Islám v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Islám v Česku patří mezi minoritní náboženství. Dle posledního sčítání lidu v roce 2011 se k islámu přihlásilo 3 358 obyvatel (islám + ústředí muslimských obcí). [2] Téměr všichni muslimové v Česku (96 %) jsou sunnité.[1]

V Česku doposud není registrována žádná muslimská organizace jako registrovaná církev či náboženská společnost podle zákona č. 308/1991 Sb. a žádná muslimská organizace tedy [3]

  • nemůže vyučovat islám jako náboženství na státních školách,
  • nemůže pověřit osoby vykonávající duchovenskou činnost k výkonu duchovenské činnosti v ozbrojených silách České republiky, v místech, kde se koná vazba, trest odnětí svobody, zabezpečovací detence, ochranné léčení a ochranná výchova,
  • nemůže konat obřady, při nichž jsou uzavírány církevní sňatky,
  • nemůže zřizovat církevní školy,
  • nemůže zachovávat povinnost mlčenlivosti duchovními v souvislosti s výkonem zpovědního tajemství nebo s výkonem práva obdobného zpovědnímu tajemství.

"Náboženský život se odehrává především ve dvou mešitách v Praze a v Brně, spravovaných kulturními nadacemi s názvem Islámská nadace v Praze (http://www.praha.muslim.cz/) a Islámská nadace v Brně (http://brno.muslim.cz/). Provizorní pražská mešita fungovala od roku 1992 v nevyhovujících prostorách, skutečná mešita byla dokončena roku 1999. Další modlitebna spojená s kulturním a informačním centrem byla v centru Prahy zprovozněna Islámskou nadací roku 2003. V Praze se k modlitbám schází též skupina muslimů, organizovaná v rámci Všeobecného svazu muslimských studentů v České republice. Turečtí muslimové zřídili v Praze Islámské kulturní středisko pro ČR. V Brně byla otevřena mešita roku 1998 díky pomoci Agentury pro záchranu třetího světa (TWRA) s ústředím ve Vídni. Nabídku na stavbu mešity odmítlo roku 1995 město Teplice. V roce 2004 byly místními úřady odmítnuty plány na stavbu mešity v Orlové."[4]

"Islámská centra v Brně a v Praze jsou otevřena pro veřejnost. Disponují knihovnami, pořádají přednášky s islámskou tematikou, společná čtení koránu, výuku arabštiny i programy pro děti. Pomáhají také v uprchlických táborech a podle možností se účastní duchovní péče o vazebně stíhané a odsouzené muslimy."[5]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islám#Islám a české země.

První historicky známá osoba, která navštívila dnešní Českou republiku a měla vědomosti o islámu, byl v 10. století Ibráhím ibn Jákúb, židovský arabsky mluvící kupec z Al-Andalus (dnes Španělsko), který procestoval střední Evropu a navštívil také Prahu. Podle českého historika Dušana Třeštíka nebyl Ibráhím ibn Jákúb pouhým kupcem, neboť na to měl prý příliš rozsáhlé vzdělání a rozhodně se nepohyboval po hlavních obchodních trasách. Třeštík jej považuje za diplomata, neoficiálního vyslance cordóbského chalífy al-Hakama II., který jel navštívit císaře Otu I. do Magdeburku.[2]

"Česká společnost se s islámem seznamovala již ve středověku prostřednictvím muslimských vzdělanců, kteří uchovávali a rozvíjeli antické dědictví. Na počátku novověku referovalo o islámském blízkém Východě několik vzdělaných českých poutníků do Palestiny. Ve více spisech ovšem převládal tón, varující před islámem jako před bludným a nebezpečným náboženstvím. Tento vyhroceně negativní pohled na islám byl posilován strachem z expanze osmanské říše, který byl v Evropě pociťován od pádu Cařihradu (1453) až do první světové války."[3] V 16. století to obyvatelé Moravy pocítili na vlastní kůži, když Osmanští Turci ohrožovali její dolní část a část jí i obsadili. Na moravské území vpadli Turci poprvé v roce 1599 v průběhu tzv. dlouhé turecké války.[4] Roku 1663 podnikli Tataři z Krymského chanátu, od 15. století vazalové osmanského sultána, společně s Turky během osmansko-habsburské války několik vpádů na Moravu poté, co padla strategická pevnost Nové Zámky na jižním Slovensku.[5][6] Tehdy bylo odvlečeno do otroctví na 12 000 obyvatel Moravy.[7][8] "Čoskoro sa začalo ohavné neslýchané prznenie a znásilňovanie žien a panien," napsal očitý svědek evangelický farář Štefan Pilárik o ženách, které odvlekli Tataři.[9]

