Islám v Česku

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brněnská mešita

Islám v Česku patří mezi minoritní náboženství. Odhad počtu muslimů v Česku je asi 22 tisíc (asi 0,2 % obyvatel).[1][2] Dle posledního sčítání lidu v roce 2011 se k islámu přihlásilo 3 358 osob.[1] Téměř všichni muslimové v Česku jsou sunnité.[3]

Islámská centra se nachází hlavně v Praze a Brně, dále v Teplicích, Hradci Králové, Liberci, Plzni, Karlových Varech a v obci Kolová (okres Karlovy Vary).[4] Disponují knihovnami, pořádají přednášky s islámskou tematikou, společná čtení Koránu, výuku arabštiny i programy pro děti. Pomáhají také v uprchlických táborech a podle možností se účastní duchovní péče o vazebně stíhané a odsouzené muslimy.[5]

Náboženský život se odehrává především ve dvou mešitách v Praze a v Brně, spravovaných kulturními nadacemi s názvem Islámská nadace v Praze[6] a Islámská nadace v Brně[7]. Provizorní pražská mešita fungovala od roku 1992 v nevyhovujících prostorách, skutečná mešita byla dokončena roku 1999. Další modlitebna spojená s kulturním a informačním centrem byla v centru Prahy zprovozněna Islámskou nadací roku 2003. V Praze se k modlitbám schází též skupina muslimů, organizovaná v rámci Všeobecného svazu muslimských studentů v České republice. Turečtí muslimové zřídili v Praze Islámské kulturní středisko pro ČR. V Brně byla otevřena mešita roku 1998 díky pomoci Agentury pro záchranu třetího světa (TWRA) s ústředím ve Vídni. V roce 2004 byly místními úřady odmítnuty plány na stavbu mešity v Orlové.[8]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islám#Islám a české země.

První historicky známá osoba, která navštívila dnešní Česko a měla vědomosti o islámu, byl v 10. století Ibráhím ibn Jákúb, židovský arabsky mluvící kupec z Al-Andalus (dnes Španělsko), který procestoval střední Evropu a navštívil také Prahu. Podle českého historika Dušana Třeštíka nebyl Ibráhím ibn Jákúb pouhým kupcem, neboť na to měl prý příliš rozsáhlé vzdělání a rozhodně se nepohyboval po hlavních obchodních trasách. Třeštík jej považuje za diplomata, neoficiálního vyslance cordóbského chalífy al-Hakama II., který jel navštívit císaře Otu I. do Magdeburku.[9]

„Česká společnost se s islámem seznamovala již ve středověku prostřednictvím muslimských vzdělanců, kteří uchovávali a rozvíjeli antické dědictví. Na počátku novověku referovalo o islámském blízkém Východě několik vzdělaných českých poutníků do Palestiny. Ve více spisech ovšem převládal tón, varující před islámem jako před bludným a nebezpečným náboženstvím. Tento negativní pohled na islám byl posilován strachem z expanze osmanské říše, který byl v Evropě pociťován od pádu Cařihradu (1453) až do první světové války.“[10] V 16. století to obyvatelé Moravy pocítili na vlastní kůži, když Osmanští Turci ohrožovali její dolní část a část jí i obsadili. Na moravské území vpadli Turci poprvé v roce 1599 v průběhu tzv. dlouhé turecké války.[11] Roku 1663 podnikli Tataři z Krymského chanátu, od 15. století vazalové osmanského sultána, společně s Turky během osmansko-habsburské války několik vpádů na Moravu poté, co padla strategická pevnost Nové Zámky na jižním Slovensku.[12][13] Tehdy bylo odvlečeno do otroctví na 12 000 obyvatel Moravy.[14][15]Čoskoro sa začalo ohavné neslýchané prznenie a znásilňovanie žien a panien“, napsal očitý svědek evangelický farář Štefan Pilárik o ženách, které odvlekli Tataři.[16]

