Přeskočit na obsah

Lukáš Rosol

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lukáš Rosol
Lukáš Rosol ve Wimbledonu 2017
Lukáš Rosol ve Wimbledonu 2017
StátČeskoČesko Česko
Datum narození24. července 1985 (39 let)
Místo narozeníBrno, Československo
BydlištěPraha, Česko
Výška193 cm
Hmotnost83 kg
Profesionál od2004
Ukončení kariéryduben 2024
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek4 717 412 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů123–160
Tituly2 ATP, 9 challengerů, 11 ITF
Nejvyšší umístění26. místo (22. září 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2013, 2015)
French Open3. kolo (2011, 2015)
Wimbledon3. kolo (2012)
US Open2. kolo (2015)
Čtyřhra
Poměr zápasů75–90
Tituly3 ATP, 11 challengerů, 24 ITF
Nejvyšší umístění37. místo (13. říjen 2014)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2012, 2013, 2014, 2015)
French Openčtvrtfinále (2015)
Wimbledon2. kolo (2012, 2013, 2014)
US Open2. kolo (2014)
Týmové soutěže
Davis Cupvítěz (2012, 2013)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240409a9. dubna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Lukáš Rosol (* 24. července 1985 Brno) je bývalý český tenista, vítěz Davisova poháru 2012 a 2013. Na profesionálních okruzích se pohyboval v letech 2004–2024.[1] V rámci okruhu ATP Tour vyhrál dva singlové turnaje, Romanian Open 2013 a Winston-Salem Open 2014.[1] K nim přidal tři deblové trofeje, jimiž udržel finálovou neporazitelnost ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal osmnáct titulů ve dvouhře a dvacet pět ve čtyřhře. Od roku 2023 byl jeho domovským klubem TK Horní Měcholupy. Mezi roky 2014–2022 hrál za Spartu Praha a předtím za přerovský klub.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v září 2014 na 26. místě a ve čtyřhře pak v říjnu téhož roku na 37. místě. Trénovali ho Lukáš Dlouhý, do června 2015 Ctislav Doseděl, poté Adrian Sikora a Hynek Frömel.[2][3]

Ve druhém kole Wimbledonu 2012 překvapivě zdolal jako 100. hráč žebříčku světovou dvojku a dvojnásobného vítěze turnaje Španěla Rafaela Nadala v pěti setech. Jednalo se o jeho druhou výhru nad hráčem elitní dvacítky žebříčku. Televizní stanice Eurosport uvedla, že se jednalo o jedno z nejpřekvapivějších vítězství v historii tenisu.[4] Na grandslamu se ve dvouhře nejdále probojoval do třetích kol French Open 2011 a Wimbledonu 2012.

V únoru 2013 odehrál nejdelší zápas tenisové čtyřhry na okruhu ATP, když se spoluhráčem Tomášem Berdychem porazili švýcarské hráče Stanislase Wawrinku a Marca Chiudinelliho v prvním kole Světové skupiny Davisova poháru po sedmi hodinách a dvou minutách.

Týmové soutěže

[editovat | editovat zdroj]

Davisův pohár

[editovat | editovat zdroj]

Davisově poháru nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 14–10 ve dvouhře a 2–3 ve čtyřhře.[5]

V českém daviscupovém týmu debutoval v roce 2011 bukurešťskou zářijovou světovou baráží proti Rumunsku. Za rozhodnutého stavu porazil ve čtvrté dvouhře Maria Copila. Česko zvítězilo 5:0 na zápasy. V roce 2012 byl poprvé členem vítězného týmu, který ve finále porazil Španělsko. V ročníku nastoupil do úvodního kola a čtvrtfinále.[6]

V únoru 2013 odehrál nejdelší zápas tenisové čtyřhry, když v týmu s Tomášem Berdychem porazil švýcarské hráče Stanislase Wawrinku a Marca Chiudinelliho v úvodním kole Světové skupiny po 7 hodinách a 2 minutách.[7] Ve čtvrtfinále na kazašské antuce zvládl poprvé roli týmové jedničky poté, co se omluvil Tomáš Berdych a Radek Štěpánek se vracel po zranění. V pátek porazil Andreje Golubjeva a v neděli dovršil český postup do semifinále výhrou nad Jevgenijem Koroljovem. Češi ovládli i bělehradské finále nad Srbskem, v němž byl členem družstva. Připsal si tak druhý titul v soutěži. V ročníku odehrál úvodní kolo, čtvrtfinále a semifinále.