První významnější střet mezi českými vojáky a místní muslimskou populací se odehrál během Rakousko-uherské okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, když přepadení rakousko-uherské kavalérie místními muslimy ve městě Maglaj, které se změnilo v krveprolití dalo hovorové češtině slovo „maglajz“[10] a vedlo k vyhlášení výjimečného stavu v nové rakousko-uherské državě. Místní muslimové nebrali ohledy na běžné válečné zvyklosti, nebrali zajatce a vojákům uřezávali v duchu domácích muslimských zvyklostí hlavy, nosy, uši a další části těla.[11] Demografický pohyb Rakousko-Uherska přispěl také k tomu, že se na českém území začali usazovat občané muslimského vyznání.[12] V dobách romantismu v 19. století se objevuje zájem o orientální kulturu a i o islám, vzniká minaret v Lednici. Na přelomu století také působili již čeští arabisté, Alois Musil a Bedřich Hrozný.

"K vojenským, obchodním a cestovatelským stykům přibyl kontakt s muslimy jako občany stejného státu po roce 1908, kdy Rakousko-Uhersko anektovalo muslimskou Bosnu a Hercegovinu. Roku 1912 vstoupil v platnost rakouský zákon, jímž byl islám hanafijské právní školy uznán za jedno ze státních náboženství. Ovšem česká muslimská obec se sešla až v novém státním útvaru, Československu, roku 1934. Toho roku se konala ustavující schůze Moslimské náboženské obce pro Československo s ústředím v Praze. K jejímu oficiálnímu uznání ze strany státu však nedošlo z několika příčin. Jednou z nich byl patrně zápas o orientaci obce který proběhl v letech 1935 a 1936 a v němž zvítězilo radikálnější křídlo. Negativní roli sehrálo i právní dědictví, které bylo rozdílné v českých zemích (po Rakousku) a na Slovensku a Podkarpatské Rusi (po Uhersku). K tomu je patrně třeba přičíst i obavy úřadů z organizovaných muslimů. Moslimskou náboženskou obec pro Čechy a Moravu v Praze tak uznala až protektorátní vláda roku 1941. Obec tehdy měla asi sedm set členů a jejím duchovním vůdcem byl bosenský muslim. Aktivními členy byli především čeští konvertité k islámu. Významnou osobností obce byl Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius (1903-1959, pravým jménem Alois Bohdan) – antisemita a redaktor časopisu Vlajka, který udržoval kontakty s pronacistickými arabskými představiteli, v roce 1943 mj. muslimská obec na území protektorátu obdržela 10 000 korun od bývalého velkého muftího al-Husajního,[13] který spolupracoval se samotným Hitlerem a organizoval muslimské jednotky SS.[14][15] Po válce byl proto jako zrádce vězněn. Zrušením rozhodnutí protektorátní vlády skončila po druhé světové válce i registrace Moslimské náboženské obce."[3]

"V poválečné době se duchovní život muslimů rozvíjel převážně v soukromí, protože úřady nepovolovaly působení jiných než státem registrovaných náboženských organizací. Částečné obnovení náboženských svobod v letech 1968-1969 využili čeští muslimové k úsilí o registraci společnosti Yeni Çeri - Sociální organizace Moslimů v Praze, ale tato snaha nepřinesla výsledky."[3]

"V roce 1991 obnovilo činnost Al-Ittihad Al-Islami - Ústředí muslimských náboženských obcí v Československu, resp. v ČSFR. Náboženské obce se ovšem nepodařilo obnovit a Ústředí (bez právní subjektivity) se soustředilo na informační a koordinační činnost. Předsedou Ústředí byl zvolen Přemysl (Mohamed Ali) Šilhavý, roku 2000 převzal jeho kompetence jako zastupující předseda Vladimír Sáňka. Ústředí obnovilo časopis "Hlas", který vycházel nejprve v letech 1937-1945. Roku 1991 byl obnoven pod názvem "Hlas Ústředí muslimských náboženských obcí v Československu" a vyšel jeho 10. ročník. Úspěchem českých muslimů bylo vydání reprezentativního tisku koránu s komentářem ("Svatý Korán") roku 2000 v nakladatelství AMS za pomoci Agentury pro záchranu třetího světa (TWRA)."[3]