První významnější střet mezi českými vojáky a místní muslimskou populací se odehrál během Rakousko-uherské okupace Bosny a Hercegoviny v roce 1878, když přepadení rakousko-uherské kavalérie místními muslimy ve městě Maglaj, které se změnilo v krveprolití dalo hovorové češtině slovo „maglajz“[17] a vedlo k vyhlášení výjimečného stavu v nové rakousko-uherské državě. Místní povstalci nebrali zajatce a vojákům uřezávali hlavy, nosy, uši a další části těla.[18] Demografický pohyb Rakousko-Uherska přispěl také k tomu, že se na českém území začali usazovat občané muslimského vyznání.[19] V dobách romantismu v 19. století se objevuje zájem o orientální kulturu a i o islám, vzniká minaret v Lednici. Na přelomu století také působili již čeští arabisté, Alois Musil a Bedřich Hrozný.

„K vojenským, obchodním a cestovatelským stykům přibyl kontakt s muslimy jako občany stejného státu po roce 1908, kdy Rakousko-Uhersko anektovalo muslimskou Bosnu a Hercegovinu. Roku 1912 vstoupil v platnost rakouský zákon, jímž byl islám hanafijské právní školy uznán za jedno ze státních náboženství. Ovšem česká muslimská obec se sešla až v novém státním útvaru, Československu, roku 1934. Toho roku se konala ustavující schůze Moslimské náboženské obce pro Československo s ústředím v Praze. K jejímu oficiálnímu uznání ze strany státu však nedošlo z několika příčin. Jednou z nich byl patrně zápas o orientaci obce který proběhl v letech 1935 a 1936 a v němž zvítězilo radikálnější křídlo. Negativní roli sehrálo i právní dědictví, které bylo rozdílné v českých zemích (po Rakousku) a na Slovensku a Podkarpatské Rusi (po Uhersku). K tomu je patrně třeba přičíst i obavy úřadů z organizovaných muslimů. Moslimskou náboženskou obec pro Čechy a Moravu v Praze tak uznala až protektorátní vláda roku 1941. Obec tehdy měla asi sedm set členů a jejím duchovním vůdcem byl bosenský muslim. Aktivními členy byli především čeští konvertité k islámu. Významnou osobností obce byl Hadži Mohamed Abdalláh Brikcius (1903–1959, pravým jménem Alois Bohdan) – antisemita a redaktor časopisu hnutí Vlajka, který udržoval kontakty s pronacistickými arabskými představiteli, v roce 1943 mj. muslimská obec na území protektorátu obdržela 10 000 korun od bývalého velkého muftího al-Husajního,[20] který spolupracoval se samotným Hitlerem a organizoval muslimské jednotky SS.[21][22] Po válce byl proto jako zrádce vězněn. Zrušením rozhodnutí protektorátní vlády skončila po druhé světové válce i registrace Moslimské náboženské obce.“[10]

„V poválečné době se duchovní život muslimů rozvíjel převážně v soukromí, protože úřady nepovolovaly působení jiných než státem registrovaných náboženských organizací. Částečné obnovení náboženských svobod v letech 1968–1969 využili čeští muslimové k úsilí o registraci společnosti Yeni Çeri - Sociální organizace Moslimů v Praze, ale tato snaha nepřinesla výsledky.“[10]

„V roce 1991 obnovilo činnost Al-Ittihad Al-Islami - Ústředí muslimských náboženských obcí v Československu, resp. v ČSFR. Náboženské obce se ovšem nepodařilo obnovit a Ústředí (bez právní subjektivity) se soustředilo na informační a koordinační činnost. Předsedou Ústředí byl zvolen Přemysl (Mohamed Ali) Šilhavý, roku 2000 převzal jeho kompetence jako zastupující předseda Vladimír Sáňka. Ústředí obnovilo časopis Hlas, který vycházel nejprve v letech 1937–1945. Roku 1991 byl obnoven pod názvem Hlas Ústředí muslimských náboženských obcí v Československu a vyšel jeho 10. ročník. Úspěchem českých muslimů bylo vydání reprezentativního tisku koránu s komentářem (Svatý Korán) roku 2000 v nakladatelství AMS za pomoci Agentury pro záchranu třetího světa (TWRA).“[10]

Organizace muslimů v ČR[editovat | editovat zdroj]

Ústředí muslimských obcí České republiky[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ústředí muslimských obcí České republiky.

