokládá se, že na evropském kontinentu dříve šakali nežili vůbec. Právě nepřítomnost vlka by mohla v blízké budoucnosti rozšíření šakala do jižní až střední Evropy usnadnit.
Šakalové obecní jsou zároveň [[Predátor|predátoři]] i&nbsp;[[Mrchožrout|mrchožrouti]].<ref name=":17">HEPTNER a NAUMOV, str. 147–148.</ref> Jsou všežraví a jejich jídelníček se mění podle ročního období a také podle rozšíření. Šakalové z&nbsp;okolí indického města [[Bharatpur]] v&nbsp;[[Rádžasthán|Rádžasthánu]] se živí ze 60 % [[hlodavci]], [[Ptáci|ptáky]] a ovocem, zatímco jídelníček jedinců z&nbsp;[[Národní park Kanha|Národního parku Kanha]] se z&nbsp;80 % skládá z&nbsp;hlodavců, [[Plazi|plazů]] a ovoce.<ref name=":16" /> Kromě masa se tedy živí i&nbsp;různými plody, nejčastěji z&nbsp;rostlin ''[[Carissa carandas]]'', [[Hřebíčkovec šabrejový|hřebíčkovců šabrejových]] (''Syzygium cumini''), [[Naditec jehnědokvětý|naditců jehnědokvětých]] (''Prosopis juliflora''), [[Kasie obecná|kasií obecných]] (''Cassia fistula'') nebo rostlin z&nbsp;rodu [[cicimek]] (''Ziziphus'').<ref name=":16" />


Na Kavkazu a v&nbsp;Zakavkazsku se šakalové obecní živí hlavně [[zajíc]]i a [[myš]]mi, dále také [[bažant]]y, [[frankolín]]y, [[kachna]]mi, [[lyska]]mi, slípkami a různými drobnými [[pěvci]]. Z&nbsp;rostlinných zdrojů jde o&nbsp;plody [[hloh]]u, [[dřín]]u, [[Mišpule obecná|mišpule obecné]] (''Mespilus germanica'') nebo [[Hrušeň obecná|hrušky]].<ref name=":17" /> V&nbsp;[[Maďarsko|Maďarsku]] zase tvoří 55 % jejich jídelníčku [[Hraboš polní|hraboši polní]] (''Microtus arvalis'') a [[Norník rudý|norníci rudí]] (''Myodes glareolus'') a další 41 % mršiny [[Prase divoké|divokých prasat]] (''Sus scrofa'').<ref>{{Citace periodika
Jedná se o plaché predátory, kteří ve svém teritoriu představují riziko pro [[Kuna lesní|kuny]] a [[Liška obecná (šelma)|lišky]].<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Melíšková
| příjmení = Lanszki
| jméno = Iva
| jméno = J.
| příjmení2 = Heltai
| titul = Tajemní šakali v Česku. Psovitou šelmu zachytil fotograf poprvé na kraji Prahy {{!}} Domov
| periodikum = Lidovky.cz
| jméno2 = M.
| titul = Feeding habits of golden jackal and red fox in south-western Hungary during winter and spring
| periodikum = Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde
| datum =
| ročník = 67
| číslo = 3
| strany = 129–136
| doi = 10.1078/1616-5047-00020
| jazyk = en
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1616504704700166
| datum přístupu = 2018-01-04
}}</ref> Na okrajích pouště [[Karakum]] se živí hlavně [[Pískomilové|pískomily]], [[Ještěři|ještěry]], [[Hadi|hady]], [[Ryby|rybami]] a [[Ondatra pižmová|ondatrami pižmovými]] (''Ondatra zibethicus''), z&nbsp;plodů jsou to moruše, [[vodní meloun]]y, meruňky, rajčata a hroznové víno.<ref name=":17" />

Šakalové obecní se také naučili přizpůsobit svůj jídelníček dostupnějším surovinám: například v&nbsp;[[Srbsko|Srbsku]] jsou to mršiny hospodářských zvířat, což mohlo být jedním z&nbsp;faktorů při rozšíření zdejší populace.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ćirović
| jméno = Duško
| příjmení2 = Penezić
| jméno2 = Aleksandra
| příjmení3 = Milenković
| jméno3 = Miroljub
| titul = Winter diet composition of the golden jackal (Canis aureus L., 1758) in Serbia
| periodikum = Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde
| datum =
| ročník = 79
| číslo = 2
| strany = 132–137
| doi = 10.1016/j.mambio.2013.11.003
| jazyk = en
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1616504713002206
| datum přístupu = 2018-01-04
}}</ref>

Loví sami nebo v&nbsp;párech, ale jen výjimečně ve smečkách. Pokud loví osamotě, nejdříve si nejdou vhodnou kořist, poté se ukryjí, připlíží se co nejblíže a vrhnou se na ni.<ref>HEPTNER a NAUMOV, str. 152.</ref> Nejčastější kořistí jednotlivců bývají hlodavci, ptáci a zajíci. Například hlodavce vyhledávají pomocí sluchu.

V&nbsp;jihovýchodní Asii šakalové při lovu spolupracují s&nbsp;[[Dhoul|dhouly]] (''Cuon alpinus'').<ref name=":24" /> Naopak mezi jejich hlavní konkurenty patří vlci, lišky a kočky bažinné, na Kavkaze pak mývalové severní a ve střední Asii kočky stepní.<ref name=":23" />

===Sociální chování ===
Šakalové obecní přizpůsobují své sociální uspořádání v&nbsp;závislosti na dostupnosti jídla.<ref name=":18">JHALA a MOEHLMAN, str. 159.</ref> Primárně žijí v&nbsp;páru, popřípadě s&nbsp;nejmladším vrhem, ale například v&nbsp;Indii bylo při pozorování v&nbsp;[[Gudžarát]]u zaznamenáno, že z&nbsp;270 jedinců 31 % žilo samostatně, 35 % v&nbsp;páru, 14% ve trojici a 20 % jich žilo ve smečce o&nbsp;více než třech jedincích.<ref name=":18" />

Svá území si označují močí nebo výkaly, přičemž teritoria se mohou i&nbsp;překrývat. Jejich velikost se pohybuje mezi 1 až 20 km<sup>2</sup>, záleží na dostupnosti potravy. Kvůli shánění jídla cestují i&nbsp;na větší vzdálenosti, za noc ujdou až 12 – 15 km, a poblíž nového zdroje se mohou zdržet i&nbsp;několik dní, než se vrátí.<ref name=":18" />

Sociální interakce mezi šakaly jsou podobné jako u&nbsp;vlků. Například vytí je nejčastější v&nbsp;období od prosince do dubna, kdy se vytvářejí páry a dochází k&nbsp;rozmnožování, což značí, že tato interakce hraje důležitou roli i&nbsp;při vymezování a obraně teritoria.<ref name=":18" /> Šakalové nejdříve vydávají nízké tóny, které postupně nabývají na intenzitě,<ref name=":18" /> a celý sled zvuků pak opakují třikrát až čtyřikrát.<ref name=":1" />

=== Reprodukce ===
[[Soubor:Baby Indian Jackal.jpg|vlevo|náhled|Štěně šakala obecného]]
Tyto šelmy tvoří [[Monogamie|monogamní]] páry: s&nbsp;jedním partnerem žijí celý život.<ref name=":19">HEPTNER a NAUMOV, str. 154–155.</ref> Samice [[Estrální cyklus|hárají]] jednou ročně a během prvního cyklů bývají pronásledovány samci, kteří o&nbsp;ně mezi sebou soupeří.<ref name=":19" /> Páření probíhá v&nbsp;Izraeli od října do března, od února do března v&nbsp;Indii a Turkmenistánu.<ref name=":18" />

Když samec získá partnerku, dojde ke kopulaci, která, podobně jako u&nbsp;jiných psovitých šelem, trvá většinou několik minut. Březost trvá přibližně 63 dní a období narození probíhá vždy společně s&nbsp;dobou hojnosti potravy.<ref name=":18" /> Samec pomáhá s&nbsp;hrabáním doupěte i&nbsp;s&nbsp;péčí o&nbsp;mladé.<ref name=":19" />

