Akademie výtvarných umění v Praze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z AVU)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Akademie výtvarných umění v Praze
Ateliéry AVU
Zkratka AVU
Rok založení 1799
Typ školy veřejná
Vedení
Rektor MgA. Tomáš Vaněk
Kvestor PhDr. Evžen Mrázek
Kancléř Bc. Eva Ellingerová
Prorektor pro studijní záležitosti Doc. Mgr. Art Dušan Zahoranský
Prorektor pro zahraniční záležitosti Doc. Anna Daučíková, akad. soch.
Prorektor pro umění, vědu a rozvoj PhDr. MORGANOVÁ Pavlína, Ph.D.
Počty akademiků (k roku 2016[1])
Počet magisterských studentů 313
Počet doktorandů 25
Počet akademických pracovníků 69
Další informace
Sídlo Praha
Zeměpisné souřadnice
Členství ČKR, RVŠ, Asociace knihoven VŠ, ELIA, Asociace restaurátorů, Koordinační skupina pro architektonické školství při ČKR, ICOMOS
http://www.avu.cz
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ateliér AVU

Akademie výtvarných umění v Praze (AVU) je veřejná univerzitní vysoká škola a je nejstarší uměleckou školou v českých zemích.

AVU je vysokou školou uměleckého zaměření. Uskutečňuje magisterské a doktorské studijní programy v oblasti výtvarného umění a poskytuje vysokoškolské vzdělání v oborech malířství, sochařství, kresby a grafiky, intermediální tvorby, nových médií, restaurování uměleckých děl malířských a sochařských a architektonické tvorby. V souvislosti s tím rozvíjí uměleckou, vědeckou a výzkumnou, vývojovou a další tvůrčí činnost a podílí se na celoživotním vzdělávání. AVU je zároveň i významnou kulturní institucí, která se v duchu tradic spolupodílí na formování a rozvoji kultury a společnosti.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Dne 10. září roku 1799 byla založena AVU dekretem, který vydal císař František I. Vyučovat se začalo následujícího roku 1800. Prvním ředitelem byl německý rytec Josef Bergler (1753–1829) a od roku 1836 to byl již Čech, profesor František Tkadlík, někdy se uvádí také jako Kadlík. V roce 1896 byla AVU reformována a zestátněna, dekretem z roku 1922 byla uznána jako první státní vysoká umělecká škola. U jejího vzniku stála také Společnost vlasteneckých přátel umění, jež chtěla zajistit kvalitní umělecké vzdělání českým studentům z Čech, Moravy a rakouského Slezska, kteří do té doby museli dojíždět do Vídně či Mnichova.