Ústředí muslimských obcí České republiky bylo znovu ustaveno začátkem 90. let 20. století. Má sídlo v pražské mešitě na Černém Mostě. Jedná se o zastřešující organizací, pod kterou do konce roku 2015 vznikly samostatné místní muslimské obce v Praze, Brně a Teplicích.

Všeobecný svaz muslimských studentů v České republice[editovat | editovat zdroj]

Byl založen r. 1992 jako nejstarší organizace, které koordinovaly aktivity muslimů v ČR. Působí na celém území, především ve velkých univerzitních městech /Praha, Brno, Olomouc, Ostrava, Hradec Králové a Olomouc/. Sídlí v objektu Muslimské nadace v Praze. Byl založen tehdejším súdánským studentem architektury Muhammadem Abbasem al-Mutasimem, který žije v Česku od r.1988 a v současnosti předsedá Muslimské unii. Svaz sdružuje především zahraniční studenty z muslimských zemí. Studenty kontaktuje především ve školících střediscích pro výuku českého jazyka a snaží se jim poskytnout základní informace o životě v ČR, muslimské komunitě a o aktivitách, na kterých se mohou podílet. Svaz se zaměřuje na osvětovou a vzdělávací činnost.[23]

Muslimská unie[editovat | editovat zdroj]

Byla zaregistrovaná v r. 2000 jako občanské sdružení. Sdružuje převážně české muslimy. Podle jejích stanov je jejím cílem především šíření víry, plánování, zajišťování objektivních informací o islámu a podpora vzdělávací činnosti v oblasti kultury, podpora sociálně slabých, nemocných, živelnými pohromami či jinak postižených muslimů. Také pomoc v rámci zajišťování provozního zázemí v ČR. Jedním ze zakladatelů byl Muhammad Abbas ze Súdánu, který je nyní jeden z mála cizinců v organizaci. Významnou postavou zde byl Miroslav Krakovič, který se zaměřoval na překlady knih a tvorbu internetového portálu unie /www.muslim-inform.cz/. Nyní se k Unii nehlásí a stránky nefungují. Platné fungující stránky jsou nyní www.muslimskaunie.cz/. Počátky unie objevíme již v r. 1999. Většina českých muslimů většinou nehovořících arabsky, cítili nedostatek informací, neporozumění páteční modlitbě, četbě Koránu a hadíthu. Proto se muslimská unie ze začátku zaměřovala především na pomoc českým muslimům na řešení náboženských problémů uvnitř muslimské obce, např. vysvětlování jednotlivých článků víry. V současnosti se specializuje na překlady odborných publikací.

Muslimská unie je jedinou organizací v ČR, která se věnuje médiím aktivně. Ostatní organizace jsou spíše pasivní a reagují pouze na podněty z médií.[23]

Liga českých muslimů[editovat | editovat zdroj]

Vznikla ve snaze postavit islám na legální základ, dokud nedojde ke státnímu uznání islámu. Založil ji Dr. Petr Pelikán s profesorem Šilhavým. V lize se měli sdružovat čeští konvertité. Tato myšlenka se však neujala.[23]

Islámský svaz[editovat | editovat zdroj]

Byl založen roku 1990 a u ministerstva vnitra je oficiálně registrován jako kulturní a společenská organizace. U jeho vzniku stál český konvertita Ing. Sálim Vladimír Voldán. Udržoval četné styky s misijními centry v zahraničí a jeho zaujetí pro súfismus ho vzdálilo od zde většinového sunnitského islámu.[23]