Samice v&nbsp;Indii mohou při porodu obývat i&nbsp;opuštěné [[Nora (biologie)|nory]] [[Liška džunglová|lišek džunglových]] (''Vulpes bengalensis''), [[Dikobraz srstnatonosý|dikobrazů srstnatonosých]] (''Hystrix indica'') nebo doupata vlků. Hloubí si ale i&nbsp;vlastní nory, které bývají 2 až 3 m dlouhé a 0,5 až 1 m hluboké a mohou mít jeden až tři vstupy. Mladá štěňata pak rodiče přesouvají mezi dvěma až čtyřmi různými místy.<ref name=":21">JHALA a MOEHLMAN, str. 160.</ref> Středoasijští šakalové obecní netvoří nory, místo toho mají v&nbsp;hustých porostech mělké pelechy. Na Kavkaze a v&nbsp;Zakavkazsku bývají nory umístěné v&nbsp;těžko přístupných křovích, na svazích roklí nebo na rovinách. V&nbsp;[[Dagestán]]u a [[Ázerbájdžán]]u byly dokonce vrhy zaznamenány v&nbsp;dutinách stromů, mezi kořeny a pod kameny na březích řek.<ref>HEPTNER a NAUMOV, str. 151.</ref>

V&nbsp;Zakavkazsku a na Kavkaze se štěňata rodí mezi březnem a dubnem,<ref name=":19" /> v&nbsp;severovýchodní Itálii na konci dubna.<ref name=":20" /> Naopak v&nbsp;Nepálu se mladí rodí kdykoliv během roku.<ref name=":9" /> Četnost vrhu se liší v&nbsp;závislosti na zeměpisném rozšíření: v&nbsp;Zakavkazsku je to 3–6 štěňat, v&nbsp;Tádžikistánu 3–7, v&nbsp;Uzbekistánu 2–8 a v&nbsp;Bulharsku 4–7. V&nbsp;Indii čítá vrh průměrně 4 mladé.<ref name=":19" /> Rodí se se zavřenýma očima, ty se otevírají po 8 až 11 dnech.<ref name=":23">HEPTNER a NAUMOV, str. 156–157.</ref> Po jedenácti dnech od narození se také štěňatům začínají prořezávat [[Zub|zuby]].<ref name=":21" /> Od druhého týdne života se spolu štěňata začínají prát a zlepšují si tak schopnosti. Do agresivity se ale tyto hry vyvinou až přibližně ve čtvrtém až šestém týdnu.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Frank
| jméno = Harry
| příjmení2 = Frank
| jméno2 = Martha Gialdini
| titul = On the effects of domestication on canine social development and behavior
| periodikum = Applied Animal Ethology
| datum =
| ročník = 8
| číslo = 6
| strany = 507–525
| doi = 10.1016/0304-3762(82)90215-2
| jazyk = en
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/0304376282902152
| datum přístupu = 2018-02-13
}}</ref> Postupně se ve skupině vytvoří hierarchie a během dvanáctého týdne života již agresivita opadá.<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Feddersen-Petersen
| jméno = Dorit
| titul = The ontogeny of social play and agonistic behaviour in selected canid species
| periodikum = Bonn zoological Bulletin
| vydavatel =
| vydavatel =
| url = http://zoologicalbulletin.de/BzB_Volumes/Volume_42_2/097_114_BZB42_2_FeddersenPetersen_Dorit.pdf
| url = http://www.lidovky.cz/sakali-v-cesku-psovitou-selmu-zachytil-fotograf-kousek-od-prahy-pxc-/zpravy-domov.aspx?c=A160605_142444_ln_domov_ele
| datum vydání = 2016-06-06
| datum vydání =
| jazyk = en
| datum přístupu = 2017-07-17
| datum přístupu = 2018-02-13
}}</ref>
}}</ref> Poté, co samice přestane mladé kojit, opustí je.


Samice šakalů obecných pohlavně dospívají v&nbsp;10 až 11 měsících života, u&nbsp;samců je to až ve 21 až 22 měsících.<ref name=":23" />
== Postavení v české legislativě ==

Nejedná se o [[invazní druh]], jeho legální odlov je možný pouze se souhlasem orgánu ochrany přírody.<ref>{{Citace periodika
==Zdraví a úmrtnost ==
| příjmení = Spáčilová
Šakalové obecní mohou přenášet nemoci či parazity nebezpečné člověku, především [[Vzteklina|vzteklinu]] a [[Prvoci|prvoky]] [[Leishmania donovani|''Leishmania donovani'']], kteří jsou sice neškodní pro šakaly, ale lidem mohou způsobit [[Leishmanióza|leishmaniózu]]. Studie provedená v&nbsp;jihozápadním [[Tádžikistán|Tadžikistánu]] ukázala, že zdejší šakalové mohou být hostiteli pro šestnáct a více parazitů najednou. Jedná se především o&nbsp;[[tasemnice]], [[hlístice]] a [[Vrtejši|vrtejše]]. Tato studie též zjistila, že jsou hostiteli pro 12 různých druhů klíšťat i&nbsp;pro [[Všenka psí|všenku psí]] (''Trichodectes canis'').<ref>HEPTNER a NAUMOV, str. 158–159.</ref> Jedinci v&nbsp;Íránu bývají nakaženi i&nbsp;červy nebo [[Měchožil zhoubný|měchožily zhoubnými]] (''Echinococcus granulosus'').<ref name=":25">{{Citace periodika
| jméno = Šárka
| příjmení = Dalimi
| titul = Bude šakal obecný nová česká šelma?
| periodikum = Ekolist.cz
| jméno = A.
| příjmení2 = Motamedi
| datum = 2016-11-30
| ročník =
| jméno2 = Gh.
| příjmení3 = Hosseini
| číslo =
| strany =
| jméno3 = M.
| titul = Echinococcosis/hydatidosis in western Iran
| jazyk = cs-CZ
| periodikum = Veterinary Parasitology
| url = http://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/bude-sakal-obecny-nova-ceska-selma
| datum přístupu = 2017-07-17
| datum = 2002-04
| ročník = 105
| číslo = 2
| strany = 161–171
| issn = 0304-4017
| pmid = 11900930
| doi = 10.1016/s0304-4017(02)00005-5
| jazyk = en
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0304401702000055
| datum přístupu = 2018-05-10
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Dalimi
| jméno = A.
| příjmení2 = Sattari
| jméno2 = A.
| příjmení3 = Motamedi
| jméno3 = Gh.
| titul = A study on intestinal helminthes of dogs, foxes and jackals in the western part of Iran
| periodikum = Veterinary Parasitology
| datum = 2006-11
| ročník = 142
| číslo = 1-2
| strany = 129–133
| issn = 0304-4017
| pmid = 16899340
| doi = 10.1016/j.vetpar.2006.06.024
| jazyk = en
| url = http://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S030440170600389X
| datum přístupu = 2018-05-10
}}</ref> V&nbsp;Rumunsku byl zaznamenán šakal, který byl hostitelem pro jeden z&nbsp;druhů [[Svalovec|svalovců]]: ''Trichinella britovi''.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Blaga
| jméno = R.
| příjmení2 = Gherman
| jméno2 = C.
| příjmení3 = Seucom
| jméno3 = D.
| titul = First identification of Trichinella sp. in golden jackal (Canis aureus) in Romania
| periodikum = Journal of Wildlife Diseases
| datum = April 2008
| ročník = 44
| číslo = 2
| strany = 457–459
| issn = 0090-3558
| pmid = 18436679
| doi = 10.7589/0090-3558-44.2.457
| poznámka = PMID: 18436679
| jazyk = en
| url = https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/18436679
| datum přístupu = 2018-05-10
}}</ref>
}}</ref>


Takové množství parazitů mimo jiné ale způsobuje i&nbsp;to, že když se šakalové obecní rozšiřují po celé Evropě, přináší s&nbsp;sebou druhy, které zde dosud nebyly.<ref name=":25" />
== Reference ==

{{Překlad|jazyk=en |článek=Golden jackal |revize=674065979 }}
== Vztah k&nbsp;lidem ==
[[Soubor:Jackalhunt.jpg|náhled|Ilustrace lovu šakalů z&nbsp;roku 1818]]

