Jan Šrámek: Porovnání verzí

Msgr. ThDr. Jan Šrámek
Msgr. ThDr. Jan Šrámek
Předseda exilové vlády Československa v Londýně
	Ve funkci:; 21. července 1940 – 5. dubna 1945
Prezident	Edvard Beneš
Předchůdce	funkce vznikla
Nástupce	funkce zanikla
Náměstek předsedy vlády Československa
	Ve funkci:; 5. dubna 1945 – 25. února 1948
Prezident	Edvard Beneš
Předseda vlády	Zdeněk Fierlinger; Klement Gottwald
6. ministr železnic Československa
	Ve funkci:; 26. září 1921 – 7. října 1922
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Edvard Beneš
Předchůdce	Václav Burger
Nástupce	Jiří Stříbrný
4. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa
	Ve funkci:; 7. října 1922 – 9. prosince 1925
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Bohuslav Vrbenský
Nástupce	Alois Tučný
7. ministr pošt a telegrafů Československa
	Ve funkci:; 9. prosince 1925 – 18. březen 1926
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Emil Franke
Nástupce	Maxmilián Fatka
6. ministr sociální péče Československa
	Ve funkci:; 12. října 1926 – 7. prosince 1929
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Josef Schieszl
Nástupce	Ludwig Czech
13. ministr unifikací Československa
	Ve funkci:; 7. prosince 1929 – 22. září 1938
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk; Edvard Beneš
Předseda vlády	František Udržal; Jan Malypetr; Milan Hodža
Předchůdce	Anton Štefánek
Nástupce	Josef Fritz
7. ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa; (správce resortu)
	Ve funkci:; 12. října 1926 – 15. ledna 1927
Prezident	Tomáš Garrigue Masaryk
Předseda vlády	Antonín Švehla
Předchůdce	Josef Schieszl
Nástupce	Jozef Tiso
1. celostátní předseda ČSL
	Ve funkci:; 1922 – listopad 1938
Nástupce	strana pozastavena
	Ve funkci:; 1945 – 1948
Nástupce	Alois Petr
Stranická příslušnost
Členství	Kř.-soc. str. na Moravě; ČSL
Narození	11. srpna 1870; Grygov; Rakousko-Uhersko
Úmrtí	22. dubna 1956 (ve věku 85 let); Praha; Československo
Místo pohřbení	Velehrad
Alma mater	Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	Čestné občanství města Brna (1945); Čestné občanství města Třebíče (1945); Čestné občanství města Plzně (1947); Velkokříž Řádu znovuzrozeného Polska (1947); Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třída, in memoriam (1991)
Commons	Jan Šrámek
	V období 8. října 1929 - 7. prosince 1929, byl ve Vládě Františka Udržala ve funkci 9. ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy Československa (jako správce); Předchůdce: Jozef Tiso; nástupce: Franz Spina
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 26. 5. 2022, 20:33

Jan Šrámek (11. srpna 1870 Grygov^[1] – 22. dubna 1956 Praha) byl český římskokatolický kněz a politik, zakladatel a dlouholetý předseda Moravsko-slezské křesťansko-sociální strany na Moravě, po roce 1918 Československé strany lidové. V letech 1940–1945 byl předsedou londýnské exilové vlády.

Život

Po ukončení obecné školy v Grygově vystudoval Piaristické gymnázium a konvikt (dnes Arcibiskupské gymnázium) v Kroměříži (1880–1888) a poté bohosloveckou fakultu v Olomouci. Jeho prvním kněžským působištěm byl Nový Jičín, kam nastoupil v roce 1893. Zde působil do roku 1901, kdy byl přeložen do nedalekých Životic a krátce nato do Všechovic u Hranic na Moravě (1902). V roce 1902 v důsledku neshod s arcibiskupem prof. ThDr. Theodorem Kohnem odešel do brněnské diecéze, kde se uplatnil jako pedagog na diecézním kněžském učilišti, v letech 1904–1911 jako docent a od roku 1911 jako profesor tzv. křesťanské sociologie (sociálního učení církve). Už jako student se intenzívně zabýval studiem sociálních otázek. Po příchodu do Nového Jičína se začal věnovat praktické politice v regionu, zakládal katolické dělnické spolky (1895 Katolický dělnický spolek v Novém Jičíně, 1898 ženský křesťansko-sociální spolek Budoucnost v Novém Jičíně, podíl na založení dělnických spolků v Mořkově, Hodslavicích, Příboře, Štramberku, Bernarticích).