Internetové muslimské komunity[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o muslimské komunity, které své názory prezentují prostřednictvím internetu. Nejedná se o muslimskou organizaci typu občanského sdružení či kulturních organizací. Je to skupina lidí, které sdílejí společné názory a chtějí se podělit o své zkušenosti. Většina z těchto členů jsou členy některé z muslimských organizací v ČR. Konvertité jsou často s těmito komunitami ve spojení.[23]

Liberální muslimové[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o skupinu převážně českého a slovenského původu. Distancuje se od radikálních projevů skupin v muslimském světě. Snaží se ukázat jinou tvář islámu, než jak ji prezentují média ve spojitosti s násilnými a teroristickými akcemi. Snaží se objektivně informovat širokou veřejnost o náboženském systému islámu, jeho historii, věrouce a životě muslimské komunity v různých koutech světa.[23]

Muslimská komunita[editovat | editovat zdroj]

Věková struktura Ústředí muslimských obcí v České republice roku 2011

Statistika[editovat | editovat zdroj]

V roce 1998 bylo v Česku přibližně 600 angažovaných muslimů, přičemž desetinu z nich měli tvořit etničtí Češi a zbytek „cizinci“.[24]

Při sčítání lidu v roce 2001 se k islámu přihlásilo 3699 v ČR trvale žijících obyvatel,[25] při sčítání lidu v roce 2011 to bylo 3358 osob.[26] Tato čísla ale mohou být nepřesná, neboť uvádění náboženské příslušnosti je dobrovolné.

Představitelé muslimů odhadli, že při svátcích se v roce 2004 v mešitách vystřídalo celkem asi 1 500 muslimů, z toho je údajně asi 400 českých konvertitů k islámu.[27]

Podle sociologického výzkumu o životě muslimů v Česku zveřejněného ministerstvem vnitra v ČR v roce 2007 žilo tehdy v Česku 11 235 muslimů, přes dvě třetiny z nich pocházely z turecké a arabské sunnitské větve. Největší část imigrantů pocházela z Iráku, Jemenu, Sýrie, Egypta, Libye, ale i z Afghánistánu nebo Bosny a Hercegoviny.[28]

K roku 2017 žilo v Česku podle odhadů odborníků asi 22 tisíc muslimů (asi 0,2 % obyvatel).[1][2]

Různorodost muslimské komunity v Česku[editovat | editovat zdroj]

V Česku proběhly dvě migrační vlny muslimů. První vlna proběhla v 70.–80. letech 20. století, kdy do socialistického Československa přijížděly stovky studentů ze spřátelených islámských zemí, aby studovali především medicínu a technické obory. Mnozí se po ukončení studia rozhodli v Československu zůstat, založili rodiny a získali české státní občanství. Druhá migrační vlna je co do kompozice pestřejší, tvoří ji především osoby s trvalým pobytem, s dlouhodobým pobytem, s azylem a občanstvím, které přišly na teritorium státu po roce 1989.[29]

Heterogenita muslimské komunity v Česku je dána zejména různorodým složením muslimů podle země původu. Podle dat z roku 2009[3] jsou v ČR zastoupeny následující subcivilizace muslimů:

  • turkická sunnitská (67,9 %) – Albánie, Ázerbájdžán, Čečensko, Bosna a Hercegovina, Bulharsko, Gruzie, Kazachstán, Kyrgyzstán, Makedonie, Srbsko, Černá Hora, Turecko, Turkmenistán, Uzbekistán,
  • arabská sunnitská (21,9 %) – Bahrajn, Irák, Katar, Kuvajt, Libanon, Jemen, Jordánsko, Omán, Palestina, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty, Sýrie, Alžírsko, Egypt, Libye, Maroko, Niger, Senegal, Tunisko,
  • indoárijská sunnitská (5,8 %) – Afghánistán, Bangladéš, Pákistán,
  • perská šíitská (2,4 %) – Írán, Tádžikistán,
  • indomalajská sunnitská (2 %) – Indonésie, Malajsie.
Celkový počet cizinců z muslimských zemí[30]
Stát 1994 1998 2002 2006 2010 2014 2018 2020
KazachstánKazachstán Kazachstán 31 2009 2159 2379 4243 5000 6174 5761
TureckoTurecko Turecko 223 392 380 807 1377 1620 3109 3363
Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina 720 1402 1602 1727 2168 1902 2384 2299
UzbekistánUzbekistán Uzbekistán 2 61 104 496 1787 1582 2266 2288
ÁzerbájdžánÁzerbájdžán Ázerbájdžán 28 43 133 195 674 812 1293 1394
KosovoKosovo Kosovo ? ? ? ? 578 1085 1296 1370
SýrieSýrie Sýrie 364 423 314 394 548 678 1348 1329
EgyptEgypt Egypt 162 193 155 273 545 728 1151 1211
TuniskoTunisko Tunisko 114 217 189 349 608 774 1087 1167
KyrgyzstánKyrgyzstán Kyrgyzstán 1 84 228 324 572 564 1025 1077
AlžírskoAlžírsko Alžírsko 165 666 381 526 641 684 759 780
ÍránÍrán Írán 114 156 118 145 327 353 763 771
NigérieNigérie Nigérie 49 160 185 285 544 617 756 765
BangladéšBangladéš Bangladéš 38 59 35 54 117 143 667 730
PákistánPákistán Pákistán 62 292 197 266 471 526 633 659
AlbánieAlbánie Albánie 57 134 150 208 289 272 461 556
IrákIrák Irák 212 192 157 212 323 297 552 518
MarokoMaroko Maroko 54 144 111 173 215 254 382 429
IndonésieIndonésie Indonésie 17 22 46 85 163 167 312 413
LibanonLibanon Libanon 188 194 173 240 297 304 356 349
AfghánistánAfghánistán Afghánistán 184 154 98 133 300 216 402 345
JordánskoJordánsko Jordánsko 152 167 137 193 214 237 287 320
MalajsieMalajsie Malajsie 14 11 15 107 387 323 198 233
LibyeLibye Libye 207 268 271 323 177 193 227 232
JemenJemen Jemen 173 154 145 190 209 191 226 199
PalestinaPalestina Palestina 0 56 78 110 133 156 196 174
TádžikistánTádžikistán Tádžikistán 0 30 46 58 142 115 200 151
Saúdská ArábieSaúdská Arábie Saúdská Arábie 4 6 36 54 67 157 167 90
Pobřeží slonovinyPobřeží slonoviny Pobřeží slonoviny 1 16 11 45 66 75 83 87
GuineaGuinea Guinea 75 37 28 48 68 75 77 80
SúdánSúdán Súdán 100 72 49 45 58 46 70 69
SenegalSenegal Senegal 23 36 27 41 55 52 63 66
TurkmenistánTurkmenistán Turkmenistán 3 13 15 21 40 37 63 56
MaledivyMaledivy Maledivy 0 2 3 4 2 2 6 47
OmánOmán Omán 1 1 1 1 0 0 34 31
MaliMali Mali 22 15 13 30 29 28 28 28
Burkina FasoBurkina Faso Burkina Faso 6 6 5 11 15 15 18 19
BahrajnBahrajn Bahrajn 25 64 48 30 15 9 18 19
KuvajtKuvajt Kuvajt 9 11 55 30 19 21 25 19
Sierra LeoneSierra Leone Sierra Leone 2 2 3 5 12 11 20 19
Guinea-BissauGuinea-Bissau Guinea-Bissau 3 16 10 13 6 18 18 18
SomálskoSomálsko Somálsko 6 0 1 8 9 2 14 18
GambieGambie Gambie 0 2 1 4 8 11 12 15
EritreaEritrea Eritrea 0 5 4 3 2 2 21 12
Spojené arabské emirátySpojené arabské emiráty Spojené arabské emiráty 5 5 6 7 6 7 9 11
ČadČad Čad 4 5 6 7 7 6 7 5
MauritánieMauritánie Mauritánie 4 1 2 3 4 6 4 3
NigerNiger Niger 2 17 4 2 3 2 3 2
DžibutskoDžibutsko Džibutsko 0 0 0 1 3 1 2 1
KomoryKomory Komory 0 0 1 0 0 0 0 1
KatarKatar Katar 1 1 1 1 0 0 0 0
Celkem 3627 8016 7937 10666 18543 20376 29272 29599

