V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Amalie Mánesová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Amalie Mánesová
Autoportrét z r. 1837
Narození 21. leden 1817
Praha-Staré Město Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 4. červenec 1883
Praha Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Olšanské hřbitovy
Příbuzní Josef Mánes
Quido Mánes
Hnutí romantismus
Podpis Amálie Mánesová - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
oznámení úmrtí Amálie Mánesové v dobovém tisku (Prager Tagblatt, 1883, 5. červenec, str.14)

Příbuzenstvo
strýc Václav Mánes
otec Antonín Mánes
bratr Quido Mánes
bratr Josef Mánes

Amalie Mánesová (21. ledna 1817 Praha-Staré Město[1]4. července 1883 Praha[2])[3] byla česká malířka.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházela z umělecké rodiny – její otec Antonín Mánes byl krajinář, mladší bratři Josef a Quido rovněž malíři. Ačkoliv měla zájem tvořit portréty, otec to považoval za nevhodné pro ženy a nařídil jí, aby se věnovala krajinomalbě.[4]

Většinu svého času a úsilí věnovala vyučování a podpoře bratrů. Po smrti otce (1843) převzala velkou část jeho soukromých kursů kreslení, které vedl u bohatých šlechticů. Roku 1853 si otevřela soukromou malířskou školu pro paní a dívky ze šlechtických a měšťanských rodin. Koncem 50. let pobývala s bratry u rodiny Aehrenthalových na zámku Hrubá Skála a vyučovala kresbě malé komtesy. Ze získaných prostředků pomáhala bratrům, kteří měli kvůli nepochopení tehdejších uměleckých kruhů existenční problémy. Byla mnohem praktičtěji založená než oni a dlouhou dobu vedla jejich domácnost.

Obdivovala Josefův talent, doprovázela ho na cestě do Mnichova, posílala mu tam peníze a povzbuzovala jej k větší činnosti a šetrnosti. Zhrozila se ovšem, když se zamiloval do služky Františky Šťovíčkové. V její praktické mysli utkvěla představa, že se nadaný bratr dostane do chudé domácnosti, kde mu nedostatek peněz nedovolí tvořit. Svou autoritou tento vztah rozbila, ačkoliv už Františka s Josefem čekali dítě, a tím Josefovi zkazila život.[p 1] Za chybu pak sama zaplatila po mnoha letech, kdy nemocného bratra s velkým úsilím dopravila z Říma zpět do Prahy a až do jeho smrti (1871) se o něj starala.[4] Odmítla nabídku k sňatku od Václava Levého a do konce života zůstala svobodná.[5]

Zemřela náhle na srdeční onemocnění.[4]

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

V její malířské škole studovala například Zdenka Braunerová[5], Marie Livancová nebo Marie Riegerová.[6]

Její vlastní tvorba je omezená. Malovat se učila jen od otce, moderní směry v malířství nepoznala. Její krajiny mají romantický nádech. V roce 1840 malovala s bratrem Josefem panoramata v Krkonoších, na konci padesátých a počátkem 60. let pak s oběma bratry v okolí Hrubé Skály. Uskutečnila i cesty do Vídně a Drážďan.[5] Většina jejích prací je v majetku žákyň, v pozůstalosti se našlo asi padesát studií.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Josefu Mánesovi bylo v době narození dcery Františky Šťovíčkové 30 let, byl dospělým mužem; tradovaný názor na výlučnou roli Amálie považoval Mánesův životopisec František Kovárna (publikace Zemi milované - Mánesův odkaz národu) za sporný.

Reference[editovat | editovat zdroj]

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv. Haštala na Starém Městě pražském
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu Amálie Mánesové farnost při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě pražskám
  3. Soupis pražských obyvatel, rodina Antonína Mánesa
  4. a b c TYRŠOVÁ, Renáta. Amalie Manesová. Světozor. 12. 1899, roč. 33, čís. 52, s. 615. Dostupné online. 
  5. a b c Galerie Marold
  6. Leubnerová Š, 2016, s. 202

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Šárka Leubnerová (ed.), Umění 19. století od klasicismu k romantismu, Salmovský palác, Národní galerie v Praze 2016, ISBN 978-80-7035-598-5

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]