=== Útoky na člověka ===
Ve středoindický stát [[Čhattísgarh]] bylo v&nbsp;letech 1998–2005 zaznamenáno na 220 útoků šakalů na člověka, ačkoliv žádný z&nbsp;nich nebyl smrtelný. Přitom před rokem 1997 nebyl v&nbsp;dané oblasti evidován ani jeden. Důvodem takového nárůstu mohl být velký rozvoj zdejšího zemědělství, kvůli čemuž šakalové obecní přišli o&nbsp;místo pro své nory a nakonec i&nbsp;o&nbsp;potravu, kvůli čemuž byli nuceni hledat u&nbsp;lidských obydlí. Indové většinou takové jedince vyhání a ti se proto stávají agresivnějšími. Nejčastěji zde útočí samice s&nbsp;mláďaty.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Akhtar
| jméno = Naim
| titul = Food habits and human-jackal interaction in Marwahi Forest Division, Bilaspur Chhattisgarh
| periodikum = Indian Forester
| datum =
| rok = 2009
| ročník = 135
| číslo = 10
| strany = 1347–1356
| issn = 0019-4816
| jazyk = en
| url = http://www.environmentportal.in/files/human-jackal%20interaction.pdf
}}</ref>

V&nbsp;Evropě nebývají útoky šakalů obecných vůbec zaznamenávány.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Rutkowski
| jméno = Robert
| příjmení2 = Krofel
| jméno2 = Miha
| příjmení3 = Giannatos
| jméno3 = Giorgos
| titul = A European Concern? Genetic Structure and Expansion of Golden Jackals (Canis aureus) in Europe and the Caucasus
| periodikum = PLOS ONE
| datum = 2015-11-05
| ročník = 10
| číslo = 11
| strany = e0141236
| issn = 1932-6203
| pmid = 26540195
| doi = 10.1371/journal.pone.0141236
| jazyk = en
| url = http://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0141236
| datum přístupu = 2018-05-30
}}</ref>

===Legální status a ochrana ===
[[Mezinárodní svaz ochrany přírody]] (IUCN) řadí šakaly obecné mezi málo dotčené druhy. Jejich populace je široce rozšířená, v&nbsp;některých oblastech i&nbsp;velmi početná.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení =
| jméno =
| titul = Canis aureus
| url = http://www.iucnredlist.org/details/3744/0
| vydavatel = The IUCN Red List of Threatened Species
| místo =
| datum vydání =
| datum přístupu = 2018-03-29
| jazyk = en
}}</ref> Nejsou uvedeni ani na [[Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin|Úmluvě o&nbsp;mezinárodním obchodu s&nbsp;ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin]] (CITES). Nicméně například směrnice Evropské unie, zvaná [[Směrnice o stanovištích]] (1992), stanovuje limity pro konání vlád v&nbsp;případě přemnožení šakalů. Cílem je zachování přírody a zdejších organismů, některé země s&nbsp;tím ale nesouhlasí, protože podle nich není šakal obecný původní druh.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Trouwborst
| jméno = Arie
| příjmení2 = Krofel
| jméno2 = Miha
| příjmení3 = Linnell
| jméno3 = John D. C.
| titul = Legal implications of range expansions in a terrestrial carnivore: the case of the golden jackal (Canis aureus) in Europe
| periodikum = Biodiversity and Conservation
| datum = 2015-09-01
| ročník = 24
| číslo = 10
| strany = 2593–2610
| issn = 0960-3115
| doi = 10.1007/s10531-015-0948-y
| jazyk = en
| url = https://link.springer.com/article/10.1007/s10531-015-0948-y
| datum přístupu = 2018-03-29
}}</ref>

== Význam v&nbsp;kultuře ==
Šakalové obecní se objevují v&nbsp;indickém folkloru a ve dvou starověkých textech: ''[[Džátaky]]'' a ''[[Pančatantra]]'', kde vystupují jako inteligentní a lstivá zvířata. Ve staroindickém eposu [[Mahábhárata]] se nachází příběh vyprávějící o&nbsp;šakalovi, který proti sobě poštval své přátele, [[Tygr|tygra]], vlka, [[myš]] a [[Promyka mungo|promyku]], aby si mohl svoji kořist nechat pro sebe. V&nbsp;[[Buddhismus|buddhistických]] příbězích je šakalům též přisuzována vychytralá povaha. Ranní vytí šakala je bráno jako znak štěstí.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Kipling
| jméno = John Lockwood
| příjmení2 =
| jméno2 =
| titul = Beast and man in India ; a popular sketch of Indian animals in their relations with the people
| vydání = 1
| vydavatel = Library of Alexandria
| místo = London
| rok = 1891
| počet stran = 401
| strany = 279
| isbn = 1465547630
| jazyk = en
}}</ref>

V&nbsp;[[Hinduismus|hinduismu]] je v&nbsp;souvislosti se šakaly zobrazováno několik bohů, například [[Čamunda]] nebo [[Kálí]], která bývá obklopena šakaly.

== Odkazy ==
=== Reference ===
<references />
<references />

== Literatura ==
=== Literatura ===
* IMP BV/International Master Publishers - Encyklopedie zvířat, CZ-P-60-10-20-073
* {{Citace monografie
== Externí odkazy ==
| příjmení = Heptner
* {{Commonscat}}
| jméno = V. G.
* {{Commons|Canis aureus}}
| příjmení2 = Naumov
| jméno2 = N. P.
| titul = Mammals of the Soviet Union: Sirenia and Carnivora (Sea cows; Wolves and Bears)
| url =
| vydání = 1
| vydavatel = Science Publishers
| místo =
| rok = 1998
| počet stran =
| strany =
| svazek = 2
| isbn = 1-886106-81-9
| jazyk = en
}}

* {{Citace sborníku
| příjmení = Jhala
| jméno = Y. V.
| příjmení2 = Moehlman
| jméno2 = P. D.
| titul = Golden jackal
| url = http://www.carnivoreconservation.org/files/actionplans/canids.pdf
| příjmení sestavitele = Sillero-Zubiri
| jméno sestavitele = Claudio
| sborník = Canids: Foxes, Wolves, Jackals, and Dogs : Status Survey and Conservation Action Plan
| vydavatel = IUCN--The World Conservation Union
| místo = Gland
| rok = 2004
| strany = 223-230
| isbn = 9782831707860
| jazyk = en
| počet stran = 444
}}

=== Externí odkazy ===
* [http://www.iucnredlist.org/details/3744/0 Šakal obecný] na [[Mezinárodní svaz ochrany přírody|The IUCN Red List of Threatened Species]]
* [https://www.biolib.cz/cz/taxon/id1853/ Šakal obecný] na [[BioLib|BioLibu]]
* {{Commonscat|Canis aureus}}
* {{Wikidruhy|taxon=Canis aureus}}


{{Psovití}}
{{Psovití}}

Verze z 30. 5. 2018, 15:44

Jak číst taxoboxŠakal obecný
alternativní popis obrázku chybí
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídasavci (Mammalia)
Řádšelmy (Carnivora)
Čeleďpsovití (Canidae)
RodCanis
Binomické jméno
Canis aureus
Linné, 1758
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Areál rozšíření
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šakal obecný (Canis aureus) je druh psovité šelmy. Obývá především jihovýchodní Evropu a jihozápadní a jižní Asii, ale i některé regiony jihovýchodní Asie. Ostrůvkovitě je ho možné pozorovat i v Česku, stalo se tak například v letech 2008, 2015 a 2016.[2][3][4] Oproti nejmenšímu poddruhu vlka obecného, vlku arabskému (Canis lupus arabs), je šakal menší, má kratší nohy i ocas, protáhlejší trup a užší čenich. Barva srsti se mění v závislosti na ročním období: zatímco v létě je krémově žlutá, v zimě se zbarví do tmavé béžové. Dle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) se jedná o málo dotčený druh.

Předchůdcem šakala obecného je pravděpodobně již vyhynulý druh Canis arnensis, který obýval jižní Evropu asi před 1,9 miliony lety. Samotný šakal se ale do Evropy dostal pravděpodobně z Indie a to přibližně před 20 000 lety na konci poslední doby ledové. Z té doby pochází i nejstarší fosílie, která byla odkryta v archeologickém nalezišti Ksar Akil, vzdáleném asi 10 severovýchodně od Bejrútu v Libanonu. Evropské fosílie nejsou tak staré: nejstarší byly nalezeny v Řecku a jejich staří je odhadováno asi na 7 000 let.

Je uváděno sedm poddruhů šakala obecného, které se liší vzhledem i areálem výskytu. I přes shodu jmen, tento druh není úzce příbuzný africkému šakalovi čabrakovému (Canis mesomelas) ani šakalovi pruhovanému (Canis adustus), zato jeho blízkými příbuznými jsou vlk africký (Canis anthus), vlček etiopský (Canis simensis) a kojot prérijní (Canis latrans).