AVU a Josef Hlávka[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1885 sídlila škola ve velmi stísněných podmínkách v budově Uměleckoprůmyslové školy Na rejdišti a na Eliščině třídě. K tomu nastala situace, kdy se Společnosti vlasteneckých přátel začalo nedostávat finančních prostředků na vydržování akademie a té hrozil zánik. V oné době je členem rozpočtového výboru společnosti Josef Hlávka, který se hned s nevšední energií pouští do záchrany této významné školy. V roce 1885 hovoří ve Vídni s ministrem školství, kterého přesvědčí, že je nutné, aby akademii převzal stát, a zároveň že je nutné ji rozšířit o dva profesory, se kterými již zahájil jednání. Ministr se tváří velmi ochotně. Na školu jsou tedy povoláni Václav Brožík a Vojtěch Hynais jako noví dva profesoři, o jejichž nutnosti se Hlávka ministrovi zmiňoval a se kterými měl ono předběžné jednání. Nastaly však problémy. Ani ne tak s Brožíkem, jako s Hynaisem. Oba umělci se nacházeli v Paříži a oba zprvu nabídku nadšeně přijali. Záležitosti kolem zestátnění akademie se však táhly, a hlavně, Hynais se cítil rozčarován, i když důvody valné neměl. Byli sice oba zatím jmenováni formálně, ale Hlávka spolu s hrabětem Buquoyem hradil jejich platy. Navíc Hlávka začíná plnit i Hynaisův požadavek mít v Praze takový ateliér jako v Paříži. Veškeré handrkování kolem Hynaise má příchuť určité trapnosti a budí dojem, že Hynais svoji nerozhodnost - Paříž s nejistotou umělce na volné noze nebo Prahu s pevným, jistým příjmem - maskuje různými podmínkami, oddalováním a liknavostí. Jeho neserióznost se nejvíce projevila právě kolem stavby zmíněného ateliéru. Zemský výbor na Hlávkovu žádost propůjčil Pavilón umění na okraji Stromovky – pozůstatek z Jubilejní výstavy - a povolil jeho přestavbu na ateliér. Hlávka pověřuje architekta Bělského, aby vypracoval plány na přestavbu podle přání Hynaise. Když však jsou plány Hlávkovi předloženy, musí konstatovat, že to Hynais přehnal. Splnit jeho dispozice by znamenalo, že z budovy nezbude téměř nic, což by magistrát nedovolil - a i kdyby, vyšlo by to nastejno jako postavit budovu novou. Hlávka proto rázně řeší celou věc dle vlastního uvážení. Spolu s Janem Bělským a prof. Maxmiliánem Pirnerem zhotovuje několik variant plánů možné přestavby a s obšírným dopisem je zasílá Brožíkovi a Hynaisovi do Paříže k vyjádření připomínek, a to 31. 7. 1893. Odezva žádná. Hlávka v domnění, že snad dopis nedošel, píše nový. Přestože ateliér měl sloužit oběma malířům, Brožík nechal jednat vehementněji se prosazujícího a umíněného Hynaise. Když však zjišťuje jeho neserióznost, bleskově Hlávkovi zasílá nejdůležitější připomínky s tím, že zbytek bude následovat. Nenásleduje. Brožík onemocněl a Hynais ve své nerozhodnosti nenapíše zoufalému Hlávkovi ani řádku. Ten však už nemůže čekat, ve hře je příliš mnoho, nemluvě o značné sumě, kterou do přestavby pavilónu investoval spolu s hrabětem Buquoyem, protože Společnost vlasteneckých přátel peníze nemá. Dává tedy pokyn k zahájení prací. Přestože má s Hynaisem takové problémy, odděluje je od názoru na jeho umělecké kvality. Ví, že pro akademii by byl tento umělec ziskem. Ten konečně do Prahy přijede, a to 9. 1. 1894. Hynais, ač se na několikerou prosbu Hlávkovu z Paříže neozýval, teď chce do všeho zasahovat a přirozeně naráží. Uraženě trucuje a vyhrožuje, že se vrátí do Paříže. Nakonec se ale vody uklidní a před zahájením školního roku I894/95 se jak Hynais tak Brožík mohou stěhovat do nového ateliéru, který nakonec slouží celých osm let oproti předpokládaným dvěma. Těch osm dlouhých let totiž trvá Hlávkův boj o postavení akademie samé, což komentuje slovy, že mu akademie vzala kus života. Tři roky se musí handrkovat s městským úřadem o vyhlédnutý pozemek, protože ten zde má v plánu zřídit veřejné sady. Hlávka dokazuje, že si akademie a sady nijak nebudou překážet, spíš naopak - bude to zpřístupnění galérie školy - leč marně. Obrat k lepšímu nastává až tehdy, kdy je akademie konečně zestátněna. Městská rada nyní pozemek uvolňuje a tak v letech 1898-1902 vyrůstá na Letné proti obecné škole jednoduchá funkční stavba se střídmou secesní fasádou - architekt Václav Roštlapil. „Hlávkovi patří největší dík za to, s jakou obětavostí a neúnavností se o věci akademie bral,“ vyslovuje názor J. V. Myslbek.

