Milena Dopitová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Milena Dopitová
Narození25. října 1963 (58 let)
Šternberk
Povolánífotografka, sochařka a multimediální umělkyně
OceněníCena Michala Ranného (2010)
Webová stránkawww.milenadopitova.cz
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Milena Dopitová (* 25. října 1963 ve Šternberku) je česká výtvarnice žijící v Praze, je fotografka, sochařka, konceptuální a multimediální umělkyní.[1]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Na uměleckou scénu vstoupila po absolvování AVU na začátku devadesátých let jako výrazná autorka, jako jediná žena se podílela na aktivitách umělecké skupiny Pondělí založené v roce 1989[2]. V průběhu let její tvorba získávala mnohé přívlastky, bývá označována jako feministická, angažovaná nebo sociální. Zaměřuje se na obyčejný život, jeho individuální prožívání, všednodennost. [3] Pracuje se zdánlivě běžnými věcmi, kterým však svými zásahy dodává další rozměr, předkládá je divákovi osobitým způsobem.[4] Zaznamenává své postřehy, je empatickou pozorovatelkou.[3]

Jedno z jejích prvních vystoupení na mezinárodní scéně se uskutečnilo už v roce 1994 při skupinové výstavě v Institutu současného umění v Bostonu, kde vytvořila instalaci s názvem Neboj se udělat ten první krok, jako reakci na odvrácenou stranu tamního feminismu. Otázce ženské identity se věnuje po celou svou uměleckou kariéru. Poprvé se jí dotkla v roce 1991 v díle Dvojčata (Já a moje sestra), kde se fotografovala se svou sestrou, jednovaječným dvojčetem.

Znovu potom sebe a svou sestru zachytila v roce 2003 v multimediální instalaci Sixtysomething, ve které byly obě namaskované za daleko starší ženy, tématem byla otázka stáří. Zajímá se i o tabuizovaná sociální témata, vychází nejen z kolektivní ale i z individuální, výrazně osobní zkušenosti člověka (dospívání, mateřství, stárnutí, nemoc, smrt, násilí, láska, rodina apod.).[5]

Přestože často zdůrazňuje ženská témata, vytvořila v roce 2014 fotografický cyklus Dobrovolný hrdina nebo instalaci Miluji a přijímám, kde se mimo jiné zaměřuje také na muže.[6]

V roce 2015 komise složená ze zástupců Galerie hlavního města Prahy a společnosti Karlovarské minerální vody vybrala Milenu Dopitovou pro vytvoření objektu pro umístění u sjezdu k pražskému letišti. Nazvala jej Na všechny světové strany a řekla o něm: „Sestava tří částí objektu připomíná vřídlo pramene nebo architekturu například kaple, brány apod. Celková kompozice rozvíjí a akcentuje vícepohledovost objektu. Hlavy orlů dominantně charakterizují sílu, odvahu a jistotu v dosažení následných cílů." [7]

Výstavu v Meet Factory v roce 2019 nazvala Příště u vás.[8] Účastnila se Signal Festivalu.[9] Festivalu m3 se účastnila instalací s názvem Lepší špatný nápad už tady nebyl?[10] V rámci akce 4+4 dny v pohybu připravila v roce 2021 pro Fakultní nemocnici Motol objekt Zakázané uvolnění.[11]

Seznam výstav, samostatných i skupinových, v České republice i v zahraničí, je velmi dlouhý.

Pedagogická činnost[editovat | editovat zdroj]

Působila jako pedagog na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na Západočeské univerzitě v Plzni, od roku 2015 je vedoucí pedagožkou Ateliéru intermediální tvorby na AVU v Praze,[12] který převzala po Milanu Knížákovi, v jehož ateliéru na AVU v roce 1994 absolvovala.[13]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Milena Dopitova [online]. [cit. 2021-07-29]. Dostupné online. 
  2. Skupina Pondělí [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  3. a b RIEBOVÁ, Eva. Milena Dopitová: Příště u vás [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  4. SOLDÁN, Tomáš. Milena Dopitová: Moravská galerie inspiruje [online]. [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  5. PACHMANOVÁ, Martina. I stejné je jiné. [s.l.]: AVU, 2017. 
  6. Miluji a přijímám [online]. GHMP [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  7. U pražského letiště přistála orlice [online]. denik.cz, 2015-10-01 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  8. Ukázka z výstavy Příště u vás [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  9. HORÁK, Ondřej. Rozhovor s Milenou Dopitovou k Signal Festivalu 2020 [online]. [cit. 2021-07-31]. [Rozhovor Ondřeje Horáka s Milenou Dopitovou k Signal Festivalu 2020 - záznam živého vysílání Dostupné online]. 
  10. Lepší špatný nápad už tady nebyl? [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  11. Milena Dopitová zahajuje výstavu Zakázané uvolnění ve Fakultní nemocnici Motol [online]. 2021-06-22 [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 
  12. Dopitová, Milena [online]. Muzeum umění Olomouc, 2016 [cit. 2021-07-30]. Dostupné online. 
  13. DĚDEK, Honza. Čajovna - rozhovor s Milenou Dopitovou [online]. [cit. 2021-07-31]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PACHMANOVÁ, Martina. I stejné je jiné. [s.l.]: [s.n.] 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]