Ústředí muslimských obcí (Al Ittihad Al Islami)[editovat | editovat zdroj]

Ústředí muslimských obcí (dále jen UMO) není nově založenou organizací. První stopy muslimské komunity v novodobých českých dějinách se dají vysledovat již do doby pozdní rakousko-uherské správy, do roku 1908, kdy Rakousko-Uhersko po třiceti letech okupace oficiálně anektovalo Bosnu a Hercegovinu a vyhlásilo sunnitský islám hanefijského mezhebu jako další státní náboženství, se všemi právními důsledky. Jádro komunity tehdy tvořili bosenští muslimové a během první světové války se k nim připojili také první etnicky čeští muslimové, kteří islám přijali většinou během své účasti v bojích v muslimských zemích. Tak se zformovalo české islámské hnutí, které obohatili rovněž emigranti z nově vzniklého SSSR (Tataři, Kavkazané atd.).

Ustavující schůze muslimské obce z roku 1934 znamená oficiální počátek vleklé snahy o její uznání československým právním řádem. Tento krok se však do začátku nacistické okupace uskutečnit nepodařilo. Nicméně muslimové ve své snaze o registraci pokračovali, existují indicie, že k oficiálnímu úřednímu uznání obce došlo v roce 1941, avšak jednoznačný důkaz schází. Tak či onak, veškeré právní úpravy vlád okupovaného Protektorátu Čechy a Morava byly zrušeny dekrety prezidenta republiky E. Beneše z roku 1945. Během komunistické totality byla jednou z podmínek úřední registrace jakékoli církve nebo náboženské společnosti spolupráce jejich špiček s tajnou službou StB. To muslimové odmítali a patřičné kroky nepodnikli.

Po změně režimu v roce 1989 znovu ustavil Muslimskou obec prof. Muhamed Alí Šilhavý z Třebíče na začátku 90. let. Následovalo několik let usilovné práce a snahy o prezentaci islámu a muslimské komunity a o přesvědčení úřadů o nutnosti muslimskou obec registrovat. K této snaze se připojuje i nová generace muslimů. Prof. Šilhavý navazuje úzkou spolupráci s touto novou generací. Po otevření mešit v Brně a v Praze se tato spolupráce ještě prohlubuje. Proto také již roku 2000 předá Prof. Šilhavý zástupcům Islámských nadací v Brně a v Praze veškerou agendu související s UMO. Roku 2004 je konečně UMO uznáno vládou České Republiky prvním stupněm registrace dle zákona o církvích a náboženských společnostech. Byly vypracovány nové stanovy a předsedou UMO je jmenován prof. Šilhavý, čímž je položen nový základ UMO. V roce 2006 vedení UMO žádalo o výjimku ze vzpomenutého zákona, aby byla umožněna registrace 2. stupně, která s sebou nese přiznání tzv. zvláštních práv (na církevní sňatek, školy a duchovní služby). Tento krok byl bohužel vládou zamítnut, což znamená, že další možnost budou muslimové, podle znění stávajících právních norem, mít až v roce 2014.

Regionální Muslimské obce (dále jen MO) vznikají v roce 2007 v Brně a v Praze. V březnu 2008 prof. Muhamed Alí Šilhavý umírá a vedení UMO přechází na dva místopředsedy, za MO Brno Muneeb Alrawi a za MO Praha Vladimír Sáňka. Nové předsednictvo bylo zvoleno 28. 3. 2009 členy MO Brno, MO Praha a nově vzniklé MO Teplice. Toto nové předsednictvo znamenalo východisko z provizorní situace, kdy byly v čele UMO dvě osoby. K tomuto datu se skládá ze sedmi členů, tři zástupci z Brna, tři z Prahy a jeden z Teplic. Předsedou se stává Muneeb Alrawi, místopředsedové jsou Vladimír Sáňka (MO Praha) a Ahmed Hamdi (MO Teplice), pokladník Afif Ali Alsanabani a členové: Haysam Krechan, Noureddin Al-Safadi, Assem Atassi. Tato událost byla nutným předpokladem pro další aktivitu a posun v práci UMO a místních MO a prvním krokem pro otevření přihlášek do MO dalším zájemcům.