Spor s Českým tenisovým svazem

[editovat | editovat zdroj]

V roce 2021 vybojoval jako člen daviscupového týmu postup z kvalifikačního kola do listopadové finálové skupiny v Innsbrucku, kam získal rovněž nominaci. Hráči družstva se mezi sebou dohodli na rozdělení odměn od Mezinárodní tenisové federace, která jim za účast na turnaji náležela. Den před odjezdem na turnaj jim zaslal prezident Českého tenisového svazu Ivo Kaderka e-mail, podle kterého dohodu hráčů nerespektuje a nařizuje, kdo má kolik z odměny obdržet. Zároveň uvedl, že kdo nebude toto jeho rozhodnutí respektovat, na turnaj neodjede. Rosol takové jednání považoval za vydírání a podvod, přesto však smlouvu navrženou Kaderkou podepsal. Když se pak v den odjezdu na místo odjezdu dostavil, bylo mu sděleno, že do Innsbrucku neodcestuje, protože jeho smlouvu Kaderka za svaz nepodepsal.[8][9]

Rosol se následně stal terčem neformálního embarga ze strany tenisových klubů podporovaných ČTS, které mu odmítaly i prostý pronájem kurtu ze strachu, aby nepřišly o dotace od svazu. Tenista si musel najít klub, který na dotacích od ČTS závislý není.[8][10] V roce 2023 podal na Český tenisový svaz žalobu, ve které požadoval kompenzaci za neúčast na innsbruckém finále Davis Cupu 2021 ve výši odměny, kterou mu Kaderka navrhoval.[10] Pražský obvodní soud však v říjnu 2023 žalobu proti svazu o náhradu zamítl.[11]

Tenisová kariéra

[editovat | editovat zdroj]

V letech 2007 a 2011 se stal mistrem České republiky ve dvouhře mužů, když zvítězil na Rieter Cupu v Ústí nad Orlicí. V lednu 2010 triumfoval na Halovém mistrovství republiky v Plzni. Ve druhém kole na French Open 2011 zdolal v pěti setech osmého hráče světa Rakušana Jürgena Melzera z pozice kvalifikanta.

Wimbledon 2012: Výhra nad Rafaelem Nadalem

[editovat | editovat zdroj]

Ve Wimbledonu poprvé postoupil do hlavní soutěže londýnského turnaje. V úvodním kole si poradil s Chorvatem Ivanem Dodigem ve čtyřech setech a ve druhé fázi jej čekal dvojnásobný vítěz a druhý nasazený Rafael Nadal.

V utkání prvního kola Wimbledonu 2012

Utkání se odehrálo 28. června na vyprodaném centrálním dvorci. Před utkáním stý hráč světa Rosol prohlásil: „I Nadal je jen člověk, na trávě ho můžu porazit.“ Úvodní sadu po vyrovnaném průběhu ztratil v tiebreaku 9:11, přestože měl tři setboly. Další dva sety si připsal vždy poměrem 6–4. Ve čtvrtém dějství, kdy Čech snížil úspěšnost podání a dvě z nich prohrál, dominoval Španěl 6–2. Před pátou rozhodující sadou byla pro nastupující tmu zatažena střecha, což si vyžádalo 40minutovou přestávku. Na uměle osvětleném dvorci Nadal prohrál hned svůj první servis a nedokázal jej už zpátky získat. Rosol hrál přesnou a tvrdou nátlakovou hru s rychlostí forhendů až 155 kilometrů za hodinu. Celkově zahrál 65 vítězných míčů a 22 es. Utkání zakončil po třech hodinách a osmnácti minutách esem v čisté hře a konečným poměrem 6–4. Nadal tak vypadl poprvé po sedmi letech již ve druhém kole grandslamu.[12]

