Islám v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Islám v České republice není příliš zastoupen, na rozdíl od zemí západní Evropy. Podle statistik mají muslimové zastoupení v Česku pod 0,1% z celkové populace. Většinou jej vyznávají přistěhovalci; pouze malou část vyznavačů pak tvoří konvertité (jedná se hlavně o členy českého původu smíšených rodin muslimů s původem z islámského světa a často mladé české muslimky). Fungující mešity jsou v Brně a v Praze u Rajské Zahrady.

Brněnská mešita (interiér)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islám#Islám a české země.

První historicky známá osoba, která navštívila dnešní Českou republiku a měla vědomosti o islámu, byl v 10. století Ibráhím ibn Jákúb, židovský obchodník a cestovatel z jižní části Pyrenejského poloostrova.

Poté se Češi setkali s muslimy až o mnoho století později, na konci století šestnáctého. Tehdy Osmanští Turci ohrožovali dolní Moravu, a část jí i obsadili. Na moravské území vpadli Turci poprvé v roce 1599 v průběhu tzv. dlouhé turecké války.[1] Roku 1663 podnikli Tataři z Krymského chanátu, od 15. století vazalové osmanského sultána, společně s Turky během osmansko-habsburské války několik vpádů na Moravu poté co padla strategická pevnost Nové Zámky na jižním Slovensku.[2][3] Tehdy bylo odvlečeno do otroctví na 12 000 obyvatel Moravy.[4][5] "Čoskoro sa začalo ohavné neslýchané prznenie a znásilňovanie žien a panien," napsal očitý svědek evangelický farář Štefan Pilárik o ženách, které odvlekli Tataři.[6]

V dobách romantismu v 19. století se objevuje zájem o orientální kulturu a i o islám, vzniká minaret v Lednici. Na přelomu století také působili již čeští arabisté, Alois Musil a Bedřich Hrozný. Roku 1912 byl pak islám i na území Rakouska-Uherska uzákoněn, jednalo se o vstřícný krok pro částečně muslimskou Bosnu a Hercegovinu, která tehdy byla monarchií anektována.

Roku 1934 vznikla první náboženská společnost (Moslimské náboženské obce pro Československo), ale během celé první republiky nebyla povolena. Povolení získala s nacistickou okupací, přesněji v roce 1941. V čele obce stál Hadži Mohamed Abdallah Brikcius (pravým jménem Alois Bohdan) - antisemita a redaktor časopisu Vlajka, který udržoval kontakty s pronacistickými arabskými představiteli, v roce 1943 mj. muslimská obec na území protektorátu obdržela 10 000 korun od velkého muftího al-Husajního,[7] který spolupracoval se samotným Hitlerem a organizoval muslimské jednotky SS.[8][9]Po válce byla obec rozpuštěna a obnovy se nedočkala ani po únorovém převratu. Představitel obce Brikcius byl po válce za své činy odsouzen k 8 letům žaláře a propuštěn byl v roce 1953. Další pokusy o obnovení nastaly v souvislosti s politickým uvolňováním roku 1968[zdroj?], ale byly neúspěšné.

Až v roce 1991 vzniklo Ústředí muslimských náboženských obcí. Roku 1998 byla otevřena první mešita, a to v Brně (pouze však bez minaretu, ten nebyl povolen), a o rok později i v Praze. Projekty na výstavbu dalších islámských svatostánků v menších městech (Teplická mešita, Orlovská mešita) však již narazily na odpor veřejnosti i církví. Muslimové se dále schází v modlitebnách, které tvoří soukromé nebo pronajaté prostory, např. dvě jsou u Václavského náměstí v Praze. Od roku 2004 je islám už oficiálně registrován i státem, takže nyní může Ústředí získávat i státní dotace. V roce 2005 Česká televize odvysílala dokument "Já, muslim", který mapuje muslimskou komunitu nejen z mešity v Praze na Černém Mostě.[10] Mj. v něm muslimský duchovní obhajuje sebevražedné útoky a přirovnává je k činu Jana Palacha.