V roce 1899 založil Moravsko-slezskou křesťansko-sociální stranu na Moravě. Ve volbách do Říšské rady roku 1907 se stal poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za český okrsek Morava 12. Usedl do poslanecké frakce Český katolicko-národní klub. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911.^[2] Kromě toho zasedal také v Moravském zemském sněmu, kam byl zvolen v zemských volbách roku 1906 v české volební skupině všeobecné kurie za okresy Vyškov, Slavkov, Bučovice a Zdounky a znovu ve volbách roku 1913 za okresy Uherské Hradiště, Uherský Brod, Bojkovice a Vizovice.^[3] V roce 1909 stál v čele vzniku národního katolického tělovýchovného spolku Orel.

Po vzniku Československa se stal členem Revolučního národního shromáždění, v lednu 1919 sjednotil české křesťanské strany a založil tak Československou stranu lidovou. Byl jejím říšským předsedou v letech 1919–1938 a 1945–1948.

Od září roku 1921 až do mnichovské krize v září roku 1938 působil Šrámek s výjimkou druhé vlády Jana Černého jako ministr ve všech československých vládách. Byl jedním z nejvlivnějších politiků v zemi. Nebyl oblíben u prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, který Šrámka i jeho stranu nesnášel coby klerikály, ovšem nakonec v rámci politické snahy o politickou synergii demokratů se prosadila jejich spolupráce.^[4]

Po Mnichovské dohodě Šrámek emigroval. V Pařiži zasedl v Československém národním výboru a posléze se stal předsedou exilové vlády v Londýně (1940). Na tomto postu setrval až do roku 1945 a vzniku Košické vlády. V roce 1945 se stal náměstkem předsedy vlády.

V únoru 1948 jako jediný varoval před rezignací demokratických ministrů, neboť nedůvěřoval Edvardu Benešovi („A co se stane, jestliže nás prezident opustí?“), ale 20. února 1948 rezignoval spolu s ostatními. V březnu se pokusil společně s Františkem Hálou (tajemník Československé strany lidové a odstoupivší ministr pošt) uprchnout z Československa, pokus však selhal, marně čekali na francouzské letadlo na letišti u Rakovníka.

Hála i Šrámek dožili svůj život v nezákonné internaci, mimo jiné v Nové Říši, v Brně, ve věznici ve Valdicích a nakonec na zámečku v Roželově. Jan Šrámek zemřel v pražské nemocnici na Bulovce, kde byl hospitalizován pod fiktivním jménem Josef Císař (úmrtní list byl již vystaven na jeho pravé jméno).^[5]

Po roce 1989 byly ostatky Jana Šrámka přesunuty na Velehrad.^[6] V roce 1991 mu udělil prezident Václav Havel in memoriam Řád Tomáše Garrigua Masaryka. V témže roce mu bylo obnoveno čestné občanství města Kroměříž odňaté v roce 1948.

Dílo

Politické projevy v zahraničí. Praha: Výkonný výbor československé strany lidové, 1945. 80 s.

Odkazy

Reference

↑ Matriční záznam o narození a křtu
↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
↑ MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 700–702.
↑ Masaryk o Šrámkovi: „A Šrámek je človek obmedzený a neplodný. Jeho strana neurobila nič, nič nového v politickom zmysle nestvorila a nepriniesla, práve tak ani strana agrárna.“ Gašparíková - Horáková, Anna: U Masarykovcov. Spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka. Bratislava, 1995, s. 32 - 33. Viz též: Pavel Kosatík: Mistr kompromisu - Jan Šrámek (1870–1956)
↑ Zemřel pod cizím jménem, filmový dokument Jiřího Šindara, 58 min., Česká televize Brno, 2005 [1]
↑ Msgre ThDr. Jan Šrámek | Sestry cyrilometodějky. www.cyrilky.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-15.

