Alois Musil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alois Musil
Alois Musil – podobenka z cestovního pasu (1914)S laskavým svolením Muzea Vyškovska
Alois Musil – podobenka z cestovního pasu (1914)
S laskavým svolením Muzea Vyškovska
Narození 30. června 1868
Rychtářov
Úmrtí 12. dubna 1944 (ve věku 75 let)
Otryby
Alma mater Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
Povolání cestovatel, teolog, pedagog, spisovatel, vysokoškolský pedagog a katolický kněz
Zaměstnavatelé Vídeňská univerzita
Univerzita Karlova
Cyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Pouštní palác Kusejr Amra.

Profesor ThDr. Alois Musil (mezi Araby používal také jméno Músa ar Rueili) (30. června 1868, Rychtářov u Vyškova[1]12. dubna 1944, Otryby u Českého Šternberka) byl moravský katolický kněz, orientalista, biblista, cestovatel, etnograf a spisovatel. Je považován za jednoho z největších orientalistů a arabistů přelomu 19. a 20. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Alois Musil se narodil roku 1868 v Rychtářově u Vyškova jako nejstarší syn v selské rodině. Jeho blízkým příbuzným byl slavný rakouský spisovatel českého původu Robert Musil.[1] Po maturitě na gymnáziu ve Vysokém Mýtě studoval v letech 18871891 na Bohoslovecké fakultě v Olomouci. Roku 1891 byl vysvěcen na kněze a roku 1895 získal doktorát teologie. Jeho snaha o prohloubení teologických studií jej přivedla k zájmu o arabský svět. Proto v letech 18951898 studoval na Dominikánské biblické škole v Jeruzalémě a na Jezuitské univerzitě sv. Josefa v Bejrútu. Při svých výzkumech v Jordánsku v okolí skalního města Petry objevil roku 1898 pouštní palác Kusejr Amra s barevnými freskami, který postavil umajovský chalífa al-Valíd II., což vzbudilo doslova světovou senzaci (palác je od roku 1985 památkou UNESCO). Své poznatky a objevy z této doby shrnul do svých knih Arabia Petraea (čtyři díly) a Kusejr Amra vydaných německy ve Vídni.

Roku 1902 byl Alois Musil jmenován mimořádným a roku 1904 řádným profesorem na Bohoslovecké fakultě v Olomouci a roku 1909 řádným profesorem na teologické fakultě univerzity ve Vídni. S podporou pražských a vídeňských vědeckých ústavů podnikl v letech 19081912 několik dlouhých cest do Palestiny, Sýrie a Iráku, kde prováděl topografický výzkum, studoval předislámské a islámské archeologické památky, etnografii a folklór a vytvořil první použitelné podrobné mapy této oblasti. V severní Arábii žil dlouhodobě u beduínského kmene Rwala a stal se jeho členem pod jménem šejch Músa ar Rueili. Studoval i místní jazyky a protože byl výjimečně nadaný, ovládal kromě klasických i moderních světových jazyků pětatřicet arabských nářečí.

Během první světové války podnikl Alois Musil několik tajných politických misí se špionážním podtextem do arabských provincií Osmanské říše, jež měly získat arabskou podporu Turecka proti Velké Británii a napomoci hospodářskému pronikání Rakouska-Uherska na Blízký východ. Jeho vliv ještě vzrostl po nástupu císaře Karla I. na trůn v listopadu roku 1916, neboť byl zpovědníkem císařovny Zity. Byl zapojen do císařovy iniciativy uzavřít separátní mír, zasadil se o amnestii významných českých politiků Kramáře, Rašína, Klofáče a mnohých českých účastníků vzpoury v boce Kotorské.

Po vyhlášení samostatného Československa se Alois Musil přestěhoval z Vídně do Prahy. Roku 1920 byl jmenován řádným profesorem na Univerzitě Karlově, kde působil až do roku 1938. Významně se zasloužil o založení Orientálního ústavu v roce 1922 a po vytvoření organizační struktury ústavu a jeho finančního zajištění se v roce 1927 stal jedním z jeho prvních členů. V letech 19231924 a 19251928 navštívil Musil New York, kde s pomocí Americké geografické společnosti (American Geographical Society) a financí amerického cestovatele a politika Charlese Crana, se kterým ho seznámil prezident Masaryk, publikoval anglicky výsledky svých cest a studií v rozsáhlé šestidílné sérii Oriental Explorations and Studies (Orientální výzkumy a studie).

V letech 19291932 vydal Alois Musil zjednodušené verze svých cestopisů v osmi svazcích česky a z podnětu prezidenta Masaryka začal vydávat řadu Dnešní Orient o současném politickém a hospodářském vývoji na Arabském poloostrově, v Etiopii, Iráku, Egyptě, Indii, Íránu a Afghánistánu, Palestině, Sýrii, Libyi, Turecku a Súdánu. Dílo vyšlo v jedenácti svazcích, poslední svazek, věnovaný Francouzské severní Africe, Musil již nedokončil.