Utkání vzbudilo odezvu v celém tenisovém světě. BBC po zápase uvedla: „Rosol neudělal chybu, předvedl šílený výkon. Vůbec nezáleželo na tom, kdo stál na druhé straně kurtu. Je to užasné, vůbec jsme o něm nevěděli, přitom předvádí takový tenis.“ Bývalý Agassiho trenér Darren Cahill prohlásil, že Rosol „ukázal neuvěřitelnou tenisovou odvahu, nebojácnost" a indický tenista Rohan Bopanna dodal: „Tohle jsem nikdy neviděl. Z forhendu, bekhendu i ze servisu střílel jako z blesku.“ Český tenista na pozápasové tiskové konferenci sdělil: „Nevím, co mám říci. Jsem plný emocí. Nejsem jenom překvapený, je to jako zázrak.“[12][13] Ve třetím kole nestačil na Němce Philippa Kohlschreibera ve třech setech.

2013: První singlový titul ATP Tour v Bukurešti

[editovat | editovat zdroj]

Na úvodním grandslamu sezóny Australian Open porazil v úvodním kole Brita Jamieho Bakera. Ve druhém kole skončil na raketě kanadské turnajové třináctky Milose Raonice.

První singlový titul na okruhu ATP získal 28. dubna, když ve finále antukového BRD Năstase Țiriac Trophy hraného v Bukurešti zdolal Španěla Guillerma Garcíu-Lópeze 6:3 a 6:2. V následné pondělní klasifikaci se posunul o třináct míst na své maximum, když mu patřilo 35. místo (1105 bodů). Ve druhé polovině října přidal titul ze čtyřhry na vídeňském Erste Bank Open, kde po boku rumunského hráče Florina Mergey vyhráli finále nad zkušeným rakousko-kanadským párem deblových specialistů Julianem Knowlem a Danielem Nestorem ve dvou setech. Získané body jej posunuly na nejvyšší kariérní postavení na žebříčku ATP ve čtyřhře, když po turnaji figuroval na 73. příčce.

2014: Vítěz dvouhry ve Winston-Salemu a člen Top 30

[editovat | editovat zdroj]
Forhend na Rome Masters 2014

Do sezóny vstoupil lednovým Qatar ExxonMobil Open v katarském Dauhá, kde na úvod ve dvou setech nestačil na světovou jedničku a pozdějšího vítěze Rafaela Nadala.[14] Před touto prohrou byli Rosol s Nikolajem Davyděnkem jedinými dvěma aktivními tenisty na okruhu, kteří měli s Nadalem kladnou bilanci zápasů. Rosolova porážka znamenala srovnání poměru utkání na 1–1, Davyděnko dále držel bilanci výher a proher 6–5.

Následně odletěl do Austrálie, kde nastoupil na Apia International Sydney. V prvním kole přehrál Portugalce João Sousu až po zisku tiebreaku závěrečné, třetí sady. Poté však nestačil na ruskou turnajovou čtyřku Dmitrije Tursunova ve třech sadách. Spolu se Sousou si zahráli čtyřhru. Ve čtvrtfinále dokázali porazit světové jedničky bratry Mika a Boba Bryanovi. V dalším kole však vypadli. Na otevíracím grandslamu roku Australian Open skončil v prvním kole se sedmnáctým nasazeným Španělem Tommym Robredem po pětisetové bitvě, když nedokázal využít vedení 2:1 na sety a rozhodující dějství prohrál těsně 6–8.

Soukromý život

[editovat | editovat zdroj]

V listopadu 2008 se oženil s atletkou Denisou Ščerbovou, která přijala jeho příjmení. Na jaře 2011 oznámili konec manželství.[15] S televizní moderátorkou Michaelou Ochotskou[16] má syna Andrého Rosola narozeného v lednu 2015.[17] Sňatek páru proběhl 13. července 2015 na farmě Čapí hnízdoOlbramovicích.[18] V prosinci 2016 manželé oznámili odloučení a v listopadu 2017 bylo manželství rozvedeno. V lednu 2018 se potřetí oženil s Petrou Kubinovou.[19] Do manželství se v dubnu 2023 narodil syn Luka Rosol.[20]

Finále na okruhu ATP Tour

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
D – dvouhra, Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (2–2 D; 3–0 Č)