Svou roli v komunitě sehrávají jazykové bariéry. Páteční bohuslužba v modlitebnách v Česku probíhá obvykle ve dvou jazycích - arabština/čeština. Výjimku tvoří pražská modlitebna na Palmovce, kde bohoslužba probíhá v turečtině/češtině a vychází tak vstříc velké části muslimů v Česku, kteří mluví turecky a neovládají češtinu či arabštinu.

Podle pana Topinky lze v muslimské komunitě indentifikovat tyto skupiny muslimů:[31]

  • muslimové jádra a muslimové periferie nebo
  • Arabové, ostatní a konvertité

Vnímání islámu v rámci české muslimské komunity[editovat | editovat zdroj]

Výzkumy[32] ukazují, že muslimská komunita na území České republiky se dá rozdělit na muslimy praktikující a nepraktikující.

  • Praktikující muslim – striktně dbá na dodržování norem týkajících se islámu, považuje se za "dobrého" muslima, zasazuje se o uplatňování práva šarí'a, hlásí se k obnově islámu podle předků, je "angažovaným věřícím" (aktivně se zapojuje do činnosti komunity, je ochotný islám reprezentovat na veřejnosti), někteří vyjadřují touhu po islamizaci společnosti.
  • Nepraktikující muslim – byl v islámu socializován, ale po mnoha desítkách let pobytu mimo svou zemi ho již nepraktikuje, případně se vzdal dodržování některých norem a pravidel, která považuje v českém prostředí za přísná či zbytečná.

Islám je českou muslimskou komunitou pokládán za dobrý následováníhodný vzor. Je dokonalý, nedokonalost zůstává lidem. Má globální transnacionální rozměr – spojuje všechny muslimy na celém světě do jedné komunity, je jednotícím prvkem, základem „hezkého chování k ostatním lidem, k muslimům“. Hodnoty islámu jsou podle muslimů správné, nejvyšší a nezpochybnitelné. Popírat islám znamená popírat základní principy života, život jako takový. Islám je neoddělitelný od společnosti a sjednocuje jednotlivé systémy, které moderní společnost oddělila, do jednoho. „To je systém, …, sociální systém, politický systém, jako islám je dokonalý v tomhletom směru...“. Podle muslimů eliminuje patologické jednání a jevy tím, že podporuje vzájemnou mezilidskou solidaritu. Pro některé představuje alternativu dvou nenaplněných vizí – socialismu a kapitalismu. Islám je schopen uzdravit společnost, která není schopna řešit své vlastní problémy. Všude tam, kde není islám, je podle muslimů prostor pro patologické společenské jevy.[33]

Obrana islámu před stigmatizací zvenčí komunitu mobilizuje a uchylují se k ní i ti, kteří jsou spíše nepraktikujícími muslimy.

Být muslimem v Česku znamená podle muslimů samotných respektovat islám, oddat se mu a současně se umět vyrovnat s připsanou cizostí. Muslimové při provádění těchto praktik v novém prostředí čelí mnohým překážkám. V rozhovorech uváděli nespočet příkladů, kdy museli hledat kompromis či vynalézat nový způsob, jak pravidla dodržovat tam, kde jejich praktikám nerozumí či pro ně nemají pochopení.[34]