Ústředí muslimských obcí má sídlo v pražské mešitě na Černém mostě.

Orgány Ústředí muslimských jsou:

  • výkonná rada
  • kontrolní komise
  • rada zřizovatelů

Poslání a cíle Ústředí muslimských obcí

  • pomáhat všem muslimům podle možností obce, zřizovat a vydržovat školy, zdravotnické a dobročinné instituce, pomáhat všude tam, kde to bude sloužit k rozvoji života muslimské komunity podle islámských zásad,
  • prohlubovat přátelské vztahy a kontakty mezi muslimy na území České republiky a se souvěrci, žijícími mimo její hranice,
  • podporovat přátelské vztahy mezi Českou republikou a muslimskými zeměmi,
  • poskytovat objektivní informace o islámu a jeho učení,
  • prohlubovat dialog mezi různými náboženskými uskupeními a dosáhnout vzájemného respektu, tolerance a přátelských vztahů,
  • budovat muslimské modlitebny všude tam, kde se ukáže potřeba,
  • shromažďovat prostředky pro výstavbu a provoz mešit a modliteben, pro zajištění muslimské stravy a pro další aktivity vedoucí k naplňování poslání Ústředí muslimských obcí,
  • bránit muslimskou pospolitost proti všem projevům rasismu, xenofobie, islamofobie či jakékoliv diskriminace,
  • vést evidenci členů náboženské obce, a to pouze pro svou vnitřní potřebu,
  • pomoc při zajištění pohřbu zemřelých muslimů podle islámských zásad,
  • vydávat periodické i neperiodické publikace o islámu.

Ústředí muslimských obcí je zastřešující organizací, pod kterou do konce roku 2015 vznikly následující samostatné místní muslimské obce:

Další organizace muslimů[editovat | editovat zdroj]

Mimo Ústředí muslimských obcí (zastřešující Islámskou nadaci v Praze, Brně a Islámské centrum v Teplicích) se v Česku nacházejí další organizace a uskupení muslimů:

  • Muslimská unie - zaregistrována v roce 2000, za cíl si klade šíření objektivních informací o islámu a podporu vzdělávací činnosti v oblasti kultury. Dále podporuje sociálně slabé, nemocné, živelnými pohromami či jinak postižené muslimy a pomáhá při zajišťování provozního zázemí pro život muslimů v Česku.
  • Liga českých muslimů
  • Islámský svaz - klub přátel islámské kultury
  • Všeobecný svaz muslimských studentů - působí hlavně v univerzitních městech a sdružuje studenty z islámských zemí. Svaz začal fungovat v Praze v roce 1991 z podnětu ing. arch. Muhammada Abbáse al-Mu'tásima ze Súdánu. Sídlí v prostorách pražské mešity.
  • Liberální muslimové
  • Islámská komunita českých sester - působí ve webovém prostředí, sdružuje české a slovenské muslimky.

Muslimská komunita[editovat | editovat zdroj]

Věková struktura Ústředí muslimských obcí v České republice roku 2011

Statistika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 bylo v ČR přibližně 600 angažovaných muslimů, přičemž desetinu z nich měli tvořit etničtí Češi a zbytek „cizinci“.[16]

Při sčítání lidu v roce 2001 se k islámu přihlásilo 3699 v ČR trvale žijících obyvatel.[17]

Představitelé muslimů odhadují, že při svátcích se v roce 2004 v mešitách vystřídá celkem asi 1 500 muslimů, z toho je údajně asi 400 českých konvertitů k islámu.[6]

Podle sociologického výzkumu o životě muslimů v Česku zveřejněného ministerstvem vnitra v ČR v roce 2007 žije 11 235 muslimů, přes dvě třetiny z nich pochází z turecké a arabské sunnitské větve. Největší část imigrantů pochází z Iráku, Jemenu, Sýrie, Egypta, Libye, ale i z Afghánistánu nebo Bosny a Hercegoviny. [18]

V roce 2011 v rámci Sčítání lidu, domů a bytů zaznamenáváme 1 921 osob hlásících se k islámu. Vykládat si ale tyto údaje jako v termínech poklesu pravděpodobně nemůžeme, neboť 1 437 dalších osob se hlásilo přímo k Ústředí muslimských obcí. Celkový počet muslimů tak činí 3358. Toto číslo ale může být nepřesné, neboť uvádění náboženské příslušnosti je dobrovolné.

