Alois Musil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Profesor ThDr. Alois Musil
Alois Musil – podobenka z cestovního pasu (1914) S laskavým svolením Muzea Vyškovska
Alois Musil – podobenka z cestovního pasu (1914)
S laskavým svolením Muzea Vyškovska
Narození30. června 1868
Rychtářov u Vyškova
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí12. dubna 1944 (ve věku 75 let)
Otryby u Českého Šternberka
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
BydlištěRychtářov (od 1868)
Olomouc (1887–1891)
Vídeň (do 1918)
Praha (od 1918)
New York (1923–1924)
New York (1925–1928)
Otryby (1936–1944)
Arabský poloostrov
Kroměříž
Jeruzalém
Brno
Vysoké Mýto
Bejrút
Národnostčeská
Alma materCyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého (1887–1891)
Povoláníobjevitel, teolog, pedagog, spisovatel, vysokoškolský učitel, katolický kněz, učitel a orientalista
ZaměstnavateléCyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého (1904–1908)
Vídeňská univerzita (1909–1918)
Univerzita Karlova (1920–1938)
Orientální ústav Akademie věd České republiky (od 1927)
Oceněnímedaile Charlese P. Dalyho (1927)
Nábož. vyznáníkatolicismus
PříbuzníRobert Musil
Funkceprofesor (Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého; od 1904)
profesor (Vídeňská univerzita; od 1909)
profesor (Univerzita Karlova; 1920–1938)
tajný rada
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pouštní palác Kusejr Amra

Alois Musil (30. června 1868 Rychtářov u Vyškova[1]12. dubna 1944 Otryby u Českého Šternberka)[2] byl český orientalista, biblista, cestovatel, etnograf, spisovatel a moravský katolický kněz.[3] Patří mezi přední orientalisty a arabisty přelomu 19. a 20. století. Mezi Araby používal také jméno Músa ar Rueili či Músá šajch Číkí.[3][4]

Britský sociální antropolog Ernest Gellner (1925–1995) mu dal v narážce na Thomase Edwarda Lawrence přezdívku Lawrence z Moravy (Moravian Lawrence),[5] v českých zdrojích bývá tato přezdívka použita ve tvaru „český Lawrence z Arábie[6] či „moravský Lawrence z Arábie“.[7]

Život[editovat | editovat zdroj]

Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v selské rodině. Jeho blízkým příbuzným byl slavný rakouský spisovatel českého původu Robert Musil.[8] Gymnaziální studia absolvoval v Kroměříži, Brně a ve Vysokém Mýtě.[9] Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval v letech 1887–1891 na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubení teologických studií jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto v letech 1895–1898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při svých výzkumech v Jordánsku v okolí skalního města Petry objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra s barevnými freskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II., což vzbudilo doslova světovou senzaci (palác je od roku 1985 památkou UNESCO). Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knih Arabia Petraea (čtyři díly) a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni.

Roku 1902 byl Alois Musil jmenován mimořádným a roku 1904 řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a roku 1909 řádným profesorem na teologické fakultě univerzity ve Vídni. S podporou pražských a vídeňských vědeckých ústavů podnikl v letech 1908 až 1912 několik dlouhých cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum, studoval předislámské a islámské archeologické památky, etnografii a folklór a vytvořil první použitelné podrobné mapy této oblasti. V severní Arábii žil dlouhodobě u beduínského kmene Rwala a stal se jeho členem pod jménem šejch Músa ar Rueili. Studoval i místní jazyky a protože byl výjimečně nadaný, ovládal kromě klasických i moderních světových jazyků pětatřicet arabských nářečí.

Během první světové války podnikl Alois Musil několik tajných politických misí se špionážním podtextem do arabských provincií Osmanské říše, jež měly získat arabskou podporu Turecka proti Velké Británii a napomoci hospodářskému pronikání Rakouska-Uherska na Blízký východ. Jeho vliv ještě vzrostl po nástupu císaře Karla I. na trůn v listopadu roku 1916, neboť byl zpovědníkem císařovny Zity. Byl zapojen do císařovy iniciativy uzavřít separátní mír, zasadil se o amnestii významných českých politiků Kramáře, Rašína, Klofáče a mnohých českých účastníků vzpoury v boce Kotorské.

