Chotěbuz

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Chotěbuz (okres Karviná))
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Tento článek je o obci na Těšínsku. O městě v Německu pojednává článek Chotěbuz (Německo).
Chotěbuz
Hlásná věž
Hlásná věž
Znak obce ChotěbuzVlajka obce Chotěbuz
znakvlajka
Lokalita
Status obec
LAU (obec) CZ0803 555291
Kraj (NUTS 3) Moravskoslezský (CZ080)
Okres (LAU 1) Karviná (CZ0803)
Obec s rozšířenou působností a pověřená obec Český Těšín
Historická země Slezsko
Katastrální výměra 10,61 km²
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 1 363 (2019)[1]
Nadmořská výška 330 m n. m.
PSČ 735 61
Zákl. sídelní jednotky 4
Katastrální území 3
Adresa obecního úřadu Chotěbuzská /250
73561 Chotěbuz
Starosta Ing. David Harok
Oficiální web: www.chotebuz.cz
Email: chotebuz@volny.cz
Chotěbuz
Chotěbuz
Geodata (OSM): OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a částem obce
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Chotěbuz (polsky Kocobędz, německy Kotzobendz) je obec v okrese Karviná na historickém území Těšínského Slezska. Název obce pochází ze staropolského mužského jména Chociebąd, což lze přeložit jako: Chocie-, tedy „chtít“, a bąd, tedy „být, existovat, žít“. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První písemná zmínka o Chotěbuzi byla v listině listině ze dne 26. května 1229[2] papeže Řehoře IX., kterou potvrdil a vyjmenoval výčet desátků z vesnic pro týnecké opatství, a které již dříve listinou z 7. prosince 1227[3] daroval týneckému opatovi Lutfrydovi[pozn. 1][4] vratislavský biskup Vavřinec Doliveta.[pozn. 2][5][6]

V roce 1447 se stala součásti fryštátského panství. V 16. století pak součásti těšínského knížecího dvora. Od roku 1592 pak byla v držení řady šlechticů, viz. článek Zámek Chotěbuz.

Od 1. ledna 1975 byla obec Chotěbuz připojena k Českému Těšínu, od nějž se opět oddělila dne 1. ledna 1998.[7][8]

V roce 1991 byl v naší obci postaven a slavnostně otevřen jeden z největších mostů v Evropě, který spojuje Českou republiku s Polskou republikou. Zároveň patří mezi největší hraniční přechody v České republice.

Rekonstrukce elektrifikace obce proběhla do roku 1967 mimo části Podobora. Plynofikace začala v roce 1987. Obec má dokončenou vodovodní síť v roce 1997. Nová telefonní ústředna byla vybudována v roce 1998 a mohlo tak proběhnout celoplošné napojení obce.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Sídelní strukturu tvoří tři katastrální území: Chotěbuz, Zpupná Lhota a Podobora. Část katastru obce se nachází na důlním poli Dolu ČSM.

V obci žije přibližně 1 400[1] obyvatel. Část z nich tvoří polská menšina. Nachází se zde archeopark[9], soustava bunkrů postavených za první republiky v roce 1937-1938[10], Rybí dům[11], jezdecký klub - JK Chotěbuz o.s.[12], kulturní dům, zámek a hláska, mateřská školka a základní škola.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. psán také jako: Luitfrid, Luitfried z významného polského rodu Gryfů
  2. V roce 1229 byla zmíněna Ostrava (Vendická Ostrava) v listině biskupa Bruna z Schauenburku, jednalo se patrně o pozdější Polskou Ostravu a Moravskou Ostrava. V oněch dobách bylo zvykem stavět hradiště na obou březích řeky. Vendická je podle slovanů. Název Polská Ostrava byl používám v proběhu několika století, po roce 1919 byla přejmenována na Slezskou Ostravu.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2019. Praha. 30. dubna 2019. Dostupné online. [cit. 2019-05-04]
  2. KĘTRZYŃSKI, Wojciech (ed.): Kodeks dyplomatyczny klasztoru tynieckiego. Tom. I., Lwow 1875, č. XI b, s. 24: „… illibata permaneant decimas villarum de Orlowa, Dubrowa, Koczobontz, Cierlitzko, maiori Gorzice, Uchylsko, Ostrawa, Wierbica, Zablocie, Zukov, Lachanty et Golkowice, decimas de sortibus in Kozle pertinentibus ad castellaturam de Racziborz circa Rybnik, quas venerabilis frater noster Laurentius Vratislaviensis episcopus de assensu capituli sui monasterio vestro pia liberalite concessit, prout in litteris inde cofectis plenius continetur.“; Také Němec Emerich, Listinář Těšínska (Codex diplomaticus Ducatus Tessinensis), Sbírka listinného materiálu k dějinám Těšínského Pobeskydí, 1155-1399, č. 6, s. 11.
  3. APPELT, Heinrich (ed.): Schlesisches Urkundenbuch, č. 280, s. 206: „Eapropter, dilecti in domino filii, vestris iustis postulationibus grato concurrentes assensu villam, que dicitur Orlowa, cum omnibus iuribus et pertinentiis, sicut eam iuste et pacifice possidetis, vobis et per vos monasterio vestro auctoritate apostolica confirmamus et presentis scripti patrocinio communimus.“; BAKALA, Jaroslav: Z nejstarších dějin Orlové s. 12,; ADAMUS, Alois: Z dějin Orlové, s. 16
  4. Tiskovina Práce, Ročník 6, Číslo 7. [s.l.]: Julius Kittl v Moravské Ostravě, 1896 (16. února). Dostupné online. S. Strana 7/8. 
  5. HISTORIE: Nejstarší dějiny Ostravy, která letos slaví 750 let - Neviditelný pes. Lidovky.cz [online]. 2017-02-02 [cit. 2018-05-22]. Dostupné online. 
  6. Dějiny Ostravy 1967, K výročí 700 let založení města, Profil 1967
  7. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005, II. díl. Praha: Český statistický úřad, 2006. ISBN 80-250-1311-1. S. 190.
  8. Souhrnná historie změn 1996-2012a prohlížeče ÚIR-ZSJ
  9. Archeopark Chotěbuz - Podobora - Oficiální stránky. Archeopark Chotěbuz - Podobora [online]. Dostupné online. (česky) 
  10. Muzeum Československého lehkého opevnění Chotěbuz. www.kvhchotebuz.cz [online]. Dostupné online. (česky) 
  11. Rybí dům s.r.o.. www.rybidum.cz [online]. Dostupné online. (česky) 
  12. Stáj u Luka. meridianteam.cz [online]. Dostupné online. (česky) 
  13. Památník obětem druhé světové války na stránkách ministerstva obrany

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Makowski Mariusz: Šlechtická sídla na Těšínském Slezsku – Szlacheckie siedziby na Śląsku Cieszyńskim. Český Těšín; Cieszyn, Regio; Muzeum Śląska Cieszyńskiego, 2005. 350 s. ISBN 80-239-6051-2.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]