Věřící[editovat | editovat zdroj]

Vyznavači islámu jsou většinou přistěhovalci a malé množství konvertitů. Přistěhovalci jsou většinou původem z tehdy socialistických zemí Blízkého východu (Sýrie, Irák), kteří studovali v ČSSR; dále uprchlíci z Bosny a Hercegoviny nebo příslušníci některých národů bývalého Sovětského svazu. Při sčítání lidu v roce 2001 se k islámu přihlásilo 3699 v ČR trvale žijících obyvatel.[11] V roce 2007 mělo žít v České republice 11 235 muslimů.[12]

Specifika a sebeprezentace muslimské komunity v českém prostředí[editovat | editovat zdroj]

Velikost muslimské komunity v českém prostředí lze těžko odhadnout - čísla vycházející ze sčítání lidu mohou být nepřesná, neboť uvádění náboženské příslušnosti je dobrovolné. Oficiální statistiky a kvalifikované odhady[13] nicméně uvádějí tyto údaje:

  • V roce 1998 bylo v ČR přibližně 600 angažovaných muslimů, přičemž desetinu z nich měli tvořit etničtí Češi a zbytek „cizinci“[14]
  • Při sčítání lidu v roce 2001 se k islámu přihlásilo přibližně 3 600 osob.
  • odhad - 11 235 muslimů pobývajících k 31. 12. 2005 v České republice.
  • K 31. 12. 2009 odhadujeme 19 097 pobývajících muslimů.
  • Nárůst oproti roku 2005 je 7 862 osob, vyjádřeno v procentech – o 41%.
  • V roce 2011 v rámci Sčítání lidu, domů a bytů zaznamenáváme u islámu 1 921 hlásících se osob. Vykládat si ale tyto údaje jako v termínech poklesu pravděpodobně nemůžeme, neboť v tomto případě řada osob hlásících se k danému náboženství využila možnosti své náboženství neuvést.

Za pozornost stojí, že v roce 1996 Ústředí muslimských obcí v ČR v dopise ministru kultury uvedlo, že se počet muslimů pohybuje kolem 25 000, přičemž 13 000 osob mělo být Ústředí „oddáno“.[15]

Etnické složení muslimské komunity v ČR[editovat | editovat zdroj]

Podle aktuálních dat (2009)[16] jsou v ČR zastoupeny následující subcivilizace:

  • turkická sunnitská (67,9 %),
  • arabská sunnitská (21,9 %),
  • indoárijská sunnitská (5,8 %),
  • perská šíitská (2,4 %),
  • indomalajská sunnitská (2 %).

Utváření novodobé muslimské komunity v ČR[editovat | editovat zdroj]

Heterogenita muslimské komunity v ČR je způsobena především dvěma migračními vlnami muslimů na naše území. První vlna proběhla v 70.-80. letech 20. století, kdy do socialistického Československa přijížděly stovky studentů ze „spřátelených“ islámských zemí, aby studovali především medicínu a technické obory. Mnozí se po ukončení studia rozhodli v Československu zůstat, založili rodiny a získali české státní občanství.

Druhá migrační vlna je co do kompozice pestřejší, tvoří ji především osoby s trvalým pobytem, s dlouhodobým pobytem, s azylem a občanstvím, které přišly na teritorium státu po roce 1989.[17]

Hierarchie uvnitř muslimské komunity v ČR[editovat | editovat zdroj]