Literatura

Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 1. sešit. Redakce Milan Myška. Opava; Ostrava: OPTYS; Ostravská univerzita, 1993. 112 s. ISBN 80-85819-05-8. S. 103–104.
HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. S. 151–152.
KAPLAN, Karel. Útěky do emigrace 1948. Historický obzor. 2000, roč. 11, čís. 3/4, s. 80–82. [3. část]. ISSN 1210-6097.
KOSATÍK, Pavel. Čeští demokraté: 50 nejvýznamnějších osobností veřejného života. Praha: Mladá fronta, 2010. 280 s. ISBN 978-80-204-2307-8.
MAREK, Pavel, a kol. Jan Šrámek a jeho doba. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011. 784 s. ISBN 978-80-7325-252-6.
MAREK, Pavel, a kol. Jan Šrámek: kněz, státník, politik. Olomouc: Moneta-FM, 2004. 417 s. ISBN 80-86731-00-6.
ŠINDAR, Jiří. Zemřel pod cizím jménem: dramatický závěr života Jana Šrámka. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2007. 182 s. ISBN 978-80-7195-101-8.
TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století: III. díl: Q–Ž. Praha ; Litomyšl: Paseka; Petr Meissner, 1999. 587 s. ISBN 80-7185-247-3. S. 296.
TURZOVÁ, Virginie Marie. Kartouzský vězeň: Mons. Jan Šrámek – kněz a politik. Svitavy: Trinitas, 2006. 257 s. ISBN 80-86885-08-9.
TRAPL, Miloš. Monsignore Jan Šrámek. Olomouc: Danal, 1995. 109 s. ISBN 80-85973-03-0.
MAREK, Pavel; TRAPL, Miloš. Jan Šrámek. In: PEHR, Michal, a kol. Cestami křesťanské politiky. Biografický slovník k dějinám křesťanských stran v českých zemích. Praha: Akropolis, 2007. ISBN 978-80-86903-53-8. S. 265–268.
Jan Šrámek. Životní data, dokumenty, vzpomínky, úvahy. Redakce František Method Žampach. Brno: Československá strana lidová, 1930. 16 s.
Mandatář národa: studie a projevy k 75. narozeninám Msgre. Dr. Jana Šrámka, předsedy vlády v zahraničí. Redakce Ivo Ducháček. Praha: nakladatelství Č.A.T. - Universum, 1946. 95 s.
Msgre Dru Janu Šrámkovi: I. předsedovi vlády osvobozené republiky a předsedovi Československé strany lidové k 11. srpnu 1945. Nový Jičín: Okresní a místní organisace Československé strany lidové v Novém Jičíně, 1945. 16 s.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Šrámek na Wikimedia Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jan Šrámek
Životopis v Novém Hlasu
Jan Šrámek na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.
Archivní zvukový záznam hlasu Jana Šrámka z 27. 4. 1937 (vzpomíná na dětství, teologická studia a počátek kněžské dráhy)

Šablona:Předsedové KDU-ČSL

[matrika-1] Matriční záznam o narození a křtu

[alex.onb.ac.at-2] Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.

[slovník-3] MALÍŘ, Jiří, a kol. Biografický slovník poslanců moravského zemského sněmu v letech 1861-1918. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2012. 887 s. ISBN 978-80-7325-272-4. S. 700–702.

[4] Masaryk o Šrámkovi: „A Šrámek je človek obmedzený a neplodný. Jeho strana neurobila nič, nič nového v politickom zmysle nestvorila a nepriniesla, práve tak ani strana agrárna.“ Gašparíková - Horáková, Anna: U Masarykovcov. Spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka. Bratislava, 1995, s. 32 - 33. Viz též: Pavel Kosatík: Mistr kompromisu - Jan Šrámek (1870–1956)

[5] Zemřel pod cizím jménem, filmový dokument Jiřího Šindara, 58 min., Česká televize Brno, 2005 [1]

[6] Msgre ThDr. Jan Šrámek | Sestry cyrilometodějky. www.cyrilky.cz [online]. [cit. 2020-08-30]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-09-15.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