Tato šelma se hojně vyskytuje v okolí řek, jezer nebo kanálů a v údolích; v podhůřích nebo nízkých horách spíše vzácně. Šakal obecný je společenské zvíře a žije v malých smečkách tvořených párem a jejich potomky. Má schopnost přizpůsobit se různým podmínkám a živí se čímkoliv, od hmyzu až po malé kopytníky. Jeho hlavními konkurenty jsou liška obecná (Vulpes vulpes), kočka bažinná (Felis chaus), na Kavkazu též mýval severní (Procyon lotor) a ve střední Asii kočka stepní (Felis lybica ornata).

Taxonomie

Šakala obecného, známého též pod označením vlk šakalovitý,[5] poprvé popsal švédský přírodovědec Carl Linné v roce 1758 v 10. vydání své knihy Systema naturae pod binomickým jménem Lupus aureus.[6]

Šakal obecný je řazen do čeledi psovitých, skupiny šelem, které sdílí morfologické znaky i 78 chromozomů, což umožňuje mezidruhové křížení.[7] Ačkoliv se šakal obecný podobá africkým druhům šakalů zubním vzorcem i stavbou těla a obecně se uvádělo, že jde o homogenní druhy, studie jejich DNA prokázaly, že tyto druhy nejsou monofyletické, tzn. nemají společného předka a jsou si příbuzné jen vzdáleně.[8][9][10] Označení „šakal“ pro všechny tři druhy je tedy sporné.[8]

Roku 2005 byla provedena studie genetické informace psovitých šelem, která prokázala, že nejbližším příbuzným šakal obecného je kojot a vlček etiopský.[11]

Až do roku 2015 se uvádělo, že šakal obecný má třináct poddruhů, z nichž šest obývalo i Afriku. Právě toho roku ale vznikla nová studie zabývající se genetikou šakala, která došla k závěru, že těchto šest subspecií by mělo být řazeno jako samostatný druh, načež vznikl vlk africký a počet poddruhů šakala obecného se snížil na sedm.[12][13]

Poddruhy

  • Canis aureus aureus je charakteristický větším tělem, než mají zbylé poddruhy. V srsti se mísí černé, pískové a, především na vnitřní straně nohou, bílé chlupy.[14] Hmotnost jedinců nominátního poddruhu se mění s lokací, ale obecně se pohybuje od 8 do 10 kg. Obývá Afghánistán, Írán, Irák, Arabský poloostrov, Balúčistán v Pákistánu a pouště západní Indie,[14] kde se mísí s populací šakalů obecných indických a srílanských.[15] Zvířata žijící v těsné blízkosti šakalů obecných indických, především v oblasti Kumaun v Indii, často nesou znaky obou subspecií.[15]
  • Šakal obecný siamský (Canis aureus cruesemanni) je menší než nominátní Canis aureus aureus. Poddruh jako takový byl zpochybněn, protože jeho klasifikace je založena především na pozorování zvířat žijících v zajetí.[16] Obývá oblast od východní Indie přes Myanmar až po Thajsko.[17] Poprvé byl popsán německým zoologem Paulem Matschiem roku 1900.
  • Canis aureus ecsedensis se podobá šakalovi obecnému kavkazskému, avšak s tím rozdílem, že má širší černý pruh srsti na hřbetě a jeho zbarvení je spíše tmavší. S šakalem kavkazským sdílí i rozměry lebky a není ani jisté, zda se nejedná o totožné poddruhy.[18] Obývá oblast Panonské pánve a střední Evropu.[18]
  • Šakal obecný indický (Canis aureus indicus) má na hřbetě převážně černé a bílé chlupy, na ramenou, uších a nohou bývá žlutohnědě zbarvený. Právě žlutohnědé zbarvení je ale patrnější u jedinců žijících ve vyšších nadmořských výškách. Tělo dospělců od čenichu k ocasu měří asi 100 cm, na výšku mezi 35 až 45 cm. Váží 8 až 11 kg.[19] Žije v Nepálu, Bhútánu, Myanmaru, Thajsku a indických státech Sikkim a Ásám.[14] Roku 1833 jej poprvé popsal anglický zoolog Brian Houghton Hodgson.
  • Šakal obecný kavkazský (Canis aureus moreotica) je největší z poddruhů šakala obecného, samci i samice dorůstají výšky v průměru 120–125 cm a váží mezi 10 a 15 kg.[20] Mají hrubou srst, s výrazně tmavším zbarvením, než je patrné například u indického poddruhu. Nohy, uši a čelo mívají načervenalou až kaštanovou barvu.[14] Žije v jihovýchodní Evropě, Malé Asii a na Kavkazu.[14] Zástupci tohoto poddruhu též bývají pozorováni v Česku.
  • Šakal obecný srílanský (Canis aureus naria) měří  67 až 74 cm a váží mezi 5 a 8,6 kg. Jeho zimní srst je kratší, hladší a ne tak hustá jako u indického poddruhu. Na zádech je zbarvení tmavší, většinou se zde mísí černé a bílé chlupy. Nohy a břicho jsou světlejší a spíše žlutohnědé barvy. Při línání se barva srsti příliš nemění.[15] Obývá jižní Indii a ostrov Srí Lanka a první popis provedl v roce 1916 Robert Charles Wroughton.[21]
  • Šakal obecný syrský (Canis aureus syriacus) se vyznačuje hnědýma ušima. Na zádech je zbarvený žluto-hnědě, zatímco boky mají světlejší odstín a břicho je bělavě žluté.[22] Tělo je dlouhé 60–90 cm, ocas měří 20–30 cm a hlava má délku 15–18 cm. Hmotnost dospělého jedince se pohybuje mezi 5 a 12 kg.[23] Žije v Izraeli, Libanonu, Sýrii a západním Jordánsku.[14][17][23]
  • Canis aureus aureus
    Canis aureus aureus
  • Šakal obecný siamský
    Šakal obecný siamský
  • Šakal obecný indický
    Šakal obecný indický
  • Šakal obecný kavkazský
    Šakal obecný kavkazský
  • Šakal obecný srílanský
    Šakal obecný srílanský
  • Šakal obecný syrský
    Šakal obecný syrský

Fylogeneze

Dospělý šakal obecný v národním parku Kaeng Krachan (Thajsko)

Předkem současných šakalů obecných je pravděpodobně již vyhynulý druh Canis arnensis, který byl endemický pro jižní Evropu a obýval ji v raném pleistocénu zhruba před 1,9 miliony lety.[24] Morfologicky se podobal spíše šakalovi obecnému, než africkým šakalům čabrakovým a pruhovaným.[25][26]

Nejstarší fosílie šakala obecného byla nalezena nedaleko skalního úkrytu v archeologické lokalitě Ksar Akil (vzdálená asi 10 km jihovýchodně od Bejrútu v Libanonu). Zde nalezený fragment zubu je datován do doby asi před 20 000 lety.[27] Nejstarší evropské fosílie jsou podstatně mladší: byly objeveny v řeckých Delfách a jsou staré přibližně 7 nebo 6,5 tisíce let.[28] Neobvyklé fragmenty patní kosti byly též nalezeny v jeskynním komplexu Azokh v Náhorním Karabachu (jihozápadní Ázerbájdžán), ty jsou datovány do středního pleistocénu, není ale znám jejich přesný původ.[26]

Mitochondriální DNA šakalů obecných je tvořena haplotypem, který se skládá ze dvou haploskupin: starší a mladší. Starší haploskupinu mají jedinci z Indie, zatímco mladší skupinu mají šakalové obecní ze všech ostatních oblastí.[29] Právě indičtí šakalové obecní vykazují největší genetickou rozmanitost a je tedy pravděpodobné, že původně žili v Indii a až poté, přibližně na konci posledního glaciálního maxima (před ± 20 tisíci let), se rozšířili do Eurasie.[30] Další izolovaná a geneticky rozmanitá populace žije v Izraeli, avšak důvodem je pravděpodobně křížení se psy a vlky.[12][31] Podle studie provedené v roce 2014 je více jak 15 % izraelského genomu vlků výsledkem křížení s šakaly.[32]