Podle výzkumu[18] někteří muslimové v ČR chápou sebe sama jako první šiřitele islámu v českém prostředí. Vesměs stáli u zrodu dnes fungujících organizací, například se podíleli na zakládání organizací nebo výstavbě mešit. Vytvářejí historii své komunity a docela dobře ji znají. Muslimové, kteří se lokalizovali do pomyslného centra komunity, si kladou za cíl zastřešovat všechny muslimy, kteří pobývají na území Čech a Moravy. Vytváří podmínky pro přijímání českých konvertitů a rovněž své praktiky směřují k muslimům, kteří se nacházejí spíše na okraji komunity či mimo ni. Tyto praktiky mají misijní charakter. Jsou legitimizovány pomocí, ale směřují k překrytí etnokulturních identit nových imigrantů. Jádro komunity tenduje k vytváření vlastních separovaných institucí, které odpovídají úsilí vytvořit komunitu, která dokáže své členy náležitě ochránit před negativními vlivy a nebezpečími, přicházejícími z okolní společnosti. Mezi tyto instituce má patřit muslimská škola pro děti, další mešity, vlastní média, halál obchody, kulturní centra a kluby. Na angažované jádro komunity, které je z drtivé většiny arabské a sociálně-ekonomicky integrované (většinou jde o vysokoškolsky vzdělané jednotlivce, kteří se v Čechách usadili a založili zde rodiny) mají úzké vazby čeští konvertité k islámu.

Na druhé straně zde máme i muslimy, jejichž etnokulturní původ převažuje v sebehodnocení jejich vlastní identity nad více či méně praktikovaným náboženstvím. Svou roli v komunitě sehrávají i jazykové bariéry. Tito muslimové bez vazby na komunitu mohou pocházet například z Afriky a SSSR, etnokulturní identita je pro ně důležitější než náboženství, většinou se nebaví s Araby apod. Turci a Čečenci jsou separovaní zvlášť - Turci mají v Praze vlastní modlitebnu a "vlastní muslimský svět".

Značná heterogenita, kterou se vyznačuje muslimská přítomnost, se projevila při formování institucionálního rámce muslimských organizací, které provázelo tříštění, frakcionářství a projevy osobních nepřátelství.[19]

Vnímání islámu v rámci české muslimské komunity[editovat | editovat zdroj]

Výzkumy[20] ukazují, že muslimská komunita na území České republiky se dá rozdělit na muslimy praktikující a nepraktikující.

  • Praktikující muslim - striktně dbá na dodržování norem týkajících se islámu, považuje se za "dobrého" muslima, zasazuje se o uplatňování práva šarí'a, hlásí se k obnově islámu podle předků, je "angažovaným věřícím" (aktivně se zapojuje do činnosti komunity, je ochotný islám reprezentovat na veřejnosti), někteří vyjadřují touhu po islamizaci společnosti.
  • Nepraktikující muslim - byl v islámu socializován, ale po mnoha desítkách let pobytu mimo svou zemi ho již nepraktikuje, případně se vzdal dodržování některých norem a pravidel, která považuje v českém prostředí za přísná či zbytečná.

Islám je českou muslimskou komunitou pokládán za dobrý následováníhodný vzor. Je dokonalý, nedokonalost zůstává lidem. Má globální transnacionální rozměr - spojuje všechny muslimy na celém světě do jedné komunity, je jednotícím prvkem, základem „hezkého chování k ostatním lidem, k muslimům“. Hodnoty islámu jsou podle muslimů správné, nejvyšší a nezpochybnitelné. Popírat islám znamená popírat základní principy života, život jako takový. Islám je neoddělitelný od společnosti a sjednocuje jednotlivé systémy, které moderní společnost oddělila, do jednoho. „To je systém, ..., sociální systém, politický systém, jako islám je dokonalý v tomhletom směru...“. Podle muslimů eliminuje patologické jednání a jevy tím, že podporuje vzájemnou mezilidskou solidaritu. Pro některé představuje alternativu dvou nenaplněných vizí - socialismu a kapitalismu. Islám je schopen uzdravit společnost, která není schopna řešit své vlastní problémy. Všude tam, kde není islám, je podle muslimů prostor pro patologické společenské jevy. [21]

Obrana islámu před stigmatizací zvenčí komunitu mobilizuje a uchylují se k ní i ti, kteří jsou spíše nepraktikujícími muslimy.

