Quido Mánes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Quido Mánes
Quido Mánes
Quido Mánes
Narození 17. července 1828
Praha-Staré Město
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 5. srpna 1880 (ve věku 52 let)
Praha-Nové Město
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Povolání malíř
Příbuzní Josef Mánes a Amalie Mánesová
Podpis Quido Mánes - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikizdrojů původní texty na Wikizdrojích
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
strýc Václav Mánes
otec Antonín Mánes
bratr Josef Mánes
sestra Amalie Mánesová

Quido Mánes (17. července 1828 Praha-Staré Město5. srpna 1880 Praha-Nové Město[1]), byl český malíř, kreslíř a ilustrátor doby romantismu a realismu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako syn malíře Antonína Mánesa a jeho ženy Magdalény, a jako nejmladší ze tří dětí, starší a slavnější byl bratr Josefa Mánesa, nejstarší sestra Amalie Mánesové. Díky otci a strýci směl již od deseti let studoval na pražské Akademii, u Františka Tkadlíka a Christiana Rubena. V letech 18701871 podnikl pozdní studijní cestu k B. Vautierovi do Düsseldorfu. Pět let trávil léto u rodiny Kotzových z Dobrše a u Wallisů v Kolešovicích. Rodinu Antonína Veitha navštěvoval v Liběchově, a vymaloval skupinovou podobiznu Veithových dětí,

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Maloval nejdříve historické a bitevní scény, později také studoval lidové typy pro galerii slovanských krojů. Jeho hlavním oborem se však stala romantická a později naturalistická malba žánrových scén s postavami z městského i vesnického života. Pitoreskní figurky z městského prostředí dokázal malovat se smyslem pro humor (Spící ponocný, Starý mládenec, Zlatník), věnoval se také karikaturám (Svatolukášská kniha cechu pražských malířů). Ilustroval několik knížek, nejúspěšnější z nich byly Babička Boženy Němcové (1858), Cervantesův Don Quijote (1869) a Goethův Herrmann a Dorotka. Po smrti svého bratra Josefa žil v Praze se sestrou Amálií jako svobodný starý mládenec, trpěl srdeční chorobou[2].

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Čínský císař Kien-long skládá chvalozpěv na čaj (1858), NG; mistrovské dílo druhého rokoka; zářivá barva je rozvedena do jemných přechodů a světlo do široké stupnice odrazů
  • Pouť u sv. Prokopa v Prokopském údolí (1861)
  • Nuselská pouť Fidlovačka (1861)
  • Zlatník (1861)
  • Starožitník (1861) - lze najít ve stálé expozici galerie v Liberci
  • Spící ponocný (1862)
  • Starý mládenec (1863), NG
  • Křesťanské cvičení na Domažlicku (1869)
  • Návštěva babičky a dědečka (1871)
  • Selské děvče před zrcadlem (1872), NG
  • Děvčátko s krůtami (1874)
  • Student
  • Labužník
  • Zvědavý posel

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti při kostele Panny Marie Sněžné na Novém Městě Pražském
  2. Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Anděla Horová (ed.), I. díl, Academia Praha 1995, s. 479-480.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jan Loriš, Quido Mánes, Praha 1937
  • Olga Macková, Q. Mánes a S. H. Pinkas, Katalog výstavy NG Praha 1977
  • L. Ševeček, Q. Mánes a S. H. Pinkas, OGVU Gottwaldov 1977
  • Jiří Kotalík, Rodina Mánesů, Praha 1988, katalog výstavy NG a MKS Beroun
  • Naděžda Blažíčková-Horová (ed.), Malířská rodina Mánesů, Praha 2002, 335 s., NG v Praze, ISBN 80-7035-236-1
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Anděla Horová (ed.), I. díl, Academia Praha 1995, s. 479-480.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]