Antonín Mánes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Antonín Mánes
Antonín Mánes - Autoportrét 1825.jpg
Narození 3. listopadu 1784
Praha
České královstvíČeské království České království
Úmrtí 23. července 1843 (ve věku 58 let)
Praha
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Místo pohřbení Malostranský hřbitov
Povolání malíř
Děti Josef Mánes
Quido Mánes
Amalie Mánesová
Příbuzní Václav Mánes (sourozenec)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Mánes (3. listopadu 1784, Praha[1]23. července 1843, Praha[2]) byl český malíř a kreslíř.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako starší syn mlynářského tovaryše Františka Mánesa, který neměl na studium svého syna dostatek prostředků. Kromě bratra Václava měl ještě mladší sestru Annu [3].

Kreslení se zprvu věnoval amatérsky, krátce si přivydělával v pražské porcelánce na Smíchově jako dekorativní malíř. Ve věku 20 let vstoupil do nově založené krajinářské školy pražské Akademie, kde prošel přípravkou Josefa Berglera, a v roce 1806 jej začal vyučovat Karel Postl. Dlouhodobý pobyt v ateliéru tohoto krajináře klasicistního stylu jej nejvíce ovlivnil, především tématickým zaměřením a stylem (jasné dělení krajiny do tří plánů na popředí, prostředí a pozadí, stafáž: strom, zřícenina, hory). Po smrti Karla Postla se uvažovalo o Mánesově jmenování na jeho místo, ale přednost dostal František Waldherr, teprve po jeho smrti v roce 1835 byl na další školní roky profesorem krajinomalby na Akademii jmenován Mánes.

Od Postlem inspirované klasicistní „ideální krajiny“, kterou reprezentuje jeho olejomalba Krajina se zříceninou Gaia Maria z roku 1824, nebo Údolí u sv. Ivana Mánes přešel pod vlivem německé tvorby k romantismu, změkčenému lyrickým přednesem a výraznými realistickými prvky. Realistický tón v jeho tvorbě podnítila láska k pozorování přírody a přes ni vztah k holandskému malířství 17. století. Namaloval obrazy Pohled na Pražský hrad z východní strany, 1821; Krajina s oráčem, kolem 1825; Hrad Okoř, 1827; Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři, 1834; Kokořín v bouři, 1839). Svou pozdní orientací položil základy české realistické krajinomalby, více osvobozené od akademického rukopisu. Z tvorby tohoto období jsou ceněné zejména studie a kresby. Jeho přínosem byla i živá barevnost a po nizozemském vzoru i snaha po vystižení atmosféry, kterou hledal při cestování po české krajině i se svými dětmi. Vedle žáků, vyučených na Akademii, měl velký vliv především na dílo svých vlastních dětí, synů Josefa, Quida a dcery Amálie.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

Oženil se s pražskou měšťanskou dcerou Magdalénou Schwidnerovou (1794-1853)[4]. Bydleli na Starém Městě v Řásnovce v domě čp. 799/I, roku 1829 se přestěhovali do Nostické jízdárny na Malé Straně, kde Antonín dostal služební byt od Akademie.

Další obrazy[editovat | editovat zdroj]

  • Alej (1822-1823)
  • Horská krajina s vodopádem, kravami a výletníky (1820-1825), soukromá sbírka [5]
  • Pohled na Bubeneč (kolem 1825)
  • Krajina s Belvederem (1826)
  • Krajina se zříceninou chrámu v opatství Kelso (1827-1828), NG
  • Horská krajina s chalupami a pasáčkem koz (1828), soukromá sbírka [6]
  • Skalnatá krajina s pasáčkem dobytka, 20.léta, soukromá sbírka ČR[7]
  • Dolní dvůr ve Vrchlabí (1832), NG
  • Klášter ve Vrchlabí (1832), protějšek předchozího obraz, NG
  • Krajina s Křivoklátem a Kokořínem v bouři (1834), NG
  • Měsíční noci
    • ... a další

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla jsou zastoupena ve veřejných i soukromých sbírkách:

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu - Antonín Mánes
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv.Víta na Hradčanech v Praze
  3. Matriční záznam o narození a křtu - Anna Mánesová
  4. Pobytová přihláška pražského magistrátu [1]
  5. Aukce Kodl Praha [2]
  6. Aukce Kodl Praha 2014:[3]
  7. Aukce Brno 2016: [4]
  8. http://www.patriksimon.cz/autori-detail/antonin-manes/95/

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Eva Reitharová, Antonín Mánes, SNKLHU Praha 1967
  • Jiří Kotalík, Rodina Mánesů, Praha 1988, katalog výstavy NG a MKS Beroun
  • Naděžda Blažíčková-Horová (ed.), Malířská rodina Mánesů, Praha 2002, 335 s., NG v Praze, ISBN 80-7035-236-1
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Anděla Horová (ed.), I. díl, Academia Praha 1995, s. 478.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]