  • dodržování předpisů týkajících se stravy (halál) – nákup potravin ve speciálních halál obchodech či v mešitách, vyjednávání se vzdělávacími zařízeními, aby děti nekonzumovaly vepřové maso, dovoz halál potravin ze zahraničí, vlastní potravinová soběstačnost, nedůvěra k tomu, co kupují, resp. k tomu, co je psáno na etiketách (obavy z neuváděného přidávání vepřového masa a produktů do potravinových výrobků)
  • zahalování žen na veřejnosti – čeští muslimové vnímají, že ve srovnání se Západem zahalená žena ještě pořád budí velkou pozornost a navíc je velmi často vystavena slovním i fyzickým útokům, proti některým zahaleným ženám jsou vedeny téměř "hony na čarodějnice", kdy islamofobové sepisují petice pro vyloučení zahalených studentek z gymnázia apod
  • sňatková politika – podle zásad islámu není možné uzavřít sňatek muslimky s nemuslimem, opačně to není problém. V české muslimské komunitě existují tři varianty přípustnosti mezietnického sňatku: zásadní odmítnutí, akceptaci za jistých podmínek a ponechání svobodné volby. Muslim se může oženit s nemuslimkou, je-li to nemuslimka věřící, a to z toho důvodu, aby v jejich rodině panovala důležitá jednota v otázce společné výchovy dětí.
  • zakát (almužna pro chudé) – čeští muslimové většinou dávají peněžní dary chudým lidem ze svého nejbližšího okolí.

V roce 2005 Česká televize odvysílala dokument Já, muslim, který mapuje muslimskou komunitu nejen z mešity v Praze na Černém Mostě.[35]

Známí muslimové žijící v ČR[editovat | editovat zdroj]

Brněnská mešita (interiér)

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Islamofobie#Česká republika.

Kritika islámu se v Česku projevuje například odmítáním jeho vnějších projevů, jako je zahalování muslimských žen nebo odporem k výstavbě mešit, příkladem jsou nerealizovaná teplická a orlovská mešita pro potřeby zahraničních lázeňských hostů. Nárůst antiislamismu a islamofobie je důsledkem migrační krize a strachu z islámského terorismu, které se nejviditelněji projevily vzestupem iniciativy Islám v České republice nechceme v čele s Martinem Konvičkou, která usiluje o postavení islámu mimo zákon. Antiislámské tendence se objevují i v postojích dalších stran, zejména nacionalisticky vyhraněných jako je Svoboda a přímá demokracie Tomio Okamury nebo Národní demokracie Adama Bartoše.

V roce 2005 Česká televize odvysílala dokument "Já, muslim", který mapuje muslimskou komunitu nejen z mešity v Praze na Černém Mostě.[38] Mj. v něm muslimský duchovní obhajuje sebevražedné útoky a přirovnává je k činu Jana Palacha.

Kauza Základy Tauhidu[editovat | editovat zdroj]