Kvalifikované odhady počtu muslimů v ČR podle zdroje Pew Research (rok 2015) oscilují mezi 10 až 20 tisíci.[7]

Různorodost muslimské komunity v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku proběhly dvě migrační vlny muslimů. První vlna proběhla v 70.–80. letech 20. století, kdy do socialistického Československa přijížděly stovky studentů ze spřátelených islámských zemí, aby studovali především medicínu a technické obory. Mnozí se po ukončení studia rozhodli v Československu zůstat, založili rodiny a získali české státní občanství. Druhá migrační vlna je co do kompozice pestřejší, tvoří ji především osoby s trvalým pobytem, s dlouhodobým pobytem, s azylem a občanstvím, které přišly na teritorium státu po roce 1989.[19]

Heterogenita muslimské komunity v Česku je dána zejména různorodým složením muslimů podle země původu. Podle dat z roku 2009[1] jsou v ČR zastoupeny následující subcivilizace muslimů:

  • turkická sunnitská (67,9 %) - Albánie, Ázebajdžán, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Makedonie, Srbsko, Černá hora, Turecko, Turkmenistán, Uzbekistán,
  • arabská sunnitská (21,9 %) - Bahrajn, Irák, Katar, Kuvajt, Libanon, Jemen, Jordánsko, Omán, Palestina, Saúdská Arábie, Spojené Arabské Emiráty, Sýrie, Alžírsko, Egypt, Libye, Maroko, Niger, Senegal, Tunisko,
  • indoárijská sunnitská (5,8 %) - Afghánistán, Bangladéš, Pákistán,
  • perská šíitská (2,4 %) - Írán, Tádžikistán,
  • indomalajská sunnitská (2 %) - Indonésie, Malajsie.
Počet cizinců z některých muslimských zemí k 31. 3. 2010
Stát Celkem Trvalý Dočasný
Afghánistán 305 247 58
Alžírsko 622 520 102
Egypt 498 251 247
Irák 409 328 81
Írán 313 105 208
Kosovo 436 208 228
Malajsie 348 13 335
Pákistán 429 272 142
Sýrie 517 375 142
Turecko 1 205 479 726

Svou roli v komunitě sehrávají jazykové bariéry. Páteční bohuslužba v modlitebnách v Česku probíhá obvykle ve dvou jazycích - arabština/čeština. Výjimku tvoří pražská modlitebna na Palmovce, kde bohoslužba probíhá v turečtině/češtině a vychází tak vstříc velké části muslimů v Česku, kteří mluví turecky a neovládají češtinu či arabštinu.

Podle pana Topinky lze v muslimské komunitě indentifikovat tyto skupiny muslimů:[20]

  • muslimové jádra a muslimové periferie nebo
  • Arabové, ostatní a konvertité

Vnímání islámu v rámci české muslimské komunity[editovat | editovat zdroj]

Výzkumy[21] ukazují, že muslimská komunita na území České republiky se dá rozdělit na muslimy praktikující a nepraktikující.

  • Praktikující muslim – striktně dbá na dodržování norem týkajících se islámu, považuje se za "dobrého" muslima, zasazuje se o uplatňování práva šarí'a, hlásí se k obnově islámu podle předků, je "angažovaným věřícím" (aktivně se zapojuje do činnosti komunity, je ochotný islám reprezentovat na veřejnosti), někteří vyjadřují touhu po islamizaci společnosti.
  • Nepraktikující muslim – byl v islámu socializován, ale po mnoha desítkách let pobytu mimo svou zemi ho již nepraktikuje, případně se vzdal dodržování některých norem a pravidel, která považuje v českém prostředí za přísná či zbytečná.