Dvouhra: 4 (2–2)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 28. dubna 2013 Bukurešť, Rumunsko antuka Španělsko Guillermo García-López 6–3, 6–2
Finalista 1. 27. dubna 2014 Bukurešť, Rumunsko antuka Bulharsko Grigor Dimitrov 6–7(2–7), 1–6
Finalista 2. 13. červenec 2014 Stuttgart, Německo antuka Španělsko Roberto Bautista Agut 3–6, 6–4, 2–6
Vítěz 2. 23. srpna 2014 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý Polsko Jerzy Janowicz 3–6, 7–6(7–3), 7–5

Čtyřhra: 3 (3–0)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 6. ledna 2012 Dauhá, Katar tvrdý Slovensko Filip Polášek Německo Christopher Kas
Německo Philipp Kohlschreiber
6–3, 6–4
Vítěz 2. 20. října 2013 Vídeň, Rakousko hala Rumunsko Florin Mergea Rakousko Julian Knowle
Kanada Daniel Nestor
7–5, 6–4
Vítěz 3. 27. července 2014 Umag, Chorvatsko antuka Česko František Čermák Srbsko Dušan Lajović
Chorvatsko Franko Škugor
6–4, 7–6(7–5)

Finále na challengerech ATP a okruhu ITF

[editovat | editovat zdroj]
Legenda
Challengery (9–2 D; 11–18 Č)
ITF (11–19 D; 14–6 Č)

Dvouhra: 30 (18–12)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 20050829a29. srpna 2005 Szolnok, Maďarsko antuka Maďarsko Kornél Bardóczky 6–2, 6–1
Finalista 2. 20060227a27. února 2006 Vratislav, Polsko tvrdý (h) Monako Thomas Oger 6–3, 2–6, 7–6(7–4)
Vítěz 1. 20060829a29. srpna 2006 Zabrze, Polsko tvrdý (h) Rusko Alexandr Krasnoruckij 6–3, 6–3
Finalista 3. 20060710a10. července 2006 Trevír, Německo antuka Belgie Niels Desein 2–6, 7–6(7–1), 6–4
Finalista 4. 20060717a17. července 2006 Waterloo, Belgie antuka Slovensko Pavol Červenák 6–4, 6–4
Finalista 5. 20060821a21. srpna 2006 Poznaň, Polsko antuka Česko Jan Minář 6–4, 6–3
Vítěz 2. 20061016a16. října 2006 La Roche-sur-Yon, Francie tvrdý (h) Francie Julien Jeanpierre 7–5, 6–3
Vítěz 3. 20061204a4. prosince 2006 Opava, Česko koberec (h) Spojené království Joshua Goodall 6–7(5–7), 6–4, 7–6(10–8)
Vítěz 4. 20070507a7. května 2007 Teplice, Česko antuka Česko Martin Vacek 6–7(4–7), 6–4, 6–4
Vítěz 5. 20070514a14. května 2007 Namangan, Uzbekistán tvrdý Čínská Tchaj-pej Jü-cuo Wang 7–6(7–2), 6–4
Vítěz 6. 20071015a15. října 2007 La Roche-sur-Yon, Francie tvrdý (h) Francie Adrian Mannarino 6–4, 3–6, 6–4
Finalista 6. 20071210a10. prosince 2007 Opava, Česko koberec (h) Slovensko Karol Beck 2–6, 7–5, 7–5
Vítěz 7. 20080609a9. června 2008 Košice, Slovensko antuka Španělsko Miguel Ángel López Jaén 7–5, 6–1
Vítěz 8. 20090126a26. ledna 2009 Mettmann, Německo koberec (h) Francie Stéphane Robert 7–6(8–6), 6–4
Vítěz 9. 20090302a2. března 2009 Bergamo, Itálie tvrdý (h) Německo Benedikt Dorsch 6–1, 4–6, 7–6(7–3)
Vítěz 10. 20100502a2. května 2010 Ostrava, Česko antuka Chorvatsko Ivan Dodig 7–5, 4–6, 7–6(7–4)
Finalista 7. 20110131a31. ledna 2011 Singapur tvrdý Rusko Dmitrij Tursunov 6–4, 6–2
Vítěz 11. 20110508a8. května 2011 Praha, Česko antuka USA Alex Bogomolov 7–6(7–1), 5–2skreč
Vítěz 12. 20110703a3. července 2011 Braunschweig, Německo antuka Rusko Jevgenij Donskoj 7–5, 7–6(7–2)
Vítěz 13. 20121111a11. listopadu 2012 Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Německo Björn Phau 6–7(3–7), 7–6(7–5), 7–6(8–6)
Finalista 8. 20131110a10. listopadu 2013 Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Slovensko Lukáš Lacko 6–4, 3–6, 6–4
Vítěz 14. březen 2014 Irving,Spojené státy tvrdý USA Steve Johnson 6–0, 6–3
Vítěz 15. červen 2014 Praha, Česko antuka Česko Jiří Veselý 3–6, 6–4, 6–4
Vítěz 16. červenec 2018 Pardubice, Česko antuka Německo Peter Torebko 6–4, 6–0
Vítěz 17. červenec 2018 Praha, Česko antuka Kazachstán Oleksandr Nedověsov 4–6, 6–3, 6–4
Finalista 9. listopad 2018 Bratislava, Slovensko tvrdý (h) Kazachstán Alexandr Bublik 4–6, 4–6
Finalista 10. únor 2021 Cherbourg, Francie tvrdý (h) Belgie Ruben Bemelmans 4–6, 4–6
Finalista 11. únor 2022 Šarm a-Šajch, Egypt tvrdý Libanon Hady Habib 4–6, 4–6
Vítěz 18. srpen 2022 Muttenz, Švýcarsko antuka Francie Maxime Mora 6–3, 6–4
Finalista 12. září 2022 Istanbul, Turecko tvrdý Moldavsko Radu Albot 2–6, 0–6