Sídlo AVU[editovat | editovat zdroj]

Hlavní budova[editovat | editovat zdroj]

Hlavní budova AVU

Škola sídlí v budově postavené v secesním slohu, někdy nazývaném též secesní barok, autorem budovy je Václav Roštlapil[2] Projekt pochází z let 18971903, generální rekonstrukcí budova prošla roku 1998. V budově se nachází unikátní interiér školní knihovny, jejímž autorem je Jan Kotěra.[3] Objekt je registrovanou kulturní památkou.[4]

Škola architektury[editovat | editovat zdroj]

Nachází se v těsném sousedství hlavní budovy. Autory budovy jsou Jan Kotěra a Josef Gočár. Vybudována byla v letech 19221924. Sídlí v ní nyní ateliér architektury, Vědecko výzkumné pracoviště AVU a Ateliér nových médií. Objekt je registrovanou kulturní památkou.[5]

Moderní galerie[editovat | editovat zdroj]

Budova se nachází v areálu Výstaviště Praha-Holešovice. Byla postavena roku 1891, v rámci celonárodní hospodářské přehlídky, která nesla název Jubilejní zemská výstava. Architektem byl Antonín Wiehl. Její soudobou obnovu, úpravu a rozvoj navrhli architekti Zdeněk Jiran a Michal Kohout (2003). Realizaci obnovy a úpravy Moderní galerie zachytil Pavel P. Ries ve svém časosběrném TV dokumentu Tradice a historická kontinuita. V Moderní galerii sídlí v současnosti grafické dílny, ateliér restaurování malířských děl, ateliér restaurování sochařských děl a plastik a ateliér grafiky. Probíhají v ní také hodiny večerního kreslení. nad jejím vchodem je umístěna kamenná děkovná deska k mecenáši Josefu Hlávkovi.

Šalounův ateliér na Vinohradech („Šaloun“)[editovat | editovat zdroj]

Výtvarný ateliér na Vinohradech slouží pedagogům hostujícím na Akademii výtvarných umění v Praze. Je to původní ateliér význačného českého sochaře Ladislava Šalouna. Po vítězné soutěži na pomník Mistra Jana Husa pro Staroměstské náměstí, se sochař Ladislav Šaloun rozhodl postavit k tomu účelu zcela nový ateliér podle vlastního návrhu. Zahrnoval: velký a malý ateliér, salon, slováckou jizbu, jejím autorem byl Dušan Jurkovič, vestibul, zázemí i byt pro hlídače a také nezbytný okultistický sklep.[6] Objekt je registrovanou kulturní památkou.[7]

Ateliér v Zájicově ulici („Zajícovka“)[editovat | editovat zdroj]

Byl postaven roku 1902 pro potřeby výstavy a pobytu umělce Augusta Rodina v Praze.[8] Slouží jako přípravná škola kresby a modelování pro první ročníky AVU. Objekt je registrovanou kulturní památkou. [9]

Akademické symboly[editovat | editovat zdroj]

AVU používá vlastní znak s emblémem AVU (stylizovaný heraldický český dvouocasý lev ve skoku s modrými srdíčky na končetinách, hlavě a největším na hrudi) a textem „Akademie výtvarných umění v Praze“, jehož autorem je Milan Knížák. Ten je autorem také talárů profesorů, rektora a pedela, které se používají při imatrikulaci nových studentů a promoci diplomantů. Podoba talárů je strohá, geometrická, ovlivněná gotickými vzory, převážně rektorův talár je výrazně geometrický, což vyjadřuje poselství univerzality a celosvětového řádu. Rektora volí akademický senát každé tři roky.

Seznam rektorů po roce 1880[editovat | editovat zdroj]

Seznam rektorů po roce 1989[editovat | editovat zdroj]

Vyučované obory[editovat | editovat zdroj]

Malířství[editovat | editovat zdroj]

Kresba a grafika[editovat | editovat zdroj]

Sochařství[editovat | editovat zdroj]

  • Sochařská škola I – Lukáš Rittstein, asistent: Michal Cimala [25]
  • Sochařská škola II – Tomáš Hlavina[26], asistentka: Anna Hulačová
  • Škola figurálního sochařství a medaile – Vojtěch Míča[27], asistent Miroslav Žáčok[28]