Islám je českou muslimskou komunitou pokládán za dobrý následováníhodný vzor. Je dokonalý, nedokonalost zůstává lidem. Má globální transnacionální rozměr – spojuje všechny muslimy na celém světě do jedné komunity, je jednotícím prvkem, základem „hezkého chování k ostatním lidem, k muslimům“. Hodnoty islámu jsou podle muslimů správné, nejvyšší a nezpochybnitelné. Popírat islám znamená popírat základní principy života, život jako takový. Islám je neoddělitelný od společnosti a sjednocuje jednotlivé systémy, které moderní společnost oddělila, do jednoho. „To je systém, …, sociální systém, politický systém, jako islám je dokonalý v tomhletom směru...“. Podle muslimů eliminuje patologické jednání a jevy tím, že podporuje vzájemnou mezilidskou solidaritu. Pro některé představuje alternativu dvou nenaplněných vizí – socialismu a kapitalismu. Islám je schopen uzdravit společnost, která není schopna řešit své vlastní problémy. Všude tam, kde není islám, je podle muslimů prostor pro patologické společenské jevy.[22]

Obrana islámu před stigmatizací zvenčí komunitu mobilizuje a uchylují se k ní i ti, kteří jsou spíše nepraktikujícími muslimy.

Být muslimem v Česku znamená podle muslimů samotných respektovat islám, oddat se mu a současně se umět vyrovnat s připsanou cizostí. Muslimové při provádění těchto praktik v novém prostředí čelí mnohým překážkám. V rozhovorech uváděli nespočet příkladů, kdy museli hledat kompromis či vynalézat nový způsob, jak pravidla dodržovat tam, kde jejich praktikám nerozumí či pro ně nemají pochopení.[23]

  • dodržování předpisů týkajících se stravy (halál) – nákup potravin ve speciálních halál obchodech či v mešitách, vyjednávání se vzdělávacími zařízeními, aby děti nekonzumovaly vepřové maso, dovoz halál potravin ze zahraničí, vlastní potravinová soběstačnost, nedůvěra k tomu, co kupují, resp. k tomu, co je psáno na etiketách (obavy z neuváděného přidávání vepřového masa a produktů do potravinových výrobků)
  • zahalování žen na veřejnosti – čeští muslimové vnímají, že ve srovnání se Západem zahalená žena ještě pořád budí velkou pozornost a navíc je velmi často vystavena slovním i fyzickým útokům, proti některým zahaleným ženám jsou vedeny téměř "hony na čarodějnice", kdy islamofobové sepisují petice pro vyloučení zahalených studentek z gymnázia apod
  • sňatková politika – podle zásad islámu není možné uzavřít sňatek muslimky s nemuslimem, opačně to není problém. V české muslimské komunitě existují tři varianty přípustnosti mezietnického sňatku: zásadní odmítnutí, akceptaci za jistých podmínek a ponechání svobodné volby. Muslim se může oženit s nemuslimkou, je-li to nemuslimka věřící, a to z toho důvodu, aby v jejich rodině panovala důležitá jednota v otázce společné výchovy dětí.
  • zakát (almužna pro chudé) – čeští muslimové většinou dávají peněžní dary chudým lidem ze svého nejbližšího okolí.

V roce 2005 Česká televize odvysílala dokument "Já, muslim", který mapuje muslimskou komunitu nejen z mešity v Praze na Černém Mostě.[24]

Brněnská mešita (interiér)

Známí muslimové žijící v ČR[editovat | editovat zdroj]

Prof. Mohamed Alí Šilhavý[editovat | editovat zdroj]

Přemysl Šilhavý se narodil se v Budíkovicích u Třebíče 19. listopadu 1917. Jeho otec byl učitelem na místní škole. Jako studenta třebíčského gymnázia ho zaujal překlad Koránu s arabskými ornamenty, našetřil si na něj peníze a zakoupil si ho. Do kontaktu s muslimy se dostal prostřednictvím Československé muslimské obce a v roce 1937 dospěl k rozhodnutí stát se muslimem a přijal jméno Mohamed Ali. V době, kdy konvertoval k islámu, nabídla nejslavnější islámská univerzita al-Azhar v Egyptě stipendium pro jednoho studenta islámu muslimské obci. Muslimská obec toto nabídla Mohamedu Ali Šilhavému a ten hned přijal. Jeho studium na al-Azhar trvalo jen jeden semestr, protože poté, co odjel navštívit Československo, se již nemohl vrátit se do Egypta z důvodu okupace nacistickým Německem. Mohamed Ali Šilhavý byl prvním studentem islámu z Československa a jediným českým muslimem, který mezi léty 1938 - 1989 studoval na islámské univerzitě.