Čtyřhra: 50 (25–25)

[editovat | editovat zdroj]
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 20050124a24. ledna 2005 Anif, Rakousko koberec (h) Rakousko Martin Fafl Rakousko Markus Krenn
Rakousko Wolfgang Schranz
6–4, 6–2
Vítěz 1. 20050801a1. srpna 2005 Novi Sad, Srbsko a Černá Hora antuka Slovensko Peter Miklusicak Srbsko a Černá Hora Aleksander Slović
Srbsko a Černá Hora Viktor Troicki
6–4, 6–4
Finalista 2. 20050815a15. srpna 2005 Žilina, Slovensko antuka Česko Daniel Lustig Česko Jaroslav Pospíšil
Slovensko Adrian Sikora
6–2, 3–6, 6–0
Vítěz 2. 20050822a22. srpna 2005 Kaposvár, Maďarsko antuka Itálie Alessandro da Col Španělsko José-Carlos García-Sánchez
Španělsko Miguel Pérez Puigdomenech
7–5, 4–6, 6–4
Finalista 3. 20050829a29. srpna 2005 Szolnok, Slovensko antuka Itálie Alessandro da Col Maďarsko Kornél Bardóczky
Maďarsko Gergely Kisgyörgy
6–2, 6–1
Vítěz 3. 20060306a6. března 2006 Zabrze, Polsko tvrdý Ukrajina Michail Filima Polsko Mateusz Kowalczyk
Polsko Dawid Piatkowski
6–1, 3–6, 6–3
Vítěz 4. 20060515a15. května 2006 Most, Česko antuka Česko Roman Vogeli Německo Daniel Brands
Švédsko Johan Brunström
6–2, 5–7, 7–6(7–5)
Finalista 4. 20060626a26. června 2006 Szolnok, Slovensko antuka Německo David Klier Česko Jakub Hašek
Česko David Novak
7–6(7–4), 2–6, 6–3
Vítěz 5. 20060717a17. července 2006 Waterloo, Belgie antuka USA Nikita Kryvonos Francie Jordane Doble
Francie Julien Jeanpierre
6–2, 6–3
Vítěz 6. 20060724a24. července 2006 Sint-Katelijne-Waver, Belgie antuka USA Nikita Kryvonos Nizozemsko Stephan Fransen
Nizozemsko Romano Frantzen
6–2, 6–7(5–7), 7–5
Vítěz 7. 20061023a23. října 2006 Rodez, Francie tvrdý (h) Uzbekistán Denis Istomin Belgie Stefan Wauters
Belgie Reginald Willems
4–6, 7–6(7–4), 7–6(7–4)
Vítěz 8. 20061127a27. listopadu 2006 Vendryně, Česko tvrdý (h) Slovensko Igor Zelenay Česko Daniel Lustig
Slovensko Filip Polášek
6–1, 6–1
Vítěz 9. 20061204a4. prosince 2006 Opava, Česko koberec (h) Slovensko Igor Zelenay Česko Roman Vogeli
Česko Jaroslav Pospíšil
4–6, 6–2, 6–1
Vítěz 10. 20070205a5. února 2007 Vratislav, Polsko tvrdý (h) Česko Jan Vacek Slovensko Michal Mertiňák
Švýcarsko Jean-Claude Scherrer
7–5, 7–6(7–4)
Vítěz 11. 20061204a4. prosince 2006 Záhřeb, Chorvatsko tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig Chorvatsko Petar Jelenić
Alžírsko Slimane Saoudi
6–7(1–7), 6–4, 6–4
Finalista 5. 20070312a12. března 2007 Sarajevo, Bosna a Hercegovina tvrdý (h) Česko Jan Mertl Lotyšsko Ernests Gulbis
Lotyšsko Deniss Pavlovs
6–4, 6–3