Intermediální tvorba[editovat | editovat zdroj]

  • Škola intermediální tvorby – Milena Dopitová[29], asistent: Hana Smělá, Rudolf Matějček
  • Ateliér intermediální tvorby II – Dušan Zahoranský[30], Pavla Sceranková[31], asistent: Pavel Humhal[32]
  • Ateliér intermediální tvorby III – Tomáš Vaněk,[33] asistent: Jiří Skála

Nová média[editovat | editovat zdroj]

Restaurování výtvarných děl malířských[editovat | editovat zdroj]

  • Škola restaurování uměleckých děl malířských a dřevěných polychromovaných plastik – Karel Stretti[37], asistent: Adam Pokorný
  • Škola restaurování uměleckých děl sochařských – Petr Siegl[38], asistent: Ondřej Šimek

Architektonická tvorba[editovat | editovat zdroj]

Výuka večerního figurálního kreslení a malířská a sochařská přípravka[editovat | editovat zdroj]

Tomáš Vejdovský, Jan Stoss[40]

Kurzy a přednášky pro veřejnost[editovat | editovat zdroj]

  • Digilab AVU[41]
  • Večerní kreslení pro veřejnost
  • Grafické techniky[42]
  • Celoživotní vzdělávání v oboru restaurování malířských děl
  • Celoživotní vzdělávání v oboru restaurování sochařských děl
  • Letní akademie[43]
  • Letní akademie pro děti[44]

Galerie AVU[editovat | editovat zdroj]

Galerie AVU je od roku 1993 výstavním prostorem pro veřejnost, který slouží pro studenty a jejich hosty jako „testovací“. Studenti si zde mohou vyzkoušet přípravu výstavy od počátku do konce, tedy kurátorsky, instalačně, propagačně. Každoročně se tu uskuteční průměrně 20 výstav naprosto rozličného zaměření.

  • Otevírací doba Po – Pá 10.00 – 18.00 hod.

Diplomanti AVU[editovat | editovat zdroj]

Každoročně na konci akademického roku probíhá obvykle ve Veletržním paláci Národní galerie v Praze výstava absolventů všech oborů a prezentuje tak aktuální práce průměrně 50 umělců. K výstavě vychází pravidelně barevný katalog. Výstava je spojena s promocí diplomantů, která se pravidelně koná v prostorách Anežského kláštera.