Názory českých muslimů na jednotlivé prvky islámu a jejich aplikaci v rámci české společnosti[editovat | editovat zdroj]

Být muslimem v Česku znamená podle muslimů samotných respektovat islám, oddat se mu a současně se umět vyrovnat s připsanou cizostí. Muslimové při provádění těchto praktik v novém prostředí čelí mnohým překážkám. V rozhovorech uváděli nespočet příkladů, kdy museli hledat kompromis či vynalézat nový způsob, jak pravidla dodržovat tam, kde jejich praktikám nerozumí či pro ně nemají pochopení.[22]

  • dodržování předpisů týkajících se stravy (halál) - nákup potravin ve speciálních halál obchodech či v mešitách, vyjednávání se vzdělávacími zařízeními, aby děti nekonzumovaly vepřové, dovoz halál potravin ze zahraničí, vlastní potravinová soběstačnost ( „... kúpím živú slepicu a já je sám zabiju jak halál.“), nedůvěra k tomu, co kupují, resp. k tomu, co je psáno na etiketách (obavy z neuváděného přidávání vepřového masa a produktů do potravinových výrobků),
  • zahalování žen na veřejnosti - čeští muslimové vnímají, že ve srovnání se Západem zahalená žena ještě pořád budí velkou pozornost, ortodoxnější část komunity na zahalování trvá (i pro své dcery, které se v ČR již narodily), nepraktikující muslimové ne
  • sňatková politika - podle zásad islámu není možné uzavřít sňatek muslimky s nemuslimem, opačně to není problém. V české muslimské komunitě existují tři varianty přípustnosti mezietnického sňatku: zásadní odmítnutí, akceptaci za jistých podmínek a ponechání svobodné volby. Jistý ústupek je možný, pokud by eventuální partner dcery přistoupil na islám.
  • zakát (almužna pro chudé) - čeští muslimové většinou dávají peněžní dary chudým lidem ze svého nejbližšího okolí.

Ve větě „přesto, že jsem muslim, rád si zajdu na pivečko“ zaznívá, že o identitu muslima se nedá připravit nerespektováním norem.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. "Hrozí opakování historie? Mohamedáni kdysi Moravu plenili". Týden. 31. ledna 2015.
  2. "Turecké vojenské výboje na území dnešného Slovenska III."
  3. "Dvě stě Valachů padlo. Před 350 lety se Turek jal plenit Moravu". iDNES.cz. 12. října 2013.
  4. "Znojmo v tureckém ohrožení (4)". Znojemský týden.
  5. Lánové rejstříky (1656–1711)
  6. Štefan Pilárik: Turcico-Tartarica crudelitas (Turecko-tatárska ukrutnosť)
  7. http://www.extrastory.cz/muslimove-cesku-uznani-se-dockali-az-za-protektoratu-financoval-je-muslimsky-vudce-z-palestiny.html
  8. http://www.valka.cz/clanek_14637.html
  9. http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/muftihit.html
  10. http://www.veoh.com/watch/v6584076c5aWWPw6?h1=J%C3%A1%2C+muslim
  11. http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/3D00462B10/$File/4032060119.pdf
  12. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=475854
  13. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  14. Mendel, Miloš, Bečka, Jiří: ISLÁM A ČESKÉ ZEMĚ, Votobia Olomouc 1998, ISBN: 80-7220-034-8
  15. Mendel, Miloš, Ostřanský, Bronislav, Rataj, Tomáš: ISLÁM V SRDCI EVROPY. VLIVY ISLÁMSKÉ CIVILIZACE NA DĚJINY A SOUČASNOST ČESKÝCH ZEMÍ, Praha, Academia 2007, ISBN: 978-80-200-1554-9
  16. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  17. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  18. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  19. Mendel, Miloš, Ostřanský, Bronislav, Rataj, Tomáš: ISLÁM V SRDCI EVROPY. VLIVY ISLÁMSKÉ CIVILIZACE NA DĚJINY A SOUČASNOST ČESKÝCH ZEMÍ, Praha, Academia 2007, ISBN: 978-80-200-1554-9
  20. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  21. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  22. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vziklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010-2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MENDEL, Miloš; OSTŘANSKÝ, Bronislav; RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1554-0.  
  • MENDEL, Miloš; BEČKA, Jiří. Islám a české země. Olomouc : Votobia, 1998. ISBN 80-7220-034-8.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]