Vítěz 12. 20070430a30. dubna 2007 Ostrava, Česko antuka Německo Bastian Knittel Rusko Alexandr Krasnoruckij
Rusko Alexandr Kudrjavcev
2–6, 7–5, [11–9]
Vítěz 13. 20070514a14. května 2007 Namangan, Uzbekistán tvrdý Rakousko Martin Slanar Čínská Tchaj-pej Chen Ti
Čínská Tchaj-pej Jü-cuo Wang
6–2, 3–6, 6–1
Finalista 6. 20070521a21. května 2007 Fergana, Uzbekistán tvrdý (h) Rakousko Martin Slanar Německo Daniel Brands
USA John Paul Fruttero
7–6(7–1), 7–5
Vítěz 14. 20070611a11. června 2007 Košice, Slovensko antuka Slovensko Filip Polášek Itálie Leonardo Azzaro
Itálie Flavio Cipolla
6–1, 7–6(7–5)
Finalista 7. 20071008a8. října 2007 Saint-Dizier, Francie tvrdý (h) Rumunsko Florin Mergea Rakousko Martin Slanar
Česko Pavel Šnobel
6–2, 6–3
Vítěz 15. 20071015a15. října 2007 La Roche-sur-Yon, Francie tvrdý (h) Austrálie Raphael Durek Srbsko Vladimir Obradović
Nizozemsko Igor Sijsling
6–3, 6–1
Vítěz 16. 20071203a3. prosince 2007 Frýdlant nad Ostravicí, Česko koberec (h) Slovensko Igor Zelenay Česko Jiří Krkoška
Slovensko Ján Stančík
6–4, 6–2
Finalista 8. 20071210a10. prosince 2007 Opava, Česko koberec (h) Slovensko Igor Zelenay Chorvatsko Nikola Martinović
Chorvatsko Joško Topić
6–4, 7–5
Vítěz 17. 20080128a28. ledna 2008 Vratislav, Polsko tvrdý (h) USA James Cerretani Rakousko Werner Eschauer
Rakousko Jürgen Melzer
6–7(7–9), 6–3, [10–7]
Finalista 9. 20080901a1. září 2008 Düsseldorf, Německo antuka Slovensko Igor Zelenay Česko Jan Hájek
Česko Tomáš Zíb
1–6, 6–2, [10–7]
Vítěz 18. 20090105a5. ledna 2009 Schwieberdingen, Německo koberec (h) Lotyšsko Andis Juška Německo David Klier
Německo Philipp Marx
6–1, 6–4
Finalista 10. 20090330a30. března 2009 Neapol, Itálie antuka Německo Frank Moser Uruguay Pablo Cuevas
Španělsko David Marrero
6–4, 6–3
Finalista 11. 20090921a21. září 2009 Trnava, Slovensko antuka Česko Jan Minář Bulharsko Grigor Dimitrov
Rusko Teimuraz Gabašvili
6–4, 2–6, [10–8]
Finalista 12. 20090928a28. září 2009 Neapol, Itálie antuka Brazílie Thiago Alves Chorvatsko Ivan Dodig
Portugalsko Frederico Gil
6–1, 6–3
Finalista 13. 20100308a8. března 2010 Sarajevo, Bosna a Hercegovina tvrdý (h) Chorvatsko Ivan Dodig Francie Nicolas Mahut
Francie Édouard Roger-Vasselin
7–6(8–6), 6–7(7–9), [10–5]
Vítěz 19. 20100705a5. července 2010 Oberstaufen, Německo antuka Německo Frank Moser Chile Hans Podlipnik-Castillo
Rakousko Max Raditschnigg
6–0, 7–5
Vítěz 20. 20100926a26. září 2010 Trnava, Slovensko antuka Slovensko Karol Beck Rakousko Alexander Peya
Rakousko Martin Slanar