Po válce vystudoval vysokou chemickou školu v Brně. Za studií na VŠ se seznámil se svou manželkou, která studovala hudbu a byla členkou Československé církve husitské. Profesí byl učitel na gymnáziu v Třebíči. Ke své víře se otevřeně hlásil. Jeden z jeho žáků, bývalý ministr vnitra a současný poslanec František Bublan na pana Šilhavého vzpomíná takto: „Ke své víře se otevřeně hlásil, ale nikomu ji nevnucoval. Byl nejoblíbenějším učitelem, přestože byl ve svých hodinách biologie velmi přísný." Roku 1989 ještě před sametovou revolucí byl pozván na Islámský kongres do Vídně. Hned po kongresu se vydal vykonat jeden z pěti pilířů islámu – hadždž. Podle byl teprve třetím Čechem, který velkou pouť vykonal.

V roce 1991 inicioval profesor Šilhavý obnovení muslimské obce a začal vydávat spolu s dalšími muslimy občasník Hlas. Na ustavující schůzi muslimské obce v Československu byl zvolen předsedou a zůstal jím až do své smrti. Profesor Šilhavý se mimo jiné zasloužil o to, že v roce 1994 byl v Třebíči založen první muslimský hřbitov. V 90. letech také začal vydávat prvních publikací o islámu, mezi kterými byly například brožury Zaostřeno na islám, Pilíře víry nebo letáky Co jest islám.

RNDr. Vladimír Sáňka[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Sáňka se narodil 30. března 1959 v Brně. Vystudoval geochemii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, poté pracoval jako vědecký pracovník v Českém geologickém ústavu v Praze. Islám přijal v roce 1994 a od roku 1999 vykonává funkci ředitele v Islámském centru v Praze. Sáňka však čelí obvinění ze strany policie, kvůli šíření nenávistné knihy a předsedou muslimské obce již není [25]

Muneeb Hassan Alrawi[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Muneeb Hassan Alrawi.

Muneeb Hassan Alrawi je český muslim iráckého původu. Od roku 1985 žije v Brně, kde vystudoval elektrotechniku na Vojenské akademii. V roce 1994 spoluzaložil Islámskou nadaci v Brně, později se dostal do jejího čela[26] a od roku 2009 je předsedou Ústředí muslimských obcí v České republice.

Eman Ghaleb[editovat | editovat zdroj]

Eman Ghaleb je česká studentka původem z Jemenu. Do povědomí veřejnosti se dostala zejména poté, co během léta 2015 spolu se svou rodinou zorganizovala úklid parků v Teplicích, kde lázeňští hosté z blízkého východu nechávali nepořádek, a arabskojazyčnou informační kampaň o pravidlech pobytu v České republice. Podle primátora Teplic Jaroslava Kubery se chování arabských turistů po kampani zlepšilo. O situaci informovaly také některé arabské televizní stanice.[27][28]

V dubnu 2016 se Eman Ghaleb stala cílem kampaně několika desítek lidí, kteří požadovali její vyloučení z teplického gymnázia.[29]

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islamofobie#Česká republika.

Kritika islámu se v Česku projevuje například odmítáním jeho vnějších projevů, jako je zahalování muslimských žen nebo odporem k výstavbě mešit, příkladem jsou nerealizovaná teplická a orlovská mešita pro potřeby zahraničních lázeňských hostů. Nárůst antiislamismu a islamofobie je důsledkem migrační krize a strachu z islámského terorismu, které se nejviditelněji projevily vzestupem iniciativy Islám v České republice nechceme v čele s Martinem Konvičkou, která usiluje o postavení islámu mimo zákon. Antiislámské tendence se objevují i v postojích dalších stran, zejména nacionalisticky vyhraněných jako je Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamury nebo Národní demokracie Adama Bartoše.

V roce 2005 Česká televize odvysílala dokument "Já, muslim", který mapuje muslimskou komunitu nejen z mešity v Praze na Černém Mostě.[30] Mj. v něm muslimský duchovní obhajuje sebevražedné útoky a přirovnává je k činu Jana Palacha.