@@ Řádek 120: / Řádek 120: @@
 }}</ref> V roce 1909 stál v čele vzniku národního katolického tělovýchovného spolku [[Orel (spolek)|Orel]].
-Po vzniku [[Československo|Československa]] se stal členem [[Revoluční národní shromáždění|Revolučního národního shromáždění]], v lednu 1919 sjednotil české [[křesťanství|křesťanské]] strany a založil tak [[KDU-ČSL|Československou stranu lidovou]]. Byl jejím předsedou v letech 1919–1938 a 1945–1948.
+Po vzniku [[Československo|Československa]] se stal členem [[Revoluční národní shromáždění|Revolučního národního shromáždění]], v lednu 1919 sjednotil české [[křesťanství|křesťanské]] strany a založil tak [[KDU-ČSL|Československou stranu lidovou]]. Byl jejím říšským předsedou v letech 1919–1938 a 1945–1948.
 Od září roku 1921 až do mnichovské krize v září roku 1938 působil Šrámek s výjimkou [[Druhá vláda Jana Černého|druhé vlády Jana Černého]] jako [[ministr]] ve všech československých vládách. Byl jedním z&nbsp;nejvlivnějších politiků v zemi. Nebyl oblíben u&nbsp;prezidenta [[Tomáš Garrigue Masaryk|Tomáše Garrigua Masaryka]], který Šrámka i jeho stranu nesnášel coby klerikály, ovšem nakonec v rámci politické snahy o politickou synergii demokratů se prosadila jejich spolupráce.<ref> Masaryk o Šrámkovi: „A Šrámek je človek obmedzený a neplodný. Jeho strana neurobila nič, nič nového v politickom zmysle nestvorila a nepriniesla, práve tak ani strana agrárna.“ Gašparíková - Horáková, Anna: U Masarykovcov. Spomienky osobnej archivárky T. G. Masaryka. Bratislava, 1995, s. 32 - 33. Viz též: [http://cs-magazin.com/index.php?a=a2004091059 Pavel Kosatík: Mistr kompromisu - Jan Šrámek (1870–1956)]</ref>

Ministři pošt Československa

Ministři pošt první československé republiky (1918–1938)	Jiří Stříbrný • František Staněk • Maxmilián Fatka • Antonín Srba • Alois Tučný • Emil Franke • Jan Šrámek • Maxmilián Fatka • František Nosek • Emil Franke • Alois Tučný • Karel Dunovský

Ministři pošt druhé československé republiky (1938–1939)	Vladimír Kajdoš

Ministři pošt poválečného Československa (1945–1960)	František Hála • Alois Neuman

Federální ministři spojů Československa (1969–1992)	Milan Smolka • Karel Hoffmann • Vlastimil Chalupa • Jiří Jíra • Róbert Martinko • Theodor Petrík • Emil Ehrenberger • Antonín Baudyš

Ministři práce a sociálních věcí Československa

Ministři sociální péče první československé republiky (1918–1938)	Lev Winter • Josef Gruber • Gustav Habrman • Lev Winter • Josef Schieszl • Jan Šrámek • Ludwig Czech • Alfréd Meissner • Jaromír Nečas • Bedřich Horák

Ministři sociální péče druhé československé republiky (1938–1939)	Petr Zenkl • Vladislav Klumpar

Ministři sociální péče exilových vlád Československa (1940–1945)	František Němec • Ján Bečko

Ministři sociální péče poválečného Československa (1945–1968)	Jozef Šoltész • Zdeněk Nejedlý • Evžen Erban • Jaroslav Havelka • Václav Nosek • Josef Tesla • Michal Štanceľ

Federální ministři práce a sociálních věcí Československa (1969–1992)	Michal Štanceľ • Miloslav Boďa • Alfréd Šebek • Petr Miller • Miroslav Macek

Ministři zdravotnictví Československa

Ministři zdravotnictví první československé republiky (1918–1933)	Vavro Šrobár • Ladislav Prokop Procházka • Bohuslav Vrbenský • Jan Šrámek • Alois Tučný • Josef Schieszl • Jan Šrámek • Jozef Tiso • Jan Šrámek • Franz Spina • Ludwig Czech • Ivan Dérer • František Ježek • Stanislav Mentl

Ministři zdravotnictví druhé československé republiky (1938–1939)	Petr Zenkl • Vladislav Klumpar

Ministři zdravotnictví exilových vlád Československa (1942–1945)	Ján Bečko

Ministři zdravotnictví poválečného Československa (1945–1968)	Adolf Procházka • Josef Plojhar • Vladislav Vlček

V rámci československé federace (1969–1992)	Vladislav Vlček • Jaroslav Prokopec • Pavel Klener • Martin Bojar • Petr Lom

Ministři železnic Československa

Ministři železnic první československé republiky (1918–1938)	Isidor Zahradník • Jiří Stříbrný • Emil Franke • Jiří Stříbrný • Václav Burger • Jan Šrámek • Jiří Stříbrný • Emil Franke • Rudolf Bechyně • Jan Říha • Josef Václav Najman • Rudolf Mlčoch • Josef Hůla • Rudolf Bechyně • Jindřich Kamenický

Ministři železnic druhé československé republiky (1938–1939)	Vladimír Kajdoš • Alois Eliáš

Ministři železnic poválečného Československa (1952–1953)	Josef Pospíšil