4–6, 7–6(7–3), [10–8]
Finalista 14. 20111119a19. listopadu 2011 Bratislava, Slovensko tvrdý Česko David Škoch Česko Jan Hájek
Slovensko Lukáš Lacko
7–5, 7–5
Vítěz 21. 20120507a7. května 2012 Praha, Česko antuka Argentina Horacio Zeballos Slovensko Martin Kližan
Slovensko Igor Zelenay
7–5, 2–6, [12–10]
Finalista 15. 20130603a3. června 2013 Prostějov, Česko antuka Polsko Mateusz Kowalczyk USA Nicholas Monroe
Německo Simon Stadler
6–4, 6–4
Vítěz 22. 20140603a3. června 2014 Prostějov, Česko antuka Německo Andre Begemann Kanada Peter Polansky
Kanada Adil Shamasdin
6–1, 6–2
Finalista 16. 20170122a22. ledna 2017 Koblenz, Německo tvrdý(h) Česko Roman Jebavý Chile Hans Podlipnik-Castillo
Bělorusko Andrei Vasilevskij
7–5, 3–6, [16–14]
Finalista 17. 20170506a6. května 2017 Ostrava, Česko antuka Austrálie Rameez Junaid Indie Džívan Nedunčežijan
Chorvatsko Franko Škugor
6–3, 6–2
Finalista 18. 20170811a11. srpna 2017 Portorož, Slovinsko tvrdý Chorvatsko Franko Škugor Chile Hans Podlipnik-Castillo
Bělorusko Andrei Vasilevskij
6–3, 7–6(7–4)
Finalista 19. 20180505a5. května 2018 Ostrava, Česko antuka Ukrajina Serhij Stachovskyj Maďarsko Attila Balázs
Portugalsko Gonçalo Oliveira
6–0, 7–5
Vítěz 23. 20180810a10. srpna 2018 Portorož, Slovinsko tvrdý Španělsko Gerard Granollers Srbsko Nikola Ćaćić
Rakousko Lucas Miedler
7–5, 6–3
Vítěz 24. 20181005a5. října 2018 Almaty, Kazachstán tvrdý Česko Zdeněk Kolář Rusko Jevgenij Karlovskij
Kazachstán Timur Chabibulin
6–3, 6–1
Finalista 20. 20190914a14. září 2019 Istanbul, Turecko tvrdý Česko Marek Gengel Kazachstán Andrej Golubjev
Kazachstán Oleksandr Nedověsov
bez boje
Finalista 21. 20200822a22. srpna 2020 Praha, Česko antuka Česko Zdeněk Kolář Francie Pierre-Hugues Herbert
Francie Arthur Rinderknech
3–6, 4–6
Vítěz 25. 20200911a11. září 2020 Prostějov, Česko antuka Česko Zdeněk Kolář Indie Sriram Baladži
Indie Divij Šaran
6–2, 2–6, [10–6]
Finalista 22. 20210925a25. září 2021 Bukurešť, Rumunsko antuka Německo Maximilian Marterer Filipíny Ruben Gonzales
USA Hunter Johnson
6–1, 2–6, [3-10]
Finalista 23. 20211204a4. prosince 2021 Forli, Itálie tvrdý (h) Ukrajina Vitalij Sačko Chorvatsko Antonio Šančić
Rakousko Tristan-Samuel Weissborn
6–7(4-7), 6–4, [7-10]
Finalista 24. 20220730a30. července 2022 San Benedetto del Tronto, Itálie antuka Maďarsko Fábián Marozsán Ukrajina Vladyslav Manafov
Ukrajina Oleg Prihodko
6–4, 3–6, [10-12]
Finalista 25. 20220903a3. září 2022 Mallorca, Španělsko tvrdý Česko Marek Gengel Indie Juki Bhambri
Indie Saketh Myneni
2–6, 2–6