Musilova vědecká práce na poli arabistiky dosáhla velkého mezinárodního uznání. Musil byl členem většiny evropských vědeckých společností a roku 1928 mu Americká geografická společnost udělila Zlatou medaili Charlese P. Dalyho a zapsala jej do síně slávy vedle Marca Pola a Livingstona. Velmi záslužná byla jeho snaha o širokou popularizaci svých poznatků zejména pro mládež. Za tímto účelem napsal Musil dvacet dobrodružných knih odehrávajících se v arabském světě, s vysvětlením arabských a islámských tradic. V roce 1933 byl jmenován konzistorním radou, později získal doktorát bonnské univerzity. V roce 1936 odešel do důchodu na svůj statek v Otrybech.

Alois Musil zemřel roku 1944 v obci Otryby u Českého Šternberka.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Odborné a cestopisné knihy[editovat | editovat zdroj]

Dobrodružné knihy pro mládež[editovat | editovat zdroj]

Známka[editovat | editovat zdroj]

V roce 2008 Česká pošta vydala známku o hodnotě 21 Kč s portrétem Aloise Musila.[3]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Ze světa islámu na stránkách Akademické společnosti Aloise Musila
  3. Česká pošta. Cestovatel: Ferdninand Stolička a Alois Musil [online]. Infofila, 2008-07-31, [cit. 2016-10-14]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Alois Musil. In DOKOUPIL, Lumír; MYŠKA, Milan. Biografický slovník Slezska a severní Moravy. Ostrava : Ostravská univerzita, 1996. ISBN 80-7042-447-8. Svazek 6, s. 91.
  • BOROVIČKA, Michael. Velké dějiny zemí Koruny české - Cestovatelství. Praha : Paseka, 2010. 760 s. ISBN 978-80-7432-033-0.  
  • FRANC, Jaroslav. Kněz a teolog Alois Musil : příspěvek k dějinám mezináboženských vztahů a výbor z pozůstalosti. 1. vyd. Olomouc : Nakladatelství Centra Aletti Refugium Velehrad-Roma, 2015. 215 s. ISBN 978-80-7412-217-0.  
  • HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno : Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.  
  • Kdo byl kdo v našich dějinách ve 20. století. I., A–M / Milan Churaň a kol.. 2. vyd. Praha : Libri, 1998. 467 s. ISBN 80-85983-44-3. S. 465–466.  
  • KLOBAS, Oldřich. Alois Musil zvaný Músa ar Rueili : život a dílo českého kněze, cestovatele a badatele, náčelníka beduínů, řádného profesora olomoucké, vídeňské a Karlovy univerzity, papežského preláta, polního maršálka etc.. Brno : CERM, 2003. 231 s. ISBN 80-7204-275-0.  
  • KOŠUTOVÁ, Kristýna. Šejch Músá, aneb, Prof. Alois Musil. 1. vyd. Praha : Akademická společnost Aloise Musila ve spolupráci s Knihovnou Karla Dvořáčka, 2015. 40 s. ISBN 978-80-85063-20-2.  
  • MARTÍNEK, Jiří; MARTÍNEK, Miloslav. Kdo byl kdo : světoví cestovatelé a mořeplavci. Praha : Libri, 2003. 551 s. ISBN 80-7277-118-3. S. 355–356.  
  • MIKULKA, Radek. Hledal pravdu v širé poušti. Bude znovuobjeven orientalista Alois Musil?. Historický obzor. červen 1993, roč. 4, čís. 6, s. 139–141. ISSN 1210-6097.  
  • MUSIL, Jiří V.; ŠTELCLOVÁ, Zita. Prof. ThDr. Alois Musil, Dr.h.c. : 30.6.1868-12.4.1944 : vzpomínka k šedesátému výročí úmrtí orientalisty a arabisty. 1. vyd. Olomouc : Společnost J. L. Fischera, 2004. 12 s. ISBN 80-239-2519-9.  
  • REICH, Edvard. Alois Musil : selský synek světovým cestovatelem. Praha : Českomoravské podniky tiskař. a vydavatelské, 1930. 115 s. Dostupné online.  
  • ŠRÁMKOVÁ, Ivana. Prof. ThDr. Alois Musil, dr. h. c. : katolický kněz, arabista a cestovatel po Blízkém východě. Vyškov : Město Vyškov, 2015. 24 s. ISBN 978-80-260-9568-2.  
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl : Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 417.  
  • VESELÁ, Martina; KOTULÁNOVÁ, Renata. Alois Musil : fotografie z cest = travel photographs = Reisefotografien. 1. vyd. Vyškov : Muzeum Vyškovska, 2014. 79 s. ISBN 978-80-905888-0-6. (česky, anglicky, německy)  
  • ŽĎÁRSKÝ, Pavel. Alois Musil. Praha : Academia, 2014. 20 s. (Věda kolem nás). Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]