Popis

Lebka šakala obecného vystavená v Muséum national d'histoire naturelle v Paříži

Šakalové obecní jsou vzhledem podobní vlkům obecným, ale jsou menší, lehčí, mají delší trup, méně výrazné čelo, kratší nohy a užší tlamu.[33] V poměru k tělu jsou nohy šakala obecného dlouhé a štíhlé, na tlapách s malými polštářky.[34] Tělo samců měří mezi 71 a 85 cm, u samic je to 69 až 73 cm. Kohoutková výška pro obě pohlaví je 45–50 cm. Dospělí samci váží 6–14 kg, samice o něco méně: přibližně 7–11 kg.[33]

Lebka šakalů obecných je podobná jako u vlků obecných, naopak je výrazněji odlišná od lebek jiných druhů šakalů či vlčka etiopského.[35] V porovnání s vlky obecnými je hlava šakalů menší, méně masivní, s kratší obličejovou částí. U některých jedinců se též může na zadní části hlavy vyskytnou výrůstek z kosti, který měří asi 1,3 cm a jemuž bývají na Srí Lance připisovány magické schopnosti.[36]

Srst je hrubá a krátká,[35] základní barvou je zlatá až písková. přesné rozložení barev se ale liší u jednotlivých poddruhů a zbarvení se též méně sezónně.[37] Podobným znakem u všech subspecií je pruh srsti táhnoucí se od hřbetu až po ocas, ve kterém se mísí bílé a hnědé chlupy. Také tmavá až černá špička ocasu je společná.[34] Dolní partie jsou světlejší, než zbytek těla.[34] Šakalové žijící ve větších nadmořských výškách mívají světlejší odstíny, než je patrné u jedinců z údolních oblastí.[19] Jsou hlášeni i melaničtí jedinci, tedy šakalové s tmavým až černým kožichem.[34] Oproti melanickým vlkům a kojotům, kteří získali tmavou pigmentaci křížením s domácími psy, melanismus u šakalů obecných pravděpodobně vyplývá z nezávislé mutace, která by mohla být i adaptačního charakteru.[38]

Línají dvakrát ročně: na jaře a na podzim. V některých oblastech, například Zakavkazsku a Tádžikistánu, ale jarní línání začíná již na konci zimy.[39] Zdejší studie zjistily, že pokud byla zima teplá, začínají šakali obecní pelichat již v polovině února, pokud byla studená, dochází k tomu až v polovině března.[39] Obměna srsti se první projeví na hlavě a končetinách, postupně se rozšiřuje i na boky, hrudník a břicho a končí na ocase. Podzimním línání začíná v polovině září a postupuje od zádi a ocasu k břichu, bokům a zbytku těla.[39]

Výskyt

Šakalové obecní mají široký areál výskytu. Obývají střední jižní, jihovýchodní i východní Evropu, hlášena jsou též pozorování v Německu[40] a Dánsku.[41][42] Šakal obecný byl též hlášen v Nizozemsku, v tomto případě ale není jisté, zda neutekl ze soukromé zoo.[43] V Asii žijí v oblasti od Thajska až po Arabský poloostrov. Bývají též vídáni ve Vietnamu, jižním Laosu a Kambodži.[44]

Jelikož jsou šakalové všežravci, mohou obývat mnoho typů stanovišť. Jsou ale početní především v okolí řek a v údolích. Vyhýbají se středoasijským pouštím Karakum a Kyzylkum (ačkoliv v okrajových oázách je možné je pozorovat)[45], ale žijí v indické Thárské poušti.[46] V Indii jsou zaznamenáváni i v nadmořských výškách přes 2000 m.[46]

Pozorování v Česku

Na rozdíl od vlků, šakali obecní v minulosti v Česku nežili: stěhují se sem až v posledním desetiletí. Důvodem přesunu na sever mohou být i klimatické změny.[2][3] Vůbec první zaznamenaný šakal obecný se v Česku objevil v roce 2006. Šlo o samce, který byl nalezen mrtvý na jižní Moravě, nedaleko hranic se Slovenskem a Rakouskem.[47] V roce 2008 byli zaznamenáni na Moravě, na Břeclavsku a Uherskohradišťsku.[2] První vyfotografování se podařilo v roce 2015 studentce Univerzity Karlovy Kláře Pyškové v Polabí.[3] Až roku 2017 ale bylo díky záběrům z fotopastí dokázáno, že se v Česku šakalové obecní také rozmnožují. Samice s mláďaty byla vyfocena v bývalém vojenském prostoru v Milovicích na Nymbursku.[48][49] Jedná se zároveň i o nejsevernější lokalitu Evropy, kde byla zaznamenána rozmnožující se populace šakalů obecných.[49]

Chování

Stravovací návyky

Šakal obecný krmící se na mršině axise indického (Axis axis)

Šakalové obecní jsou zároveň predátoři i mrchožrouti.[50] Jsou všežraví a jejich jídelníček se mění podle ročního období a také podle rozšíření. Šakalové z okolí indického města Bharatpur v Rádžasthánu se živí ze 60 % hlodavci, ptáky a ovocem, zatímco jídelníček jedinců z Národního parku Kanha se z 80 % skládá z hlodavců, plazů a ovoce.[46] Kromě masa se tedy živí i různými plody, nejčastěji z rostlin Carissa carandas, hřebíčkovců šabrejových (Syzygium cumini), naditců jehnědokvětých (Prosopis juliflora), kasií obecných (Cassia fistula) nebo rostlin z rodu cicimek (Ziziphus).[46]

Na Kavkazu a v Zakavkazsku se šakalové obecní živí hlavně zajíci a myšmi, dále také bažanty, frankolíny, kachnami, lyskami, slípkami a různými drobnými pěvci. Z rostlinných zdrojů jde o plody hlohu, dřínu, mišpule obecné (Mespilus germanica) nebo hrušky.[50] V Maďarsku zase tvoří 55 % jejich jídelníčku hraboši polní (Microtus arvalis) a norníci rudí (Myodes glareolus) a další 41 % mršiny divokých prasat (Sus scrofa).[51] Na okrajích pouště Karakum se živí hlavně pískomily, ještěry, hady, rybami a ondatrami pižmovými (Ondatra zibethicus), z plodů jsou to moruše, vodní melouny, meruňky, rajčata a hroznové víno.[50]

Šakalové obecní se také naučili přizpůsobit svůj jídelníček dostupnějším surovinám: například v Srbsku jsou to mršiny hospodářských zvířat, což mohlo být jedním z faktorů při rozšíření zdejší populace.[52]

Loví sami nebo v párech, ale jen výjimečně ve smečkách. Pokud loví osamotě, nejdříve si nejdou vhodnou kořist, poté se ukryjí, připlíží se co nejblíže a vrhnou se na ni.[53] Nejčastější kořistí jednotlivců bývají hlodavci, ptáci a zajíci. Například hlodavce vyhledávají pomocí sluchu.

V jihovýchodní Asii šakalové při lovu spolupracují s dhouly (Cuon alpinus).[16] Naopak mezi jejich hlavní konkurenty patří vlci, lišky a kočky bažinné, na Kavkaze pak mývalové severní a ve střední Asii kočky stepní.[54]

Sociální chování

Šakalové obecní přizpůsobují své sociální uspořádání v závislosti na dostupnosti jídla.[55] Primárně žijí v páru, popřípadě s nejmladším vrhem, ale například v Indii bylo při pozorování v Gudžarátu zaznamenáno, že z 270 jedinců 31 % žilo samostatně, 35 % v páru, 14% ve trojici a 20 % jich žilo ve smečce o více než třech jedincích.[55]

Svá území si označují močí nebo výkaly, přičemž teritoria se mohou i překrývat. Jejich velikost se pohybuje mezi 1 až 20 km2, záleží na dostupnosti potravy. Kvůli shánění jídla cestují i na větší vzdálenosti, za noc ujdou až 12 – 15 km, a poblíž nového zdroje se mohou zdržet i několik dní, než se vrátí.[55]

Sociální interakce mezi šakaly jsou podobné jako u vlků. Například vytí je nejčastější v období od prosince do dubna, kdy se vytvářejí páry a dochází k rozmnožování, což značí, že tato interakce hraje důležitou roli i při vymezování a obraně teritoria.[55] Šakalové nejdříve vydávají nízké tóny, které postupně nabývají na intenzitě,[55] a celý sled zvuků pak opakují třikrát až čtyřikrát.[15]