Na jaře roku 2014 byla příslušníky Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu provedena razie u Václavského náměstí a na Černém Mostě v místech, kde se schází muslimové, a to kvůli podezření z vydání a distribuce knihy Základy Tauhídu – Islámský koncept boha, která údajně šíří rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti tzv. méněcenným rasám.[31][32]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  2. ŠKVRŇÁK, Jan. Relace Ibrahima Ibn Jakuba [online]. e-stredovek.cz, 2010-07-25, [cit. 2016-04-25].  
  3. a b c d http://www.mkcr.cz/assets/povinne-zverejnovane-informace/Znalecky-posudek-I.pdf [1]
  4. "Hrozí opakování historie? Mohamedáni kdysi Moravu plenili". Týden. 31. ledna 2015.
  5. "Turecké vojenské výboje na území dnešného Slovenska III."
  6. "Dvě stě Valachů padlo. Před 350 lety se Turek jal plenit Moravu". iDNES.cz. 12. října 2013.
  7. "Znojmo v tureckém ohrožení (4)". Znojemský týden.
  8. Lánové rejstříky (1656–1711)
  9. Štefan Pilárik: Turcico-Tartarica crudelitas (Turecko-tatárska ukrutnosť)
  10. "Kde byl první „maglajz“?". Lidé a země. 22. října 2014.
  11. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2005/10/musela-ji-vybojovat-infanterie-/
  12. MENDEL, Miloš. Muslimové v českých zemích. DINGIR online. duben 2006, roč. 9., čís. 1., s. 16–18.Dostupné online. ISSN 1212-1371
  13. http://www.extrastory.cz/muslimove-cesku-uznani-se-dockali-az-za-protektoratu-financoval-je-muslimsky-vudce-z-palestiny.html
  14. http://www.valka.cz/clanek_14637.html
  15. http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/muftihit.html
  16. Mendel, Miloš, Bečka, Jiří: ISLÁM A ČESKÉ ZEMĚ, Votobia Olomouc 1998, ISBN 80-7220-034-8
  17. http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/3D00462B10/$File/4032060119.pdf
  18. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=475854
  19. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  20. TOPINKA, D.. Integrační proces muslimů v České republice - Pilotní projekt. Výzkumná zpráva. vyd. Praha : [s.n.], 2006/2007.  
  21. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  22. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  23. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  24. http://www.veoh.com/watch/v6584076c5aWWPw6?h1=J%C3%A1%2C+muslim
  25. http://echo24.cz/a/wFktb/muslimy-uz-nevede-obvineny-sanka-nahradil-ho-muz-z-palestiny
  26. BERNÁTOVÁ, Lenka. Život v Brně je můj osud, říká muslim, pro kterého bylo studium v Česku trestem. iDNES.cz (MF Dnes) [online]. 2010-04-11. Dostupné online.  
  27. UČŇOVÁ, Martina. O co jde muslimům z Teplic? O jejich činech píší i arabská média. MoneyMAG.CZ [online]. MoneyMAG.cz, 2015-08-15 [cit. 2016-04-15]. Dostupné online. ISSN 2336-2588.  
  28. pba. Uklízejí Teplice a hlavně učí arabské turisty, jak se u nás chovat. ČT24 [online]. Česká televize, 2015-09-21 [cit. 2016-04-15]. Dostupné online.  
  29. ‚Vyhoďte muslimku z gymnázia.‘ Ředitel dostal desítky mailů. Echo24 [online]. Echo Media, 2016-04-15 [cit. 2016-04-15]. Dostupné online.  
  30. http://www.veoh.com/watch/v6584076c5aWWPw6?h1=J%C3%A1%2C+muslim
  31. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/270880-policie-zatykala-v-islamske-nadaci-kvuli-rasisticke-knize/
  32. http://www.lidovky.cz/policie-zasahuje-v-praze-kvuli-podezreni-z-sireni-zavadne-knihy-p82-/zpravy-domov.aspx?c=A140425_134327_ln_domov_mct

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MENDEL, Miloš; OSTŘANSKÝ, Bronislav; RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-9.  
  • MENDEL, Miloš; BEČKA, Jiří. Islám a české země. Olomouc : Votobia, 1998. ISBN 80-7220-034-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]