Po vyhlášení samostatného Československa se Alois Musil přestěhoval z Vídně do Prahy. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově, kde působil až do roku 1938. Významně se zasloužil o založení Orientálního ústavu v roce 1922 a po vytvoření organizační struktury ústavu a jeho finančního zajištění se v roce 1927 stal jedním z jeho prvních členů. V letech 1923–1924 a 1925–1928 navštívil Musil New York, kde s pomocí Americké geografické společnosti (American Geographical Society) a financí amerického cestovatele a politika Charlese Cranea, se kterým ho seznámil prezident Masaryk, publikoval anglicky výsledky svých cest a studií v rozsáhlé šestidílné sérii Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie).

V letech 1929–1932 vydal Alois Musil zjednodušené verze svých cestopisů v osmi svazcích česky a z podnětu prezidenta Masaryka začal vydávat řadu Dnešní Orient o současném politickém a hospodářském vývoji na Arabském poloostrově, v Etiopii, Iráku, Egyptě, Indii, Íránu a Afghánistánu, Palestině, Sýrii, Libyi, Turecku a Súdánu. Dílo vyšlo v jedenácti svazcích, poslední svazek, věnovaný Francouzské severní Africe, Musil již nedokončil.

Musilova vědecká práce na poli arabistiky dosáhla velkého mezinárodního uznání. Musil byl členem většiny evropských vědeckých společností a roku 1928 mu Americká geografická společnost udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a zapsala jej do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. Velmi záslužná byla jeho snaha o širokou popularizaci svých poznatků zejména pro mládež. Za tímto účelem napsal Musil dvacet dobrodružných knih odehrávajících se v arabském světě, s vysvětlením arabských a islámských tradic. V roce 1933 byl jmenován konzistorním radou, později získal doktorát bonnské univerzity. V roce 1936 odešel do důchodu na svůj statek v Otrybech.

Alois Musil zemřel roku 1944 v obci Otryby u Českého Šternberka. Po únoru 1948 byly informace o tomto knězi, vědci a cestovateli zcela potlačeny. Knihy, které Alois Musil napsal, byly vyřazeny z knihoven a prakticky bylo o něm zakázáno se jakkoli zmiňovat či psát.[10]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odborné a cestopisné knihy[editovat | editovat zdroj]

  • Starozákonní studie a drobné příspěvky k výkladu Písma svatého, Brno 1902 (jen časopisecky)
  • Od stvoření do potopy, Praha 1905, biblické univerzitní extenze
  • Arabia Petraea, Vídeň 1907–1908, tři díly (ve čtyřech svazcích), popis autorových výzkumů okolí skalního města Petry v Jordánsku.
  • Kusejr Amra, Vídeň 1907, kniha o objevu pouštního "letohrádku" Kusejr Amra[11]
  • Po stopách událostí Starého zákona, Olomouc 1907, věcné poznámky k učebnici dějin Starého zákona
  • Zur Zeitgeschichte von Arabien, Lipsko a Vídeň 1918
  • Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie), New York 1926–1928, šest dílů:
    • The Northern Hegaz New York 1926
    • Arabia Deserta New York 1927
    • The Middle Euphrates New York 1928
    • Palmyrena New York 1928
    • Northern Negd New York 1928
    • The Manners and Customs of the Rwala Bedouins New York 1928
  • Pod ochranou Núrího, Praha 1929 Dostupné online
  • V posvátném Hedžázu, Praha 1929 Dostupné online
  • V zemi královny Zenobie, Praha 1930 Dostupné online
  • V biblickém ráji, Praha 1930
  • In the Arabian Desert, New York, 1930; Londýn - Toronto 1931
  • Mezi Šammary,, Praha 1931 Dostupné online
  • Za Mrtvým mořem, Praha 1931
  • Tajemná Amra, Praha 1932 Dostupné online
  • Dnešní Orient, Praha 1932–1941, jedenáct dílů:
  • Dnešní Orient v politice světové, Praha 1935
  • Křesťanské církve nynějšího Orientu, Olomouc 1939
  • Ze světa islámu, Praha 2015, dosud nepublikovaná monografie o historii, věrouce a různorodých proudech islámu, napsáno roku 1941. ISBN 978-80-7470-062-0[12]