Reprodukce

Štěně šakala obecného

Tyto šelmy tvoří monogamní páry: s jedním partnerem žijí celý život.[56] Samice hárají jednou ročně a během prvního cyklů bývají pronásledovány samci, kteří o ně mezi sebou soupeří.[56] Páření probíhá v Izraeli od října do března, od února do března v Indii a Turkmenistánu.[55]

Když samec získá partnerku, dojde ke kopulaci, která, podobně jako u jiných psovitých šelem, trvá většinou několik minut. Březost trvá přibližně 63 dní a období narození probíhá vždy společně s dobou hojnosti potravy.[55] Samec pomáhá s hrabáním doupěte i s péčí o mladé.[56]

Samice v Indii mohou při porodu obývat i opuštěné nory lišek džunglových (Vulpes bengalensis), dikobrazů srstnatonosých (Hystrix indica) nebo doupata vlků. Hloubí si ale i vlastní nory, které bývají 2 až 3 m dlouhé a 0,5 až 1 m hluboké a mohou mít jeden až tři vstupy. Mladá štěňata pak rodiče přesouvají mezi dvěma až čtyřmi různými místy.[57] Středoasijští šakalové obecní netvoří nory, místo toho mají v hustých porostech mělké pelechy. Na Kavkaze a v Zakavkazsku bývají nory umístěné v těžko přístupných křovích, na svazích roklí nebo na rovinách. V Dagestánu a Ázerbájdžánu byly dokonce vrhy zaznamenány v dutinách stromů, mezi kořeny a pod kameny na březích řek.[58]

V Zakavkazsku a na Kavkaze se štěňata rodí mezi březnem a dubnem,[56] v severovýchodní Itálii na konci dubna.[20] Naopak v Nepálu se mladí rodí kdykoliv během roku.[19] Četnost vrhu se liší v závislosti na zeměpisném rozšíření: v Zakavkazsku je to 3–6 štěňat, v Tádžikistánu 3–7, v Uzbekistánu 2–8 a v Bulharsku 4–7. V Indii čítá vrh průměrně 4 mladé.[56] Rodí se se zavřenýma očima, ty se otevírají po 8 až 11 dnech.[54] Po jedenácti dnech od narození se také štěňatům začínají prořezávat zuby.[57] Od druhého týdne života se spolu štěňata začínají prát a zlepšují si tak schopnosti. Do agresivity se ale tyto hry vyvinou až přibližně ve čtvrtém až šestém týdnu.[59] Postupně se ve skupině vytvoří hierarchie a během dvanáctého týdne života již agresivita opadá.[60] Poté, co samice přestane mladé kojit, opustí je.

Samice šakalů obecných pohlavně dospívají v 10 až 11 měsících života, u samců je to až ve 21 až 22 měsících.[54]

Zdraví a úmrtnost

Šakalové obecní mohou přenášet nemoci či parazity nebezpečné člověku, především vzteklinu a prvoky Leishmania donovani, kteří jsou sice neškodní pro šakaly, ale lidem mohou způsobit leishmaniózu. Studie provedená v jihozápadním Tadžikistánu ukázala, že zdejší šakalové mohou být hostiteli pro šestnáct a více parazitů najednou. Jedná se především o tasemnice, hlístice a vrtejše. Tato studie též zjistila, že jsou hostiteli pro 12 různých druhů klíšťat i pro všenku psí (Trichodectes canis).[61] Jedinci v Íránu bývají nakaženi i červy nebo měchožily zhoubnými (Echinococcus granulosus).[62][63] V Rumunsku byl zaznamenán šakal, který byl hostitelem pro jeden z druhů svalovců: Trichinella britovi.[64]

Takové množství parazitů mimo jiné ale způsobuje i to, že když se šakalové obecní rozšiřují po celé Evropě, přináší s sebou druhy, které zde dosud nebyly.[62]

Vztah k lidem

Ilustrace lovu šakalů z roku 1818

Útoky na člověka

Ve středoindický stát Čhattísgarh bylo v letech 1998–2005 zaznamenáno na 220 útoků šakalů na člověka, ačkoliv žádný z nich nebyl smrtelný. Přitom před rokem 1997 nebyl v dané oblasti evidován ani jeden. Důvodem takového nárůstu mohl být velký rozvoj zdejšího zemědělství, kvůli čemuž šakalové obecní přišli o místo pro své nory a nakonec i o potravu, kvůli čemuž byli nuceni hledat u lidských obydlí. Indové většinou takové jedince vyhání a ti se proto stávají agresivnějšími. Nejčastěji zde útočí samice s mláďaty.[65]

V Evropě nebývají útoky šakalů obecných vůbec zaznamenávány.[66]

Legální status a ochrana

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) řadí šakaly obecné mezi málo dotčené druhy. Jejich populace je široce rozšířená, v některých oblastech i velmi početná.[67] Nejsou uvedeni ani na Úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a rostlin (CITES). Nicméně například směrnice Evropské unie, zvaná Směrnice o stanovištích (1992), stanovuje limity pro konání vlád v případě přemnožení šakalů. Cílem je zachování přírody a zdejších organismů, některé země s tím ale nesouhlasí, protože podle nich není šakal obecný původní druh.[68]

Význam v kultuře

Šakalové obecní se objevují v indickém folkloru a ve dvou starověkých textech: Džátaky a Pančatantra, kde vystupují jako inteligentní a lstivá zvířata. Ve staroindickém eposu Mahábhárata se nachází příběh vyprávějící o šakalovi, který proti sobě poštval své přátele, tygra, vlka, myš a promyku, aby si mohl svoji kořist nechat pro sebe. V buddhistických příbězích je šakalům též přisuzována vychytralá povaha. Ranní vytí šakala je bráno jako znak štěstí.[69]

V hinduismu je v souvislosti se šakaly zobrazováno několik bohů, například Čamunda nebo Kálí, která bývá obklopena šakaly.