Významní absolventi AVU (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Akademie výtvarných umění a populární kultura[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Výroční zpráva Akademie výtvarných umění v Praze o činnosti za rok 2016 [online]. Akademie výtvarných umění v Praze [cit. 2015-03-07]. S. 95, 102. Dostupné online. 
  2. http://www.mlp.cz/cz/offline/perlie/R/2031110.htm
  3. http://www.avu.cz/modules.php?name=News&file=article&sid=48
  4. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 44376/1-2160 : budova ateliérů Akademie výtvarných umění. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  5. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 44376/1-2160 : Škola architektury Akademie výtvarných umění. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  6. http://www.lidovky.cz/salounuv-atelier-se-otevira-d1r-/ln_noviny.asp?c=A071003_000088_ln_noviny_sko&klic=221718&mes=071003_0
  7. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 40761/1-1668 : Šalounova vila. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 
  8. http://www.artmuseum.cz/umelec.php?art_id=630
  9. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav. Identifikátor záznamu 41526/1-2161 : budova ateliérů Akademie výtvarných umění. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [4]. 
  10. http://www.jedinak.cz/stranky/txtknizak.html
  11. http://www.rozhlas.cz/hradec/navsteva/_zprava/409331
  12. http://www.earch.cz/clanek/3665-jiri-sopko-zvolen-dekanem-na-avu.aspx
  13. http://artalkweb.wordpress.com/2010/01/14/tz-jmenovani-j-t-kotalika-rektorem-avu/
  14. http://www.karlinstudios.cz/artists/skrepl.htm
  15. http://www.gkk.cz/cz/vystavy/?v=231
  16. http://www.dumabyt.cz/rubriky/byt/jak-bydli-celebrity/michael-rittstein-panelak-je-mym-osudem_19872.html
  17. http://www.romanfranta.cz/
  18. ADMIN. www.mainer.cz [online]. www.mainer.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  19. www.samuelpauco.com [online]. www.samuelpauco.com [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  20. http://www.sca-art.cz/artists/list/1281.htm
  21. http://www.artlist.cz/teoretici/petr-vanous-2683/
  22. http://www.galeriecaesar.cz/Galerie%20SOV/lindovsky/lindovsky.htm
  23. http://www.daliborsmutny.cz
  24. http://www.kokolia.eu/
  25. http://www.michalcimala.cz/
  26. Welcome to Tomas Hlavina's Website!. www.hlavina.info [online]. [cit. 2016-10-14]. Dostupné online. 
  27. www.vojtechmica.cz [online]. www.vojtechmica.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  28. www.mirozacok.cz [online]. www.mirozacok.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  29. www.milenadopitova.cz [online]. www.milenadopitova.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  30. www.dusanzahoransky.com [online]. www.dusanzahoransky.com [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  31. www.scerankova.wz.cz [online]. www.scerankova.wz.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  32. http://www.karlinstudios.cz/artists/humhal.htm
  33. http://www.particip.tv/?q=autor
  34. http://nmedia.avu.cz/
  35. http://www.avu.cz/taxonomy/term/155
  36. http://artycok.tv/artist/daucikova-anna
  37. http://www.restauro.cz/archiv/Stretti.htm
  38. http://www.bbc.co.uk/czech/interview/story/2004/06/040618_siegel.shtml
  39. http://www.archiweb.cz/architects.php?type=arch&place=&action=show&id=737
  40. http://jan.stoss.cz/
  41. http://dl.avu.cz/
  42. www.avu.cz [online]. www.avu.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  43. www.avu.cz [online]. www.avu.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  44. www.avu.cz [online]. www.avu.cz [cit. 2016-02-22]. Dostupné online. 
  45. http://www.czech.cz/en/culture/czech-arts/fine-art/history-of-fine-art?i=1?i=1
  46. http://www.radio.cz/cz/clanek/98268
  47. http://www.tfsimon.com/Maximilian-Pirner.html
  48. http://old.hrad.cz/castle/architektura/20_stoleti003_uk.html
  49. http://www.artbohemia.cz/Medek-mikulas
  50. http://www.zdom.com/artistpainterpricesk/KOBLASAJan.htm
  51. http://www.thefreelibrary.com/Karel+Malich-a014875215
  52. http://www.avu.cz/en/modules.php?name=News&file=article&sid=42
  53. http://www.askart.com/AskART/artists/biography.aspx?searchtype=BIO&artist=11119655
  54. http://www.artnet.com/artist/588167/jiri-sopko.html
  55. http://www.ejal.com/
  56. http://www.radio.cz/en/article/104751
  57. http://www.bestia.cz/olympic/cs/clenove/byvali-clenove/je-yk-pacak.html
  58. http://www.littlegoldenguy.com/people.asp?peopid=3040

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Antonín Matějček: Almanach Akademie výtvarných umění v Praze vydaný k stodvacátémupátému výročí založení ústavu, Akademie výtvarných umění, Praha 1926
  • Miloš Axman, Miloslav Dlouhý, Jiří Kotalík: Almanach Akademie výtvarných umění v Praze k 180. výročí založení (1799-1979), Akademie výtvarných umění, Praha 1979
  • Pavel Ries: Josef Hlávka, největší český mecenáš, TV Spektrum a Akropolis, Praha 1991
  • Roman Prahl: Posedlost kresbou – počátky Akademie umění v Praze 1800-1835, Divus, Praha 1998, ISBN 80-902379-9-1
  • Tomáš Vaněk a kolektiv: Akademie výtvarných umění v Praze, Akademie výtvarných umění v Praze, Praha 2014, ISBN 978-80-87108-47-5

 Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]