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lukáš Rosol na anglické Wikipedii.

  1. a b Tenista Rosol ve 38 letech ukončil kariéru. ‚Je čas přenechat to mladším,‘ zdůvodnil na instagramu. iROZHLAS [online]. 2024-04-05 [cit. 2024-04-09]. Dostupné online. 
  2. Rosol: Nejlepší se spoléhají, že se soupeři leknou jména. U mě to neplatí. iDNES.cz [online]. 2016-05-23 [cit. 2016-08-07]. Dostupné online. 
  3. Lukáš Rosol na stránkách ATP Tour (anglicky), datum přístupu: 20230511a11. května 2023
  4. Rosol by diváky překvapil stejně, kdyby přiletěl z Marsu, tvrdí Eurosport. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2012-06-29 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  5. Lukáš Rosol na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20240409a9. dubna 2024
  6. Cesta za daviscupovým snem: z ostravské pohody k pražskému třeštění. iDNES.cz [online]. 2012-11-18 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  7. Wawrinka, Chiudinelli - Berdych, Rosol 4:6, 7:5, 4:6, 7:6, 22:24, Češi vydřeli výhru, která vejde do historie. Berdych s Rosolem porazili Švýcary po sedmi hodinách. Sport.cz [online]. 2013-02-02 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  8. a b Kam tečou dotace v českém tenise? Stát kontrolu nevyžaduje, upozorňuje reportér. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  9. Kaderka prý vyhodil Rosola, že chtěl víc peněz. Bylo to jinak, hájí se tenista. iDNES.cz [online]. 2021-11-30 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  10. a b Rosol se soudí s tenisovým svazem. Chce milion - Sport.cz. www.sport.cz [online]. [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  11. Rosol u soudu neuspěl se žalobou na tenisový svaz o více než milion korun. iDNES.cz [online]. 2023-10-05 [cit. 2024-03-05]. Dostupné online. 
  12. a b SUŠOVSKÝ, Adam. Potlesk ve stoje pro českou senzaci Wimbledonu, Rosol životním výkonem vyřadil Nadala!. Hospodářské noviny (HN.cz) [online]. 2012-06-29 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  13. Rosol nedojde ve Wimbledonu daleko, shodli se Connors a Navrátilová. Sport.cz [online]. 2012-06-29 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 
  14. Nadal evens the ledger against Rosol in Doha. ABC News [online]. 2013-12-31 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. BEREŇ, Michael. Začínal s hokejem, žil s krásnou atletkou. A teď Rosol září na kurtu. iDNES.cz [online]. 2011-05-25 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. 
  16. KŘIVÁNKOVÁ, Markéta. Ochotská o Rosolovi: Jiskra přeskočila, i když jsem byla ještě zadaná. iDNES.cz [online]. 2014-06-16 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. 
  17. KNAP, Karel. Rosolova bláznivá jízda: po porodu přes půl světa za vítězstvím. iDNES.cz [online]. 2015-01-19 [cit. 2015-01-19]. Dostupné online. 
  18. Michaela Ochotská a Lukáš Rosol se vzali, zpívala jim Absolonová. iDNES.cz [online]. 2015-07-13 [cit. 2015-07-17]. Dostupné online. 
  19. zar. Tenista Lukáš Rosol utajil svatbu. Potřetí se oženil už v lednu. iDNES.cz [online]. 2018-02-25 [cit. 2018-12-19]. Dostupné online. 
  20. Tenista Lukáš Rosol je dvojnásobným tatínkem, má dalšího syna. iDNES.cz [online]. 2023-04-29 [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]