Dobrodružné knihy pro mládež[editovat | editovat zdroj]

  • Poprvé v poušti (1932)
  • V neznámé zemi (1932)
  • V roklích Edomských (1932) Dostupné online
  • Mstitel (1933)
  • Syn pouště (1933)
  • V zakletém zámku (1934)
  • Vlastní cestou (1934)
  • Na Sinaji (1935)
  • Ve stínu křižáckého hradu (1935)
  • Měděné doly (1936)
  • Na koni a na velbloudu (1936)
  • Cedry na Libanonu (1937)
  • Skalní město (1937)
  • V Negebu (1938)
  • Na Hermonu (1939)
  • Nový život (1940)
  • S kočovníky pouště (1941)
  • Křižák (1943) Dostupné online
  • Světcův démant (1945)
  • Pán Amry (1948)

Známka[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 Česká pošta vydala známku o hodnotě 21 Kč s portrétem Aloise Musila.[13]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Syn pouště: cestovatel a fotograf Alois Musil (1868-1944), Galerie Věda a umění, Národní 3, Praha 1, 21. únor 2018 – 13. duben 2018,[14]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Dr. Alois Musil zemřel. Lidové noviny. 13. 4. 1944, s. 3. Dostupné online. 
  3. a b Katolický kněz mezi muslimy. „Co tady dělá ten nevěřící pes?“ - Echo24.cz. echo24.cz [online]. 2022-10-14 [cit. 2022-10-30]. Dostupné online. 
  4. GRAČKA, Jiří. S Araby Arabem, doma sedlákem. Katolický týdeník [online]. 2018-06-26 [cit. 2018-06-30]. Dostupné online. ISSN 0862-5557. 
  5. GELLNER, Ernst. Lawrence of Moravia. Times Literary Supplement. 19. 8. 1994, čís. 4768, s. 12–14. ISSN 0307-661X. (anglicky) 
  6. BOROVIČKA, Michael. Český Lawrence z Arábie. Lidé a země [online]. 2009-10-01 [cit. 2018-08-22]. Dostupné online. 
  7. FICBAUEROVÁ, Barbora. Moravský Lawrence z Arábie. MF Dnes, Brno a jižní Morava [online]. MAFRA, 2018-06-30 [cit. 2018-07-01]. ISSN 1210-1168. 
  8. HALL, Murray G. The great Austrian writer Robert Musil. Virtual Vienna [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. První český beduín. Palmyra Tour [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online. 
  10. MÁZDROVÁ, Kateřina. Hanák mezi beduíny. Respekt. 16.-22. 7. 2018, roč. XXIX, čís. 29, s. 64. 
  11. MUSIL, Alois. Ḳuṣejr ’Amra. Wien: Hof- und Staatsdruckerei, 1907. 2 svazky (238 textu, 41 tabulí, 1 mapa s.). Dostupné online. (německy) 
  12. Korespondence Aloise Musila II. - Monografie. www.aloismusil.cz [online]. [cit. 2022-10-30]. Dostupné online. 
  13. Česká pošta. Cestovatel: Ferdninand Stolička a Alois Musil [online]. Infofila, 2008-07-31 [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  14. Výstava: SYN POUŠTĚ. Cestovatel a fotograf Alois Musil (1868-1944) [online]. Masarykův ústav a Archiv AV ČR, v. v. i. [cit. 2018-02-17]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alois Musil. In: DOKOUPIL, Lumír; MYŠKA, Milan. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Ostrava: Ostravská univerzita, 1996. ISBN 80-7042-447-8. Svazek 6. S. 91.
