Antonín Mánes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Mánes
Portrét od Antonína Machka (1816-1820)
Portrét od Antonína Machka (1816-1820)
Narození3. listopadu 1784
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí23. července 1843 (ve věku 58 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbeníMalostranský hřbitov
Povolánímalíř a učitel
DětiJosef Mánes
Quido Mánes
Amalie Mánesová
PříbuzníVáclav Mánes (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Mánes (3. listopadu 1784, Praha[1]23. července 1843, Praha[2]) byl český malíř a kreslíř, zakladatel české krajinářské školy 19. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako starší syn mlynářského tovaryše Františka Mánesa, který neměl na studium svého syna dostatek prostředků. Kromě bratra Václava měl ještě mladší sestru Annu [3].

Kreslení se zprvu věnoval amatérsky, krátce si přivydělával v pražské porcelánce na Smíchově jako dekorativní malíř. Ve věku 20 let vstoupil do nově založené krajinářské školy pražské Akademie, kde prošel přípravkou Josefa Berglera, a v roce 1806 jej začal vyučovat Karel Postl. Dlouhodobý pobyt v ateliéru tohoto krajináře klasicistního stylu jej nejvíce ovlivnil, především tematickým zaměřením a stylem (jasné dělení krajiny do tří plánů na popředí, prostředí a pozadí, stafáž: strom, zřícenina, hory). Po smrti Karla Postla se uvažovalo o Mánesově jmenování na jeho místo, ale přednost dostal František Waldherr, teprve po jeho smrti v roce 1835 byl na další školní roky profesorem krajinomalby na Akademii jmenován Mánes.

Od Postlem inspirované klasicistní „ideální krajiny“, kterou reprezentuje jeho olejomalba Krajina se zříceninou Gaia Maria z roku 1824, nebo Údolí u sv. Ivana Mánes přešel pod vlivem německé tvorby k romantismu, změkčenému lyrickým přednesem a výraznými realistickými prvky. Realistický tón v jeho tvorbě podnítila láska k pozorování přírody a přes ni vztah k holandskému malířství 17. století. Namaloval obrazy Pohled na Pražský hrad z východní strany, 1821; Krajina s oráčem, kolem 1825; Hrad Okoř, 1827; Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři, 1834; Kokořín v bouři, 1839). Svou pozdní orientací položil základy české realistické krajinomalby, více osvobozené od akademického rukopisu. Z tvorby tohoto období jsou ceněné zejména studie a kresby. Jeho přínosem byla i živá barevnost a po nizozemském vzoru i snaha po vystižení atmosféry, kterou hledal při cestování po české krajině i se svými dětmi. Vedle žáků, vyučených na Akademii, měl velký vliv především na dílo svých vlastních dětí, synů Josefa, Quida a dcery Amálie.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. května 1815 se oženil s pražskou měšťanskou dcerou Magdalénou Schwidnerovou (1794-1851). Svědky na jejich svatbě byli malíř Antonín Machek, který Antonína Mánesa v té době (1816-1820) portrétoval, a miniaturista Jindřich Schödl.[4] Manželé Mánesovi bydleli na Starém Městě v Řásnovce v domě čp. 799/I, roku 1829 se přestěhovali do Nostické jízdárny na Malé Straně, kde Antonín dostal služební byt od Akademie.[5]

Další obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Alej (1822-1823)
  • Horská krajina s vodopádem, kravami a výletníky (1820-1825), soukromá sbírka [6]
  • Krajina se zříceninou Gaia Maria (1824), NG
  • Pohled na Bubeneč (kolem 1825)
  • Zámek Obříství barona Kollera (1826), NM
  • Krajina s Belvederem (1826)
  • Krajina se zříceninou chrámu v opatství Kelso (1827-1828), NG
  • Horská krajina s chalupami a pasáčkem koz (1828), soukromá sbírka [7]
  • Skalnatá krajina s pasáčkem dobytka, 20. léta, soukromá sbírka ČR[8]
  • Dolní dvůr ve Vrchlabí (1832), NG
  • Klášter ve Vrchlabí (1832), protějšek předchozího obrazu, NG
  • Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři (1834), NG
  • Měsíční noci
    • ... a další

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla jsou zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Eva Reitharová, Antonín Mánes. SNKLHU Praha 1967
  • Jiří Kotalík, Rodina Mánesů, Praha 1988, katalog výstavy NG a MKS Beroun
  • Naděžda Blažíčková-Horová (ed.), Malířská rodina Mánesů, Praha 2002, 335 s., NG v Praze, ISBN 80-7035-236-1
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Anděla Horová (ed.), I. díl, Academia Praha 1995, s. 478 (autorka hesla Naděžda Blažíčková-Horová).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]