Na jaře roku 2014 byla příslušníky Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu provedena razie u Václavského náměstí a na Černém Mostě v místech, kde se schází muslimové, a to kvůli podezření z vydání a distribuce knihy Základy Tauhídu – Islámský koncept boha, která údajně šíří rasismus, antisemitismus, xenofobii a násilí proti tzv. méněcenným rasám.[39][40]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Manipulace v předvolební debatě: V ČR žije třicet tisíc muslimů, dalších desítky tisíc jsou neregistrovaní - Manipulátoři. Manipulátoři. 2017-09-17. Dostupné online [cit. 2018-01-10]. (česky) 
  2. a b Europe’s Growing Muslim Population. Pew Research Center's Religion & Public Life Project. 2017-11-29. Dostupné online [cit. 2017-12-31]. (anglicky) 
  3. a b Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  4. Mešity a modlitebny v ČR. www.praha-muslim.cz [online]. [cit. 2017-12-30]. Dostupné online. 
  5. http://www.mkcr.cz/assets/povinne-zverejnovane-informace/Znalecky-posudek-I.pdf
  6. Islámská nadace v Praze. www.praha.muslim.cz [online]. [cit. 2017-12-31]. Dostupné online. 
  7. Islámská nadace v Brně. brno.muslim.cz [online]. [cit. 2017-12-31]. Dostupné online. 
  8. http://www.mkcr.cz/assets/povinne-zverejnovane-informace/Znalecky-posudek-I.pdf
  9. ŠKVRŇÁK, Jan. Relace Ibrahima Ibn Jakuba [online]. e-stredovek.cz, 2010-07-25 [cit. 2016-04-25]. 
  10. a b c d http://www.mkcr.cz/assets/povinne-zverejnovane-informace/Znalecky-posudek-I.pdf [1]
  11. "Hrozí opakování historie? Mohamedáni kdysi Moravu plenili". Týden. 31. ledna 2015.
  12. "Turecké vojenské výboje na území dnešného Slovenska III."
  13. "Dvě stě Valachů padlo. Před 350 lety se Turek jal plenit Moravu". iDNES.cz. 12. října 2013.
  14. "Znojmo v tureckém ohrožení (4) Archivováno 7. 7. 2015 na Wayback Machine". Znojemský týden.
  15. Lánové rejstříky (1656–1711)
  16. Štefan Pilárik: Turcico-Tartarica crudelitas (Turecko-tatárska ukrutnosť)
  17. "Kde byl první „maglajz“?". Lidé a země. 22. října 2014.
  18. http://dejinyasoucasnost.cz/archiv/2005/10/musela-ji-vybojovat-infanterie-/
  19. MENDEL, Miloš. Muslimové v českých zemích. DINGIR online. duben 2006, roč. 9., čís. 1., s. 16–18.Dostupné online. ISSN 1212-1371
  20. http://www.extrastory.cz/muslimove-cesku-uznani-se-dockali-az-za-protektoratu-financoval-je-muslimsky-vudce-z-palestiny.html
  21. http://www.valka.cz/clanek_14637.html
  22. http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/History/muftihit.html
  23. a b c d e f PANÝRKOVÁ, Petra. Konvertité k islámu v České republice. dspace.upce.cz [online]. [cit. 2009]. Dostupné online. 
  24. Mendel, Miloš, Bečka, Jiří: ISLÁM A ČESKÉ ZEMĚ, Votobia Olomouc 1998, ISBN 80-7220-034-8
  25. http://www.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/3D00462B10/$File/4032060119.pdf
  26. Manipulace v předvolební debatě: V ČR žije třicet tisíc muslimů, dalších desítky tisíc jsou neregistrovaní - Manipulátoři. Manipulátoři. 2017-09-17. Dostupné online [cit. 2018-01-28]. (česky) 
  27. http://www.mkcr.cz/assets/povinne-zverejnovane-informace/Znalecky-posudek-I.pdf
  28. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=475854
  29. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  30. https://www.czso.cz/csu/cizinci/4-ciz_pocet_cizincu#cr
  31. TOPINKA, D. Integrační proces muslimů v České republice - Pilotní projekt. Výzkumná zpráva. vyd. Praha: [s.n.], 2006/2007. 
  32. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  33. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  34. Janků, Tomáš, Linhartová, Lenka, Topinka, Daniel, Zadina, Jan: MUSLIMOVÉ IMIGRANTI V ČESKÉ REPUBLICE: ETABLOVÁNÍ NA VEŘEJNOSTI. Text vzniklý s podporou projektu Islám v ČR: etablování muslimů ve veřejném prostoru, který probíhá v rámci Programu bezpečnostního výzkumu České republiky v letech 2010–2015. Dostupné online na: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf
  35. http://www.veoh.com/watch/v6584076c5aWWPw6?h1=J%C3%A1%2C+muslim
  36. http://echo24.cz/a/wFktb/muslimy-uz-nevede-obvineny-sanka-nahradil-ho-muz-z-palestiny
  37. https://www.novinky.cz/krimi/428879-arabista-sanka-pujde-kvuli-vydani-radikalni-knihy-znovu-pred-soud.html
  38. http://www.veoh.com/watch/v6584076c5aWWPw6?h1=J%C3%A1%2C+muslim
  39. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/270880-policie-zatykala-v-islamske-nadaci-kvuli-rasisticke-knize/
  40. http://www.lidovky.cz/policie-zasahuje-v-praze-kvuli-podezreni-z-sireni-zavadne-knihy-p82-/zpravy-domov.aspx?c=A140425_134327_ln_domov_mct

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]