Odkazy

Reference

  1. ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-04].
  2. ↑ a b c KRATOCHVÍL, Bedřich. Do Česka dorazili šakali. Lidovky.cz [online]. 2008-07-31 [cit. 2008-07-31]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  3. ↑ a b c BOBŮRKOVÁ, Eva. Šakali jsou tady. A nechali se nachytat v Polabí. Vesmír.cz [online]. 2015-09-21 [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ PYŠKOVÁ, Klára. Šakal už je v Praze. Vesmír.cz [online]. [cit. 2016-06-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ ŠTRÁFELDA, Jan. Šakal obecný [online]. BioLib, 2002-11-06, rev. 2008-07-21 [cit. 2017-11-30]. Dostupné online. 
  6. ↑ LINNÉ, Carl. Systema Naturae. 10. vyd. Stockholm: [s.n.], 1758. 824 s. Dostupné online. S. 40. (latinsky) 
  7. ↑ WAYNE, Robert K.; OSTRANDER, Elaine A. Origin, genetic diversity, and genome structure of the domestic dog. BioEssays. 1999-03-01, roč. 21, čís. 3, s. 247–257. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. ISSN 1521-1878. DOI 10.1002/(sici)1521-1878(199903)21:3%3C247::aid-bies9%3E3.0.co;2-z. (anglicky) 
  8. ↑ a b RUENESS, Eli Knispel; ASMYHR, Maria Gulbrandsen; SILLERO-ZUBIRI, Claudio. The Cryptic African Wolf: Canis aureus lupaster Is Not a Golden Jackal and Is Not Endemic to Egypt. PLOS ONE. 2011-01-26, roč. 6, čís. 1, s. e16385. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0016385. (anglicky) 
  9. ↑ CHERIN, Marco; BERTÈ, Davide F.; ROOK, Lorenzo. Re-Defining Canis etruscus (Canidae, Mammalia): A New Look into the Evolutionary History of Early Pleistocene Dogs Resulting from the Outstanding Fossil Record from Pantalla (Italy). Journal of Mammalian Evolution. 2014-03-01, roč. 21, čís. 1, s. 95–110. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. ISSN 1064-7554. DOI 10.1007/s10914-013-9227-4. (anglicky) 
  10. ↑ VAN VALKENBURGH, Blaire; WAYNE, Robert K. Shape Divergence Associated with Size Convergence in Sympatric East African Jackals. Ecology. 1994-09-01, roč. 75, čís. 6, s. 1567–1581. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. ISSN 1939-9170. DOI 10.2307/1939618. (anglicky) 
  11. ↑ LINDBLAD-TOH, Kerstin; MEMBERS, Broad Sequencing Platform; WADE, Claire M. Genome sequence, comparative analysis and haplotype structure of the domestic dog. Nature. 2005/12, roč. 438, čís. 7069, s. 803–819. Dostupné online [cit. 2017-12-05]. ISSN 1476-4687. DOI 10.1038/nature04338. (En) 
  12. ↑ a b KOEPFLI, K.-P.; POLLINGER, J.; GODINHO, R.; ROBINSON, J.; LEA, A.; HENDRICKS, S.; SCHWEIZER, R. M.; THALMANN, O.; SILVA, P.; FAN, Z.; YURCHENKO, A. A.; DOBRYNIN, P.; MAKUNIN, A.; CAHILL, J. A.; SHAPORIO, B.; ÁLVARES, F.; BRITO, J. C.; GEFFEN, E.; LEONARD, J. A.; HELGEN, K. M.; JOHNSON, W. E.; O'BRIEN, S. J.; VAN VALKENBURG, B.; WAYNE, R. K.; GODINHO, Raquel. Genome-wide Evidence Reveals that African and Eurasian Golden Jackals Are Distinct Species. Current Biology. Roč. 25, čís. 16, s. 2158–2165. Dostupné online [cit. 2017-12-12]. DOI 10.1016/j.cub.2015.06.060. (anglicky) 
  13. ↑ ZACHOS, Frank E. Species Concepts in Biology. 1. vyd. Wien: Springer, 2016. 220 s. ISBN 9783319449647. S. 158. (anglicky) 
  14. ↑ a b c d e f HEPTNER a NAUMOV, str. 140–141.
  15. ↑ a b c d POCOCK, R. I. Fauna of British India: Mammals. 2. vyd. London: Taylor and Francis, 1941. 549 s. Dostupné online. S. 96–100. (anglicky) 
  16. ↑ a b LĒKHAKUN, Bunsong; MCNEELY, Jeffrey A. Mammals of Thailand. 2. vyd. [s.l.]: Boonsong Lekagul, 1988. 758 s. ISBN 974-86806-1-4. S. 520. (anglicky) 
  17. ↑ a b KEBEDE, Yigrem. A Review on: Distribution, Ecology and Status of Golden Jackal (canis aureus) in Africa. Journal of Natural Sciences Research. 2017, roč. 7, čís. 1. ISSN 2225-0921. (anglicky) 
  18. ↑ a b KRYŠTUFEK, Boris; TVRTKOVIĆ, Nikola. Variability and identity of the jackals (Canis aureus) of Dalmatia [online]. ResearchGate, 2014-02-08 [cit. 2017-12-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ a b c SHRESHTA, Tej Kumar. Mammals of Nepal. 1. vyd. Káthmándú: Steven Simpson Natural History Books, 1997. 371 s. ISBN 0952439069. S. 126. (anglicky) 
  20. ↑ a b LAPINI, L. Canis aureus (Linnaeus, 1758). In: BOITANI, Luigi; LOVARI, Sandro; TAGLIANTI, Vigna Augusto: Mammalia III: Carnivoria - Artiodactyla. Bologna : Calderini, 2003. Dostupné online. ISBN 8850648790. s. 228. (italsky)
  21. ↑ WROUGHTON, Robert Charles. Canis naria. The Journal of the Bombay Natural History Society.. 1916, roč. 24, s. 651. Dostupné online. 
  22. ↑ SMITH, Charles Hamilton; JARDINE, William. The natural history of dogs : Canidae or genus Canis of authors ; including also the genera Hyaena and Proteles. 1. vyd. Edinburgh: W.H. Lizars, 1839. 267 s. Dostupné online. DOI 10.5962/bhl.title.39557. S. 215–216. (anglicky) 
  23. ↑ a b QUMSIYEH, Mazin B. Mammals of the Holy Land. 1. vyd. [s.l.]: Texas Tech University Press, 1996. 389 s. ISBN 0-89672-364-X. S. 142–145. (anglicky) 
  24. ↑ MIKLÓSI, Ádám. Dog Behaviour, Evolution, and Cognition. 2. vyd. New York: Oxford University Press, 2015. 276 s. ISBN 9780199545667. S. 98. (anglicky) 
  25. ↑ BARTOLINI LUCENTI, Saverio; ROOK, Lorenzo. A review on the Late Villafranchian medium-sized canid Canis arnensis based on the evidence from Poggio Rosso (Tuscany, Italy). Quaternary Science Reviews. Roč. 151, s. 58–71. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. DOI 10.1016/j.quascirev.2016.09.005. (anglicky) 
  26. ↑ a b FERNÁNDEZ-JALVO, Yolanda; KING, Tania; YEPISKOPOSYAN, Levon. Azokh Cave and the Transcaucasian Corridor. 1. vyd. [s.l.]: Springer, 2016. 349 s. ISBN 9783319249247. S. 131. 
  27. ↑ KURTÉN, Björn. The Carnivora of the Palestine caves. Acta zoologica Fennica. 1965, čís. 107, s. 42. Dostupné online. ISSN 0001-7299. (anglicky) 
  28. ↑ SOMMER, R.; BENECKE, N. Late-Pleistocene and early Holocene history of the canid fauna of Europe (Canidae). Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde. 2005, roč. 70, čís. 4, s. 227–241. Dostupné online [cit. 2017-12-04]. DOI 10.1016/j.mambio.2004.12.001. (anglicky) 
  29. ↑ İBIŞ, Osman; AKSÖYEK, Eren; ÖZCAN, Servet; TEZ, Coşkun; AKSÖYEK COŞKUN, Eren; ÖZCAN, Servet. A preliminary phylogenetic analysis of golden jackals (Canis aureus) (Canidae: Carnivora: Mammalia) from Turkey based on mitochondrial D-loop sequences. Vertebrate Zoology. 2015, roč. 65, čís. 3, s. 391–397. (anglicky) 
  30. ↑ YUMNAM, Bibek; NEGI, Tripti; MALDONADO, Jesús E. Phylogeography of the Golden Jackal (Canis aureus) in India. PLOS ONE. 2015-09-28, roč. 10, čís. 9, s. e0138497. Dostupné online [cit. 2017-12-09]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0138497. PMID 26414163. (anglicky) 
  31. ↑ RUTKOWSKI, Robert; KROFEL, Miha; GIANNATOS, Giorgos. A European Concern? Genetic Structure and Expansion of Golden Jackals (Canis aureus) in Europe and the Caucasus. PLOS ONE. 2015-11-05, roč. 10, čís. 11, s. e0141236. Dostupné online [cit. 2017-12-12]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0141236. PMID 26540195. (anglicky) 
