Leishmania donovani

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Wikipedie:Jak číst taxobox Leishmania donovani

Leishmania donovani v buňce kostní dřeně
Leishmania donovani v buňce kostní dřeně
Vědecká klasifikace
Říše: Excavata
Kmen: Euglenozoa (Euglenozoa)
Třída: bičivky (Kinetoplastea)
Řád: trypanosomy (Trypanosomatida)
Čeleď: Trypanosomatidae
Rod: Leishmania
Binomické jméno
Leishmania donovani
Laveran et Mesnil, 1903

Leishmania donovani je komplex příbuzných druhů protozoitních flagellátů z rodu Leishmania.[1] Jejím jediným rezervoárem je člověk, u něhož způsobuje viscerální leishmaniózu, také známou jako nemoc kala-azar.[2] Přenáší se infekčním kousnutím hmyzího vektoru, samičkou flebotoma (Phlebotomus).

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Leishmanie vytvářejí dvě morfologická stadia. Vnitrobuněční amastigoti, jejichž tvar je kulatý s velmi krátkým bičíkem nevyčnívajícím s periflagelární kapsy (proto vzniká dojem, že bičík schází), parazitují v makrofázích savčích hostitelů. Zatímco bičíkatí promastigoti mají štíhlé buňky s bičíkem na přední části těla a nachází se ve střevním traktu hmyzího vektoru.[1]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Je charakterizován suchými a teplými oblastmi, ve kterých se dobře daří jejím přenašečům. Tj. především Indie, Čína, Keňa a Súdán.[3]

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Vývojový cyklus leishmanií

Přenašeč nasaje amastigoty společně s makrofágy a krví. V jeho střevě se bičíkovci množí jako promastigoti. Ti se při sání dostávají do tkání hostitele, kde jsou rychle fagocytováni makrofágy. Uvnitř makrofágu dochází k rychlé transformaci promastigota do amastigotního stadia, které je v makrofágu uzavřeno do parazitoforní vakuoly, ve které se množí. Při jejím prasknutí paraziti infikují další fagocyty. Tento proces se několikrát opakuje. Phlebotomus se nakazí sáním na infikovaném hostiteli.[1]

Onemocnění[editovat | editovat zdroj]

Kala-azar, černá nemoc[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Viscerální leishmanióza.

Nejtěžší a nejnebezpečnější forma viscerální leishmaniózy je kala-azar. Po prakticky zanedbatelné kožní fázi (která je hlavním příznakem kožní leishmaniózy) leishmanie napadají vnitřní orgány. Projevuje se vysokými horečkami, ztrátou váhy, anémií, zvětšením sleziny a jater. Její inkubační doba je 2-6 měsíců, ale může být i několik let. Nástup příznaků je náhlý nebo postupný.[2] Vždy dochází ke zvýšení teploty, často nepravidelnému s 2-3 vrcholy za den.[3] Při akutním průběhu téměř vždy končí smrtí. Při včasném zjištění vede správná léčba k uzdravení pacienta. Většinou se kala-azar diagnostikuje přítomností amastigotů v kostní dřeni, slezině nebo krvi.Podobné formy viscerální leishmaniózy pak vykazují pacienti (především děti) nakažení leishmanií infantum v oblastech Středozemního moře, Blízkého východu a Východní Afriky. V Jižní Americe je pak původcem onemocnění leishmania chagasi.[3]

Post-kala-azar (PKDL)[editovat | editovat zdroj]

Tento syndrom je pokračováním viscerální leishmaniózy. Může vzniknout i několik let po úspěšné léčbě primární infekce. Kožní léze jsou různorodé a mohou obsahovat velká množství amastigotů. Při vhodné změně podmínek (např. pro rozmnožování flebotomů) se pak takoví pacienti stávají zdrojem nové nákazy.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. ISBN 978-80-7-387-008-9
  2. a b c COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
  3. a b c PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9

Literatura[editovat | editovat zdroj]

• VOLF, P.; HORÁK, P. at al. Paraziti a jejich biologie. Praha : Triton, 2007. 81-83s. ISBN 978-80-7-387-008-9
• COOK, C.G.; ZUMLA, A. Manson's tropical diseases, 21nd Edition, Philadelphia : W. B. Saunders, 2003. ISBN 0-7020-2640-9
• PETERS, W.; PASVOL, G. Atlas of Tropical Medicine and Parasitology, 6th Edition, Elsevier Limited, 2007. 90-95s. ISBN 978-0-323-04364-9

Související články[editovat | editovat zdroj]