  • BOROVIČKA, Michael. Velké dějiny zemí Koruny české – Cestovatelství. Praha: Paseka, 2010. 760 s. ISBN 978-80-7432-033-0. 
  • FRANC, Jaroslav. Kněz a teolog Alois Musil : příspěvek k dějinám mezináboženských vztahů a výbor z pozůstalosti. 1. vyd. Olomouc: Nakladatelství Centra Aletti Refugium Velehrad-Roma, 2015. 215 s. ISBN 978-80-7412-217-0. 
  • GRAUBNER, Jan. Kněžské osobnosti: medailony kněží Arcidiecéze olomoucké ve 20. století. 1. vyd. Olomouc: Matice Cyrilometodějská, 2010. 222 s. ISBN 978-80-7266-335-4. 
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2. 
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha: Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 465–466. 
  • KLOBAS, Oldřich. Alois Musil zvaný Músa ar Rueili : život a dílo českého kněze, cestovatele a badatele, náčelníka beduínů, řádného profesora olomoucké, vídeňské a Karlovy univerzity, papežského preláta, polního maršálka etc.. Brno: CERM, 2003. 231 s. ISBN 80-7204-275-0. 
  • KOŠUTOVÁ, Kristýna. Šejch Músá, aneb, Prof. Alois Musil. 1. vyd. Praha: Akademická společnost Aloise Musila ve spolupráci s Knihovnou Karla Dvořáčka, 2015. 40 s. ISBN 978-80-85063-20-2. 
  • MARTÍNEK, Jiří; MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo : světoví cestovatelé a mořeplavci. Praha: Libri, 2003. 551 s. ISBN 80-7277-118-3. S. 355–356. 
  • MIKULKA, Radek. Hledal pravdu v širé poušti. Bude znovuobjeven orientalista Alois Musil?. Historický obzor. Červen 1993, roč. 4, čís. 6, s. 139–141. ISSN 1210-6097. 
  • MUSIL, Jiří V.; ŠTELCLOVÁ, Zita. Prof. ThDr. Alois Musil, Dr.h.c. : 30.6.1868-12.4.1944 : vzpomínka k šedesátému výročí úmrtí orientalisty a arabisty. 1. vyd. Olomouc: Společnost J. L. Fischera, 2004. 12 s. ISBN 80-239-2519-9. 
  • PETRÁČEK, Tomáš. Bible a moderní kritika: Česká a světová progresivní exegeze ve víru (anti-)modernistické krize. Praha: Vyšehrad, 2011. ISBN 978-80-7429-248-4. S. 58–68. 
  • REICH, Edvard. Alois Musil : selský synek světovým cestovatelem. Praha: Českomoravské podniky tiskař. a vydavatelské, 1930. 115 s. Dostupné online. 
  • ŠRÁMKOVÁ, Ivana. Prof. ThDr. Alois Musil, dr. h. c. : katolický kněz, arabista a cestovatel po Blízkém východě. Vyškov: Město Vyškov, 2015. 24 s. ISBN 978-80-260-9568-2. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 417. 
  • VÁLKOVÁ, Veronika. Arábie, Mezi beduíny. Praha: Grada Publishing, 2020. 157 s. ISBN 978-80-271-2556-2. 
  • VESELÁ, Martina; KOTULÁNOVÁ, Renata. Alois Musil : fotografie z cest = travel photographs = Reisefotografien. 1. vyd. Vyškov: Muzeum Vyškovska, 2014. 79 s. ISBN 978-80-905888-0-6. (česky, anglicky, německy) 
  • ŽĎÁRSKÝ, Pavel. Alois Musil. Praha: Academia, 2014. 20 s. (Věda kolem nás). Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]