  32. ↑ FREEDMAN, A. H.; GRONAU, I.; SCHWEIZER, R. M.; ORTEGA-DEL VECCHYO, D.; HAN, E.; SILVA, P. M.; GALAVERNI, M.; FAN, Z.; MARX, P.; LORENTE-GALDOS, B.; BEALE, H.; RAMIREZ, O.; HORMOZDIARI, F.; ALKAN, C.; VILA, C.; SQUIRE, K.; GEFFEN, E.; KUSAK, J.; BOYKO, A. R.; PARKER, H. G.; LEE, C.; TADIGOTLA, V.; SIEPEL, A.; BUSTAMANTE, C. D.; HARKINS, T. T.; NELSON, S. F.; OSTRANDER, E. A.; MARQUES-BONET, T.; WAYNE, R. K.; NOVEMBRE, J. Genome Sequencing Highlights the Dynamic Early History of Dogs. PLOS Genetics. 2014-01-16, roč. 10, čís. 1, s. e1004016. Dostupné online [cit. 2018-01-08]. ISSN 1553-7404. DOI 10.1371/journal.pgen.1004016. PMID 24453982. (anglicky) 
  33. ↑ a b HEPTNER a NAUMOV, str. 129-132.
  34. ↑ a b c d JHALA a MOEHLMAN, str. 157.
  35. ↑ a b CLUTTON-BROCK, Juliet; CORBET, Gordon B; HILLS, Michael. A review of the family Canidae, with a classification by numerical methods. Bulletin of the British Museum (Natural History).. 1976, roč. 29, s. 117–199. Dostupné online [cit. 2017-12-14]. ISSN 0007-1498. DOI 10.5962/bhl.part.6922. (anglicky) 
  36. ↑ TENNENT, James Emerson. Sketches of the natural history of Ceylon. London: Longman, Green, Reader, and Dyer, 1868. 500 s. Dostupné online. S. 35–37. (anglicky) 
  37. ↑ JHALA a MOEHLMAN, str. 156.
  38. ↑ AMBARLI, Hüseyin; BILGIN, C. Can. First record of a melanistic golden jackal (Canis aureus, Canidae) from Turkey. Mammalia. 2013-05-01, roč. 77, čís. 2. Dostupné online [cit. 2017-12-14]. ISSN 1864-1547. DOI 10.1515/mammalia-2012-0009. (anglicky) 
  39. ↑ a b c HEPTNER a NAUMOV, str. 156–157.
  40. ↑ KROFEL, Miha; GIANNATOS, Giorgos; ĆIROVIČ, Duško. Golden jackal expansion in Europe: a case of mesopredator release triggered by continent-wide wolf persecution?. Hystrix, the Italian Journal of Mammalogy. 2017-03-19, roč. 28, čís. 1. Dostupné online [cit. 2017-12-19]. ISSN 1825-5272. DOI 10.4404/hystrix-28.1-11819. (anglicky) 
  41. ↑ European jackal found in Denmark [online]. CPH Post Online, 2015-09-10 [cit. 2017-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Live wild jackal spotted in northern Jutland [online]. CPH Post Online, 2016-08-09 [cit. 2017-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Golden jackal spotted in the Netherlands: is it an escapee? [online]. DutchNews, 2016-02-29 [cit. 2017-12-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ DUCKWORTH, J. W.; ANDERSON, G. Q. A.; DESAI, A. A. A clarification of the status of the Asiatic Jackal Canis aureus in Indochina. Mammalia. 1998, roč. 62, čís. 4. Dostupné online [cit. 2017-12-19]. ISSN 1864-1547. DOI 10.1515/mamm.1998.62.4.549. (anglicky) 
  45. ↑ HEPTNER a NAUMOV, str. 141–146.
  46. ↑ a b c d JHALA a MOEHLMAN, str. 158.
  47. ↑ ARNOLD, Janosch; HUMER, Anna; HELTAI, Miklós. Current status and distribution of golden jackals Canis aureus in Europe. Mammal Review. 2012-01-01, roč. 42, čís. 1, s. 1–11. Dostupné online [cit. 2018-02-01]. ISSN 1365-2907. DOI 10.1111/j.1365-2907.2011.00185.x. (anglicky) 
  48. ↑ Fotopast poprvé zachytila kojící fenu šakala. Je to první důkaz, že se šelmy rozmnožují i v Česku [online]. Aktuálně,cz, 2017-07-17 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  49. ↑ a b Ve středních Čechách odchovávají šakali mladé. Usadili se tu trvale [online]. Hobby.cz, 2017-07-17 [cit. 2017-12-15]. Dostupné online. 
  50. ↑ a b c HEPTNER a NAUMOV, str. 147–148.
  51. ↑ LANSZKI, J.; HELTAI, M. Feeding habits of golden jackal and red fox in south-western Hungary during winter and spring. Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde. Roč. 67, čís. 3, s. 129–136. Dostupné online [cit. 2018-01-04]. DOI 10.1078/1616-5047-00020. (anglicky) 
  52. ↑ ĆIROVIĆ, Duško; PENEZIĆ, Aleksandra; MILENKOVIĆ, Miroljub. Winter diet composition of the golden jackal (Canis aureus L., 1758) in Serbia. Mammalian Biology - Zeitschrift für Säugetierkunde. Roč. 79, čís. 2, s. 132–137. Dostupné online [cit. 2018-01-04]. DOI 10.1016/j.mambio.2013.11.003. (anglicky) 
  53. ↑ HEPTNER a NAUMOV, str. 152.
  54. ↑ a b c HEPTNER a NAUMOV, str. 156–157.
  55. ↑ a b c d e f g JHALA a MOEHLMAN, str. 159.
  56. ↑ a b c d e HEPTNER a NAUMOV, str. 154–155.
  57. ↑ a b JHALA a MOEHLMAN, str. 160.
  58. ↑ HEPTNER a NAUMOV, str. 151.
  59. ↑ FRANK, Harry; FRANK, Martha Gialdini. On the effects of domestication on canine social development and behavior. Applied Animal Ethology. Roč. 8, čís. 6, s. 507–525. Dostupné online [cit. 2018-02-13]. DOI 10.1016/0304-3762(82)90215-2. (anglicky) 
  60. ↑ FEDDERSEN-PETERSEN, Dorit. The ontogeny of social play and agonistic behaviour in selected canid species. Bonn zoological Bulletin [online]. [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ HEPTNER a NAUMOV, str. 158–159.
  62. ↑ a b DALIMI, A.; MOTAMEDI, Gh.; HOSSEINI, M. Echinococcosis/hydatidosis in western Iran. Veterinary Parasitology. 2002-04, roč. 105, čís. 2, s. 161–171. Dostupné online [cit. 2018-05-10]. ISSN 0304-4017. DOI 10.1016/s0304-4017(02)00005-5. PMID 11900930. (anglicky) 
  63. ↑ DALIMI, A.; SATTARI, A.; MOTAMEDI, Gh. A study on intestinal helminthes of dogs, foxes and jackals in the western part of Iran. Veterinary Parasitology. 2006-11, roč. 142, čís. 1-2, s. 129–133. Dostupné online [cit. 2018-05-10]. ISSN 0304-4017. DOI 10.1016/j.vetpar.2006.06.024. PMID 16899340. (anglicky) 
  64. ↑ BLAGA, R.; GHERMAN, C.; SEUCOM, D. First identification of Trichinella sp. in golden jackal (Canis aureus) in Romania. Journal of Wildlife Diseases. April 2008, roč. 44, čís. 2, s. 457–459. PMID: 18436679. Dostupné online [cit. 2018-05-10]. ISSN 0090-3558. DOI 10.7589/0090-3558-44.2.457. PMID 18436679. (anglicky) 
  65. ↑ AKHTAR, Naim. Food habits and human-jackal interaction in Marwahi Forest Division, Bilaspur Chhattisgarh. Indian Forester. 2009, roč. 135, čís. 10, s. 1347–1356. Dostupné online. ISSN 0019-4816. (anglicky) 
  66. ↑ RUTKOWSKI, Robert; KROFEL, Miha; GIANNATOS, Giorgos. A European Concern? Genetic Structure and Expansion of Golden Jackals (Canis aureus) in Europe and the Caucasus. PLOS ONE. 2015-11-05, roč. 10, čís. 11, s. e0141236. Dostupné online [cit. 2018-05-30]. ISSN 1932-6203. DOI 10.1371/journal.pone.0141236. PMID 26540195. (anglicky) 
  67. ↑ Canis aureus [online]. The IUCN Red List of Threatened Species [cit. 2018-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  68. ↑ TROUWBORST, Arie; KROFEL, Miha; LINNELL, John D. C. Legal implications of range expansions in a terrestrial carnivore: the case of the golden jackal (Canis aureus) in Europe. Biodiversity and Conservation. 2015-09-01, roč. 24, čís. 10, s. 2593–2610. Dostupné online [cit. 2018-03-29]. ISSN 0960-3115. DOI 10.1007/s10531-015-0948-y. (anglicky) 
  69. ↑ KIPLING, John Lockwood. Beast and man in India ; a popular sketch of Indian animals in their relations with the people. 1. vyd. London: Library of Alexandria, 1891. 401 s. ISBN 1465547630. S. 279. (anglicky) 

Literatura

  • HEPTNER, V. G.; NAUMOV, N. P. Mammals of the Soviet Union: Sirenia and Carnivora (Sea cows; Wolves and Bears). 1. vyd. Svazek 2. [s.l.]: Science Publishers, 1998. ISBN 1-886106-81-9. (anglicky) 
  • JHALA, Y. V.; MOEHLMAN, P. D. Golden jackal. In: SILLERO-ZUBIRI, Claudio. Canids: Foxes, Wolves, Jackals, and Dogs : Status Survey and Conservation Action Plan. Gland: IUCN--The World Conservation Union, 2004. Dostupné online. ISBN 9782831707860. S. 223-230. (anglicky)

Externí odkazy

Psovití
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Šakal_obecný&oldid=16125145“